Amigne

20. července 2017 v 14:25 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Amigne (Francie, cd. 1840), A. Blanche, Amique, Grande Amigne, Grosse Amigne, Petite Amigne
Původ a rozšíření: Amigne je starobylá, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera pěstovaná takřka výlučně ve švýcarském kantonu Wallis, v okolí obce Vétroz. Columella (4-70 po Kr.) zmiňuje v jeho díle "De Re Rustica" odrůdu Vitis aminea (v překladu z latiny "příjemná réva"), o které se soudí, že by mohla být identická s dnešní odr. Amigne, možná ji tedy do Švýcarska přinesli (nebo ji zde alespoň pěstovali) již staří Římané, ale písemně je poprvé zmíněna až roku 1869 (J.M. Kohler) a roku 1878 z ampelografické výstavy v Ženevě. Roku 2009 byla ve Švýcarsku vysazena na 43 ha163, z hroznů se zde vyrobí ročně necelých 1500-2000 hl vína.
Příbuzné odrůdy: Amigne byla dlouho považována za příbuznou či dokonce identickou s odrůdou Petite ArvineA,120, ale analýza DNA ukázala na úzký příbuzenský vztah k odrůdě Petit Meslier120,188, pěstované dnes na velmi malých plochách v oblasti Champagne. Z toho lze usuzovat na vzdálenější příbuznost s odrůdami Gouais blanc a Savagnin blanc.
Charakteristika odrůdy: (H) Morfologicky je Amigne poněkud podobná odrůdě Trebbiano Toscano. Růst je bujný s polovzpřímenými letorosty. Internodia a nodia jsou na obou stranách zelená, bez ochmýření, pupeny jsou bez pigmentace antokyany. Vrcholky letorostů jsou otevřené, středně silně bíle vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, s lehkým karmínovým nádechem na okraji, mladé listy jsou žluté až žlutavě zelené, na rubu, na ploše i žilnatině středně silně bíle vlnatě plstnaté, slabě štětinkaté, takřka bez pigmentace antokyany. Úponky révy jsou středně dlouhé. Dospělé listy jsou střední až velké, okrouhlé, tří- až pětilaločnaté s mělkými, otevřenými výkroji, okraj je mírně podehnutý, zoubky na okraji mají širokou bázi a konvexní strany, řapíkový výkroj je otevřený, klenutý či lyrovitý s ostrým či zaostřeným dnem, vzácněji s oblým dnem a nebo uzavřený s mírně překrytými cípy a průsvitem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Líc listu je slabě puchýřnatý, v oblasti řapíku zvlněný, rub listu je lysý až velmi slabě plstnatý. Řapík je lysý, kratší než střední žíla listu. Žilnatina listu je na líci slabě pigmentovaná, na rubu takřka bez pigmentace antokyany. Spodní listy révy začínají žloutnout od okrajů, jakmile hrozny dozrají. Hrozny jsou středně velké až velké, protáhle kuželovité, volnější, většinou s křidélky, stopka je středně dlouhá až dlouhá, často rozvětvená, bobule jsou okrouhlé až mírně eliptické, malé až středně velké, silně ojíněné, zelenožluté barvy, s dužinou neutrální chuti. Jednoleté réví je béžové s fialovým nádechem až červenohnědé, rýhované, eliptického průřezu, ojíněné, uzly jsou velmi výrazné, fialové, lenticely chybí. Odrůda je výnosná, má ale bohužel sklon ke sprchávání. Sklízí se 21-30 dnů po Chasselas, jde tedy o odrůdu pozdního zrání.
Charakteristika vína: Víno je elegantní, má živé kyselinky, intenzívní minerální aroma, najdeme v něm vůni a chuť hrušek, žlutých zralých jablek a mučenky. Známým výrobcem suchých, ale i sladkých, dezertních vín je např. vinařství Bon Pére Germanier. "Amigne Flétrie", prodávané též dnes pod obchodním názvem "Mitis" (latinsky zralý, sladký), je víno vinařství Bon Pére Germanier, Vétroz, vyrobené z hroznů seschlých na keři na hrozinky (flétri) a zrající rok v nových dubových sudech. Je nebesky křehké, s bohatým buketem, s vysokým obsahem zbytkového cukru, zabudované kyselinky mu dávají dlouhou životnost. V aroma se objevují citrusové plody a hořké mandle.
Literatura a internetové zdroje: 26, 103, 120, 135, 163, 165, 166, 171, 176, 181, 188, 199, 200, 202, A)J. Robinson. Jancis Robinson's Wine Course. Third Edition, pg. 100. Abbeville Press. 2003 ISBN 0-7892-0883-0, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2. *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2015-07-18]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama