Chenin blanc

13. července 2017 v 17:26 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Шенен Блан, Шенин Блан, Шенен белый, Гро шенен, Пино де ля Луара (Rusko, Ukrajina), Agudelo (Galície), Anjou, Blamancep, Blanc d'Anjou (Francie), B. d´Aunis, B. Emery, Bon Blanc, Canton, Capbreton Blanc, Chenen Belyi, Chenin Blanc (Francie, cd. 293, no. 1161), Confort, Coue Fort, Cruchinet (Sud-Ouest), Cugnette, Fehér Chenin (Maďarsko), Franc Blanc, Franche, Gamay Blanc (mylně), Gamet Blanc (Entraygues-Francie), Gout Fort, Gros Chenin, G. Pineau de Vouvray, Gustolidi (USA), Luarskoe, Mancais Blanc, Pera, Pineau Blanc, P. d´Anjou, P. de Briollay, P. de la Loire, P. de Savennieres, P. de Vouvray, P. Gros, P. Gros de Vouvray, P. Nantais, P. Vert, Pinet d´Anjou, Pinot Blanco (mylně, Jižní Amerika), P. d´Anjou, P. de la Loire, Plant d'Anjou (Touraine, 15. století), Plant de Breze, P. de Clair de Lune, P. de Maille, P. de Salces, P. de Salles, P. du Clair de Lune, P. Volle, Pointu de Savennieres, Quefort, Rajoulain, Rajoulin, Ronchalin, Rouchalin, Rougelin, Rousselin, Rouxalin, Rouzoulenc, Shanin (Bulharsko), Steen, Stein (Jihoafrická republika), Tete de Crabe, Tite de Crabe, Ugne Lombarde, Valblar Stein, Vaalblaar Stein (Jihoafrická republika), Verdurant, White Pinot

Původ odrůdy: Chenin blanc je světově proslulá, velmi ceněná moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), používaná k výrobě bílých vín. První doklady o jejím pěstování pocházejí již z 9. století, z Francie, z Anjou jižně od řeky Loiry, odkud je zmíněna roku 845 v záznamech opatství Glanfeuil. Odtud se rozšířila nejprve do celého údolí řeky Loiry, v 15. století do oblasti Touraine a později do údolí řeky Rhône. Původ odrůdy byl dlouho nejasný. Roku 1999 byla v Rakousku a následně ve Francii provedena analýza DNA, která napověděla, že Chenin blanc je úzce příbuzný odrůdě Sauvignon blanc, tehdy byl považován za jednoho z rodičů této odrůdy. Roku 2010 byla zveřejněna rozsáhlá ampelografická studie, která naopak uvádí možnost, že Chenin blanc je kříženec odrůd Sauvignon blanc a Tramín červenýA.
Rozšíření odrůdy: Ve Francii byla odrůda roku 2011 vysazena na 9.839 hektarech vinic, registrováno je zde 8 klonů30. Především na dolní Loiře se z ni vyrábí mnoho druhů šumivých vín, příkladem uveďme AOC Anjou, Crémant de Loire, Montlouis sur Loire, Saumur, Touraine, Vouvray, dále tichých vín s vysokým obsahem zbytkového cukru, například v AOC Anjou, Bonnezeaux, Chinon, Coteaux d'Ancenis, Coteaux de l'Aubance, Coteaux de Saumur, Coteaux du Layon, Coteaux du Loir, Coteaux du Vendômois, Jasnières, Quarts de Chaume, Savennières, ale také pozoruhodná suchá vína. Celosvětově byla odrůda roku 2010 vysazena na ploše 35.164 ha200. Mimo Francii ji najdeme v Jihoafrické republice (roku 2007 na 19.161 ha, pěstuje se zde již od 17. století, rozšířená je zejména v oblastech Stellenbosch, Paarl a Worcester), v Kalifornii (v USA byla roku 1992 vysazena na 11.840 ha), v Austrálii (roku 2007 na 684 ha, pěstuje se zde od roku 1832), v Argentině (roku 2005 na 3.030 ha), dále v Chile, Španělsku (Aragón, D.O. Somontano, Extremadura, D.O. Tierra de Barros, Katalánie, D.O. Penedés, roku 2001 na 102 ha) a v mnoha dalších státech celého světa. Odrůda není zapsána do Státní odrůdové knihy České republiky a není ani odrůdou, povolenou k výrobě zemských vín, ale vzácněji ji i u nás najdeme ve vinicích a odrůdová vína se objevují na některých místních koštech. Název odrůdy pochází patrně z místního názvu "Mont Chenin", což bylo původně malé panské sídlo na břehu řeky Echaudon, jižně od Touraine, kam se odrůda dostala v 15. století a kde ji pěstoval lord Chenonceaux a jeho švagr, opat z Cormery.
Příbuzné odrůdy: V Jihoafrické republice se vzácně pěstuje odrůda Chenin rose (Steen rose), v katalogu VIVC je zmíněna dále ještě odrůda s názvem Chenin rouge. Obě jsou pravděpodobně mutacemi odrůdy Chenin blanc. Spontánním křížením odrůd Chenin blanc a Gouais blanc vznikly ve Francii odrůdy Balzac blanc, Meslier-Saint-François a ColombardB.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty. Vrcholky letorostů jsou otevřené, světle zelené až bělavé s karmínovým nádechem na okrajích, slabě pigmentované antokyany, velmi silně bíle vlnatě ochmýřené. Internodia a nodia jsou na osluněné straně zelená s červenými pruhy, na zastíněné straně zelená, arachnoidální až takřka bez ochmýření, na průřezu s naznačenými hranami, pupeny jsou slabě pigmentované antokyany. Úponky révy jsou středně dlouhé, tmavě červená u báze, žluté na vrcholu. Apikální listy (1-3) jsou žlutozelené, bronzově skvrnité, někdy se světle karmínovými okraji, většinou takřka bez antokyanové pigmentace, na rubu středně silně bíle vlnatě ochmýřené. Bazální listy jsou ploché, na líci zelenožluté, na rubu, na ploše slabě až průměrně plstnaté, na žilnatině chloupkaté, řapík je plstnatý. Jednoleté réví je střední délky, silné, rozvětvené, lysé, bez ojínění, rýhované, eliptického průřezu, nodia jsou kulovitá, internodia asi 15 cm dlouhá, světle hnědá s tmavě hnědými pruhy až žlutohnědá, nodia jsou stejné barvy, pupeny jsou kuželovité, hnědé. Dospělé listy jsou středně velké, tmavozelené, okrouhlé, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými, lyrovitými výkroji, které mají oblé dno, čepel je plochá s mírně zkroucenými a zvlněnými laloky, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a většinou konvexní strany, povrch listu je tmavozelený, slabě puchýřnatý, rub listu je na ploše mírně plstnatý a štětinkatý, na žilnatině arachnoidální a štětinkatý, řapíkový výkroj je lyrovitý se zaostřeným dnem až lancetovitý s ostrým dnem, otevřený, řapík je kratší, než středová žíla listu, středně dlouhý, lysý, částečně zbarevný. Žilnatina listů je na líci v oblasti připojení řapíku načervenalá (u většiny klonů), na rubu je málo výrazně pigmentovaná nebo zelená. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem jsou malé až středně velké (16 x 14 mm, 1,8 g), okrouhlé až mírně protáhle eliptické bobule jednotné velikosti a barvy, žlutozelené až zlatožlutě zbarvené, na osluněné straně až hnědočervenavé, s tenkou, průměrně ojíněnou slupkou, v době zralosti náchylnou k praskání, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou jemné, odrůdové chuti. Hilum není výrazné. Stopečky bobulí jsou kratší až středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Hrozen je středně velký, kuželovitý, kompaktní, s jedním či dvěma postranními hrozénky, s krátkou, slabě lignifikovanou stopkou. Pěstování: Pro své rané rašení je odrůda citlivá na pozdní jarní mrazy, navíc sekundární pupeny bývají obvykle neplodné, dobré vyzrávání réví ale zajišťuje vyšší odolnost vůči zimním mrazům. Patří mezi odrůdy, poměrně náročné na pěstování a dává kolísavé výnosy v závislosti na podmínkách, průměrně okolo 6-7 t/ha. Přesto je třeba někdy redukovat sklizeň. Pokud by se výnosy v příznivějších letech či podmínkách neomezovaly, byla by vína nepříjemně kyselá a prázdná. Pro pěstování vyhovují méně bujně rostoucí podnože. Fenologie: Vegetační období trvá 150-155 dní při sumě aktivních teplot (SAT) 3100-3200 °C (v klimatických v podmínkách Oděsy). Raší raně, jeden den před Chasselas a dozrává středně pozdně až pozdně, 17-24 dnů po Chasselas. Choroby a škůdci: Odrůda je náchylná na napadení plísní šedou (Botrytis cinerea), průměrně dobře odolává padlí révovému (Uncinula necator), podprůměrně plísni révové (Plasmopara viticola). Poloha a půdy: Co se týče vlivu podloží na kvalitu vín, vína z hroznů, pocházejících z těžkých, jílovitých půd jsou tělnatá, těžká, dlouho vyzrávají na láhvi, pokud se keře nacházejí v blízkosti vodního toku, mají tendenci být napadány plísní šedou (Botrytis cinerea), v těchto podmínkách se také často vyrábějí botrytické výběry. Naopak, z písčitých půd známe vína lehčí, určená spíše k pití jako mladá. Křemičité půdy dávají vína minerálních tónů, vápník jim propůjčuje ostřejší kyselinku. Na půdách břidličnatých má odrůda tendenci dozrávat rychleji, než třeba na půdách jílovitých.
Charakteristika vína: Suchá vína jsou světle žlutá, ovocitá, bohatá na buket, v mládí mají ocelovou kyselinu a mohou být až drsná, voní po medu a vlhké slámě, renklodách, limetce, grapefruitu, broskvích, meruňkách, ananasu, mangu, lískových oříškách, hořkých či pražených mandlích, angelice, květu akátu či hlohu, heřmánku, muškátu, mátě, růžích, bergamotové silici, škála buketních a aromatických tónů může být opravdu rozsáhlá.
Prvotřídní francouzská vína dosahují plné lahvové zralosti po 6 až 10 letech, ale často v dobré kondici v archívu vydrží ještě dalších 20 let. Odrůda je velmi vhodná k výrobě přívlastkových vín. Především sladkým vínům dodávají kyselinky další rozměr a vyváženost a také důležitou dlouhověkost. Špičkový ročník "Coteaux du Layon" tak může vydržet i třicet let. Zralá vína rozvíjejí medové, vanilkové a akátové vůně, v aroma se objevuje kompotované ovoce, andělika, meruňkový či pomerančový džem. Sladká vína z hroznů napadených botrytidou a také bobulové výběry mají nejdříve v aroma vůně broskví, ananasu, manga, banánu, sušených měruněk, fíků, později se objeví slad, perník, kakao, skořice a smetana. Odrůda se s oblibou používá při přípravě různých cuvée, v Austrálii častěji například s víny odrůdy Colombard a v některých regionech slouží díky své vyšší aciditě i k výrobě sektů, na druhé straně je místy a vzácněji, používána též jako stolní odrůda. Stolování: Lehká odrůdová vína mohou sloužit jako aperitiv nebo mohou doprovázet pokrmy z ryb či z kuřecího masa. Polosladká vína se předkládají k masitým pokrmům se smetanovými omáčkami a sladká vína se dobře snoubí s různými pudinky, v nichž je kyselé ovoce, nebo se sýry s modrou plísní.
Literatura a internetové zdroje: 4, 10, 26, 28, 30,100, 124, 127,163,165, 166, 171, 176, 181, 182, 183, 188, 189, 197, 199, 200, 201, 202, *Pavloušek, P. Encyklopedie révy vinné. Praha: Computer Press/CP Books, 2008. 316 stran. ISBN: 978-80-251-1704-0, *Oz Clarke. Encyclopedia of Grapes. Harcourt Books, 2001. ISBN 0151007144, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010) [online, 2015-06-12]. Dostup. z: http://link.springer.com/content/pdf/10.1007/s00122-010-1411-9.pdf, B)A single pair of parents proposed for a group of grapevine varieties in northeastern France. J.E. Bowers, R. Siret, C.P. Meredith. University of California, Davis, USA a P. This, J.-M. Boursiquot, INRA Montpellier, Francie [online, 2015-06-12]. Dostupné z: http://ecaaser3.ecaa.ntu.edu.tw/weifang/ishs/pap1.files%5Csample.pdf, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-06-12]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2015-06-12]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L. subsp. *vinifera*). Beridze, T. et al. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2015-06-12]. Dostupné z: http://oiv2010.ge/ORAL/ORAL_VITICULTURE/OR.I.02-No 38 O BERIDZE Tbilisi 2010.pdf, *Contribucion al Conocimiento de Variedades de Vinificacionen Andalucia. Vinegra, M., Lara, M., Cordero, J., Valcarel, M.C., García de Luján, A.Junta de Andalucia,Dirrecion General de Investigacion Agraria, 1996. [online, 2015-06-12]. Dostupné z: http://www.juntadeandalucia.es/servicios/publicaciones/detalle/50518.html, *Prospection and identification of grapevine varieties cultivated in north Portugal and northwest Spain. Martin, J.P. et al. Viti 50 (1), 29-33 (2011) [online, 2015-06-12]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 794.pdf,*CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2017-05-19]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, *A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2017-05-19]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama