Albana bianca / Riminèse

19. července 2017 v 16:39 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Albana Bijela, A. á Grappolo fito, A. á Grappolo longo, A. á Grappolo lungo, A. á Grappolo rado o gentile, A. dell´Istria ?, A. della Forcella, A. di Bertinoro, A. di Bologna, A. di Forli, A. di Gatteo, A. di Lugo, A. di Montiano, A. di Pesaro, A. di Romagna, A. di Terra del Sole, A. Gentile, A. G. Di Faenza, A. G. Di Ravena, A. Grosso, Albano, Albanone, Albuele, Albuelis, Biancame Sinalunga, Creminese, Criminese, Forcella, Forcellata, Forcellina (mylně), Forcelluta, Greco (nikoli Greco Bianco), Greco di Ancona, Grimines(s)e, Griminesse, Raccia Pollone, Ribona, Rimenese, Riminese, R. ad Uva Rosa, R. Bianco, R. dell Elba, Riminèse (Francie, cd. 124, no. 2405), Sforcella, Uva Riminese
Původ a rozšíření: Albana bianca je stará, autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, jedna ze tří základních odrůd regionu Emilia-Romagna, pěstovaná v Itálii roku 2010 na 1.523 ha197. Nejhojnější je v provinciích Forlì, Ravenna a Bologna, v údolích mezi pohořím Apeniny a Jadranem, kde panuje kontinentální klima s chladnými zimami a horkými, suchými léty. Nejlépe se jí zde daří v okolí měst Faenza, Dozza a Bertinoro. Doporučena k pěstování je ještě v provinciích Pesaroa Urbino, Modena a Rimini, autorizovaná dále v provincii Ferrara. Mimo region Emilia-Romagna ji najdeme na menších plochách i v regionech Liguria (provincie La Spezia), Marché, Toscana a Umbria. Jako vůbec prvnímu bílému vínu v Itálii byl přidělen roku 1987 statut DOCG Albana di Romagna právě vínu, vyrobenému z odrůdy Albana. Dále tvoří součást cuvée vín Reno DOC, Romagna DOC, Colli Bolognesi DOC, šumivých vín Romagna Albana Spumante DOC a vín IGT Bianco del Sillaro. Odrůda byla známa již starým římanům, pod jinými názvy ji patrně zmiňují již Plinius starší, Plinius mladší, Catone a Varrone. Pod svým dnešním názvem ji z Itálie písemně zmiňuje Pietro de Crescenzi r. 1303. Od 17. století se u názvů odrůd začínají objevovat adjektiva, označující jednotlivé typy odrůdy, Tanara (1644), Bollettino Ampelografico (1879) a Molon (1906) postupně uvádějí až třicet různých, někdy i velmi zavádějících adjektiv. V současnosti v Itálii rozeznáváme pět typů odrůdy, roku 2015 zde bylo registrováno 10 klonů, do národního katalogu odrůd byla zapsána roku 2007 (cd. 004)197. Na ostrově Korsika je tato odrůda pěstována pod názvem Riminèse30, 199, B, C, D. Roku 2011 zde byla vysazena na ploše pouhých 0,2 ha, ve Francii je k dispozici pouze jeden registrovaný klon30.
Název odrůdy: O původu názvu odrůdy existují dvě hypotézy, první uvádí, že je tento název odvozen od jména pohoří Colli Albani v regionu Lazio, jižně od Říma, protože se předpokládá, že odrůda odtud byla do regionu Emilia-Romagna introdukována Římany, druhá patrně pravděpodobnější hypotéza říká, že je název této odrůdy odvozen z latinského slova "albus", v překladu "bílá, bílý". Stejného původu je i název (a někteří ampelografové tvrdí, že i samotná odrůda) Elbling, odrůda, kdysi hojně rozšířená v údolí Rýna, v Německu, která je dle několika ampelografických studií prokazatelně italského původu a do údolí Rýna se dostala patrně již ve 4. století. Synonymum Albana di Bertinoro dostala odrůda dle legendy poté, co kraj (a dnešní město Bertinoro) navštívila roku 435 po Kr. Galla Placidia, dcera císaře Theodosia, stižená malárií a na utišení žízně dostala džbán místního vína. Prohlásila údajně "Non di Così rozzo Calice sei degno, o vino, ma di Berti in Oro", tuto slovní hříčku lze volně přeložit "nezasloužíš si být opilá z takového hrubého džbánu, ale z zlata" ("berti in oro" ve významu "opilá ze zlata")38. Francouzské synonymum Riminèse obdržela odrůda od místa jejího domnělého či skutečného původu.
Typy odrůdy: V oblasti pěstování odrůdy Albana bianca je rozeznáváno pět variet či typů této odrůdy: Albana gentite di Bertinoro (tento typ odrůdy proslavila Galla Placidia, dcera císaře Theodosia) a Albana della Compadrona, které mají největší hrozny, Albana della Serra s výrazně protáhlými hrozny, Albana della Forcella (někdy také pouze Forcella)s hrozny protáhlými a často vidlicovitě rozdvojenými (z italského "forcella" též "forchetta", v překladu "vidlice, vidlička"), což může být dle některých ampelografů způsobeno virózou (Fontana et Filippetti, 2006)46, Albana della Bagarona se středně velkými hrozny a Albana della Gaiana s hrozny nejmenšími. Tyto typy jsou někdy nazývány pouze podle velikosti bobulí či hroznů Albana a grappolo rado (též Albana a grappolo gentile), Albanone (též Albana grossa), Albana a grappolo lungo a Albana a grappolo fitto. Uvedené typy odrůdy jsou pouze reakcí odrůdy Albana na terroir, typ Albanone je charakteristický přítomností velkých bobulí spolu s malými zakrnělými, sladkými, většinou bezsemennými bobulkami, tento typ postupně mizí, protože je méně výnosný než předchozí. Odrůda Forcella, vyskytující se vzácně v okolí města Bologna, v italském regionu Emilia-Romagna, je geneticky odlišná od biotypu odrůdy Albana s názvem Albana della Forcella (společný je každopádně původ jejich názvu). Již Acerbi roku 1825 uvádí obě odrůdy samostatně46. Pravdou je, že národní katalog italských odrůd zmiňuje tuto odrůdu (roku 2016) v rámci popisu odrůdy Albana jako její pravděpodobný klon, i když uvádí, že někteří ampelografové ji považují za samostatnou a svébytnou odrůdu197.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Albana není i přes synonyma Greco či Greco di Ancona příbuzná s rodinou odrůd Greco bianco. Ve studii, zveřejněné roku 2008A, byla konstatována příbuznost s odr. Garganega, ale protože zatím neznáme rodiče této odrůdy, nedá se povaha příbuzenských vazeb přesněji specifikovat. V Itálii je, dnes již pouze jako rarita, pokud již z vinic zcela nevymizela, pěstována patrně nepříbuzná odrůda Albana nera. Existuje ještě španělská moštová odrůda s názvem Albana, novokřížení odrůd Palomino fino x Trincadeira das pratas, vyšlechtěné v 80. letech (Junta de Andalucia, C.I.F.A. Rancho de la Merced)163.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm) jsou otevřené, silně bíle vlnatě ochmýřené, s růžovým nádechem na okrajích, s odstíny bronzu, apikální listy (1-3) jsou bíle vlnatě ochmýřené, bělavě zelené s bronzovým nádechem, bazální listy jsou na líci pýřité, zelené se silnými bronzově oranžovými tóny, na rubu bílě plstnaté, bělavé, s růžovými okraji. Letorosty kvetoucí jsou otevřené, silně bíle vlnatě plstnat, bělavé nebo nažloutle zelené barvy s karmínově červenýmnádechem. Mladé apikální listy jsou bělavě zelené, na okrajích hnědé, třílaločnaté, bazální listy jsou světle zelené, výrazně bronzově až mědnatě skvrnité, na rubu hustě vlnatě plstnaté, první má řapíkový výkroj úzce otevřený, ve tvaru V až lancetovitý, další se postupně blíží dospělým listům. Internodia mají kruhový průřez, trochu hranaté kontury, jsou zelená, na vnější straně nahnědlá, mírně plstnatá. Úponky révy jsou trifidní či bifidní. Dospělé listy jsou miskovitě prohnuté s mírně podehnutými okraji, pentagonální, velké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou otevřené, lyrovité s oblým dnem až uzavřené s průsvitem. Okraje jsou středně výrazně, pilovitě zoubkované, zoubky mají konvexní a konkávní stranu, popřípadě obě dvě rovné, líc listu je tmavě zelený, matný, lehce zvlněný, průměrně puchýřnatý a drsný, rub listu je šedozelený, plstnatý. Řapíkový výkroj je překrytý s průsvitem, s ostrým dnem až zcela překrytý, méně často úzce otevřený až uzavřený, lancetovitý. Žilnatina listu je na obou stranách, v okolí řapíku, středně silně až silně pigmentovaná antokyany, narůžovělá až světle červeně zbarvená. Řapík listu je krátký a poměrně silný, s vínově červeným nádechem, lysý, kanálek na průřezu není příliš evidentní. Podzimní zbarvení listů je žluté. Hrozny jsou velké, dlouhé až velmi dlouhé (20-25 cm), válcovité, jednoduché nebo s jedním, zřídka s více křidélky, řídké, středně kompaktní nebo kompaktní, v závislosti na klonu. Stopky jsou středně velké, málo lignifikované, na osluněné straně růžově zbarvené, stopečky jsou štíhlé, žlutozelené, tečkované, snadno oddělitelné. Bobule jsou středně velké, okrouhlé, se silně ojíněnou, tenkou, středně pevnou slupkou postupně žlutavě zelené, zlatožluté až jantarově hnědavé barvy, se šťavnatou, velmi sladkou dužinou jednoduché chuti s 1-2 semeny střední velikosti, protáhle hruškovitého tvaru, s průměrně dlouhým zobáčkem. Réví má středně dlouhá internodia (10 cm), je silné, jemně rýhované, červenohnědé, kulatého průřezu, s většími pupeny. Růst je bujný až velmi bujný, letorosty jsou polovzpřímené až poléhavé, odrůda raší pozdně, 14 dnů po Chasselas, kvete a zaměká středně pozdně, zrání je středně pozdní, asi 17 dní po Chasselas, obvykle se v Itálii sklízí ve druhé polovině září. Preferuje dlouhý řez, kopcovitý terén, dobře exponované polohy na jílovitých, průměrně úrodných půdách. Je poměrně náchylná k houbovým chorobám, především na botrytidu (je vhodná pro cibébové výběry), ale také na padlí a hnilobu hroznů, výnosy dává vysoké, ale poměrně kolísavé. Dobře odolává suchu a pozdním jarním mrazům, zimním mrazům odolává průměrně. Kvalita hroznů je vysoká, mošt má vyšší cukernatost, 16-20°Babo, průměrnou aciditu, 5-9 g/l a ve slupkách i poměrně vysoký obsah tříslovin.
Charakteristika vína: Ve vínech Albana di Romagna DOCG z vyzrálých hroznů, slámově žlutých, s vyšším obsahem alkoholu, můžeme hledat meruňky, ananas, banány a med, bývají svěží, bohatá, šťavnatá a svůdná a vyrábějí se ve variantách suché až sladké. Hrozny v této oblasti slouží i k výrobě sladkých vín typu "passito" v Albana di Romagna DOCG Passito. Ta se vyrábí buď přímo z přezrálých a již na vinici částečně seschlých hroznů, nebo se hrozny pomalu suší na rohožích v dobře větraném prostoru. Minimální obsah alkoholu tohoto typu vína je 15,5 %, musí zrát v sudech nejméně po dobu šesti měsíců, většina vinařů je však nechává zrát 2-4 roky. V průměru se ročně vyrábí méně než 200.000 lahví Albana Passito. Z odrůdy se vyrábí i šumivé "Albana Spumante" v Romagna Albana Spumante DOC. V DOC Colli Bolognesi, v kopcovité oblasti v blízkosti města Bologna, se hrozny odrůdy Albana mísí do cuvée s odrůdou Trebbiano Romagnolo a vyrábí se z nich lehké suché bílé víno.
Stolování: Suchá vína slouží jako doprovod k lehkým salátům a pokrmům z mořských plodů, k mořským rybám. Polosuché a sladké verze se ochotně snoubí s ovocem a sladkými krajovými specialitami. Albana passito je výborné k foie gras, gorgonzole a k různým sýrům.
Literatura a internetové zdroje: 25, 26, 28, 30, 42, 43, 46, 47, 48, 49, 50, 56, 57, 58, 120, 163, 166, 176, 181, 188, 197, 199, 202, A)Sangiovese and Garganega are two key varieties of the Italian grapevine assortment evolution. Crespan, Calo, Giannetto, Sparacio, Storchi, Costacurta. Vitis 47 (2), 97-104 (2008) [online, 2015-07-09]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2008%20895.pdf, B)Les cépages insulaires ou le Riacquistu des cépages corses (2 ème partie). Nathalie Uscidda, CRVI Corse, lieu-dit E caselle - 20230 San Giuliano. Revue française d'œnologie, mars/avril 2014, n°263 [online, 2015-07-09]. Dostupné z: http://www.oenologuesdefrance.fr/gestion/fichiers_publications/506_Cepages_co.pdf, C)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010). [online, 2015-07-09]. Dostupné z: http://profs.sci.univr.it/~pezzotti/publications/cipriani2010.pdf, D)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Pgs 229-230, 392, 604-605. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/, *Terre del Vino [online, 2015-07-09]. Dostupné z: http://www.terredelvino.net/it/articolo/regione-emilia-romagna-accordo-con-vivaisti-la-salvaguardia-dei-vitigni-autoctoni, *Podereneretta [online, 2015-07-09]. Dostupné z: http://www.podereneretta.com/vini.html, *Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. M. di Vecchi Staraz, M. Bandinelli, M. Boselli, P. This, J.M. Boursiquot, V. Laucou, T. Lacombe, D. Varés. J. AMER. SOC. HORT. SCI. 132(4):514-524. 2007. [online, 2015-07-09]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama