Catalanesca bianca

31. července 2017 v 14:38 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Catalana (in Longo, 1948), Catalanesa, Catalanesca (Itálie, Francie, cd. 1253), Katalaneska (Bulharsko), Uva Catalana (in Longo, 1948), Uva Voccuccia
Původ a rozšíření: Catalanesca bianca je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v italském regionu Kampánie, v provincii Neapol, na svazích sopečného masívu Monte Somma, tvořícího komplex s masívem Vesuvu. V současné době je rozšířena pouze v obcích Somma Vesuviana, San Sebastiano, Massa di Somma, Pollena Trocchia, Sant'Anastasia, San Giuseppe Vesuviano a OttavianoA, B, 57. Je zapsána v národním katalogu italských odrůd od roku 2007 (cd. 398), do té doby byla vedena pouze mezi stolními odrůdami, doporučená je pro provincii Neapol a povolená pro Sardínii, tvoří součást vín IGT Campania, Catalanesca del Monte Somma, Epomeo a Pompeiano197. Na svazích Vesuvu (dnes na severozápadní straně) je odrůda pěstována patrně již přes 500 let, některé dokumenty prokazují obchodování s katalánskými hrozny na konci 14. století, četné texty ze 16. stol. pak svědčí o přítomnosti této odrůdy v oblasti Vesuvu. V posledních dvou stoletích ji zmiňují Semmola (1848), Froio (1878) či De Giudice (1912), ale též Columella, Onorati, Acerbi, Gasparrini, Carusi, Arcuri, Casoria a Carlucci, kteří potvrzují její přítomnost nebo popisují charakteristické rysy57, B. V provincii Neapol, v areálu pěstování odrůdy Catalanesca bianca, má být pěstována též odrůda s názvem Gianniello, patrně biotyp nebo mutace odrůdy Catalanesca biancaB.
Název odrůdy a její synonyma jsou odvozena od španělského regionu Katalánsko, patrně místa původu odrůdy, odtud ji měl přivézt kolem roku 1450 Alfonso V. Aragonský (1394-1458), král obojí SicílieA. Příbuzenský vztah k odrůdě Catalanesca nebyl doposud potvrzen.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Odrůda dozrává velmi pozdně, někdy až koncem října, proto je patrně pěstována pouze okrajově. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou střední, kulovité, otevřené, bělavé až žlutavé, slabě až průměrně vlnatě plstnaté, slabě štětinkaté, bez pigmentace antokyany, s bronzovými okraji, apikální listy (1-3) žlábkovitě prohnuté, na líci lysé, zelené s bronzovými okraji, na rubu středně silně plstnaté, bělavě zelené s bronzovým nádechem, bazální ploché, pětilaločnaté, na líci lysé, sytě zelené s bronzovým nádechem, na rubu arachnoidální až průměrně plstnaté, osa je vzpřímená, arachnoidální. Letorosty kvetoucí: vrcholek je otevřený, štětinkatý či slabě plstnatý, nažloutlý nebo bělavě nazelenalý, první apikální list je mírně žlábkovitý, další dva ploché, první dva jsou na líci mírně plstnaté, třetí téměř lysý, na líci jsou zelené s více či méně intenzivním bronzovým nádechem, na rubu jsou plstnaté a štětinkaté, bazální listy jsou ploché, lysé nebo téměř lysé, zelené, osa je zakřivená až ohnutá, zelená na jedné straně a hnědavě bronzová na druhé, arachnoidální a štětinkatá k vrcholku. Letorosty jsou mírně eliptického průřezu s naznačenými hranami, lysé, zelené na ventrální a s bronzovými pruhy na dorsální straně, nodia slabě arachnoidální a štětinkatá, pupeny bez pigmentace antokyany. Úponky jsou bi- nebo trifidní, středně dlouhé, zelené s bronzovým tónem. Květenství je středně velké, pyramidální, často okřídlené. Dospělé listy jsou středně velké až menší (12-15 cm), tří- až pětilaločnaté, pětiúhelníkové, ploché či mírně žlábkovitě prohnuté, na lalocích zvlněné, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru V až UV, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, horní výkroje otevřené či uzavřené, líc je lysý, modravě zelený, matný, velmi slabě puchýřnatý, rub na ploše i žilnatině slabě plstnatý až téměř lysý, bez štětinek, světle zelený, žilnatina je na rubu u báze někdy slabě narůžovělá, zoubky jsou docela výrazné, nepravidelné, s konvexními či rovnými stranami, na bázi průměrně široké až široké. Řapík je krátký a středně silný, kratší než střední žíla listu, lysý, s nepříliš zřetelným kanálkem na průřezu, zelený s tóny růžové. Podzimní barva listů je načervenale žlutá. První květenství je na 3-4 nodiu, počet květenství na výhon 1,1-2. Plodnost feminel je slabá. Hrozen je středně velký (18-21 cm, 237 g), řídký až středně kompaktní, protáhle válcovitě kuželovitý, stopky viditelné, krátké (2,35 cm) a silné, částečně lignifikované, bobule střední až velké (19 x 17 mm, 2,81 g), nepravidelného tvaru, mírně až protáhle oválné, se silnou, zlatožlutou, málo ojíněnu slupkou, s masitou a šťavnatou, mírně chruplavou dužinou svěží, sladké, neutrální chuti, obsahující 2-3 (prům. 2,1), okrouhlá až hruškovitá, středně velká semena s velkým zobáčkem.Stopečky jsou střední délky (9-12 mm), nazelenalé, poměrně snadno oddělitelné. Jednoleté réví je dlouhé, středně silné, mírně větvené, lysé, subeliptického průřezu, rýhované, slabě ojíněné, lenticely přítomny, nodia nepříliš výrazná, internodia střední délky (8-12 cm, průměr 11 mm), uniformně světle (lískooříškově) hnědá, pupeny zaoblené. Kmen je průměrně robustní. Odrůda raší koncem dubna, poměrně pozdně, kvete v polovině června, středně pozdně, zaměká v první dekádě srpna, středně pozdně a dozrává obvykle od konce září do poloviny října, někdy až koncem října, pozdně až velmi pozdně. Růst je bujný, letorosty vzpřímené až polovzpřímené, výnosy mírně nadprůměrné. Preferuje dlouhý řez a systém Guyot. Pěstována je na sopečném podloží, ve výšce 200-300 m.n.m., v lokalitě s vyššími rozdíly mezi denní a noční teplotou. Průměrná cukernatost moštu je 18,5 %, acidita 5,24 g/l. Hrozny slouží lokálně k přímé spotřebě, na keři vydrží údajně až do Vánoc, dobře také snášejí transport, a dále k produkci suchých, aromatických, jasně slámově žlutých vín s buketem akácií, zralého ovoce, banánu a ananasu, s jemnými muškátovými tóny, po 2-3 letech zrání obohacenými o tóny medu, magnólie, sušených meruněk, s mineralitou a někdy s mírnou svíravostí, se svěží aciditou, středního obsahu alkoholu. Někdy jsou vyráběná i odrůdová vína typu passito. Literatura a internetové zdroje: 26, 49, 57, 163, 176, 197, 199, 202, A)Casa Barone. I vitigni autoctoni. [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.casabarone.it/index.php?pageId=30, B)Pomona campana. Pasquarella C. et al. "Catalanesca", vitigno a buccia bianca. Germ. Frutt. Autoct. Campano. Sito Web 2001 [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://pomonacampana.com/home-2/ampelografia-pubblicazioni/. *IGT Catalanesca del Monte Somma [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.agricoltura.regione.campania.it/viticoltura/disciplinari/IGT_Catalanesca.pdf, *Strade dei Vini [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.stradedeivini.it/vitigni.asp?Vino=Catalanesca+Bianca&Regione=Campania, *Vino Way [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.vinoway.com/enciclopedia-del-vino/enografia/vitigni-autoctoni-d-italia/item/526-catalanesca.html, *Il Taccuino del Cantiniere [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://iltaccuinodelcantiniere.wordpress.com/2011/04/04/lenopoeta-gennaro-albano-catalanesca-suadenza-vesuviana/, *Prodotti tipici Campania [online, 2015-10-29]. Dostupné z: http://prodotti-tipici-campania.it/2011/05/15/la-catalanesca-del-vesuvio/, http://pomonacampana.com/home-2/ampelografia-pubblicazioni, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama