Biancone (Biancone di Portoferraio)

25. července 2017 v 17:38 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Albarola (mylně), Biancame (mylně), Bianchetta (mylně), Biancona (Korsika), Biancone (Francie, cd. 115, no. 1072), Biancone di Portoferraio, Ciccia di Morto (in Rovasenda, 1877), Corcesco, Folle Verte d´Oleron, Green Doradillo (Austrálie), Grenache Blanc Productif (Austrálie), Late Doradillo (Austrálie), Mostosa (mylně), Pagadebiti di Porto S. Stefano, Pagadebito (mylně), Trebbiano Toscano (mylně), Uva Biancona (Korsika), White Grenache (Austrálie)
Původ a rozšíření: Autochtonní, velmi pozdní a velmi výnosná odrůda révy původu Vitis vinifera. Pod názvem Biancone ji známe z francouzské Korsiky, z okolí města Bastia, z údolí Golu atd.25, kde byla roku 1999 pěstována na 18 ha. Pod názvem Biancone di Portoferraio se pěstuje na italském ostrově Elba (tvoří součást cuvée vín DOC Elba), kde leží i městečko Portoferraio, po kterém nese odrůda adjektivum v názvu. Doporučena k pěstování je v celé toskánské provincii Livorno, ale hojnější je pouze na Elbě, kde je často pěstována ve společné výsadbě s odr. Trebbiano Toscano. V národním katalogu italských odrůd je zapsána od roku 1970 (cd. 30, v Itálii byla roku 2010 vysazena na 78 ha vinic)197. Roku 2005 se nacházelo 57 ha vinic této odrůdy též v Austrálii (Riverland, Jižní Austrálie), slouží zde převážně k výrobě vinných destilátů182, 183. Poprvé ji písemně zmiňuje Rovasenda (1877). Její původ je nejistý, většinou se hovoří o odrůdě původem z Toskánska, ale například australské zdroje uvádějí jako místo původu Korsiku182, 183. Zde je ovšem nutno dodat, že tyto zdroje ztotožňují odrůdu s odr. Pagadebiti (Rollo), která je skutečně na Korsice velmi vzácně pěstována, ale pochází patrně z Ligurie. Tato odrůda není, ve smyslu studie z roku 2007A, s odr. Biancone identická.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Dle Pierre Galeta (2000)176 nejsou odrůdy Biancone di Portoferraio z Elby a Biancone z Korsiky identické, naproti tomu katalog VIVC i národní registr italských odrůd již uvádějí oba názvy jako synonyma. Název Biancone je mimo jiné synonymem odrůd Rollo, Mostosa, Biancame nebo Trebbiano Toscano. Pierre Galet tvrdí roku 2000, že s nimi odrůda není identická, naproti tomu někteří autoři ji ztotožňují právě s odrůdou Rollo. Obě jsou si podobné, dávají velmi vysoké výnosy, jsou pozdního zrání a pěstují se dnes již pouze na malých plochách. V národním registru italských odrůd je uvedeno, že Biancone bývá mylně řazena do rodiny odrůd Trebbiano, nebo je chybně ztotožňována s odrůdou Chasselas Napoléon, ale ve skutečnosti se jedná o morfologicky i geneticky odlišné odrůdy. Po dlouhou dobu byla odr. Biancone ztotožňována s odr. Albarola, ale nedávné studie přesvědčivě vyvrátily tuto hypotézu57. V katalogu odrůd VIVC jsou vedle odrůdy Biancone bez dalších údajů zmíněny ještě odr. Biancone dell´Antella a Bianconne della Pieve.
Název odrůdy, "biancone", může v překladu z italštiny znamenat i "káně", ale pravděpodobně má původ v italském slově "bianca", tedy "bílá" a vztahuje se k barvě hroznů (případně výsledného vína). Potvrzují to i "korsická" synonyma Uva Biancòna, A Biancòna nebo Biancògna, která vycházejí z výrazů "biancònu" (bílá), popřípadě "biancògnu (bělavá)B. Synonymum Pagadebito se vztahuje k vysokým výnosům této odrůdy, volně by se dalo přeložit jako "zaplatí Tvé dluhy", myšleno tím, že vinař si vysokou úrodou zajistí dostatek finančních prostředků. Lze se domnívat, že právě vysoké výnosy, typické pro odrůdy Rollo, Mostosa, Biancame či Trebbiano Toscano, jsou důvodem společné synonymiky a časté záměny uvedených odrůd. Také australská synonyma Grenache blanc productif, Late Doradillo či Green Doradillo se vztahují k vysokým výnosům odrůdy, respektive slouží k odlišení od dalších, v Austrálii pěstovaných, výnosných odrůd.
Charakteristika odrůdy: (H)Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou kulovité u kratších letorostů (10 až 12 cm), polokulovité a někdy až otevřené u delších letorostů (18-20 cm), silně bíle vlnatě ochmýřené, bělavě zelené s mírně karmínovým okrajem, apikální listy (1-3) jsou žlábkovitě prohnuté, bílé s bronzovým nádechem a mírně karmínovými okraji, silně bíle vlnatě ochmýřené, bazální jsou ploché, ale někdy miskovitě prohnuté, světle zelenožluté, někdy s bronzovými odstíny, na líci pavučinovitě a na rubu vlnatě ochmýřené. Osa je mírně zakřivené. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, žlutozelené, vlnatě či pavučinovitě ochmýřené, apikální listy jsou žlábkovitě prohnuté, bělavé na rubu, bělavě zelenožluté na líci, vlnatě či pavučinovitě ochmýřené, od třetího listu výrazně třílaločnaté s hlubokými výkroji, bazální listy jsou ploché nebo mírně miskovitě prohnuté, bělavě zelené, plstnaté na rubu a pavučinovité na líci, tří- až pětilaločnaté. Osa je vzpřímená, zelená, k vrcholku řídce ochmýřená. Internodia mají kruhový průřez s naznačenými hranami na obrysu, někdy jsou žebrovaná, mírně pavučinovitě plstnatá, zelená, na vnější straně s bronzovým nádechem. Úponky jsou bifidní, dlouhé a silné. Květenství jsou středně velká (16-22 cm), středně hustá. Dospělé listy jsou pentagonální, středně velké až velké, tří- až pětilaločnaté s hlubokými výkroji, horní jsou většinou uzavřené až překryté, lyrovité s oblým dnem, dolní lyrovité. List je plochý, zvlněný, na líci lahvově zelený, lysý a mírně puchýřnatý, rub listu je silně pavučinovitě plstnatý (odrůda, pěstovaná pod názvem Biancone v Austrálii, v Murray Valley, má lysý rub listu), světle zelený, okraj listu je nepravidelně, výrazně zoubkovaný, zoubky jsou většinou tupé a mají rovné strany, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, lyrovitý s ostrým dnem. Žilnatina listu je na líci zelená, na rubu světle zelená. Řapík je krátký až středně dlouhý, zelený, lysý, s poměrně zřetelným kanálkem na průřezu. Hrozny jsou velké (18-24 cm), kompaktní, válcovitě-kuželovité s 1-2 krátkými křidélky, s dlouhými, částečně lignifikovanými stopkami, s okrouhlými až lehce oválnými, často zploštělými, středně velkými (18 mm), bělavými až žlutozelenými bobulemi s pevnou, ojíněnou slupkou. Dužina je nezbarvená, šťavnatá, neutrální až mírně herbální chuti, s 2-3 hruškovitými semeny se středně dlouhými zobáčkem. Stopečky jsou střední délky, poměrně obtížně oddělitelné. První hrozen je na 2-3 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon 1-2, plodnost feminel je nulová či nízká. Jednoleté réví má středně dlouhá (10-11 cm), silná a pružná, hnědofialová internodia eliptického průřezu, silně rýhovaná, uzly jsou téměř kulovité, pupeny vystupující, zaoblené. Růst je bujný, odrůda raší pozdně, kvete v polovině května (na Elbě) až v první dekádě června, zaměká v poslední dekádě srpna, na Elbě o 15 dní dříve, dozrává druhý týden v září (na Elbě) až koncem září, 35 dní po Chasselas, jde tedy o velmi pozdní odrůdu. Listí opadává koncem listopadu. Výnosy jsou vysoké až velmi vysoké a poměrně stabilní, odolnost proti houbovým chorobám a škůdcům je průměrná, afinita k většině podnoží je dobrá.
Charakteristika vína: Dává jednoduchá, jemně ovocitá stolní vína vysoké acidity, většinou nevýrazně strukturovaná, používaná pouze do cuvée, v Itálii tvoří součást vín DOC Elba a několika vín kategorie IGT, v Austrálii slouží vína k výrobě destilátů. Na ostrovech Elba a Grosseto slouží hrozny místy i k přímé spotřebě. Literatura a internetové zdroje: 25, 26, 35, 50, 57, 58, 120, 163, 166, 176, 182, 183, 188, 189, 197, 199, 200, 202, A)Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. M. di Vecchi Staraz, M. Bandinelli, M. Boselli, P. This, J.M. Boursiquot, V. Laucou, T. Lacombe, D. Varés. J. AMER. SOC. HORT. SCI. 132(4):514-524. 2007. [online, 2015-09-05]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf, B)Noms Corses de cepage (Lexique). Alain Bagard, 1995 [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.crvi.corsica/wp-content/uploads/2016/06/noms-corses-cepage.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Australian varieties [online, 2015-09-05]. Dostupné z: http://academic.sun.ac.za/forlang/fehrsen/CorkHouse/Html/geo_cep_austr_1_e.htm, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama