Calitor noir

2. února 2018 v 11:34 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Калитор (Rusko, Ukrajina), Anglas, Assadoule Bouvier, Binxeilla, Blavette, Calitor (Francie, cd. 77), Canseron, Cargo Miola, Cargo-Miola, Cargo-Muou, Catitor, Causeron, Causeroun, Charge-Mulet, Col Tor, Colitor, Coulitor, Coytor, Dameron des Vosges (nezaměňovat s odr. Dameron), Foirard, Foirat, Fouiraire, Fouiral, Fouirassan, Garriag (Španělsko ?), Garriga (Roussillon), Ginou d'Agasso, Ginoux d'Agasso, Marounvern, Mouillas, Noeuds-Courts, Nou Courté, Pampoul, Pécoui Touar (Bandol), P. Tovar, Pécoui-Touar (Bandol), Picpoul de Frontin, Picpoule-Sorbier, Piquepoul de Fronton, Pride of Australia, Qualitor, Ramonen, Rouget de Salins, Rousselin, R. Noir, Rousset, Rouxal, Sang de Boeuf (býčí krev), Saure, Sen Zhan, Siege Noir, Sigotier, Sigoyer, Tentyure Artekskii, Touar
Původ a rozšíření: Calitor noir je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, dříve hojněji pěstovaná na jihu Francie, v regionu Provence a v jižní části toku řeky Rhône. Roku 2011 byla vysazena na ploše 23 hektarů, je doporučenou odrůdou v départamentech Vaucluse a Var, připuštěnou v dép. Gard, Drôme a Ardèche, velmi vzácně je pěstována na Korsice, ve Francii tvoří připuštěnou součást cuvée vín AOC Côtes de Provence a AOC Tavel. Plochy, osazené touto odrůdou, mají setrvale klesající tendenci (roku 1968 byla pěstována na ploše 319 ha)30, ve Francii není žádný registrovaný klon a odrůda již není nově vysazována. Dle v jiných zdrojích neověřených údajů by odrůda Calitor noir měla být pod synonymem Garriag (Garriga ?) pěstována též ve Španělsku, v Katalánsku, a sloužit zde k výrobě cuvée červených vín168.
Historické údaje: Odrůdu Colitor roku 1600 uvádí na soupisu odrůd francouzský agronom Olivier de Serres (1539-1619) jako jednu z významných odrůd, běžně pěstovanou ve více provinciích. Z roku 1656 pochází další zmínka o odrůdě s názvem Calitor, tentokrát z regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur, z okolí obce Lapalud v provincii VaucluseA.
Název odrůdy je s velkou pravděpodobností odvozen z provensálských výrazů "col" (stopka, stonek) a "tor" (pokroucený, zohýbaný) a vztahuje se k téměř pravoúhlému připojení stopky hroznu k réví. Synonyma Col tor a Pécoui Touar znamenají doslovně "zkroucené stopky"A.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Calitor noir je blízce příbuzná například odrůdám Calitor blanc a Muscardin (existuje zde zatím nespecifikovaný vztah rodič-potomek)163, 199, u odrůdy Calitor gris doposud nebyla provedena analýza DNA163, odrůda Calitor blanc (poprvé písemně zmíněná roku 1782 z oblasti Costières de Nîmes v départamentu Gard regionu Languedoc-Roussillon) tedy není mutací odrůdy Calitor noir a s jistotou to zatím nelze tvrdit ani o odrůdě Calitor gris, i když by se to z údajů v některých ampelografických zdrojích nechalo usuzovat28, A. Navzdory několika shodným synonymům s odrůdami Bouteillan noir (Quagliano), Jurançon noir a Piquepoul noir k ní nemá odrůda Calitor noir žádný příbuzenský vztah, totéž platí o odrůdě Braquet noir, se kterou byla historicky zaměňována (i o skupině italských odrůd Brachetto)A.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou silně bíle vlnatě plstnaté, se slabým karmínovým nádechem. Mladé listy jsou na líci slabě plstnaté, na rubu silně plstnaté, zelenožluté s bronzovými skvrnami, na rubu jsou narůžovělé. Dospělé listy jsou středně velké, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, zkroucené s mírně zvednutými okraji laloků, líc je steřdně silně puchýřnatý, rub středně silně až silně plstnatý a štětinkatý, okraj listu je výrazně zoubkovaný, zoubky mají úzkou bázi a rovné strany, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý až mírně překrytý s průsvitem, s ostrým dnem. Žilnatina je bez pigmnetace antokyany. Listí révy na podzim na okrajích červená. Hrozny jsou středně velké či větší, protáhle válcovitě kuželovité, někdy s křidélky, středně kompaktní, stopka je středně dlouhá, v první části tenká, ve stopkovém nodiu cibulkovitě zduřelá, dále již silnější, bobule jsou středně velké až větší, okrouhlé až zploštělé či mírně oválné, se silnou a pevnou, silně ojíněnou slupkou tmavě modročervené až modročerné barvy, s nezbarvenou, měkkou a šťavnatou dužinou sladké, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou středně dlouhé. Růst je bujný, odrůda raší středně pozdně, osm dnů po Chasselas, dozrává pozdně, 28-35 dnů po Chasselas, poskytuje vysoké výnosy. Preferuje suché půdy v teplém až horkém klima, ve vlhkých a chladných oblastech dozrává špatně. Dobře snáší krátký řez. Často je napadána peronosporou a botrytidou, je odolná vůči oidiu. Hrozny poskytují lehká, světle červená, na barviva nepříliš bohatá vína, která někdy působí poněkud plošše, mají nižší obsah alkoholu a nižší aciditu, nejsou vhodná k delšímu zrání, slouží proto většinou jako složka cuvée červených vín, v AOC Tavel též jako složka rosé vín.
Literatura a internetové zdroje: 3, 26, 28, 29, 30, 35, 163, 166, 168, 176, 182, 199, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.
 

Kam dál

Reklama