Albarola (Bianchetta Genovese)

19. července 2017 v 16:47 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Albarola (Francie, cd. 2390), A. Bianca, A. dei Piani, A. di Lavagna (mylně), A. di Sestri, A. Trebbiana (in Acerbi 1825-La Spezia), Arbarola, A. Trebbiana, Bianchetta, B. Bianca, Bianchetta Genovese (Francie, Itálie-provincie Janov), B. del Genovesato, Bianchetto, Calcatella (Itálie, Sarzana-provincie La Spezia), Calcatella di Sarzana, Erbarola, Genovése (Korsika, Elba, mylně), Gianchetta, Gianchetto, Giunchetta, Temosci, Trebbiana Blanca, T. di Sarzana e Carrara, T. Nostrale (La Spezia), Trebbiano Albarola, T. di Sarzana, Trebbiano Locale, Uva Albarola, U.A. Genovese
Původ a rozšíření: Albarola je italská autochtonní, středně pozdní moštová a místy i stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná dnes v Ligurii (provincie Genua a La Spezia) a na menších plochách v Toskánsku (provincie Massa-Carrara) a na Sicílii, celkem v Itálii roku 2010 na ploše pouhých 149 ha (ještě roku 1982 to bylo 4.955 ha) a na dalších 48 ha pod názvem Bianchetta Genovese197 (dle jiných zdrojů činila osazená plocha téhož roku 1.453 ha, tento údaj je dle vývoje změn osazených ploch v posledních desetiletích pravděpodobnější)200. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1970 (cd. 008, roku 2015 čtyři registrované klony)197. V Ligurii tvoří součást v cuvée vín DOC Cinque Terre a Cinque Terre Sciacchetrà (a pod názven Bianchetta Genovese se zde příležitostně setkáme i s víny odrůdovými), DOC Golfo di Tigullio, Colli di Luni, Montescudaio,Bianco Pisano di San Torpé, Colline di Levanto a Val Polcevera, v Toskánsku součást cuvée vín DOC Candia dei Colli Apuani, dále ji najdeme v mnoha vínech kategorie IGT. V Ligurii se odrůda Albarola pěstuje též jako stolní odrůda, důvodem je její rané zrání, hrozny se objevují na trhu již v polovině srpna. Původní oblast rozšíření této starobylé odrůdy sahá od Riviera di Levante k Sarzanese a odtud do malé oblasti v severní části Toskánska, někteří ampelografové kladou místo původu odrůdy právě do Toskánska. Název "Bianchetta Genovese" ovšem na druhé straně odkazuje na (domnělý či skutečný původ) z ligurské provincie Janov (Genova). Používané synonymum Calcatella je odvozeno od slova "calcatti", v překladu "pošlapaný", odkazuje na často deformované bobule, nahuštěné v kompaktním hroznu. Odrůdu poprvé popisuje Giorgio Gallesio (1839) pod názvem Uva Albarola (syn. Bianchetta del Genovesato), nicméně zmiňuje ji již Acerbi (1825) pod názvem Albarola trebbiana z provincie La Spezia.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Albarola je známa též pod názvem Bianchetta Genovese, ampelografická studie z roku 2009A potvrdila identicitu obou těchto odrůd, nicméně národní katalog italských odrůd197 (ne tak již katalog VIVC)163 je doposud uvádí samostatně. Na podobnost obou odrůd, případně již na jejich identicitu, upozorňovali již v 19. století italští ampelografové Gallesio, De Maria, a Leardi, vlastně až mnohem později, roku 1965, je ampelografové Dell'Olio a Macaluso prohlásili za samostatné odrůdy. Albarola je m.j. název městečka v regionu Emilia-Romagna, v provincii Piacenza, asi 80 km vzdáleného od měst Janov a La Spezia. Název "Bianchetta" se vztahuje k bělavé barvě bobulí, vminulosti byl ovšem často používán i pro jiné odrůdy, takže dřívější údaje o rozšíření jednotlivých odrůd jsou nehodnověrné. Odrůda Albarolanení, navzdory synonymice, příbuzná s rodinou odrůd Trebbiano, ani s korsickou odrůdou Genovése (v Itálii známou pod názvem Scimiscià). Existuje také geneticky odlišná odrůda s názvem Albarola Lavagna, pěstovaná velmi vzácně v údolí Graveglia a v okolí města Chiavari v provincii GenoaA. Katalog VIVC uvádí bez dalších podrobností ještě odrůdu s názvem Albarola nera, neznámého původu163, není ani jisté, zdali je identická s odrůdou s názvem Albarola rossa z evropské databáze odrůd202.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm) jsou otevřené, zelenavě bílé se slabým purpurově červeným nádechem na okraji, bíle vlnatě plstnaté. Apikální listy (1-3) jsou světle zelené, často s načervenalým zabarvením při okrajích, bíle vlnatě plstnaté. Bazální listy jsou světle zelené, výrazně lesklé, hladké, pouze spodní strana je lehce plstnatá. Letorosty kvetoucí jsou otevřené, zelenavě bílé se slabými tóny červené na okrajích, bíle vlnatě plstnaté. Apikální listy jsou světle zelené, bíle vlnatě plstnaté. Bazální listy jsou světle zelené, lesklé, na rubu pavučinovitě ochmýřené. Letorosty jsou kruhového průřezu, hladké, lysé, jednotné zelené barvy. Úponky jsou bifidní, krátké, středně silné, světle zelené. Květenství je středně velké (14 cm), obvykle jednoduché, válcovitě-kuželovité. Dospělé listy jsou středně velké (průměrně 16,4 x 15,1 cm, ale někdy širší než delší), okrouhlé až částečně pětiúhelníkové, nečleněné až třílaločnaté s mělkými výkroji, vzácněji pětilaločnaté, okraj listu je tupě zoubkovaný, velikost zoubkování je střední, strany zoubků jsou konvexní, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý s ostrým dnem až uzavřený s průsvitem, často také značně překrytý. Profil listu je většinou plochý až s mírně podehnutými okraji. Líc listu je tmavě zelený, lesklý, lysý, zvlněný a slabě puchýřnatý, rub světle zelený, pavučinovitě ochmýřený, často i na žilnatině. Žilnatina listu je světle zelená. Řapík je středně dlouhý (11,4 cm) a středně silný, světle zelený s vínovým nádechem na osluněné straně, lysý, s nepříliš zřejmým kanálkem. Podzimní zbarvení listů je žluté, opadávají pozdně, 10.-15. listopadu. Hrozny jsou protáhle válcovitě-kuželovité, někdy s krátkým křídlem, středně velké (16-20 cm), kompaktní, stopky viditelné, zelené nebo částečně lignifikované, tenké, bobule okrouhlé až mírně oválné, často deformované a potom zploštělé, malé až středně velké (12-18 mm), zelenožluté až bělavé či žlutavě bílé barvy, s tenkou, ale pevnou, silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti s převážně dvěma menšími semeny hruškovitého tvaru, s velkým zobáčkem. Stopečky jsou krátké až střední délky, zelené. Jednoleté réví je poněkud křehké, málo větvené, eliptického průřezu, lehce pruhované, bez ojínění, lysé, uzly jsou spíše nenápadné. Internodia jsou střední délky (8-10 cm), oříškově hnědá, žíhaná, uzly jsou výrazněji zbarvené. Pupeny jsou málo ostré a nepříliš výrazné.První hrozen je na druhém (někdy i prvním) nodiu, průměrný počet hroznů na výhon 2-3, plodnost feminel je velmi nízká.Raná odrůda raší 12.-15. dubna, kvete 8.-10. června, zaměká 10.-15. srpna a dozrává středně pozdně, v průměru 10 dní po Chasselas, v Ligurii se jako moštová odrůda sklízí kolem 15. září. Růst je středně bujný, výnosy jsou bohaté a stabilní, vyhovuje krátký řez na 3-5 oček. Odrůda je vhodná pro pěstování v chladnějších a dobře provzdušněných, ale zároveň dobře exponovaných polohách v kopcovitém terénu, na těžších, jílovitých a vápencových půdách. Dle italských ampelografů poměrně dobře odolává houbovým chorobám, citlivější je vůči peronospoře a ve špatně větraných polohách též vůči hnilobě hroznů. Dobře naproti tomu odolává mořským větrům. Afinita k podnožím je dobrá, vyhovuje systém Guyot.
Charakteristika vína: Odrůda Albarola poskytuje vína spíše neutrální chuti a vůně, bledě slámově žluté barvy, někdy se zelenkavými reflexy, jednoduchá, většinou v kvalitě stolních vín, častěji se používá do směsek s aromatickými odrůdami, například Vermentino a Bosco. V chuti a vůni odrůdových vín hledejme zelená jablka, vyzrálá žlutá jablka a citrusové plody, někdy také travnaté tóny. V Ligurii je odrůda používána i k výrobě dezertních vín, tvoří například součást slavného likéru s názvem "Sciacchetrà". Protože je jednou z prvních dozrávajících odrůd tohoto regionu, hrozny se často objevují na trhu a slouží též k přímé spotřebě v čerstvém stavu, většinou je lze koupit již ve druhém srpnovém týdnu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 35, 38, 46, 49, 50, 52, 54, 120, 163, 166, 176, 188, 189, 197, 199, 200, 202, A)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Marinoni D.T. et al. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2015-07-10]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, *Blog e Wine [online, 2015-07-10]. Dostupné z: http://blogewine.blogspot.cz/2007_06_01_archive.html, *Vino OK.it [online, 2015-07-10]. Dostupné z: http://www.vinook.it/Uva-e-Vitigni/Vitigni-bianchi/Albarola.asp, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2015-07-10]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama