Cerceal branco

31. července 2017 v 14:50 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Cerceal (Dão, Douro), Cerceal du Douro, Cerceo, Cercial (mylně, Dão, Douro), Cercial do Douro, Cercial du Dão (Německo, Francie, cd. 2835)
Původ a rozšíření: Cerceal branco je autochtoní portugalská moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu portugalských odrůdB, doporučená k pěstování v regionu Beiras, v oblastech Dão a Lafões a v regionu Trás-os-Montes, v oblasti Douro. Předpokládá se, že z této oblasti, tedy ze severovýchodu země, odrůda také pochází. V Portugalsku byla roku 2010 pěstována na ploše 113 ha163, rozloha osazených ploch dlouhodobě v podstatě stagnuje či mírně klesá, k dispozici je zde pouze jeden registrovaný klon odrůdy. Tvoří součást vín apelací DO Porto a Douro a IGP Lafões a Dão (pod názvem Cercial) a dále povolenou součást vín DO DoTejo a IG Tejo, Lisboa-Estremadura, Lisboa - Alta-Estremadura a Lisboa84.
Možné záměny: Bližší příbuzenské vztahy s odrůdou Cercialnebyly potvrzeny, i když je synonymika obou odrůd značně matoucí. Odrůdy jsou sice v některých aspektech podobné a pěstují se v geograficky nepříliš vzdálených regionech, ale analýza DNA nepotvrdila jejich identicitu ani blízkou příbuznost, obě odrůdy nejsou identické ani s odrůdou s názvem Sercial, pěstovanou na Madeiře a pod názvem Esgana Cão m.j. v regionu DouroA,C. Podobnými charakteristickými znaky této skupiny odrůd je vysoká produktivita a svěží kyselinky. Zmíněné odrůdy jsou samostatně uvedeny i v národním katalogu portugalských odrůdB.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný s polovzpřímenými až vzpřímenými letorosty, produktivita je poměrně vysoká (6.000 l/ha), výnosy relativně stabilní, odrůda dobře odolává peronospoře, je citlivá vůči padlí, středně citlivá vůči botrytidě, škůdcům odolává dobře. Virová infekčnost před klonální selekcí: 30% GLRaV3, 60% GFkV, <50% RSPV. Vrcholky letorostů jsou otevřené, průměrně bíle vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, s karmínovým nádechem na okrajích. Mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, na rubu silně bíle vlnatě plstnaté. Úponků révy je málo a jsou křehké. Letorosty jsou na ventrální straně zelené, na dorsální slabě červeně žíhané, nodia jsou zelená. Dospělé listy jsou středně velké, pětiúhelníkové, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými, obvykle uzavřenými až překrytými výkroji, na líci jsou středně sytě zelené, nepravidelně zvlněné, slabě puchýřnaté, na rubu jsou průměrně plstnaté a štětinkaté, okraj listu je ostře zoubkovaný, zoubkování je středně výrazné, s rovnými stranami, řapíkový výkroj je obvykle uzavřený, méně často úzce otevřený, lyrovitý s ostrým dnem. Hrozny jsou středně velké, válcovitě kuželovité, středně kompaktní, stopky jsou středně dlouhé a průměrně lignifikované, bobule jsou středně velké, nestejnoměrné, okrouhlé, často zploštělé, žlutavě zelené, silně ojíněné, se silnou slupkou, s poměrně tuhou a nepříliš šťavnatou dužinou neutrální chuti s průměrně 2,6 semeny v bobuli. Jednoleté réví je žlutavě hnědé, internodia jsou středně dlouhá. Mošt má průměrný potenciální obsah alkoholu a průměrnou až vysokou aciditu, nemá sklon k oxidací, mošt z hroznů, pěstovaných na bohatých půdách, je vhodný k výrobě běžných stolních vín, z chudších půd potom k výrobě kvalitních, přívlastkových vín. Odrůda je poměrně rustikální, dobře snáší všechny typy řezu, dobře odolává suchu. Prospívá na všech typech půd, nejlépe vyhovují půdy chudší, na bohatých klesá kvalita moštu. Doporučené jsou mírně rostoucí podnože R 110 a 420 A. Sprcháváním ani hráškovatěním bobulí netrpí. Raší raně, současně s Fernão Pires, kvete středně pozdně, čtyři dny před FP, zaměká středně pozdně, šest dní po FP a dozrává středně pozdně až pozdně, asi týden po FP.
Charakteristika vína: Hrozny poskytujíjemně aromatická vína slušné kvality, citronové až světle žluté barvy, středně intenzívní ovocité vůně, v ústech působí poněkud tence, ale mají svěžest danou vyšší kyselinkou. Odrůdová vína jsou často nevyvážená, odrůda je proto vhodná spíše do kupáží s jinými odrůdami révy, jako Bical, Fernão Pires, Gouveio a Malvasia Fina, kterým dodává charakteristickou jemnou vůni a vysokou aciditu. Literatura a internetové zdroje: 26, 79, 80, 81, 83, 84, 163, 165, 176, 198, 199, 201, 202, A)Discrimination of Portuguese grapevines based on microsatellite markers. M.S. Lopes et al. Journal of Biotechnology 127, 34-44, 2006. [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0168165606005025, B)Catálogo Nacional de Variedades [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, C)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *The use of microsatellites for germplasm management in a Portuguese grapevine collection. M.S. Lopes et al. Theor Appl Genet (1999) 99:733-739 [online, 2015-11-02]. Dostupné z: www.researchgate.net/, *The Portuguese *Vitis vinifera* L. germplasm: Genetic relations between wild and cultivated vines. Cunha, J. et al. Ciencia e Tecnica Vitivinicola 25 (1) 25-37 (2010) [online, 2015-11-02]. Dost. z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n1/v25n1a04, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Portuguese traditional grapevine cultivars and wild vines (*Vitis vinifera* L.) share morphological and genetic traits. Cunha, J. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 56 (7) 975-989 (2009) [online, 2015-11-02]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/226453287_Portuguese_traditional_grapevine_cultivars_and_wild_vines_Vitis_vinifera_L_share_morphological_and_genetic_traits_Genet_Resour_Crop_Ev.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama