Carricante

28. července 2017 v 14:10 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Carricante (Francie, cd. 1313), Caricanti, Carricanti, Catanese Bianco, Catarratto alla Porta Bianca di Sicilia, Catarratto Amantidatu, C. Mantellato, C. Scalugnatu, Catarrattu Scarugnatu, Nocera Bianca (s odr. Nocera není příbuzná)
Původ a rozšíření: Carricante je autochtonní, velmi pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z jižní Itálie, ze Sicílie, z provincie Katánie, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 055) a vysazená roku 2000 na 264 ha (dva registrované klony)197, 46. Tvoří součást vín DOC Etna, DOC Sicilia a sicilských vín kategorie IGT197, pěstována je zejména na jižních a východních svazích Etny, výhradně v Katánii, některé pokusy z devatenáctého století o výsadbu odrůdy v jiných provinciích ostrova nebyly úspěšné. Ze Sicílie ji poprvé písemně zmínil roku 1760 Sestini, ten popisuje výrobu vína, o jejím geografickém rozšíření pojednává opat Geremia (1835)B, 60, popisují jí mnozí další46. Až do minulého století byla pěstována po celém ostrově, až tendence k výrobě vín lépe strukturovaných, vyšší barvy a vyššího obsahu alkoholu, vedla ke snížení pěstebních ploch. Dle výsledků analýzy DNA se jedná se o křížence odrůd Montonico Pinto x ScaccoA, 163. Název odrůdy vznikl patrně v okolí městečka Viagrande v Katánii, vychází z italského slova "caricare" (v překl. "nakládat", "zatěžovat"), místní zemědělci název odvodili od bohatých výnosů odrůdy38. I přes podobnou synonymiku není odrůda příbuzná s odrůdou Nocera (nazývanou též Carricante nero).
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou polootevřené, středně bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené s mědnatě tónovanou žilnatinou, na okrajích s růžovooranžovými skvrnami, apikální listy (1-3) jsou mírně žlábkovitě prohnuté, světle žluto zelené s měďnatými a bronzovými skvrnami, silně pavučinovitě ochmýřené, na okrajích růžově skvrnité, bazální jsou mírně žlábkovitě prohnuté, zelené, slabě arachnoidální, osa letorostu je zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, nažloutle bílé, vlnatě plstnaté, s růžovooranžovými skvrnami na okrajích, apikální listy ploché, žluté se zeleným nádechem, silně arachnoidální, bazální mírně žlábkovité, světle zelené, slabě arachnoidální, osa letorostu je zakřivená. Internodia jsou zelená, někdy slabě červeně žíhaná na dorsální straně, téměř kruhového průřezu s naznačenými hranami, plstnatá, nodia jsou rozšířená. Úponky jsou bi- až trifidní, krátké, tenké, světle zelené, nepravidelně rozmístěné. Květenství je kuželovité, asi 12 cm dlouhé, první je na 2-3 nodiu, průměrný počet květenství na výhon je jedno, plodnost feminel je špatná. Dospělé listy jsou středně velké (16,9 x 16,2 cm), pentagonální až klínovité, tenké, zkroucené, zvlněné (profil ve tvaru V), pětiúhelníkové, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou naznačené nebo otevřené či uzavřené s překrývajícími se hranami (často je jeden uzavřený s překrytými hranami a druhý je otevřený, ve tvaru V), dolní naznačené, otevřené, výkroje jsou vždy bez zoubků. Líc listu je lahvově zelený, slabě vrásčitý, někdy slabě puchýřnatý, rub listu světle zelený, silně plstnatý, žilnatina je zelená, na rubu jemně plstnatá, bez štětinek, okraj listu je výrazně, většinou tupě zoubkovaný, strany zoubků jsou obě rovné nebo obě konvexní, případně konvexní/konkávní, řapíkový výkroj je zřídka úzce otevřený, většinou uzavřený až překrytý s průsvitem, lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubků a bez ohraničení žilnatinou. Řapík je středně dlouhý (10,5 cm), trochu kratší, než medián listu nebo stejně dlouhý, průměrné tloušťky, lysý, kanálek na průřezu není příliš zřejmý. Podzimní zbarvení listů je žluté. Hrozny jsou středně velké až větší (17-20 cm), kuželovité, středně kompaktní až volnější, jednoduché nebo s 1-2 křidélky, stopky částečně lignifikované, bobule středně velké, mírně eliptické, silně ojíněné, se středně silnou slupkou žlutozelené barvy se zlatavým líčkem, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou sladké, neutrální chuti. Stopečky jsou dlouhé, zelené, bradavčité. Semena jsou průměrně dvě na bobuli, hruškovitého tvaru. Jednoleté réví je dlouhé (průměr 1,90 m), slabé a křehké, málo větvené, kruhového průřezu, částečně ojíněné, lysé, pruhované, internodia středně dlouhá (8 cm), světle skořicové až oranžovohnědé barvy, tmavší u uzlů, pupeny kuželovité. Odrůda raší středně pozdně (mezi třetí dekádou března a druhou dekádou dubna), dozrává 40-45 dní po Chasselas a patří tedy mezi velmi pozdní odrůdy, v Itálii dozrává na přelomu září a října. Je středně bujného až bujného růstu, preferuje krátký řez a dává pravidelné, vysoké až velmi vysoké výnosy, redukce výnosů je tedy žádoucí. Odrůda je pěstována na svazích Etny, na úzkých stupňovitých terasách, podepřených kamennými zdmi s lávovými kameny, ve výšce až 1050 m.n.n. Je náchylná k oidiu a k plísni révové, citlivá na pozdní jarní mrazy a sucho, ale též na přílišné horko a přímé oslunění, které někdy spálí listovím nechráněné hrozny. Afinita k podnožím je dobrá, optimální je 140 Ru.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou slámově žlutá se zeleným reflexem, svěží acidity, strukturovaná, s vůní květin a bylinek, s aroma citrusových plodů, sušeného ovoce a oříšků. Mají vyšší potenciál zrání a jsou vhodná i ke školení v barikových sudech, ale pokud nejsou z redukované sklizně, mohou být vodnatá a plochá. Slouží převážně k výrobě cuvée vín s odr. Catarratto bianco comune, C. b. lucido, Ansonica a Minnella bianca, ale též s odr. Nerello Mascalese. Známějšími cuvée pocházejí z obce Milo či z vinařství Barone di Villagrande, Benanti, Gulfi a Russo Vincenzo.
Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 38, 46, 47, 49, 50, 51, 57, 58, 60, 163, 168, 176, 197, 199, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin, Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, díl 121, č. 8, str. 1569-1585, 6.8. 2010. [online, 2015-10-22]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs00122-010-1411-9, B)Microsatellite analyses for Evaluation of Genetic diversity among Sicilian Grapevine Cultivars. Carimi, F. et al. Genetic Resources and Crop Evolution, 57, 703-719 (2010) [online, 2015-10-22]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10722-009-9506-3#page-1, *Wine Grapes-A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama