Caprettone

28. července 2017 v 13:50 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Caprettone del Vesuvio,Coda di Volpe del Vesuvio
Původ a rozšíření: Moštová a lokálně též stolní odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z italského regionu Kampánie, kde je dnes pěstována na malých plochách v katastru 15 obcí na svazích Vesuvu (Terzigno, Boscoreale, Boscotrecase, Trecase, Torre del Greco), v národním parku Vesuvio, v provincii Neapol, okrajově též v provinciích Avellino a Salerno. Tvoří minoritní složku cuvée vín DOC Lacryma Cristi del Vesuvio Bianco a některých vín kategorie IGT. Odrůda Caprettone byla dlouho ztotožňována se známější odrůdou Coda di Volpe bianca, byla považována za biotyp této odrůdy. Ampelografická studie z roku 2005A prokázala, že sice patří do stejné skupiny odrůd, geneticky je však odlišná a je blízce příbuzná odrůdám Piedirosso a Ginestra. Na malých plochách je tato odrůda pěstována i v Rogue River Valley na jihu amerického státu Oregon. Název odrůdy je odvozen od italského výrazu "capra" či "capre", v překladu "koza", je možné, že byl inspirován tvrem hroznů, které mohou připomínat kozí bradu, takový původ názvu je u odrůd révy poměrně běžný. Stejně tak ale mohli být prvními pěstiteli této odrůdy pastevci, nebo mohla být pěstována v okolí pastvin a kozy si ji oblíbily jako "chuťovku" J.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky otevřené, slabě na okrajích pigmentované antokyany, středně silně plstnaté, bez štětinek, bělavě zelené, osa vzpřímená až mírně zakřivená, apikální listy ve tvaru V (1-2) až ploché (3), středně silně až silně plstnaté, bez štětinek, slabě pigmentované na okrajích antokyany, zelené s bronzovým nádechem, bazální listy ploché, velmi slabě plstnaté, zelené s bronzovým nádechem. Letorosty kvetoucí: osa je vzpřímená až polovzpřímenená, internodia a nodia na dorsální straně zelená s červenými pruhy, na ventrální zelená, takřka lysá, kruhového průřezu, pupeny takřka bez pigmentace antokyany, úponky krátké, bi- až trifidní, apikální listy žlutozelené, slabě až středně silně plstnaté, bez štětinek. Dospělé listy jsou velké, zkroucené, pětiúhelníkové, pětilaločnaté se středně hlubokými, úzce otevřenými až uzavřenými horními výkroji, na líci tmavozelené, lysé, slabě u báze pigmentované antokyany (na rubu bez pigmentace), slabě puchýřnaté, na rubu, na ploše i žilnatině slabě plstnaté, bez štětinek, zoubky mají rovné a konvexní strany, jsou středně výrazné, se širší bází, řapíkový výkroj je otevřený až uzavřený, s oblým dnem, bez zoubku, řapík je takřka lysý, středně dlouhý, kratší, než střední žíla listu, středně silný, s nepříliš patrným kanálkem na průřezu. Jednoleté réví je kruhového průřezu, žebrované, lískooříškově hnědé, jednotné barvy, částečně ojíněné, lysé, lenticely jsou přítomné, nodia nevýrazná, pupeny ostré, velmi výrazné. Kmen je střední síly. První květenství je na pátém či dalšího nodiu, počet květenství na výhon 1-2, květenství jsou dlouhá. Hrozny jsou středně velké až větší (24,1 cm, 239,1 g), jednoduché či okřídlené, válcovitě kuželovité, středně kompaktní až volnější, stopka velmi krátká (2,75 cm), průměrně lignifikovaná, bobule středně, nestejně velké (18,3 x 17 mm, 2,63 g), okrouhlé až mírně oválné, nerovnoměrně žlutozelené barvy, se slabě ojíněnou, průměrně silnou, pevnou slupkou, hilum je zřetelné, dužina nezbarvená, šťavnatá, neutrální chuti. Stopečky jsou krátké (4-8 mm), snadno oddělitelné, zelené. Semena jsou 1-2 (průměr 1,1) na bobuli, hruškovitá, dlouhá, s dlouhým zobáčkem, 0,4-0,55 mg semeno. Odrůda raší ve třettí dekádě dubna, kvete ve druhé dekádě června, zaměká v první dekádě srpna a dozrává ve třetí dekádě září až počátkem října. Podzimní barva listů je žlutá, načervenalá. Růst je středně bujný až bujnější, internodia jsou krátká (6-9 cm), středně silná (do 11 mm), výnosy jsou průměrné, poměrně konstatntní. Cukernatost moštu je střední (18,5%), acidita nižší (6,24 ‰). Plodnost feminel je slabá. Odolnost vůči klimatickým vlivům je průměrná, vůči houbovým chorobám a škůdcům relativně dobrá (zejména vůči botrytidě), afinita s běžnými typy podnoží dobrá. Odrůda vyžaduje dlouhý řez. Hrozny slouží k výrobě cuvée bílých vín, velmi vzácně jsou vinifikovány samostatně. Odrůdová vína mají zlatožlutou barvu, jsou harmonická, mají základní aroma meruněk a mandlí, dobrou strukturu, ale také minerálitu a mírný kouřový tón. Literatura a internetové zdroje: 57, 163, 166, A)Genetic relationships among local Vitis vinifera cultivars from Campania (Italy). Costantini N. et al. Vitis 44 (1), 25-34 (2005) [online, 2015-10-19]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e050431.pdf, *Caprettone, una poesia di Ciccio Raimondo. In: Cucina napoletana, 2011. [online, 2015-10-19]. Dostupné z: http://guide.supereva.it/mangiar_bene/interventi/2010/07/caprettone-una-poesia-di-ciccio-raimondo, *Casa Barone. I vitigni autoctoni. [online, 2015-10-19]. Dostupné z: http://www.casabarone.it/index.php?pageId=30, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Pasquarella C., Lauro P., Sannino S., 2001 - "Caprettone",vitigno a buccia bianca, Germoplasma Frutticolo Autoctono Campano. La Grafica, Amelia L., Nocera Inferiore [online, 2015-10-19]. Dostupné z: http://pomonacampana.com/home-2/ampelografia-pubblicazioni/.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama