Canaiolo rosa

28. července 2017 v 13:43 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Aleatico di Spagna, Canaiuolo Rosa, Ciliegiolo di Spagna, Ciriegimolo Dolce
Původ a rozšíření: Canaiolo rosa je autochtonní, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, mutace další italské odrůdy Canaiolo nero. Dle jedné z hypotéz vznikla klonální selekcí na vinicích v oblasti DOC Montecarlo v provincii Lucca, dle další byla nalezena v obci Rignano na řece Arno, nedaleko Florencie, kde má být pěstována déle než padesát let a kde je, i když velmi vzácně, pěstována dodnes. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1982 (cd. 314)197. Pěstována je na velmi malých plochách v italském regionu Toskánsko, v oblasti mezi městy Lucca a San Gimignano, v provinciích Lucca a Florencie, roku 2000 zde měla být vysazena na ploše 130 ha, roku 2010 již pouze na ploše 1 ha197. Netvoří již součást vín žádné italské apelace. K původu názvu této odrůdy viz. odrůda Canaiolo bianco.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Od odrůdy Canaiolo nero se tato odrůda liší barvou bobulí, které je starorůžové s nádechem do fialova. Vrcholky letorostů jsou otevřené, velmi silně bíle vlnatě plstnaté, velmi slabě štětinkaté, bělavě zelené, velmi silně pigmentované antokyany na okrajích, které jsou karmínové až purpurově zbarvené. Internodia a nodia jsou zelená, červeně žíhaná, slabě plstnatá, pupeny jsou takřka bez antokyanové pigmentace.
Úponky révy jsou krátké, mladé listy jsou zelené, na ploše i na žilnatině silně bíle vlnatě plstnaté, bez štětinek. Dospělé listy jsou malé až středně velké, pětiúhelníkové, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, horní jsou většinou překryté s oblým dnem, dolní otevřené s ostrým dnem až naznačené, čepel je dlaňovitě prohnutá s lehce podvinutými okraji, líc je průměrně puchýřnatý, u řapíku slabě zvlněný, lysý, rub je na ploše silně plstnatý, na žilnatině slabě plstnatý, takřka bez štětinek, řapíkový výkroj je překrytý s průsvitem, s oblým dnem až zcela překrytý, řapík je stejně dlouhý jakostřední žíla listu, lysý, žilnatina je takřka bez pigmentace antokyany. Zoubkování je středně výrazné, zoubky mají středně širokou bázi a rovné strany. Hrozny jsou středně velké, pyramidální, často s jedním křidélkem, zřídka se dvěma, středně kompaktní až volnější, stopka krátká, silně lignifikovaná, bobule jsou středně velké, okrouhlé, uniformní, se středně pevnou a středně silnou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou osobité chuti, obsahující semena. Cukernatost moštu je vysoká, acidita střední. Stopečky bobulí jsou krátké, obtížně oddělitelné. Jednoleté réví je kruhového průřezu s naznačenými hranami, hladké, lenticely jsou přítomné. Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty, odrůda raší, kvete, zaměká i dozrává středně pozdně, sklízí se na přelomu září a října. Hrozny slouží jako minoritní součást cuvée bílých vín.
Literatura a internetové zdroje: 38, 57, 163, 165, 166, 176, 197, 199, 202, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama