Forastera

9. srpna 2017 v 16:54 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - F
Synonyma: Ferestiera, Forastera (Francie, cd. 2401), F. Blanca, Forastiera, Forestera (USA), Forestiera, Forestiero, Frastera, Furastera, Furastiera, Uva dell'Isola (Itálie-Ischia)
Původ a rozšíření: Forastera je raná až středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v italské Kampánii, v pobřežní pásmu a na ostrovech Ischia a Procida. Na malých plochách ji najdeme na Sardínii a vzácněji také na francouzské Korsice. V minulosti byla zmíněna také v Lombardii, v provincii Bergamo. V národním katalogu italských odrůd je zapsána od roku 1970 (cd. 083), tvoří součást vín DOC Ischia a mnoha vín kategorie IGT, v Itálii byla roku 2010 vysazena na ploše 56 ha197. Její geografický původ je nejistý. Název odrůdy je odvozen z italského výrazu "forestiero", v překladu "cizinec", myšleno tím, že se nejedná o původní druh révy, pocházející z oblasti jejího dnešního výskytu. V Itálii odrůdu poprvé zmiňuje roku 1877 italský ampelograf Giuseppe di RovasendaA z Ischie, kam byla dovezena v období révokazové kalamity, která zničila většinu vinic, osazených původní odrůdou Biancolella a zprvu nebyla příliš ceněna, ale později se pro svou vyšší odolnost vůči chorobám rozšířila po celém ostrově, možná právě tak vzniklo synonymum "ostrovní réva", tedy Uva dell´Isola38, 49.
Možné záměny: Údaje o tom, že odrůda Forastera pochází ze Španělska, kde je doposud pěstována na Kanárských ostrovech (Tenerife, Gomera, DO Valle de la Orotava a Ycoden-Daute-Isora) pod názvem Forastera či Gomera blanca, vycházejí z mylného předpokladu, že tamní odrůda je identická s odrůdou italskou. Tento fakt nebyl potvrzen analýzou DNA, i když obě odrůdy sdílejí některá synonyma a francouzský ampelograf Pierre Galet je ještě považoval za identické176. Španělé naopak nějaký čas považovali odrůdu s názvem Forastera z Kanárských ostrovů za identickou s odrůdou Doradilla122, 129. To byl ovšem také mylný předpoklad. Dle stavu poznání k roku 2016 jsou samostatnými odrůdami jak italská odrůda Forastera, tak odrůda z Kanárských ostrovů, v katalogu VIVC nazývaná Albillo Forastero (pod tímto názvem je známa z ostrova La Palma, kde je místy pěstována též jako Forastera), na ostrově Tenerife (Valle de la Orotava) pěstovaná pod názvem Gomera a ve Španělsku oficiálně nazývaná Forastera blanca163, A, B . Samostatnou odrůdou je i odrůda Albillo criollo z ostrova La Palma, pěstovaná v DO Monte Lentiscal (Gran Canaria) pod názvem Albillo a na Kanárských ostrovech všeobecně někdy také pod mylným synonymním názvem Albillo ForasteroB. Výše uvedené odrůdy nesmí být zaměňovány s odrůdami Mantúo a Doradilla (jak již bylo uvedeno výše), v jejichž synonymice se též vyskytuje název Forastera blancaA.
Charakteristika odrůdy: (H) Letrorosty rašící (10-20 cm): vrchoky jsou kulovité, téměř otevřené, vlnatě plstnaté, zelené s odstíny světle růžové na okrajích, apikální listy (1-3) jsou téměř ploché, vlnatě plstnaté, zelené s karmínovými okraji, bazální jsou ploché, na líci lysé s několika chomáčky chlupů podél hlavních žil, zelené s odstíny jasně žluté na okrajích, na rubu arachnoidální, osa je velmi zahnutá. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, plstnaté, zelené s karmínovými okraji, apikální listy ploché, plstnaté, světle zelené až slámově žluté, bazální ploché, zelené se svítivě žlutým nádechem, na líci lysé, na rubu silně vlnatě plstnaté, osa je ohnutá. Letorosty jsou na průřezu kruhové, hladké na obrysu, zelené s červeným nádechem, výraznějším směrem k uzlům, arachnoidální. Úponky jsou bi- nebo trifidní. Květenství je válcovité či pyramidální, 15-20 cm dlouhé, první je na 2-3 nodiu, průměrný počet květenství na výhon je 1-2, plodnost feminel je dobrá. Dospělé listy jsou velké, okrouhlé až ledvinovité, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými nebo hlubokými výkroji, horní jsou lyrovité, úzce tevřené až uzavřené, ale většinou překryté s oblým, někdy zaostřeným dnem, dolní ve tvaru V. Zoubky jsou výrazné, nepravidelné, mají konkávní a konvexní stranu a úzkou bázi, líc listu je tmavozelený, lesklý, lysý, rub šedavý, arachnoidální, řapíkový výkroj je otevřený až uzavřený, lyrovitý s oblým či zaostřeným dnem. Žilnatina je bez pigmentace antokyany. Řapík je střední či krátký, středně silný až tenčí, lysý, s vínově červeným nádechem, s málo zřetelným kanálkem na průřezu. Hrozny jsou středně velké (15-20 cm), válcovité až pyramidální, volnější, někdy s malými křidélky, stopky krátké, viditelné, tenčí, částečně lignifikované, bobule středně velké, mírně eliptické, běložlutavé až slámově žluté se zeleným tónem, s tenkou, průměrně ojíněnou slupkou, s měkkou a šťavnatou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou zelené, snadno oddělitelné. Semena jsou 2-3 v bobuli, středně velká, hruškovitá s dlouhým, tenkým zobáčkem. Jednoleté réví je dlouhé, silné a pružné, větvené, s lenticelami, hladké a lysé, eliptického průřezu, internodia střední délky, uniformně lískově oříšková, uzly jsou vystupující, hnědé, pupeny špičaté. Kmen je silný. Růst je bujný až velmi bujný, odrůda raší, kvete, zaměká raně, dozrává středně pozdně, 20 dní po Chasselas, ve druhé polovině září, opad listů je pozdní. Výnosy jsou poměrně vysoké a konstantní, často je praktikována redukce pro docílení vyšší kvality moštu, vyžaduje dlouhý řez, je náchylná k hnilobě a k oidiu. Preferuje vulkanické, chudší, nepříliš vlhké půdy (napadání hnilobou), na Ischii je vysazena na svažitých, velmi strmých terasách, lemovaných kamennými zdmi.
Charakteristika vína: VDOC Ischia tvoří základ cuvée s odr. Biancolella, slouží i k výrobě odrůdových vín světle žluté barvy s florálním a ovocitým buketem, s ovocitou chutí a jemnou mandlovou hořčinkou. Vína mají dostatečnou aciditu a střední potenciál zrání, jsou plná, převážně suchá.
Literatura a internetové zdroje: 26, 38, 42, 47, 48, 49, 50, 58, 59, 122, 163, 176, 181, 186, 188, 197, 199, 202, A)Wine Grapes-A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J.et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Identificación de variedades de vid admitidas en denominaciones de origen de las Islas Canarias. Rodríguez-Torres, I. et al. (2011) [online, 2016-07-05]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2011%202643.pdf?PHPSESSID=837400a8afdcaca7144f45c6791e8ac1, *Genetic relationships among local Vitis vinifera cultivars from Campania (Italy). Costantini N., Monaco A., Vouillamoz J. F., Forlani M., Grando M.S. Vitis 44 (1), 25-34 (2005) [online, 2016-07-05]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e050431.pdf.
 

Kam dál

Reklama