Canaiolo bianco (Drupeggio)

28. července 2017 v 13:37 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Bottaio Bianco (Arezzo), Caccinella, Caccione, Cacciumo (Campobasso), Cacinello (Campobasso), Caciunella, Canaiolo, Canajola, Canajolo Bianco, Canina (Pisa-Ascoli Piceno), Colombano, Drupeccio, Drupeggio (Umbrie, Orvietto, katalog VIVC), Dumpeccio (Orvieto), Lupeccio (Umbrie), Pagadebito (Teramo), Primaticcio Bianco (in Galessio, Bibbiani, S. Gimignano), Promaticcia (Castelnuovo Berardenga-Siena, Vinci-Firenze), Trupeccio (Orvieto), Tulopeccio (Umbrie), Uva dei Cani (Pisa-Ascoli Piceno), Uva Ro(s)sa (Florencie, Siena), Uva Vecchia, Volpicchio (Bibbiena-Arezzo)
Původ a rozšíření: Autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 048) a pěstovaná pod názvem Canaiolo bianco (především v minulosti) v Toskánsku, ve střední a jižní části regionu, v provinciích Florencie, Pistoia, Perugia, Terni, Viterbo, Grosseto a Pisa. Roku 2012 ji zde najdeme již na ploše pouhých 4 ha, na starých vinicích, nejméně deset let již není nově vysazována (dochází zde ale k častým záměnám, pod názvem odrůdy jsou zde pěstovány např. odrůdy Vernaccia di San Gimignano či Zuccaccio)C. V katalogu VIVC163 je uvedena pod názvem Drupeggio, pod kterým je známá a daleko hojněji pěstovaná v Umbrii a okrajově v regionech Lazio a Liguria. Je na pozvolném ústupu z vinic, roku 2000 byla v Itálii (většinou právě v Umbrii) pěstována celkově na ploše 675 ha, roku 2010 již pouze na ploše 286 ha vinic197. Nejstarší popis odrůdy patrně pochází z první poloviny 18. století (Pier Antonio Micheli, in Vergari et Scalacci 2008), dále ji zmiňuje ampelograf Gallesio roku 1817 a mnozí dalšíA.
Možné záměny: Odrůda Canaiolo bianco je často je zaměňována s odrůdou Vernaccia di San Gimignano, ale například také s odrůdami Empibotte, Zuccaccio či Vermentino, kterým se v některých aspektech podobá. Mnozí ampelografové považují dokonce odrůdy Canaiolo bianco a Vernaccia di San Gimignano za identické (viz italská ampelografická studie z roku 2009)B. Problematiku záměn a odlišení odrůdy Canaiolo bianco od dalších, podobných odrůd řeší podrobná italská ampelografická studie z roku 2011A a následně také shrnutí M. Crespana z roku 2012C. Z těchto prací je patrné mimo jiné i to, že pod názvem Canaiolo bianco jsou v centrální Itálii pěstovány různé odrůdy, často také odrůda Vernaccia di San Gimignano. V Itálii je pěstována také modrá odrůda s názvem Canaiolo nero a na malých plochách též mutace této modré odrůdy, odrůda Canaiolo rosa. Příbuznost těchto odrůd s odrůdou Canaiolo bianco nebyla doposud potvrzena analýzou DNA. Název odrůdy patrně vznikl z původního latinského sousloví "dies caniculares", "psí dny", tak Římané označovali období od 3. července do pozdního srpna, horké a suché období, kdy Sirius, psí hvězda, nejjasnější hvězdana noční obloze a součástsouhvězdí Velký vůz, září na obloze od západu do východu slunce. V tomto období totiž hrozny odrůd skupiny Canaiolo zaměkají, mění barvu a zrají.
Charakteristika odrůdy197: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky otevřené, plstnaté, bělavé s výrazně karmínovými okraji, apikální listy (1-3) jsou se žlábkem uprostřed, bělavé s karmínovými okraji, bazální ploché, bělavě zelené s bronzovým nádechem, s karmínovými okraji, obrvené na líci, plstnaté na rubu, osa je zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené až polootevřené, plstnaté, bělavé s výrazně karmínovými okraji, apikální listy jsou se žlábkem uprostřed, bělavé, silně bíle vlnatě plstnaté, často s karmínovými okraji, tří- až pětilaločnaté, bazální jsou ploché, světle zelenožluté, na líci arachnoidální, na rubu plstnaté, tří- až pětilaločnaté. Osa je ohnutá, bělavě zelená, více či méně pavučinovitě ochmýřená. Internodia jsou z kruhového průřezu s naznačenými hranami, mírně štětinkatá a slabě plstnatá, zelená na ventrální a často červeně žíhaná na dorsální straně. Úponky jsou bifidní, poměrně dlouhé a silné, zelené s bronzovým nádechem. Květenství je středně velké (10-14 cm). První hrozen je na 3-4 nodiu, počet květenství na výhon 1-2, plodnost feminel je nulová či nízká. Dospělé listy jsou okrouhlé až téměř pětiúhelníkové, středně veliké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, horní jsou otevřené, ve tvaru V až s paralelními stěnami a oblým až zaostřeným dnem, dolní jsou otevřené, ve tvaru V až naznačené. Řapíkový výkroj je široce otevřený, klínovitý či ve tvaru V. Líc listu je často zvlněný a/nebo puchýřnatý, lysý, tmavě zelený, rub je světle šedozelený, arachnoidální, s velmi světle zelenou žilnatinou. Zoubky jsou velmi výrazné, tupé, s konvexními stranami. Řapík je krátký, zelený, někdy s červenofialovým nádechem, lysý, s málo patrným kanálkem na průřezu. Hrozny jsou středně velké (12-16 cm), krátce pyramidální, s 1-2 křídly, středně kompaktní, stopky středně dlouhé, zelené, bobule malé až středně velké (8-12 mm), kulaté, se silnou, bělozelenou, středně ojíněnou slupkou, se šťavnatou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou dlouhé, zelené. Semena jsou průměrně dvě na bobuli, pravidelná, středně velká, hruškovitá s dlouhým zobáčkem. Jednoleté réví má kratší (5-7 cm), ne příliš silná, hladká internodia kruhového průřezu, příčně pruhovaná, mírně ojíněná, nejednotné světle hnědé barvy s červenofialovým zbarvením kolem uzlů, nodia jsou mírně zploštělá, výrazná, pupeny malé, nevýrazné. Odrůda je středně bujného růstu se vzpřímenými letorosty a dává průměrné až vyšší, poměrně konstantní výnosy. Raší v první dekádě dubna (současně s odrůdou Canaiolo nero nebo o něco dříve), kvete v poslední dekádě května až v první dekádě června, zaměká ve druhé až třetí dekádě srpna a dozrává ve třetí dekádě září až začátkem října (v Chianti). Opad listů nastává ve druhé polovině listopadu. Preferuje dobře odvodněné půdy, slunečné a dobře exponované polohy, což umožňuje perfektní dozrávání hroznů. Dobře odolává suchu, při dlouhotrvajícím deštivém počasí může podléhat hnilobě hroznů, tolerance k hlavním houbovým chorobám je průměrná.
Rozlišovací znakyA, C: Canaiolo bianco (Drupeggio) x Vernaccia di San Gimignano (uvedeno v závorce). Vrcholky letorostů jsou slabě vlnatě plstnaté (středně silně), skoro bez pigmentace antokyany či málo pigmentované (silně pigmentované). Mladé listy jsou zelenožluté (žlutobronzové), na rubu, na ploše silně (průměrně až slabě) vlnatě plstnaté, na žilnatině slabě štětinkaté (takřka bez štětinek), pětilaločnaté (tří- až pětilaločnaté), řapíkový výkroj je otevřený až překrytý s průsvitem (široce otevřený). Dospělé listy jsou pětilaločnaté s hlubokými výkroji (tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji), výkroje jsou většinou překryté s průsvitem (otevřené či naznačené), rub listu je silně vlnatě plstnatý (pavučinovitě ochmýřený), řapíkový výkroj je překrytý s průsvitem, s ostrým dnem (široce otevřený, klínovitý). Jednoleté réví je hnědavé, na nodiích hnědočervené (šedohnědé). Hrozny jsou středně dlouhé (krátké), kompaktní (středně kompaktní až kompaktní), kuželovité, s krátkou stopkou (stejně tak), bobule jsou zelenožluté s růžovým nádechem na osluněných líčkách (zelenožluté), středně velké, s měkou, šťavnatou dužinou neutrální chuti (stejně tak). Růst je bujný (středně bujný), internodia dlouhá a silná (středně dlouhá, průměrné síly). Odrůda raší v první dekádě dubna, kvete v první dekádě června, zaměká v první dekádě srpna a dozrává a sklízí se ve druhé dekádě září (raší ve druhé dekádě dubna, jinak stejné). Výnosy 1,83 kg/m2 (1,63). Váha hroznu 423,6 ± 95,2 (322,8 ± 72,2). Váha bobule 2,12 ± 0,55 (2,47 ± 0,12). Cukernatost 20,7 ± 1,4 °Brix (19,7 ± 1,6). Acidita 6,9 ± 1,2 g/l (5,4 ± 1,1).
Charakteristika vína: Odrůdové víno je světle žluté až žlutozelené, vyšší acidity, s florálním buketem, s aroma meruněk, sušeného ovoce a oříšků, s lehkou hořčinkou v závěru, prakticky se s ním nesetkáme. Typově je podobné a zaměnitelné s víny odrůdy Vermentino. Hrozny tvoří minoritní součást toskánských vín DOCG Carmignano, DOC Barco Reale di Carmignano a DOC Rosato di Carmignano (max. 10%), společně s odůdami Malvasia Bianca Lunga a Trebbiano Toscano. Dále tvoří povolenou součást umbrijských vín DOC Orvieto (max. 40%) a mnoha vín IGT.
Literatura a internetové zdroje: 47, 49, 57, 163, 166, 176, 188, 197, 200, 202, A)Investigations on the identity of 'Canaiolo bianco' and other white grape varieties of central Italy. P. Storchi, A. Armanni, L. Randellini, S. Giannetto, S. Meneghetti, M. Crespan. Vitis 50 (2), 59-64 (2011) [online]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2011%201171.pdf, BIdentification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, C)Canaiolo bianco, un puzzle da ricostruire. M. Crespan. In: Il Corriere Vinicolo, 09-01-2012 [online]. Dostupné z: http://www.uiv.it/corriere/canaiolo-bianco-un-puzzle-da-ricostruire, Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama