Bellone

24. července 2017 v 14:43 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Albanese (Rignano Flaminio), Arciprete (Sezze), A. Bianca, Arcipreto, Bello …. Bono, Cacchione, Cencioloso, Cera, Fagotte, Fagotto, Gentile, Palloccone, Piccolitto, Romanesco, Romano, Terrigno, Tregno, Velletrano, Veltrano, Verdone ….., Bellone (Francie, cd. 1338), Bianco (Cori), Cacchione (Latium, DOC Colli Albani, Massimi, Frascati, Nettuno, Anzio), Ciciniello (Formia), Pampanaro (provincie Frosinone), Pampanoro, Pantrastico (Fiorentino), Pociccone, Pocioccone (Ronciglione), Uva Pane (Francie, Itálie-San Vito Romano), Uva Pantastica, Uva Pantastico, Uva Presta (Piglio), Uva Preta, Uva di Spagna Bianca, Zinna Vacca
Původ a rozšíření: Bellone je autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kterou měl poprvé udajně zmínit již Plinius Starší v díle "Naturalis historia" pod názvem Uva Pantastica (Bacci, 1596)57. Některé zdroje ovšem tuto informaci popírají120. Z moderních ampelografů odrůdu zmiňují například F. Mengarini (1888), C. Mancini (1893)46. Je od roku 1970 zapsána v národním katalogu italských odrůd (cd. 023, roku 2015 dva registrované klony), roku 2010 byla v regionu Lazio, zejména v provincii Řím, pěstována na ploše 511 ha197. Tvoří součást vín DOCG Frascati Superiore a Cannellino di Frascati, DOC Cori, Frascati, Marino, Nettuno a Roma, někdy též pod názvem Cacchioneadále součást mnoha vín kategorie IGT. Okrajově je pěstována i v Umbrii a v Kampánii, v provincii Caserta. Název odrůdy je odvozen od slova "bello", v překladu z italštiny "hezký, pěkný", údajně podle hezkých hroznů. Informace o existenci odrůdy Bellone, jejímž klonem tato bílá odrůda má být,nejsou pravdivé120.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-12 cm): vrcholky jsou otevřené, vlnatě plstnaté, bělavě zelené s karmínovými okraji, apikální listy (1-3) mají uprostřed žlábek, jsou vlnatě plstnaté, zejména na rubu, bělavě zelené s karmínovým nádechem na okraji, bazální listy jsou ploché až miskovitě prohnuté, na rubu bělavě plstnaté, čtvrtý je žlutozelený, další zelené, osa je pavučinovitě ochmýřená, zelená s nádechem hnědé, mírně zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, vlnatě plstnaté, bělavě zelené s karmínovými okraji, apikální listy se žlábkem uprostřed, vlnatě plstnaté, zejména na rubu, na líci bělavě zelené s mírně karmínovými okraji, bazální listy ploché až miskovitě prohnuté, na líci žlutozelené (4-5 zelený), na rubu plstnaté, osa je arachnoidální, zelená s nádechem hnědé, zakřivená. Letorosty jsou kruhového průřezu, lysé, hladké, zelenohnědé s vínově červeným nádechem. Úponky jsou bifidní, zelené. Květenství je průměrně velké až větší, válcovitě kuželovité, středně kompaktní, stopka vínově hnědá. Dospělé listy jsou velké, pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými, někdy i s mělkými výkroji, horní jsou úzce otevřené či uzavřené, lyrovité s oblým dnem až s eliptickým průsvitem, dolní otevřené, ve tvaru U. Líc listu je lysý, puchýřnatý, na okrajích zvlněný a podehnutý, rub světle zelený, plstnatý, okraj je středně výrazně, nepravidelně, ostře zoubkovaný, zoubky jsou středně výrazné, mají rovné nebo mírně konvexní strany a úzkou bázi, řapíkový výkroj je otevřený až úzce otevřený, lyrovitý s ostrým dnem až uzavřený s průsvitem, hluboký. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyaniny. Řapík je střední délky až dlouhý, středně silný, kruhového průřezu s málo zřetelným kanálkem, mírně plstnatý, zelený až načervenalý. Listy jsou na podzim žluté. Hrozny jsou středně velké, válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky, středně husté až husté, stopky středně dlouhé, poměrně silné, částečně signifikované, bobule okrouhlé, středně velké až velké, průměrně ojíněné, žlutavé až žluté, hnědě skvrnité, se silnou, pevnou slupkou, s měkkou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou krátké, středně silné, průměrně oddělitelné od bobule. Semena jsou v bobuli 2-3, jsou středně velká, hruškovitá s velkým zobáčkem. Jednoleté réví má dlouhá internodia eliptického průřezu, hladká, mírně, narůžověle ojíněná, světle hnědá, rýhovaná, uzly jsou středně výrazné, nafialovělé barvy, pupeny jsou kuželovité, střední velikosti, mírně vystouplé. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené. výnosy jsou vyšší, kolísavé. První hrozen je na 3-4 nodiu, počet hroznů na výhon 1-2, feminely nejsou plodné. Odrůda raší raně až středně pozdně, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává pozdně až velmi pozdně. Réví vyzrává dobře a časně, listí opadává pozdně. Preferuje střední nebo krátký řez a lehčí půdy sopečného původu, jako např. v Castelli Romani, je náchylnější k peronospoře a hnilobě. Hrozny jsou používány k výrobě lehkých, jemných suchých vín s nevelkým potenciálem zrání, která v odrůdové podobě najdeme v DOC Roma, Marino a Nettuno, častěji však tvoří součást různých cuvée vín, vzácněji též ušlechtilých sladkých vín ve variantě "vin santo", např. v DOCG Cannellino di Frascati společně s odr. rodiny Malvasia a Trebbiano.
Literatura a internetové zdroje: 26, 38, 42, 46, 47, 49, 50, 56, 57, 58, 120, 163, 166, 168, 176, 188, 197, 199, 202, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Ampelographic and DNA Characterization of Local Grapevine Accessions of the Tuscia Area (Latium, Italy). Muganu, M. et al. American Journal of Enology and Viticulture 60 (1). 2009. [online, 2015-08-14]. Dostupné z: http://naldc.nal.usda.gov/download/32581/PDF.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama