Kamenorůžák bílý / Koevidinka fehér

13. července 2017 v 17:26 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Fehér Koevidinka, Fehér Kövidinka, Feher Kövidinka (Francie, cd. 348), Kövidinka Fehér, Mala Dinka, Ružica bílá, Steinschiller Blanc, Steinschiller Weiss (Rakousko), Steinschiller Weisser

Původ a rozšíření: Kamenorůžák bílý je starobylá moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), používaná k výrobě bílých vín, dle výsledků analýzy DNAz roku 2012 spontánní kříženec odrůd Berbecel (Áprofehér) x Papaskarasi199. Pochází patrně z Karpatské kotliny či z oblasti Balkánského poloostrova. Pěstuje se, dnes již nehojně, v jižní Evropě, hlavně v Maďarsku (regiony Alföld, Kunság, Csongrád), v Rumunsku a ve státech bývalé Jugoslávie (například region Vojvodina). Ve Státní odrůdové knize České republiky není odrůda zapsána. Vinařský zákon povoluje z této odrůdy vyrábět víno v kategorii zemských vín podle vyhlášky č. 437/2005 Sb. i po novele vyhláškou č. 28/2010 Sb. U nás se odrůda dříve pěstovala ve smíšených výsadbách na Jižní Moravě. Ještě dnes ji můžeme objevit vzácněji na starých vinicích, například v Šatově, na vinici starých odrůd, kde vyrábějí i odrůdové víno
Název odrůdy: Původ první části názvu je nejasný. Jak německý název "Steinschiller", tak maďarský název "Kövidinka" vychází ze stejného slovního základu, jako český, objevuje se v něm výraz pro kámen či skálu. Snad je to dáno nenáročností odrůdy na podloží, bývá pěstována na chudých, kamenitých půdách. V případě českého názvu "Kamenorůžák" zde může být zohledněna ještě skutečnost, že odrůda má narůžovělé okraje vrcholků letorostů, ale spíše jde pouze o přepis původního názvu "Koevidinka", který slouží vlastně k odlišení mnoha odrůd s názvem "Dinka" (Koevidinka, Koevidinka fehér, Dinka vörös, Dinka zöld, Pécsi Dinka, Dinka alba aj.), které mnohdy měly růžové či červené hrozny a proto také byly často nazývány "Ružica", "Ruzica", "Ruzika" a podobně. "Fehér" je maďarsky "bílý".
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Kamenorůžák červený (Kövidinka) je moštová odrůda s přibližně stejným areálem rozšíření, jako odrůda Kamenorůžák bílý. Má o něco menší hrozny, vzhledově podobné odrůdě Tramín červený, je ještě výnosnější, než odrůda Kamenorůžák bílý, ovšem vína dává spíše podprůměrné jakosti. Identicitu obou odrůd či jejich přímou příbuznost analýza DNA, provedená roku 2012, nepotvrdila199.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný. Dospělý list je středně velký, hladký, okrouhlý, tří- až pětilaločnatý s mělkými až středně hlubokými, otevřenými horními výkroji s oblým dnem, líc listu je světle zelený, lesklý, rub listu je silně plstnatý, okraj listu je ostře zoubkovaný. Řapíkový výkroj je lyrovitý, úzce otevřený až lehce překrytý, s ostrým dnem. Řapík je středně dlouhý, někdy narůžovělý. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je malá až středně velká, kulatá bobule žlutozelené až žluté barvy, na osluněném líčku hnědavě skvrnitá, s hrubou, pevnou slupkou, s řídkou, sladkou dužinou neutrální chuti. Hrozen je středně velký (140 g), válcovitě-kuželovitý, protáhlý, středně hustý až hustý, rozvětvený. Pěstování: Velmi výnosná, v nárocích skromná, pozdní moštová odrůda. Růst je středně bujný, vyzrávání réví je dobré. Průměrně dobře odolává mrazu a houbovým chorobám, pro pozdní dozrávání je nutno hrozny ošetřit proti plísni šedé (Botrytis cinerea). Plodnost je vysoká, 8-14 t/ha při cukernatosti 14-19 °NM a aciditě 5-7 g/l. Odrůda není příliš náročná na polohu ani půdy, vyhovují jí výslunné polohy na vápencových podložích, hodí se pro většinu vedení, vhodné jsou delší tažně, doporučené podnože jsou SO-4, Cr 2, T 5C, 125 AA, K 5BB. Odrůda raší i kvetě pozdně, dozrává též pozdně, sklízí se začátkem až v polovině října.
Charakteristika vína: Dává příjemně lahodné víno zlatožluté barvy, průměrné kvality, které má méně kyselin, obsah alkoholu okolo 11 % a připomíná typově vína odrůdy Rulandské bílé. V chuti i vůni je jemné, neutrální, většinou působí pro nižší aciditu sladším dojmem. Vína jsou jednoznačně určena k pití jako mladá, často se též mísí do cuvée.
Literatura a internetové zdroje: 9, 10, 13, 163, 166, 176, 199, 202, *Prohászka, F.: Szőlő és bor. Mezőgazdasági Kiadó, Budapest, 1978. 237 stran. ISBN 963-230-442-X.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama