Cetinjka

31. července 2017 v 14:54 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Blajka, Blajska, Blatinka (Chorvatsko-Kaštela), Blatka, Blatka Bijela (in H. Goethe), Blatska, Cetinjka Bijela, Cetinka (Chorvatsko), Cetinka Bijela, Listavac, Palarusa, Palaruša nebo Palaruša bijela (mylně), Petovka, Poserača (Chorvatsko), Poseruša, Potemkinja, Potomka, Potomkinja (Chorvatsko), Potomkynya, Potovkinja, Tsetynka
Původ a rozšíření: Cetinjka je autochtonní, starobylá, středně pozdní až pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v Chorvatsku, kde patří mezi registrované odrůdyA. Rozšířená je ve střední a jižní části Dalmácie, především na ostrovech Korčula a Hvar, vzácněji na ostrovech Lastovo, Vis, Mljet a na poloostrově Pelješac, nově také v oblasti Vrgorac v Dalmatském vnitrozemí, pod názvem Blatinka ji najdeme také v okolí města Kaštela poblíž SplituD. Roku 2013 byla v Chorvatsku vysazena na ploše 35 hektarůD. První zmínka v ampelografické literatuře má pocházet z 19. století (rakouský ampelograf H. Goethe)D.
Název odrůdy: Cetinje (srbsky Цетиње) je město, nacházející se v jižní části Černé Hory, jihozápadně od hlavního města Podgorica, nepříliš vzdálené od jižní Dalmácie, nicméně ampelografové soudí, že název odrůdy může být odvozen od na ostrově Korčula běžného příjmení Cetinić (muž tohoto jména měl odrůdu objevit a namnožit), případně od řeky Cetina v centrální Dalmácii (v jejímž povodí měla být odrůda nalezena a odtud později přenesena do Korčuly)B, D.
Možné záměny: Odrůda Cetinjka (F) je někdy na ostrově Korčula mylně pěstována také pod synonymním názvem Palaruša. S odrůdou Palaruša (H), velmi vzácně pěstovanou na pobřeží centrální části Dalmácie a na přilehlých ostrovech,jsou si navzájem velmi podobné6, nejsou však geneticky identickéC, 163. Pod názvem Palaruša bývala občas v minulosti pěstována i dnes již komerčně nevyužívaná chorvatská odrůda Divljaka (F)163. Názvy Palaruša Hvarska a Palaruša Viska jsou uvedeny také v synonymice dnes ve vnitrozemí Dalmácie nehojně pěstované a též geneticky rozdílné odrůdy Okatica bijela (H)A, 163.
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, ohnuté, slabě vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany. Růst je středně bujný až bujný, letorosty jsou polovzpřímené, internodia jsou na dorsální straně zelená, na ventrální zelená s červenými pruhy. Apikální listy jsou světle zelené, lesklé, první bazální list zelený s jemným bronzovým nádechem, na rubu je středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou střední až velké, pěti- až sedmilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji (horní jsou úzce otevřené až mírně překryté, bez zoubků), pentagonální, tenké, na profilu ve tvaru V, na líci středně silně vrásčité a středně silně puchýřnaté, lysé, na rubu, na ploše slabě plstnaté, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U až lyrovitý, bez zoubku, na jedné straně ohraničený žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubky mají konkávní/konvexní strany. Řapík bývá delší, než střední žíla listu. Hrozny jsou velké, někdy až velmi velké, volnější až středně kompaktní (dle opylení), kuželovité s 1-3 křidélky, stopky středně dlouhé, bobule mírně oválné, středně velké, žlutozelené, na osluněné straně až jantarově žluté, s neprůsvitnou, ojíněnou, nepříliš pevnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou svěží, neutrální chuti, obsahující semena. Plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká, výnosy jsou vysoké, ale kolísavé, v závislosti na podmínkách v době opylení. Cukernatost moštu je nižší, acidita průměrná až vysoká, to platí zejména u hroznů z neredukovaných výnosů. Odrůda raší a dozrává středně pozdně až pozdně, je průměrně odolná houbovým chorobám, citlivější je zejména vůči botrytidě, vyžaduje spíše chudší půdy, ale není náročná na půdní typy ani polohy. Vyhovuje krátký řez. Odrůdová vína jsou považována spíše za průměrně kvalitní, jsou světle žluté barvy se zelenkavým reflexem, svěží a lehká, s výraznou aciditou a s nižším obsahem alkoholu, setkáme se s nimi poměrně vzácně, vyráběna jsou takřka výlučně na ostrově Korčula, často nesou název Cetinka či Korčulanka. Hrozny převážně tvoří součást cuvée bílých vín s dalšími lokálními odrůdami, které také často jsou pěstovány ve společné výsadbě a slouží jako opylovači, například Bratkovina bijela, Grk, Maraština a Pošip bjeli.
Literatura a internetové zdroje: 6, 163, 166, 168, 176, 202, A)Pravilnik o izmjenama pravilnika o registru vinograda, obveznim izjavama, pratećim dokumentima, podrumskoj evidenciji i proizvodnom potencijalu. Croatia, Zagreb, 3.8.2014 [online, 2015-11-05]. Dostupné z: http://narodne-novine.nn.hr/clanci/sluzbeni/2014_07_83_1616.html, B)Tradicijske sorte i pasmine Dalmacije. Vinova loza. Ozimec, R. et al. UNDP, Hrvatska, 2015 [online, 2015-11-05]. Dostupné z: www.hr.undp.org, C)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2015-11-05]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, D)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2016-11-08]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama