Barbera bianca

24. července 2017 v 14:29 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Barbassese (mylně, Itálie), Barbera bianca (Francie, cd. 2392), Bertolino (provincie Alessandria), Bertoulin, Bertulìn, Caria l'Aso, Caria l'asu (Alessandria), Carica l'asino (mylně, Acqui Terme, provincie Alessandria, též synonymum odr. Barbassese), Lardera, Lardera Bianca, Lardera delle Langhe, Martinella, Martinelta, Martinetta, Ovata Bianca, Peigein, Peigin, Peisìn (Cassinelle, provincie Alessandria), Poisin Bianco, Poisino, Uva Ovata (provincie Alessandria)
Původ a rozšíření: Barbera bianca je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z italského regionu Piemont, pěstovaná dnes v provincii Alessandria, v oblasti Montferrato mezi městy Ovada a Acqui Terme, zejména v okolí obcí Cremolino, Morsasco a Strevi. Údaje z roku 2010 hovoří o celkové osazené ploše 113 ha46 (181 ha)197, skutečný stav bude patrně nižší vzhledem k záměnám s jinými odrůdami (viz níže). Její pěstování je doporučeno pro provincie Asti, Alessandria a Cuneo. Tvoří součást vín Colli Tortonesi DOC a dále vín kategorie IGT, od r. 1970 je zapsána v národním katalogu italských odrůd (cd. 020, žádný registrovaný klon)197.
Historie odrůdy: Když vezmeme v úvahu synonyma Peigin nebo Peisin (snad forma jména Perosino v dialektu), typická pro oblast Alto Monferrato mezi městy Ovada a Acqui Terme a dnes již téměř vyzmizelá, první zmínka o této odrůdě může pocházet z počátku 17. století, ta říká, že tři řádky ("Tres Perosios") byly vysazeny roku 1602 ve stejné zeměpisné oblasti (Prosperi et al., 2006). Poprvé ji s jistotou písemně zmiňuje Giuseppe Acerbi roku 1825 z oblasti Valenza, tedy z provincie Alessandria, detailnější informace podává Giorgio Gallesio (1831), později také Demaria a Leardi (1875), Rovasenda (1877) a mnozí další46, 163.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Přímá příbuznost odrůdy Barbera bianca s odrůdami Barbera a Barbera Sarda je nepravděpodobná, shodné názvy těchto odrůd vycházejí pouze z podobného tvaru hroznů, které mají připomínat mužský plnovous (italsky "barba"), totéž pravděpodobně platí i o odrůdě Barbera d'Avi, pěstované v regionu Piemont. Odrůda Barbera bianca nesmí být zaměňována s odrůdou Carica l'asino, se kterou nese společné synonymum, ale nemá k ní žádný bližší příbuzenský vztah, stejně jako nemá bližší příbuzenský vztah k odrůdě Barbassese bianco, která též může v některých oblastech nést stejné synonymum.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky rašících letorostů (10-20 cm) jsou zcela otevřené, jasně zelené barvy s karmínovými okraji, apikální listy (1-3) jsou miskovitě prohnuté, pavučinovitě ochmýřené, poměrně silné, na líci zelené s měďnatým nádechem a karmínovými okraji, bazální listy jsou mískovitě prohnuté, velmi řídce pavučinovitě ochmýřené, zelené s karmínovým lemováním, osa letorostu je na jedné straně vínově červená, na druhé žíhaná. Vrcholky kvetoucích letorostů jsou zcela otevřené, průměrně až silně vlnatě plstnaté, silně pigmentované antokyany, zelené s intenzívně karmínovými okraji, apikální listy na rubu vlnatě plstnaté, na líci pavučinovitě ochmýřené, karmínově červeně lemované, se zelenou žilnatinou, bazální listy plstnaté, zelené s měděným tónem, žilnatina je u báze vínově červená. Letorosty jsou kruhového průřezu, převážně hladké, takřka bez ochmýření (přítomné je pouze v horní části), na dorsální straně vínově červené, na ventrální zelené s červenými pruhy až červené, pupeny jsou středně silně až silně pigmentované antokyany. Úponky jsou většinou bifidní, silné, dlouhé, u báze červené, mírně pavučinovitě ochmýřené. Dospělé listy jsou ploché, pentagonální až okrouhlé, středně velké (15,4 x 14,8 cm), pětilaločnaté s hlubokými výkroji, horní výkroje jsou uzavřené s průsvitem, s oblým dnem, dolní jsou uzavřené až úzce otevřené, lyrovité, s oblým dnem. Líc listu je matně zelený, bez vrásek, slabě až průměrně puchýřnatý, mírně zvlněný, téměř lysý (méně často pavučinovitě ochmýřený), rub je na ploše středně silně plstnatý až pavučinovitě ochmýřený, na žilnatině průměrně štětinkatý. Źilnatina listu je oboustranně světle zelená, slabě červeně pigmentovaná u báze či bez pigmentace. Okraj listu je tupě zoubkovaný, zoubkování je středně výrazné, nepravidelné, s rovnými či s konkávní/konvexní stranou. Řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U, často se zaostřenou, ale i s plochou bází, bez zoubku, někdy částečně ohraničený žilnatinou, řapík je delší (10 cm) a silnější, než je průměr, téměř lysý (zřídka arachnoidální), vínově červený, kanálek na průřezu není příliš zřejmý. Podzimní zbarvení listů je zelené s odstíny žluté a zlaté, listy opadávají v první dekádě listopadu. Hrozny jsou středně velké až velké (16-18 cm, 423 g), protáhle kuželovité, velmi husté, jednoduché nebo s 1-4 krátkými křidélky, stopky krátké, robustní, částečně lignifikované, bobule mírně až protáhle oválné, středně velké (12-18 mm, 2,8 g), nazelenalé až zlatožluté s narůžovělými osluněnými líčky, průměrně ojíněné, se silnou a pevnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, v průměru se třemi semeny střední velikosti, hruškovitého tvaru. Stopečky jsou středně dlouhé, snadno oddělitelné. Jednoleté réví je více než průměrné délky (1,80 m), spíše tenké, ale elastické, málo rozvětvené, nepravidelného, kruhového průřezu, ojíněné, lysé, uzly jsou výrazné, internodia dlouhá 10-12 cm, barva je poměrně uniformní, lísková, pupeny jsou kuželovité. Kmen je robustní. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené, odrůda raší středně pozdně, 15. dubna, kvete 10. června, zaměká 18. srpna, hrozny se sklízejí asi 30 dní po Chasselas, od 25. září do 2. října, patří tedy mezi pozdní. Výnosy jsou bohaté (4,9 kg na keř) a stabilní, odolnost vůči houbovým chorobám je střední, citlivější je vůči oidiu, v deštivých letech je náchylná ke hnilobě a botrytidě, poměrně dobře odolává mrazu. Upřednostňuje hlinito-vápenaté půdy v kopcovitém terénu, afinita k podnožím je dobrá, vyhovují 420 A a Kober 5BB. Cukernatost moštu je v průměru 21,1°Brix, tedy 18°Babo při aciditě 6,1 g/l.
Charakteristika vína: Hrozny často slouží jako kvantitativní prvek v různých cuvée bílých vín, často s odrůdami Cortese, Favorita, Timorasso či Moscato. Odrůdová vína jsou spíše raritou, běžné spotřební kvality, slámově žluté barvy, mají omezený obsah alkoholu, jsou neutrálního typu, jemně ovocitá, středně plná, jemná, při dostatečném vyzrání hroznů vyvážená, s pikantní kyselinkou, v opačném případě se vyznačují vysokou aciditou. Literatura a internetové zdroje: 26, 38, 47, 49, 50, 54, 57, 163, 166, 168, 176, 197, 199, 202, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2015-08-05]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama