Alvarinho / Albariño

19. července 2017 v 17:05 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Abelleiro (Galicie-Španělsko), Albarina (Malta), Albariña, Albariño (Galície, Portugalsko), Albarinyo, Albarín Blanco (mylně, Asturie), Albelleiro, Alvarin Blanco, Alvarinha, Alvarinho (Francie, cd. 55, no. 3037), Azal Blanco (mylně), Cainho Branco (mylně), Galego, Galeguinho nebo Galeguiño (Ponte de Lima-Portugalsko), Paderna
Původ odrůdy: Alvarinho je kvalitativní, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, o které se dříve soudilo, že zdomácněla ve španělské Galícii, odkud se měla šířit dále po Španělsku a po Portugalsku. Do Galície měla dorazit ze střední Evropy, dle různých hypotéz v 11. až 13. století, například vinař Miguel Torres odrůdu považoval za Ryzlink rýnský, přinesený v 11. století německými mnichy do španělského kláštera Santiago de Compostella, přizpůsobený místnímu terroir a odtud dále šířený do dalších regionů, ale v jiných pramenech se hovoří též o cisterciáckém klášteře Armenteira122. Jiná hypotéza tvrdí, že se odrůda naopak do Galície dostala přes Portugalsko, kam se dostala z Řecka na anglických lodích, jiná opět, že ji v 17. století měli němečtí mniši přinést s sebou k uctění Svatého Jakuba z německých regionů Mosel či Rheingau při pouti do Santiago de Compostela. Další možností je, že pochází přímo z Galície, případně ze severu Portugalska, z regionu Minho (oblast Monção). Co se týká historických zmínek, Huetz de Lemps (1967) odkazuje na text z roku 1753 (Casares), který uvádí první popis odrůdy, Lacerda Lobo (1790) ji zmiňuje ze subregionu Melgaço (Minho), Gyrão (1822) ze severu regionu Minho (Monção) a Galície, ze španělské oblasti Rias Baixas, Ferreira Lapa (1874), stejně jako Lacerta Lobo, poukazují na nižší kvalitu odrůdových vín, za vysoce kvalitní je považována až od dvacátého století.
Název odrůdy je, tak jako názvy mnoha dalších bílých odrůd ze středomořského regionu, odvozen z latinského slova "alba" či "albis" a dal by se přeložit jako "malé bílé od Rýna", dle velikosti hroznů a bobulí a také dle domělého původu této odrůdy.
Rozšíření odrůdy: V Portugalsku byla odrůda roku 2010 pěstována na 1.800 ha, je hlavní odrůdou regionu Vinho Verde, nejlépe se jí zde daří v oblastech Monção a Melgaço, kde se vyrábí též odrůdová vína. Dále tvoří součást vín DO Trás-os-Montes - Chaves, Óbidos, Palmela, Alentejo, Alenquer, Torres Vedras, DoTejo a mnoha vín IGT takřka po celém Portugalsku84. Portugalské vinice jsou situovány ve vlahých zónách, kde je přiměřený sluneční svit. Ve Španělsku byla roku 2010 pěstována na 5.490 ha, nejrozšířenější je v Galícii, kde tvoří základní odrůdu DO Rías Baixas (nejhojnější je v okolí města Cambados) a je zde, pro vysokou vlhkost, pěstována většinou na pergolách 1,5-2 m vysoko. Dále tvoří v Galícii součást vín DO Ribeiro, Ribeira Sacra, Betanzos, Peninsula de Morrazo, Valdeorras a mimo tuto oblast též součást vín DO Valencia, Cataluña, Costers del Segre a Monterrei. Mimo Iberský poloostrov je odrůda pěstována na Maltě, kde je též registrována a také například v Kalifornii, mj. v apelacích Santa Ynez Valley, Clarksburg a Los Carneros AVA. Není naproti tomu pěstována v Austrálii, i když to bylo dlouho v literatuře uváděnoG,H.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Dlouho se předpokládalo, že je odrůda příbuzná Ryzlinku rýnskému, dle novějších poznatků se zdá být příbuzná spíše odrůdám Sauvignon blanc, Pinot blanc a Petit MansengA. Analýza DNA potvrdila blízkou příbuznost s odr. Malvasia finaB. Některé ampelografické zdroje považovaly tuto odrůdu za identickou se španělskou odrůdou Albarín blanco, ampelografická studieC a později i analýza DNAD stanovily, že jsou obě odrůdy odlišné. Identicita odrůdy Alvarinho s odrůdou Cainho branco byla vyloučena studií a analýzou DNA, provedenou roku 1998E a další, provedenou roku 2007F, 199, ta navíc potvrdila svébytnost odrůdy Savagnin blanc. Údaje o pěstování odrůdy Alvarinho v Austrálii byly vyvráceny, dle analýzy DNA (CSIRO, Austrálie, 2009)G,H se jedná o odrůdu Savagnin blanc. V Portugalsku se stala odrůda Alvarinho jedním z rodičů odrůdám Alvarinho lilaz (viz. níže), Alvarinho silvestre (kříženec odrůd Fernão Pires x Alvarinho), netvoří součást žádné apelace) a Alvarinho Topasio (kříženec odrůd Vital x Alvarinho, netvoří součást žádné apelace.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, velmi silně bíle vlnatě plstnaté, silně až průměrně zabarvené antokyany, s růžovohnědavým okrajem. Mladé listy jsou slabě zabarvené antokyany, žluté s bronzovými skvrnami, středně silně bělavě plstnaté, s podehnutými okraji, úponky révy jsou krátké. Internodia a nodia jsou středně silně plstnatá, internodia jsou dlouhá, na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy až červená, nodia na ventrální straně zelená s červenými pruhy, na dorsální červená, pupeny jsou středně velké, průměrně pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou malé až středně velké, deltoidní až okrouhlé, takřka nečleněné až třílaločnaté s mělkými výkroji, ploché či s mírně podvinutým okrajem, na líci takřka bez vrásek, středně silně puchýřnaté, na rubu, na ploše průměrně plstnaté, bez štětinek, řapíkový výkroj je většinou široce otevřený až otevřený, ve tvaru U či UV, někdy lyrovitý, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, řapík je stejný až o něco kratší než střední žíla listu, štětinkatý. Žilnatina není pigmentovaná antokyany. Zoubkování je málo výrazné, tupé, s rovnými či konvexními stranami. Hrozny jsou malé až menší (90-150 g, max 200 g), středně kompaktní, kuželovité, někdy s křidélky, s krátkými až středně dlouhými, průměrně lignifikovanými stopkami, bobule malé až menší (10-13 mm, 0,8-1,3 g), jednotné, okrouhlé či mírně zploštělé, průměrně ojíněné, zelenožluté až běložluté, při vyzrání s růžovým tónem na líčku, se středně silnou slupkou, s nezbarvenou, měkkou, velmi šťavnatou dužinou osobitého aroma s jemně muškátovými tóny. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Semena v půměru 2,5 na bobuli, středně velká, středně tvrdá, hruškovitá s krátkým zobáčkem. Réví je hnědé, rýhované. Odrůda raší raně, dva dny po Chasselas a dozrává středně pozdně, tři týdny po Chasselas, v portugalské oblasti Minho raší ve druhé polovině března, současně s Fernão Pires, kvete koncem května, současně s FP, zaměká v první polovině srpna, asi pět dnů po FP a dozrává ve druhé polovině srpnu, asi tři dny před odrůdou FP. Růst je středně bujný až bujnější, letorosty polovzpřímené až poléhavé. Plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká. Odrůda je vytrvalá, průměrný počet květenství na výhon 1,8, na plodonosný až 3, výnosy dává pravidelné, střední, 7,5-12 t/ha. V Galícii je často pro vysokou vlhkost pěstována na 1,5-2 m vysokých pergolách, podepřených žulovými sloupy. Preferuje dlouhý řez, při krátkém málo plodí, v regionu Vinho Verde prospívá na hlubokých, těžších, úrodnějších, čerstvých a vlhčích půdách na žulovém podloží, v dobře exponovaných polohách, v Galícii, v atlantickém ekoklima, je pěstována v mírných teplotách, v blízkosti moře, kde se často střídá prudký déšť a slunné dny, v mělkých, kyselejších, dobře odvodněných písčitých půdách. Dobře odolává peronospoře, hůře botrytidě, velmi citlivá je vůči oidiu. Afinita s podnožemi je dobrá. Citlivá je na vodní stres a antraknózu, náchylná je k Esca, příliš netrpí sprcháváním. Virová infekčnost před selekcí: 93% GLRaV3, < 50% RSPV. Cukernatost moštu je průměrná až vyšší (20,4 %), acidita 5,5-9 g/l.
Charakteristika vína: Hrozny mohou tvořit součást různých cuvée, ve Śpanělsku např. s odr. Loureiro blanco a Godello, v Portugalsku s odr. Arinto či Treixadura, ale vína nejvyšší kvality jsou odrůdová. Technologicky zvládnutá odrůdová vína jsou světle slámožlutá s citronovými reflexy, mají květinové a ovocné aroma a perzistenní, vyváženou chuť. Jsou aromatická a svůdná, najdeme v nich bílé květy, fialky, pomerančový květ, kdoule, broskve, meruňky, citrusové plody, tropické ovoce, mango, liči a mučenku, u těch vyzrálých med, lískové ořechy, mandle. V mnoha ohledech připomínají říznější a ocelovější verzi vín odr. Viognier s vyšší aciditou, díky niž jsou vhodnějším společníkem k jídlu, třeba k darům moře. Většina vín zraje v dubových sudech, ale lze je úspěšně pít jako mladá, přesto se ležením mohou zlepšit, nejlepší vyzrávají až deset let. Pod názvem Albariño je tato odrůda nejvýznamnější odrůdou španělské DO Rías Baixas. Španělská vína bývají často těžší a intenzivnější, ta nejlepší mají světle zlatožlutou barvu, buket čerstvých jablek a sena, někdy i s tóny broskví či máty, svěží, někdy až jemně štiplavou aciditu a velmi dobrou, mnohovrstevnatou strukturu na patře. Pod názvem Alvarinho se pěstuje a je vysoce ceněna na opačné straně hranice, v regionu Vinho Verde na severozápadě Portugalska. Vína z dobře vyzrálých hroznů zde bývají harmonická, bohatá, ale suchá, mají až 13,5 % alkoholu, vysokou aciditu a mohou, na rozdíl od většiny běžných vín "vinho verde", dále vyzrávat, lze je vychutnat třeba i pět let po lahvování.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 122, 123, 124, 125, 127, 163, 166, 171, 176, 168, 188, 189, 198, 199, 200, 202, A)Clarke Oz. Encyclopedia of Grapes. Harcourt Books, 2001, s. 167. ISBN 0151007144, B)Characterization of Portuguese Grapevine cultivators using random amplified polymorphic DNA markers. Leal, F. et al. [online, 2015-07-17]. Dostupné z: http://www.actahort.org/members/showpdf?booknrarnr=652_53, C)The forgotten vineyard of the Asturias Princedom (north of Spain) and ampelographic description of its grapevine cultivars (Vitis vinifera L.). Martinez, M.C, & Perez, J.E. American Journal of Enology & Viticulture, 51(4), pp 370-378 (2000), D)Biodiversity and characterization of twenty-two Vitis vinifera L. cultivars in the northwestern Iberian peninsula. Gago, P. et al. American Journal of Enology & Viticulture, 60(3), pp 293-301 (2209), E)Molecular Marker Analysis of Vitis vinifera 'Albariño' and some Similar Grapevine Cultivars. Loureiro D.M. et al. Soc. Hort. Sci. 123(5):842-848 (1998) [online, 2015-07-17]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/123/5/842.full.pdf, F)Molecular and ampelographic characterisation of Vitis vinifera L. 'Albariño', 'Savagnin Blanc' and 'Caíño Blanco' shows that they are different cultivars. J. L. Santiago, S. Boso, P. Gago, V. Alonso-Villaverde, M. C. Martínez. Spanish Journal of Agricultural Research 2007 5(3), 333-340. ISSN: 1695-971-X [online, 2015-07-17]. Dostupné z: http://www.inia.es/gcontrec/pub/333-340-molecular_1188556046203.pdf, G)Decanter [online, 2015-07-17]. Dostupné z: http://www.decanter.com/news/wine-news/484919/aussie-albari-o-is-savagnin-official, H)Wine Spectator [online, 2015-07-17]. Dostupné z: http://www.winespectator.com/webfeature/show/id/Grape-Identity-Crisis-in-Australia_4733, *Characterisation of grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars from northern Portugal using RAPD and microsatellite markers. Pinto-Carnide, O. et al. Vitis 42 (1), 23-25 (2003) [online, 2015-07-17]. Dostupné z: http://repositorio.utad.pt/bitstream/10348/2782/1/Pinto-Carnide et al. 42, 23-25 Vitis 2003.pdf, *Prospection and identification of grapevine varieties cultivated in north Portugal and northwest Spain. Martin, J.P. et al. Viti 50 (1), 29-33 (2011) [online, 2015-07-17]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 794.pdf. *CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2015-07-17]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, *New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2013-11-24]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf, *A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2015-09-23]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, *Biodiversity and characterization of twenty-two *Vitis vinifera* L. cultivars in the northwestern Iberian peninsula. Moreno-Sanz, P. et al. Scientia Horticulturae 129 (2011) 433-440 [online, 2015-09-23]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/60/3/293.short, *Identification of New Synonymies in Minority Grapevine Cultivars from Galicia (Spain) Using Microsatellite Analysis. Vilanova, M. et al. Am. J. Enol. Vitic. 60:2 (2009) [online, 2015-09-23]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/60/2/236.abstract, *Chloroplast microsatellite polymorphisms in *Vitis* species. Arroyo-García, R. et al. Genome 45 (6) 1142-1149 (2002) [online, 2015-09-23]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/10973761_Chloroplast_microsatellite_polymorphisms_in_Vitis_species, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-07-16]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2015-09-23]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Recovery, identification and relationships by microsatellite analysis of ancient grapevine cultivars from Castilla-La Mancha: the largest wine groving region in the world. Mena, A. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61 (3) 625-637 (2014) [online, 2015-09-23]. Dostupné z: http://static-content.springer.com/esm/art:10.1007/s10722-013-0064-3/MediaObjects/10722_2013_64_MOESM1_ESM.pdf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama