Alanttermö fehér

19. července 2017 v 16:28 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Alacsony Fehér, Alantermo (Bulharsko), Alantermö, Alanttermö (Maďarsko, Francie, cd. 1605, in Goethe 1887), A. Weiss, Alattermö, Alföldi, Allantermö, Aloltermö, Bálintka, Batai, Erösizü, Fehér Kadarka, Grünling, Jófele Frankus, Niedrigweiss, Pergö, Perö, Sajgo, Tieftragende, Vieltragende, Zelenica, Zelinka
Původ a rozšíření: Alanttermö fehér je starobylá, autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z území dnešního Maďarska či obecně z prostoru Karpatské kotliny. Dnes je tato odrůda velmi vzácně a na malých plochách pěstována v Maďarsku. Popsal ji například H. Goethe ve své knize Ampelographischen Wörterbuch177 a později ve druhém vydání knihy Handbuch der Ampelographie (1887)163, A.
Název odrůdy: Andreas Jung uvádí, že názvy či synonyma odrůd, známých již v antických dobách, často vycházejí z jejich (tehdejšího, někdy i původního) místa pěstování, takže výraz Alan(t)termö lze rozložit na základ Alan-Thor-Moerh ve významu "réva Alanů, Taurisků (Thor-Ruk, snad též Thráků) a Mórů (Moerh, Maurů, původem ze severu Íránu)", tedy původem kavkazských národů, později obývajících Pannonii, stejně jako výraz Alascony označuje révu antických Helisků (Lýkové, Hal-Lykier, Galli-Leuker, Gallego), obyvatelů severních Karpat, původem z Anatolie (keltského kmene, jehož jméno dalo mj. základ názvu Galície). Jejich předky byli to mimochodem Chetité, původem indoevropský národ, který právě v Anatolii založil ve druhém tisíciletí př. Kr. mocnou říši a jména jejich kmenů Palai, Hatti a Luwier (tvary těchto jmen se napříč obdobím a jazyky velmi liší, namátkou Chatejci, Hetejci, Hittites, Hittite, Hethiter a Lýkové, Lugier, Leukern, Lykern, Lesgiern, Lukka) se dodnes promítají do názvů států, přes jejichž území tyto kmeny putovaly zpět do Evropy již jako galské (keltské). Řecko, tedy Helada (Heloten), Lužice (Lausitz), Valašsko (Wallachen), Polsko (Pol-Lakken), Itálie, tedy Faliskové (Phal-Lisker), Italikové (Hit-Hal-Leuker), alpské kmeny (Vindelikové), jihoněmečtí Volskové, Welšané (Wol-Lukka), Lucembursko (Lucilinburhuc, Lukka-Halin-Berigh), všechny tyto národy a lokality mají dodnes ve svých jménech a názvech tento prastarý základ. Podobné ovšem platí (či jako jedna z alernativ výkladu vzniku názvu platit může) i o jiných názvech drůd, namátkou názvy "muškát", "sylvánské", "muscadet", "morillon" atdA. Adjektivum "fehér" znamená maďarsky "bílý".
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda, kterou H. Goethe (1887) nazývá Alanttermö a jejíž oficiální název dnes zní Alanttermö fehér, se liší výrazněji vrásčitým lícem a též silněji plstnatým rubem listů, většími hrozny a především středně velkými, vždy kulatými bobulemi od odrůdy, kterou popsal pod názvem Alanttermö ampelograf Németh (1970). Némethova odrůda se naopak velmi podobá starobylé odrůdě Grünfränkisch, znovuobjevené roku 2009 u německého Landau, v regionu Falcko. Nemá sice výrazně pigmentovanou žilnatinu listů, rub je naopak výrazněji plstnatý, to vše ale může být odlišností pouze v rámci druhové variability (klonu). Synonyma Fehér Kadarka a Bálint, stejně jako další, náležící dnes též do synonymiky odrůdy Sylvánské zelené, svědčí o morfologické podobnosti s odrůdami ze skupiny odrůd s třílaločnatými, mělce členěnými, pentagonálními listy, ke kterým patří odr. Grünfränkisch, stejně jako odrůda Heunisch weiss a další odrůdy vinné révy původu Vitis vinifera ze skupiny odrůd z Karpatské oblasti na Maďarsko-Rumunském pomezí.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, velmi slabě pigmentované antokyany až zcela bez pigmentace, internodia a nodia letorostů jsou zelená na obou stranách. První bazální list je světle žlutozelený, na rubu slabě plstnatý. Dospělé listy jsou velké, klínovité, mírně miskovitě prohnuté, třílaločnaté se středně hlubokými výkroji až naznačeně pětilaločnaté, někdy se zoubkem v horním výkroji, na líci silně vrásčité, na rubu slabě plstnaté. Řapíkový výkroj je uzavřený až překrytý, s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubky mají konvexní strany. Hrozny jsou středně kompaktní, někdy volnější, středně velké, válcovité, většinou bez křidélek, stopka velmi krátká, bobule jsou menší až středně velké, okrouhlé až mírně oválné, zelenkavě bělavé se sklonem rezavět na osluněných líčkách, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální až jemně aromatické chuti. Plodnost bazálních pupenů je střední. Odrůda raší raně, zaměká a dozrává pozdně. Ampelograf H. Goethe ji zmiňuje z Maďarska a Sedmihradska a uvádí doplňující popis: Růst je bujný, plodnost vysoká. Réví je silné, mírně zploštělé, s krátkými internodii, lesklé, hnědočervené barvy s tmavě šedými tečkami, očka jsou středně velká, špičatá, slabě žlutavě vlnatě ochmýřená. Úponky jsou hojné. Dospělé listy jsou tří- až pětilaločnaté, na líci silně vrásčité, na rubu plstnaté, silné, velké, tupě zoubkované. Hrozny jsou velké, kompaktní, často rozvětvené, bobule středně velké, bělavě zelené, s tenkou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti. Odrůda plodí na druhém až třetím očku, takže hrozny jsou velmi hluboko zavěšené (viz. synonymum "Tieftragende").
Literatura a internetové zdroje: 26, 66, 68, 163, 177, 199, 202, A)Historische Rebsorten. Andreas Jung. Grünfränkisch [online, 2015-07-08]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/gruenfraenkisch/, *Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2015-07-08]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf, *Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. Halaszi, G. et al. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2015-07-08]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama