Děvín (zkratka De)

11. července 2017 v 19:40 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové pro bílá vína, kniha odrůd ČR
Synonyma: Devín (Slovensko), Devin, TCVCB 15/4
Původ a rozšíření: Děvín je moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), kterou vyšlechtili roku 1958 na Slovensku, ve Výzkumném ústavu vinohradnickém a vinařském v Bratislavě, Ing. Dorota Pospíšilová a Ing. Ondrej Korpas křížením odrůd Tramín červený a Veltlínské červenobílé.

Odrůda je od rozdělení federace první registrovanou slovenskou moštovou bílou odrůdou, byla zde registrována v prvním registračním "balíku" v roce 1997. Do Státní odrůdové knihy České republiky byla zapsána v roce 1998. Na Slovensku byla roku 2005 pěstována na 75 hektarech, což je asi 0,5 % z celkové plochy vinic. Rozšířená je zejména v Malokarpatské a Jihoslovenské oblasti (Svodín, Rúbaň, Strekov). V České republice lze odrůdu pěstovat ve všech vinohradnických oblastech, snad s výjímkou Uherskohradišťska, pěstuje se pouze na 0,16 % plochy vinic, roku 2015 na ploše 27,3 ha, průměrný věk vinic roku 2010 byl 8 let. Udržovatelem odrůdy je v ČR Výzkumná stanice vinohradnická, s.r.o., Mutěnice. Slovenský název odrůdy, "Devín", je odvozen od názvu hradu Devín (též Devínský hrad), česky Děvín. Zřícenina bývalého hradu se nachází ve stejnojmenné bratislavské městské části Devín na návrší nad soutokem řek Moravy a Dunaje. Název hradu je odvozen z latinského slova "dowina", v překladu "dívka", právě od tohoto slova jsou odvozeny i názvy českých hradů Děvín, Dívčí hrady a podobně.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný až bujný. Vrcholky letorostů jasou zcela otevřené, slabě, někdy až středně silně pigmentované antokyany, středně silně až silně vlnatě plstnaté. Letorosty jsou polovzpřímené, na obou stranách zelené s červenými pruhy, někdy na dorsální červené, pupeny jsou ze ¾ pigmentované antokyany. Olistění odrůdy je spíše řídší. Mladé listy jsou světle zelené s bronzovými skvrnami, na rubu středně silně vlnatě plstnaté. Dospělý list je malý až středně velký, pětiúhelníkový, pětilaločnatý se středně hlubokými až hlubokými horními bočními výkroji. Čepel listu je ve tvaru V, líc je středně silně puchýřnatý a vrásčitý, zvlněný, rub slabě až středně silně plstnatý na ploše a slabě štětinkatý na žilnatině, řapík listu je středně dlouhý, mírně narůžovělý, stejně jako žilnatina u báze na líci listu, řapíkový výkroj je hluboký, lyrovitý s ostrým dnem až ve tvaru UV, otevřený, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Zoubky na okraji listu mají obě strany rovné, popřípadě obě strany konvexní. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je malá až středně velká (11-14 mm, 2 g), kulatá až mírně eliptická bobule žlutozelené barvy s rozplývavě tekutou dužinou neutrální až velmi jemně aromatické chuti. Hrozen je středně velký (110-120 mm, 110-238 g), válcovitý až válcovitě kuželovitý, středně kompaktní až kompaktní, s 1-2 (4) křidélky, se středně dlouhou stopkou (50 mm). Pěstování: Při přetížení, ke kterému má odrůda sklon, reaguje vadnutím zelených častí keřů. Úrody jsou poměrně pravidelné, obsah cukrů bývá vyšší a rychle se zvyšuje koncem zrání, proto je možné získávat odrůdová vína s přívlastkem vyšších stupňů. Pro střední vedení se doporučují podnože SO-4, pro vysoké vedení pak bujnější podnože Cr 2, LE-K/1 a K 5BB. Pro úrodnější půdy se doporučuje vysoké vedení, pro půdy méně úrodné vedení střední. Nejvhodnější je řez na dva tažně při zatížení 6 až 8 plodných oček/m2. Je to plodná odrůda, která při průměrném výnosu 10 až 12 t/ha (0,8-1,4 kg/m2) poskytuje hrozny s cukernatostí nad 19-24 °NM. Ve vhodných letech lze ponechat hrozny přezrát, aby se docílilo cukernatosti 23-28 °NM a tím vína s přívlastkem výběr z hroznů. Když po napadení botrytidou nastane období "babího léta", působí tato plíseň pozitivně a vytváří se vzácné cibéby, základ pro bobulové výběry. Mezní hodnoty jsou 10-17 t/ha, 19-28 °NM a acidita 6,5-10,5 g/l. Fenologie: Doba rašení oček je středně pozdní, odrůda kvete a zaměká raně. Sklizňová zralost začíná na přelomu září a října až v první polovině října. Choroby a škůdci: Proti napadení houbovými chorobami je odrůda méně odolná, příliš netrpí plísní révovou (Plasmopara viticola), ale je citlivější na padlí révové (Uncinula necator) a plíseň šedou (Botrytis cinerea). Proti poškození zimními mrazy je středně odolná. Jarní mrazy odrůdu většinou nepoškozují. Netrpí sprcháváním květenství, není nijak zvlášť poškozována hmyzem. Poloha a půdy: Na stanoviště není náročná a velmi dobře se přizpůsobuje různým stanovištním podmínkám. V příznivých, teplých lokalitách na svahovitých pozemcích poskytuje hrozny vyšší cukernatosti a je vhodná pro výrobu přívlastkových vín. Více jí vyhovují půdy hlubší, dobře zásobené vodou, ale teplé. Ve výsušných polohách a při nedostatečném provzdušňování půdy se vyvíjí menší bobule s nižší cukernatostí.
Charakteristika vína: I když se setkáme s víny jakostními, pro odrůdu jsou typická vína přívlastková, a to až do výběru z cibéb. K výrobě vína se doporučuje metoda krátké macerace, ta uchová aromatické látky, obsažené ve slupkách bobulí. Dopomůže též výběr vhodného kmene kvasinek. U suchých vín býva aroma často nevýrazné a zastřené vysokým obsahem alkoholu (14-16 obj. %). Proto je u vín z hroznů s vysokou cukernatostí vhodné nenechat je prokvasit do sucha a směřovat spíše k dosažení harmonie mezi cukrem, kyselinami a aromatickým charakterem vín. Typická, dobře zvládnutá odrůdová vína bývají zelenožlutá až zlatožlutá, extraktivní, aromatická, muškátově-květnatě-kořenitého charakteru a harmonická, s jemnými a pikantními kyselinkami. Ve vůni můžeme hledat lipový med a stejně jako v chuti i kořenité tóny tramínové a muškátové, růži, zralý grapefruit, ale i broskve a květ černého bezu. U bobulových výběrů se připojuje typická chlebovinka. Při neredukované sklizni a nižším stupni vyzrálosti hroznů může být odchod vína tupý a nahořklý. Vína mohou hořknout též delší archivací. Stolování: Vína suchá se hodí k masitým pokrmům s omáčkami, k bílým masům. Polosladká můžeme podávat k některým druhům sýrů či k dezertům.
Literatura a internetové zdroje: 9, 10, 13, 16, 17, 24, 163, 200, *Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová, D. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0, *Pavloušek, P. Encyklopedie révy vinné. Praha: CPress, 2007. ISBN: 978-80-251-1704-0, *Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Moravia vitis s.r.o. [online, 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.moraviavitis.cz/index.php?UrlQuery=1#auxerrois, *Přehled odrùd révy 2016. Ludvíková, I. A kol. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Sekce rostlinné výroby, 2016 [online, 2017-01-14]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/492735/Reva_final_2016.pdf, *Enviromentální výchova v zemědělských a zahradnických školách. Vinohradnictví [online, 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.environmentalnivychova.estranky.cz/fotoalbum/vinohradnictvi/odruda-devin---list.html, *Taxon web. Sotolář, R. Vitis vinifera Děvín [online, 2015-05-14]. Dostupné z: http://taxonweb.cz/t/1690.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama