Červenec 2017

Chasselas blanc (Chrupka bílá, Fendant, Gutedel, Žlahtina)

31. července 2017 v 15:02 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Шасла белая, Фондан белый, Гутедель вейсер, Шасла доре, Динка белая, Березка простая, Златина (Rusko, Ukrajina), შასლა (Gruzie), Abelione, Abelone, Albillo (Galície), Albilloidea, Alsacia Blanca (Španělsko), Amber Chasselas (Anglie), A. Muscadine, Bar sur Aube, Basiraube (Champagne), Bela Glera, B. Zlahtnina (Slovinsko), Berezka Prostaya, Berioska Casla, Beyaz Gutedel, Biela Plemenika Praskava, B. Plemincka Chrapka, B. Plemincka Pruskawa, Blanchette (Waadt), Blanquette, Bon Blanc, Bordò, Bournet, Bournot, Charapka, Chasselas (Francie, cd. 585, no. 1151/0733), Chasselas…… á Bois Rouge, á Grains Pales (Chile), Angevin, Bianco, Blanc Royal, Blanca (Španělsko), Blanchette (Chile), Crognant, Croquant, Crouzas (Chile), de Bar-sur-Aube, de Bordeaux (Maďarsko), de Florence, de Fontainebleau, de Jalabert, de la Contrie, de la Naby, de Moissac, de Montauban (Španělsko), de Mornain, de Pondichery, de Pontchartrain, de Pouilly, de Quercy, de Rappelo, de Tenerife, de Teneriffe, de Thomeri, de Toulaud, de Vaud, di Fountanbleau, di Thomery, Dorada, Dorato (Itálie), Doré (Francie, Rumunsko, Španělsko), Doré Hâtif, Doré Salomon, du Doubs, du Portugal, du Roi, du Serial, du Thor, Dugommier, Dur, Fendant, F. Vert(Chile), Fleur d´Oranger (Chile), Giclet (Švýcarsko), Hâtif de Tenerife, Haute Séléction, Jalabert, Jaune Ciré (Chile), Piros, Plant Droit (Chile), Queen Victoria (Francie), Reine Victoria, Salsa (Španělsko), Tokay Angevine, Vert de la Côte, White …, Chasselat, Chrupka, Ch. Biela, Ch. Jalabertova, Chrupka Złota (Polsko), Common Muscadine, Dinka Belaya, Dinka Blanche, Dobrorozne, Doppelte Spanische, Dorin (kanton Wallis), Doucet, Eau Douce Blanche, Edelschön, Edelwein, Edelweiss, Elsässer, E. Weiss, Fabian, Fabiantraube, Fábiánszőlő, Fehér Chasselas (Maďarsko), F. Fábiánszőlő , F. Gyöngyszőlő, F. Repoos, F. Ropogos, F. Ropvos Fábián, Fendant (Švýcarsko, Německo), Fendant Blanc (Waadt), F. Roux (Waadt), F. Vert (Waadt), Florenci Jouana, Franceset, Franceseta, Frauentraube, Gamet, Gelber Gutedel, Gemeiner Gutedel, Gentil Blanc, G. Vert, Giclet (Waadt), Golden Bordeaux, G. Chasselas (Kalifornie, Austrálie), Großblättrige Spanische, Große Spanische, Grosser Spaniger, Grüner Gutedel, Gutedel (Německo, Rakousko), G. Weiß, G. Chasselas Doré (Německo), Gyöngyszőlő (Maďarsko), Gyöngyzőlő, Junker, Königs Gutedel, Kracher, Krachgutedel (Alsasko), Krachmost, Lardot, Lourdot, Luzanois (Franche-Comté, Jura), Lozanner (Württemberg), Maisa, Marzemina Bianca (Itálie), M. Niduca, Morlenche, Mornan Blanc, Mornen, M. Blanc, Most, Mostrebe, Moster (Rakousko), Panse Muskat (Německo), Pariser Gutedel, Perlan (Ženeva), Pinzutella, Plamenka Belyi, Plant de Toulard, P. de Toulaud, Plemenika Praskava, Plemenka, P. Bela, P. Rana, P. Bijela (Chorvatsko), Praskava, Pruscava Biela, Queen Victoria (Anglie), Q. Victoria White, Raisin d'Officier, Ranka, Rebe Herrn Fuchses, Rheinrebe, Rodzasse (Waadt), Rosmarinentraube, Rosmarintraube (Wallis), Royal Muscadine (Anglie), Sasla, S. Bela, Schönedel (Sasko), Shasla Belaya, S. Dore (Bulharsko), S. Lechebnaya, S. Viktoria, Silberling, Silberweiß, Silberweißling, Süßling, Süßtraube, Sweetwater (Austrálie), Sweetwater White, Temprano (Španělsko), Terravin, Tribi Vognoble, Tribianco Tedesco (Itálie), Tribi Vignoble (Itálie), Ugne, Ušlechtilé Bílé, Valais Blanc, Valet Blanc (Franche-Comté, Jura), Viala, Vivisier (Franche-Comté, Jura), Wälsche, Wälscher (Rakousko), Weißer Gutedel (Německo), W. Krachgutedel, White Chasselas, White Muscadine, W. Sweetwater, W. Van der Laan, Zlahtina (Chorvatsko), Zlahtnina, Zlatina, Zupljanka, Župljanka
Původ odrůdy: Chrupka bílá (Chasselas blanc, čti [šas-sú-lá]) je starobylá stolní a moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), o které se dlouho soudilo, že pochází z eko-geografické skupiny severoafrických odrůd a že byla pěstována již před 5000 lety v Egyptě, kde měla být vyobrazena mimo jiné na stěnách chrámů v Luxoru. Faktem je, že některé variety této odrůdy se dodnes pěstují například v oáze Fajjúm asi 70 km od Káhiry. Dle jiných hypotéz měla být místem původu této odrůdy údolí Jordánu v Palestině, turecká Konstantinopol, francouzské Cahors atd. Odrůda byla velmi dlouho považována za nejstarší odrůdu vůbec, kultivovanou člověkem, do Evropy ji měli přivézt ze severoafrických břehů Féničané a dále měla být šířena Římany. Vikomt d'Auban, francouzský diplomat ve službách Františka I., ji měl roku 1523 do Burgundska přivézt z Konstantinopole, prvním místem jejího pěstování zde měla být obec Chasselas jihozápadně od města Mâcon v Burgundsku, po které je odrůda skutečně pojmenována. Chrupka byla prokazatelně oblíbenou odrůdou francouzského královského dvora, pro který byla pěstována v okolí Fontainebleu. Ampelografická studie a analýza DNA, provedená roku 2009, vyloučila severoafrický a blízkovýchodní původ této odrůdy a jako místo původu označila oblast mezi Švýcarskem, Itálií a Francií, pravděpodobně okolí Ženevského jezera, snad kanton Waadt (Vaud), kde bylo v 19. století na vinicích nalezeno velké množství klonů této odrůdyA.
Rozšíření odrůdy: První písemné doklady o pěstování odrůdy pocházejí z Německa roku 1539 (Gross Fränkisch, Edeldrauben, Lautterdrauben), ze Švýcarska roku 1612 (Fendans, Fendant Lausannois), pod názvem Chasselas je poprvé zmíněna roku 1654 ve Francii. Chrupka bílá je jako stolní odrůda rozšířena po celém světě, vysazena je na zhruba 35.000 hektarech, velké plochy jsou v Rumunsku (13.000 ha), Maďarsku (6.000 ha) nebo Turecku. Jako odrůda moštová se pěstuje mimo jiné ve Švýcarsku, ve francouzských kantonech, na 4.073 ha roku 2008. V kantonu Vaud byla v té době pěstována na 2.365 ha, nejznámější vína odtud nesou názvy Dézaley, Calamin, Vinzel, Morges, Clos des Abbesses nebo Clos des Moines, v kantonu Valais na 1.072 ha, je zde vytvořena apelace Fendant du Valais AOC). Ve ve Francii byla roku 2008 pěstována na 2.615 ha, převážně v Alsasku, Savojsku a v okolí města Crépy na jihu Ženevského jezera, ale známá jsou např. i vína AOC Pouilly-sur-Loire, která se často zaměňují za kvalitnější Pouilly-Fumé, pocházející ze stejné obce, ale vyrobené z odrůdy Sauvignon blanc, dále je odrůda součástí cuvée vín AOC Alsace, Crépy, Seyssel effervescent, Vin de Savoie, Marignan, Ripaille. Ve Francii je registrováno 30 klonů k použití jako stolní odrůda a 3 klony jako moštová. V Chile byla roku 2006 vysazena na 403 ha v oblasti Bío-Bío, v Německu roku 2007 na 1.129 ha hlavně v oblasti Bádenska, v okolí Markgräflerlandu. Do Státní odrůdové knihy České republiky byla odrůda zapsána roku 1941. Je uvedena také v Listině registrovaných odrůd SR. Ve větším rozsahu u nás "chrupky" byly vysazovány po roce 1900, převážně na Moravě. Kolem roku 1935 již tvořily 2 % ploch českých a 6 % ploch moravských vinic. Dnes se pěstují převážně na zahrádkách a mezi malopěstiteli, plocha vinic se všemi varietami je odhadována na 12 ha, průměrné stáří vinic je 32 let. Od roku 1992 jsou v ČR registrovány 4 klony odrůdy, udržovateli odrůdy jsou Ampelos-Šlechtitelská stanice vinařská Znojmo, ŠSV Polešovice a ŠSV Velké Pavlovice.
Název odrůdy: Český název odrůdy, "chrupka", vychází, podobně jako u variety třešně stejného názvu, ze stejného základu, jako pojem "chruplavost", kterým bývá často u stolních odrůd označována jedna z charakteristických vlastností dužiny. Faktem ovšem je, že právě u odrůd révy Chrupka vytváří dojem "chruplavosti" spíše tenká, ale poměrně pevná dužina. Mezinárodně užívaný název Chasselas údajně vychází z faktu, že prvním místem pěstování odrůdy měla být ve Francii obec Chasselas, ležící jihozápadně od města Mâcon v Burgundsku. Andreas Jung ovšem odvozuje název odrůdy ještě z jejího domnělého blízkovýchodního původu, od jména údolí řeky Chalus (též Chaslus) v severní Sýrii, případně od jména města Chalus v severním Íránu, při Kaspickém moři a uvádí, že se odrůda do Evropy dostala v období křižáckých válek z Kilíkie (tehdejší součást Arménské říše)C. Německý název "Gutedel" by se dal přeložit jako "dobrá a ušlechtilá". Švýcarský název "Fendant" je odvozen ze slova "fendre", v překladu "pukat, štěpit se" a vztahuje se ke slupce bobulí. Odrůda má velké množství synonym, což svědčí o její starobylosti, nicméně ale také o její variabilitě.
Rodina odrůd Chasselas: Existence všech odrůd, variet a klonů této rodiny odrůd je úzce spjata s původní odrůdou, kterou pravděpodobně byla Chasselas blanc, z níž vznikly buď jako mutace, nebo méně často vzájemným křížením. Odrůdy Chasselas blanc a Chasselas rosé jsou zapsány v seznamech klasifkovaných odrůd mnoha zemí pod různými názvy, které mohou být synonymy, varietami, mutacemi, ale často dnes jsou již v katalogu VIVC uvedeny jako samostatné odrůdy. Tak například v Portugalsku jsou kromě Chasselas blanc zapsány ještě Chasselas Sabor, Chasselas Salsa (ta je dnes považována za identickou s odrůdou Chasselas blanc) a Chasselas roxoB. Nemá smysl jmenovat zde všechny zástupce rodiny Chasselas, kteří jsou samostatně uvedeni v katalogu odrůd VIVC. Jen pro dokreslení problematiky této rodiny lze uvést, že synonymika dvou běžně samostatně uváděných odrůd Chasselas rosé a Chasselas rouge a jejich pojetí různými autory jsou tak dokonale propletené, že i VIVC roku 2011 jednu a tutéž fotografii uvádí jako typovou pro obě odrůdy. Na jejich omluvu lze dodat, že tyto dvě odrůdy mnoho autorů považuje za identické. Pro zajímavost lze uvést stručnou charakteristiku nejčastěji pěstovaných švýcarských klonů, či chcete-li, variet této odrůdy. Chasselas Fendant roux je nejrozšířenějším typem na západě země, hrozny zde slouží především k výrobě vín. Původně snad pochází z regionu Lavaux, kde je i dnes nejhojnější. Bobule mají pevnou dužinu, která se tlakem prstu dá vyjmout z puklé slupky, aniž by se roztekla, ostatně název Fendant je odvozen ze slova «fendre», v překladu "pukat, štěpit se". Bobule mají na osluněných líčkách charakteristickou načervenalou, svítivou barvu, ta je ovšem závislá na poloze a ročníku. Chasselas Fendant vert je podobným typem, lišícím se od předchozího tím, že se bobule na osluněných líčkách barví pomaleji, mnohem méně výrazně, zlatožlutě. Zpravidla je tento typ i produktivnější, rozšířený je v okolí La Côte, kde bývá nazýván "Vert de Vinzel". Chasselas Giclet byl dříve hojným typem. Název je odvozen ze slova "gicler", v překladu "stříkat", dužina je totiž velmi šťavnatá a bobule při zmačknutí stříká šťávu. Bubule mají i při úplném vyzrání spíše matnou, zelenožlutou barvu, mošt mívá vyšší aciditu, než Chasselas Fendant, vína bývala méně ceněna, proto tento typ z vinic mizí. Chasselas à bois rouge je typ Chasselas Fendant, který je nápadný červeně zbarveným révím. Dlouhý čas byl z vinic vytlačován výnosnějšími typy, dnes je právě menší produktivita ceněna, mošt bývá kvalitnější. Chasselas blanchette je typ, dříve hojně rozšířený v Chablais a Lavaux, který z vinic takřka zmizel. Růst byl méně bujný, bobule měly voskově žlutý nádech, vína byla velmi ceněna. Chasselas 1921 (Chasselas de Moissac) je světově rozšířený typ variety Chasselas Fendant roux, pěstovaný jako stolní odrůda. Chasselas Plant droit se vyznačuje vzpřímenými letorosty, tedy menší náročností na pěstování. Dává vína vyšší acidity a najdeme jej především v kantonu Genf. Chasselas Jaune cire a Chasselas à grains pâles jsou typy s voskově žlutou barvou bobulí, respektive s nažloutlými jadérky. Z hojněji pěstovaných variet, dle katalogu VIVC samostatných odrůd, jsou zajímavé například Chasselas musqué, vykazující výrazné muškátové tóny v aroma dužiny či Chasselas apyrène (Chasselas sans pepins), bezsemenná mutace Chasselas blanc, nepříliš rozšířená stolní odrůda s malými bobulemi a s nízkou produktivitou. Chasselas Coulard se vyznačuje sklonem ke sprchávání květenství i při relativně příznivém počasí v době květu, ne všechny květy jsou opýleny a často dochází k opadu právě se tvořících nasazení bobulí či k tvorbě velmi malých bobulek bez jadérek (zatímco ostatní typy Chasselas sprchají jen při nepříznivých klimatických podmínkách, tedy při dešti a chladnu v době květu). Chasselas violet je extrémní barevná mutace, jejíž letorosty jsou červenofialové a jejíž mladé bobule mají sklon krátce po zaměkání získat fialový tón, který se později mění do méně výrazné, růžovofialové až starortůžové barvy. V oblasti Romandie se tato odrůda často nazývá Lacryma Christi. Chasselas Cioutat (Chasselas à feuillage persillé, Petersilienblätter, u nás Chrupka petrželolistá) je další, velice zajímavý typ, který má extrémně výrazně členěné listy, připomínají listy petržele.
Významní kříženci: Muškát Ottonel je moštová odrůda, spontánní křížení, na kterém se odrůda Chasselas blanc podílela jako mateřská odrůda. Mezi významná novokřížení německých šlechtitelů, na kterých se podílela odrůda Chasselas blanc, náleží např. Huxelrebe (1927), Nobling (1940), Johanniter (1968) a dále odrůdy Charmont nebo Schönburger.
Charakteristika odrůdy: (H) Úponky révy jsou průměrně až velmi dlouhé, bi- až trifidní, světle zelené s bronzovým tónem u báze. Růst je bujný, letorosty poléhavé až polovzpřímené. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou středně velké, zcela otevřené, pavučinovitě ochmýřené až slabě plstnaté, bělavě zelené s bronzově červeným nádechem, středně silně až silně pigmentované antokyany, s vínově až měďnatě červenými okraji, apikální listy (1-3) jsou ploché, bronzové s červenozelenou žílnatinou, arachnoidální, bazální mírně miskovitě prohnuté, lesklé, na líci zelené s jemným bronzovým nádechem, arachnoidální, osa je vzpřímená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou průměrně otevřené, arachnoidální, žlutozelené s bronzovými okraji, apikální listy jsou na profilu mírně ve tvaru V, lesklé, bronzové až vínově červené se zelenou žilnatinou, výraznou zejména na rubu, pavučinovitě ochmýřené,na rubu intenzívněji, bazální listy jsou na profilu ve tvaru V, světle zelené (čtvrtý má žlutavě bronzový nádech), na líci arachnoidální, na rubu spíše štětinkaté, osa je vztyčená nebo mírně zakřivená. Letorosty mají kulatý průřez s naznačenými hranami, jsou lysé, na dorsální straně vínově bronzobočervené či zelené s pruhy stejného odstínu, na ventrální zelené či vínově bronzovočerveně pruhované, na nodiích výrazněji. Jednoleté réví je zbarveno červenohnědě až fialovočerveně, uniformně, je zřetelně podélně rýhované, tmavě skvrnité, eliptického průřezu až zploštělé, s naznačenými hranami, internodia jsou kratší (9-10 cm), nodia výrazná, pupeny špičaté. Kmen je středně robustní. Dospělý list je středně velký (16,2 x 15,6 cm), vejčitý až pentagonální, pětilaločnatý, středně, spíše však hluboce vykrajovaný, horní výkroje jsou většinou uzavřené či úzce otevřené, bez zoubků, s oblým dnem, dolní otevřené s oblým dnem či naznačené. Na profilu je list většinou mírně ve tvaru V. Líc listu je světle zelený, hladký až slabě puchýřnatý, lysý, rub listu je na ploše slabě plstnatý až lysý, na žilnatině slabě štětinkatý, hlavní žilnatina listu v okolí řapíku je středně silně pigmentovaná antokyany, načervenalá, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky jsou nepravidelné, s průměrně širokou bází a s konvexními stranami. Řapíkový výkroj je buď uzavřený či mírně překrytý s průsvitem nebo úzce otevřený, lyrovitý až lancetovitý s ostrým dnem, zřídka zcela překrytý, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Řapík je středně dlouhý (14 cm), kratší či stejně dlouhý jako střední žíla listu, takřka lysý, žlutavě zelený s vínově červeným tónem u báze, s málo zřetejlným kanálkem na průřezu. Podzimní barva listů je citrónově žlutá, listy žloutnou poměrně brzy. Květenství je 10-12 cm dlouhé, válcovité až pyramidální. Oboupohlavní, většinou pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. První květenství je na 2-4 nodiu, plodnost bazálních pupenů je průměrná až slabá. Plodem jsou středně velké (14-17 mm, 2,2 g), okrouhlé bobule uniformně zelenožluté, na osluněném líčku jantarové až hnědavé barvy, mírně až průměrně ojíněné, s velmi tenkou, ale poměrně pevnou slupkou, s nezbarvenou, měkkou a šťavnatou dužinou příjemné, neutrální chuti, obsahující semena. Semena jsou 2-3 v bobuli, menší, hruškovitá, s malým zobáčkem. Hilum je zřetelné. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, středně obtížně oddělitelné od bobule. Hrozen je středně velký, (11-16 x 8-9 cm, 140 g), o něco menší, než u odrůdy Chasselas rosé, řídší (u Chasselas rosé je středně hustý), válcovitě kuželovitý, s rozvětveným hlavním vřetenem či s 1-2 křidélky. Stopka je kratší až středně dlouhá, slabě lignifikovaná. Pěstování: Réví dobře vyzrává (90 %). Zimnímu mrazu odolává podprůměrně (do -17°C), na zimu se keře často doporučuje zakrýt vrstvou zeminy. Hodí se pro většinu vedení, vhodnější jsou delší tažně, řez se provádí na 5-7 oček, ale dobře snáší dlouhý i krátký řez, doporučovány jsou podnože SO-4, T 5C a K 5BB. V chráněných polohách, v optimálních podmínkách lze dosáhnout výnosu až 150 hl/ha, hodnoty, dosažené v Německu v letech 1975-2001 u různých klonů jsou 13-20 t/ha při cukernatosti moštu 68-73 (80) °Oe a aciditě 5-9 g/l, dle ukrajinských zdrojů 15,2-21,5 %. Pro zkvalitnění moštu vyžaduje redukci výnosů. Fenologie: Raší, kvete i zaměká raně až středně pozdně, zaměká uprostřed srpna a dozrává raně, po první dekádě září. Data Domaine de Vassal, Francie - raší 21. března, dozrává 14. Srpna28, 30 (v Itálii se sklízí již koncem srpna)197. Vegetační cyklus trvá 105-136 dní při sumě aktivních teplot (SAT) 2500°C. Choroby a škůdci: Odrůda je velmi citlivá vůči nekrózám a plísni révové (Plasmopara viticola), je napadána oidiem, eutypózou a excoriózou, ostatním houbovým chorobám odolává pouze průměrně, není příliš napadána roztoči a botrytidou. Poloha a půdy: Vyžaduje polohy, chráněné před větrem a jarními mrazíky, v době květu je citlivá na chlad a déšť a často trpí sprcháváním květenství, v době rašení a květu trpí i suchem, upřednostňuje hlubší, úrodné půdy s vyšším obsahem živin. Je velmi citlivá na nedostatek hořčíku v půdě (zejména v půdách bohatých na draslík). Charakteristika vína: Z odrůdy získáváme velmi lehká, víceméně neutrální vína, chudá na kyseliny, s nižším obsahem alkoholu, určená k pití převážně jako mladá. Odrůdová vína jsou světle žluté barvy, lehká, svěží, převážně suchá, mají někdy určitý obsah oxidu uhličitého a jsou ovocitá, v chuti a vůni můžeme hledat zelená jablka, citrusové plody, broskve, oříšky, květ hlohu, mátu a v lepších polohách minerální tóny. Jako stolní odrůda je chrupka oblíbená, hrozny dlouho vydrží na keři, dobře snášejí transport, jejich skladovatelnost je průměrná. Tržní hodnota: Chrupky jsou považovány za klasické stolní odrůdy dobré tržní hodnoty. U nás jsou pěstovány především k produkci stolních hroznů, i když se lze výjimečně setkat i s jednoduššími stolními víny. Jako stolní hrozen se jeví být zajímavější odr. Chrupka červená. Literatura: *Kraus, V. et al.: Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0, *Galet, P.: Dictionnaire encyclopédique des cépages. Hachette, Paris 2000, ISBN 978-2-0123-6331-1, *Robinson, J.: Das Oxford Weinlexikon, Hallwag, Gräfe und Unzer, München 2006, ISBN 978-3-8338-0691-9, *Ehrlich, D.: Das Rebsorten ABC. Reben und ihre Weine, 3. vydání, Gräfe & Unzer, Mnichov 2005, ISBN 978-3-7742-6960-6, Internetové zdroje: 9,10,13,26, 28, 30, 35, 46, 72, 74, 77,91, 92,100, 115, 134, 135, 136,163, 165, 176, 197, 199, 201, 202, A)Etude historico-génétique de l'origine du 'Chasselas' J.F. Vouillamoz, C. Arnold, Université de Neuchâtel, NCCR Plant Survival, rue Emile-Argand 11, 2009, Neuchâtel. [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.linherr.ch/cmsFiles/WAL/wal_Media/wal_NCCR_Origine_Chasselas.pdf, B)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012. [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, C)Historische Rebsorten. Muskat Gutedel [online, 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/muskat-gutedel/, *Differentiation of grapevine (Vitis vinifera L.) conculta members based on molecular tools. Bodor, P. et al. Biotechnology & Biotechnological Equipment, Vol. 28, No. 1, 14-20, 2014 [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13102818.2014.901666, *Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf. *Georgian ampelography [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0, *Georgikon Keszthely. Szölöfajták. Dr. Kocsis László. Pannon Egyetem Georgikon Kar [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.georgikon.hu/tanszekek/kertesz/Fajtak_portfolio/01%20Cserszegtomaj.pdf,*Genetic relationships among grapevine cultivars grown in Oltrepò Pavese (Italy). Rossoni, M. et al. Vitis 42 (1), 31-34 (2003). [online,2015-11-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e041080.pdf. *Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf. *Variedades de vid de Asturias. Loureiro, Rodriguez, D., Moreno Sanz, P., Suarez Valles, B. Gobierno de Espana, Ministerio de Ciencia e Innovacion, 2011 [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.serida.org/pdfs/5173.pdf, *CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, *Biodiversity and characterization of twenty-two *Vitis vinifera* L. cultivars in the northwestern Iberian peninsula. Moreno-Sanz, P. et al. Scientia Horticulturae 129 (2011) 433-440 [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.biotools.eu/documentospdf/DNA-Polymerase-048.pdf, *Identification and characterization of Swiss grapevine cultivars using microsatellite markers. A. Frei et al. Mitteilungen Klosterneuburg 56 (2006): 147-156 [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://bundesamt.weinobstklosterneuburg.at/upload/downloads/147-2006.pdf, *Differentiation of grapevine (Vitis vinifera L.) conculta members based on molecular tools. Bodor, P. et al. Biotechnology & Biotechnological Equipment, Vol. 28, No. 1, 14-20, 2014 [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13102818.2014.901666, *Evaluation of genetic diversity: Which of the varieties can be named 'Rebula' (Vitis viniferaL.)? Rusjan, D. et al. Viti 49 (4), 189-192 (2010) [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 10 3181.pdf, *Genetic structure, origins, and relationships of grapevine cultivars from the Castilian Plateau of Spain. Santana, C.J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 61 (2) 214-224 (201*)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D. et al. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, *Characterization of the Nearly Extinct 'Albilla' Cultivar From Galicia and its Relationships With Other Spanish 'Albillos'. Díaz-Losada, E. et al. J. Int. Sci. Vigne Vin, 2013, 47, n°4, 261-268 (2013) [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/261465924_CHARACTERIZATION_OF_THE_NEARLY_EXTINCT_ALBILLA_CULTIVAR_FROM_GALICIA_AND_ITS_RELATIONSHIPS_WITH_OTHER_SPANISH_ALBILLOS, *Identification and molecular biodiversity of autochthonous grapevine cultivars in the 'Comarca del Bierzo', León, Spain. Gonzales-Andres, F. et al. Vitis 46 (2), 71-76 (2007) [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 07 641.pdf, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/.

Chasan

31. července 2017 v 15:00 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Chasan (Francie, cd. 2801. No. 1143), 1527-78 E.M, E.M. 1527-78, Shasan (Bulharsko)
Původ a rozšíření: Chasan je moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle VIVC163, 28, 30, 199 kříženec odrůd Listán (Palomino fino) x Pinot (1958, Paul Truel, Domaine de Vassal, INRA Montpellier, Francie, reg. 1981). Některé zdroje a většina francouzských vinařství na svých stránkách ovšem uvádějí jako rodičovské odrůdy Listán (Palomino Fino) x Chardonnay, z této kombinace rodičovských odrůd byl odvozen i název odrůdy samotné188, A. Možným zdrojem zmatků kolem rodičovských odrůd je fakt, že odrůda Chardonnay je někdy uváděna pod synonymem Pinot Chardonnay a samotná tato odrůda je křížencem odrůd Heunisch weiss (Gouais blanc) x Pinot. Odrůda Chasan je od r. 1981 připuštěna k pěstování ve všech francouzských regionech mimo Alsasko, r. 2011 se ve Francii pěstovala na ploše 684 ha, hojněji v regionu Languedoc-Roussillon, v departamentu Aude. K dispozici je zde jeden registrovaný klon30.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou slabě bíle vlnatě plstnaté, mladé listy světle zelenožluté. Dospělé listy jsou okrouhlé, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými, často uzavřenými až mírně překrytými výkroji s oblým dnem, zoubkování je průměrně výrazné, s rovnými stranami, žilnatina listu je bez pigmentace, rub listu je průměrně vlnatě plstnatý, řapíkový výkroj je lyrovitý s ostrým dnem, úzce otevřený či většinou uzavřený až mírně překrytý s průsvitem. Hrozny jsou poměrně velké, kuželovité, většinou s dvěma křidélky, bobule jsou středně velké, kulaté, žlutavé, na osluněné straně růžově hnědé až rezavějící. Odrůda raší raně, tři dny po Chasselas, dozrává raně až středně pozdně, 3-6 dnů po Chasselas. Růst je bujný s polovzpřímenými až poléhavými letorosty, výnosy jsou průměrné až vysoké, odrůda preferuje krátký řez. Je vysoce odolná proti botrytidě, citlivá je na exkoriozu, padlí, o něco méně na peronosporu a roztoče. Bývá ohrožována pozdními jarními mrazy a nevyhovuje jí deštivé počasí v době dozrávání hroznů. Mladé letorosty jsou poměrně křehké a citlivé na vítr, musí být pečlivě vyvazovány. Odrůda není příliš vhodná pro jižní regiony, protože ze vzrůstající vyzrálostí hroznů zde rychle klesá obsah kyselin v moštu.
Charakteristika vína: Dává lehká, příjemně aromatická vína se středním až vyšším obsahem alkoholu, s aroma citrusových plodů, žlutých melounů, jablek a hrušek, s tóny vanilky, másla a mandlí. Pro nízký obsah kyselin mají zvýšený sklon k oxidaci, nehodí se k archivaci a jsou určena k pití velmi brzo po lahvování. Nejsou součástí žádné apelace AOC, tvoří součást vín Vin de Pays v regionu Languedoc-Rousillon, často společně s odrůdami Chardonnay či Ugni blanc.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 163, 166, 176, 186, 188, 199, 201, 202, A)Les Pépiniéristes Producteurs du Comtat [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.comtat.com/fr/cepages-blancs/chasan, *Genotype identification and inference of genetic relatedness among different purpose grape varieties and rootstocks using microsatellite markers. Singh, A. et al. African Journal of Biotechnology 12 (2) 134-141 (2013) [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.academicjournals.org/journal/AJB/article-abstract/6C2255122539.

Chardonel

31. července 2017 v 14:58 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Geneva White 9, GW 9, NY 45010, New York 45010
Původ a rozšíření: Chardonel je moštová odrůda, interspecifický kříženec Seyval blanc x ChardonnayA, 163 (1953, Bruce Reich, Robert Pool, John Einset, Cornell University Geneva, New York State Agricultural Experiment Station, Dep. of Pomology and Viticulture, USA, patent r. 1992)144.
Odrůda v sobě nese geny druhů révy Vitis rupestris (14,1%), Vitis riparia (6,3%), Vitis berlandieri (6,3%), Vitis lincecumii (1,6%) a Vitis vinifera (71,9%)158 a nevyhovuje tak předpisům EU pro pěstování odrůd k výrobě jakostních vín. V USA je vysazena na vinicích států New York, Missouri, Michigan, Arkansas, Indiana, Severní Karolina, Pennsylvanie, Ohio a Západní Virginie, r. 2010 měla být pěstována na ploše 144 ha201. Na malých plochách ji najdeme také v Argentině, v Itálii a ve Španělsku. Název odrůdy byl inspirován názvy rodičovských odrůd.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou arachnoidální, se světle hnědými okraji, první bazální list je plochý, světle zelený, lysý, úponky tenké a pružné. Růst je středně bujný až bujný, letorosty vzpřímené, odrůda ve státě New York raší pozdně, několik dní po odr. Concord, kvete středně pozdně, období od květu do sklizně trvá 100 dní, dozrává pozdně, počátkem až v polovině října (Geneva). Velmi málo plodí na bočních výhoncích, redukce výnosů se provádí zřídka. Dospělé listy jsou klínovité až okrouhle ledvinovité, nečleněné až třílaločnaté s mělkými výkroji ve tvaru V, středně zelené, na profilu ploché, na líci takřka hladké a lysé, na rubu světle šedozelené, takřka lysé, řapíkový výkroj je široce otevřený až otevřený, lyrovitý až ve tvaru UV, řapíky jsou červenozelené. Hrozny jsou středně velké (v průměru 200 g), středně kompaktní, s křidélky, bobule středně velké (v průměru 2,29 g), okrouhlé, žlutozelené, slabě až průměrně ojíněné, se středně silnou, středně pevnou slupkou, s tužší dužinou neutrální chuti a vysoké acidity s 2-3 hruškovitými semeny s dlouhým zobáčkem. Chuť plně vyzrálých hroznů je mírně ovocná, s náznakem meruněk a jablek. Odrůda je velmi citlivá na Phomopsis viticola a na padlí, mírně náchylná k černé hnilobě, peronospoře a botrytidě, réví může být poškozeno zimními mrazy. Plodnost je vysoká, 7.1 kg/keř. Cukernatost moštu je v průměru 10,6° Brix, acidita 11,7 g/l.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují poměrně ceněná, příjemně pitelná a jemná bílá vína evropského typu s ovocitou chutí, ve které se v některých letech mohou objevit mírně travnaté tóny. Vína mívají plné tělo a vysoký obsah kyselin, jsou proto používaná také k výrobě sektů. Typově se blíží vínům z odrůdy Chardonnay, zřídka se v nich dají objevit též aromatické tóny, tak typické pro hybridní odrůdy.
Literatura a internetové zdroje: 120, 140, 144, 156, 158, 163, 166, 168, 202, A)Use of genetic markers to assess pedigrees of grape cultivars and breeding program selections. Bautista, J. et al. American Journal of Enology and Viticulture, USA, 59 (3) 248-254, 2008 [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://naldc.nal.usda.gov/download/22299/PDF, *Chardonel grape. Reisch, B.I. et al. N.Y. Food and Life Sci. Bul. 132. 1990 [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.hort.cornell.edu/reisch/grapegenetics/bulletin/chardonel.html, *Missouri State University [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://mtngrv.missouristate.edu/cleangrapevineprogram/, *Wine Grape. Find the Data [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://wine-grape.findthedata.org/q/81/1241/What-is-the-best-climate-for-growing-Chardonel-grapes, *Stark Bro´s [online, 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.starkbros.com/growing-guide/plant-manuals/berry-plants/grape-vines/chardonel-grape, Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Chambeaudière

31. července 2017 v 14:56 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Marie Gatien Bouzier-Chambeaudière (1855-1939) byl jeden z předních francouzských šlechtitelů-hybridistů. Svou šlechtitelskou činnost provozoval v údolí řeky Loiry, na pozemcích Château de la Roche-Gençay u města Vienne (region Rhône-Alpes, departement Isère), kde působil jako vychovatel. Počátkem dvacátého století zde vyšlechtil přes třicet interspecifických odrůd révy (33 jich uvádí katalog VIVC163, stránky amerických šlechtitelů o něco méně156). Jeho odrůdy jsou označeny jménem šlechtitele a číselným kódem křížení, nejsou již komerčně využívány.
Literatura a internetové zdroje: 153, 156, 163, 200.

Cetinjka

31. července 2017 v 14:54 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Blajka, Blajska, Blatinka (Chorvatsko-Kaštela), Blatka, Blatka Bijela (in H. Goethe), Blatska, Cetinjka Bijela, Cetinka (Chorvatsko), Cetinka Bijela, Listavac, Palarusa, Palaruša nebo Palaruša bijela (mylně), Petovka, Poserača (Chorvatsko), Poseruša, Potemkinja, Potomka, Potomkinja (Chorvatsko), Potomkynya, Potovkinja, Tsetynka
Původ a rozšíření: Cetinjka je autochtonní, starobylá, středně pozdní až pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v Chorvatsku, kde patří mezi registrované odrůdyA. Rozšířená je ve střední a jižní části Dalmácie, především na ostrovech Korčula a Hvar, vzácněji na ostrovech Lastovo, Vis, Mljet a na poloostrově Pelješac, nově také v oblasti Vrgorac v Dalmatském vnitrozemí, pod názvem Blatinka ji najdeme také v okolí města Kaštela poblíž SplituD. Roku 2013 byla v Chorvatsku vysazena na ploše 35 hektarůD. První zmínka v ampelografické literatuře má pocházet z 19. století (1887, rakouský ampelograf H. Goethe)D.
Název odrůdy: Cetinje (srbsky Цетиње) je město, nacházející se v jižní části Černé Hory, jihozápadně od hlavního města Podgorica, nepříliš vzdálené od jižní Dalmácie, nicméně ampelografové soudí, že název odrůdy může být odvozen od na ostrově Korčula běžného příjmení Cetinić (muž tohoto jména měl odrůdu objevit a namnožit), případně od řeky Cetina v centrální Dalmácii (v jejímž povodí měla být odrůda nalezena a odtud později přenesena do Korčuly)B, D.
Možné záměny: Odrůda Cetinjka (F) je někdy na ostrově Korčula mylně pěstována také pod synonymním názvem Palaruša. S odrůdou Palaruša (H), velmi vzácně pěstovanou na pobřeží centrální části Dalmácie a na přilehlých ostrovech,jsou si navzájem velmi podobné6, nejsou však geneticky identickéC, 163. Pod názvem Palaruša bývala občas v minulosti pěstována i dnes již komerčně nevyužívaná chorvatská odrůda Divljaka (F)163. Názvy Palaruša Hvarska a Palaruša Viska jsou uvedeny také v synonymice dnes ve vnitrozemí Dalmácie nehojně pěstované a též geneticky rozdílné odrůdy Okatica bijela (H)A, 163.
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, ohnuté, slabě vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany. Růst je středně bujný až bujný, letorosty jsou polovzpřímené, internodia jsou na dorsální straně zelená, na ventrální zelená s červenými pruhy. Apikální listy jsou světle zelené, lesklé, první bazální list zelený s jemným bronzovým nádechem, na rubu je středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou střední až velké, pěti- až sedmilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji (horní jsou úzce otevřené až mírně překryté, bez zoubků), pentagonální, tenké, na profilu ve tvaru V, na líci středně silně vrásčité a středně silně puchýřnaté, lysé, na rubu, na ploše slabě plstnaté, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U až lyrovitý, bez zoubku, na jedné straně ohraničený žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubky mají konkávní/konvexní strany. Řapík bývá delší, než střední žíla listu. Hrozny jsou velké, někdy až velmi velké, volnější až středně kompaktní (dle opylení), kuželovité s 1-3 křidélky, stopky středně dlouhé, bobule mírně oválné, středně velké, žlutozelené, na osluněné straně až jantarově žluté, s neprůsvitnou, ojíněnou, nepříliš pevnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou svěží, neutrální chuti, obsahující semena. Plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká, výnosy jsou vysoké, ale kolísavé, v závislosti na podmínkách v době opylení. Cukernatost moštu je nižší, acidita průměrná až vysoká, to platí zejména u hroznů z neredukovaných výnosů. Odrůda raší a dozrává středně pozdně až pozdně, je průměrně odolná houbovým chorobám, citlivější je zejména vůči botrytidě, vyžaduje spíše chudší půdy, ale není náročná na půdní typy ani polohy. Vyhovuje krátký řez. Odrůdová vína jsou považována spíše za průměrně kvalitní, jsou světle žluté barvy se zelenkavým reflexem, svěží a lehká, s výraznou aciditou a s nižším obsahem alkoholu, setkáme se s nimi poměrně vzácně, vyráběna jsou takřka výlučně na ostrově Korčula, často nesou název Cetinka či Korčulanka. Hrozny převážně tvoří součást cuvée bílých vín s dalšími lokálními odrůdami, které také často jsou pěstovány ve společné výsadbě a slouží jako opylovači, například Bratkovina bijela, Grk, Maraština a Pošip bjeli.
Literatura a internetové zdroje: 6, 163, 166, 168, 176, 202, A)Pravilnik o izmjenama pravilnika o registru vinograda, obveznim izjavama, pratećim dokumentima, podrumskoj evidenciji i proizvodnom potencijalu. Croatia, Zagreb, 3.8.2014 [online, 2015-11-05]. Dostupné z: http://narodne-novine.nn.hr/clanci/sluzbeni/2014_07_83_1616.html, B)Tradicijske sorte i pasmine Dalmacije. Vinova loza. Ozimec, R. et al. UNDP, Hrvatska, 2015 [online, 2015-11-05]. Dostupné z: www.hr.undp.org, C)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2015-11-05]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, D)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2016-11-08]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Cercial

31. července 2017 v 14:52 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Cerceal Branco (mylně, Bairrada), Cerceal (Bairrada, Pinhel), Cerceal na Bairrada, Cercial (VIVC, Španělsko)
Původ a rozšíření: Cercial je autochtoní portugalská moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu portugalských odrůdB, doporučená k pěstování v regionu Beiras a v zóně Pinhel subregionu Beira Interior norte. Tvoří součást vín DO Bairrada a Beira Interior a IG Beiras, Beiras - Terras de Sicó, Beira Litoral, Beira Alta a Beira Atlântico84. Roku 1989 se v Portugalsku pěstovala celkově na 885 hektarech163. Dle výsledků analýzy DNA se jedná o křížence odrůd Sercial x Malvasia finaA, 163.
Možné záměny: Bližší příbuzenské vztahy s odr. Cerceal branco nebyly potvrzeny, i když je synonymika obou odrůd značně matoucí a v Portugalsku jsou obě často pěstovány pod společným názvem Cercial. Obě odrůdy jsou v některých aspektech podobné a pěstují se v geograficky nepříliš vzdálených regionech, ale analýza DNA nepotvrdila jejich identicitu ani blízkou příbuznost. Obě odrůdy nejsou identické ani s odrůdou, nesoucí název Sercial, pěstovanou na Madeiře a pod názvem Esgana Cão m.j. v regionu DouroA, C, odrůda Sercial je mateřskou odrůdou odrůdy CercialA. Podobnými charakteristickými znaky této skupiny odrůd je vysoká produktivita a svěží kyselinky. Zmíněné odrůdy jsou samostatně uvedeny i v národním katalogu portugalských odrůdB.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou průměrně pigmentované antokyany, jemně vlnatě plstnaté, mladé listy jsou světle zelené s jemným bronzovým nádechem, bronzově skvrnité, jemně plstnaté, úponky révy jsou středně dlouhé. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené. Dospělé listy jsou středně velké, pětiúhelníkové, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, tmavě zelené, vrásčité a silně puchýřnaté, zvlněné, okraj listu je málo výrazně zoubkovaný, řapíkový výkroj je často zcela překrytý. Hlavní žilnatina listů je bez pigmentace antokyany. Řapík listu je středně dlouhý, v průměru kratší než střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké, středně kompaktní až volnější, stopka je krátká, silně lignifikovaná, bobule jsou středně velké, uniformní, kulaté, jednotně zelenožluté, průměrně ojíněné, s dužinou jemné a šťavnaté chuti. Stopečky bobulí jsou krátké a těžko oddělitelné. Réví je žlutavě hnědé, žebrované. Odrůda raší 3-7 dní po odr. Maria Gomes, kvete asi 3-5 dní po MG, zaměká současně s MG a dozrává asi 3-7 dní po této odrůdě. Vyhovují jí podnože středně bujného růstu a středně suché klima, preferuje jílovito-vápencové půdy před těžšími půdami jílovitými. Odolnost vůči houbovým chorobám je obecně průměrná, zvýšená je citlivost vůči hnilobě. Mošt má silnější sklon k oxidaci, vyhovují reduktivní technologie.
Charakteristika vína: Z kvalitních hroznů a za použití reduktivní technologie vznikají vyvážená, jemně aromatická vína slušné kvality, citronové barvy, středně intenzívní ovocité vůně, v ústech působí středně plně, mají svěžest danou vyšší kyselinkou a střední potenciál zrání. Hrozny najdou uplatnění také v rozličných cuvée bílých vín, například s odrůdami Bical, Fernão Pires či Arinto, kupážím dodávají charakteristickou jemnou vůni a také vysokou aciditu.
Literatura a internetové zdroje: 81, 83, 163, 176, 201, 202, A)Discrimination of Portuguese grapevines based on microsatellite markers. M.S. Lopes et al. Journal of Biotechnology 127, 34-44, 2006. [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0168165606005025, B)Catálogo Nacional de Variedades [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, C)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *The use of microsatellites for germplasm management in a Portuguese grapevine collection. M.S. Lopes et al. Theor Appl Genet (1999) 99:733-739 [online, 2015-11-02]. Dostupné z: www.researchgate.net/, *Catálogo das castas regionais da Bairrada [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://evb.drapc.min-agricultura.pt/documentos/vinha/castas_bairrada.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Cerceal branco

31. července 2017 v 14:50 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Cerceal (Dão, Douro), Cerceal du Douro, Cerceo, Cercial (mylně, Dão, Douro), Cercial do Douro, Cercial du Dão (Německo, Francie, cd. 2835)
Původ a rozšíření: Cerceal branco je autochtoní portugalská moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu portugalských odrůdB, doporučená k pěstování v regionu Beiras, v oblastech Dão a Lafões a v regionu Trás-os-Montes, v oblasti Douro. Předpokládá se, že z této oblasti, tedy ze severovýchodu země, odrůda Cerceal branco také pochází. V Portugalsku byla roku 2010 pěstována na ploše 113 ha163, rozloha osazených ploch dlouhodobě v podstatě stagnuje či mírně klesá, k dispozici je zde pouze jeden registrovaný klon odrůdy. Tvoří součást vín apelací DO Porto a Douro a IGP Lafões a Dão (pod názvem Cercial) a dále povolenou součást vín DO DoTejo a IG Tejo, Lisboa-Estremadura, Lisboa - Alta-Estremadura a Lisboa84.
Možné záměny: Bližší příbuzenské vztahy s odrůdou Cercial nebyly potvrzeny, i když je synonymika obou odrůd značně matoucí. Odrůdy jsou sice v některých aspektech podobné a pěstují se v geograficky nepříliš vzdálených regionech, ale analýza DNA nepotvrdila jejich identicitu ani blízkou příbuznost, obě odrůdy nejsou identické ani s odrůdou s názvem Sercial, pěstovanou na Madeiře a pod názvem Esgana Cão m.j. v regionu DouroA,C. Podobnými charakteristickými znaky této skupiny odrůd je vysoká produktivita a svěží kyselinky. Zmíněné odrůdy jsou samostatně uvedeny i v národním katalogu portugalských odrůdB.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný s polovzpřímenými až vzpřímenými letorosty, produktivita je poměrně vysoká (6.000 l/ha), výnosy relativně stabilní, odrůda dobře odolává peronospoře, je citlivá vůči padlí, středně citlivá vůči botrytidě, škůdcům odolává dobře. Virová infekčnost před klonální selekcí: 30% GLRaV3, 60% GFkV, <50% RSPV. Vrcholky letorostů jsou otevřené, průměrně bíle vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, s karmínovým nádechem na okrajích. Mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, na rubu silně bíle vlnatě plstnaté. Úponků révy je málo a jsou křehké. Letorosty jsou na ventrální straně zelené, na dorsální slabě červeně žíhané, nodia jsou zelená. Dospělé listy jsou středně velké, pětiúhelníkové, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými, obvykle uzavřenými až překrytými výkroji, na líci jsou středně sytě zelené, nepravidelně zvlněné, slabě puchýřnaté, na rubu jsou průměrně plstnaté a štětinkaté, okraj listu je ostře zoubkovaný, zoubkování je středně výrazné, s rovnými stranami, řapíkový výkroj je obvykle uzavřený, méně často úzce otevřený, lyrovitý s ostrým dnem. Hrozny jsou středně velké, válcovitě kuželovité, středně kompaktní, stopky jsou středně dlouhé a průměrně lignifikované, bobule jsou středně velké, nestejnoměrné, okrouhlé, často zploštělé, žlutavě zelené, silně ojíněné, se silnou slupkou, s poměrně tuhou a nepříliš šťavnatou dužinou neutrální chuti s průměrně 2,6 semeny v bobuli. Jednoleté réví je žlutavě hnědé, internodia jsou středně dlouhá. Mošt má průměrný potenciální obsah alkoholu a průměrnou až vysokou aciditu, nemá sklon k oxidací, mošt z hroznů, pěstovaných na bohatých půdách, je vhodný k výrobě běžných stolních vín, z chudších půd potom k výrobě kvalitních, přívlastkových vín. Odrůda je poměrně rustikální, dobře snáší všechny typy řezu, dobře odolává suchu. Prospívá na všech typech půd, nejlépe vyhovují půdy chudší, na bohatých klesá kvalita moštu. Doporučené jsou mírně rostoucí podnože R 110 a 420 A. Sprcháváním ani hráškovatěním bobulí netrpí. Raší raně, současně s Fernão Pires, kvete středně pozdně, čtyři dny před FP, zaměká středně pozdně, šest dní po FP a dozrává středně pozdně až pozdně, asi týden po FP.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují jemně aromatická vína slušné kvality, citronové až světle žluté barvy, středně intenzívní ovocité vůně, v ústech působí poněkud tence, ale mají svěžest danou vyšší kyselinkou. Odrůdová vína jsou často nevyvážená, odrůda je proto vhodná spíše do kupáží s jinými odrůdami révy, jako Bical, Fernão Pires, Gouveio a Malvasia Fina, kterým dodává charakteristickou jemnou vůni a vysokou aciditu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 79, 80, 81, 83, 84, 163, 165, 176, 198, 199, 201, 202, A)Discrimination of Portuguese grapevines based on microsatellite markers. M.S. Lopes et al. Journal of Biotechnology 127, 34-44, 2006. [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0168165606005025, B)Catálogo Nacional de Variedades [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, C)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *The use of microsatellites for germplasm management in a Portuguese grapevine collection. M.S. Lopes et al. Theor Appl Genet (1999) 99:733-739 [online, 2015-11-02]. Dostupné z: www.researchgate.net/, *The Portuguese *Vitis vinifera* L. germplasm: Genetic relations between wild and cultivated vines. Cunha, J. et al. Ciencia e Tecnica Vitivinicola 25 (1) 25-37 (2010) [online, 2015-11-02]. Dost. z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n1/v25n1a04, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Portuguese traditional grapevine cultivars and wild vines (*Vitis vinifera* L.) share morphological and genetic traits. Cunha, J. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 56 (7) 975-989 (2009) [online, 2015-11-02]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/226453287_Portuguese_traditional_grapevine_cultivars_and_wild_vines_Vitis_vinifera_L_share_morphological_and_genetic_traits_Genet_Resour_Crop_Ev.

Cayuga white

31. července 2017 v 14:48 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Каюга вайт (Rusko), Cayuga, Weiß Cayuga, GW 3, G. W. 3, Geneva White 3, NY 33403, New York 33403
Původ a rozšíření: Cayuga white je interspecifická, středně pozdní moštová odrůda, kříženec odrůd Seyval blanc x SchuylerA, vyšlechtěný roku 1945 (John Einset, Willard B. Robinson, Plant Genetic Resources Unit, New York State Agricultural Experiment Station United States Department of Agriculture (USDA), Agricultural Research Service (ARS), Cornell University Geneva, Cayuga Lake, New York, USA, selekce byla provedena roku 1952, uvedení na trh roku 1972). Nese geny druhů révy Vitis rupestris (14,1%), Vitis berlandieri (6,3%), Vitis riparia (6,3%), Vitis lincecumii (1,6%), Vitis labrusca (18,8%) a Vitis vinifera (53,1%)158. Odrůda nese jméno jezera Cayuga, které je pojmenováno po jednom z irokézských kmenů (v překladu "lidé z velkých bažin"). Tato výnosná a rezistentní odrůda je vysazena na vinicích států Iowa, New York (jedna z nejpěstovanějších odrůd), Missouri, Maryland, Severní Karolina, Pennsylvanie, New Jersey a Virginie. V Kanadě, v provincii Ontario, bylo roku 1991 vysazeno 7,5 ha163. Jako hybrid není povoleno odrůdu pěstovat k výrobě jakostních vín v zemích EU.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je bujný se vzpřímenými letorosty, výnosy jsou vysoké. Hrozny jsou středně velké až velké, protáhle kuželovité, průměrně kompaktní, bobule středně velké až mírně nadprůměrné (2,64 g), okrouhlé až mírně oválné, bělavě zelenožluté až žlutavé, průměrně ojíněné, s pevnou slupkou, odolnou vůči praskání, s masitou a šťavnatou dužinou, která má až při úplném vyzrání jemně "izabelovou", tedy labruskovou, mírně svíravou chuť. Odrůda raší pozdně, období od květu do sklizně trvá 100 dní, dozrává takřka současně s odrůdou Concord, v Iowě se sklízí počátkem září, ve státě New York poslední týden září. Průměrná cukernatost moštu je 17-19 %. Letorosty jsou křehčí, při silném větru se mohou lámat. Odrůda má zvýšenou odolnost vůči peronospoře, průměrně odolává botrytidě, oidiu a hnilobě, citlivá je vůči antraknóze, zimnímu mrazu odolává průměrně, do -23°C.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují svěží a ovocitá, středně plná, poměrně vysoko ceněná vína ryzlinkového typu s vysokými kyselinami a s aroma citrusových plodů, vhodná k výrobě vín šumivých, ale i ke zrání v dubových sudech. U vín, vyrobených z přezrálých hroznů, se v aroma mohou objevit poněkud výraznější labruskové tóny, typické pro hybridy.
Literatura a internetové zdroje: 100, 163, 156, 158, 166, 176, A)Use of genetic markers to assess pedigrees of grape cultivars and breeding program selections. Bautista, J. et al. American Journal of Enology and Viticulture, USA, 59 (3) 248-254, 2008 [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://naldc.nal.usda.gov/download/22299/PDF, *Missouri state university. [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://blogs.missouristate.edu/fruitexperimentstation/2010/07/16/grape-guttation/ a také z: http://blogs.missouristate.edu/fruitexperimentstation/page/3/, *Cayuga white. Viticulture Iowa State University, Horticulture, 2008 [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://viticulture.hort.iastate.edu/cultivars/Cayuga%20White.pdf, *Flickr [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.flickr.com/photos/65172771@N03/5933806471/, *Cayuga white, the first of a Finger Lakes series of wine grapes for New York. Einset, J., Robinson, W.B. New York Food´s and Life Sciences Bull. 22, 1972 [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.hort.cornell.edu/reisch/grapegenetics/bulletin/cayuga_white.PDF.

Cayetana blanca (= Baladí Verdejo, Calagraño, Jaén blanco, Pardina, Robal, Sarigo)

31. července 2017 v 14:46 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Amor Blanco, Aujubí, Avesso du Minho, Baboso Blanco (Kanárské ostrovy), Baladí, Baladí-Verdejo, Baladí Verdejo (Cordoba), Balay (Cordoba-Andalusie), Bastardo Blanco (Kanárské ostrovy-Tenerife), Belledy, Blanca Cayetana (Badajoz, Levante, Ribera del Guadiana), Blanco Jaén, Boal Carrasquenha, Boal Carrasquenho (Estremadura-Portugalsko), Cagazal (La Rioja), Calagraňo (La Rioja), C. Blanc, Calegrano, Carrasqueno, Carrasquenho (Portugalsko), Cayetana (Cáceres), Cazagal (La Rioja), Charel(l)o, Chaselo, Cheres, Cirial (Jaén), Clagrano, Dedo, Dedro, Djin(i)ani (Maroko), Dona Branca (Estremadura-Portugalsko), Doradillo (Austrálie), Farta Gosos, Garillo, Garrida, Garrido, Garriga, Garrilla, Hoja Vuelta, Jaén (Kypr), Jaén Blanco (Madrid, Toledo, Ciudad Real, Jaén), Jaén Empinadillo, Jaén Doradillo, Jaén Preto, Jaén Prieto, Jaén Prieto Blanco, Jaén Rosado, Jaenes, Jaina, Jainas (La Rioja), Jarime, Jean de Castilla, J. de Letur, J. d. L. de Maratella, J. Doradillo, J. Dore, J. Prieto, Machuenco, Maizancho (Ciudad Réal, Valdepeñas), Mariouti, Marisancho, Mourisco Arsello, M. Branco (Alentejo-Portugalsko), M. Portalegre, Naves Cazagal, Naves, Padero, Parda (Itálie), Pardilla, Pardina (Badajoz, Francie, cd. 1963), Pirulet, Plateadillo, Plateado (Španělsko, Řecko), Robal (Aragón, Zaragoza, Calatayud), Sarigo (Douro-Portugalsko), Tierra de Barros, Uva Jaén, Valadí, Verdeja, Verdoncho, Virulés, Xarello (mylně)
Původ a rozšíření: Autochtonní, starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející patrně z některého příhraničního regionu mezi Portugalskem a Španělskem. Mimo tuto oblast ji najdeme také v severní Africe, ve státech regionu Maghreb, často pod synonymem Baladí, v Maroku též pod synonymem Djinani či Djiniani. Výsledky rozsáhlé studie DNA ukazují, že tato odrůda měla významný vliv na vinohradnictví v této oblasti a stala se předkem či přímo rodičem mnoha dnes zde přítomných odrůdA. Jedním z rodičů této odrůdy je starobylá španělská odrůda HebénG, názor (Lopes et al., 2006)C, že rodiči jsou portugalské odrůdy Antão Vaz a Rabo de Ovelha se nepotvrdil, i když je jim odrůda blíže příbuznáA, C. Pod názvem Cayetana blanca je odrůda pěstována ve španělském regionu Extremadura (okolí měst Badajoz a Cáceres), v Asturii a v Galícii. Odrůda Jaén blanco, kterou poprvé uvádí Alonso Herrera roku 1513 a dále např. García de Lena (1792) či Roxas Clemente (1807), pěstovaná dnes v Andalusii (především provincie Granada, dále Almería) na ploše cca 8.000 ha (a mající velmi bohatou synonymiku, ukazující na někdejší hojný výskyt takřka ve všech oblastech Španělska), je dle analýzy DNA, provedené roku 2001, identická s odrůdou Calagraňo, přičemž identicita odrůdy Calagraňo s odrůdou Cayetana blanca byla na základě analýzy DNA potvrzena již dříve. Pod názvem Calagraňo je tato odrůda pěstována na malých plochách především v okolí obcí Cenicero, Huércanos, San Asensio a Uruñuela, tvoří zde součást vín DO Rioja, dává těžká a tvrdá vína, která velmi dobře zrají. Pod názvem Baladí Verdejo najdeme odrůdu v Andalusii, kde tvoří součástvínDO Montilla-Moriles, pod názvem Uva Jaén v oblasti Rioja a název Robal je používán v regionu Aragón, v DO Calatayud. Na Kanárských ostrovech (DO El Hierro, La Palma, Valle de la Orotava, Ycodén-Daute-Isora) jsou používána synonyma Baboso blanco a Bastardo blanco. Španělské zdroje uvádějí, že odrůda Cayetana blanca byla pod všemi svými výše uvedenými synonymy pěstována ve Španělsku roku 1990 na ploše 71.709 ha, do roku 2007 osazená plocha poklesla na 45.580 ha, roku 2010 měla být pěstována na ploše 39.741 ha200. Dnes ji najdeme především ve středu a na jihu a jihozápadě Španělska, v regionech Extremadura, Andalusie, Castilla-La Mancha a Madrid. V Portugalsku byla odrůda zapsaná roku 2012 v národním katalogu odrůdD pod názvem Carrasquenho (identicita potvrzena163, 176, A), pod kterým tvoří povolenou součást vín IGP Penísula de Setúbal84 a dále pod názvem Sarigo (identicita potvrzena163, 176, A, E, F), pod kterým tvoří minoritní součást vín DO Douro a IGP Duriense84, katalog odrůd VIVC udává celkovou osazenou plochu odrůdy Cayetana blanca v Portugalsku roku 2010 pod všemi známými synonymy 141 ha163.
Příbuzné odrůdy: Je předpokládána identicita či blízká říbuznost odrůdy Cayetana blanca s portugalskou odrůdou Avesso, což by otevřelo možné těsné příbuzenské vztahy k mnoha dalším odrůdám (dále viz. Avesso, Doradilla). Klonem odrůdy Cayetana blanca je dle analýzy DNA z roku 2005 i ve Španělsku hojně pěstovaná odrůda Pardina199, tato odrůda je geneticky identická též s odrůdou VerdonchoB. Odrůda Cayetana blanca je rodičem mnoha ve Španělsku a v Portugalsku pěstovaných odrůd, například Cornifesto, Camarate tinto, Malvasia Preta, Mouratón a Periquita (Castelão), v tomto případě je otcovskou odrůdou odr. Alfrocheiro, ale též mnoha dalších, například odrůdy Jaén negro (Listán prieto x Cayetana blanca)A.
Možné záměny: Velmi bohatá synonymika odrůdy Cayetana blanca vede bohužel velmi často k záměnám. A) Pokud zmíníme některé, v případě jiných odrůd spolehlivé španělské zdroje, oficiální stránky Ministerstva zemědělství například uveřejňují popis odrůdy Cayetana blanca pod názvem Pardina124, přičemž fotografie patří odrůdě Pardillo. Zajímavé je, že u stejného popisu téže odrůdy v monografii odrůd révy, kterou publikuje též Ministerstvo zemědělství, jsou již správné fotografie127. Jiné ampelografické zdroje122 uvádějí samostatně odrůdy Cayetana a Pardina, přičemž odrůdu Pardina považují za identickou s odr. Albillo real. Obecně jsou časté záměny španělských odrůd Pardina a Pardillo, někdy dochází též k záměně s italským novokřížením Pardina (1923, Alberto Pirovano, Sciamblese x Black Monukka). B) Synonymum Dona blanca mají v katalogu VIVC odrůdy Branda a Síria, synonymum Dona branca hned pět odrůd, a sice Branda, Síria, Cayetana blanca, Tamarez, Folha de Figueira. V dnešním pojetí (stav k roku 2016) je dle katalogu VIVC odrůda Doña blanca identická s odrůdou Síria a je zařazena v její synonymice, samostatně je uvedena odrůda Folha de Figueira (= Doña branca)163, 124, 127, F. Výsledky analýzy DNA vylučují genetickou identicitu odrůdy Folha de Figueira (= Doña branca) s odrůdami Branda, Síria, Cayetana blanca a TamarezE. Analýza DNA z roku 2015 stanovila identicitu odrůd Folha de Figueiraa Tortozon (= Planta Nova)H. C) Většina ampelografických zdrojů včetně katalogu VIVC ještě koncem r. 2014 považovala odrůdu Doña branca za identickou s odr. Doña blanca163, hojně pěstovanou na severozápadě Španělska (roku 2007 na ploše cca 3000 ha)198. Obě odrůdy měly potom být, dle názorů některých ampelografů, identické s odr. Merseguera, která se měla adaptovat na podmínky Galície a vytvořit tak dnes již samostatně pojímanou odrůdu122, 124, kterou i katalog VIVC uvádí samostatně163.Ve Španělsku, v oblasti Valladolid, potom měla být pod názvem Dona blanca vzácně pěstována odrůda Síria, ta ale neměla být identická s odrůdou takřka stejného názvu Doña blanca. Dle analýzy DNA (2012) je Merseguera křížencem odrůd Hebén x Planta nova199, rodičovské odrůdy ostatních zmíněných odrůd jsou neznámé. I roku 2016 existují ampelografické zdroje, které odlišují odrůdy Doña blanca (= Doña branca) a Síria198.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsouotevřené,slabě plstnaté, středně silně zabarvené antokyany, s růžovými okraji. Mladé listy jsou žlutavé až měďnatě žluté, bronzově skvrnité, průměrně pigmentované antokyany, průměrně plstnaté, internodia a nodia na obou stranách zelená, slabě plstnatá, bez štětinek, pupeny bez pigmentace antokyany. Úponky révy jsou krátké až středně dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé až pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, horní jsou úzce otevřené až uzavřené, ale většinou překryté, někdy s úzkým průsvitem, s oblým až zaostřeným dnem, někdy se zoubkem, dolní úzce otevřené se zaostřeným dnem. Líc listu je tmavě zelený, mírně puchýřnatý, zvlněný, lysý, rub průměrně plstnatý, slabě štětinkatý, zoubky jsou výrazné, s rovnými až konvexními stranami, se širokou bází, řapíkový výkroj je vzácně úzce otevřený, lancetovitý, většinou uzavřený s překrytými cípy až zcela překrytý, s ostrým dnem, někdy se zoubkem. Řapíky jsou krátké až středně dlouhé, kratší než střední žíla listu, takřka lysé. Žilnatina je bez pigmentace antokyany. Listy na podzim žloutnou, opadávají 15. listopadu. Hrozny jsou středně velké až velké, kompaktní, protáhlé, stopka velmi krátká až krátká, slabě až průměrně lignifikovaná, bobule středně velké, uniformní, zelenožluté, okrouhlé až krátce oválné, slabě až průměrně ojíněné, s tenkou slupkou, se šťavnatou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou krátké, obtížně oddělitelné. Odrůda raší a kvete středně pozdně (21.3. a 21.5.), zaměká pozdně (28.7.), zraje středně pozdně (18.9.). Růst je bujný či velmi bujný, letorosty vzpřímené. Jednoleté réví je žlutavě hnědé až červenohnědé, eliptického průřezu, rýhované, lysé, lenticely chybí, internodia velmi krátká až krátká, středně silná. Réva je přizpůsobivá půdním i klimatickým podmínkám, dobře odolává suchu, je výnosná (4,39 kg na keř), prospívá i na chudých, písčitých půdách, preferuje krátký řez, vyhovuje jí dostatek slunce. Průměrně odolává houbovým chorobám, náchylná je k padlí a botrytidě, trpí erinózou, bývá napadána háďátky.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují neutrální, lehké a svěží, příjemné víno světle slámově žluté barvy se zeleným odstínem, s nižším obsahem alkoholu a s průměrnou aciditou, ovocité vůně zralých banánů a jablek, někdy se zvláštním tónem, připomínajícím horské byliny. Používá se často jako základ k výrobě destilátů, Brandy de Jerez, fortifikovaných vín a tvoří součást nespočetných cuvée, často s odrůdou Macabeo. V současnosti se vyrábějí i poměrně kvalitní odrůdová vína metodou řízeného kvašení, určená k pití jako mladá.
Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 84, 117, 118, 120, 122, 124, 127, 128, 130, 163, 166, 176, 181, 188, 189, 199, 200, 201, 202, A)Identification by SNP analysis of a major role for Cayetana Blanca in the genetic network of Iberian Peninsula grapevine varieties. Zinelabidine, L.H. et al. American Journal of Enology and Viticulture 63 (1), 121-126, 2012. [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/63/1/121.short, publikováno online již roku 2011, dostupné také z: http://digital.csic.es/bitstream/10261/51293/4/Zinelabidine%20paper%20AJEV%20revised.doc, B)Identification and Relationships of Grapevine Cultivars Authorized for Cultivation in Castilla La Mancha (Spain). Gonzales, M.F., Gascuena, J.M., Morales, A.M. American Society for Enology and Viticulture, august 2012. [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/early/2012/08/16/ajev.2012.09010.abstract, C)Discrimination of Portuguese grapevines based on microsatellite markers. M.S. Lopes et al. Journal of Biotechnology 127, 34-44, 2006. [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0168165606005025, D)Catálogo Nacional de Variedades [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, E)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, F)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, G)Pedigree analysis of the Spanish grapevine cultivar 'Hebén'. Zinelabidine, L.H. et al. Vitis 54 (Special Issue), 81-86 (2015) [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4983/4773, H)Identification of grapevine synonymies: an analysis of Portuguese diversity. Santos, A.R., Gomes, A.C. Researchgate, 7.9.2015 [online, 2015-11-01]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/281837704_Identification_of_grapevine_synonymies_an_analysis_of_Portuguese_diversity, *Genetic structure, origins, and relationships of grapevine cultivars from the Castilian Plateau of Spain. Santana, C.J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 61 (2) 214-224 (2010) [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://sostenible.palencia.uva.es/system/files/publicaciones/Santana. AJEV 2010.pdf, *Vitis International Variety Catalogue (VIVC): A cultivar database referenced by genetic profiles and morphology. Maul, E., Töpfer, R. BIO Web of Conferences 5, 01009 (2015) [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2015/02/bioconf_oiv2015_01009.pdf, *Molecular characterization of Moroccan grapevine germplasm using SSR Markers for the Establishment of a reference Collection. El Oualkadi, A. et al. Journal Intern. des Science de la Vigne et du Vin 43 (3), 135-148 (2009), *Caracterización de variedades de Vitis vinifera l. cultivadas en Extremadura, mediante estudios morfológicos, agronómicos y bioquímicos. Asensio Sanchez, M.L. Universidad de Madrid (Thesis). 2000 [online, 2016-06-28]. Dostupné z: zaguan.unizar.es/record/3013/files/TESIS-2009-040.pdf.

Catawba

31. července 2017 v 14:44 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Катавба (Rusko, Ukrajina), Arkansas, Captraube Rot, Catalan, C. Roxo, Catalán, C. Rojo (Galície-Španělsko), C. Roxo (Galície-Španělsko), Catawba Rosa (Brazílie), Catowba Tokay, Cher Kee, Cherokee, Fancher, Francher, Francher Kello White, F. Kells White, Keller's White, Lebanon, L. Seedling, Lichigan, Lincoln, Lincolun, Mammoth Catawba, Meads Sedling, Mecleron, Merceron, Michigan, Muncy, M. Pale Red, Munipale Red, Omega, R'd Muncy, Red Muncy, Rose of Tennessee, Rote Captraube, Sarato A, Saratoga, Singleton, Tekomah, Tokay, Virginia Amber, White Catawba
Původ a rozšíření: Catawba je autochtonní americká interspecifická odrůda, spontánní kříženec druhu révy Vitis labrusca (či některé z odrůd původu Vitis labrusca) s neznámou odrůdou původu Vitis vinifera. Z různých pramenů lze (bez záruky) vysledovat přibližnou historii této odrůdy, jejíž semenáček nalezl muž jménem Murray roku 1801 (dle některých pramenů roku 1802, ale každopádně ještě před nálezem odrůdy Concord) v oblasti Buncombe County v Severní Karolíně, v blízkosti řeky Catawba, jejíž jméno odrůda nese (dnes je název Catawba používán též pro skupinu původních indiánských kmenů, žijících v povodí stejnojmenné řeky). V letech 1807-1816 se množením semenáčků zabýval generál Davy, odrůda postupně doputovala až do vinic v Marylandu, selekcí a množením semenáčků révy se zde zabývala žena jménem Scholl ve městě Clarksburgh, od které ji roku 1819 získal původně zeměměřič John Adlum, vysadil ji do do svých rozsáhlých vinic (Georgetown, Washington, D.C), dále ji selektoval a dá se říci, že jí široce zpopularizoval176. Právě z těchto vinic obdržel prezident Thomas Jefferson roku 1823 láhev odrůdového vína. Catawba je tak jednou z prvních původních amerických moštových odrůd. V letech 1825-1850 byla nejpěstovanější odrůdou USA, ale v šedesátých letech nejprve oidium a poté občanská válka zdecimovaly výsadby této odrůdy, kterou poté z její dominantní pozice začaly vytlačovat jiné odrůdy původu Vitis labrusca, především odrůda Concord, vyšlechtěná v roce 1849 ve městě Concord (Ephraim Wales Bull, Massachusetts). Dnes je odrůda Catawba v USA pěstována především na východě a středozápadě, státech New York, Tennessee, Ohio, Arkansas, Georgia, Michigan, Missouri, Pennsylvania, North Carolina a South Carolina, v oblastech Lake Erie a Finger Lakes, dále je rozšířena v Kanadě, hlavně v oblasti Ontario (roku 2006 na ploše 1.291 ha), menší plochy jsou vysazeny i v Angliia v Jihoafrické republice (roku 1992 asi 12 ha)163. V Brazílii se z ni stala důležitá moštová odrůda pro výrobu tichých červených vín, pěstuje se především v oblasti Sao Paulo. Srovnávací studie z roku 2015 stanovila identicitu odrůdy Catawba s odrůdou Catalán roxoA, pěstovanou dnes nehojně ve španělské Galícii, v pobřežním pásmu Costa de Ferrolterra (Ares, Pontedeume, Miño, Carral, Arteixo, Carballo), v okolí města Pontevedra a také v okolí měst León a Zamora (region Kastilie a León), často společně s dalšími hybridními odrůdami, jako například Jacquez, Catalán blanco, Folla redonda (Flot rouge), společně nazývanými Vino Romano v důsledku mylného předpokladu, že se sem tyto odrůdy dostaly již v římských dobáchB.
Příbuzné odrůdy: Ve 40. letech 20. století vyšlechtil američan francouzského původu Charles Fournier (Finger Lake, New York) klonální mutaci odrůdy Catawba, která obsahovala podstatně menší množství pigmentů ve slupce, nazval ji Pink Catawba a používal ji k přípravě světlých rosé vín. Existuje také tetraploidní mutace odrůdy Catawba 4N (selekce Scholl, Clarksburgh)163. Moštová odrůda Catawba white vznikla spontánním opylením odrůdy Catawba pylem neznámé odrůdy a následnou selekcí (1849, J.E. Mottier, USA)180. Moštová odrůda Catawba early je interspecifiským křížencem neznámých odrůd163.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Středně pozdní moštová a stolní odrůda má uzavřené, silně až středně silně vlnatě plstnaté vrcholky letorostů, na okrajích slabě pigmentované antokyany, s karmínovým nádechem. Letorosty jsou vzpřímené, úponky 16,5 cm dlouhé, internodia a nodia na obou stranách zelená, lysá, pupeny jsou bez antokyanové pigmentace. Mladé listy jsou žlutozelené, jemně vlnatě plstnaté. Dospělé listy jsou velké, srdčité, třílaločnaté se středně hlubokými až mělkými výkroji, někdy nečleněné, líc listu je průměrně puchýřnatý, rub na ploše středně silně hnědavě plstnatý, na žilnatině slabě hnědavě plstnatý a velmi slabě štětinkatý, zoubky na okraji listu mají širokou bázi a konkávní strany, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru V, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Řapík listu je lysý. Hrozny jsou menší až středně velké (12,1 x 6,67 cm), válcovitě kuželovité až válcovité, někdy s křidélkem, volné až velmi volné, stopka krátká (2,82 cm), bobule středně velké, okrouhlé až mírně oválné (13,2 x 12,8 mm), růžovočervené, tmavočervené až červenofialové, s nezbarvenou dužinou silně labruskové chuti, vyšší acidity. Slupka je snadno oddělitelná od dužiny. Odrůda má poměrně dlouhý vegetační cyklus, dozrává 20 dnů po Chasselas. Je vytrvalá, dobře prospívá i v kontinentálním klima východu Spojených států, které zahrnuje horká, vlhká léta a chladné zimy, nicméně dozrávání obvykle o jeden až dva týdny později, než jiné "labruskové" odrůdy jako Concord a Delaware, což znamená, že někdy nedostatečně dozrává a díky genům Vitis vinifera je citlivější také j houbovým chorobám, především oidiu a botrytidě. Hrozny poskytují světle červená vína výrazné, ale ne nepříjemné labruskové chuti. V 19. století byla Catawba hlavní odrůdou pro výrobu perlivých, osvěžujících vín "Sparkling Catawba" z údolí řeky Ohio, exportovaných i do Evropy. Dnes je v USA pěstována jako stolní a džusová odrůda, která nachází uplatnění i při výrobě šumivých vín a jednoduchých vín stolních. Typická odrůdová vína jsou středního těla, střední až vyšší acidity a průměrného obsahu alkoholu, mají nižší extrakt, jsou vyráběna jako rosé různých barevných tónů a též jako bílá vína, v aroma jsou typické a výrazné labruskové tóny, doplněné tóny muškátovými.
Literatura a internetové zdroje: 100, 163, 166, 168, 176, 180, 189, 200, 202, A)Vitis International Variety Catalogue (VIVC): A cultivar database referenced by genetic profiles and morphology. Maul, E., Töpfer, R. BIO Web of Conferences 5, 01009 (2015) [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2015/02/bioconf_oiv2015_01009.pdf, B)Vino Romano o El vino con "Sabor a Fresa". In: Viticultura Atlántica, Diciembre 3, 2011[online, 2015-11-01]. Dostupné z: https://blancolexitimo.wordpress.com/2011/12/03/vino-romano-o-el-vino-con-sabor-a-fresa/, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, *"Catalan Blanco", "Catalan Roxo", "Folla Redonda": *Vitis Vinifera* L. o hibridos productores directos? Martinez, M.C., Perez, J.E. Invest. Agraria Produccion y Proteccion Vegetales 10 (1) 5-14 (1995) [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://digital.csic.es/bitstream/10261/110863/1/Viníferas_o_HPD.pdf. *CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, *A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2015-10-28]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html.

Cattarato bianco lucido

31. července 2017 v 14:42 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Castellaro (Isole Eolie-Liparské ostrovy), Catarratto Bianco Lustro, C. Lucido, Catarrattu lustru biancu, C. lustru, Catarratteddu lustru, Catarrattu lustra cane
Původ a rozšíření: Cattarato bianco lucido je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná dnes takřka výlučně na Sicílii, doporučená k pěstování v provinciích Agrigento, Caltanissetta, Enna, Catania, Palermo, Ragusa, Syrakusy a Trapani. Jako samostatnou odrůdu ji popsala ampelografická komise v Palermu (ampelograf Macagno, Bollettino ampelografico) roku 188360, od odrůdy Catarratto bianco comune se liší především málo ojíněnými, lesklými bobulemi (lucido, italsky lesklý). Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1970 (cd. 059), tvoří hlavní podíl vín apelací DOC Contea di Sclafari a Santa Margherita di Belice, kde se vyrábějí také odrůdová vína, složku cuvée bílých vín DOC Menfi, Alcamo, Contessa Entellina, Erice, Etna, Mamertino di Milazzo, Marsala, Monreale, Salaparuta, Sciacca a Sicilia, ale též součást mnoha sicilských vín kategorie IGT197. Je považována za méně kvalitní odrůdu, než odrůda Catarratto bianco comune, patrně proto byla také vysazena na menší ploše vinic (roku 2010 na ploše 8.859 ha oproti 25.935 ha odrůdy Cattarato bianco lucido)197, i když údaje z jiných zdrojů někdy mohou uvádět naprostý opak43. K původu, názvu a k příbuzným odrůdám dále viz. odrůda Catarratto bianco comune.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je bujný se vzpřímenými či polovzpřímenými letorosty. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, někdy polootevřené, bílé, často s karmínovým okrajem, vlnatě plstnaté, apikální listy (1-3) jsou ploché, žlutavě bílé, první je karmínově lemovaný a silně vlnatě plstnatý, zbývající průměrně plstnaté, bazální listy jsou ploché či dlaňovitě prohnuté, na líci žlutozelené s odstíny bronzu na okrajích, pavučinovitě ochmýřené, na rubu bělavé, plstnaté. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, zelenobílé se slabě karmínovými okraji, vlnatě plstnaté, apikální listy jsou ploché, na líci slabě plstnaté, bělavě zelené až zelené s bronzovým nádechem, na rubu zelenobílé, vlnatě plstnaté, bazální jsou ploché, na líci zelené s bronzovým nádechem až světle zelené, vždy lesklé, více či méně arachnoidální, na rubu bělavě zelené nebo světle zelené, matné, vlnatě plstnaté. Letorosty jsou žlutavě zelené, často s měďnatě červenými pruhy v dolní třetině dorsální strany, kruhového průřezu s naznačenými hranami, z velké části arachnoidální, v horní třetině plstnaté. Úponky jsou bifidní až trifidní, dlouhé, tenké, světle zelené. Květenství je velké, dlouhé, v průměru 15 cm (bez stopek), kuželovité až pyramidální. První květenství je na druhém nodiu, průměrný počet květenství na výhon je jedno, plodnost feminel je téměř nulová. Dospělý list je malý až středně velký (16,5 x 14,9 cm), okrouhlý až ledvinovitý, tří- až pětilaločnatý se středně hlubokými výkroji, výkroje jsou většinou méně výrazné, než u odrůdy Catarratto bianco comune, uzavřené až překryté, lyrovité, laloky jsou lehce zkroucené. Řapíkový výkroj je většinou překrytý s průsvitem, často s ostrým dnem. Líc listu je světle zelený, zvlněný, vrásčitý a puchýřnatý, téměř lysý, rub je světle zelený, více či méně arachnoidální, žilnatina světle až bělavě zelená, zoubky na okraji mají spíše rovné nebo mírně konkávní strany, jsou nepravidelné, výrazné, ostré (s úzkou bází). Řapík je středně dlouhý (7,7 cm), bělavě zelený. Podzimní zbarvení listů je žluté. Hrozen je středně velký (257 g), válcovitý, protáhlý (16 cm), kompaktní až velmi kompaktní, jednoduchý či většinou s 1-2 křidélky, stopky jsou středně dlouhé, tenké, světle hnědé, lignifikované, bobule jsou malé nebo středně velké (14,5 x 14 mm, 2 g), mírně až výrazně oválné, zelenožluté až zlatožluté, lesklé, slabě ojíněné (na rozdíl od odrůdy C. b. c.), se silnou slupkou, se šťavnatou dužinou, sladké, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou krátké nebo středně dlouhé, tenké, zelené. Cukernatost moštu je vysoká, 19,8°Brix, acidita průměrná až vyšší, 6 g/l. Semena jsou průměrně 1-2 v bobuli, střední velikosti. Jednoleté réví je střední (cca 1,3 m), silné, málo pružné, málo větvené, kruhového průřezu, částečně ojíněné, hlavně na uzlech, lysé, rýhované, internodia jsou středně dlouhá (6 cm), uniformě červenohnědé barvy, pupeny kónické. Odrůda raší středně pozdně až pozdně, mezi třetí dekádou března a první dubna, zaměká středně pozdně, dozrává též středně pozdně, mezi třetí dekádou srpna a třetí dekádou září. Výnosy jsou vysoké (15,6 t/ha, 3,37 kg na keř), nepravidelné, odrůda trpí na sprchávání. Houbovým chorobám a škůdcům odolává relativně dobře, citlivější je pro většinou o něco kompaktnější hrozny vůči padlí, botrytidě a obalečům, dobře odolává suchu a vysokým teplotám. Preferuje kratší nebo smíšený řez, afinita k podnožím je dobrá.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují slámově žlutá až jantarově zbarvená, příjemně aromatická vína, bohatá na obsah kyselin, s vyšším obsahem alkoholu, používaná často také k výrobě vermutu a Marsaly. Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 38, 42, 43, 46, 47, 49, 50, 58, 60, 100, 163, 176, 188, 197, 199, 202, *)Sangiovese and Garganega are two key varieties of the Italian grapevine assortment evolution. Crespan, M., Calo, A., Giannetto, S., Sparacio, A., Storch, P., Costacurta, A. Vitis 47 (2), 97-104 (2008) [online, 2015-10-31]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2008%20895.pdf, *Siculi di Vini [online, 2015-10-31]. Dostupné z: http://siculidivini.blogspot.cz/2009_11_01_archive.html, *Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. M. di Vecchi Staraz et al. AMER. SOC. HORT. SCI. 132(4):514-524. 2007. [online, 2015-10-31]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf, *Microsatellite analyses for Evaluation of Genetic diversity among Sicilian Grapevine Cultivars. Carimi, F. et al. Genetic Resources and Crop Evolution, 57, 703-719 (2010) [online, 2015-10-31]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10722-009-9506-3#page-1.

Catarratto bianco comune

31. července 2017 v 14:40 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Катарато комуне (Rusko, Ukrajina), Baganedda, Carteddaro, Cat(t)a(r)ra(t)to Bertolare, C. Bertolaro, C. Bianco Latino, C. B. Nostrale, C. Carteddaro, C. Corteddaro, C. Commune, C. Latino, C. Mantellato Catarattu Reusu, Catarratteddu, Catarrattu lu Nostru, C. Lustru Biancu, Carricante (mylně)
Původ a rozšíření: Cattarato je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná na Sicílii ve všech provinciích mimo provincii Enna. Poprvé byla ze Sicílie, ze západní části ostrova, písemně zmíněna a popsána již roku 1696 (Cupani, Hortus Catholicus), následně roku 1835 (Geremia). Do druhé poloviny 19. století byla nejhojnější sicilskou odrůdou, poté byla, zvláště v provincii Trapani, nahrazována pro výrobu Marsaly vhodnější odrůdou Grillo. Roku 2010 byla v Itálii odrůda Cattarato vysazena na 34.794 ha197. Pravdou ovšem je, že údaje o osazené ploše vinic se v různých zdrojích velmi liší, značnou roli v tom hraje fakt, že Catarratto je obvykle děleno na dvě samostatné odrůdy a údaje o nich bývají směšovány, zaměňovány atd. Do národního katalogu italských odrůd byla odrůda Catarratto bianco comune zapsána roku 1970 (cd. 058, roku 2015 pět registrovaných klonů), tvoří hlavní podíl či podstatnou složku cuvée bílých vín DOC Alcamo, Contea di Sclafani, Contessa Entellina, Erice, Etna, Mamartino di Milazzo (či pouze Mamertino), Monreale, Salaparuta, Sicilia a samozřejmě Marsala, ale též mnoha sicilských vín kategorie IGT197. Je doporučena k pěstování v provinciích Agrigento, Catania, Palermo, Syrakusy a Trapani, právě v této provincii je nejrozšířenější. Z obou variet (i v katalogu VIVC uvedených jako samostatné odrůdy)163 je považována za kvalitnější a proto byla také vysazena na větší ploše vinic (roku 2010 na ploše 25.935 ha oproti 8.859 ha odrůdy Cattarato bianco lucido)197, i když údaje z některých jiných zdrojů mohou někdy hovořit také o naprostém opaku43. Odrůdu Catarratto bianco comune dále najdeme v oblasti Kalábrie (je ponechaná k pěstování v provincii Caltanissetta) a v malých výsadbách též v Tunisku. Jako samostatnou odrůdu popsala ampelografická komise v Palermu (ampelograf Macagno, Bollettino ampelografico) roku 1883 odrůdu Cattarato bianco lucido60, ta se od odrůdy Catarratto bianco comune odlišuje především málo ojíněnými, tedy lesklými bobulemi (lucido, italsky lesklý). Italský šlechtitel a ampelograf Pastena z ni vyselektoval varietu Catarratto extra lucido, která má bobule zcela bez ojínění. Právě Pastena (1976) identifikuje čtyři variety odrůdy Catarratto, lišící se tvarem hroznů a mírou ojínění bobulí: Catarratto comune či latino, Catarratto lucido spargolo, Catarratto lucido serrato a Catarratto lucidissimo či extra lucido43. Ampelografické studie a analýzy DNA, publikované roku 2008 a následně roku 2010 konstatovaly, že jsou všechny uvedené variety (tedy i odrůda Cattarato bianco lucido) geneticky identické, studie z roku 2008 udává příbuzenské vztahy mezi rodinou odrůd Catarratto a odrůdou Garganega, pro doposud nezjištěné rodiče odrůdy Garganega nelze míru příbuzenských vztahů přesně určitA, B, 46. Druhá uvedená studie stanovila, že odrůda Catarratto nero, pouze velmi vzácně pěstovaná v provincii Palermo, není geneticky identická s rodinou odrůd CatarrattoB.
Název odrůdy a také některá její synonyma vycházejí z velké plodnosti a vysokých výnosů odrůdy, samotný název "catarratto" znamená v sicilském dialektu "hojnost" či "nadbytek", výraz "bertolaro" je odvozen ze sicilského "bertola", v překladu "pytel" (myšleno na vysokou úrodu) a "corteddaro" z výrazu "cortedala" ve smyslu "hlavní" či "vedoucí" odrůda. Slůvko "comune" v názvu odrůdy znamená "běžná" či "obvyklá, obecná".
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný se vzpřímenými či polovzpřímenými letorosty. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, někdy polootevřené, bílé, často s karmínovým okrajem, vlnatě plstnaté, apikální listy (1-3) jsou ploché, žlutavě bílé, první je karmínově lemovaný a silně vlnatě plstnatý, zbývající průměrně plstnaté, bazální listy jsou ploché či dlaňovitě prohnuté, na líci žlutozelené s odstíny bronzu, pavučinovitě ochmýřené, na rubu bělavé, plstnaté. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, zelenobílé, vlnatě plstnaté, apikální listy jsou ploché, na líci slabě plstnaté, bělavě zelené až zelené s bronzovým nádechem, na rubu zelenobílé, vlnatě plstnaté, bazální jsou ploché, na líci zelené s bronzovým nádechem až světle zelené, vždy lesklé, více či méně arachnoidální, na rubu bělavě zelené nebo světle zelené, matné, vlnatě plstnaté. Letorosty jsou zelené, často s měďnatě červenými pruhy v dolní třetině dorsální strany, kruhového průřezu s naznačenými hranami, z velké části arachnoidální, v horní třetině plstnaté. Úponky jsou bi- až trifidní, dlouhé, tenké, světle zelené. Květenství je velké, kuželovité až pyramidální, dlouhé prům. 14-15 cm (bez stopek). První květenství je na druhém nodiu, průměrný počet květenství na výhon je jedno, plodnost feminel je téměř nulová. Dospělý list je středně velký (15,9 x 14,6 cm), pentagonální až okrouhlý, tří- až pětilaločnatý se středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou většinou otevřené, ve tvaru V či s paralelními stěnami, s oblým dnem, laloky jsou lehce zkroucené. Řapíkový výkroj je většinou překrytý s průsvitem, často s ostrým dnem. Líc listu je světle zelený, zvlněný, vrásčitý, téměř lysý až řídce arachnoidální, rub listu je světle zelený, plstnatý, žilnatina listu je světle až bělavě zelená, zoubky na okraji listu mají spíše rovné strany, někdy jsou konvexní-konkávní, zoubky jsou nepravidelné, výrazné, tupé (se širokou bází). Řapík listu je středně dlouhý (7,3 cm), bělavě zelený. Podzimní zbarvení listů je žluté. Hrozen je středně velký, kuželovitý až pyramidální, protáhlý (18 cm, 281 g), někdy poměrně kompaktní, ale často volnější pro sklon této odrůdy ke sprchávání květenství, je jednoduchý či většinou s 1-2 křidélky, stopky jsou středně silné, krátké, světle hnědé, většinou poměrně silně lignifikované, bobule jsou středně velké (13,9 x 14,5 mm, 1,7 g), okrouhlé až mírně oválné, zelenožluté až zlatožluté barvy s tendencí hnědnout na osluněných líčkách, silně ojíněné (na rozdíl od odrůdy Cattarato bianco lucido), se silnou slupkou, se šťavnatou dužinou, sladké, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou dlouhé nebo středně dlouhé, tenké, zelené. Semena jsou průměrně 1-2 v bobuli, kulovitá, s velkým zobáčkem, střední velikosti. Jednoleté réví je spíše krátké, silné, málo pružné, málo rozvětvené, kruhového nebo mírně eliptického průřezu, částečně ojíněné, hlavně na uzlech, lysé, rýhované, internodia jsou krátká (4-5 cm), uniformě červenohnědé barvy, pupeny jsou kónické. Odrůda raší středně pozdně až pozdně, mezi třetí dekádou března a první dekádou dubna, zaměká středně pozdně, dozrává též středně pozdně, mezi třetí dekádou srpna a třetí dekádou září. Výnosy jsou vysoké (20,5 t/ha, 4,42 kg na keř), nepravidelné, odrůda trpí sprcháváním květenství. Houbovým chorobám a škůdcům odolává odrůda relativně dobře. Preferuje kratší či smíšený řez, afinita k podnožím je dobrá. Cukernatost moštu je vysoká, 19,6°Brix, acidita průměrná až vyšší, 6 g/l.
Chakteristika vína: Hrozny poskytují slámově žlutá vína se zlatavým reflexem, svěží, dostatečné až vysoké acidity, dobré struktury, bohatá na alkohol, s květinovými a ovocitými tóny v buketu, s aroma citrusových plodů a meruěk, někdy připomínajícím víno Madeira. Slouží také k výrobě Marsaly a Vermutu. Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 38, 42, 43, 46, 47, 49, 50, 57, 58, 60, 100, 163, 176, 188, 197, 199, 202, A)Sangiovese and Garganega are two key varieties of the Italian grapevine assortment evolution. Crespan, M., Calo, A., Giannetto, S., Sparacio, A., Storch, P., Costacurta, A. Vitis 47 (2), 97-104 (2008) [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2008%20895.pdf, B)Microsatellite analyses for Evaluation of Genetic diversity among Sicilian Grapevine Cultivars. Carimi, F. et al. Genetic Resources and Crop Evolution, 57, 703-719 (2010) [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10722-009-9506-3#page-1, *Siculi di Vini [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://siculidivini.blogspot.cz/2009_11_01_archive.html, *Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. M. di Vecchi Staraz et al. J. AMER. SOC. HORT. SCI. 132(4):514-524. 2007. [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Catalanesca bianca

31. července 2017 v 14:38 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Catalana (in Longo, 1948), Catalanesa, Catalanesca (Itálie, Francie, cd. 1253), Katalaneska (Bulharsko), Uva Catalana (in Longo, 1948), Uva Voccuccia
Původ a rozšíření: Catalanesca bianca je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v italském regionu Kampánie, v provincii Neapol, na svazích sopečného masívu Monte Somma, tvořícího komplex s masívem Vesuvu. V současné době je rozšířena jen v obcích Somma Vesuviana, San Sebastiano, Massa di Somma, Pollena Trocchia, Sant'Anastasia, San Giuseppe Vesuviano a OttavianoA, B, 57. Je zapsána v národním katalogu italských odrůd od roku 2007 (cd. 398), do té doby byla vedena pouze mezi stolními odrůdami, doporučená je pro provincii Neapol a povolená pro Sardínii, tvoří součást vín IGT Campania, Catalanesca del Monte Somma, Epomeo a Pompeiano197. Na svazích Vesuvu (dnes na severozápadní straně) je odrůda pěstována patrně již přes 500 let, některé dokumenty prokazují obchodování s katalánskými hrozny na konci 14. století, četné texty ze 16. stol. pak svědčí o přítomnosti této odrůdy v oblasti Vesuvu. V posledních dvou stoletích ji zmiňují Semmola (1848), Froio (1878) či De Giudice (1912), ale též Columella, Onorati, Acerbi, Gasparrini, Carusi, Arcuri, Casoria a Carlucci, kteří potvrzují její přítomnost nebo popisují charakteristické rysy57, B. V provincii Neapol, v areálu pěstování odrůdy Catalanesca bianca, má být pěstována též odrůda s názvem Gianniello, patrně biotyp nebo mutace odrůdy Catalanesca biancaB.
Název odrůdy a její synonyma jsou odvozena od španělského regionu Katalánsko, patrně místa původu odrůdy, odtud ji měl přivézt kolem roku 1450 Alfonso V. Aragonský (1394-1458), král obojí SicílieA. Příbuzenský vztah k odrůdě Catalanesca nebyl doposud potvrzen.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Odrůda dozrává velmi pozdně, někdy až koncem října, proto je patrně pěstována pouze okrajově. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou střední, kulovité, otevřené, bělavé až žlutavé, slabě až průměrně vlnatě plstnaté, slabě štětinkaté, bez pigmentace antokyany, s bronzovými okraji, apikální listy (1-3) žlábkovitě prohnuté, na líci lysé, zelené s bronzovými okraji, na rubu středně silně plstnaté, bělavě zelené s bronzovým nádechem, bazální ploché, pětilaločnaté, na líci lysé, sytě zelené s bronzovým nádechem, na rubu arachnoidální až průměrně plstnaté, osa je vzpřímená, arachnoidální. Letorosty kvetoucí: vrcholek je otevřený, štětinkatý či slabě plstnatý, nažloutlý nebo bělavě nazelenalý, první apikální list je mírně žlábkovitý, další dva ploché, první dva jsou na líci mírně plstnaté, třetí téměř lysý, na líci jsou zelené s více či méně intenzivním bronzovým nádechem, na rubu jsou plstnaté a štětinkaté, bazální listy jsou ploché, lysé nebo téměř lysé, zelené, osa je zakřivená až ohnutá, zelená na jedné straně a hnědavě bronzová na druhé, arachnoidální a štětinkatá k vrcholku. Letorosty jsou mírně eliptického průřezu s naznačenými hranami, lysé, zelené na ventrální a s bronzovými pruhy na dorsální straně, nodia slabě arachnoidální a štětinkatá, pupeny bez pigmentace antokyany. Úponky jsou bi- nebo trifidní, středně dlouhé, zelené s bronzovým tónem. Květenství je středně velké, pyramidální, často okřídlené. Dospělé listy jsou středně velké až menší (12-15 cm), tří- až pětilaločnaté, pětiúhelníkové, ploché či mírně žlábkovitě prohnuté, na lalocích zvlněné, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru V až UV, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, horní výkroje otevřené či uzavřené, líc je lysý, modravě zelený, matný, velmi slabě puchýřnatý, rub na ploše i žilnatině slabě plstnatý až téměř lysý, bez štětinek, světle zelený, žilnatina je na rubu u báze někdy slabě narůžovělá, zoubky jsou docela výrazné, nepravidelné, s konvexními či rovnými stranami, na bázi průměrně široké až široké. Řapík je krátký a středně silný, kratší než střední žíla listu, lysý, s nepříliš zřetelným kanálkem na průřezu, zelený s tóny růžové. Podzimní barva listů je načervenale žlutá. První květenství je na 3-4 nodiu, počet květenství na výhon 1,1-2. Plodnost feminel je slabá. Hrozen je středně velký (18-21 cm, 237 g), řídký až středně kompaktní, protáhle válcovitě kuželovitý, stopky viditelné, krátké (2,35 cm) a silné, částečně lignifikované, bobule střední až velké (19 x 17 mm, 2,81 g), nepravidelného tvaru, mírně až protáhle oválné, se silnou, zlatožlutou, málo ojíněnu slupkou, s masitou a šťavnatou, mírně chruplavou dužinou svěží, sladké, neutrální chuti, obsahující 2-3 (prům. 2,1), okrouhlá až hruškovitá, středně velká semena s velkým zobáčkem.Stopečky jsou střední délky (9-12 mm), nazelenalé, poměrně snadno oddělitelné. Jednoleté réví je dlouhé, středně silné, mírně větvené, lysé, subeliptického průřezu, rýhované, slabě ojíněné, lenticely přítomny, nodia nepříliš výrazná, internodia střední délky (8-12 cm, průměr 11 mm), uniformně světle (lískooříškově) hnědá, pupeny zaoblené. Kmen je průměrně robustní. Odrůda raší koncem dubna, poměrně pozdně, kvete v polovině června, středně pozdně, zaměká v první dekádě srpna, středně pozdně a dozrává obvykle od konce září do poloviny října, někdy až koncem října, pozdně až velmi pozdně. Růst je bujný, letorosty vzpřímené až polovzpřímené, výnosy mírně nadprůměrné. Preferuje dlouhý řez a systém Guyot. Pěstována je na sopečném podloží, ve výšce 200-300 m.n.m., v lokalitě s vyššími rozdíly mezi denní a noční teplotou. Průměrná cukernatost moštu je 18,5 %, acidita 5,24 g/l. Hrozny slouží lokálně k přímé spotřebě, na keři vydrží údajně až do Vánoc, dobře také snášejí transport, a dále k produkci suchých, aromatických, jasně slámově žlutých vín s buketem akácií, zralého ovoce, banánu a ananasu, s jemnými muškátovými tóny, po 2-3 letech zrání obohacenými o tóny medu, magnólie, sušených meruněk, s mineralitou a někdy s mírnou svíravostí, se svěží aciditou, středního obsahu alkoholu. Někdy jsou vyráběná i odrůdová vína typu passito.
Literatura a internetové zdroje: 26, 49, 57, 163, 176, 197, 199, 202, A)Casa Barone. I vitigni autoctoni. [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.casabarone.it/index.php?pageId=30, B)Pomona campana. Pasquarella C. et al. "Catalanesca", vitigno a buccia bianca. Germ. Frutt. Autoct. Campano. Sito Web 2001 [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://pomonacampana.com/home-2/ampelografia-pubblicazioni/. *IGT Catalanesca del Monte Somma [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.agricoltura.regione.campania.it/viticoltura/disciplinari/IGT_Catalanesca.pdf, *Strade dei Vini [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.stradedeivini.it/vitigni.asp?Vino=Catalanesca+Bianca&Regione=Campania, *Vino Way [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.vinoway.com/enciclopedia-del-vino/enografia/vitigni-autoctoni-d-italia/item/526-catalanesca.html, *Il Taccuino del Cantiniere [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://iltaccuinodelcantiniere.wordpress.com/2011/04/04/lenopoeta-gennaro-albano-catalanesca-suadenza-vesuviana/, *Prodotti tipici Campania [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://prodotti-tipici-campania.it/2011/05/15/la-catalanesca-del-vesuvio/, http://pomonacampana.com/home-2/ampelografia-pubblicazioni, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Castor

31. července 2017 v 14:36 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Кастор (Rusko, Ukrajina), Geilweilerhof B-7-2
Původ a rozšíření: Castor je moštová odrůda, interspecifický kříženec druhé, filiální generace odrůdy Oberlin noir (Oberlin 595) s odrůdou Foster's white Seedling, tedy (Oberlin noir)F1 x Foster's white Seedling, vyšlechtěný v Německu roku 1944 (Bernhard Husfeld, Julius Kühn-Institut, JKI Geilweilerhof, Siebeldingen). Odrůda se komerčně neprosadila a byla stažena z pěstování v pokusných výsadbách. Existuje též její tetraploidní mutace Castor (4N), kterou v Německu selektoval Otmar Bauer163. Obě tyto odrůdy nesou geny Vitis vinifera a Vitis riparia.
Příbuzné odrůdy: V Německu byla roku 1944 stejnými šlechtiteli vyšlechtěna ještě interspecifická odrůda Pollux, s odrůdou Castor mají společnou otcovskou odrůdu Foster's white Seedling, mateřskou odrůdou je v tomto případě interspecifický kříženec, nesoucí označení Oberlin S.P. (tedy odrůda, která vznikla spontánním opylením některé z odrůd z dílny alsaského šlechtitele Ch. Oberlina pylem neznámé odrůdy), v některých zdrojích jsou ovšem tyto dvě odrůdy zmiňovány jako sesterskéB. Též se komerčně neprosadila.
Název odrůdy pochází z latiny (v překladu znamená "bobr"), Castor je mimo jiné také jméno druhé nejjasnější hvězdy v souhvězdí Blíženců, tvořící optickou dvouhvězdu s hvězdou Pollux ve stejném souhvězdí (ve skutečnosti jde o vzácně se vyskytující systém šesti hvězd). Castor a Pollux byli bratři, na oblohu je dle řecké mytologie vysadil Zeus.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Odrůda Castor má zelenožluté, okrouhlé bobule s nezbarvenou dužinou aromatické chuti, obsahující semena. Velmi dobře odolává mrazu, odolnost vůči houbovým chorobám je zvýšená, výnosy jsou vysoké. Odrůdová vína měla v aroma kromě svěžích "ryzlinkových" tónů zřetelný hybridní tón divokých lesních jahodA.
Literatura a internetové zdroje: 100, 163, 166, 170, 171, A)Fremdkomponenten im Aroma von Trauben und Weinen Interspezifischer Rebsorten. Rapp, A. et al. Vitis 19, 13-23, 1980 [online, 2015-10-27]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e017504.pdf, B)Wein-plus Glossar. Castor [online, 2015-10-27]. Dostupné z: http://www.wein-plus.eu/de/Castor_3.0.2087.html, *Universita Hohenheim [online, 2015-10-27]. Dostupné z: https://www.uni-hohenheim.de/lehre370/weinbau/bild_htm/rebenzue/socaspol.htm.

Cascal

31. července 2017 v 14:34 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Morrão (Lousada), Murrão, Pé de Perdiz (Celorico de Basto), Pé de Perdrix (mylně), Pied de Perdrix, Terrantes (mylně), Terrantez (Castelo de Paiva)
Původ a rozšíření: Cascal je autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu portugalských odrůdB, pěstovaná nehojně v oblasti Vinho Verde (subregion Penafiel), v okolí města Porto a v regionech Douro a Minho. Tvoří součást vín IGP Minho84.
Problematika skupiny odrůd s názvy a synonymy Terrantes/Terrantez: Odrůdu (lépe řečeno skupinu odrůd s názvem "Terrantez") poprvé písemně zmiňuje již Herrera (1512), následně Ruy Fernandes (1531), Alarte (1712), Lacerda Lopes (1790), Rebelo da Fonseca a Gyrão (1922). Ve druhé polovině 19. století (po kalamitě révokaza) z vinic začíná mizet, ani Vila Maior (1875), ani Cincinnato (1900) ji již nezmiňují198, E. Odrůda Terrantez v dnešním pojetí (viz. dále) je svébytnou odrůdouA, B, C, F, pěstovanou již pouze vzácně na ostrově Madeira a tvořící zde součást vín DOP Madeira a IGP Terras Madeirenses84, F. Původ odrůdy ani původ jejího názvu není znám. Většina portugalských zdrojů hovoří o tom, že se odrůda (Folgasão) v 18. století dostala na Madeiru ze severu Portugalska (okolí města Lamego), kde pod názvem Terrantez získala značný věhlas a sloužila tu k výrobě vín typu madeira, révokazová kalamita poté způsobila, že zde upadla v zapomnění a přežila pouze na malých plochách na ostrově Porto Santo (roku 2004 na ploše necelého 1 ha)E. Zde je na místě poznamenat, že dle výsledků analýzy DNA z let 2007 a 2010 odrůdy Folgasão a Terrantez nejsou identické (viz dále), jsou ale často zaměňovány. O kvalitách odrůdy svědčí staré portugalské přísloví "As uvas de Terrantez, não as comas nem as dês, para vinho Deus as fez", v upraveném překladu "hrozny Terrantez nejsou k jídlu, nezavrhujte je však, neboť Bůh je stvořil pro víno"E. Katalog odrůd VIVC roku 2015 samostatně uvádí odrůdu Terrantez a dále zmiňuje její název v synonymice odrůd Donzelinho branco, Folgasão a Cascal, s různými adjektivy či ve formě "Terrantes" se dále vyskytuje také v synonymice odrůd Terrantes da Terceira, Terrantes do Pico, Terrantes du Dão, Arinto de Bucelas a Albillo mayor163. Na základě studia dostupných ampelografických zdrojů k roku 2015 je problematika této skupiny odrůd vyřešena následovně: Odrůda Terrantez je samostatnou a svébytnou odrůdouA, B, C, F, vzácně pěstovanou na ostrově Madeira a tvořící zde součást vín DOP Madeira a IGP Terras Madeirenses (i když je zde doposud mylně považována za identickou s odrůdou Folgasão = Terrantez da Madeira)84, F. Odrůda Folgasão je identická s odrůdou odrůdou Carão de MoçaA, není však identická s odrůdou TerrantezA,B, C, i když byly obě odrůdy dlouho za identické považoványF. Odrůdy, pěstované vzácně na Azorských ostrovech pod názvy Terrantes da Terceira a Terrantes do Pico, jsou samostatné a svébytné odrůdyA, B, C (v národním katalogu portugalských odrůd z XI/2012 je odrůda Terrantes da Terceira uvedena pod názvem "Arinto dos Açores")F. Odrůda, známá pod názvem Terrantes du Dão z regionu Beiras, subregionu Dão, je identická s odrůdou Donzelinho branco z regionu Trás-os-Montes a subregionu Douro198. Odrůda, pěstovaná pod názvem "Terrantez" nehojně v regionu Beiras, v subregionu Dão (tedy mimo ostrov Madeira)B není geneticky identická s odrůdou FolgasãoA, C ani s odrůdou TerrantezA, F, ale, i když to výsledky anlýzy DNA zatím výslovně nepotvrzují, bývá často ztotožňována (je pravděpodobně identická) s odrůdou Donzelinho branco (= Terrantes du Dão)198. Mutací odrůdy Folgasão je odrůda Folgasão roxoA, zařazená též v národním katalogu odrůd PortugalskaB. Katalog odrůd VIVC uvádí samostatně ještě odrůdy Folgasão babosa, Folgasão frade, Folgasão preto a Folgasão vermelho, jde nicméně o odrůdy pochybné, zmiňuje je ve své práci Viala a Vermorel (1905-1910)E, některé přejímá později Galet176, o odrůdě Folgasão vermelho (Folgosão vermelho) se mluví v souvislosti s pěstováním v subregionu Beira interior, v zóně Pinhel, nicméně tyto odrůdy nejsou uvedeny v národním katalogu odrůd Portugalska a nejsou předmětem ampelografických studií po roce 2000. Odrůdy Donzelinho roxo a Donzelinho tinto, pěstované též v údolí řeky Douro, nejsou geneticky identické s odrůdou Donzelinho brancoA a nejsou tedy, jak je někdy mylně uváděno, mutacemi této odrůdy. Tolik lze vyčíst z dostupné ampelografické literatury. Pro případné zájemce o tento komplex odrůd je třeba říci, že jsou navzájem velmi často zaměňovány. Odrůda s názvem Folgasão by měla pocházet ze severu Portugalska, svědčí o tom její společný výskyt s mutací Folgasão roxo ve vinařských regionech Beiras, Beira Atlântico, Douro a v subregionu Dão. Ve všech těchto regionech je udáváno též pěstování odrůdy (s názvem) "Terrantez"C, tyto dvě odrůdy jsou tedy evidentně odlišovány a nejsou identické, i když je některé zdroje směšují83. V subregionu Minho regionu Vinho Verde jsou uváděny jako pěstované (a rozlišovány) odrůdy Folgasão a Cascal (ta v Castelo de Paiva někdy pěstována pod názvem "Terrantez")87.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, bělavě vlnatě plstnaté, zelenkavé, silně pigmentované antokyany, s karmínovým nádechem a okraji. Mladé listy jsou žlutavé s měďnatými skvrnami, průměrně pigmentované antokyany, drsně puchýřnaté a zvlněné, s karmínovým nádechem na okrajích, hlavní žilnatina na líci je načervenalá, rub listu je mírně drsný a slabě plstnatý, řapíky jsou karmínové barvy. Internodia a nodia jsou na dorsální straně červená, na ventrální straně jsou nodia červená, internodia zelená s červeným žíháním. Pupeny jsou zelené. Úponky révy jsou krátké, zelené s karmínovým nádechem až karmínové. Dospělé listy jsou malé, okrouhlé, celokrajné až třílaločnaté s mělkými, otevřenými výkroji, líc listu je světle zelený, drsně puchýřnatý, zvlněný, rub slabě plstnatý, okraj listu je tupě zoubkovaný, zoubkování je středně výrazné, s konvexními stranami, řapíkový výkroj je uzavřený, lyrovitý s ostrým dnem, většinou s průsvitem. Řapík a hlavní žilnatina na líci listu zhruba do jedné poloviny listu jsou světle karmínové barvy, řapík je lysý, kratší než střední žíla listu. Hrozny jsou kuželovité, středně velké, někdy s křidélky, kompaktní, stopky krátké a málo lignifikované, bobule středně velké, oválné až obvejčité, uniformní, zelenožluté barvy, se silnou, ojíněnou slupkou, s měkkou, šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti s většinou dvěma středně velkými, hruškovitými semeny s krátkým, ale dobře vyvinutým zobáčkem. Stopečky bobulí jsou krátké, snadno oddělitelné. Jednoleté réví je na průřezu eliptické, rýhované, žlutavě hnědé, tmavší u uzlů, internodia jsou střední délky až dlouhá, nepříliš silná, pupeny jsou střední velikosti, velmi objemné, kuželovité, u báze široké a vystouplé. Růst je slabý, letorosty vzpřímené až polovzpřímené, odrůda je nepříliš výnosná, výnosy jsou navíc pro její náchylnost k plísni révové a padlí révovému značně kolísavé.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují jednoduchá, jemná ovocitá vína průměrné kvality, která dnes slouží spíše jako složka různých cuvée bílých vín s dalšími lokálními odrůdami.
Literatura a internetové zdroje: 26, 83, 84, 85, 86, 87, 163, 176, 198, 199, 202, A)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2014-11-01]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, B)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012 [online, 2014-11-01]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, C)Genetic diversity of the grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars most utilized for wine production in Portugal. Almadanim, M.C. et al. Vitis 46 (3), 116-119 (2007) [online, 2014-11-01]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 07 1085.pdf, D)Traité Général de Viticulture, Ampélographie, Vol. 1-7. Viala, P., Vermorel, V. Masson et Compagnie, Paris, 1905-1910, E)For the Lover of Port. The Transcendental Terrantez Tasting. Roy Hersh et al., 31 March 2012 [online, 2014-11-01]. Dostupné z: http://www.fortheloveofport.com/madeira/the-transcendental-terrantez-tasting, F)Catálogo Nacional de Variedades 11/2012 [online, 2014-11-01]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf1sdip/2012/11/22600/0671206715.pdf, *Madeira Wine Guide. May 30, 2006 [online, 2014-11-01]. Dostupné z: http://www.madeirawineguide.com/10madeira_wine_guide/20grape_varieties/, *Papo de Vinho. Fotos das folhas e dos cachos, identificando as variedades estrelas da Ilha da Madeira. 27.2.2014 [online, 2014-11-01]. Dostupné z: http://www.papodevinho.com/2014_02_27_archive.html.

Carricante

28. července 2017 v 14:10 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Carricante (Francie, cd. 1313), Caricanti, Carricanti, Catanese Bianco, Catarratto alla Porta Bianca di Sicilia, Catarratto Amantidatu, C. Mantellato, C. Scalugnatu, Catarrattu Scarugnatu, Nocera Bianca (s odr. Nocera není příbuzná)
Původ a rozšíření: Carricante je autochtonní, velmi pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z jižní Itálie, ze Sicílie, z provincie Katánie, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 055) a vysazená roku 2000 na 264 ha (dva registrované klony)197, 46. Tvoří součást vín DOC Etna, DOC Sicilia a sicilských vín kategorie IGT197, pěstována je zejména na jižních a východních svazích Etny, výhradně v Katánii, některé pokusy z devatenáctého století o výsadbu odrůdy v jiných provinciích ostrova nebyly úspěšné. Ze Sicílie ji poprvé písemně zmínil roku 1760 Sestini, ten popisuje výrobu vína, o jejím geografickém rozšíření pojednává opat Geremia (1835)B, 60, popisují jí mnozí další46. Až do minulého století byla pěstována po celém ostrově, až tendence k výrobě vín lépe strukturovaných, vyšší barvy a vyššího obsahu alkoholu, vedla ke snížení pěstebních ploch. Dle výsledků analýzy DNA se jedná se o křížence odrůd Montonico Pinto x ScaccoA, 163. Název odrůdy vznikl patrně v okolí městečka Viagrande v Katánii, vychází z italského slova "caricare" (v překl. "nakládat", "zatěžovat"), místní zemědělci název odvodili od bohatých výnosů odrůdy38. I přes podobnou synonymiku není odrůda příbuzná s odrůdou Nocera (nazývanou též Carricante nero).
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou polootevřené, středně bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené s mědnatě tónovanou žilnatinou, na okrajích s růžovooranžovými skvrnami, apikální listy (1-3) jsou mírně žlábkovitě prohnuté, světle žluto zelené s měďnatými a bronzovými skvrnami, silně pavučinovitě ochmýřené, na okrajích růžově skvrnité, bazální jsou mírně žlábkovitě prohnuté, zelené, slabě arachnoidální, osa letorostu je zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, nažloutle bílé, vlnatě plstnaté, s růžovooranžovými skvrnami na okrajích, apikální listy ploché, žluté se zeleným nádechem, silně arachnoidální, bazální mírně žlábkovité, světle zelené, slabě arachnoidální, osa letorostu je zakřivená. Internodia jsou zelená, někdy slabě červeně žíhaná na dorsální straně, téměř kruhového průřezu s naznačenými hranami, plstnatá, nodia jsou rozšířená. Úponky jsou bi- až trifidní, krátké, tenké, světle zelené, nepravidelně rozmístěné. Květenství je kuželovité, asi 12 cm dlouhé, první je na 2-3 nodiu, průměrný počet květenství na výhon je jedno, plodnost feminel je špatná. Dospělé listy jsou středně velké (16,9 x 16,2 cm), pentagonální až klínovité, tenké, zkroucené, zvlněné (profil ve tvaru V), pětiúhelníkové, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou naznačené nebo otevřené či uzavřené s překrývajícími se hranami (často je jeden uzavřený s překrytými hranami a druhý je otevřený, ve tvaru V), dolní naznačené, otevřené, výkroje jsou vždy bez zoubků. Líc listu je lahvově zelený, slabě vrásčitý, někdy slabě puchýřnatý, rub listu světle zelený, silně plstnatý, žilnatina je zelená, na rubu jemně plstnatá, bez štětinek, okraj listu je výrazně, většinou tupě zoubkovaný, strany zoubků jsou obě rovné nebo obě konvexní, případně konvexní/konkávní, řapíkový výkroj je zřídka úzce otevřený, většinou uzavřený až překrytý s průsvitem, lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubků a bez ohraničení žilnatinou. Řapík je středně dlouhý (10,5 cm), trochu kratší, než medián listu nebo stejně dlouhý, průměrné tloušťky, lysý, kanálek na průřezu není příliš zřejmý. Podzimní zbarvení listů je žluté. Hrozny jsou středně velké až větší (17-20 cm), kuželovité, středně kompaktní až volnější, jednoduché nebo s 1-2 křidélky, stopky částečně lignifikované, bobule středně velké, mírně eliptické, silně ojíněné, se středně silnou slupkou žlutozelené barvy se zlatavým líčkem, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou sladké, neutrální chuti. Stopečky jsou dlouhé, zelené, bradavčité. Semena jsou průměrně dvě na bobuli, hruškovitého tvaru. Jednoleté réví je dlouhé (průměr 1,90 m), slabé a křehké, málo větvené, kruhového průřezu, částečně ojíněné, lysé, pruhované, internodia středně dlouhá (8 cm), světle skořicové až oranžovohnědé barvy, tmavší u uzlů, pupeny kuželovité. Odrůda raší středně pozdně (mezi třetí dekádou března a druhou dekádou dubna), dozrává 40-45 dní po Chasselas a patří tedy mezi velmi pozdní odrůdy, v Itálii dozrává na přelomu září a října. Je středně bujného až bujného růstu, preferuje krátký řez a dává pravidelné, vysoké až velmi vysoké výnosy, redukce výnosů je tedy žádoucí. Odrůda je pěstována na svazích Etny, na úzkých stupňovitých terasách, podepřených kamennými zdmi s lávovými kameny, ve výšce až 1050 m.n.n. Je náchylná k oidiu a k plísni révové, citlivá na pozdní jarní mrazy a sucho, ale též na přílišné horko a přímé oslunění, které někdy spálí listovím nechráněné hrozny. Afinita k podnožím je dobrá, optimální je 140 Ru.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou slámově žlutá se zeleným reflexem, svěží acidity, strukturovaná, s vůní květin a bylinek, s aroma citrusových plodů, sušeného ovoce a oříšků. Mají vyšší potenciál zrání a jsou vhodná i ke školení v barikových sudech, ale pokud nejsou z redukované sklizně, mohou být vodnatá a plochá. Slouží převážně k výrobě cuvée vín s odr. Catarratto bianco comune, C. b. lucido, Ansonica a Minnella bianca, ale též s odr. Nerello Mascalese. Známějšími cuvée pocházejí z obce Milo či z vinařství Barone di Villagrande, Benanti, Gulfi a Russo Vincenzo.
Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 38, 46, 47, 49, 50, 51, 57, 58, 60, 163, 168, 176, 197, 199, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin, Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, díl 121, č. 8, str. 1569-1585, 6.8. 2010. [online, 2015-10-22]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs00122-010-1411-9, B)Microsatellite analyses for Evaluation of Genetic diversity among Sicilian Grapevine Cultivars. Carimi, F. et al. Genetic Resources and Crop Evolution, 57, 703-719 (2010) [online, 2015-10-22]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10722-009-9506-3#page-1, *Wine Grapes-A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012.

Carrega branco

28. července 2017 v 14:06 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Barranquesa (Portugalsko), Blanca de Monterrei (DO Monterrei), Branca de Monterrei (DO Monterrei), Carrega, Carrega Somera (Francie, cd. 2581, Španělsko), Malvasia Polta (Portugalsko), Poilta
Původ a rozšíření: Carrega branco je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu portugalských odrůdB a pěstovaná r. 2010 na 460 haA (492 ha r. 2009)201 v regionu Trás-os-Montes, kde tvoří součást vín DO Trás-os-Montes, Trás-os-Montes - Planalto Mirandês, Douro a IG Duriense84. Pěstována je nehojně také ve španělské Galícii (apelace DO Monterrei), zde pod názvem Blanca de MonterreiC, D. Pocházcí patrně ze severu Portugalska, z regionu Trás-os-Montes či z přilehlé španělské Galície, kde je kultivována po staletíD. Není identická s odrůdou, pěstovanou nehojně v Galícii pod názvem Monstruosa (Garrido fino)163.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty jsou polovzpřímené, růst je středně bujný. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě až středně silně pigmentované antokyany, středně silně až silně vlnatě plstnaté. Apikální listy jsou zelenožluté s bronzovým nádechem, středně silně pigmentované antokyany, středně silně plstnaté, první bazální list je plochý, zelený, na rubu středně silně plstnatý a na žilnatině štětinkatý. Květenství je střední délky. Internodia a nodia jsou oboustranně zelená, pupeny jsou bez pigmentace antokyany. Úponky jsou středně dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké (15 x 15 cm), pentagonální, lehce pomačkané až zkroucené a silně zvlněné, nečleněné, tří- až pětilaločnaté s mělkými výkroji, horní výkroje jsou otevřené, ve tvaru V. Listy jsou nepravidelného tvaru, na líci světle až středně zelené, takřka bez vrásek, slabě puchýřnaté, na rubu slabě až středně silně plstnaté a slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený či zcela překrytý, lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Zoubky jsou krátké, málo výrazné, se širokou bází a s rovnou a konvexní stranou či s oběma stranami konvexními. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Řapík je kratší než střední žíla listu, velmi slabě plstnatý. Hrozen je střední velikosti, průměrně kompaktní, kuželovitý s 1-2 křidélky, stopka je střední délky, málo lignifikovaná, bobule jsou středně velké až velké (21,6 x 18,3 mm, až 4 g), jednotné velikosti, krátce eliptické, žlutozelené, s tenkou, slabě ojíněnou slupkou, dužina je měkká, šťavnatá, nezbarvena, neutrální chuti, obsahuje semena. Stopečky bobulí jsou krátké a obtížně oddělitelné od bobule. Jednoleté réví je kruhového průřezu s naznačenými hranami, rýhované na povrchu, hnědofialově zbarvené. Plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká. Výnosy jsou průměrné (1,1 kg na keř) až poměrně vysoké, ale nepravidelné, odrůda je velmi citlivá na padlí a peronosporu, citlivá na botrytidu. Odrůda raší raně, zrání je středně pozdní až pozdní, mošt má vyšší potenciál alkoholu (19,5 %) a nižší až průměrný obsah kyselin (5,1-6,7 g/l). Vína bývají světle žluté barvy, nepříliš strukturovaná, vůně je jednoduchá, aroma je jemně ovocité, v Portugalsku tvoří často cuvée s odrůdou Rabigato.
Literatura a internetové zdroje: 26, 79, 83, 84, 163, 176, 201, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Catálogo Nacional de Variedades [online, 2015-10-22]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, C)New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2015-10-22]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf, D)A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2015-10-22]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-10-22]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf.

Carignan gris

28. července 2017 v 14:03 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Carignan gris (Francie, cd. 20), Carignan Rose (Francie), Szürke Carignan
Původ a rozšíření: Carignan gris je pozdní moštová odrůdapůvodu Vitis vinifera, mutace odrůdy Carignan, kterou popsal roku 1892 francouz Alois Combettes. Pěstovala se r. 1999 na ploše 24,51 ha163 ve Francii, v regionu Languedoc, v départementech Hérault, Pyrénées Orientales, Aude a Gard, tvoří zde minoritní součást cuvée vín Vin de Pays (zemských vín). Odrůda je na ústupu z vinic, některé novější údaje již hovoří o osazené ploše kolem jednoho hektaru, v okolí města Perpignan168. Mutací odrůdy Carignan gris vznikla patrně odrůda Carignan blanc176, 189. Název odrůdy je odvozen od jména španělského městečka Cariñena v provincii Zaragoza, v regionu Aragon (zmíněného již ve 3. stol. př. Kr. pod jménem Carae), od místa domnělého či skutečného původu odrůdy Carignan (Cariñena).
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně bělavě vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, na okrajích jsou světle červeně lemované. Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy, pupeny jsou slabě až průměrně pigmentované antokyany. Apikální listy jsou žlutavě zelené, silně bíle vlnatě plstnaté, bazální listy na rubu středně silně plstnaté, zelené s bronzovým nádechem, ale jejich bělavé plstnaté ochmýření poměrně rychle mizí a listy jsou později lesklé. Dospělé listy jsou velmi velké, pentagonální, pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, někdy se zoubkem ve výkroji, zkroucené, na líci silně vrásčité a středně silně, drsně puchýřnaté, na rubu, na ploše jsou slabě plstnaté, na žilnatině jsou velmi slabě štětinkaté, na okraji jsou ostře zoubkované, zoubkování je ve srovnání s ostatními odrůdami poměrně výrazné, zoubky mají širokou bázi a obě strany rovné nebo konvexní, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, většinou s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu není pigmentovaná antokyany. Odrůda má velké až velmi velké, válcovitě kuželovité, kompaktní až středně kompaktní, někdy volnější hrozny, zdvojené či s 1-4 křidélky, velmi krátké stopky a středně velké (15 mm), okrouhlé až mírně obvejčité, šedé až růžově šedé bobule se silnou, průměrně ojíněnou slupkou, se sladkou, nezbarvenou dužinou mírně svíravé chuti, obsahující semena. Růst je bujný, odrůda raší 10 dnů po Chasselas a nebývá tedy ohrožována pozdními jarními mrazy, zraje 30 dní po Chasselas a patří tedy mezi pozdní odrůdy. Je poměrně výnosná, ale pro husté hrozny je náchylná k hnilobě a též k plísni révové a k padlí révovému. Hrozny poskytují svěží, poměrně jednoduchá bílá vína s minerálními tóny v aroma.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 163, 166, 168, 171, 176, 188, 189, 199, 202, *Jancis Robinson [online, 2015-10-21]. Dostupné z: http://www.jancisrobinson.com/articles/carignan.html, *Préservation et valorisation des cépages rares des régions nord-méditerranéennes - Treize cépages prometteurs. Mahé, H. Institut des hautes études de la vigne et du vin (IHEV) - Montpellier SupAgro - Association Wine Mosaic, 2015 [online, 2017-01-31]. Dostupné z: https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Livret_cepages_prometteurs_HMahe.pdf, https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Preservation_et_valorisation_cepages_autochtones_HMahe.pdf.

Carignan blanc

28. července 2017 v 14:00 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Carignan blanc (Francie, cd. 19, no. 1131), Cariñena Blanca (Španělsko), Carinyena Blanca (Španělsko - DO Empordà), Fehér Carignan, Karinjan, Samsó Blanco (Španělsko - Katalánsko)
Původ a rozšíření: Carignan blanc je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, mutace odrůdy Carignan gris176, 189 (nebo Carignan)30, 163, nalezená a popsaná poprvé ve Francii roku 1900 (Combettes a Despetits)176, 189. Pěstována je hlavně ve Francii, v regionu Languedoc, v départementech Hérault, Pyrénées Orientales, Aude a Gard, tvoří zde součást cuvée vín apelací AOC Languedoc, Saint Chinian a Faugères. Je na ústupu z vinic, zatímco roku 1958 byla vysazena na ploše 2.316 ha, roku 2011 již pouze na ploše 327 ha30. Najdeme ji též na vinicích ostrova Kypr, kde patří mezi registrované odrůdy a pod názvem Cariñena Blanca také ve Španělsku, zde roku 1999 na ploše 59 hektarů163, tvoří součást vín apelací DO Empordà a DO Catalunya. Název odrůdy je odvozen od jména španělského městečka Cariñena v provincii Zaragoza, v regionu Aragon (zmíněného již ve třetím století př. Kr. pod jménem Carae), tedy od místa domnělého či skutečného původu odrůdy Carignan (ve Španělsku Cariñena).
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně bělavě vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, na okrajích jsou světle červeně lemované. Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy, pupeny jsou slabě až průměrně pigmentované antokyany. Apikální listy jsou žlutavě zelené, silně bíle vlnatě plstnaté, bazální listy na rubu středně silně plstnaté, zelené s bronzovým nádechem, ale jejich bělavé plstnaté ochmýření poměrně rychle mizí a listy jsou později lesklé. Dospělé listy jsou velmi velké, pentagonální, pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, někdy se zoubkem ve výkroji, zkroucené, na líci silně vrásčité a středně silně, drsně puchýřnaté, na rubu, na ploše jsou slabě plstnaté, na žilnatině jsou velmi slabě štětinkaté, na okraji jsou ostře zoubkované, zoubkování je ve srovnání s ostatními odrůdami poměrně výrazné, zoubky mají širokou bázi a obě strany rovné nebo konvexní, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, většinou s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu není pigmentovaná antokyany. Odrůda má velké až velmi velké, válcovitě kuželovité, kompaktní až středně kompaktní, někdy volnější hrozny, zdvojené či s 1-4 křidélky, velmi krátké stopky a středně velké (15 mm), okrouhlé až mírně obvejčité, zelenkavé až zlatožlutě zbarvené bobule s rezavým tónem na osluněném líčku, se silnou, průměrně ojíněnou slupkou, se sladkou, nezbarvenou dužinou mírně svíravé chuti, obsahující semena. Růst je bujný, odrůda raší 10 dnů po Chasselas a nebývá tedy ohrožována pozdními jarními mrazy, zraje 30-32 dní po Chasselas a patří tak mezi pozdní odrůdy. Preferuje krátký řez, je poměrně výnosná, ale kvůli hustým hroznům je náchylná k hnilobě a k plísni révové, ale především k oidiu.
Charakteristika vína: Hrozny většinou slouží k výrobě poměrně tělnatých vín neutrálního typu s vyšší kyselinkou a s vysokým obsahem alkoholu, s aroma citrusových plodů, použití nacházejí nejčastěji v různých cuvée.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 163, 166, 168, 171, 176, 181, 188, 189, 199, 202, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Jancis Robinson [online, 2015-10-21]. Dostupné z: http://www.jancisrobinson.com/articles/carignan.html, *Préservation et valorisation des cépages rares des régions nord-méditerranéennes - Treize cépages prometteurs. Mahé, H. Institut des hautes études de la vigne et du vin (IHEV) - Montpellier SupAgro - Association Wine Mosaic, 2015 [online, 2017-01-31]. Dostupné z: https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Livret_cepages_prometteurs_HMahe.pdf, https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Preservation_et_valorisation_cepages_autochtones_HMahe.pdf.

Carica l'Asino

28. července 2017 v 13:55 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Barbera Bianca (mylně), Caricalasino, Carica l´Asino Bianco, Karija L´osue
Původ a rozšíření: Moštová odrůda původu Vitis vinifera, pravděpodobně pocházející z Ligurie, kde byla zdecimována révokazem a postupně nahrazována odrůdou Vermentino (jejímž biotypem, jak bylo později zjištěno, je). Z Ligurie, kde již prakticky není pěstována, se odrůda Carica l'Asino dostala do regionu Piemont, kde byla roku 2010 pěstovaná na ploše 17 ha, zejména v provinciích Alessandria a Novara. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1970 (cd. 053), roku 2015 netvoří součást žádné apelace197. Název odůdy v překladu z italštiny znamená "oslí náklad, oslí břemeno", patrně se vztahuje k plodnosti odrůdy, jinou variantou původu vzniku názvu je, že v okolí Acqui Terme v Piemontu, kde je pěstována, jsou strmé kopce a hrozny z nich musí být sváženy na oslích hřbetech.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Katalog odrůd VIVC a Italská databáze odrůd46 řadí odrůdu Carica L'asino do synonymiky odrůdy Vermentino, dnes již na základě provedené analýzy DNA163. Pravdou nicméně je, že různí ampelografové obě odrůdy ztotožňovali přibližně již od 50. let 20. století (prvním byl patrně I. Cosmo)163, A. Katalog VIVC řadí dále do synonymiky odrůdy Vermentino odrůdu Favorita, pěstovanou nehojně v italském regionu Piemont, v provinciích Cuneo, Asti, Langhe a Alessandria a také odrůdu Pigato z Ligurie163. Různí ampelografové se ve svých pracech s takovým pojetím neshodovali (Marzotto, 1923 a Carlone,1963)197a neshodují (Galet, 2000 a Robinson, 2006)a tak jako národní katalog italských odrůd197 tyto čtyři odrůdy uvádějí samostatně (i když zmíněný katalog u každé z odrůd na hlavní straně v synonymice uvádí další dvě odrůdy). S tímto šalamounským řešením se ztotožníme, odrůdy skutečně mají určité odlišné rysy, pravděpodobně tedy pouze na úrovni biotypů, obecně se dá říci, že odrůda Favorita vykazuje více odlišností, zatímco odrůda Pigato je odrůdě Vermentino morfologicky bližší, je též odolnější vůči houbovým chorobám197. Odlišnosi od odrůdy Vermentino jsou specifikovány v popisu každé z výše uvedených odrůd. Úzkou příbuznost a společný původ těchto odrůd prokázaly i analýzy DNA, podle té první z roku 1995B, na kterou se ve své knize odvolává Jancis Robinson188, jsou všechny tři odrůdy geneticky identické, dle té druhé z roku 2003C je odrůda Pigato mutací odrůdy Vermentino a obě jsou geneticky identické, odrůda Favorita je jim blízce příbuzná (k problematice analýzy DNA viz. "Favorita and DNA Microsatellite Analysis - La Morra, Piemonte, Italy"120). Odrůda Pigato je pěstovaná v italském regionu Ligurie, výlučně v provinciích Savona (Albenga), Imperia (údolí Arroscia) a Genua, tvoří zde součást vín DOC Riviera Ligure di Ponente a DOC Val Polcevera a IGT Colline del Genovesato a Terrazze dell'Imperese. Odrůda je v Ligurii, v okolí Albenga, prokazatelně pěstována již od 16. století. Dle té méně pravděpodobné teorie je řeckého původu a soudí se, že pochází z Thesálie. Dle druhé, patrně pravděpodobnější teorie je vlastí odrůdy Španělsko, odkud se ve 13. století rozšířila na Korsiku, za janovské nadvlády ve 14. až 18. století se dostala do Ligurie a odtud později na Sardínii a do regionu Piemont (kde postupně vytvořila dnes již svébytné odrůdy). Pro tuto teorii hovoří i postupné zmínky o odrůdě v historické literatuře. Acerbi (1825), Bollettino Ampelografico (1881, 1887) a Ministerstvo zemědělství (1897) popisují šíření odrůdy (vždy hovoří pouze o odrůdě Vermentino) z Ligurie na Sardinii, kde nyní patří k nejrozšířenějším odrůdám46, 57. Odrůda Vermentino byla roku 2010 v Itálii vysazena na ploše 4.562 ha, doporučená k pěstování je na Sardinii, pěstovaná je dále v regionech Toskánsko, Ligurie, Umbrie, Marché, Lazio, Apulie a Sicílie. Je rozšířená také na Korsice (synonyma Vermentinu, Malvoisie de Corse) a ve francouzském regionu Languédoc. Na východě Provence ji najdeme pod synonymním názvem Rolle. Národní katalog italských odrůd tuto odrůdu též uvádní samostatně. Pokud bychom sečetli plochy všech čtyř uvedených odrůd v Itálii a Francii spolu s malými plochami na portugalském ostrově Madeira a s nevelkými plochami například v USA a ve Španělsku, může být celkem na světě vysazeno přes 7.000 ha vinic těchto, dnes již většinou ampelografů za identické považovaných odrůd. Možná příbuznost odrůdy Vermentino k odrůdě Rollo z Ligurie je zatím nevyjasněná, ani odrůda Vermentino nero, pěstovaná na pobřeží Toskánska a v Ligurii, není geneticky identická s odrůdou VermentinoD, E. Odrůda Carica l'Asino nesmí také být zaměňována s odrůdou Barbera bianca (viz. synonymika) z Piemontu, ta má mnohem kompaktnější, válcovitě kuželovité hrozny bez křidélek a především odlišný genetický profil.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrchlky jsou takřka otevřené, bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené barvy s karmínovým odstínem, výraznějším na okrajích, apikální listy (1-3) jsou ploché, žlutavě zelené barvy s lehkým měďnatým nádechem na líci, na rubu bělavě zelené, vlnatě plstnaté, s karmínovým nádechem, bazální jsou ploché, někdy s mírným žlábkem uprostřed, plstnaté, světle zelené a lesklé na líci, na rubu světle zelené s nažloutlými vrcholky zoubků, často pavučinovitě plstnaté, osa letorostu je poněkud zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrchlky jsou otevřené, bíle vlnatě plstnaté, světle zelené, na okrajích s s karmínovým nádechem, apikální listy jsou mírně žlábkovité, bledě žlutavě zelené barvy s lehkým měďnatým nádechem na líci, na rubu bělavě zelené, vlnatě plstnaté, s karmínovým nádechem, zoubky na okrajích jsou žlutohnědé, bazální jsou ploché, někdy s mírným žlábkem uprostřed, slabě plstnaté, tmavě zelené a lesklé na líci, na rubu světle zelené s nažloutlými vrcholky zoubků, osa letorostu je zakřivená. Internodia jsou kruhového průřezu, téměř hladká, řídce pavučinovitě ochmýřená, na nodiích rozšířená, zpočátku zelené barvy s lehkým bronzovým nádechem, výraznějším na nodiích, pak zelená s vínově červeným nádechem, výraznějším na osluněné straně a na nodiích. Úponky jsou bi- a trifidní, střední délky, poměrně silné a houževnaté, žlutavě zelené barvy s odstíny vínově červené na bázi. Květenství je 16-18 cm dlouhé, první je na 2-3 nodiu, průměrný počet květenství na výhon jsou dvě, plodnost feminel je sporadická a slabá. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, horní jsou otevřené až uzavřené, někdy překryté, s oblým dnem, dolní otevřené, ve tvaru U, zřídka překryté. Řapíkový výkroj je lyrovitý, otevřený až úzce otevřený, někdy až uzavřený s průsvitem, s ostrým dnem. Líc listu je téměř hladký (někdy řídce pavučinovitě ochmýřený), zelený, zvlněný, rub světle zelený, mírně pavučinovitě ochmýřený na ploše, na žilnatině vlnatě plstnatý, laloky zvlněné, poněkud pokroucené. Žilnatina listu je na líci zelená, u báze načervenalá, na rubu světle zelená a vypouklá. Zoubkování je výrazné, nepravidelné, tupé, s konkávní/konvexní stranou. Řapík je delší, než střední žíla listu, silnější, téměř lysý (někdy řídce arachnoidální), kanálek na průřezu je málo zřejmý, barva zelená s odstíny vínově červené. Podzimní zbarvení listů je zelenožluté. Hrozny jsou středně velké až větší (20-22 cm), kuželovité až pyramidální, prodloužené, někdy okřídlené, volnější, stopky středně velké, částečně lignifikované, bobule středně velké, okrouhlé, se středně silnou a pevnou, hojně ojíněnou, zelenožlutou až světle zlatavou slupkou, s měkkou a šťavnatou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou střední velikosti, světle zelené, snadno oddělitelné. Semena jsou 2-3 v bobuli, střední nebo delší, hruškovitého tvaru. Jednoleté réví je průměrné délky (1,60 m), pevné, pružné, lehce rozvětvené, s menším počtem lenticel; výrazně eliptického průřezu, hladké, bez ojínění, lysé, poměrně rovnoměrně šedohnědé, někdy s patrnými tmavšími pruhy), uzly jsou kulovité, internodia 10-12 cm dlouhá, pupeny zaoblené, docela výrazné. Růst je velmi bujný, plodnost v dobrých podmínkách konstantní a vysoká, ale na úkor kvality. Středně pozdní odrůda raší 16.-20. dubna, kvete 8.-12. června, zaměká 16.-18. srpna a dozrává 28.-30. září. Opad listů přichází v první dekádě listopadu. Dává přednost kopcovitým oblastem s dobrou sluneční expozicí, jinde může trpět jarními mrazy a oidiem. Vyhovuje systém Guyot s jedním tažněm, řez na 10-12 oček. V ideálních podmínkách relativně dobře odolává proti hlavním houbovým chorobám. Afinita k podnožím je dobrá, nejlépe vyhovuje Kober 5BB.
Charakteristika vína: Hrozny jsou vinifikovány společně s hrozny jiných lokálních odrůd, jako například Cortese, Barbera bianca, Timorasso a někdy také s odrůdou Moscato bianco. Snad jediným výrobcem odrůdových vín je vinařství Marenco z městečka Strevi. Lokálně slouží hrozny též k přímé spotřebě.
Literatura a internetové zdroje: 46, 47, 50, 57, 120, 163, 176, 188, 189, 197, 202, A)Sangiovese' and 'Garganega' are two key varieties of the Italian grapevine assortment evolution. Crespan, M. et al. Vitis 47 (2), 97-104 (2008) [online, 2017-02-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 08 895.pdf, B)Evaluation of microsatellite sequence - tagged site markers for characterization Vitis vinifera cultivars. Botta, R., Scott, N.S., Eynard, I., Thomas, M.R. Vitis 34 (2), 99-102 (1995) [online, 2017-02-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e034979.pdf, C)Genetic relationships among grape cultivars from north-western Italy. Schneider, A., Boccacci, P., Botta, R. 2003. Acta Horticulturae 603 (ISHS) 603:229-235, D)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2017-02-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, E)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2017-02-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Carcajolo blanc

28. července 2017 v 13:52 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Bariadorgia, Bariadorgia Bianca, Barria Dorgia, Barriadorgia, Bariadorza, Carcajola, Carcajolo blanc (Francie, cd. 119, no. 2097), Cargajola Blanc, Carcaghjolu Biancu (Korsika), Fragrante, Gegu Bianco, Variatoghja, Verzolina Bianca
Původ a rozšíření: Carcajolo blanc je autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z francouzské Korsiky, roku 1988 zde pěstovaná na 17 ha na jihu ostrova, v okolí města Figari a v údolí řeky Rizzane, u města Sartène. Tvoří součást vín IGP Ile de Beauté. Ve Francii není k dispozici žádný registrovaný klon, od r. 2005 ale probíhá klonová selekce30. Katalog VIVC uvádí, že odrůda byla roku 1989 pěstovala též v Portugalsku na 73 ha163, ale tento údaj se zdá se nepravděpodobný, mj. též proto, že francouzské zdroje uvádějí, že mimo Korsiku není tato odrůda pěstována25.
Název odrůdy je odvozen z korsického slovního spojení "carcaghjolu biancu" (francouzsky "blanc trés chargé"), tedy "bílé velmi obtížené" či "obtěžkané", což lze jednoznačně vztáhnout k velkým a pravidelným výnosům této kvantitativní odrůdy25, A.
Příbuzné odrůdy: Odrůda Carcajolo blanc je identická s odrůdou Bariadorgia, pěstovanou kdysi na Sardinii a také s odrůdou Variatoghja, pěstovanou v minulosti na Korsice v okolí města Porto-Vecchio25. Na Korsice je pěstována i odrůda Carcajolo nero(Parraleta), odrůdaCarcajolo blanc však není její mutací, daleko spíše je blíže příbuzná odrůdě Biancu gentile.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou silně plstnaté, bělavě zelené, na okrajích karmínově pigmentované. Mladé listy jsou zelenožluté. Dospělé listy jsou velké, klínovité, pětilaločnaté (též devítilaločnaté) s hlubokými výkroji s oblým až plochým dnem, čepel je plochá až mírně prohnutá s podehnutými okraji, líc je tmavě zelený, puchýřnatý, lysý, zoubky na okrajích výrazné, s rovnými či konvexními stranami, žilnatina je bez pigmentace antokyany, rub listu je slabě plstnatý a štětinkatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený s průsvitem, s oblým, někdy zaostřeným dnem. Řapík je slabě štětinkatý, zelený s růžovým tónem. Jednoleté réví je dlouhé, středně silné, málo větvené, na průřezu eliptické až mírně zploštělé, rýhované, lysé, na nodiích ojíněné, internodia jsou 9 cm dlouhá, světle hnědá, tmavě žíhaná. Hrozny jsou středně velké až velké, kompaktní, protáhle kuželovité, stopky kratší až středně dlouhé, průměrně lignifikované, bobule středně veliké až velké, nepravidelné, okrouhlé, bělavě zelené, při úplném vyzrání na osluněném líčku jantarově žluté, silně ojíněné, s tenkou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou snadno oddělitelné. Odrůda raší raně, jako Chasselas, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, 3-4 týdny po Chasselas. Růst je bujný, letorosty vzpřímené, výnosy jsou vyšší až vysoké a pravidelné. Je průměrně náchylná k padlí a citlivá vůči botrytidě, vyskytují se problémy se zásobováním dusíkem. Pro svůj delší vegetační cyklus vyžaduje teplé a dobře exponované polohy, i tak bývá cukernatost hroznů spíše nižší, acidita mírně nadprůměrná. Dává průměrně kvalitní, jemně aromatická vína čiré, světle žluté barvy se zelenkavými reflexy, vyšší acidity, s nízkým obsahem alkoholu, s florální vůní bílých květů, jsou určená k pití spíše jako mladá.
Literatura a internetové zdroje: 25, 26, 28, 30, 156, 163, 166, 168, 176, 199, 202, A)Noms Corses de cepage (Lexique). Alain Bagard, 1995 [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.crvi.corsica/wp-content/uploads/2016/06/noms-corses-cepage.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. Allen Lane, 2012.

Caprettone

28. července 2017 v 13:50 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Caprettone del Vesuvio,Coda di Volpe del Vesuvio
Původ a rozšíření: Moštová a lokálně též stolní odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z italského regionu Kampánie, kde je dnes pěstována na malých plochách v katastru 15 obcí na svazích Vesuvu (Terzigno, Boscoreale, Boscotrecase, Trecase, Torre del Greco), v národním parku Vesuvio, v provincii Neapol, okrajově též v provinciích Avellino a Salerno. Tvoří minoritní složku cuvée vín DOC Lacryma Cristi del Vesuvio Bianco a některých vín kategorie IGT. Odrůda Caprettone byla dlouho ztotožňována se známější odrůdou Coda di Volpe bianca, byla považována za biotyp této odrůdy. Ampelografická studie z roku 2005A prokázala, že sice patří do stejné skupiny odrůd, geneticky je však odlišná a je blízce příbuzná odrůdám Piedirosso a Ginestra. Na malých plochách je tato odrůda pěstována i v Rogue River Valley na jihu amerického státu Oregon. Název odrůdy je odvozen od italského výrazu "capra" či "capre", v překladu "koza", je možné, že byl inspirován tvrem hroznů, které mohou připomínat kozí bradu, takový původ názvu je u odrůd révy poměrně běžný. Stejně tak ale mohli být prvními pěstiteli této odrůdy pastevci, nebo mohla být pěstována v okolí pastvin a kozy si ji oblíbily jako "chuťovku".
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky otevřené, slabě na okrajích pigmentované antokyany, středně silně plstnaté, bez štětinek, bělavě zelené, osa vzpřímená až mírně zakřivená, apikální listy ve tvaru V (1-2) až ploché (3), středně silně až silně plstnaté, bez štětinek, slabě pigmentované na okrajích antokyany, zelené s bronzovým nádechem, bazální listy ploché, velmi slabě plstnaté, zelené s bronzovým nádechem. Letorosty kvetoucí: osa je vzpřímená až polovzpřímenená, internodia a nodia na dorsální straně zelená s červenými pruhy, na ventrální zelená, takřka lysá, kruhového průřezu, pupeny takřka bez pigmentace antokyany, úponky krátké, bi- až trifidní, apikální listy žlutozelené, slabě až středně silně plstnaté, bez štětinek. Dospělé listy jsou velké, zkroucené, pětiúhelníkové, pětilaločnaté se středně hlubokými, úzce otevřenými až uzavřenými horními výkroji, na líci tmavozelené, lysé, slabě u báze pigmentované antokyany (na rubu bez pigmentace), slabě puchýřnaté, na rubu, na ploše i žilnatině slabě plstnaté, bez štětinek, zoubky mají rovné a konvexní strany, jsou středně výrazné, se širší bází, řapíkový výkroj je otevřený až uzavřený, s oblým dnem, bez zoubku, řapík je takřka lysý, středně dlouhý, kratší, než střední žíla listu, středně silný, s nepříliš patrným kanálkem na průřezu. Jednoleté réví je kruhového průřezu, žebrované, lískooříškově hnědé, jednotné barvy, částečně ojíněné, lysé, lenticely jsou přítomné, nodia nevýrazná, pupeny ostré, velmi výrazné. Kmen je střední síly. První květenství je na pátém či dalšího nodiu, počet květenství na výhon 1-2, květenství jsou dlouhá. Hrozny jsou středně velké až větší (24,1 cm, 239,1 g), jednoduché či okřídlené, válcovitě kuželovité, středně kompaktní až volnější, stopka velmi krátká (2,75 cm), průměrně lignifikovaná, bobule středně, nestejně velké (18,3 x 17 mm, 2,63 g), okrouhlé až mírně oválné, nerovnoměrně žlutozelené barvy, se slabě ojíněnou, průměrně silnou, pevnou slupkou, hilum je zřetelné, dužina nezbarvená, šťavnatá, neutrální chuti. Stopečky jsou krátké (4-8 mm), snadno oddělitelné, zelené. Semena jsou 1-2 (průměr 1,1) na bobuli, hruškovitá, dlouhá, s dlouhým zobáčkem, 0,4-0,55 mg semeno. Odrůda raší ve třettí dekádě dubna, kvete ve druhé dekádě června, zaměká v první dekádě srpna a dozrává ve třetí dekádě září až počátkem října. Podzimní barva listů je žlutá, načervenalá. Růst je středně bujný až bujnější, internodia jsou krátká (6-9 cm), středně silná (do 11 mm), výnosy jsou průměrné, poměrně konstatntní. Cukernatost moštu je střední (18,5%), acidita nižší (6,24 ‰). Plodnost feminel je slabá. Odolnost vůči klimatickým vlivům je průměrná, vůči houbovým chorobám a škůdcům relativně dobrá (zejména vůči botrytidě), afinita s běžnými typy podnoží dobrá. Odrůda vyžaduje dlouhý řez. Hrozny slouží k výrobě cuvée bílých vín, velmi vzácně jsou vinifikovány samostatně. Odrůdová vína mají zlatožlutou barvu, jsou harmonická, mají základní aroma meruněk a mandlí, dobrou strukturu, ale také minerálitu a mírný kouřový tón. Literatura a internetové zdroje: 57, 163, 166, A)Genetic relationships among local Vitis vinifera cultivars from Campania (Italy). Costantini N. et al. Vitis 44 (1), 25-34 (2005) [online, 2015-10-19]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e050431.pdf, *Caprettone, una poesia di Ciccio Raimondo. In: Cucina napoletana, 2011. [online, 2015-10-19]. Dostupné z: http://guide.supereva.it/mangiar_bene/interventi/2010/07/caprettone-una-poesia-di-ciccio-raimondo, *Casa Barone. I vitigni autoctoni. [online, 2015-10-19]. Dostupné z: http://www.casabarone.it/index.php?pageId=30, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Pasquarella C., Lauro P., Sannino S., 2001 - "Caprettone",vitigno a buccia bianca, Germoplasma Frutticolo Autoctono Campano. La Grafica, Amelia L., Nocera Inferiore [online, 2015-10-19]. Dostupné z: http://pomonacampana.com/home-2/ampelografia-pubblicazioni/.

Cañocazo

28. července 2017 v 13:47 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Canocazo, Cañocazo (Francie, cd. 1390), Common Palomino (Austrálie), False Pedro (Austrálie, nikoli JAR !), Hardskin, Hardskin Pedro (Austrálie), Hirsuta, Mollar Blanco (mylně), Pedro (Austrálie), Uva y Blando
Původ a rozšíření: Španělská moštová odrůda původu Vitis vinifera, která dnes není ve své domovině součástí žádné apelace DO ani autorizovanou odrůdou, najdeme ji pouze na malých plochách v okolí Jerezu. Je ale jednou z pěti odrůd, používaných při šlechtění nových odrůd v National research station Jerez. Pravděpodobně již ve třicátých letech 19. století se dostala tato odrůda s kolekcí dalších odrůd z regionu Jerez (Palomino, Pedro Ximénez, Garrido a Galego Dourado) do Austrálie a byla zde pěstována postupně pod názvy Common Palomino, False Pedro a Hardskin Pedro pro odlišení od odr. Pedro Ximénez. Dnes ji zde najdeme na 290 ha, převážně ve státě South Australia, na malých plochách i ve státech New South Wales (Murray Valley Irrigation Areas) a Victoria.
Možné záměny: Odrůda Cañocazo není (i když je to některými zdroji uváděno) identická s odrůdou Galego Dourado, i když je tato odrůda, místy ještě dnes pod názvem (False)Pedro, pěstována v Jihoafrické republice a dříve byla pod názvem Ruthergleen Pedro pěstovaná v Austrálii. Není identická ani s odr. Pedro Luis. Synonymní názvy False Pedro a Ruthergleen Pedro získaly obě odrůdy postupně pro odlišení od odrůdy Pedro Ximénez, se kterou byly dříve často zaměňovány (dále viz. odr. Galego Dourado).
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Odrůda středně bujného růstu s polovzpřímenými letorosty. Vrcholky letorostů jsou otevřené, středně silně bíle vlnatě plstnaté, bez štětinek, středně silně na okrajích zabarvené antokyany. Internodia a nodia jsou zelená, slabě plstnatá, bez štětinek, pupeny jsou takřka bez pigmentace antokyany. Úponky révy jsou velmi krátké, mladé listy jsou zelené, takřka bez pigmentace antokyany, na rubu, na ploše slabě vlnatě plstnaté a na žilnatině slabě štětinkaté. Dospělé listy jsou malé, klínovité až oválné (délka 12 cm) se zašpičatělým centrálním lalokem, tří- až pětilaločnaté s mělkými, často překrytými horními výkroji, na líci tmavě zelené, vrásčité, zvlněné, slabě puchýřnaté, lysé, na rubu, na ploše středně silně plstnaté, na žilnatině středně silně plstnaté a silně štětinkaté, řapíkový výkroj je uzavřený s výrazně překrytými cípy, někdy s průsvitem a s ostrým dnem, řapík je narůžovělý, velmi krátký, kratší než hlavní žíla listu, slabě plstnatý. Zoubkování je málo výrazné, tupé, s konvexními stranami. Listí na podzim žloutne, opadává 20. listopadu. Jednoleté réví je eliptické na průřezu, tmavohnědé, podélně rýhované, lysé, lenticely chybí. Hrozny jsou středně velké, kónické, někdy s křidélkem, volnější, s krátkou, průměrně lignifikovanou stopkou, bobule jsou středně velké, nestejné velikosti, okrouhlé až oválné, s tenkou, ale pevnou, středně silně ojíněnou slupkou zelenožluté, žlutavé až zlatožluté barvy, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou krátké, těžko oddělitelné. Cukernatost moštu je střední, acidita nízká. Odrůda raší, kvete, zaměká i dozrává středně pozdně, v jerezu raší 22. března, kvete 25. května, zaměká 10. července a dozrává 17. září. Průměrně odolává chloróze a suchu, jakož i houbovým chorobám a škůdcům, citlivější je vůči peronospoře. Výnosy dává vyšší, 2,74 kg na keř, a pravidelnější, než odrůdy Pedro Ximenez a Palomino Fino, ale co do kvality, zdaleka nemá takovou reputaci. Odrůda je používána k výrobě fortifikovaných vín a destilátů.
Literatura a internetové zdroje: 26, 130, 163, 165, 168, 176, 182, 183, 189, 199, 202, *Rare Prints Gallery [online, 2015-10-18]. Dostupné z: http://www.rareprintsgallery.com/store/product/guzman075b, *Molecular characterization of Moroccan grapevine germplasm using SSR Markers for the Establishment of a reference Collection. El Oualkadi, A. et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin 43 (3), 135-148 (2009) [online, 2015-10-18]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/258998639_MOLECULAR_CHARACTERIZATION_OF_MOROCCAN_GRAPEVINE_GERMPLASM_USING_SSR_MARKERS_FOR_THE_ESTABLISHMENT_OF_A_REFERENCE_COLLECTION,

Canaiolo rosa

28. července 2017 v 13:43 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Aleatico di Spagna, Canaiuolo Rosa, Ciliegiolo di Spagna, Ciriegimolo Dolce
Původ a rozšíření: Canaiolo rosa je autochtonní, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, mutace další italské odrůdy Canaiolo nero. Dle jedné z hypotéz vznikla klonální selekcí na vinicích v oblasti DOC Montecarlo v provincii Lucca, dle další byla nalezena v obci Rignano na řece Arno, nedaleko Florencie, kde má být pěstována déle než padesát let a kde je, i když velmi vzácně, pěstována dodnes. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1982 (cd. 314)197. Pěstována je na velmi malých plochách v italském regionu Toskánsko, v oblasti mezi městy Lucca a San Gimignano, v provinciích Lucca a Florencie, roku 2000 zde měla být vysazena na ploše 130 ha, roku 2010 již pouze na ploše 1 ha197. Netvoří již součást vín žádné italské apelace. K původu názvu této odrůdy viz. odrůda Canaiolo bianco.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Od odrůdy Canaiolo nero se tato odrůda liší barvou bobulí, které je starorůžové s nádechem do fialova. Vrcholky letorostů jsou otevřené, velmi silně bíle vlnatě plstnaté, velmi slabě štětinkaté, bělavě zelené, velmi silně pigmentované antokyany na okrajích, které jsou karmínové až purpurově zbarvené. Internodia a nodia jsou zelená, červeně žíhaná, slabě plstnatá, pupeny jsou takřka bez antokyanové pigmentace. Úponky révy jsou krátké, mladé listy jsou zelené, na ploše i na žilnatině silně bíle vlnatě plstnaté, bez štětinek. Dospělé listy jsou malé až středně velké, pětiúhelníkové, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, horní jsou většinou překryté s oblým dnem, dolní otevřené s ostrým dnem až naznačené, čepel je dlaňovitě prohnutá s lehce podvinutými okraji, líc je průměrně puchýřnatý, u řapíku slabě zvlněný, lysý, rub je na ploše silně plstnatý, na žilnatině slabě plstnatý, takřka bez štětinek, řapíkový výkroj je překrytý s průsvitem, s oblým dnem až zcela překrytý, řapík je stejně dlouhý jakostřední žíla listu, lysý, žilnatina je takřka bez pigmentace antokyany. Zoubkování je středně výrazné, zoubky mají středně širokou bázi a rovné strany. Hrozny jsou středně velké, pyramidální, často s jedním křidélkem, zřídka se dvěma, středně kompaktní až volnější, stopka krátká, silně lignifikovaná, bobule jsou středně velké, okrouhlé, uniformní, se středně pevnou a středně silnou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou osobité chuti, obsahující semena. Cukernatost moštu je vysoká, acidita střední. Stopečky bobulí jsou krátké, obtížně oddělitelné. Jednoleté réví je kruhového průřezu s naznačenými hranami, hladké, lenticely jsou přítomné. Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty, odrůda raší, kvete, zaměká i dozrává středně pozdně, sklízí se na přelomu září a října. Hrozny slouží jako minoritní součást cuvée bílých vín.
Literatura a internetové zdroje: 38, 57, 163, 165, 166, 176, 197, 199, 202, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/.

Canaiolo bianco (Drupeggio)

28. července 2017 v 13:37 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Bottaio Bianco (Arezzo), Caccinella, Caccione, Cacciumo (Campobasso), Cacinello (Campobasso), Caciunella, Canaiolo, Canajola, Canajolo Bianco, Canina (Pisa-Ascoli Piceno), Colombano, Drupeccio, Drupeggio (Umbrie, Orvietto, katalog VIVC), Dumpeccio (Orvieto), Lupeccio (Umbrie), Pagadebito (Teramo), Primaticcio Bianco (in Galessio, Bibbiani, S. Gimignano), Promaticcia (Castelnuovo Berardenga-Siena, Vinci-Firenze), Trupeccio (Orvieto), Tulopeccio (Umbrie), Uva dei Cani (Pisa-Ascoli Piceno), Uva Ro(s)sa (Florencie, Siena), Uva Vecchia, Volpicchio (Bibbiena-Arezzo)
Původ a rozšíření: Autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 048) a pěstovaná pod názvem Canaiolo bianco (především v minulosti) v Toskánsku, ve střední a jižní části regionu, v provinciích Florencie, Pistoia, Perugia, Terni, Viterbo, Grosseto a Pisa. Roku 2012 ji zde najdeme již na ploše pouhých 4 ha, na starých vinicích, nejméně deset let již není nově vysazována (dochází zde ale k častým záměnám, pod názvem odrůdy jsou zde pěstovány např. odrůdy Vernaccia di San Gimignano či Zuccaccio)C. V katalogu VIVC163 je uvedena pod názvem Drupeggio, pod kterým je známá a daleko hojněji pěstovaná v Umbrii a okrajově v regionech Lazio a Liguria. Je na pozvolném ústupu z vinic, roku 2000 byla v Itálii (většinou právě v Umbrii) pěstována celkově na ploše 675 ha, roku 2010 již pouze na ploše 286 ha vinic197. Nejstarší popis odrůdy patrně pochází z první poloviny 18. století (Pier Antonio Micheli, in Vergari et Scalacci 2008), dále ji zmiňuje ampelograf Gallesio roku 1817 a mnozí dalšíA.
Možné záměny: Odrůda Canaiolo bianco je často je zaměňována s odrůdou Vernaccia di San Gimignano, ale například také s odrůdami Empibotte, Zuccaccio či Vermentino, kterým se v některých aspektech podobá. Mnozí ampelografové považují dokonce odrůdy Canaiolo bianco a Vernaccia di San Gimignano za identické (viz italská ampelografická studie z roku 2009)B. Problematiku záměn a odlišení odrůdy Canaiolo bianco od dalších, podobných odrůd řeší podrobná italská ampelografická studie z roku 2011A a následně také shrnutí M. Crespana z roku 2012C. Z těchto prací je patrné mimo jiné i to, že pod názvem Canaiolo bianco jsou v centrální Itálii pěstovány různé odrůdy, často také odrůda Vernaccia di San Gimignano. V Itálii je pěstována také modrá odrůda s názvem Canaiolo nero a na malých plochách též mutace této modré odrůdy, odrůda Canaiolo rosa. Příbuznost těchto odrůd s odrůdou Canaiolo bianco nebyla doposud potvrzena analýzou DNA.
Název odrůdy patrně vznikl z původního latinského sousloví "dies caniculares", "psí dny", tak Římané označovali období od 3. července do pozdního srpna, horké a suché období, kdy Sirius, psí hvězda, nejjasnější hvězdana noční obloze a součástsouhvězdí Velký vůz, září na obloze od západu do východu slunce. V tomto období totiž hrozny odrůd skupiny Canaiolo zaměkají, mění barvu a zrají.
Charakteristika odrůdy197: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky otevřené, plstnaté, bělavé s výrazně karmínovými okraji, apikální listy (1-3) jsou se žlábkem uprostřed, bělavé s karmínovými okraji, bazální ploché, bělavě zelené s bronzovým nádechem, s karmínovými okraji, obrvené na líci, plstnaté na rubu, osa je zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené až polootevřené, plstnaté, bělavé s výrazně karmínovými okraji, apikální listy jsou se žlábkem uprostřed, bělavé, silně bíle vlnatě plstnaté, často s karmínovými okraji, tří- až pětilaločnaté, bazální jsou ploché, světle zelenožluté, na líci arachnoidální, na rubu plstnaté, tří- až pětilaločnaté. Osa je ohnutá, bělavě zelená, více či méně pavučinovitě ochmýřená. Internodia jsou z kruhového průřezu s naznačenými hranami, mírně štětinkatá a slabě plstnatá, zelená na ventrální a často červeně žíhaná na dorsální straně. Úponky jsou bifidní, poměrně dlouhé a silné, zelené s bronzovým nádechem. Květenství je středně velké (10-14 cm). První hrozen je na 3-4 nodiu, počet květenství na výhon 1-2, plodnost feminel je nulová či nízká. Dospělé listy jsou okrouhlé až téměř pětiúhelníkové, středně veliké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, horní jsou otevřené, ve tvaru V až s paralelními stěnami a oblým až zaostřeným dnem, dolní jsou otevřené, ve tvaru V až naznačené. Řapíkový výkroj je široce otevřený, klínovitý či ve tvaru V. Líc listu je často zvlněný a/nebo puchýřnatý, lysý, tmavě zelený, rub je světle šedozelený, arachnoidální, s velmi světle zelenou žilnatinou. Zoubky jsou velmi výrazné, tupé, s konvexními stranami. Řapík je krátký, zelený, někdy s červenofialovým nádechem, lysý, s málo patrným kanálkem na průřezu. Hrozny jsou středně velké (12-16 cm), krátce pyramidální, s 1-2 křídly, středně kompaktní, stopky středně dlouhé, zelené, bobule malé až středně velké (8-12 mm), kulaté, se silnou, bělozelenou, středně ojíněnou slupkou, se šťavnatou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou dlouhé, zelené. Semena jsou průměrně dvě na bobuli, pravidelná, středně velká, hruškovitá s dlouhým zobáčkem. Jednoleté réví má kratší (5-7 cm), ne příliš silná, hladká internodia kruhového průřezu, příčně pruhovaná, mírně ojíněná, nejednotné světle hnědé barvy s červenofialovým zbarvením kolem uzlů, nodia jsou mírně zploštělá, výrazná, pupeny malé, nevýrazné. Odrůda je středně bujného růstu se vzpřímenými letorosty a dává průměrné až vyšší, poměrně konstantní výnosy. Raší v první dekádě dubna (současně s odrůdou Canaiolo nero nebo o něco dříve), kvete v poslední dekádě května až v první dekádě června, zaměká ve druhé až třetí dekádě srpna a dozrává ve třetí dekádě září až začátkem října (v Chianti). Opad listů nastává ve druhé polovině listopadu. Preferuje dobře odvodněné půdy, slunečné a dobře exponované polohy, což umožňuje perfektní dozrávání hroznů. Dobře odolává suchu, při dlouhotrvajícím deštivém počasí může podléhat hnilobě hroznů, tolerance k hlavním houbovým chorobám je průměrná.
Rozlišovací znakyA, C: Canaiolo bianco (Drupeggio) x Vernaccia di San Gimignano (uvedeno v závorce). Vrcholky letorostů jsou slabě vlnatě plstnaté (středně silně), skoro bez pigmentace antokyany či málo pigmentované (silně pigmentované). Mladé listy jsou zelenožluté (žlutobronzové), na rubu, na ploše silně (průměrně až slabě) vlnatě plstnaté, na žilnatině slabě štětinkaté (takřka bez štětinek), pětilaločnaté (tří- až pětilaločnaté), řapíkový výkroj je otevřený až překrytý s průsvitem (široce otevřený). Dospělé listy jsou pětilaločnaté s hlubokými výkroji (tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji), výkroje jsou většinou překryté s průsvitem (otevřené či naznačené), rub listu je silně vlnatě plstnatý (pavučinovitě ochmýřený), řapíkový výkroj je překrytý s průsvitem, s ostrým dnem (široce otevřený, klínovitý). Jednoleté réví je hnědavé, na nodiích hnědočervené (šedohnědé). Hrozny jsou středně dlouhé (krátké), kompaktní (středně kompaktní až kompaktní), kuželovité, s krátkou stopkou (stejně tak), bobule jsou zelenožluté s růžovým nádechem na osluněných líčkách (zelenožluté), středně velké, s měkou, šťavnatou dužinou neutrální chuti (stejně tak). Růst je bujný (středně bujný), internodia dlouhá a silná (středně dlouhá, průměrné síly). Odrůda raší v první dekádě dubna, kvete v první dekádě června, zaměká v první dekádě srpna a dozrává a sklízí se ve druhé dekádě září (raší ve druhé dekádě dubna, jinak stejné). Výnosy 1,83 kg/m2 (1,63). Váha hroznu 423,6 ± 95,2 (322,8 ± 72,2). Váha bobule 2,12 ± 0,55 (2,47 ± 0,12). Cukernatost 20,7 ± 1,4 °Brix (19,7 ± 1,6). Acidita 6,9 ± 1,2 g/l (5,4 ± 1,1).
Charakteristika vína: Odrůdové víno je světle žluté až žlutozelené, vyšší acidity, s florálním buketem, s aroma meruněk, sušeného ovoce a oříšků, s lehkou hořčinkou v závěru, prakticky se s ním nesetkáme. Typově je podobné a zaměnitelné s víny odrůdy Vermentino. Hrozny tvoří minoritní součást toskánských vín DOCG Carmignano, DOC Barco Reale di Carmignano a DOC Rosato di Carmignano (max. 10%), společně s odůdami Malvasia Bianca Lunga a Trebbiano Toscano. Dále tvoří povolenou součást umbrijských vín DOC Orvieto (max. 40%) a mnoha vín IGT.
Literatura a internetové zdroje: 47, 49, 57, 163, 166, 176, 188, 197, 200, 202, A)Investigations on the identity of 'Canaiolo bianco' and other white grape varieties of central Italy. P. Storchi, A. Armanni, L. Randellini, S. Giannetto, S. Meneghetti, M. Crespan. Vitis 50 (2), 59-64 (2011) [online]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2011%201171.pdf, BIdentification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, C)Canaiolo bianco, un puzzle da ricostruire. M. Crespan. In: Il Corriere Vinicolo, 09-01-2012 [online]. Dostupné z: http://www.uiv.it/corriere/canaiolo-bianco-un-puzzle-da-ricostruire, Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Canada Muskat

28. července 2017 v 13:18 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: New York 17 806, Canada Muskat (Rakousko, Německo)
Původ a rozšíření: Canada Muscat je moštová a stolní odrůda, pěstovaná v Kanadě, ve státě Ontario, r. 1991 na 14,45 ha163, interspecifický kříženec Muscat Hamburg x Hubbard Seedless(1928, Richard Wellington, New York State Agriculturale Experiment Station, USA, selekce 1936, název a uvedení na trh roku 1961). Nese geny Vitis vinifera (81,2 %) a Vitis labrusca (18,8 %)156.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Internodia jsou mírně zploštělá, zelená, slabě červeně žíhaná na dorsální straně, slabě vlnatě plstnatá, nodia výrazná, rozšířená. Vrcholky letorostů jsou žlutavě zelené, bíle vlnatě plstnaté. Dospělé listy jsou středně velké, srdčité (šířka x délka 22 x 15 cm), pětilaločnaté s hlubokými výkroji, horní jsou většinou uzavřené s průsvitem, s oblým až plochým dnem, dolní otevřené, ve tvaru U až lyrovité s oblým dnem, řapíkový výkroj je překrytý s malým průsvitem, s ostrým dnem, až zcela překrytý. Líc listu je puchýřnatý, matný, lysý, rub je hnědavě bíle pavučinovitě ochmýřený. Řapík je krátký, silný, načervenalý, bělavě plstnatý. Zoubkování je nepravidelné, ostré, výrazné. Hrozny jsou středně velké (175-200 g), válcovité s křidélky, kompaktní, stopky krátké, středně silné, houževnaté, zelené, bobule středně velké (16-23 x 16-20 mm), nepravidelné velikosti, mírně oválné, silně ojíněné, zelenožluté, se středně silnou slupkou, se šťavnatou, sladkou dužinou muškátové chuti, obsahující semena. Odrůda dozrává dva dny po odrůdě Concord. Růst je středně bujný s poléhavými letorosty, výnosy průměrné, odolnost vůči mrazu je nadprůměrná, odrůda je poměrně náchylná k peronospoře. Je vhodná k výrobě sladkých vín muškátového typu.
Literatura a internetové zdroje: 156, 158, 163, 176, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Grape Varieties Introduced by the New York State Agricultural Experiment Station 1928-1961. G.L. Slate, J. Watson, J. Einset. NYSAES, Cornel University, Geneva, NY. Bulletin No. 794, February 1962. [online, 2015-10-18]. Dostupné z: http://ecommons.cornell.edu/bitstream/1813/4171/3/bulletin794.pdf, *Grapeseek grape pictures [online, 2015-10-18]. Dostupné z: http://grapeseek.org/grapepictures/canada_muscat_grapes.shtml, *1969-70 Vineyard and cellar notes. Einset, J. et al. N.Y. State Agricultural Experiment Station, Geneva, Cornell University. 1971. [online, 2015-10-18]. Dostupné z: http://dspace.library.cornell.edu/bitstream/1813/16128/5/1969-70%20Vineyard%20and%20Cellar%20Notes%20OCR.pdf.

Camaralet femelle

28. července 2017 v 12:32 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Camaralet, C. Blanc, C. à Fleurs Femelles, C. femelle (Francie, cd. 425, no. 2087), Camarau, Gentil Aromatique (též synonymum pro Gewürztraminer či RR v Alsasku, ale k jejich aroma má odrůda daleko), Moustardet, Petit Camarau
Původ a rozšíření: Camaralet femelle je autochtonní, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Francie, z regionu Sud-Ouest (département Pyrénées atlantiques), kde tvoří minoritní a vzácnou součást vín AOC Béarn a Jurançon. Roku 2011 byla pěstována pouze na ploše 5 ha na vinicích asi 25 km jihovýchodně od města Pau, ale v rámci zachování této bezesporu zajímavé odrůdy bylo vyselektováno několik nových klonů, z nichž dva jsou již registrovány30. Katalog INRA rozeznává odrůdy Camaralet (H, cd. 3672) a Camaralet femelle (F, cd. 425, no. 2087)26, stejně tak činí roku 2015 i katalog odrůd VIVC163, obě odrůdy nejsou geneticky identické163, 199, přičemž francouzské zdroje, popisující odrůdu "Camaralet", většinou hovoří o odrůdě s gynoidním typem květenství28, 29, 30. Odrůda Camaralet femelle by neměla být zaměňována s odrůdou Camaraou blanc, též vzácně pěstovanou na úbočích Pyrenejí a považovanou zde za méně kvalitní. Dle genetické studie z roku 2007 je odrůda Camaralet femelle velmi těsně geneticky příbuzná se skupinou odrůd Camaraou noir (dále viz tato odrůda)172.
Název odrůdy je dvouslovný, výraz "camaralet" pochází z okcitánštiny, kde slovo "camarau" znamená "dlouhá noha" a poukazuje mimo jiné na fakt, že se jedná o značně starobylou odrůdu, která je v oblasti svého dnešního výskytu pěstována odpradávna. Lasseube je jméno vesničky v départementu Béarn, situované nedaleko města Jurançon, její jméno je odvozen z latinského výrazu "sylva", které v překladu znamená "les"A.
Charakteristika odrůdy: (F) Vrcholky letorostů jsou silně bíle vlnatě plstnaté, mladé listy jsou žlutavé, jemně plstnaté, s bronzovými skvrnami. Dospělé listy jsou pětilaločnaté se středně hlubokými, často široce otevřenými výkroji, které mají oblé dno, často rovnoběžné okraje a někdy zoubek na dně, okraj listu je tupě zoubkovaný, zoubky mají rovné až konvexní strany, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý. Rub listu je středně silně plstnatý a štětinkatý. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Odrůda má malé až středně velké, poměrně kompaktní, válcovitě kuželovité hrozny s křidélky, dlouhé stopky a malé, okrouhlé až protáhle eliptické bobule zelenkavé až zlatožluté barvy. Růst je velmi bujný, odrůda má pouze samičí květy se silným sklonem ke sprchávání, výnosy jsou proto malé až nepatrné, kvalita hroznů a moštu je vysoká, mošt má vyvážený poměr cukrů a acidity. Odrůda raší středně pozdně, asi 9-10 dní po Chasselas, zraje 20-25 dní po Chasselas a patří tedy mezi středně pozdní odrůdy. Dobře odolává botrytidě, ostatním houbovým chorobám průměrně.
Charakteristika vína: Dává jemná a vyvážená, velmi osobitá, plná suchá vína, bohatá na obsah alkoholu, s aroma citrusových plodů, meruněk a sušeného ovoce, ale také medu, skořice, pepře a fenyklu. S odrůdovými víny se dnes již sotva setkáme, ale odrůda je ideální partner v cuvée pro odrůdy Gros Manseng a Petit Manseng, Courbu či Lauzet.
Literatura a internetové zdroje: 26, 27, 28, 29, 30, 163, 166, 168, 172, 176, 199, 202, A)Lionel Osmin et Cie. Vignobles du Sud-Ouest. [online, 2015-10-16]. Dostupné z: http://www.osmin.fr/index.php?option=com_content&view=article&id=26&Itemid=468, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

California

28. července 2017 v 12:21 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Pod názvem California s kódem křížení je v katalogu VIVC zapsáno 18 moštových a stolních odrůd révy, které byly vyšlechtěny v rámci projektu California Agricultural Experiment Station při University of California, Davis. Většina odrůd byla vyšlechtěna ve 30. až 50. letech 20. století, ve spolupráci se známým americkým šlechtitelem jménem Harold P. Olmo a všechny dnes již nesou svůj vlastní název, patří k nim mj. odrůdy Delight, Early muscat, Emerald Riesling, Gold, Perlette, Queen, Ruby Cabernet, Rubired. Dále je zde pět odrůd, označených pouze kódem křížení, které vznikly v rámci projektu California State University, Fresno, School of Agriculture and Home Economics, Viticulture and Enology Research Center, tyto odrůdy nejsou komerčně využívány. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 202.

Calabre (Calabrisi bianco)

28. července 2017 v 12:19 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Калабрийский, Калабрез Бианка, Калабрес, Резен де Калабре (Rusko, Ukrajina), Alba de Calabria, Blanc de Calabre (Švýcarsko), Calabrais Blanc, Calabrazac, Calabre (Francie, cd. 702)26, C. Blanc, Calabresa, Calabrese Bianca, Calabreser (Německo), C. Traube, C. T. Weisse, C. Weiss, Calabreser-Froehlich, Calabri, Calabria, Calabriai Fehér (Maďarsko), Calabrian Raisin, Calabrisi Bianca, C. Bianco, Fehér Calabriai, Jossling Saint-Albans, Kalabres, Kalabresertraube, Kalabreska Bijela, Kalabriiskii, Moschato di Calabria, Muscat de Calabre, Raisin Blanc de Calabre, R. de Calabre (Rumunsko, Maďarsko), Saradruli, Struguri de Calabria, Uva di Calabria, Weisser Calabreser (Německo, Švýcarsko)
Původ a rozšíření: Calabre je raná až středně pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, kterou v Itálii vyšlechtil (případně selektoval) soukromý šlechtitel Paul Giraud. Dle analýzy DNA, provedené roku 2012, je křížencem odrůd Bicane x Muscat à petits grains199. Pozor ale na možnou záměnu, v kolekci INRA existuje též odr. Calabresertraube (Collection Rodrian, cd. 648)26 a ta je křížencem odrůd Bicane x Pinot199. O současném výskytu odrůdy Calabrese na vinicích není dostatek informací, některé zdroje udávají, že ji mimo Itálii najdeme ještě v Maďarsku, Rumunsku, Francii, Německu, na Ukrajině a dokonce i v České republiceA, ale doklad o tom, že by se v těchto státech skutečně pěstovala, jsem nikde jinde nenalezl. Není zapsána v národním katalogu italských odrůd197. První zmínka o této odrůdě v ampelografické literatuře pochází již z roku 1844 (A. Traenhart), dále ji popisují například F.X. Trummer (1855) nebo H. Goethe (1877)163. Odrůda Calabre byla jedním z partnerů při křížení odrůdy Reichensteiner163, analýza DNA z roku 2012 naproti tomu nepotvrdila, že je jedním z rodičů odrůdy Ezeréves Magyarország Emléke199, což byl původní údaj šlechtitele, který doposud některé ampelografické zdroje uvádějíA. Na Sicílii je hojně pěstována odrůda Calabrese (Nero d´Avola), příbuznost obou odrůd není doložena (ani pravděpodobná).
Charakteristika odrůdy: (H) Dospělé listy jsou velké, okrouhlé, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou většinou překryté s malým průsvitem či zcela bez průsvitu, dolní ve tvaru V, naznačené či uzavřené až mírně překryté, rub listu je lysý, okraj listu je výrazně, ostře zoubkovaný, zoubky mají úzkou bázi. Řapíkový výkroj je většinou překrytý s průsvitem, méně často úzce otevřený, lyrovitý. Hrozny jsou velké, válcovitě kuželovité, často s křidélky, volnější až středně kompaktní, bobule jsou středně velké až velké, okrouhlé, zelenožluté se světle růžovým tónem na osluněné straně, s tenkou, průměrně ojíněnou slupkou, těžko oddělitelnou od dužiny, s mírně chruplavou dužinou neutrální až jemně muškátové chuti, obsahující semena. Růst je bujný, výnosy dává tato odrůda většinou vyšší, 10-13 t/ha. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-19 až -22°C), vůči houbovým chorobám průměrná, hrozny někdy trpí hráškovatěním bobulí. Hrozny se používají k výrobě jednoduchých bílých vín a k přímé spotřebě v čerstvém stavu, jejich transportabilita je dobrá.
Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 72, 100, 135, 136, 163, 176, 197, 199,A)Wein-plus.eu [online, 2015-10-16]. Dostupné z: http://www.wein-plus.eu/de/Calabrisi+Bianco_3.0.7763.html.

Cainho de Moreira

28. července 2017 v 12:17 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Alvarinhão (Monção), Alvarinho Espanhol (Monção), Cainho, Cainho Branco (Portugalsko, Francie, cd. 1499), Caiño Blanco (Španělsko, Galície), C. Branco (Portugalsko), C. de Moreira
Původ a rozšíření: Cainho de Moreira je autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zařazená v seznamu klasifikovaných odrůd Portugalska pod názvem CainhoA a pěstrovaná v subregionu Lima, ve vinařské oblasti Vinho Verde, roku 2012 odhadem na 100 haB, 198. Tvoří zde součást vín IG Minho. Je známa také ze španělské Galície (DO Rías Baixas, DO Monterrei, oblast Rosal, okolí města Pontevedra), kde byla roku 2007 pěstována na 60 ha pod názvem Caiño blanco198. Často byla považována za identickou s odrůdou Alvarinho, ale protože se v oblasti Vinho Verde obě odrůdy pěstují společně, byla jejich vzájemná identicita vždy pochybná. Pravdu odhalila až ampelografická studie, publikovaná roku 2011, která na základě analýzy DNA určila, že odrůda Cainho de Moreira je křížencem odrůd Caíño Bravo (Amaral, Caíño longo) x Alvarinho a náleží k rodině odrůd Caíño, majících původ v západní GalíciiC, D, 199. Obě rodičovské odrůdy jsou společně pěstovány právě v Galícii. Do skupiny odrůd Caíño náleží m.j. i odrůda Caíño longo, patrně nepříbuzné jsou naopak odr. Cainho espagnol (Pedral) a Cainho preto. Odrůdu Cainho de Moreira s jistotoupoprvé písemně zmínil Chininnato da Costa (1890) jako "aromatickou odrůdu s malými hrozny a malými kulatými bobulemi". Roku 1914 ji uvádí Darcia de Salmone z okolí města Pontevedra, z místa jejího současného pěstování. Starší zmínky o odrůdách s názvem Caíño/Cainho nelze přiřadit k určité odrůdě.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, slabě až středně silně pigmentované antokyany, bělavé s karmínovým okrajem, apikální listy jsou bělavě zelené, někdy s karmínově pigmentovanou žilnatinou, líc je slabě a rub silně bíle vlnatě plstnatý, bazální jsou žlutavě zelené. Dospělé listy jsou malé až středně velké (11,7 x 11,7 cm), pentagonální až klínovité, ploché, třílaločnaté s mělkými výkroji až nečleněné, na líci průměrně puchýřnaté, světle až středně zelené, na rubu, na ploše středně silně plstnaté a štětinkaté, na žilnatině průměrně štětinkaté, okraj je málo či středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají obě strany konvexní nebo konvexnía rovnou stranu a širokou bázi, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru V až UV, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, řapík je karmínově červený, lysý, stejně dlouhý jako střední žíla listu či delší. Líc listu je středně silně pigmentovaný antokyany. Internodia a nodia jsou na dorsální straně červená se zelenými pruhy nebo červená, na ventrální zelená či ve většině případů červená s tenkými zelenými pruhy, středně silně plstnatá, úponky jsou načervenalé, středně silné a dlouhé (18,5 cm). Antokyanové zbarvení pupenů je velmi slabé. Hrozny jsou malé až středně velké, průměrně kompaktní až volné, válcovitě kuželovité, většinou bez křidélek, stopky jsou středně dlouhé, středně lignifikované, bobule malé až střední, jednotné velikosti, krouhlé až mírně eliptické, uniformní žlutozelené barvy, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou, s velmi šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující 2-5 semen s výrazným zobáčkem. Hilum je málo zřetelné. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, poměrně snadno oddělitelné. Jednoleté réví je na průřezu mírně eliptické až kruhové, žlutohnědé barvy, rýhované. Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými až poléhavými letorosty, výnosy jsou nižší až průměrné, pravidelné. Odrůda má poměrně dlouhý vegetační cyklus, raší a kvete raně až středně pozdně, zaměká středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně. Je citlivá vůči většině škůdců, vůči oidiu a peronospoře, poměrně dobře většinou odolává botrytidě, její pěstování je proto náročnější, což způsobilo, že pozvolna mizí z vinic. Nejlépe jí vyhovují písčité půdy ve svahovitém terénu a mírné, vlhčí klima, je citlivá na deštivé počasí v době květu, v tom případě sprchává. Cukernatost moštu je střední až vyšší, acidita průměrná, riziko oxidace moštu je vyšší.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují vína spíše průměrné kvality, neutrálního aroma, poněkud rustikálního typu, často neharmonická, slouží proto častěji pouze jako menšinová složka bílých cuvée vín, ve španělské DO Rías Baixas většinou s odrůdou Alvarinho. Odrůdová vína mají světle žlutou barvu se zelenými reflexy, jemné, ovocité aroma s typickou mineralitou a sklon k oxidaci, takže poměrně nízký potenciál zrání, jako mladá jsou vstřícná.
Literatura a internetové zdroje: 26, 84, 87, 122, 163, 176, 198, 202, A)Catálogo Nacional de Variedades [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, B)Portugisiska Viner [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.portugisiskaviner.se/druvsorter/, C)Determination of Genetic Relationships of Albariño and Loureira Cultivars with the Caiño Group by Microsatellites. Díaz-Losada1, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 62 (3), 371-375, 2011. [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/62/3/371.abstract, D)Twenty microsatellites (SSRs) reveal two main origins of variability in grapevine cultivars from Northwestern Spain. Diaz Losada, E. et al. Vitis 49 (2) 55-62 (2010) [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 10 1793.pdf, *Molecular and ampelographic characterisation of Vitis vinifera L. 'Albariño', 'Savagnin Blanc' and 'Caíño Blanco' shows that they are different cultivars. Santiago, J.L. et al. Spanish Journal of Agricultural Research 2007 5(3), 333-340. [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.inia.es/gcontrec/pub/333-340-molecular_1188556046203.pdf, *Prospection and identification of grapevine varieties cultivated in north Portugal and northwest Spain. Martin, J.P. et al. Viti 50 (1), 29-33 (2011) [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 794.pdf, *CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, *Biodiversity and characterization of twenty-two *Vitis vinifera* L. cultivars in the northwestern Iberian peninsula. Moreno-Sanz, P. et al. Scientia Horticulturae 129 (2011) 433-440 [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/60/3/293.short, *Identification of minority grapevine cultivars from Vinhos Verdes Portuguese DOC Region. Ferreira, V. et al. Vitis 54 (Special Issue), 53-58 (2015) [online, 2015-10-15]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/280944061_Identification_of_minority_grapevine_cultivars_from_Vinhos_Verdes_Portuguese_DOC_Region, *Identification of New Synonymies in Minority Grapevine Cultivars from Galicia (Spain) Using Microsatellite Analysis. Vilanova, M. et al. Am. J. Enol. Vitic. 60:2 (2009) [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/60/2/236.abstract, *New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf.

Cabernet blanc

28. července 2017 v 12:15 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: VB 91-26-1, Valentin Blattner 91-26-1
Původ a rozšíření: Cabernet blanc je moštová odrůda, interspecifický kříženec odrůdy Cabernet Sauvignon s neznámou hybridní odrůdou, vyšlechtěný roku 1991 švýcarským šlechtitelem Valentinem Blattnerem v německém Falcku a dále zde selektovaný (vinařská školka Freytag, Neustadt an der Weinstraße, Lachen-Speyerdorf). Od roku 2004 je odrůda právně chráněna, roku 2010 ji k zápisu do knihy odrůd přihlásil Volker Freytag. Mimo Německo (region Falcko, roku 2007 vysazena na ploše 7 ha) je tato odrůda na malých plochách pěstována mj. také v Rakousku, v Nizozemsku, ve Švýcarsku (Achterhoek, Gelderland) a v České republice (například vinařství Chateau Valtice). Potenciální rodokmen odrůdy (viz. foto) sestavila J. Robonson et al.A
Možné záměny: V Austrálii je od 70. let 20. století lokálně pěstována odr. Shalistin, mutace odrůdy Cabernet Sauvignon (Cleggett Wines, Langhorne Creek, Jižní Austrálie), odrůdová vína zde mohou být prodávána též pod názvem Cabernet blanc. Roku 1989 byl v Bakersville (Swan Valley, Západní Austrálie) nalezen semenáček odrůdy Cabernet Sauvignon, který byl později selektován a nově vyšlechtěná odrůda dostala název Cygne blanc, v Austrálii pak byla roku 1999 registrována jako Cabernet Cygne blanc. Vína, vyráběná v USA pod obchodním názvem "Cabernet blanc" nebo "White Cabernet" jsou klarety z odrůdy Cabernet Sauvignon.
Charakteristika odrůdy: Vrcholky letorostů jsou středně silně plstnaté. Dospělé listy jsou typické pro "kabernetové" odrůdy, pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, s ostrým dnem, rub listu je slabě plstnatý. Hrozny jsou malé až středně velké (66-143 g, průměr 110 g), válcovitě kuželovité s křidélky, bobule jsou malé, kulaté, se silnou slupkou, s nezbarvenou dužinou aromatické chuti, obsahující semenna. V hroznech se nacházejí vedle normálně vyvinutých bobulí i "panenské", malé, bezsemenné bobulky, odrůda trpí sprcháváním a hráškovatěním. Hrozny jsou proto velmi řídké a nejsou napadány hnilobou a plísní šedou. Bobule zůstávají dlouho tmavě zelené a působí nezrale, až na začátku sklizně, začátkem října, se barví do žluta. Obzvláště panenské bobule vykazují po vyzrání vysokou cukernatost a extrakt. Odrůda raší a kvete středně pozdně až pozdně, o něco později, než RB, dozrává též středně pozdně až pozdně, 7-14 dní po RB. Růst je bujný se vzpřímenými letorosty, v zóně hroznů je přirozeně slabší olistění, což pomáhá zrání hroznů. Odrůda velmi dobře odolává botrytidě a oidiu, dobře peronospoře a zimnímu mrazu (na úrovni RR). Pro silný sklon ke sprchávání je třeba využívat méně plodné půdy a réví roubovat na slabě rostoucí podnože. Výnosy této odrůdy jsou nejvýše průměrné, 1,7-2,4 kg na keř, v průměru 1,6 kg na keř, jsou kolísavé. Cukernatost moštu je 16,9-19,8 % (v průměru 18,3 %), acidita 6,1-10,5 g/l (v průměru 7,9 g/l).
Charakteristika vína: Pro silnou slupku bobulí je třebaobezřetné macerace, aby v moštu nebyl vysoký obsah fenolů a víno nemělo vyšší hořčinku.Dobře technologicky zvládnutá vínabuketem připomínají elegantní Sauvignon blanc, též v chuti najdeme sauvignonové aroma, ale vedle něho i ryzlinkové tóny. V chuti jsou vína plná, komplexní, kořenitá, mohou se objevit travnaté tóny, zvláště u nevyzrálých hroznů, černobezové a cassis tóny, ale též meruňky a broskve.
Literatura a internetové zdroje: 163, 166, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Rebschule Freytag [online, 2015-10-14]. Dostupné z: http://www.rebschule-freytag.de/rebsorten-weisswein-cabernet-blanc.htm, *Der Winzer. 13.01.2012 [online, 2015-10-14]. Dostupné z: http://www.der-winzer.at/?id=2500,5071715, *Wijngoed Gelders Laren [online, 2015-10-14]. Dostupné z: http://www.wijngoedgelderslaren.nl/Cabernet_Blanc.htm, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2015-10-14]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm.

Bussanello

27. července 2017 v 14:56 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bussana, Dalmasso 12-37, Incrocio Dalmasso 12/37, ID XII-37
Původ a rozšíření: Bussanello je moštová odrůda, vyšlechtěná v Itálii koncem 30. let 20. století, kříženec odrůd Ryzlink vlašský x Furmint (Giovanni Dalmasso, Istituto Sperimentale per la Viticoltura Piemont). Roku 2001 byla zařazena do seznamu odrůd, vhodných pro pěstování v regionu Piemont, v provinciích Alexandrie, Asti a Cuneo, dnes tvoří povolenou součást některých vín kategorie IGT v regionech Piemont a Lombardie. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1977 (cd. 269), pěstována byla v Itálii roku 2010 na ploše 12 ha197.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky jsou částečně otevřené nebo otevřené, bělavé až žlutavé, na okrajích slabě pigmentované antokyany, středně silně až silně bíle vlnatě plstnaté a silně štětinkaté, osa je zahnutá, apikální listy (1-3) jsou miskovitě prohnuté, slabě vlnatě plstnaté, silně štětinkaté, zelené s bronzovými skvrnami, bazální jsou ploché, průměrně štětinkaté, zelené s bronzovými skvrnami. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, bělavě zelené, na okrajích slabě pigmentované antokyany, středně silně až silně bíle vlnatě plstnaté a silně štětinkaté, osa je zahnutá, apikální listy (1-3) jsou ploché, zelené s bronzovými skvrnami, slabě vlnatě plstnaté, silně štětinkaté, bazální jsou ploché, zelené. Letorosty jsou polovzpřímené, internodia a nodia jsou na ventrální straně zelená, někdy červeně žíhaná, na dorsální zelená, červeně žíhaná, slabě štětinkatá, slabě plstnat (nodia středně silně), pupeny jsou slabě pigmentované antokyany. Úponky jsou krátké, bi- až trifidní. Dospělé listy jsou malé až středně velké (14,5 x 14,3 cm), pentagonální, pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, horní jsou naznačené, otevřené až uzavřené s průsvitem, s oblým dnem, dolní otevřené, naznačené. Čepel listu je plochá až s mělkým žlábkem uprostřed, líc listu je matný, středně zelený, slabě puchýřnatý, málo zvlněný, lysý, rub na žilnatině i na ploše slabě plstnatý a slabě štětinkatý. Okraj listů je výrazně zoubkovaný, zoubky mají rovné strany nebo konkávní a konvexní stranu a širokou bázi. Řapíkový výkroj uzavřený, ve tvaru U, dole často ohraničený žilnatinou. Žilnatina listu je slabě pigmentovaná až takřka bez pigmentace antokyany. Řapík je průměrně štětinkatý, krátký až středně dlouhý (8,3 cm), kratší či stejně dlouhý, jako střední žíla listu, žlábek na průřezu je málo patrný. Podzimní barva listů je žlutá. Jednoleté réví je kruhového průřezu, hladké, červenohnědé, žíhané, bez ojínění, internodia dlouhá či středně dlouhá (90-120 mm), robustní, rozvětvená málo, nodia plochá, pupeny kuželovité nebo zaoblené, lenticely chybí. Kmen je průměrně robustní. Květenství je krátké (5 až 10 cm), okrouhlé, první květenství je na 3-4 nodiu, počet květenství na výhon 1,1-2. Hrozny jsou malé až středně velké, válcovité, kratší, kompaktní, jednoduché, někdy s křidélky, stopka je velmi krátká (3-5 cm), silná, částečně zdřevnatělá. Bobule jsou malé až střední, okrouhlé, zelenožluté až zlatožluté s oranžovým nádechem při přezrání, uniformní co do barvy i velikosti, s tenkou, slabě až středně silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou krátké (4 až 8 mm), snadno oddělitelné, zelené. Semena jsou tři v bobuli, průměrné velikosti (25-40 mg), hruškovitá s velkým zobáčkem. Odrůda raší v polovině dubna, středně pozdně, kvete středně pozdně, počátkem druhé dekády června a dozrává středně pozdně, koncem září až začátkem října. Růst je středně bujný až bujný, výnosy jsou střední až nižší, stabilní. Náchylnost k houbovým chorobám je střední, citlivější je na plíseň šedou, povětrnostním vlivům odolává průměrně. Cukernatost moštu je nadprůměrná (cca 21%), acidita střední až vyšší (až do 9 ‰). Afinita k podnožím je dobrá, preferuje smíšený řez a systém Guyot.
Charakteristika vína: Vína z redukovaných sklizní se vyznačují střední žlutavou barvou se zelenými reflexy, pozoruhodnou plností, vyšším obsahem alkoholu, dostatečnou aciditou a dlouhou dochutí. Dobrá struktura naznačuje, že vína dobře vyzrávají a jsou vhodná k archivaci. V aroma najdeme jemné květinové a ovocné tóny (jasmín, hrušky, červená jablka), v dochuti mandlovou hořčinku.
Literatura a internetové zdroje: 46, 54, 163, 176, 197, 202, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Burra blanca

27. července 2017 v 14:52 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Burrablanca (Španělsko-Kanárské ostrovy)
Původ a rozšíření: Burra blanca je autochtonní, pozdní moštová a stolní odrůda révy původu Vitis vinifera, pěstovaná ve Španělsku, na Kanárských ostrovech, připuštěná k pěstování v DO La Palma, Gran Canaria, El Hierro, Tacoronte-Acentejo a Lanzarote. Ve svých dílech uvádějí tuto odrůdu José López Camuñas (1881) a Julio Rodríguez (1991). Dnes je omezeně pěstována na ostrově Lanzarote a také na severu ostrova Tenerife, v oblasti Valle de la Orotava, izolovaně ji lze objevit též na ostrově El HierroA, B, roku 1999 byla vysazena na ploše 17,53 ha163. Názor, že je odrůda Burra blanca identická s odrůdou Airén168, A se ukázal být správný a byl potvrzen analýzou DNAB. Slovo "burra" v názvu odrůdy znamená v překladu ze španělštiny "oslice", podobné názvy dostávají často velmi výnosné odrůdy (ve smyslu "výnosy jsou tak vysoké, že musí být z vinice dopravovány oslicí s dvoukolákem" atd.)
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, středně silně plstnaté, středně silně pigmentované antokyany. První bazální list je žlutý s bronzovým nádechem, na rubu středně silně plstnatý. Letorosty jsou poléhavé, internodia oboustranně zelená, červeně pruhovaná, pupeny jsou velmi slabě pigmentované až bez pigmentace antokyany. Dospělé listy jsou velké, pětiúhelníkové, sedmilaločnaté (horní výkroje jsou překryté s oblým dnem, často se zoubkem), na profilu se žlábkem uprostřed (ve tvaru V), na líci hladké, na rubu, na ploše slabě plstnaté, bez štětinek, zoubky mají konvexní strany, žilnatina listu je slabě pigmentovaná antokyany, řapíkový výkroj je lyrovitý, překrytý s malým průsvitem, bez zoubků a bez ohraničení žilnatinou. Hrozny jsou velké, kuželovité s 2-3 křidélky, volnější až středně kompaktní, stopky jsou dlouhé, bobule velké (22 x 17 mm), oválné, zelenožluté, s nezbarvenou, pevnější, průměrně šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou obtížně oddělitelné. Jednoleté réví je tmavě hnědé, rýhované. Růst je bujný, výnosy bývají vysoké, doporučuje se krátký řez. Odrůda raší a zaměká středně pozdně, vyžaduje dobře exponované, teplé polohy. Hrozny slouží k přímé spotřebě v čerstvém stavu a k výrobě bílých cuvée vín, odrůdová vína jsou neutrálního typu, mají nižší potenciál alkoholu a průměrnou strukturu.
Literatura a internetové zdroje: 122, 123, 163, 168, 176, 200, 202, A)Wine Making Talk [online, 2015-10-10]. Dostupné z: http://www.winemakingtalk.com/grapes/airen.html, B)Variedades de vid de cultivo tradicional en Canarias (ICCA). Zerolo J.; Cabello F.; Espino A.; Borrego P.; Ibañez J.; Rodríguez I.; Muñoz G.; Rubio C.; Hernández M.; (2006) In: Vitis Canarias. Base de datos de variedades de vid de Canarias [online, 2016-06-26]. Dostupné z: http://www.vitiscanarias.com/muestras.aspx.

Bulut üzümü kirmizi

27. července 2017 v 14:50 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Boulouth Usumu (Bulharsko), Buludi, Bulut Üzümü, Bulutuezuemue, Bulutuezuemue, Graublauer, Mor Uezuem (Turecko), Mor Üzüm (Turecko)
Původ a rozšíření: Bulut üzümü kirmizi je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná nepříliš hojně v Turecku, v provincii Tokat regionu Anatolie (viz. popis)A. Katalog tureckých odrůd udává pěstování odrůdy s názvem Bulut üzümü z provincie Tokat a odrůdy Mor üzüm z provincií Uşak a Denizli (distrikt Çal)B. Název odrůdy by se dal přeložit jako "ojíněné červené hrozny", přičemž výraz "bulut" znamená "oblak, mrak" či "zamračený, zamlžený".
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Vrcholky letorostů jsou otevřené až částečně otevřené, slabě pigmentované antokyany, velmi silně plstnaté, bez štětinek. Letorosty jsou poléhavé, internodia a nodia jsou na dorsální straně zelená s červenými pruhy, na ventrální zelená, velmi slabě štětinkatá, úponky jsou dlouhé (25 cm). Mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, středně silně pigmentované antokyany, na rubu, na ploše i žilnatině velmi slině plstnaté. Dospělé listy jsou velké (29,8 x 14,4 cm), pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými, většinou otevřenými výkroji se zaostřeným dnem, zkroucené, na líci tmavozelené, slabě puchýřnaté, lysé, na rubu, na ploše silně plstnaté a velmi slabě štětinkaté, na žilnatině velmi středně silně plstnaté a slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený s mírně překrytými cípy a průsvitem, ve tvaru V či lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, řapík je slabě plstnatý a velmi slabě štětinkatý, středně dlouhý (13,4 cm), stejně dlouhý, jako střední žíla listu, zoubky jsou středně výrazné, se středně širokou bází, mají obě strany rovné, žilnatina je bez pigmentace antokyany. Podzimní barva listů je žlutá. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, tmavoohnědé, internodia jsou krátká (9,1 cm). Hrozny jsou malé až středně velké, poměrně krátké (16,7 cm, 226 g, v průměru obsahují 139 bobulí), středně kompaktní, stopky velmi krátké (1,92 cm), středně silné, bobule středně velké (13,8 mm, 2,36 g), nejednotné velikosti, okrouhlé, nestejnoměrně hnědorůžové až hnědočervené barvy, s tenkou, průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, rozplývavou dužinou neutrální chuti, obsahující nerýhovaná semena (5,94 mm, 25 mg). Hilum je zřetelné. Stopečky jsou krátké (6,13 mm), velmi snadno oddělitelné. Počet květenství na výhon 0-1. Růst je středně bujný. Odrůda raší 20.3.-8.4.., kvete 5.6.-10.6., zaměká 25.7.-17.8. a dozrává 2.9.-25.9. Sklon ke sprchávání je průměrný. Cukernatost moštu bývá průměrná, 17-18,3 %, acidita nižší, 4,98-6,24 g/l. Výnosy jsou nižší až průměrné, 2,36 kg na keř.
Literatura a internetové zdroje: 163, 176, 200, A)Tokat yöresinde yetiştirilen üzüm çeşitlerinin ampelografik özelliklerinin belirlenmesi üzerinde araştırmalar. Kara, Z. Doktorandská práce. Ankara, 1990 [online, 2015-10-08]. Dostupné z: http://acikarsiv.ankara.edu.tr/browse/25394/, B)Türkiye Asma Genetik Kaynaklari Katoloğu. Boz, Y. et al. Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu, 2012 [online, 2016-12-31]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/bagcilik/Link/6/Turkiye-Asma-Genetik-Kaynaklari, *Determination of the Ampelographic Characters of grape Varieties Grown in Tokat. Kara, Z. PhD. Thesis. Ankara University, 1990 [online, 2015-10-08]. Dostupné z: http://acikarsiv.ankara.edu.tr/browse/25394/012990.pdf.

Bukettrebe

27. července 2017 v 14:50 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bocksbeutel, Bouqet blanc (Portugal), Bouquettraube (Německo, Francie, cd. 281, no. 2057), Bouquet Traube (Španělsko), Boxer (Německo), Buket, Bukettraube, Bukettriesling (Chile), Bukett-Riesling (Německo), Bukettrebe, Bukettraube, Muskat-Silvaner, Sylvaner Musqué, Sylvaner-Musqué, Würzburger
Původ a rozšíření: Bukettrebe je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, vyšlechtěná roku 1864 Sebastianem Englertem (1802-1880) v Randersackeru u Würzburgu ze semenáčku, který byl původně považován za křížence odrůd Ryzlink rýnský x Sylvánské zelené, ale dle analýzy DNA (INRA Montpellier, Francie) se jedná o křížence Sylvánské zelené x Trollinger (Schiava grossa)A, 199. Nevelké plochy, osazené touto odrůdou, se doposud nacházejí v Alsasku, v departmentech Bas- a Haut-Rhin (roku 1988 asi 9 ha, není již k dispozici žádný registrovaný klon)30 a ve Španělsku (Penendés), ale také například v Zimbabwe. Větší výsadba je v Jižní Africe (roku 2009 na 76 ha), kde se odrůdě od roku 1960 velmi dobře daří a je zde úspěšná. Dává zde jemná a lehká, přirozeně sladká vína, která se mezi svými ctiteli těší takové oblibě, že počet vysazených keřů již přesáhl milion a najdeme je především v oblastech Stellenbosch, Paarl, Swartland a Olifants River. JAR je patrně jedinou zemí, kde se produkují odrůdová vína. Mezi nejznámější výrobce většinou přívlastkových vín kategorie pozdní sběr se řadí vinařství Simonslvlei, Cederberg, Rooiberg, Bovlei či Delheim. Odrůda není identická s Ryzlinkem buketovým (Bouqetriesling) či s odrůdou Bouquetsylvaner, tyto odrůdy byly vyšlechtěny Christianem Oberlinem kolem roku 1900 v Colmaru, je však jedním z rodičů druhé uvedené odrůdy, stejně jako například odrůd Frühmuskat a Scheurebe.
Charakteristika odrůdy: (H) Odrůda je velmi podobná Sylvánskému zelenému, ale má větší sklon k hnilobě a k botrytidě hroznů a dozrává ještě o něco později, 25 dnů po Chasselas, mošto proto většinou mívá vyšší aciditu. Růst je bujný, výnosy jsou vyšší až uspokojivé. Vrcholky letorostů jsou slabě až středně silně bíle vlnatě plstnaté, s bronzovými okraji, mladé listy jsou pavučinovitě ochmýřené, zelenožluté s bronzovými skvrnami. Dospělé listy jsou okrouhlé až pentagonální, středně velké, takřka nečleněné, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými horními výkroji, čepel je miskovitě prohnutá nahoru, u řapíku zvlněná, rub listu je slabě plstnatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený, se zaobleným dnem až uzavřený s oválným průsvitem, často s překrytými cípy. Zoubky na okraji listu mají širokou bázi, obě strany jsou konvexní. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Hrozny jsou středně velké až velké, válcovité až válcovitě kuželovité, kompaktní, bobule jsou středně velké až velké, okrouhlé až z důvodu nahloučení v kompaktním hroznu mírně zploštělé, zelenožluté barvy, na osluněném líčku s bronzovým nádechem, s pevnou slupkou, s dužinou jemně aromatické chuti. Odrůda raší pět dnů po Chasselas, dozrává pozdně, preferuje dlouhý řez.
Charakteristika vína: Lehké víno s jednoduchou strukturou má jemně muškátové aroma, chuť hroznů a (někdy až příliš) živé kyselinky. Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 74, 163, 166, 168, 176, 189, 199, 202, A)Die Kreuzungseltern deutscher Rebenneuzüchtungen im Fokus - Was sagt der genetische Fingerabdruck". Maul, E., Schumann, F., Hill, B.H.E., Dörner, F., Bennek, H., Laucou, V., Boursiquot, J.M., Lacombe, T., Zyprian, E., Eibach, R., Töpfer; R. Deutsches Weinjahrbuch 2013 (64. Jahrgang), Seite 128-142, ISBN 978-3800177837, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Alte fränkische Landsorten: Schätze einer Region. Engelhart, J. Rebe und Wein, Weinsberg 66 (8) 20-21 (2013) [online, 2015-10-06]. Dostupné z: https://www.lwg.bayern.de/mam/cms06/weinbau/dateien/w1_alte_fränk__landsorten_ruw_2-13.pdf.

Buera

27. července 2017 v 14:48 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: ბუერა (Gruzie), Буера, Буеро, Буера вази, Буеро вази, Сачурчхле, Сары сачах, Гавазура, Буера тетри, Буера курдзени, Сари сачаг (Rusko, Ukrajina),Bejanauri, Bezhanauri, Bouera (Bulharsko), Bouero, B. Bazi, Bua Kurdzeni, B. Qurdzeni (Moldávie), Buera Vazi, Buero, B. Vazi, Gabazoura, Gavazura, Gavazuri, Laivari, Sachourchle, Sachurchkhele, Sari Sachag (Ázerbajdžán), Sari Sachakh (Ázerbajdžán), Sari Satchakh, Satchourtchkle
Původ a rozšíření: Buera je středně pozdní až pozdní, moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, náležející k eko-geografické skupině východních odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr., provar araneosae Tserts.). Pěstovaná je vzácněji v Gruzii, v regionech Kachetie a dolní Kartli. Pochází pravděpodobně z údolí řeky Alazani. Před révokazovou kalamitou byla poměrně hojně pěstována na jihu Gruzie, nejen v Kachetii, ale též v oblasti Bolnisi, dnes již má pouze lokální význam. Název odrůdy může znamenat buď "zamlžená, ojíněná", nebo také "oblá" či "kulaťoučká"96. I přes zčásti zaměnitelnou synonymiku by tato odrůda neměla být identická s dalšími odrůdami ze stejného regionu, s odrůdami Bua kurdzeni a Okroula163, 32, 202, A, není identická ani s odrůdou Bayan Shirei, které je některými svými ampelografickými znaky podobnáA. Pod názvem Sari Sachakh je Buera pěstovaná také v ÁzerbajdžánuA.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou šedavě zelené s růžovými okraji, slabě plstnaté, apikální listy jsou šedozelené s bronzovým nádechem a s růžovými okraji, slabě plstnaté, bazální listy jsou výrazně bronzově skvrnité, málo členěné, úponky jsou zejména v horní části letorostu růžovofialově pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou středně velké, poměrně tenké, slabě zvlněné, s mírně podehnutými okraji, okrouhlé až mírně oválné, třílaločnaté a takřka nečleněné, zřídka pětilaločnaté s mělkými výkroji, horní výkroje jsou naznačené, méně často lyrovité, uzavřené s malým oválným průsvitem, líc listu je hladký a lesklý, rub je lysý, na žilnatině někdy řídce štětinkatý, řapíkový výkroj je otevřený až široce otevřený, klenutý, lyrovitý či lancetovitý s ostrým dnem. Zoubky mají velmi ostrý vrchol a mírně konvexní strany. Žilnatina listu není pigmentovaná antokyany. Řapík je stejně dlouhý či kratší, než střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké až velké (12-18, ale též až 22 cm, 250 g), válcovitě kuželovité až kuželovité, středně kompaktní až kompaktní, bobule středně velké až velké, mírně oválné, někdy okrouhlé, bělavě zelené až zelenožluté s hnědavým tónem na osluněných líčkách, s tenkou až středně silnou, poměrně pevnou, středně silně ojíněnou slupkou, s rozplývavou dužinou příjemné, nakyslé chuti o cukernatosti 17-19 % při aciditě 6-8 g/l. Odrůda v údolí řeky Alazani raší ve třetí dekádě dubna, kvete v první polovině června, zaměká v polovině srpna a dozrává v polovině září, vegetační cyklus je průměrně dlouhý. Růst je bujný až středně bujný, letorosty polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou nadprůměrné, 3,6 kg na keř. Počet hroznů na výhon 1,3-1,5, doporučené zatížení 32 oček na keř. Odolnost vůči mrazu je nízká (-16 °C), vůči peronospoře průměrná (náchylnější jsou hrozny, než listy), vůči oidiu a obalečům slabá, hráškovatěním bobulí odrůda netrpí, poměrně dobře snáší sucho. Hrozny průměrně odolávají transportu, používají se k výrobě bílých stolních vín, vinných destilátů a hroznové šťávy a džusů, ale i k přímé konzumaci. Odrůdová vína jsou průměrné kvality, světle zelenkavá, svěží, jemně aromatická, méně extraktivní, většinou slouží k výrobě destilátů, nebo tvoří součást cuvée bílých vín, která zjemňují.
Literatura a internetové zdroje: 31, 32, 96, 97, 100, 163, 176, 202, A)Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Госуд. Издат. сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2015-10-06]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-04-21]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genet. Res. 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2015-10-06]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, *Georgian ampelography. საქართველოს ამპელოგრაფია [online, 2015-10-06]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0.

Budeshuri tsiteli

27. července 2017 v 14:46 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: ბუდეშური თეთრი (Gruzie), Будешури цители, Цители будешури, Шави будешури, Тамареули (Rusko, Ukrajina), Black Budeshuri, Boude Chouri Tziteli (Bulharsko), Boudechouri Chavi, B. Tziteli, Budeshuri Saperavi, B. Shavi, B. Vadisperi, Budesuri Citeli (Slovensko), Chabi Boudechouri, Shavi Budeshuri, Tamareouai, Tamareuli, Tangareuli, Tsiteli Budeshuri, T. Vardisperi, Tziteli Boudechouri, Tztinetli Boude Chouri
Původ a rozšíření: Budeshuri tsiteli je moštová a především stolní, středně pozdní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr., provar araneosae Tserts.), mutace odrůdy Budeshuri chernyi163. Starobylá, autochtonní odrůda pochází z Gruzie, z regionu Kachetie a dnes je zde velmi vzácně pěstována v oblasti mezi městy Telavi a Gurjaani. První písemné zmínky o této odrůdě pocházejí ze 17. století, kdy byla v Kachetii velmi rozšířena, pěstována je v Gruzii patrně ještě déleA. Název odrůdy znamená v překladu "červená (odrůda) s protáhlými bobulemi"96. V Gruzii, v regionu Kartli a v některých státech bývalého Sovětského Svazu je pěstována stolní a moštová odrůda s názvem Budeshuri tetri, která je patrně nepříbuzná, obě odrůdy jsou spojeny názvem, který se vztahuje ke tvaru bobulíA. Katalog VIVC dále uvádí též moštovou odrůdu s názvem Budeshuri kartalinskii, tu ovšem většina gruzínských ampelografických zdrojů nezmiňuje163.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vegetační cyklus odrůdy trvá (127) 145-159 dní při SAT 2612-3327°C, raší ve druhé dekádě dubna (prům. 19.4.), kvete v první dekádě června (5.6.), zaměká ve druhé dekádě srpna (12.8.) a dozrává v polovině září (11.9.). Vrcholky letorostů a apikální listy jsou bělavě zelené, silně šedobělavě arachnoidální, na okrajích růžově pigmentované antokyany, bazální listy jsou žlutozelené s narůžovělým tónem, na rubu bělavě šedě arachnoidální. Jednoleté réví je žlutavě načervenalé s růžovým nádechem, internodia jsou 10-12 cm dlouhá, nodia jsou výrazná, tmavší barvy. Dospělé listy jsou velké (22 x 20 cm), okrouhlé až mírně oválné, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji (horní jsou úzce otevřené, lyrovité až uzavřené s oválným průsvitem a oblým dnem, dolní naznačené až ve tvaru V), hladké až mírně zkroucené, na rubu slabě arachnoidální, na žilnatině slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je široce otevřený, ve tvaru U až UV. Zoubky mají obě strany rovné či rovnou a konvexní stranu a ostrý vrchol. Řapík je stejně dlouhý, jako střední žíla listu či o málo delší, na zeleném základu tmavočerveně pigmentovaný. Hrozny jsou středně velké až velké (14-22 x 8-13 cm, 140-200 g, min. 114 g, max. 515 g, 85-138 bobulí), kuželovité, někdy s křidélky, průměrně kompaktní až volnější, stopky 5-7 cm dlouhé, málo lignifikované, bobule středně velké, vzácněji až velké (16-20 x 12,5-16,5 mm, 2,27 g), oválné až obvejčité, světle růžovofialové, tmavě fialové, při přezrání až fialovočerné barvy, s tenkou, hrubší, silně ojíněnou slupkou, s pevnější, nezbarvenou dužinou příjemné, harmonické, odrůdové chuti, obsahující semena. Bobule mají sklon nestejnoměrně dozrávat, partenokarpických je 5-10 % bobulí. Stopečky jsou 6-9 mm dlouhé. Semena jsou oválná, 1-4 v bobuli, tmavě hnědá s červenavým nádechem (7 x 4 mm, zobáček 2 mm, 0,031 g). Růst je bujnější, letorosty jsou polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou průměrné až vysoké, 7-16 t/ha, 3,6-4,4 kg na keř. Počet hroznů na výhon je 1,2-1,5, plodonosných výhonů je 75-80 %. Doporučené zatížení při pěstování této odrůdy je 20-40 oček na keř. Odolnost odrůdy vůči zimnímu mrazu je mírně nadprůměrná (-19 až -23 °C), odolnost vůči suchu, peronospoře a padlí je průměrná, odolnost vůči obalečům slabá. Dobře prospívá v hlubších a aluviálních půdách s vyšším obsahem vápníku. Cukernatost moštu bývá 16-20 % při aciditě 4,5-6,8 g/l. Hrozny lokálně slouží k přímé spotřebě v čerstvém stavu, jsou velmi chutné a vzhledné, jejich transportabilita je ovšem podprůměrná, zřídka slouží hrozny též k výrobě cuvée bílých vín běžné spotřební kvality.
Literatura a internetové zdroje: 32, 96, 100, 163, 176, 202, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2015-09-28]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2015-10-01]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Georgian ampelography.[online, 2015-10-01]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0, *Vinoge.com. საქართველოსვაზისჯიშები. Gruzínské názvy odrůd. [online, 2015-10-01]. Dostupné z: http://vinoge.com/qarTuli-Rvino/saqarTvelos-vazis-jiSebi-0, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-04-21]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2015-10-01]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf.

Budeshuri tetri

27. července 2017 v 14:44 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: ბუდეშური თეთრი (Gruzie), Будешури тетри (Rusko, Ukrajina), Boudechouri, Boudechouri Tetri (Bulharsko), Budescuri, Budescuri Tetri, Budescuris Qurdzeni, Budeshuri (Gruzie), Budeshuri Tsiteli (Moldavsko), Budeshury, Budesuri, Budushuri, Tetri Budeshuri, Tetri Kurdzeni, Tetry Budeshury
Původ a rozšíření: Budeshuri tetri je moštová a stolní, středně pozdní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr., provar tomentosae Tserts.). Starobylá, autochtonní odrůda pochází z Gruzie, patrně z údolí řeky Alazani v Kachetii, případně z regionu Kartli, kde je dnes relativně nejhojnější, mimo tuto oblast (distrikty Aspindza, Aveineni, Gori, Kaspi, Mtskheta, Tbilisi, Sagaredjo, Kachreti, Gurjaani a Telavi) je pěstována sporadicky ještě v regionu Imereti, v severní části Kavkazu, v Nižném Přidoní, v některých státech centrální Asie a v Ukrajině. V Kyrgizstánu například slouží k výrobě jednoduchých stolních a dezertních vín a také jako základ k výrobě vín šumivých. Před kalamitou révokaza byla rozšířena hojněji v celé oblasti východní Gruzie. V gruzínské literatuře je odrůda zmiňována od 17. století (Sulkhan Saba) a lze předpokládat, že již v 16. století patřila v Kartli k hojně pěstovaným odrůdám, v moderní ampelografické literatuře je často zmiňována od druhé poloviny 19. století (L. Jorjadze, Geevski a Shareri, Phiralovi, Shaverdovi)A. Název odrůdy má v překladu znamenat "bílá (odrůda) s protáhlými bobulemi"96, jiné zdroje uvádějí, že "Budeshi" je toponymum (místní název)A. V Gruzii, v regionu Kachetie, je vzácně pěstována také stolní a moštová odrůda s názvem Budeshuri tsiteli, mutace odrůdy Budeshuri chernyi163, katalog VIVC dále uvádí též moštovou odrůdu Budeshuri kartalinskii, tu ovšem většina gruzínských ampelografických zdrojů nezmiňuje163.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vegetační cyklus této odrůdy trvá 140-159 dní při SAT 3000-3340°C, raší 17-20. dubna, kvete 3-6. června, zaměká 16-21. srpna, dozrává 15-23. září. Vrcholky letorostů a apikální listy jsou arachnoidální až středně silně šedavě bíle plstnaté, na okrajích jsou světle červeně až růžově pigmentované antokyany, bazální listy jsou na líci světle zelené s červenavým nádechem, na rubu jsou arachnoidální až téměř lysé, osa letorostu je kruhového průřezu, světle zelená, slabě šedavě plstnatá. Jednoleté réví je žlutavě šedé, jemně rýhované, uzly jsou tmavší, internodia jsou 7-11 cm dlouhá, 8-9 mm silná. Dospělé listy jsou středně velké až velké (18,5-19,5 x 18,5-19 cm), srdčité až okrouhlé, pětilaločnaté se středně hlubokými, někdy hlubokými výkroji (horní výkroje jsou většinou uzavřené, dolní méně výrazné až naznačené, někdy uzavřené s průsvitem), zvlněné a miskovitě prohnuté, na líci tmavě zelené, středně silně puchýřnaté, slabě mřížkovitě vrásčité, na rubu slabě plstnaté až takřka lysé, řapíkový výkroj je úzce otevřený až překrytý s průsvitem, lancetovitý či lyrovitý s ostrým dnem. Zoubky na okraji listu mají obě strany mírně konvexní a ostrý vrchol. Řapík je o málo kratší či stejně dlouhý, jako střední žíla listu, tmavočerveně pigmentovaný. Hrozny jsou středně velké (12-20 x 7,5-12,5 cm, 150-200 g, min. 75 g, max. 350 g, v hroznu je 82-105 bobulí), kuželovité s křidélky, průměrně kompaktní až volnější, stopky jsou 4-6 cm dlouhé, pouze u báze lignifikované, bobule jsou středně velké až velké (16-19,5 x 13-15,5 mm, 1,7 g), oválné až protáhle oválné, zelenožluté s jyntarovým nádechem na osluněném líčku, hnědě tečkované, s tenkou až středně silnou, nepříliš pevnou, slabě až průměrně ojíněnou slupkou, se šťavnatou dužinou příjemné, sladší, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou 7-9 mm dlouhé, zelené, poměrně obtížně oddělitelné. Semena jsou 1-3 v bobuli (6,5-8 x 4,5-5,2 mm, 0,039 g), světle hnědá. Růst je středně bujný (1,5 m), letorosty jsou polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou průměrné až vyšší, 9-12 t/ha, 3 kg na keř. Počet hroznů na výhon je 1-2 (3), plodonosných je 90-95 %. Doporučené zatížení 22-24 oček na keř. Odolnost vůči zimnímu mrazu je mírně nadprůměrná (-20 až -23°C), vůči peronospoře a suchu mírně nadprůměrná, vůči padlí, botrytidě a fyloxeře slabá. Není náročná na půdy a polohy, nejlépe vyhovují jihozápadní svahy na hlubších, humidních půdách s nižším obsahem aktivního vápníku. Cukernatost moštu bývá 16-19 % při aciditě 5,3-7,1 g/l. Hrozny slouží k výrobě cuvée bílých stolních vín, šumivých vín (Atenuri), často s odrůdami Gorula Mtsvane a Chinuri, hroznové šťávy a džusů, lokálně též k přímé spotřebě v čerstvém stavu, velmi špatně ovšem snášejí transportA.
Literatura a internetové zdroje: 31, 32, 33, 96, 100, 163, 176, 202, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2015-09-28]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L. subsp. *vinifera*). Beridze, T. et al. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2015-09-30]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Vazha_Tabidze/publication/224841954_Plastid_DNA_sequence_diversity_in_a_worldwide_set_of_grapevine_cultivars_(Vitis_vinifera_L._subsp._vinifera)/links/0fcfd50329a155b3fe000000.pdf,*Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Гос. Изд. Сельскох. Лит., 1959, In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2015-10-01]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. Maghradze, D. et al. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-04-21]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/, *Vinoge.com. საქართველოსვაზისჯიშები [online, 2015-10-01]. Dostupné z: http://vinoge.com/qarTuli-Rvino/saqarTvelos-vazis-jiSebi-0, *Georgian ampelography.[online, 2015-10-01]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0.

Budai zöld

27. července 2017 v 14:40 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Будаи, Будайский зеленый, Рассеченнолистный, Будаи зёлд, Зёлдбудаи, Зёлсёлё (Rusko, Ukrajina), Badai Zold, Boudai, Boudai Zöld, Boudaisky Vert, Budai, Budai zöld (Francie, cd. 2239), Budai Zöldszölö, Budimsko Zeleno, Rassečennolistnyj, Zelenka, Zöld Budai, Z. Fehér, Zöldszölö, Zöldfehér, Zöldszölö
Původ a rozšíření: Budai zöld je stará, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Karpatské kotliny a pěstovaná dnes pouze v Maďarsku, především na vulkanických půdách regionů Balaton, Badacsony a Somló, roku 2008 na ploše pouhých šesti hektarů163. Před rokem 1875, tedy před révokazovou kalamitou, byla pěstována hojněji též v oblastech Ászár-Neszmélyi, Kissomlyó a Sághegy. Název odrůdy v překladu z maďarštiny znamená "zelené z Budy" a napovídá, že odrůda byla dříve hojně pěstována také v okolí Budapešti. Některá synonyma by mohla vést k názoru, že se jedná o odrůdu Grüner Barthainer, pěstovanou dnes ještě zřídka ve Štýrsku, ve starých smíšených výsadbách a nazývanou zde též Grünler či Selenika, to je ovšem obecně velmi časté synonymum maďarských a někdy i slovinských odrůd a navíc ampelografické studie ani analýza DNA tuto domněnku nepotvrdily163, 199.
Charakteristika odrůdy: (H) Dospělé listy jsou okrouhlé, pětilaločnaté s hlubokými výkroji, na rubu jsou plstnaté, řapíkový výkroj je široce otevřený až otevřený, lyrovitý až lancetovitý. Hrozny jsou středně velké (160 g), kuželovité, kompaktní, bobule středně velké, okrouhlé, bělavě zelené až žlutavé barvy, slabě tečkované, s nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda dozrává v polovině září, růst je středně bujný, réví vyzrává uspokojivě, výnosy poskytuje vysoké. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-20 °C), vůči houbovým chorobám podprůměrná. Hrozny slouží k výrobě běžných stolních vín světle nazelenalé barvy a svěží acidity. Keře odrůdy Budai zöld slouží na vinicích často k opylení odrůdy Kéknyelű. Literatura a internetové zdroje: 26, 66, 68, 100, 163, 166, 176, 199, 202, *Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. Halaszi, G. et al. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2015-09-30]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, *Hungaricum borszalon [online, 2015-09-30]. Dostupné z: http://hungaricumborszalon.hu/szoloadatlap/szolo/11, *Magtár. Borok és Rendezvények Háza [online, 2015-09-30]. Dostupné z: http://www.almadirendezvenykozpont.hu/magyar-szlfajtak/93-budai-zoeld.

Bruni, B.

27. července 2017 v 14:38 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Profesor Bruno Bruni byl italský soukromý šlechtitel, jeden z členů Provincial Consortium for Viticolture Jesi-Ancona a v letech 1930-1950 zaměstnanec Ministerstva zemědělství. Během své šlechtitelské činnosti vyšlechtil v regionu Marché mnoho nových moštových a stolních odrůd révy. Katalog VIVC uvádí 62 odrůd, označených jménem Bruni s číselným kódem křížení a dále tři odrůdy s názvy Giuletta Bruni, Apirena Bruni a Giovanna Bruni. I když byla většina Bruniho odrůd vyšlechtěna v letech 1933-1948, šlechtitel pracoval až do 70. let 20. století, během své práce se stal také autorem mnoha knih s ampelografickou tematikou. Komerčně nejúspěšnější odrůdou tohoto šlechtitele je odrůda Bruni 54, vyšlechtěná roku 1936 a od roku 1971 zapsaná v národním katalogu italských odrůd197.
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 197, *Grapevine Breeding Programs for the Wine Industry. Traditional and Molecular Techniques. Reynolds, A.G. Woodhead Publishing, 2015. ISBN: 978-1-78242-075-0 [online, 2015-09-28].

Bruni 54

27. července 2017 v 14:36 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bianchello (mylně), Bruni 54 (Francie, cd. 1127), Dorico, Incrocio Bruni 54 (Itálie), Sauvignon x Verdicchio
Původ a rozšíření: Bruni 54 je raná moštová odrůda původu Vitis vinifera, vyšlechtěná r. 1936 italským soukromým šlechtitelem jménem Bruno Bruni. Dle šlechtitele samotného (a také dle většiny ampelografických zdrojů) se jedná o křížence odrůd Sauvignon blanc x Verdicchio biancoA. Studie italských ampelografů z roku 2010 ovšem na základě analýzy DNA zjistila, že je to ve skutečnosti kříženec odrůd Aleático x LacrimaB. Odrůda je od roku 1971 zapsána v národním katalogu italských odrůd (cd. 108) pod názvem Incrocio Bruni 54 (v překladu z italštiny "kříženec Bruni 54"), je povolena k pěstování v regionech Marché, Umbria a Toskánsko. V Marché (provincie Ancona a Macerata) tvoří součást vín Colli Maceratesi DOC (max. 30% podílu v cuvée) a vín kategorie IGT197. Je používána k přípravě bílých cuvée vín, ale její rozšíření není velké, roku 1982 se pěstovala na 39 ha163, roku 2010 je již z Itálie udávána pouze z plochy 12 ha197. V katalogu VIVC je uvedeno dalších 64 odrůd tohoto šlechtitele163.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky jsou otevřené, bělavě zelené až světle zelené, průměrně na okrajích pigmentované antokyany, silně bíle vlnatě plstnaté, osa je ohnutá, apikální listy (1-3) jsou žlábkovitě prohnuté, silně bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené, na okrajích žíhané antokyany, bazální listy jsou miskovitě prohnuté, na rubu slabě až průměrně vlnatě plstnaté, zelené s bronzovým nádechem. Letorosty kvetoucí jsou polovzpřímené, vrcholky jsou otevřené, bez pigmentace antokyany, silně bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené, osa je ohnutá, apikální listy (1-3) jsou žlábkovitě prohnuté, silně bíle vlnatě plstnaté, zelené, bez pigmentace antokyany, bazální listy jsou žlábkovitě prohnuté, na rubu slabě vlnatě plstnaté, zelené, bez pigmentace antokyany. Internodia jsou hladká, eliptického průřezu, internodia a nodia jsou na hřbetní straně zelená s červenými pruhy, na ventrální straně jsou zelená, takřka lysá, pupeny jsou takřka bez antokyanové pigmentace. Úponky jsou krátké, bifidní. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, horní jsou úzce otevřené, ale většinou překryté, s oblým dnem, dolní otevřené. Na profilu jsou listy uprostřed žlábkovitě prohnuté, líc listu je tmavě zelený, matný, slabě štětinkatý, takřka hladký, rub světle zelený, slabě plstnatý na ploše i žilnatině, bez štětinek. Řapíkový výkroj je úzce otevřený až silně překrytý s průsvitem, většinou s ostrým, někdy s oblým dnem. Řapík je středně dlouhý, stejné délky, jako střední žíla listu, silný, skoro lysý, s málo patrným kanálkem na průřezu. Žilnatina listu je bez antokyanové pigmentace. Zoubky jsou málo výrazné, tupé, strany konkávní. Podzimní barva listů je žlutá. Jednoleté réví je kruhového průřezu, pruhované, lískově oříškové, jednotné barvy, částečně ojíněné, internodia jsou střední délky (90-120 mm), středně silná (do 11 mm), lenticely chybí, pupeny jsou kónické, nenápadné. Kmen je robustní. Květenství je 10 až 15 cm dlouhé, válcovité. Hrozny jsou středně velké (200 g), krátce pyramidální s křidélky, kompaktní, stopka je velmi krátká (3 cm), silná, slabě lignifikovaná, bobule jsou střední velikosti (17-24 mm, 2 g), uniformní, obvejčité, žlutozelené barvy, slabě až středně silně ojíněné, se středně silnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou lehce muškátové chuti. Stopečka je střední délky, (8 až 12 mm), snadno oddělitelná, zelená. Semena jsou průměrně tři na bobuli, krátká, okrouhlá, s velkým zobáčkem. Odrůda raší a kvete středně pozdně, zaměká a dozrává raně. Feminely jsou slabě plodné. Růst je středně bujný, réví vyzrává raně a dobře, vhodné podnože jsou Kober 5BB a 420A. Výnosy jsou vyšší, 10-12 t/ha, odolnost vůči houbovým chorobám je relativně dobrá, citlivější je odrůda vůči botrytidě, o něco méně vůči oidiu a exkorióze. Výkyvům počasí odolává průměrně. Cukernatost moštu je průměrná, acidita nižší, okolo 6 g/l.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou zlatožlutá, suchá, svěží, jemně aromatická s tóny travnatými a florálními, doplní je exotické ovoce, šalvěj, jemný muškát, mandlová hořčinka, hrozny ovšem takřka výhradně slouží k přípravě bílých cuvée, která aromaticky obohacují.
Literatura a internetové zdroje: 26, 49, 50, 120, 163, 176, 202, A)Nuove varieta' di uve da vino "Incrocio Bruni 54". Bruni, B. Riv. Vitic. Enol., Conegliano 17 (1), 171-173, 1964, B)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, díl 121, č. 8, str. 1569-1585, 6.8. 2010. [online, 2015-09-29]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs00122-010-1411-9, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Bronner

27. července 2017 v 14:33 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bronner (Francie, cd. 6634), FR 250-75, Freiburg 250-75
Původ a rozšíření: Bronner je moštová odrůda původu Vitis vinifera, novokřížení odrůd Merzling x Geisenheim 6494, jinak též /Seyval x (Ryzlink rýnský x Rulandské šedé)/ x (Zarya severa x Svatovavřinecké), uskutečněné roku 1975 (Dr. Norbert Becker, Staatliches Weinbauinstitut Freiburg, Německo). Odrůda je od roku 1977 zapsána v německé odrůdové knize, od roku 2009 v národním katalogu italských odrůd (cd. 416)197. Nese jméno německého vinařského průkopníka Johanna Philippa Bronnera (1792-1864). Roku 2004 byla pěstována v Německu na celkové ploše 30 ha163, na malých plochách ji najdeme také v Itálii, v regionech Alto Adige, Lombardie a Veneto, kde je doporučenou odrůdou v provinciích Bolzano, Trento, Belluno, Padova, Rovigo, Treviso, Venezia, Verona, Vicenza197.
Možné záměny: Pod názvem Bronner (synonyma Bronnertraube weiss, Gaman weiss) je v katalogu VIVC zapsána též moštová a stolní odrůda, která vznikla spontánním opylením odrůdy Pinot blanc pylem neznámé odrůdy, tato odrůda má gynoidní květenství. Dále je zde uvedena odrůda s názvem Bronnertraube, kříženec odrůd Elbling x Chasselas199).
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně bíle vlnatě plstnaté, zelenkavé barvy, pouze nepatrně pigmentované antokyany. Mladé listy jsou žlutozelené. Dospělé listy jsou středně velké až velké, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, na líci tmavozelené, lesklé, lysé, málo až průměrně puchýřnaté, na rubu pouze jemně štětinkaté, řapíkový výkroj je většinou uzavřený až mírně překrytý. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Hrozny jsou středně velké až velké, středně husté až husté, většinou s křidélky, bobule jsou středně velké, okrouhlé, zelenožluté, s nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Jednoleté réví je tmavě hnědé. Růst je středně bujný, réví vyzrává velmi dobře, odrůda raší a kvete raně až středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, celý vegetační cyklus je asi o týden opožděn za odrůdou Pinot blanc, této odrůdě se podobá i hodnotami cukernatostí a acidity moštu, výnosy dává ale vyšší. Dobře odolává houbovým chorobám, mrazu mírně nadprůměrně, pouze v letech se silným infekčním tlakem je citlivější vůči oidiu, pro rané rašení je ohrožována pozdními jarními mrazy, nemá sklon ke sprchávání. Požadavky na polohu jsou střední až vyšší (lepší polohy SZ), nevýhodou odrůdy je citlivost na sucho, na které reaguje žloutnutím listů. Klon Fr 320 poskytl v Německu v průměru 40 sklizní výnos 11 t/ha při cukernatosti 86 °Oe a aciditě 9,5 g/l.
Charakteristika vína: Dává typově neutrální, plná, jemně ovocitá vína světle žluté barvy se zelenými reflexy, s jemnou kyselinkou, typově podobná částí vínům RB, částí Ryzlinku rýnskému. Vína dobře vyzrávají a jsou vhodná k archivaci. Někdy jsou vína popisována jako drsnější, pro vyšší obsah taninů. Literatura a internetové zdroje: 26, 71, 74, 75, 163, 166, 181, 197, 199, *Obstbau/Weinbau 7-8/2006, 3/2008. [online, 2015-09-28]. Dostupné z: www.obstbauweinbau.info/, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2015-09-28]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm, B)Encyklopedie révy vinné. Pavloušek, P. Computer press, 2007. 320 stran. ISBN: 9788025117040, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Brola

27. července 2017 v 14:31 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: ბროლა (Gruzie), Brolas Vasi, Brolas Vazi, Brolis Kurdzeni, Brolis Qurdzeni
Původ a rozšíření: Starobylá, autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd. Pěstovaná je dnes nepříliš hojně v Gruzii, v regionu Adžárie, v oblastech Shua a Zemo Adjara (centrální a střední Adžárie) na levém břehu řeky Adjaristskali, v distriktech Keda a Khulo. Název odrůdy znamená v překladu z gruzínštiny "krystal" ("brolis kurdzeni" znamená "krystalové hrozny") a odvozen je patrně od bělavě zelené až bělavě jantarové barvy vyzrálých bobulí. Dle legend byla tato odrůda až do 17. století jednou ze základních moštových odrůd Adžárie, po turecké okupaci bylo její pěstování omezeno a využívána byla pouze jako stolní odrůda, často k výrobě džusů a syrupů. Houbové choroby a nástup révokaza pěstované plochy dále velmi výrazně redukoval. Roku 1953 měly být zachovány pouze velmi malé výsadby v okolí města Keda a ještě na pokusných plochách v Telavi a Vaziani, údaje o pěstování této odrůdy v distriktu Khulo se (v té době) ukázaly jako nepřesné, bylo zjištěno, že se jedná o odrůdu Tetra, podobně byla v okolí města Gardabani pod názvem Brola pěstována neznámá bílá odrůda, s odrůdou Brola nepříbuznáA.
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Odrůda má gynoidní květenství a k zajištění dostatečné produkce potřebuje dobré opylovače. Ve své domovině je považována za kvalitativní odrůdu. Je poměrně robustní a dobře odolává povětrnostním vlivům a zimnímu mrazu, náchylnější je k houbovým chorobám, zejména k oidiu a peronospoře. Vrcholky letorostů jsou bělavě zelené, červeně pigmentované antokyany na okraji, šedavě plstnaté. Apikální listy jsou žlutozelené s fialovým nádechem, na líci i na rubu vlnatě plstnaté, na okraji červeně pigmentované, bazální jsou žlutozelené s šedavým tónem, na rubu slabě plstnaté. Letorosty jsou kruhového průřezu, světle zelené, na vrcholku slebě bělavě šedě plstnaté. Jednoleté réví je středně silné, hnědé, internodia 6-12 cm dlouhá. Dospělé listy jsou středně velké (14,2-15,3 x 14,5-15,5 cm), mírně miskovitě prohnuté, okrouhlé až široce oválné, mírně vrásčité, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými, lyrovitými horními výkroji s oblým dnem, někdy se zoubkem, zoubky na okraji mají ostrý, někdy zaoblený vrcholek a konvexní/konkávní nebo konvexní strany, rub listu je plstnatý, řapíkový výkroj je otevřený až úzce otevřený, někdy uzavřený, s ostrým dnem, řapík je u báze s fialovým nádechem. Hrozny jsou malé až středně velké (13-17 x 6-9,5 cm, 90 g, 59-72 bobulí), kuželovité s křidélky, kompaktní až volnější, dle opylení, stopka je 4-5 cm dlouhá, zelená, bobule malé (1,21 g), okrouhlé, se silnější, průměrně ojíněnou slupkou bělavě zelené až bělavě jantarové barvy, se šťavnatou dužinou příjemné, sladší chuti. Stopečky jsou 4-5 mm dlouhé. Semena jsou 1-4 v bobuli (průměr 2,43), 6-7 x 3-3,5 mm, 0,037 g, hnědavá. V okolí města Keda odrůda raší 7.4., kvete 5.6., zaměká 28.8. a dozrává 18.10, její vegetační cyklus zde trvá 195 dní při SAT 3800°C (do opadu listů 241 dní, opadávají 3.12). Růst je středně bujný (1-1,5-2 m), výnosy kolísavé, 4-8 t/ha, 1,2-2 kg na keř. Počet hroznů na výhon 1-2, plodných je 76 % výhonů. Cukernatost moštu se pohybuje v rozmezí 18,4-20,5 %, acidita 7,9-9,1 g/l. Hrozny slouží k výrobě kvalitních bílých vín a lokálně také k přímé spotřebě v čerstvém stavu, transportabilita hroznů je průměrná.
Literatura a internetové zdroje: 32, 33, 100, 163, 176, 202, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2015-09-28]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, *Saunje.ge [online, 2015-09-28]. Dostupné z: http://saunje.ge/index.php?id=398, *Georgian ampelography საქართველოს ამპელოგრაფია [online, 2015-09-28]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-04-21]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/.

Brianna

27. července 2017 v 14:29 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: ES 7-4-76, Elmer Swenson 7-4-76
Původ a rozšíření: Brianna je moštová interspecifická odrůda, novokřížení odrůd Kay Gray x Elmer Swenson 2-12-13. Odrůdu vyšlechtil roku 1983 Elmer Swenson v USA, ve městě Osceola ve Wisconsinu, jako stolní byla registrována roku 1989, jako moštová roku 2001. Pojmenoval ji Ed Swanson, Cuthills Vineyard, Pierce, Nebraska. Nese geny Vitis vinifera (42,4%), V. labrusca (47,6%), V. rupestris (8,1%), V. berlandieri (0,8%), V. lincecumii (0,9%) a V. aestivalis (0,2%)158. Pěstována je na americkém středozápadu, zvláště ve státech Wisconsin, Iowa, Nebraska, Kansas, Arkansas, Illinois, Kentucky, Missouri apod.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Dospělé listy jsou nečleněné až mělce třílaločnaté, řapíkový výkroj je široce otevřený, klínovitý, tvaru široké "V". Hrozny jsou malé až středně velké (149 g, 100-250 g), středně kompaktní až řídší, bobule středně velké (4 g), okrouhlé, zelenožluté, při úplném vyzrání až zlatožluté barvy, se silnou slupkou. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené. Raná až středně pozdní odrůda dozrává od počátku do poloviny září (v Minnesotě první týden v září). Sklizeň hroznů musí nastat včas, při přezrání dostává dužina labruskovou "foxy" chuť. Patří k odrůdám, dobře odolávajícím mrazu, průměrně odolává hnilobě a botrytidě, poměrně dobře odolává peronospoře (foto listu, napadeného peronosporou, je součástí fotodokumentace) a padlí. Dává vyvážená, svěží, lehčí, suchá vína s aroma citrusových plodů a grapefruitu, ve kterých se objevují ještě jemné florální tóny a tropické ovoce, plně vyzrálá vína a ušlechtilá polosladká vína mají též výrazný buket ananasu, muškátu, meruněk, broskví či medu. Hrozny slouží též k výrobě hroznových šťáv a džusů.
Literatura a internetové zdroje: 140, 158, 163, *Iowa Department of Agriculture and Land Stewardship [online, 2015-09-28]. Dostupné z: http://www.iowaagriculture.gov/Horticulture_and_FarmersMarkets/Brianna.asp, *DMACC [online, 2015-09-28]. Dostupné z: https://go.dmacc.edu/programs/viticulture/blog/Lists/Categories/Category.aspx?Name=Pruning, *Kay Gray and Her Daughters: Winemaking and Tasting Results. Tom Plocher December, 1997. [online, 2015-09-28]. Dostupné z: http://northernwinework.com/cms/uploads/Special%20Extras/GRAYFEST.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Bratkovina bijela

27. července 2017 v 14:27 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma odrůdy Bratkovina bijela: Brabkovica, Brabkovina, Brafkovina, Brakovina, Brapkovica, Brapkovina, Bratkovina, Bratkovina bijela (Francie, cd. 1634), Bratkovina Blatska (Chorvatsko), Bravkovina, Crljenica, Mesnac, Mesnac Tverdi, Popedre, Popetre (Slovinsko), Posipica, Pošipica (Chorvatsko), Sljiva, Stradunska (Chorvatsko)
Synonyma odrůdy Maresco: Maruggio (Itálie-Apulie), Uva del Monaco (Itálie-Apulie)
Původ a rozšíření: Středně pozdní, autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, která kdysi byla hojně pěstována na pobřeží Dalmácie, tedy v Chorvatsku. Dnes je velmi vzácně k nalezení ve smíšených výsadbách (často společně s odrůdami Grk bijeli, Pošip bjeli a také Maraština)E na ostrově Korčula, v okolí obcí Blato, Vela Luka a Korčula (roku 2015 zde byla vysazena na ploše pouhých 1,53 ha)D, F, vzácně by mohla být k nalezení ještě na Dubrovnické riviéře, na ostrovech Lastovo a Mljet a snad také na poloostrově Pelješac, je doporučenou odrůdou jižní a centrální části Dalmácie, zapsanou v národním registru odrůdC a je řatena mezi ohrožené odrůdyF. Dle výsledků analýzy DNA je odrůda Bratkovina bijela geneticky identická s další chorvatskou odrůdou PošipicaD a také s odrůdou Maresco (Maruggio), pěstovanou vzácně v italském regionu Apulie, v provinciích Bari, Brindisi a TarantoB a zapsanou od r. 2011 v národním katalogu italských odrůd (cd. 454)197. Katalog odrůd VIVC nicméně roku 2015 uvádí odrůdy s názvy Bratkovina bijela a Maruggio samostaně a název Maresco pouze v synonymice odrůdy Muresca163. Křížencem odrůd Zlatarica x Bratkovina bijela je jedna z ekonomicky nejvýznamnějších bílých odrůd Dalmácie, Pošip bjeliA.
Charakteristika odrůdy a vína: (H163, E, F, údaj o gynoidním typu květenstvíA se vztahuje k morfologicky odlišné a patrně nepříbuzné odrůdě Bratkovina crna163, E). Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě až průměrně vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany. Růst je středně bujný až bujnější, zejména v prvních letech po výsadbě, letorosty jsou polovzpřímené, internodia oboustraně zelená. Apikální listy jsou zelené se světle fialovými okraji, první bazální list je světle zelený, rub je středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké až velké, okrouhlé, třílaločnaté s mělkými výkroji bez zoubků až nečleněné, okrouhlé, ploché, líc je slabě vrásčitý, slabě puchýřnatý, rub na ploše slabě plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý až takřka lysý, řapíkový výkroj je většinou překrytý s malým průsvitem, někdy zcela překrytý, s oblým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je bez pigmentace antokyany. Zoubky na okraji listu mají rovné strany a jsou málo až středně výrazné. Hrozny jsou středně velké až větší (20,2 cm), volnější až středně kompaktní, kuželovité s 1-2 křidélky až pyramidální, stopky jsou krátké, bobule obvejčité, malé až středně velké, bělavě zelené až žlutozelené, na osluněném líčku až jantarově žluté barvy, se silnou slupkou, s nezbarvenou, pevnější, šťavnatou a mírně chruplavou dužinou neutrální, svěží chuti, obsahující semena. Stopečka je dlouhá a tenká. Plodnost bazálních pupenů je velmi velká. Odrůda raší, zaměká a dozrává středně pozdně, výnosy dává vysoké a pravidelné, nicméně kvalitou je řazena spíše k průměrným odrůdám, má ale schopnost uchovat si vyšší aciditu i při přezrání. Průměrná cukernatost moštu je 18,1 % při aciditě 7,3 g/l. Odrůda není příliš citlivá vůči peronospoře, je citlivá na oidium, ve vlhkých letech s vysokými výnosy mohou být hrozny napadány botrytidou. Zelené výhonky jsou velmi křehké, takže je na jaře může poškodit silnější vítr. Hrozny často slouží k přípravě cuvée s hrozny odrůdy Pošip bjeli (na odrůdě jsou ceněny stabilní a vysoké výnosy), cuvée dodávají svěžest, případná odrůdová vína jsou světlé barvy, neutrálního typu, střední kvality, s vyšší aciditou.
Literatura a internetové zdroje: 26, 163, 176, 197, 199, 202, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, A)The parentage of Posip bijeli, a major white wine cultivar of Croatia. Piljac, J. et al. Zagreb Faculty of Agriculture, 2002. Vitis 41 (2), 83-87 (2002) [online, 2015-09-25]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e046435.pdf, B)Genetic characterization of grape cultivars from Apulia (Southern Italy) and synonymies in other mediterranean regions. Schneider, A. et al. American Journal of Enology and Viticulture 65 (2) 244-249 (2014) [online, 2015-09-25]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/269979227_Genetic_Characterization_of_Grape_Cultivars_from_Apulia_(Southern_Italy)_and_Synonymies_in_Other_Mediterranean_Regions, C)Pravilnik o izmjenama pravilnika o registru vinograda, obveznim izjavama, pratećim dokumentima, podrumskoj evidenciji i proizvodnom potencijalu. Croatia, Zagreb, 3.8.2014 [online, 2014-11-03]. Dostupné z: http://narodne-novine.nn.hr/clanci/sluzbeni/2014_07_83_1616.html, D)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2015-09-25]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, E)Tradicijske sorte i pasmine Dalmacije. Vinova loza. Ozimec, R. et al. UNDP, Hrvatska, 2015 [online, 2015-09-25]. Dostupné z: www.hr.undp.org, F)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2016-11-08]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, *Genetic characterization of old Slovenian grapevine varieties of *Vitis vinifera* L. by microsatellite genotyping. Stajner, N. et al. Amer. Journal of Enology and Vitic. 62 (2) 250-255 (2011) [online, 2015-09-25]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/276950072_Genetic_Characterization_of_Old_Slovenian_Grapevine_Varieties_of_Vitis_vinifera_L_by_Microsatellite_Genotyping, *Ampelographic variability of Croatian autochthonous V. vinifera L. cultivars. Preiner, D. et al. Dep. of Viticulture and Enology, Faculty of Agriculture, University of Zagreb, 2008 [online, 2015-09-25]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 3276.pdf.

Braghina rosie

27. července 2017 v 14:25 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Багрена, Брагинэ, Брагинэ рошие рарэ, Брагинэ де Дрэгэшань, Брагинэ дясэ бэтутэ (Rusko, Ukrajina), Bagra, Bagrena (Bulharsko, Ukrajina), Bagrina (bývalá Jugoslávie), B. Crvena, B. Krajinska, B. Rosie, B. Rossa, Barenitza, Blaue Dinka, Boja, Bragena, Braghina (Německo, Čína, Rumunsko, Francie, cd. 1670), B. á Gros Grains, B. Batuta, B. de Dragachani, B. Deasa, B.D. Batuta, B. Mare, B. Rosie (VIVC, Srbsko), Braghină roşie rară (Rumunsko), B. Rosie Acra, B.R. Rara, Braghină, Braghină de Drăgăşani (Rumunsko), Bragina, B. Rara, B. R. de Dragasan, B. Rosiu, Bragine (Rumunsko), Braguine, Cerven misket, C(h)ervena Dinka, Crvena Dinka, Danugue (Německo), Denka Piros, Dinka (Černá Hora), D. Crvena, D. Piros, D. Red, D. Rossa, D. Rouge, D. Vörös (Francie, Maďarsko), D. Vorosdinka, Gewürztraube Rot (Švýcarsko), G. Rote, G. Roth, Kis Füger, Logo Dinka, Müllerrebe Hellroth, Muscateller Roth Unecht, Petit Füger, Poamă roşie (Rumunsko), Rosioara, Rosza Dinka, Rote Gewürztraube, Roter Muscateller, Rothe Fleischtraube, R. Muscateller, Török Dinka, Turska Ruzica, Ungarstock, Veres Dinka, Vörös Dinka, Vörösdinka, Vulpe Rosie Batuta
Původ a rozšíření: Středně pozdní až pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Balkánského poloostrova. Byť je pěstována na území takřka všech balkánských států a také v Maďarsku, nikde nepatří k hojně rozšířeným odrůdám. Z Bulharska a z území bývalé Jugoslávie ji známe pod názvy Bagrena či Bagrina, ze Srbska, kde je pěstována v oblasti Timočka Krajina, v okolí města Negotin, pod názvem Braghina rosie, z Rumunska, kde byla před počátkem révokazové kalamity (1884) hojně pěstována především v regionu Drăgăşani, na levém břehu řeky Olt, nedaleko města Buridava, též pod názvy Bragine nebo Poama rosie. Odrůda Braghina rosie je identická i s odrůdou Dinka vörös, pěstovanou nehojně v Maďarsku, v katalogu VIVC byly obě až do roku 2012 uvedeny samostatně, poté byla jejich synonymika sjednocena163, 199. "Vörös" znamená ostatně v překladu z maďarštiny "červený" a Crvena Dinka je chorvatské synonymum odrůdy Braghina rosie. Některá synonyma této odrůdy najdeme též v synonymice odrůdy Koevidinka, pěstované ve Slovinsku, v Chorvatsku a v Srbsku, my ji pod názvem Kamenorůžák červený známe i ze starých vinohradů v České republice a na Slovensku. Některé zahraniční ampelografické práce uvádějí genetické profily obou výše uvedených odrůd, poukazující na jisté příbuzenské vztahy, ale nikoli na jejich identicitu68, A, 163. V ampelografické literatuře je, počínaje 19. stoletím, odrůda Braghina rosie (pod různými synonymy) zmiňována poměrně často, uvádějí ji F.X. Trummer (1841), H. Goethe (1873), A. von Regner (1876), Viala a Vermorel (1905-1910) a mnozí další163. V Rumunsku má být nicméně pěstována odnepaměti, říká se, že vína, která poskytovala, byla oblíbena jak místním obyvatelstvem, tak i římskými vojáky, kteří se roku 101 po Kr. dostali až do Buridavy, měli je mít v oblibě vladaři Mircea cel Bătrân (1386-1418) i Mihai Viteazul (1593-1601), který se vínem měl na oslavu vítězné bitvy opít s bratry Buzescuovými (Radu, Preda a Stroe). Braghina rosie byla často vysazována společně s dalšími třemi původními odrůdami, o kterých staré rumunské pořekadlo z regionu Drăgăşani říká, že: "Crâmpoşie dává vínu sílu, Braghina přináší jemnost a jiskru, Gordan dává tělo a Tamaioasa aroma"B.
Název odrůdy je dle legendy odvozen od jména dcery krále Burebisty (sjednotitel Dácie, asi 82 ​​př. Kr. - 44 př. Kr.), Bagrina měla totiž mít právě hrozny této odrůdy ve velké oblibě. Původní název Bagrina byl později zkomolen do mnoha lokálních variant názvu. S dáckým králem Burebistou ostatně souvisí i název odrůdy Gordin (Gordan), ta jej nese na počest slavného vojáka, syna králova vlajkonoše. Sám Gordan vyrůstal po smrti svého otce v jedné z mnoha bitev v péči své matky jménem Cârlogana a když také přišel čas jeho nástupu do boje, Cârlogana jej posílila vínem z otcova sklepa. Sud s vínem ukryla i navzdory královu rozkazu, aby byla všechna vína vylita a všechny vinohrady vymýceny, neboť víno prý podkopávalo bojovou morálku jeho vojáků. Víno ovšem zbavilo Gordana strachu ze smrti a on v boji prokázal tak velkou odvahu, že měl být osobně vyznamenán králem. Když dorazil na královský dvůr, vedle Burebisty seděla jeho dcera Bagrina tak mimořádné krásy, že jinoch Gordan, její krásou ohromen, po dotazu krále, kde vzal takovou sílu a odvahu, vyzradil matčino tajemství. Král prý opět nařídil pěstovat vinnou révu a oběma mladým lidem řekl: "… a vy, děti, protože vidím, že se máte rádi, vezměte se a buďte šťastní. Žehnám Vám ve jménu krále a otce". Stejně jako názvy odrůd Braghina rosie a Gordin (Gordan) je tak s touto legendou spajto i synonymum odrůdy Crimposie, CârloganaB.
Možné záměny: Poněkud problematické výsledky přinesla ampelografická studie, spojená s analýzou DNA některých západobalkánských odrůd a publikovaná roku 2015. Ta uvádí, že srbská odrůda s názvem Bagrina (blíže ve studii nespecifikovaná a v katalogu odrůd VIVC ještě roku 2017 samostatně neuvedená) je křížencem odrůd Beli medenac (Honigler) x Braghina (Dinka vörös, Braghina rosie)D. To by znamenalo, že v Srbsku je (nebo může být) pod názvem Bagrina pěstována geneticky odlišná, nicméně příbuzná odrůda. V Rumunsku, v regionu Dragasani, je velmi vzácně pěstovaná odrůda s názvem Braghină albăC, E, 163. Má gynoidní typ květenství, žlutozelené bobule s nezbarvenou dužinou, obsahující semena, má středně bujný růst, dozrává velmi pozdně, slouží k výrobě bílých vín lokální spotřebyE. Její příbuzenské vztahy k odrůdě Braghina rosie nejsou jisté163.
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Květenství je gynoidní, jako opylovač často slouží odr. Gordin. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně plstnaté, slabě pigmentované antokyany. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální červená. První bazální list je světle zelený s jemným bronzovým nádechem až bronzový, na rubu slabě plstnatý. Dospělý list je okrouhlý, středně velký, tří- až pětilaločnatý se středně hlubokými až mělkými výkroji bez zoubku, na profilu ve tvaru V a zprohýbaný, líc je takřka hladký, rub na ploše slabě až středně silně plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý s oblým až zaostřeným dnem až uzavřený s překrytými cípy a průsvitem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je středně silně pigmentovaná antokyany. Zoubky mají obě strany rovné. Plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká. Hrozny jsou středně velké až větší (18 cm, 350 g), kuželovité s 1-2 křidélky až rozvětvené, středně kompaktní až volnější, stopka je dlouhá, bobule středně velké až větší (16 mm, 3 g), kulaté, zelenorůžové, starorůžové až jasně červené, dužina šťavnatá, nezbarvená, neutrální až jemně aromatické chuti, obsahuje semena. Cukernatost moštu je 17-19 (21) %, acidita 7-8 g/l. Jednoleté réví je kruhového průřezu, rýhované, hnědožluté, lysé, lenticely chybí, internodia jsou krátká (9 cm, průměr 8 mm). Odrůda raší a zaměká pozdně, dle polohy a klima dozrává od poloviny září do začátku října. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou vysoké. Odolnost vůči mrazu je podprůměrná (do -20°C), hnilobě, oidiu a suchu odolává nadprůměrně, peronospoře průměrně. Hrozny slouží k přípravě tichých bílých odrůdových vín a cuvée, šumivých vín, v Rumunsku též svěžích rosé vín.
Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 66, 68, 92, 100, 163, 176, 199, 202, A)Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. G. Halaszi, A. Veres, P. Kozma, E. Kiss, A. Balogh, Z. Galli, A. Szöke, S. Hoffmann a L. Heszky. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2015-09-22]. Dostupné z:http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, B)Viticultură Românească: Braghina, de la legendă la ''spuma'' sortimentului de Drăgășani. Andreea Onogea, 27 Mai 2015 [online, 2015-09-22]. Dostupné z:http://www.agerpres.ro/flux-documentare/2015/05/27/viticultura-romaneasca-braghina-de-la-legenda-la-spuma-sortimentului-de-dragasani-12-03-08, C)Molecular characterization of old local grapevine varieties from South East European countries. Zulj Mihaljevic, M. et al. Vitis 52 (2), 69-76 (2013) [online, 2013-08-23]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 13 948.pdf,
D)Genetic clustering and parentage analysis of Western Balkan grapevines (Vitis vinifera L.). Štajner, N. et al. Vitis 54 (Spec. Issue), 67-72 (2015) [online, 2016-11-08]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/download/5113/4894, E)Assessment of Genotypes and Elites of Grape Vines on Farm Identified In Dragasani Vineyard. Gorjan, S.S., Botu, M. Scientific Papers. Series B, Horticulture. Vol. LVIII, 2014 [online, 2016-11-08]. Dostupné z: http://horticulturejournal.usamv.ro/pdf/2014/art31.pdf, *Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2015-09-22]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf, *Useful Descriptors for Identifying Old Vine Varieties from Dragasani Vineyard. Gorjan Sergiu Stefan. University of Craiova, Vol. XVI(LII)- 2011 [online, 2015-09-22]. Dostupné z: http://www.anucraiova.3x.ro/cont/2011/GorjanSergiu.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Microsatellite inferred genetic diversity and structure of Western Balkan grapevines (*Vitis vinifera* L.). Štajner, N. et al. Tree Genetics and Genomes 10 (1) 127-140 (2014) [online, 2015-09-22]. Dostupné z: http://www.academia.edu/5377065/Microsatellite_inferred_genetic_diversity_and_structure_of_Western_Balkan_grapevines_Vitis_vinifera_L._.

Bourgogne gros (Plantscher)

27. července 2017 v 14:23 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бургиньон, Гро-Бургонь (Rusko, Ukrajina), Barolo (Martigny, mylně), Bordeaux Blanc (Valais, SVMD), Bo(u)rgogne Blanc (Vaud), Bourguignon, Burginjon (Bulharsko), Burginon, Gamai Blanc, Gamay Blanc (mylně), Gros Bordeaux, Gros Bourgignon, Gros Bourgogne (Francie, cd. 80, in Galet 2000), G. Rhin, Plant du Rhin, Plantier, Planscher, Plantscher (Chile, Německo, Švýcarsko-Haut Valais), Schaffhausen
Původ a rozšíření: Bourgogne gros je velmi stará, autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, dnes již pouze ojediněle pěstovaná ve Švýcarsku, v kantonu Wallis, v okolí obce Visperterminen u města Visp a v okolí Salgesch u města Sidern. Z kantonu Wallis je poprvé písemně zmíněna již roku 1539. Patří k těm, které se dají úspěšně pěstovat ve ztížených podmínkách alpských vinařských regionů. Ve Švýcarsku je řazena mezi tzv. "Alte Gewächse", francouzsky "vieux plants", skupinu starých odrůd, pěstovaných v kantonu Wallis, z nichž některé pocházejí a zčásti jsou i pěstované v italském Valle d´Aosta. Obě území tvoří geografickou enklávu, ve které jsou pěstovány podobné, často i navzájem úzce příbuzné odrůdy či skupiny odrůd. Dříve byla odrůda hojnější v údolí řeky Rhône, ale tam už ji dnes nenajdeme. Odrůda Planscher je zmíněna v synonymice odrůdy Lafnetscha, ale ve skutečnosti není potvrzeno, že by obě odrůdy byly identické či příbuzné. Dle novějších genetických výzkumů je jedním z rodičů (matkou) odrůdy Bourgogne gros odrůda Furmint a v rodokmenu odrůdy se dále nachází i odrůda Heunisch weiss (Gwäss, Gouais blanc)A. Původ odrůdy je, navzdory jejímu názvu, podle kterého by měla pocházet z Francie, z oblasti Burgundska, neznámý. V retorománském dialektu se odrůda nazývala "blâtsyer", ve starším francouzském dialektu potom "blanchier".
Charakteristika odrůdy: (H) Odrůda dozrává středně pozdně, začátkem září. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, téměř bez pigmentace antokyany, mladé listy jsou zelenožluté, bez antokyanové pigmentace, na spodní straně, na ploše jsou silně bíle vlnatě plstnaté, na žilnatině jsou silně štětinkaté. Internodia a nodia jsou na obou stranách zelená, nepatrně štětinkatá, pupeny jsou velmi slabě pigmentované antokyany. Dospělé listy této odrůdy jsou středně velké, pentagonální, třílaločnaté až pětilaločnaté s naznačenými dolními bočními výkroji a s mělkými až středně hlubokými horními bočními výkroji. Profil listu je rovný, na líci jsou listy průměrně puchýřnaté, průměrně mřížkovitě vrásčité, na rubu, na ploše jsou listy silně plstnaté a na žilnatině jsou velmi slabě štětinkaté. Zoubkování na okraji listu je poměrně výrazné, většinou tupé, ale některé zoubky mohou být i ostré, s rovnými a konvexními nebo oboustraně konvexními stranami. Řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý až uzavřený s mírně překrytými cípy, s eliptickým průsvitem, se zaostřeným dnem, zřídka otevřený s oblým dnem. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Hrozny jsou středně velké, protáhle kónické, poměrně dlouhé (více než 24 cm), velmi husté, s 1-2 křidélky, s krátkou stopkou (5 cm), bobule středně velké, okrouhlé nebo zploštělé a deformované, zelenožluté se zlatavým nádechem na osluněné straně, pokryté silným voskovým povlakem, s tenkou, středně pevnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou, rozplývavou dužinou příjemné, neutrální chuti, obsahující semena. Cukernatost moštu je vysoká, pohybuje se v rozmezí 20-24%, acidita bývá 7-10 g/l. Růst je středně bujný až bujný, réví dobře vyzrává, výnosy jsou mírně nadprůměrné, pro zlepšení kvality moštu bývají redukovány. Odrůda je poměrně rustikální, odolnost vůči mrazu je průměrná (do -20 °C), vůči houbovým chorobám mírně nadprůměrná, bobule nemají sklon k hráškovatění.
Charakteristika vína: Hrozny slouží k výrobě suchých bílých a šumivých vín. Odrůdová vína mají dobrou strukturu, minerální podtext a jemnou mandlovou hořčinku v odchodu, ve vůni se objevují fialky a bílé květy, v aroma med a lískové oříšky. Vína mají dobrý potenciál zrání.
Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 135, 163, 166, 176, 199, 202, A)Identity and parentage of two alpine grape cultivars from Switzerland (Vitis vinivera L. Lafnetscha and Himbertscha). Vouillamoz, J.F., Maigre, D., Meredith, C.P. Vitis 43(2), 81-87 (2004) [online, 2015-09-21]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e049978.pdf, *Genetic and chemical investigation of Swiss grape varieties. Arnold C., Vouillamoz J.F., Abou-Mansour E. 16.11.2009 pdf [online, 2015-09-21]. Dostupné z: http://www7.bordeaux-aquitaine.inra.fr/ClaireArnold_COST-1.pdf, *Swiss Vitis Microsatellite Database (SVMD) [online, 2015-09-21]. Dostupné z: http://www1.unine.ch/svmd/index.php?details=20.

Bourboulenc

27. července 2017 v 14:21 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бланкет, Бурбуленк, Петит Клерет, Кларетто бианко, Овсянка, Вивсянка, Фраппад, Мальвазия дю Лангедок, Пикардан, Клерет белый (Rusko, Ukrajina),Asprokondoura, Berlou Blanc, Blanquette, B. du Frontonnais, B. du Gard, B. Menue, Bourbojlanc, Bourboulenc (Francie, cd. 51, no. 1091), Bourboulenco, Bourboulene, Bourbouleng, Bourboulenque, Bourbounenco, Burbulen, Clairette à Grains Ronds, C. Blanche (mylně), Clairette Dorée, C. Dorée à Paulhan, C. Grosse, C. Rousse, C. Rousse du Var, Doucillon, Doucillon blanc (Francie), Frappad, Grosse Clairette, Lou Piouran, Malvoisie, M. á la Clape, M. du Languedoc, Mourterille, Ondenc (mylně), Pé Comprido (Portugalsko), Picardan (mylně), Picardin (mylně), Roussaou (mylně, Côtes-du-Rhône), Roussette (mylně), Roussette du Vaucluse
Původ a rozšíření: Bourboulenc je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny západních odrůd, po staletí pěstovaná ve Francii, v oblastech Provence, Languedoc-Roussilon a Côtes-du-Rhône. Není příliš rozšířená, roku 2011 zde byla vysazena na ploše 573 ha ve dvou registrovaných klonech30, pro své pozdní zrání úplně dozraje pouze v dobrých ročnících a proto slouží většinou pouze k přípravě cuvée, kterým poskytuje svěžest a aciditu, například s odrůdami Viura, Grenache blanc a Clairette blanche (s tou není, navzdory synonymice, identická ani příbuzná). Většinový podíl v cuvée snad tvoří pouze ve svěžích vínech z okolí La Clape u Narbonne v regionu Languedoc. Je to také jedna ze 13 doporučených odrůd cuvée vín AOC Châteauneuf-du-Pape, dále například i AOC Minervois (společně s odrůdou Viura tvoří až 50 %), Courbiéres (společně s odr. Grenache blanc tvoří až 50 %) a připuštěna je v mnoha dalších AOC, např. Saint-Chinian, Faugères, Costières de Nîmes, Bandol, Coteaux d'Aix-en-Provence, Coteaux du Tricastin, Côtes du Luberon, Côtes du Ventoux, Côtes du Rhône, Côtes du Rhône Villages, Vacqueyras, Tavel a Lirac. Malé výsadby této odrůdy jsou mimo jiné také v Itálii (v Toskánsku, v pahorkatině v okolí města Lucca, často pod názvem Grecia)F, Austrálii, Argentině, Brazílii, Španělsku, Rusku, na Ukrajině a též v Jižní Africe. Analýzou DNA bylo zjištěno, že Bourboulenc je potomkem odrůdy Heunisch weiss 163, A. V některých ampelografických zdrojích se lze dočíst, že pochází z Řecka, kde měla být známa jako Asprokondoura47, 149, 168, B. Odrůda Bourboulenc není, i přes podobnou synonymiku, geneticky identická s odrůdou, pěstovanou pod názvem Roussaou v oblasti Côtes-du-Rhône, tato odrůda je křížencem odrůd Chanronge x Heunisch weiss (Gouais blanc)199. Z výsledků srovnávací studie z roku 2015 vyplývá, že je odrůda Bourboulenc identická s portugalskou moštovou odrůdou Pé compridoC, E, zapsanou v národním katalogu portugalských odrůdD, tvořící povolenou součást vín DO Douro a IGP Duriense84, ale pěstovanou roku 2010 na ploše pouhého 1 ha200. Název odrůdy znamená v překladu z portugalštiny "dlouhá noha", patrně se vztahuje k dlouhým stopkám hroznů. V literatuře odrůdu popisují jako jedni z prvních R.W. Prince (1830), J.M. Kohler (1869), H. Goethe (1887) a Viala a Vermorel (1905-1910)163.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, velmi silně bíle vlnatě plstnaté, slabě pigmentované nntokyany. Internodia jsou zelená na ventrální a zelená, červeně žíhaná na dorsální straně, lysá, nodia jsou oboustraně zelená, červeně žíhaná, slabě vlnatě plstnatá, pupeny jsou takřka bez pigmentace antokyany. Úponky révy jsou středně dlouhé až dlouhé. Mladé listy jsou žluté s bronzovými skvrnami, na rubu, na ploše silně bíle vlnatě plstnaté a štětinkaté, na žilnatině slabě plstnaté a silně štětinkaté, první list je bělavě mléčné barvy se žlutavým okrajem, takřka bez pigmentace. Dospělé listy jsou tmavě zelené, matné, takřka ploché až miskovitě prohnuté, středně velké, klínovité, tří- až pětilaločnaté s protáhlým centrálním lalokem, se středně hlubokými dolními výkroji (horní výkroje jsou uzavřené s malým oválným průsvitem nebo otevřené, lyrovité), na líci slabě puchýřnaté a málo vrásčité, lysé, na žilnatině štětinkaté, u řapíku zvlněné, řapíkový výkroj je překrytý s průsvitem až zcela překrytý, někdy se zoubkem, s oblým až zaostřeným dnem, řapík je mnohem kratší, než střední žíla listu, slabě štětinkatý. Rub listu je šedobílý, na ploše středně silně plstnatý a štětinkatý, na žilnatině štětinkatý. Zoubkování listu je středně výrazné, se širokou bází až pravoúhlé, s rovnými či konvexními stranami. Žilnatina je takřka bez pigmentace antokyany. Podzimní barva listů je žlutá. Jednoleté réví je žlutavě hnědé až tmavohnědé, rýhované, na průřezu eliptické, vyzrává dobře. Odrůda má středně velké (15-18 x 12-14 cm, 140-160 g), válcovitě-kónické, řídší až průměrně kompaktní hrozny, někdy s křidélky, s dlouhými, průměrně lignifikovanými stopkami, s malými až středně velkými (1,8 g), co do velikosti nestejnými, vejčitými až protáhle elipsoidními, průměrně šedě ojíněnými bobulemi zelenožluté až bělorůžové barvy, později až s oranžově rezavými tóny, s hnědými tečkami na osluněném líčku. Slupka je středně silná, dužina měkká, šťavnatá, nezbarvená, příjemné, svěží, neutrální chuti, s 2-3 semeny. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Vegetační cyklus trvá 160-170 dní při SAT 3400-3500°C. Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty, odrůda raší 4 dny po Chasselas, zaměká středně pozdně, dozrává pozdně, 30-32 dnů po Chasselas, 10.-15. října, má dobrou plodnost, preferuje krátký řez, výnosy dává průměrné. Vyhovují ji horké a suché, dobře exponované polohy. Průměrně odolává peronospoře, citlivější je na padlí, odolná je vůči plísni šedé a suchu, prospívá i v půdách s vyšší hladinou spodních vod, v horších letech trpí hráškovatěním bobulí. Odolnost vůči mrazu je mírně podprůměrná, -15 až -18°C. Preferuje krátký řez, ale snáší i dlouhý. Pro dosažení nejlepších výsledků při vinifikaci musí být vybrány přezrálé hrozny s cukernatostí moštu v rozmezí 20-22% při aciditě 7,3 g/l, obyčejně bývá v době sklizně cukernatost nižší.
Charakteristika vína: Odrůdová vína objevíme pouze vzácně, jsou spíše neutrálního typu, s vyšší aciditou a nižším obsahem alkoholu, s florálními tóny v buketu, s aroma citrusových plodů, zelených jablek a lískových oříšků, ale se značnou hořčinkou v odchodu. Právě tuto hořčinku může předat i do cuvée vín, která tvoří, tato vlastnost musí být při přípravě cuvée zohledněna. Odrůdová vína jsou ceněna méně, než ta, vyrobená z odrůdy Clairette blanche.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 35, 47, 84, 100, 149, 163, 165, 166, 168, 176, 181, 188, 189, 200, 202, A)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M. et al. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2015-09-18]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, B)Wine Making Talk [online, 2015-09-18]. Dostupné z: http://www.winemakingtalk.com/grapes/bourboulenc.html, C)Vitis International Variety Catalogue (VIVC): A cultivar database referenced by genetic profiles and morphology. Maul, E., Töpfer, R. BIO Web of Conferences 5, 01009 (2015) [online, 2015-09-18]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2015/02/bioconf_oiv2015_01009.pdf, D)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República, 2.s., 48-7 [online, 2015-09-18]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, E)Identification of grapevine synonymies: an analysis of Portuguese diversity. Santos, A.R., Gomes, A.C. Researchgate, 7.9.2015 [online, 2015-09-18]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/281837704_Identification_of_grapevine_synonymies_an_analysis_of_Portuguese_diversity, F)VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-09-18]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, *Molecular characterization of Moroccan grapevine germplasm using SSR Markers for the Establishment of a reference Collection. El Oualkadi, A. et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin 43 (3), 135-148 (2009) [online, 2015-09-18]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/258998639_MOLECULAR_CHARACTERIZATION_OF_MOROCCAN_GRAPEVINE_GERMPLASM_USING_SSR_MARKERS_FOR_THE_ESTABLISHMENT_OF_A_REFERENCE_COLLECTION,
*Préservation et valorisation des cépages rares des régions nord-méditerranéennes - Treize cépages prometteurs. Mahé, H. Institut des hautes études de la vigne et du vin (IHEV) - Montpellier SupAgro - Association Wine Mosaic, 2015 [online, 2017-01-31]. Dostupné z: https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Livret_cepages_prometteurs_HMahe.pdf, https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Preservation_et_valorisation_cepages_autochtones_HMahe.pdf.

Bouquetriesling / Ryzlink buketový

26. července 2017 v 16:43 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B

Bouquetriesling / Ryzlink buketový
Synonyma: Bukettriesling, Bouquet Riesling (Francie, cd. 607), Bukket Rizling (Maďarsko), Edelriesling (Německo)
Původ a rozšíření: Moštovou odrůdu původu Vitis vinifera vyšlechtil koncem devatenáctého století ve francouzském (tehdy německém) Colmaru, v Alsasku, soukromý šlechtitel Christian Oberlin (1831-1915), dle jeho údajů jako křížence odrůd Ryzlink rýnský x Muscat précoce de Courtiller (Muscat Précoce de Saumur). Analýza DNA, provedená roku 2012 ale stanovila, že otcovskou odrůdou je ve skutečnosti odrůda Muscat St. Laurent199, 163. Z dílny Christiana Oberlinapochází ještě mnoho dalších kříženců na bázi populárního Ryzlinku rýnského, například odrůdy Augustriesling, Feinriesling, Frühriesling, Goldmuskat, Goldriesling atd. V České republice je Bouquetriesling někdy zaměňován s dalším Oberlinovým křížencem, odrůdou Aromriesling (Ryzlink aromatický)9, ta je křížencem odrůd Riesling rot (Ryzlink červený) x Muscat précoce de Saumur, případně dochází k záměně také s jinými odrůdami Oberlinovy řady. Bouquetriesling již pravděpodobně není komerčně využíván, objevit jej můžeme pouze vyjímečně, ve starých vinohradech, například také v České republice.
Charakteristika odrůdy a vína (R. Sotolář)A, 9: (H) Růst je střední až bujnější. Jednoleté réví je středně silné, žlutavě hnědé, dobře vyzrávající, pupeny jsou menší až středně velké, zahrocené. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je lyrovitý, úzce otevřený, líc listu je tmavě zelený, puchýřnatý. Hrozny jsou malé, válcovitě kuželovité, často s křidélkem, středně kompaktní, bobule jsou malé až středně velké, kulaté, žlutozelené s černou tečkou po blizně. Semena jsou středně velká, hruškovitá, s krátkým zobáčkem. Kůra je šedé barvy, odlupuje se v pásech. Odrůda raší v dubnu, kvete v květnu, dozrává na přelomu září a října. Vyžaduje kvalitní oslunění (mírné svahy s jižní expozicí) a teplé polohy, vyhovují lehčí půdy, písčité i kamenité, snáší dobře i vyšší obsah aktivního vápníku v půdě, vlhké, jílovité půdy jsou méně vhodné. Vhodné je střední až vysoké vedení a řez na dlouhý tažeň, snáší i krátký řez. Podnože: na suchých půdách Kober 5 BB a Kober 125 AA, na vlhčích CR 2 a S0 4. Odolnost vůči mrazu je nadprůměrná, odolnost vůči houbovým chorobám je střední, k plísni šedé nízká, trpí sprcháváním. Pozdní odrůda má nižší ale pravidelnou plodnost, výnosy dává 4,5-8 t/ha. Odrůdová vína měla osobitou, jemně kořenitou a muškátovou vůni i chuť a svěží ryzlinkovou aciditu, nedosahovala však kvalit vín Ryzlinku rýnského.
Literatura a internetové zdroje: 9, 10, 26, 163, 166, 176, 199, 202, A)Dávno pestované odrody viniča - Rizling buketový. Ing. Dorota Pospíšilová, PhD., Ing. Rastislav Šimora. In: Vinič a Vino, 1/2011 [online, 2015-09-17]. Dostupné z: http://www.vinicavino.sk/wp-content/uploads/2011/06/VINICaVINO_01_2011_vnutro.pdf, B)Taxon Web. Zahradnická fakulta Lednice. Sotolář, R. Ryzlink buketový [online, 2015-09-17]. Dostupné z: http://taxonweb.cz/t/2052.

Rizling buketový
Poněkud odlišný pohled na zdánlivě (alespoň názvem) stejnou odrůdu přinášejí svým popisem odrůdy Rizling buketový Ing. Dorota Pospíšilová, PhD. a Ing. Rastislav Šimora (2011)B. Tato práce přináší právě popis odrůdy Rizling buketový (pěstované ve vinici starých odrůd v Šatově, tedy v České republice), tuto odrůdu (údajně z řady kříženců Christiana Oberlina na bázi odrůdy Ryzlink rýnský) ovšem porovnává s dalšími kříženci stejné řady tohoto šlechtitele, s názvy Ryzlink romatický (Aromriesling) a Bouquetriesling (tedy s tou, do jejíž synonymiky logicky řadí R. Sotolář i další české zdroje právě odrůdu Ryzlink buketový !). Nedostatkem práce je neuvedení synonymiky popisované odrůdy, to neumožňuje ztotožnit ji s některou jinou odrůdou Ch. Oberlina, katalog VIVC ale žádnou jinou Oberlinovu odrůdu, které by se název Rizlink buketový jako ekvivalent dal přiřadit, neuvádí, je zde pouze odrůda Bukettrebe (syn. mj. Bukettriesling) německého soukromého šlechtitele Sebastiana Englerta. Ve vlastním popisu odrůdy je uvedeno, že rozdíly mezi třemi porovnávanými odrůdami nejsou velké, což je přičítáno společné mateřské odrůdě Ryzlink rýnský. Odrůda Rizling buketový má rašit a kvést o několik dní později, než odrůdy Bouquetriesling (dále jen Br) a Aromriesling (dále jen Ar), zaměkat 15-20 dnů po odrůdě Müller Thurgau a dozrávat středně pozdně, ve druhé dekádě října. Má být nenáročná na půdy, náročná na polohu, mrazu odolává nadprůměrně, houbovým chorobám, zejména botrytidě, slabě. Dále pouze rozdílné znaky tří porovnávaných odrůd: Vrcholky letorostů jsou slabě plstnaté, zelené (Br slabě plstnaté, zlatavé, Ar silně plstnaté, zlatavé), dospělý list je okrouhlý, středně velký, pětilaločnatý, slabě puchýřnatý, na rubu středně silně plstnatý, zoubky jsou středně výrazné, jejich strany rovné a konvexní (Br okrouhlý až pentagonální, malý až středně velký, 5-7 laločnatý, slabě puchýřnatý, na rubu lysý, vcholové zoubky mají rovné, boční mají konvexní strany, Ar pentagonální, středně velký až velký, pětilaločnatý, slabě puchýřnatý, na rubu středně silně plstnatý, vcholové zoubky mají rovné, boční mají konvexní strany). Hrozny jsou malé, průměrné hmotnosti 111 g (Br malé až středně velké, 84 g, Ar malé až středně velké, 83 g, slovní popis tedy v těchto případech neodpovídá uvedené hmotnosti), válcovité s 1-2 křidélky (Br válcovité, někdy s křidélkem, Ar válcovité bez křidélek), kompaktní (Br velmi kompaktní, Ar kompaktní), bobule malé, o hmotnosti 1,45 g (Br malé až středně velké, 1,27 g, Ar malé až středně velké, 1,46 g, opět nesoulad slovních popisů), kulaté (Br okrouhlé, Ar kulaté), zelenožluté barvy (dtto), slupka je středně pevná (Br tenká až středně pevná, Ar středně pevná), dužina je tekutá (Br velmi tekutá, Ar středně pevná). Průměrná cukernatost moštu je 18,3 % (Br 19 %, Ar 19,8 %), acidita 12,7 g/l (Br i Ar 9,3 g/l), chuť moštu je plná, neutrální (Br jemně muškátová, Ar muškátová). Výnosy jsou 2,8 kg/m3 (Br 3,2 kg/m3, Ar 2,4 kg/m3).

Bosco

26. července 2017 v 16:34 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bosco (Francie, cd. 2395), Bosco Bianco, B. B. del Genovesato (Ligurie), B. B. del Genovese, B. B. di Savona (?), Madea (provincie Genova), Pane e Torta (Finale ligure, provincie Savona, in Marinoni et al., 2009)A, Uva bosco (Ligurie)
Původ a rozšíření: Bosco je italská pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z regionu Ligurie (provincie Genova a La Spezia, okrajově i Savona), z oblasti Riviera di Levante. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána již roku 1970 (cd. 036, roku 2015 zde byly tři registrované klony), roku 2010 byla vysazena na ploše 92 ha, tvoří součást vín DOC Cinque Terre, DOC Colline di Levanto a některých vín kategorie IGT197. Vzácně je pěstována též ve Francii. Poprvé ji popisuje roku 1877 G. di Rovasenda a hovoří o ligurském původu, již roku 1883 je uvedena mezi odrůdami, pěstovanými v provincii Janov, ale o jejím skutečném původu neexistují spolehlivé informace. Někteří ampelografové soudí, že se do Ligurie dostala až v průběhu 19. století mořskou cestou46. Název odrůdy prý vznikl podle legendy, která praví, že výhonky révy byly v 19. století nalezeny na okraji lesa poblíž Janova, u vily markýze Durazzo, selektovány v Riomaggiore a odtud se odrůda Bosco měla šířit dále, až se v regionu stala převládající odrůdou ("bosco" znamená v překladu z italštiny "les" či "háj"). Další hypotéza tvrdí, odrůda pochází z místa jejího dnešního nejhojnějšího výskytu, z oblasti Cinque Terre, a její název připomíná zalesněné kopce, které tuto oblast charakterizují.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou částečně otevřené až otevřené, světle zelené s odstíny bronzu a s bronzovými okraji, slabě pigmentované antokyany, středně silně plstnaté až pouze pavučinovitě ochmýřené, apikální listy (1-3) jsou ploché, někdy se žlábkem, puchýřnaté, zelené s odstíny bronzu, na rubu slabě až středně silně plstnaté, bazální listy jsou ploché, někdy s nevýrazným žlábkem, světle zelené, lysé nebo na žilnatině s řídkými štětinkami. Osa je většinou vzpřímená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou stejné, apikální listy jsou mírně miskovitě prohnuté, na líci téměř měďnatě červené, lysé s několika pavučinkami, bazální listy jsou takřka ploché, světle zelené, výrazně členěné, na líci lysé, na rubu řídce vlnatě plstnaté. Internodia jsou kruhového průřezu s naznačenými hranami, na ventrální straně zelená, na dorsální straně načervenalá, lysá, vzácněji slabě vlnatě plstnatá. Úponky jsou bi-, někdy trifidní, dlouhé, silné, zelené. Květenství je 16-18 cm dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké (16,1 x 14,9 cm), pentagonální, pětilaločnaté s hlubokými, výraznými výkroji bez zoubků, horní jsou většinou uzavřené, lyrovité s oblým dnem, dolní mělčí, otevřené, lyrovité s oblým dnem. Centrální lalok je někdy sekundárně členěný. Líc listu je lysý, světle zelený, spíše matný, hladký až slabě puchýřnatý, rub světle zelený, na ploše lysý, žebra jsou drsná, slabě až středně silně štětinkatá, profil listu je téměř plochý, zoubkování je středně výrazné, s úzkou bází a ostrými hroty, s rovnými či konvexními stranami, řapíkový výkroj je otevřený, klínovitý až ve tvaru UV, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je oboustraně zelená, pouze někdy je na líci u báze slabě pigmentovaná antokyany. Řapík je středně dlouhý (8,7 cm) a silný, zelený, červeně žíhaný, lysý, s málo výrazným žlábkem na profilu. Podzimní barva listů je poměrně jasně žlutá, opadávají 10. listopadu. První květenství je na 2-4 nodiu, průměrný počet květenství na výhon je tři, plodnost feminel je sporadická a omezená. Hrozny jsou středně velké až velké (20-22 cm), středně kompaktní až volnější, protáhle kuželovité, často zdvojené či s 3-4 křidélky, stopky dlouhé, robustní, částečně lignifikované, bobule středně velké (12-18 mm), okrouhlé až mírně oválné, světle-, slámově- až zlatožluté, silně šedavě ojíněné, mají sklon na slunci hnědnout. Slupka je silná a pevná, dužina měkká a šťavnatá, nezbarvená, neutrální, herbální, ale ne nepříjemné chuti, s nižším alkoholickým potenciálem. Stopečky jsou snadno oddělitelné. Semena jsou v průměru dvě v bobuli, středně velká, okrouhle hruškovitá s tenčím zobáčkem. Jednoleté réví je dlouhé, silné, málo větvené, kruhového průřezu, hladké, bez ojínění, lysé, nodia okrouhlá, internodia 10-16 cm dlouhá, uniformně světle hnědá, pupeny zaoblené, vystouplé. Kmen je robustní. Růst je bujný, letorosty vzpřímené. Pozdní odrůda raší raně, 10. dubna, kvete 12. června, zaměká 19. srpna a dozrává 21. září, 25-30 dní po Chasselas. Výnosy jsou pravidelné, vysoké, preferuje krátký řez na 3-5 oček a suché půdy v kopcovitém terénu, dobře odolává hnilobě hroznů, průměrně peronospoře, hůře oidiu. Afinita k podnožím dobrá.
Charakteristika vína: Hrozny často slouží k výrobě cuvée s odrůdami Pigato, Albarola a Vermentino, méně často s odr. Bianchetta. Odrůdová vína jsou světle žluté barvy, průměrného obsahu alkoholu a struktury, jemně aromatická, s aroma zelených či žlutých jablek a mandlí, s mandlovou hořčinkou v odchodu. V DOC Cinque Terre Sciacchetrà slouží sušené hrozny výše uvedených odrůd k výrobě dezertních ušlechtilých vín, nazývaných zde "rinforzato" nebo "sciacchetrà". Hrozny odrůdy Bosco jsou často používány též k přímé spotřebě, dobře snáší přepravu a poměrně dlouho vydrží čerstvé.
Literatura a internetové zdroje: 26, 38, 46, 47, 49, 50, 56, 57, 163, 166, 176, 188, 189, 197, 199, 202, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, A)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D. et al. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2015-09-16]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2015-09-16]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2015-09-16]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.