Catarratto bianco comune

31. července 2017 v 14:40 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Катарато комуне (Rusko, Ukrajina), Baganedda, Carteddaro, Cat(t)a(r)ra(t)to Bertolare, C. Bertolaro, C. Bianco Latino, C. B. Nostrale, C. Carteddaro, C. Corteddaro, C. Commune, C. Latino, C. Mantellato Catarattu Reusu, Catarratteddu, Catarrattu lu Nostru, C. Lustru Biancu, Carricante (mylně)
Původ a rozšíření: Cattarato je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná na Sicílii ve všech provinciích mimo provincii Enna. Poprvé byla ze Sicílie, ze západní části ostrova, písemně zmíněna a popsána již roku 1696 (Cupani, Hortus Catholicus), následně roku 1835 (Geremia). Do druhé poloviny 19. století byla nejhojnější sicilskou odrůdou, poté byla, zvláště v provincii Trapani, nahrazována pro výrobu Marsaly vhodnější odrůdou Grillo. Roku 2010 byla v Itálii odrůda Cattarato vysazena na 34.794 ha197. Pravdou ovšem je, že údaje o osazené ploše vinic se v různých zdrojích velmi liší, značnou roli v tom hraje fakt, že Catarratto je obvykle děleno na dvě samostatné odrůdy a údaje o nich bývají směšovány, zaměňovány atd. Do národního katalogu italských odrůd byla odrůda Catarratto bianco comune zapsána roku 1970 (cd. 058, roku 2015 pět registrovaných klonů), tvoří hlavní podíl či podstatnou složku cuvée bílých vín DOC Alcamo, Contea di Sclafani, Contessa Entellina, Erice, Etna, Mamartino di Milazzo (či pouze Mamertino), Monreale, Salaparuta, Sicilia a samozřejmě Marsala, ale též mnoha sicilských vín kategorie IGT197. Je doporučena k pěstování v provinciích Agrigento, Catania, Palermo, Syrakusy a Trapani, právě v této provincii je nejrozšířenější. Z obou variet (i v katalogu VIVC uvedených jako samostatné odrůdy)163 je považována za kvalitnější a proto byla také vysazena na větší ploše vinic (roku 2010 na ploše 25.935 ha oproti 8.859 ha odrůdy Cattarato bianco lucido)197, i když údaje z některých jiných zdrojů mohou někdy hovořit také o naprostém opaku43.
Odrůdu Catarratto bianco comune dále najdeme v oblasti Kalábrie (je ponechaná k pěstování v provincii Caltanissetta) a v malých výsadbách též v Tunisku. Jako samostatnou odrůdu popsala ampelografická komise v Palermu (ampelograf Macagno, Bollettino ampelografico) roku 1883 odrůdu Cattarato bianco lucido60, ta se od odrůdy Catarratto bianco comune odlišuje především málo ojíněnými, tedy lesklými bobulemi (lucido, italsky lesklý). Italský šlechtitel a ampelograf Pastena z ni vyselektoval varietu Catarratto extra lucido, která má bobule zcela bez ojínění. Právě Pastena (1976) identifikuje čtyři variety odrůdy Catarratto, lišící se tvarem hroznů a mírou ojínění bobulí: Catarratto comune či latino, Catarratto lucido spargolo, Catarratto lucido serrato a Catarratto lucidissimo či extra lucido43. Ampelografické studie a analýzy DNA, publikované roku 2008 a následně roku 2010 konstatovaly, že jsou všechny uvedené variety (tedy i odrůda Cattarato bianco lucido) geneticky identické, studie z roku 2008 udává příbuzenské vztahy mezi rodinou odrůd Catarratto a odrůdou Garganega, pro doposud nezjištěné rodiče odrůdy Garganega nelze míru příbuzenských vztahů přesně určitA, B, 46. Druhá uvedená studie stanovila, že odrůda Catarratto nero, pouze velmi vzácně pěstovaná v provincii Palermo, není geneticky identická s rodinou odrůd CatarrattoB.
Název odrůdy a také některá její synonyma vycházejí z velké plodnosti a vysokých výnosů odrůdy, samotný název "catarratto" znamená v sicilském dialektu "hojnost" či "nadbytek", výraz "bertolaro" je odvozen ze sicilského "bertola", v překladu "pytel" (myšleno na vysokou úrodu) a "corteddaro" z výrazu "cortedala" ve smyslu "hlavní" či "vedoucí" odrůda. Slůvko "comune" v názvu odrůdy znamená "běžná" či "obvyklá, obecná".
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný se vzpřímenými či polovzpřímenými letorosty. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, někdy polootevřené, bílé, často s karmínovým okrajem, vlnatě plstnaté, apikální listy (1-3) jsou ploché, žlutavě bílé, první je karmínově lemovaný a silně vlnatě plstnatý, zbývající průměrně plstnaté, bazální listy jsou ploché či dlaňovitě prohnuté, na líci žlutozelené s odstíny bronzu, pavučinovitě ochmýřené, na rubu bělavé, plstnaté. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, zelenobílé, vlnatě plstnaté, apikální listy jsou ploché, na líci slabě plstnaté, bělavě zelené až zelené s bronzovým nádechem, na rubu zelenobílé, vlnatě plstnaté, bazální jsou ploché, na líci zelené s bronzovým nádechem až světle zelené, vždy lesklé, více či méně arachnoidální, na rubu bělavě zelené nebo světle zelené, matné, vlnatě plstnaté. Letorosty jsou zelené, často s měďnatě červenými pruhy v dolní třetině dorsální strany, kruhového průřezu s naznačenými hranami, z velké části arachnoidální, v horní třetině plstnaté. Úponky jsou bi- až trifidní, dlouhé, tenké, světle zelené. Květenství je velké, kuželovité až pyramidální, dlouhé prům. 14-15 cm (bez stopek). První květenství je na druhém nodiu, průměrný počet květenství na výhon je jedno, plodnost feminel je téměř nulová. Dospělý list je středně velký (15,9 x 14,6 cm), pentagonální až okrouhlý, tří- až pětilaločnatý se středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou většinou otevřené, ve tvaru V či s paralelními stěnami, s oblým dnem, laloky jsou lehce zkroucené. Řapíkový výkroj je většinou překrytý s průsvitem, často s ostrým dnem. Líc listu je světle zelený, zvlněný, vrásčitý, téměř lysý až řídce arachnoidální, rub listu je světle zelený, plstnatý, žilnatina listu je světle až bělavě zelená, zoubky na okraji listu mají spíše rovné strany, někdy jsou konvexní-konkávní, zoubky jsou nepravidelné, výrazné, tupé (se širokou bází). Řapík listu je středně dlouhý (7,3 cm), bělavě zelený. Podzimní zbarvení listů je žluté. Hrozen je středně velký, kuželovitý až pyramidální, protáhlý (18 cm, 281 g), někdy poměrně kompaktní, ale často volnější pro sklon této odrůdy ke sprchávání květenství, je jednoduchý či většinou s 1-2 křidélky, stopky jsou středně silné, krátké, světle hnědé, většinou poměrně silně lignifikované, bobule jsou středně velké (13,9 x 14,5 mm, 1,7 g), okrouhlé až mírně oválné, zelenožluté až zlatožluté barvy s tendencí hnědnout na osluněných líčkách, silně ojíněné (na rozdíl od odrůdy Cattarato bianco lucido), se silnou slupkou, se šťavnatou dužinou, sladké, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou dlouhé nebo středně dlouhé, tenké, zelené. Semena jsou průměrně 1-2 v bobuli, kulovitá, s velkým zobáčkem, střední velikosti. Jednoleté réví je spíše krátké, silné, málo pružné, málo rozvětvené, kruhového nebo mírně eliptického průřezu, částečně ojíněné, hlavně na uzlech, lysé, rýhované, internodia jsou krátká (4-5 cm), uniformě červenohnědé barvy, pupeny jsou kónické. Odrůda raší středně pozdně až pozdně, mezi třetí dekádou března a první dekádou dubna, zaměká středně pozdně, dozrává též středně pozdně, mezi třetí dekádou srpna a třetí dekádou září. Výnosy jsou vysoké (20,5 t/ha, 4,42 kg na keř), nepravidelné, odrůda trpí sprcháváním květenství. Houbovým chorobám a škůdcům odolává odrůda relativně dobře. Preferuje kratší či smíšený řez, afinita k podnožím je dobrá. Cukernatost moštu je vysoká, 19,6°Brix, acidita průměrná až vyšší, 6 g/l.
Chakteristika vína: Hrozny poskytují slámově žlutá vína se zlatavým reflexem, svěží, dostatečné až vysoké acidity, dobré struktury, bohatá na alkohol, s květinovými a ovocitými tóny v buketu, s aroma citrusových plodů a meruěk, někdy připomínajícím víno Madeira. Slouží také k výrobě Marsaly a Vermutu. Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 38, 42, 43, 46, 47, 49, 50, 57, 58, 60, 100, 163, 176, 188, 197, 199, 202, A)Sangiovese and Garganega are two key varieties of the Italian grapevine assortment evolution. Crespan, M., Calo, A., Giannetto, S., Sparacio, A., Storch, P., Costacurta, A. Vitis 47 (2), 97-104 (2008) [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2008%20895.pdf, B)Microsatellite analyses for Evaluation of Genetic diversity among Sicilian Grapevine Cultivars. Carimi, F. et al. Genetic Resources and Crop Evolution, 57, 703-719 (2010) [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10722-009-9506-3#page-1, *Siculi di Vini [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://siculidivini.blogspot.cz/2009_11_01_archive.html, *Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. M. di Vecchi Staraz et al. J. AMER. SOC. HORT. SCI. 132(4):514-524. 2007. [online, 2015-10-30]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama