Arneis

20. července 2017 v 14:51 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Arneis (Francie, cd. 2391), Barolo Bianco, Bianchetta,Bianchetta di Alba, Bianchetto, B. Albese, B. di Alba, Bianehetta, Nebbiolo Bianco.
Mylně se v synonymice této odrůdy vyskytují názvy Bianchetto nebo Bianchetta … Saluzzese, di Verzuolo, di Mondovì, Cunéese …, dále Bianchetta … Alessandrina, di Sciolze, Torinese, di Ghemme, dell'Alto novarese, Arseis, di Novi Ligure, Genovese…, a též název Erbaluce di Caluso
Původ a rozšíření: Arneis je starobylá, autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 014)197 a pěstovaná dnes v italském regionu Piemont. Z různých míst tohoto regionu je písemně zmiňována již od roku 1432 pod názvem Renesii, z tradiční oblasti pěstování, Roero, poprvé roku 1528 (Comba a Dal Verme, 1990), poté se objevuje již poměrně často v různých historických dokumentech a pod různými názvy (Renesium, Renexij, Ornesio, Arnesi, Arnese)46. V moderní ampelografické literatuře ji pod názvem Arneis zmiňuje nejprve Di Rovasenda (1877), Molon (1909) přináší její detailní popis197. V 80. letech 20. století byla zachráněna před úplným vymizením z vinic (Vietti a Bruno Giacosa). Dnes tvoří součást vín DOCG Roero a DOC Terre Alfieri v provincii Cuneo a DOC Langhe v provincii Alba, v Itálii byla roku 2010 vysazena v šesti registrovaných klonech na ploše 970 ha197. Největší koncentrace vinic se nachází na levém břehu řeky Tanaro v oblasti Roero, oblast je dnes považována za místo původu odrůdy. Patří do širší skupiny odrůd "Bianchette", majících původ v regionech Piemont a Ligurie. Mimo Piemont najdeme tuto odrůdu i na Sardinii, kde je povolena k pěstování ve všech provinciích a vzácněji i v Ligurii. Malé plochy vinic jsou vysazeny i v Argentině, Austrálii (150 ha) a v USA (Oregon, Maryland, Paicines AVA, Santa Ynez Valley AVA a Russian River Valley AVA).
Název odrůdy: O původu názvu odrůdy existuje více hypotéz.Dleprvní a druhé hypotézy pochází název z piemontského dialektu, v prvním případě je překládán jako "rošťák" nebo též "šelmovská (réva)", údajně proto, že je odrůda považována za obtížněji pěstovatelnou, ve druhém případě je odvozován z výrazu "arnèis", v překladu "kyprý, načechraný". Třetí hypotéza odvozuje název ze středověké latiny, kde "renaya" znamená "rostoucí mimo hlavní sezónu", což je odkaz na pozdní zrání odrůdy. Čtvrtá hypotéza jde ještě hlouběji do historie a vychází ze starobylého slova indoevropského původu "ardano", kterým byly v rozličných lingvistických variacích označovány jak odrůdy, tak výsledná vína.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky rašících letorostů (10-20 cm) jsou kulovité formy, bělavě zelené, silně bíle vlnatě plstnaté, s karmínovými okraji, apikální listy (1-3) jsou světle zelené s nažloutlým nádechem, na okrajích lehce karmínově lemované, silně bíle vlnatě plstnaté, bazální jsou světle zelené s nažloutlým nádechem, slabě bíle vlnatě plstnaté. Vrcholky kvetoucích letorostů jsou otevřené, bělavě zelené, silně bíle vlnatě plstnaté, apikální listy jasně zelené, na okrajích lehce karmínově lemované, průměrně bíle vlnatě ochmýřené, bazální zelené, pavučinovitě ochmýřené. Internodia jsou kruhového průřezu s naznačenými hranami, zelená s červeným nádechem na osluněné straně, intenzivněji pigmentované na nodiích, lysá. Úponky jsou bifidní, někdy trifidní, dlouhé nebo středně dlouhé, světle zelené. Dospělé listy jsou středně velké až velké, silné, ve tvaru pětiúhelníku či klínovité, někdy nepravidelné, tří až pětilaločnaté, horní výkroje jsou hluboké a široké, otevřené až úzce otevřené, někdy uzavřené, ve tvaru U až lyrovité s oblým dnem, někdy se zoubkem, dolní jsou mělké, otevřené, ve tvaru U až lyrovité. Čepel listu je často mírně pokroucená, na líci tmavě zelená, lesklá, lysá, téměř hladká až mírně zvlněná, na rubu světle zelená, pavučinovitě plstnatá, okraj listu je nepravidelně zoubkovaný, zoubkování je středně výrazné, s konvexními stranami či s rovnou a konvexní stranou. Řapíkový výkroj je otevřený až úzce otevřený, klínovitý až lyrovitý s ostrým dnem, často se zoubkem. Řapík je středně dlouhý a středně silný, zelené barvy s růžovým nádechem, téměř lysý, s ne příliš zřejmým kanálkem. Žilnatina listu je zelená, na bázi s růžovým nádechem. Podzimní barva listu je žlutá, opadávají v první dekádě listopadu. Hrozny jsou středně velké (15-17 cm), velmi husté, válcovité až pyramidální, s jedním či dvěma křidélky, s krátkou, silnou, zelenou stopkou, se středně velkými (12-18 mm, 1,6 g), okrouhlými až mírně zploštělými bobulemi zelenožluté až žlutavé barvy, na osluněných líčkách až s šedo-zlatavým odstínem, se silnější, ojíněnou slupkou, s pevnější, šťavnatou dužinou, neutrální chuti. Stopečky jsou střední délky, zelené, snadno oddělitelné. Semena jsou 2-3, mírně nadprůměrné velikosti, hruškovitého tvaru, s průměrným zobáčkem. Jednoleté réví je hladké, není ojíněné, internodia jsou 12-16 cm dlouhá, světle šedá, světle kaštanově žíhaná, uzly jsou tmavší, pupeny zaoblené, vystupující. První hrozen je na 2-3 nodiu, průměrný počet květenství na výhon je 2, plodnost feminel je sporadická. Kmen je robustní. Středně pozdní až pozdní odrůda raší středně pozdně, 20.-22. dubna, kvete 10.-12. června, zaměká 15.-16. srpna a sklízí se 25.-30. září, asi 30 dní po Chasselas. Růst je bujný se vzpřímenými letorosty, výnosy jsou vysoké, až 15 t/ha a poměrně konstantní. Odrůda dobře odolává peronospoře, citlivější je vůči oidiu, hrozny jsou někdy pro svou kompaktnost napadány botrytidou a hnilobou. Preferuje dobře exponované, kopcovité polohy a lehčí, často písčité půdy, vyhovuje systém Guyot a řez na 10-12 oček, ale snáší i krátký řez. Afinita k podnožím je dobrá. Nové šlechtitelské programy se nyní soustředí na získávání kvalitních, rezistentních klonů. Cukernatost moštu bývá 17-18,5°Babo při aciditě 6-7,5 g/l.
Charakteristika vína: Dříve se z hroznů vyráběla sladká vína nebo sloužily ke zjemnění chuti červených cuvée s odrůdou Nebbiolo. Dnes se vyrábějí vína suchá, svěží, intenzívně ovocitá, jemné acidity a vyšího obsahu alkoholu, dobře strukturovaná, s florálními tóny v buketu, s aroma mandlí, zelených jablek, ale též melounu, hrušek, sušených bylin, chřestu a broskví. Jsou někdy označována také jako "Barolo bianco". Arneis slouží též k výrobě tzv. "passito", aromatických sladkých vín ze zhrozinkovatělých, na slunci vysušených hroznů (známých z antiky pod názvem passum). Často též najdou hrozny použití v cuvée s dalšími místními odrůdami (Favorita, Cortese), zřídka také jako základ šumivých vín. Odrůdová suchá vína jsou určena k pití spíše jako mladá, doporučována jsou často jako vhodná příloha k předkrmům, k telecímu s omáčkou, k rybám, tuňáku a k mořským plodům.
Zajímavost: V dřívějších dobáchbyly jeden nebo dva řádky této odrůdy často vysazeny do vinic modrých odrůd, aby dříve zrající hrozny nalákaly vosy a ochránily tak úrodu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 38, 43, 46, 48, 49, 50, 54, 56, 58, 163, 166, 176, 188, 189, 197, 199, 202, *Evaluation of microsatellite sequence-tagged site markers for characterizing *Vitis vinifera* cultivars. Botta, R. et al. Vitis 34 (2) 99-102 (1995) [online, 2015-07-25]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e034979.pdf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama