Bianchetta Trevigiana

25. července 2017 v 17:31 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Albana d'Istria, Bianca Gentile di Fonzaso (Fonzaso, provincie Belluno), Biancara, Bianchetta (Treviso), B. Gentile (1679), B. Semplice, B. Trevigiana (Francie, cd. 1561), Bianco Vernanzinaj, Cenese, Pavana Bianca (Feltrino, provincie Belluno), Pignola Bianca, Pignolo Bianco, Senese (Breganze-Vicenza), Trevisanela, Uva Cinese, Vernaccia (Trentino), V. del Cavalot, V. di Tezze, V. di Verona, Vernaccia Trentina (Trentino-Alto Adige), Vernacchia Trentina (Francie), Vernanzina (Colli Berici, Padova, Vicento),Vernassina (Colli Euganei), Vernazza (Trentino), Vernazza Trentina, Vernazzina (Padova, Vicento), Vernazzola, Weisser Vernatch, Weissvernatsch
Původ a rozšíření: Bianchetta Trevigiana je autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, spontánní kříženec odrůd Brambana x DurellaA. Pochází z východní části italského regionu Veneto, je odtud zmíněna poprvé v 17. století, kdy víno, vyráběné z této odrůdy, zmiňuje roku 1679 Giacomo Agostinetti di Cimadolmo jako nejlepší bílé víno z oblasti Treviso. Po velkých mrazech roku 1709 poklesly osazené plochy vinic s touto na mráz citlivější odrůdou a již nikdy nebyly plně obnoveny. První popis odrůdy provedl Pietro Caronelli (1788), důkladné ampelografické popisy pak G.B. Zava (1901) a Dalmasso (1937)46, 57, 197. V národním katalogu italských odrůd je zapsána od roku 1970 (cd. 027, roku 2010 vysazena na ploše 13 ha)197. Dnes je autorizovaná pro provincii Verona, doporučená je k pěstování v provinciích Belluno a Treviso. Najdeme ji nehojně i v regionu Trentino-Alto Adige, kde je pěstována po dlouhou dobu, první zmínka má pocházet dokonce z 16. století (básník, hrabě Nicolò d'Arco, Óda na vína z odr. Vernaccia di Drò z údolí Sarca)B. Tvoří součást cuvée vín DOC Montello - Colli Ascolani a některých vín kategorie IGT, v současné době je na ústupu z vinic. Navzdory synonymice není tato odrůda příbuzná s rodinou odrůd Vernatsch (Schiava), ani s rodinou odrůd Vernaccia. V regionu Ligurie, v provincii Genua, je pěstována odrůda s názvem Bianchetta Genovese, příbuznost obou odrůd není potvrzena a není ani pravděpodobná. Tvarem listů připomíná naše odrůda spíše odrůdu Biancaccia, pěstovanou vzácně v údolí Valsugana v italské provincii Trento, v regionu Trentino-Alto Adige, též mnohá společná synonyma by mohla ukazovat na jejich příbuznost, ta ale zatím nebyla prokázána.
Název odrůdy a některá synonyma mají původ v italském slově "bianca", tedy "bílá" a vztahují se k barvě bobulí. Název "Bianchetta", volně přeloženo "malá bílá", byl v minulosti často používán, je v synonymice mnoha odrůd, což ztěžuje pátrání po původu těchto odrůd a také dřívější údaje o rozšíření odrůd jsou nehodnověrné. Synonymum Vernaccia (Trentina) má být zřejmě odvozen z výrazu "verna" či "vernaceus" (v překl. "služebník"), původně tak mohla být označována vína, určená pro služebnictvoB.
Charakteristika odrůdy: (H) Rašící letorosty (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, průměrně bíle vlnatě plstnaté, bělavé zelené se slabým fialovým odstínem na okrajích, apikální listy jsou bělavě zelené (1) až zelenožluté (2 a 3) se světle růžovým tónem na okrajích, na rubu silně plstnaté, bazální jsou ploché, lysé nebo slabě chloupkaté, zelené se zlatavým nádechem na líci, světle zelené na rubu. Osa je zakřivená, s bronzovým odstínem, téměř lysá. Kvetoucí letorosty: vrcholky jsou otevřené, slabě vlnatě plstnaté, žlutozelené, apikální listy (1-3) jsou ploché, třílaločnaté, první je bělavě zelený, další jsou zelenožluté se zlatavým nádechem, slabě pavučinovitě ochmýřené na líci, silně plstnaté na rubu, bazální jsou ploché, lysé na líci, slabě plstnaté na rubu, třílaločnaté, zelené se zlatavým nádechem. Osa je zakřivená, s lehkými bronzovými odstíny na vnější straně a s do hněda zbarvenými uzly, téměř lysá. Internodia jsou mírně eliptického průřezu, na obrysu téměř hladká, lysá, světle zelené barvy s lehkými odstíny hnědé až červené. Úponky jsou bi- až trifidní. Květenství je poměrně malé, s křídlem, 10-12 cm dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké, pětiúhelníkové, většinou třílaločnaté, zřídka pětilaločnaté s mělkými, méně často středně hlubokými výkroji, horní jsou otevřené, vzácně uzavřené, dolní naznačené, otevřené. List je většinou plochý, někdy slabě miskovitý či s podehnutými okraji, líc je zelený, lysý, puchýřnatý, matný, rub šedozelený, na ploše pavučinovitě ochmýřený, na žilnatině slabě plstnatý a velmi slabě štětinkatý. Žilnatina je nepříliš nápadná, zelená, někdy u báze narůžovělá, okraj listu je tupě, středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají konvexní strany, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru UV až lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Řapík je krátký, o něco kratší, než střední žíla listu, lysý, růžově zelený. Podzimní zbarvení listů je žluté, opadávají v průměrném termínu. První hrozen je na 2-3 nodiu, počet hroznů na výhon 1-2, plodnost feminel je velmi špatná až průměrná. Hrozny jsou středně velké, kuželovité až pyramidální, kompaktní, někdy s velkým křidélkem až zdvojené, stopky viditelné, velmi krátké až krátké, zelené až slabě lignifikované, bobule okrouhlé, středně velké, zelenožluté, se silnou, silně ojíněnou slupkou, s rozplývavou a šťavnatou dužinou neutrální, trochu svíravé chuti. Hilum je zřetelné. Stopečky jsou tenké, zelené. Semena jsou 2-3 v bobuli, hruškovitého tvaru. Jednoleté réví je středně silné, internodia jsou střední délky, mírně eliptického průřezu, hnědá. Pozdní odrůda raší středně pozdně (poslední týden v dubnu), kvete a zaměká též středně pozdně, dozrává koncem září až začátkem října, 35 dní po Chasselas, přesto se v regionu sklízí o něco dříve, než odr. Glera (Prosecco) a byla dříve často, hlavně v chladných letech, používaná ke "změkčení" vína prosecco. Růst je středně bujný až bujný, produktivita je vysoká a stabilní, odrůda dává přednost hlubokým, čerstvým půdám na vápenatém podloží, má dobrou odolnost proti jarnímu mrazu, ale je citlivá vůči zimnímu mrazu a odolnost vůči hlavním houbovým chorobám je pouze průměrná. Preferuje dlouhý řez, afinita k podnožím je uspokojivá.
Charakteristika vína: Odrůda se, jak již bylo řečeno, používá k přípravě různých cuvée, často s odrůdami Verdiso či Glera, vhodná je k výrobě šumivých vín a vína typu prosecco. Odrůdová vína jsou dnes, navzdory své dřívější oblibě, vzácná, mají nižší obsah alkoholu, působí svěžím dojmem, jsou průměrného těla, dobře pitelná, pijí se jako mladá.
Literatura a internetové zdroje: 26, 46, 47, 49, 50, 57, 163, 166, 176, 197, 199, 202, 203, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, díl 121, č. 8, str. 1569-1585, 6.8. 2010. [online, 2015-09-04]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs00122-010-1411-9, B)Antichi vitigni del Trentino. Vernaccia Trentina [online, 2015-09-04]. Dostupné z: http://vivaistitrentini.it/antichi/Vernaccia.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Biodiversita, provincia Vicenza. [online, 2015-09-04]. Dostupné z: http://biodiversita.provincia.vicenza.it/pagstor/h_bianchetta_trevigiana.html, *Cépages de Savoie et de l'Arc Alpin [online, 2015-09-04]. Dostupné z: http://www.cotes-et-vignes.fr/vigne-de-savoie/ampelographie/cepages-alpins/#n2, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2015-09-04]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama