Carica l'Asino

28. července 2017 v 13:55 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Barbera Bianca (mylně), Caricalasino, Carica l´Asino Bianco, Karija L´osue
Původ a rozšíření: Moštová odrůda původu Vitis vinifera, pravděpodobně pocházející z Ligurie, kde byla zdecimována révokazem a postupně nahrazována odrůdou Vermentino (jejímž biotypem, jak bylo později zjištěno, je). Z Ligurie, kde již prakticky není pěstována, se odrůda Carica l'Asino dostala do regionu Piemont, kde byla roku 2010 pěstovaná na ploše 17 ha, zejména v provinciích Alessandria a Novara. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1970 (cd. 053), roku 2015 netvoří součást žádné apelace197. Název odůdy v překladu z italštiny znamená "oslí náklad, oslí břemeno", patrně se vztahuje k plodnosti odrůdy, jinou variantou původu vzniku názvu je, že v okolí Acqui Terme v Piemontu, kde je pěstována, jsou strmé kopce a hrozny z nich musí být sváženy na oslích hřbetech.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Katalog odrůd VIVC a Italská databáze odrůd46 řadí odrůdu Carica L'asino do synonymiky odrůdy Vermentino, dnes již na základě provedené analýzy DNA163. Pravdou nicméně je, že různí ampelografové obě odrůdy ztotožňovali přibližně již od 50. let 20. století (prvním byl patrně I. Cosmo)163, A. Katalog VIVC řadí dále do synonymiky odrůdy Vermentino odrůdu Favorita, pěstovanou nehojně v italském regionu Piemont, v provinciích Cuneo, Asti, Langhe a Alessandria a také odrůdu Pigato z Ligurie163. Různí ampelografové se ve svých pracech s takovým pojetím neshodovali (Marzotto, 1923 a Carlone,1963)197a neshodují (Galet, 2000 a Robinson, 2006)a tak jako národní katalog italských odrůd197 tyto čtyři odrůdy uvádějí samostatně (i když zmíněný katalog u každé z odrůd na hlavní straně v synonymice uvádí další dvě odrůdy). S tímto šalamounským řešením se ztotožníme, odrůdy skutečně mají určité odlišné rysy, pravděpodobně tedy pouze na úrovni biotypů, obecně se dá říci, že odrůda Favorita vykazuje více odlišností, zatímco odrůda Pigato je odrůdě Vermentino morfologicky bližší, je též odolnější vůči houbovým chorobám197. Odlišnosi od odrůdy Vermentino jsou specifikovány v popisu každé z výše uvedených odrůd. Úzkou příbuznost a společný původ těchto odrůd prokázaly i analýzy DNA, podle té první z roku 1995B, na kterou se ve své knize odvolává Jancis Robinson188, jsou všechny tři odrůdy geneticky identické, dle té druhé z roku 2003C je odrůda Pigato mutací odrůdy Vermentino a obě jsou geneticky identické, odrůda Favorita je jim blízce příbuzná (k problematice analýzy DNA viz. "Favorita and DNA Microsatellite Analysis - La Morra, Piemonte, Italy"120). Odrůda Pigato je pěstovaná v italském regionu Ligurie, výlučně v provinciích Savona (Albenga), Imperia (údolí Arroscia) a Genua, tvoří zde součást vín DOC Riviera Ligure di Ponente a DOC Val Polcevera a IGT Colline del Genovesato a Terrazze dell'Imperese. Odrůda je v Ligurii, v okolí Albenga, prokazatelně pěstována již od 16. století. Dle té méně pravděpodobné teorie je řeckého původu a soudí se, že pochází z Thesálie. Dle druhé, patrně pravděpodobnější teorie je vlastí odrůdy Španělsko, odkud se ve 13. století rozšířila na Korsiku, za janovské nadvlády ve 14. až 18. století se dostala do Ligurie a odtud později na Sardínii a do regionu Piemont (kde postupně vytvořila dnes již svébytné odrůdy). Pro tuto teorii hovoří i postupné zmínky o odrůdě v historické literatuře. Acerbi (1825), Bollettino Ampelografico (1881, 1887) a Ministerstvo zemědělství (1897) popisují šíření odrůdy (vždy hovoří pouze o odrůdě Vermentino) z Ligurie na Sardinii, kde nyní patří k nejrozšířenějším odrůdám46, 57. Odrůda Vermentino byla roku 2010 v Itálii vysazena na ploše 4.562 ha, doporučená k pěstování je na Sardinii, pěstovaná je dále v regionech Toskánsko, Ligurie, Umbrie, Marché, Lazio, Apulie a Sicílie. Je rozšířená také na Korsice (synonyma Vermentinu, Malvoisie de Corse) a ve francouzském regionu Languédoc. Na východě Provence ji najdeme pod synonymním názvem Rolle. Národní katalog italských odrůd tuto odrůdu též uvádní samostatně. Pokud bychom sečetli plochy všech čtyř uvedených odrůd v Itálii a Francii spolu s malými plochami na portugalském ostrově Madeira a s nevelkými plochami například v USA a ve Španělsku, může být celkem na světě vysazeno přes 7.000 ha vinic těchto, dnes již většinou ampelografů za identické považovaných odrůd. Možná příbuznost odrůdy Vermentino k odrůdě Rollo z Ligurie je zatím nevyjasněná, ani odrůda Vermentino nero, pěstovaná na pobřeží Toskánska a v Ligurii, není geneticky identická s odrůdou VermentinoD, E. Odrůda Carica l'Asino nesmí také být zaměňována s odrůdou Barbera bianca (viz. synonymika) z Piemontu, ta má mnohem kompaktnější, válcovitě kuželovité hrozny bez křidélek a především odlišný genetický profil.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrchlky jsou takřka otevřené, bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené barvy s karmínovým odstínem, výraznějším na okrajích, apikální listy (1-3) jsou ploché, žlutavě zelené barvy s lehkým měďnatým nádechem na líci, na rubu bělavě zelené, vlnatě plstnaté, s karmínovým nádechem, bazální jsou ploché, někdy s mírným žlábkem uprostřed, plstnaté, světle zelené a lesklé na líci, na rubu světle zelené s nažloutlými vrcholky zoubků, často pavučinovitě plstnaté, osa letorostu je poněkud zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrchlky jsou otevřené, bíle vlnatě plstnaté, světle zelené, na okrajích s s karmínovým nádechem, apikální listy jsou mírně žlábkovité, bledě žlutavě zelené barvy s lehkým měďnatým nádechem na líci, na rubu bělavě zelené, vlnatě plstnaté, s karmínovým nádechem, zoubky na okrajích jsou žlutohnědé, bazální jsou ploché, někdy s mírným žlábkem uprostřed, slabě plstnaté, tmavě zelené a lesklé na líci, na rubu světle zelené s nažloutlými vrcholky zoubků, osa letorostu je zakřivená. Internodia jsou kruhového průřezu, téměř hladká, řídce pavučinovitě ochmýřená, na nodiích rozšířená, zpočátku zelené barvy s lehkým bronzovým nádechem, výraznějším na nodiích, pak zelená s vínově červeným nádechem, výraznějším na osluněné straně a na nodiích. Úponky jsou bi- a trifidní, střední délky, poměrně silné a houževnaté, žlutavě zelené barvy s odstíny vínově červené na bázi. Květenství je 16-18 cm dlouhé, první je na 2-3 nodiu, průměrný počet květenství na výhon jsou dvě, plodnost feminel je sporadická a slabá. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, horní jsou otevřené až uzavřené, někdy překryté, s oblým dnem, dolní otevřené, ve tvaru U, zřídka překryté. Řapíkový výkroj je lyrovitý, otevřený až úzce otevřený, někdy až uzavřený s průsvitem, s ostrým dnem. Líc listu je téměř hladký (někdy řídce pavučinovitě ochmýřený), zelený, zvlněný, rub světle zelený, mírně pavučinovitě ochmýřený na ploše, na žilnatině vlnatě plstnatý, laloky zvlněné, poněkud pokroucené. Žilnatina listu je na líci zelená, u báze načervenalá, na rubu světle zelená a vypouklá. Zoubkování je výrazné, nepravidelné, tupé, s konkávní/konvexní stranou. Řapík je delší, než střední žíla listu, silnější, téměř lysý (někdy řídce arachnoidální), kanálek na průřezu je málo zřejmý, barva zelená s odstíny vínově červené. Podzimní zbarvení listů je zelenožluté. Hrozny jsou středně velké až větší (20-22 cm), kuželovité až pyramidální, prodloužené, někdy okřídlené, volnější, stopky středně velké, částečně lignifikované, bobule středně velké, okrouhlé, se středně silnou a pevnou, hojně ojíněnou, zelenožlutou až světle zlatavou slupkou, s měkkou a šťavnatou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou střední velikosti, světle zelené, snadno oddělitelné. Semena jsou 2-3 v bobuli, střední nebo delší, hruškovitého tvaru. Jednoleté réví je průměrné délky (1,60 m), pevné, pružné, lehce rozvětvené, s menším počtem lenticel; výrazně eliptického průřezu, hladké, bez ojínění, lysé, poměrně rovnoměrně šedohnědé, někdy s patrnými tmavšími pruhy), uzly jsou kulovité, internodia 10-12 cm dlouhá, pupeny zaoblené, docela výrazné. Růst je velmi bujný, plodnost v dobrých podmínkách konstantní a vysoká, ale na úkor kvality. Středně pozdní odrůda raší 16.-20. dubna, kvete 8.-12. června, zaměká 16.-18. srpna a dozrává 28.-30. září. Opad listů přichází v první dekádě listopadu. Dává přednost kopcovitým oblastem s dobrou sluneční expozicí, jinde může trpět jarními mrazy a oidiem. Vyhovuje systém Guyot s jedním tažněm, řez na 10-12 oček. V ideálních podmínkách relativně dobře odolává proti hlavním houbovým chorobám. Afinita k podnožím je dobrá, nejlépe vyhovuje Kober 5BB.
Charakteristika vína: Hrozny jsou vinifikovány společně s hrozny jiných lokálních odrůd, jako například Cortese, Barbera bianca, Timorasso a někdy také s odrůdou Moscato bianco. Snad jediným výrobcem odrůdových vín je vinařství Marenco z městečka Strevi. Lokálně slouží hrozny též k přímé spotřebě.
Literatura a internetové zdroje: 46, 47, 50, 57, 120, 163, 176, 188, 189, 197, 202, A)Sangiovese' and 'Garganega' are two key varieties of the Italian grapevine assortment evolution. Crespan, M. et al. Vitis 47 (2), 97-104 (2008) [online, 2017-02-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 08 895.pdf, B)Evaluation of microsatellite sequence - tagged site markers for characterization Vitis vinifera cultivars. Botta, R., Scott, N.S., Eynard, I., Thomas, M.R. Vitis 34 (2), 99-102 (1995) [online, 2017-02-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e034979.pdf, C)Genetic relationships among grape cultivars from north-western Italy. Schneider, A., Boccacci, P., Botta, R. 2003. Acta Horticulturae 603 (ISHS) 603:229-235, D)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2017-02-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, E)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2017-02-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama