Airén

19. července 2017 v 16:25 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Айрен, Аирен, Айден, Лайрен, Манчега, Вальдепенера, Бланк де Вальдепеньянс, Бланк маченго (Rusko, Ukrajina), Aidé (Andalusie), Aidén (Albacete), A. Blancón, Airén (Francie, cd. 1423), Blanc du Zerhoun, Blancón (Zamora), Burra Blanca (mylně?), Cazalla de la Sierra (Sevilla), Colgadera, Datilera, Dos Hermanas (Sevilla), El Biod (Maroko), El Biodh, Forcallada, Forcallat, F. Blanca (Valencia), Forcallat Blanco, Forcayat (Katalánsko), Forcellat Bianca, Forcellat Blanca, Laeren del Rey, Lairén (Córdoba - Kastilie-La Mancha, Andalusie), Layrén (Montilla-Moriles), Malvar či Mondejar (Guadalajara, Madrid), Manchega (Albacete, La Mancha, Agudo-Ciudad Real, Cehegín-Murcia), Mantuo Laeren, Valdepeñas (La Mancha, Mazuecos-Guadalajara, Itálie, USA), Valdepeñera (Pedroñeras-Cuenca, El Bonillo-Albacete), V. Blanca, Valdepeñero (Ciudad Real-Kastilie-La Mancha), Zerhouni (Maroko)
Původ a rozšíření: Airén je již od středověku pěstovaná, velmi výnosná, autochtonní španělská odrůda původu Vitis vinifera, v podstatě zdejší ekvivalent francouzské odrůdy Ugni blanc. Ve Španělsku tvoří 80 % výsadby vinic v oblastech La Mancha a Valdepeñas a 30 % celkové výsadby vinic. Rozšířená je především na jihu a v centrální části Španělska. Vyrábí se z ni ve světovém měřítku největší množství bílých vín. Ve Španělsku zaujímala roku 2007 plochu 252.364 ha200, ale je jednoznačně na ústupu, ještě na konci 80. let 20. století se pěstovala na bezmála 480.000 ha. Jedná se o nejpěstovanější moštovou odrůdu na světě (i když se místy pěstuje i jako stolní odrůda) a za odrůdou Sultanina o druhou nejpěstovanější odrůdu révy vůbec. Této pozice nedosáhla díky kvalitě vyráběných vín, ale daleko spíše díky skutečnosti, že se jedná o odolnou a nenáročnou odrůdu, jejíž poměrně silná slupka chrání bobule proti extrémním horkům a suchu. Mimo region Kastílie-La Mancha (do kterého patří i oblast DO Valdepeñas), kde se nachází naprostá většina vinic s touto odrůdou, je pěstována na několika tisících hektarech ještě v regionech Andalusie (DO Montilla-Moriles), Madrid (DO Vinos de Madrid) a Murcia (DO Bullas, Jumilla, Valencia, Yecla). Mimo Španělsko není pěstována. Analýza DNA roku 2015 určila, že jedním z rodičů odrůdy Airén je starobylá odrůda HebénC.
Historie odrůdyA, 166: *Již v 15. století byla odrůda, nazývaná dnes Airén, ve Španělsku pěstována pod názvem Lairén (pod tímto názvem se ostatně dodnes pěstuje v okolí Córdoby). *První písemná zmínka o odrůdě, pochází z roku 1513. Ve svém díle "Agricultura General" ji uvádí Gabriel Alonso de Herrera, který používá název "Datileña", protože mu shluky hroznů připomínaly datle. Podotýká, že víno sice nepil, ale že "není příliš silné a nemá ani plnost, by bylo lepší, aby se z hroznů vyráběly hrozinky, protože jsou velmi urostlé a bohaté". *Roku 1807 Roxas Clemente popisuje dva typy odrůdy, první, který známe dnes jako moštovou odr. Airén (též Mantúo Laerén a Laerén de Rey) z regionu La Mancha, druhý jako stolní odrůdu, popsanou Herrerou jako Datileña. O prvním typu píše: "má bělavé, velmi tvrdé réví, zelenožluté, velmi plstnaté listy s mělkými výkroji a krátkými zoubky, listy opadávají pozdně. Hrozny jsou husté, velké, poměrně pozdního zrání, bobule mají viditelnou žilnatinu. Je pěstována v okolí měst Sanlúcar, Xerez, Trebujena, Arcos, Espera, Moguer, Tarifa a Paxarete, též v oblastech Valdepeñas a Manzanares, kde poskytuje kvalitní surovinu k výrobě destilátů". Druhý typ má m.j. "tenké réví, zcela lysé, spíše světle hnědé až načervenalé barvy, velmi měkké. Listy jsou středně velké, poněkud nepravidelné, s hlubšími výkroji, na líci hladké, opadávají brzy". Hrozny jsou údajně používány k produkci hrozinek a tento typ je pěstován v okolí Sanlúcar, Xerez, Trebujena, Algeciras, Arcos, Espera, Moguer, Málaga, Motril, Albuñol, Adra a Paxarete. *Roku 1885 Abela uvádí, že (Mantúo Laerén) se mimo oblastí, uvedených Clementem, pěstuje také v regionu Córdoba (jako Mantúo Lairén) a v okolí měst Cáceres, Ciudad Real, Málaga, Sevilla a Toledo (jako Lairén). *Roku 1914 García de los Salmones zmiňuje pěstování (Lairén) v Madridu, Villacañas (Toledo), Tarancón (Cuenca), Campo de Criptana (Ciudad Real), Frejenal de la Sierra (Badajoz), Montefrío (Granada), Baeza (Jaén), Coin (Málaga), Fiñana (Almería), Cazalla de la Sierra (Sevilla), Espera (Cádiz) a v Córdobě a jako Airén v Albacete. *Roku 1954 Marcilla uvádí Airén jako typickou odůdu regionu La Mancha, pod názvem Lairén pěstovanou v okolí města Montilla (Córdoba) a v Extremaduře, přičemž o odrůdových vínech píše: "z moštu lze vyrobit vynikající stolní vína a také kvalitní bílá vína s výrazným aroma, i když to není příliš běžná praxe. Průměrný obsah alkoholu těchto vín je asi 12 až 14%, v dobrých letech až 15%".*Roku 1965 Fernández de Bobadilla popisuje Mantúo Laerén: Réví je silné, letorosty polovztyčené, internodia průměrné délky, list je velký, okrouhlý, pětilaločnatý s hlubokými dolními výkroji s překrytými laloky, rub listu je samatově plstnatý. Početné hrozny jsou uniformní, velmi dlouhé a tenké, válcovité a nepříliš kompaktní, bobule jsou vejčité, nazelenalé se žlutým nádechem, se silnou slupkou, s pevnou, nepříliš šťavnatou dužinou. Zraje pozdně, hrozny dobře snášejí transport, mošt nemá příliš vysokou cukernatost, kvalita vín je nevelká, jako stolní odrůda se dobře uplatní". *Roku 1976 Hidalgo popisuje Airén: "Dospělý list je pentagonální a klínovitý, průměrné velikosti, horní výkroje jsou překryté, dolní lyrovité, lís je lysý, rub plstnatý, hrozny velké, volné, bobule velké, uniformní žluté barvy, okrouhlé, s měkkou dužinou". *Roku 1971 v "Inventario Vitícola Nacional" Hidalago a Rodríguez Candela Airén uvádějí z měst Ciudad Real, Cuenca, Madrid, Málaga a Toledo, jako Lairén pak z Córdoby, Jaén a Sevilly, jako Valdepeñera nebo Airén z Albacete. *Jancis Robinson (Guía de Uvas para Vinificación) roku 1996 Airén uvádí jako nejpěstovanější odrůdu světa (423.100 ha), následovanou odr. Garnacha (Grenache), pěstovanou na 317.500 ha, Mazuelo (244.330 ha), Ugni blanc (203.400 ha), Merlot (162.200 ha) a Cabernet Sauvignon (146.200 ha). Dále zmiňuje, že jde o nejběžnější odrůdu Španělska, pěstovanou zde na 30% plochy vinic, dominující na vinicích regionů Valdepeñas a La Mancha. Na jihu Španělska je známá jako Lairén. *José Peñín roku 1977 v knize "Cepas del Mundo" klade původ odrůdy Airén do regionu La Mancha, odkud pocházejí dvě třetiny všech hroznů, vypěstovaných ve Španělsku. Airén je v tomto regionu naprosto dominantní odrůdou, zejména v okolí Ciudad Real a Toleda, o něco méně v Albacete, v Cuenca a na jihu v oblasti Montilla-Moriles. Odrůdová vína popisuje takto: "měla špatnou pověst, protože byla vyráběna nevyhovující technologií. Dobře technologicky zvládnutá vína mají aroma zralého ovoce, například banánu, ananasu nebo grapefruitu, v chuti jsou přes určitý nedostatek acidity docela příjemná, snadno pitelná, i když ne elegantní. Nejlepší mají buket růží a jemnou, harmonickou chuť s dostatečnou perzistencí. Obsah alkoholu bývá 13-14%. Odrůda dozrává pozdně, je dokonale přizpůsobena drsnému aridnímu klima regionu La Mancha, dobře prospívá na vápenatých půdách v nadmořské výšce až 700 m. Je velmi odolná vůči suchu a houbovým chorobám, což vysvětluje rozsáhlou výsadbu odrůdy po révokazové kalamitě. *Z výše uvedené bibliografie je patrné, že existují dva typy odrůdy. První typ, moštová odrůda, je pěstována v regionu La Mancha, poprvé ji zmiňuje Clemente, poté Abela, García de los Salmones, Marcilla, Hidalgo, Jancis Robinson a Peñín. Druhý typ (Layrén nebo Datileña) stolní odrůdu, uvádí Alonso de Herrera, poté Clemente a Fernández de Bobadilla. Poprvé zmiňuje název Airén (v současné době nejpoužívanější název odrůdy) García de los Salmones roku 1914 z provincie Albacete. *Názor, že je odrůda Airén identická s odr. Burra blanca (v překl. "bílý osel"), pěstovanou na Kanárských ostrovech168, je ojedinělý, jiné zdroje jej neuvádějí, identická je ale s marockou odrůdou El Biod199.
Původ názvu odrůdy není jasný. AirenB je ve španělsku nepříliš rozšířené ženské jméno, varianta hebrejského mužského jména Aaron (v překl. z hebrejštiny "horská pevnost", též "osvícený", "vysoký" či "světlý"). Zajímavé je, že v anglicky mluvících zemích je toto jméno považováno za chlapecké mužské jméno. Jeho variantami jsou dále m.j. Ayren, Airyn, Aiden. Jako další zajímavost lze uvést, že v čínštině zní přepis názvu odrůdy (Àirén) "milenec" či "miláček" a v japonštině "soucit"166.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě, někdy středně silně pigmentované antokyany, bělozelené s jemně bronzovými až růžovými okraji, silně bíle vlnatě plstnaté, bez štětinek, mladé listy jsou světle zelené s bronzovými okraji, málo zabarvené antokyany, silně bíle vlnatě plstnaté, bez štětinek. Internodia jsou na dorsální straně zelená s červenými pruhy, na ventrální zelená, vzácněji červeně žíhaná, nodia jsou z obou stran zelená, stejně jako internodia jsou lysá, pupeny jsou velmi slabě pigmentované až skoro zelené, úponky jsou středně dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, někdy klínovité, pětilaločnaté se středně hlubokými, překrytými horními výkroji, na líci zvlněné, slabě puchýřnaté, středně zelené, na rubu, na ploše i na žilnatině střednně silně plstnaté a štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý s ostrým dnem či lancetovitý, někdy ve tvaru UV, často se zoubkem, bez ohraničení žilnatinou. Řapík je většinou kratší, než středová žíla listu, takřka lysý. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubkování je středně výrazné, nepravidelné, s rovnými nebo konvexními stranami. Hrozny jsou velké, rozvětvené či kuželovité s 1-4 křidélky, středně kompaktní, s velmi krátkou, pouze u báze lignifikovanou stopkou, bobule jsou uniformní, střední velikosti až větší, okrouhlé, zelenožluté až bělavé, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti s 1-2 semeny. Hilum je výrazné. Stopečky bobulí jsou středně obtížně oddělitelné, krátké. Jednoleté réví je hnědé, rýhované. Růst je středně bujný až bujnější se vzpřímenými, někdy až s polovzpřímenými letorosty, réví dobře vyzrává, výnosy jsou velmi vysoké a stabilní. Relativně nenáročná odrůda, velmi dobře odolná horku a suchu, přímo předurčená k pěstování v horkých a suchých oblastech centrálního Španělska. Pozdní až velmi pozdní odrůda raší a dozrává velmi pozdně, ve Španělsku se sklízí v polovině září. Odolnost proti houbovým chorobám je mírně nadprůměrná, vůči oidiu slabší, vůči mrazům podprůměrná. Odrůda dobře prospívá i na méně úrodných půdách, dobře snáší krátký řez. Vysazuje se obvykle ve velmi nízké hustotě, která většinou nepřesahuje 1500 keřů révy na hektar, vinice s touto odrůdou proto ve Španělsku zaujímají rozsáhlou plochu. Výnosy se pohybují mezi 4,5-6 kg na keř.
Charakteristika vína: Vína z této odrůdy byla dříve nepříliš zajímavá, jednoduchá, světle žlutá, neutrálního typu, s obsahem alkoholu až 14 % a s velkým sklonem k oxidaci. Zlepšila se díky včasné sklizni, pečlivému výběru a reduktívní technologii výroby. Dnes jsou často mísena do poměrně kvalitních cuvée, v DO Vinos de Madrid například s odrůdami Macabeo či Malvar, v regionechValdepeñas a La Manchaněkdy dokonce i s odrůdou Tempranillo (zde často pod názvemCencibel nebo Tinto fino). Výsledná cuvée jsou většinou průměrné kvality, mají světlejší kaštanově oranžovou barvu, rustikální charakter a jsou příjemně aromatická. Stejná kombinace odrůd s nižším podílem modrých hroznů se opakuje v klasických klaretech z okolí města Valdilecha, které mají mírnou kyselinku a neutrální až jemně ovocité aroma. Odrůdová bílá vína jsou i dnes vhodná pro rychlou spotřebu a nehodí se k archivaci (oxidační proces začíná po 1-2 letech). Spíše jako kuriozitu lze proto vnímat pokusy o výrobu odrůdových barikovaných vín. Reduktivně vyrobená odrůdová vína jsou svěží, suchá, mají světlou barvu, spíše neutrální aroma, ve kterém můžeme najít banány, citrusové plody, zelená jablka či hrst mandlí nebo lískových oříšků a jemnou chuť, ne zvláště výraznou a osobitou, někdy s rustikálními tóny. Obecně mívají nižší kyselinku a nanejvýš průměrnou plnost, průměrný obsah alkoholu bývá 13,1% při aciditě 5,3 g/l. Tradičně koncipovaná, oxidativní technologií vyrobená vína jsou těžká, často mají zlatožlutou barvu, rychle oxidují. Jsou jemně aromatická s tóny banánu a jablka, mívají nízkou aciditu a plné tělo. Vína také slouží k výrobě vinných destilátů typu brandy, což činí odrůdu srovnatelnou například s francouzskou odrůdou Ugni blanc.
Literatura a internetové zdroje: 26, 10, 100, 14, 28, 115, 118, 120, 122, 124, 125, 127, 163, 166, 168, 171, 176, 181, 188, 198, 199, 200, 202, A)Viveros Villanueva [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.viverosvillanueva.es/index.php?option=com_content&view=article&id=70&lang=es, B)Think Baby Names [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.thinkbabynames.com/meaning/1/Airen, C)Pedigree analysis of the Spanish grapevine cultivar 'Hebén'. Zinelabidine, L.H. et al. Vitis 54 (Special Issue), 81-86 (2015) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4983/4773, *Bodegas Sillero [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.bodegassillero.com/Bodega.htm, *Caracterización del potencial enológico de las variedades Pardillo, Moravia agria y Tinto velasco en Castilla-La Mancha. INIA, 2000-2002 [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://pagina.jccm.es/ivicam/investigacion/finalizados/pardillo.pdf. *Genetic characterization of grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars from Castilla La Manche (Spain) using microsatellite markers. Fernandez-Gonzales, M. et al. Vitis 46 (3), 126-130 (2007) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2007%201087.pdf, *Variedades de vid de Asturias. Loureiro, Rodriguez, D., Moreno Sanz, P., Suarez Valles, B. Gobierno de Espana, Ministerio de Ciencia e Innovacion, 2011 [online, 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.serida.org/pdfs/5173.pdf, *Chloroplast microsatellite polymorphisms in Vitis species. Arroyo-García, R. et al. Genome 45 (6) 1142-1149 (2002) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/10973761_Chloroplast_microsatellite_polymorphisms_in_Vitis_species, *Molecular Characterization of Grapevine Rootstocks Maintained in Germplasm Collections. De Andrés, M.T. et al. American Journal of Enology and Viticulture 58 (1) 75-86 (2007) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Antonio_Cabezas/publication/239526341_Molecular_Characterization_of_Grapevine_Rootstocks_Maintained_in_Germplasm_Collections/links/02e7e51cd7c3ac6044000000.pdf, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Genetic structure and differentiation among grapevines (*Vitis vinifera*) accessions from Maghreb region. Riahi, L. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 57 (2) 225-272 (2010) [2015-07-07]. Dostup. z: https://www.researchgate.net/profile/Nejia_Zoghlami/publication/227202445_Genetic_structure_and_differentiation_among_grapevines_%28Vitis_vinifera%29_accessions_from_Maghreb_region/links/00b4951d4a39550400000000.pdf, *Genetic structure, origins, and relationships of grapevine cultivars from the Castilian Plateau of Spain. Santana, C.J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 61 (2) 214-224 (2010) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://sostenible.palencia.uva.es/system/files/publicaciones/Santana. AJEV 2010.pdf, *Identification and relationships of grapevine cultivars authorized for cultivation in Castilla La Mancha (Spain). Fernandez Gonzales, M. et al. American Society for Enology and Viticulture 63 (4) 564-567 (2012) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/265913969_Identification_and_Relationships_of_Grapevine_Cultivars_Authorized_for_Cultivation_in_Castilla_La_Mancha_(Spain), *Molecular characterization of Moroccan grapevine germplasm using SSR Markers for the Establishment of a reference Collection. El Oualkadi, A. et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin 43 (3), 135-148 (2009) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/258998639_MOLECULAR_CHARACTERIZATION_OF_MOROCCAN_GRAPEVINE_GERMPLASM_USING_SSR_MARKERS_FOR_THE_ESTABLISHMENT_OF_A_REFERENCE_COLLECTION, *Recovery, identification and relationships by microsatellite analysis of ancient grapevine cultivars from Castilla-La Mancha: the largest wine groving region in the world. Mena, A. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61 (3) 625-637 (2014) [online, 2015-07-07]. Dostupné z: http://static-content.springer.com/esm/art:10.1007/s10722-013-0064-3/MediaObjects/10722_2013_64_MOESM1_ESM.pdf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama