Merlot (zkratka Me, výslovnost [mer´lo]) / Merlot noir

13. července 2017 v 15:19 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové pro červená vína, kniha odrůd ČR
Synonyma: Мерло, Оджалеши лечхумский, Оджалеши, Бини, Бини руж, Пикард, Планет медок, Витраль, Видаль (Rusko, Ukrajina), Alicante Noir, Bégney, Bidailhe, Bigney, B. Rouge, Bioney, Black Alicante, Bordeleza Belcha (Pays basque), Crabutet, C. Noir, C. Noir Merlau, Crebutet, Higney, H. Rouge, Kékmedoc (Maďarsko), Langon, Lecchumskij, Médoc Noir (Maďarsko), Medok Noar (Bulharsko), Merlau, Merlaut, M. Noir, Merle Petite, Merlo (Bulharsko), Merlô, Merlot Noir, M. Black, M. Blauer, M. Nero, Merlou, Odzalesi, Petit Merle, Picard, Plan Medre, Plant du Médoc, P. Médoc, Saint-Macaire, Sème de la Canau, S. Dou Flube, Semilhoun Rouge, Sémillon Rouge, Sud des Graves, Vini Ticinesi, Vitraille

Původ odrůdy: Merlot je tradiční, oblíbená moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), používaná k výrobě červených vín. Poprvé byla písemně zmíněná již ve 14. století z oblasti Bordeaux, ta je dnes považována za místo jejího původu. V té době byla nazývána Crabatut noir a platila spíše za doplňkovou odrůdu. Kompletní popis odrůdy pochází až z roku 1857, publikoval jej Victor Rendu v jeho díle "Ampélographie française", nicméně již v roce 1784 měla svůj dnešní název a patřila k nejpěstovanějším odrůdám regionu. Z italského regionu Veneto je odrůda poprvé zmíněna roku 1855 pod názvem Bordò, ze švýcarského kantonu Tessin po roce 1905. Přesný původ odrůdy nebyl dlouho znám, soudilo se, že je geneticky blízká odrůdě Cabernet Franc. Až analýza DNA roku 2009 prokázala, že se jedná o křížence odrůd Magdeleine Noire des Charentes a Cabernet FrancA, 199.
Rozšíření odrůdy: Tradiční oblastí pěstování odrůdy Merlot je samozřejmě Francie, kde byla roku 2011 vysazena ve 13 klonech na 114.015 hektarech vinic. Tvoří páteř vín regionu Bordeaux, hlavně oblasti St. Émilion a Pomerol, kde leží světoznámý zámek Château Petrus, jehož vinice na těžké jílovité půdě, s vrstvami podloží prosycenými železem, jsou osázeny téměř výhradně Merlotem. Tvoří součást červených cuvée vín AOC Vins de Bordeaux, Bergerac, Pécharmant, Côtes de Duras, Buzet, Côtes du Marmandais, Côtes du Brulhois, Malepère, Cahors, Pineau des Charentes a mnoha Vin de Pays jižní Francie. Odrůda se v posledních desetiletích rozšířila rychle nejen v jihofrancouzském regionu Languedoc, ale po celém světě a vína si získala značnou oblibu. Vína Merlotu jsou výborným doplňkem do směsí s odrůdou Cabernet Sauvignon, protože jsou plná a svou měkkostí mírní agresivní třísloviny CS a urychlují jeho zrání. Dříve se na odrůdu pohlíželo jako na druhořadou, ale postupně vzrostl respekt k jejím vínům, když se rozšířila na velké plochy mimo Francii. Roku 2010 byla pěstována v Itálii na 28.042 hektarech (42 registrovaných klonů r. 2010, reg. 1970, cd. 146, tvoří součást mnoha vín apelací DOCG, DOC a IGT), v Kalifornii na 19.600 ha, v Chile na 13.367 ha, v Bulharsku na 15.000 ha, v Austrálii na 10.791 ha, v Argentině na 7.310 ha, v Jihoafrické republice na 6.719 ha atd. Všude si získal oblibu tisíců milovníků svých hebkých a velmi dobře pitelných červených vín. Celkově byla odrůda roku 2010 pěstována na ploše 267.169 hektarů, roku 2005 byla šestou nejpěstovanější moštovou odrůdou na světě. Do Státní odrůdové knihy České republiky byla odrůda zapsána roku 2001. Udržovateli odrůdy v ČR jsou Ampelos-Šlechtitelská stanice vinařská Znojmo, Mikros-vín Mikulov a Ing. Miloš Michlovský, CSc. V ČR byla pěstována roku 2015 na ploše 117,18 ha (v oblasti Čechy roku 2009 na 4 ha), nejvíce na Mikulovsku, Velkopavlovicku a Slovácku, roku 2015 tvořila 0,68 % plochy vinic, průměrné stáří vinic r. 2009 bylo 7 let. Je zajímavé, že i když na Slovensku byl Merlot vysazen již na počátku 20. století (Beladice, okres Zlaté Moravce), dodnes není tato odrůda zapsána v Listině registrovaných odrůd SR. Název odrůdy je odvozen od francouzského pojmenování ptáka kosa (merle), který s oblibou ozobává malé bobule z velkých hroznů odrůdy Merlot, neboť se zabarvují do modra dříve, než u ostatních, v regionu Bordeaux pěstovaných odrůd. Název odrůdy může být odvozen též od černomodrého lesku plně vyzrálých hroznů, které mohly připomínat lesk peří kosích samečků.
Možné záměny: Ampelografickou charakteristikou se odrůda Merlot značně podobá odrůdě Carménère. V Chile byly zpočátku tyto dvě odrůdy často pěstovány ve společných výsadbách. Protože odrůda Carménère v době révokazové katastrofy koncem 19. století z francouzských vinic takřka vymizela, upadlo zde její jméno počátkem 20. století v zapomění. V Chile začala být tato odrůda považována pouze za varietu odrůdy Merlot. Na zaměňování obou odrůd se přišlo až poté, co odborníci začali poukazovat na značný rozdíl mezi víny odrůdy Merlot, dováženými z Chile a těmi z ostatních vinařských zemí. Omyl byl napraven až výsledky genové analýzy, provedené ve Francii ampelografem Jean-Michel Boursiquotem roku 1994.
Příbuzné odrůdy, mutace: Ve Francii se na menších plochách pěstuje odrůda Merlot blanc, o které se dlouho soudilo, že není s odrůdou Merlot příbuzná. Analýza DNA, provedená roku 2009 však prokázala, že jde o křížence odrůd Folle blanche x Merlot noirA. Vzácněji se lze na vinicích setkat s odrůdami Merlot gris a Merlot rosa (též Merlot rose, ta byla objevena kolem roku 1980 v Brazílii). Obě odrůdy jsou velmi pravděpodobně mutacemi odrůdy Merlot.
Rodičovské odrůdy: Magdeleine Noire des Charentes je starobylá odrůda, poprvé popsaná roku 1847 P. Raguenaudem, o které se až do roku 1996 soudilo, že z vinic dávno vymizela. Při zakládání nové vinice v Bretani, v blízkosti kláštera Saint-Suliac, na pahorku Mont Garrot, upřeli ampelografové pozornost na keř, rostoucí na planině, kde se před více než 200 lety nacházela vinice. Keř byl považován za divoce rostoucí révu Vitis vinifera ssp. sylvestris. Analýza DNA však prokázala, že se jedná o doposud neznámou odrůdu původu Vitis vinifera. V letech 2004-2008 byly v regionu Charentés objeveny další čtyři keře révy této odrůdy, která zde byla nazývána Madeleine (název je odvozen od svátku svaté Magdalény, 22. července, kdy se bobule v hroznech začínají barvit) a pro zamezení možné záměny s odrůdami stejného jména byla nazvána Magdeleine Noire des Charentes (název je používán od 6. června 2008). Je mj. rodičovskou odrůdou odr. Malbec a rodiny odrůd Abouriou. Cabernet Franc je středně pozdní moštová odrůda, původní "kabernetová" odrůda z regionu Bordeaux, blízce příbuzná volně rostoucí révě lesní Vitis vinifera ssp. Sylvestris, vznikla patrně její selekcí. Podílela se na vzniku takových odrůd, jako např. Cabernet Sauvignon, Merlot či Carménère, v současné době je pro svou kvalitu používána při šlechtění nových odrůd, u nás např. odrůd Cabernet Moravia a Erilon. Vína Cabernet Franc vynikají granátovou barvou, která při zrání tmavne, jsou typická výraznou plností, vůní malin, někdy i fialek, aroma černého rybízu a ovocnosti. Vína z teplých zámořských regionů spojují malinový nádech s marmeládově širokou chutí.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný až bujný s vodorovnými letorosty. Včelka je ochlupená, načervenalá. Úponky révy jsou středně dlouhé až dlouhé, tri- až bifidní. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, šedavě zelené, středně silně bíle vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, červenavě lemované, apikální listy (1-3) jsou ploché, pětilaločnaté, první je silně vlnatě plstnatý, bělavý s červenofialovým okrajem, další dva jsou na líci bělavě šedé s červenofialovým okrajem, arachnoidální, na rubu bělavé, o něco méně vlnatě plstnaté, bazální listy jsou pětilaločnaté, na líci zelené s odstíny bronzové barvy, lysé, na rubu slabě plstnaté, šedozelené, červeně skvrnité, osa je vzpřímená, zelená, arachnoidální. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, plstnaté, šedozelené s karmínovými okraji, apikální listy ploché, bělavé s růžovými odstíny, vlnatě plstnaté, pětilaločnaté, bazální listy ploché, pětilaločnaté, na líci zelené se žlutoranžovým až hnědavým nádechem, arachnoidální, na rubu slabě plstnaté, bělavé se zelenou žilnatinou, někdy načervenalé, osa je vzpřímená. Internodia a nodia jsou zelená, na osluněné straně slabě hnědavě až červenavě pruhovaná, internodia jsou téměř kruhového průřezu, na obrysu hladká, lysá, pupeny jsou velmi slabě pigmentované antokyany. Jednoleté réví je středně silné, s krátkými internodii skořicově hnědé, žlutohnědé až červenohnědé barvy s tmavšími, výraznými uzly, rýhované, eliptického průřezu, s velkými, široce kuželovitými, mírně zploštělými pupeny. Kmen je silný. Dospělý list je středně velký, tmavozelený, čepel je pětiúhelníková, trychtýřovitě prohnutá, pětilaločnatá se středně hlubokými horními bočními výkroji, které mají oblé dno, okraj listu je nepříliš výrazně, nepravidelně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a konvexní strany. Vrchní strana čepele je silně puchýřnatá, zvlněná a svraskalá, lysá, matná, světle zelená, spodní olivově zelená, jemně chloupkatá až slabě plstnatá či arachnoidální, řapíkový výkroj je lyrovitý či ve tvaru lancety, většinou s ostrým dnem, narovnaný je otevřený, vzácněji uzavřený, v přirozené poloze je většinou uzavřený s mírně překrytými cípy, řapík je středně dlouhý, stejně dlouhý, jako medián listu, poměrně tenký, lysý, zelený s narůžovělým nádechem, žilnatina listu je takřka bez pigmentace, někdy na líci u báze světle načervenalá. Podzimní barva listů je žlutá s červenými skvrnami až tmavě červená. Květenství: je pyramidální, okolo 15 cm dlouhé. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. První hrozen je na 2-3 nodiu, plodnost feminel je velmi slabá. Plodem je malá až středně velká (13-14 x 12-13 mm, 1-1,4 g), kulatá či mírně zploštělá bobule nestejné velikosti, tmavomodré až modročerné barvy, silně, celoplošně voskově ojíněná, s průměrně silnou, pevnou slupkou, hilum je výrazné, dužnina je bez zbarvení, řídká, odrůdové chuti, má jemnou příchuť lilku, v dužině jsou 1-3, průměrně velká semena hruškovitého tvaru. Stopečky bobulí jsou krátké, tenké, zelené, středně obtížně oddělitelné. Hrozen je středně velký (12-20 x 7-12 cm, 110-150 g), středně hustý až volnější, krátce válcovitě-kuželovitý s 1-2 křidélky, rozvětvený, s krátkou až středně dlouhou, průměrně lignifikovanou stopkou růžově žluté barvy. Pěstování: Réví vyzrává z 90-95 %, plodnost dřeva je 53 %, průměrný počet hroznů na výhon je 0,6 a na plodonosný 1,2. Odrůda je průměrně odolná proti poškození mrazy (odolává do -19 až -22 °C). Podnože se používají podle půdního typu, upřednostňovány jsou podnože, omezující bujný růst, vyhovují T 5C, SO-4, Cr 2 a 125 AA. Odrůda nevyžaduje zvláštní způsob vedení, doporučuje se řez na jeden tažeň a redukce sklizně hroznů. Výnos hroznů je střední (cca 3,77 kg/keř, 8-12 t/ha při cukernatosti moštu 18-23 °NM a obsahu kyselin 7-10,5 g/l), v tříletém průměru ve zkouškách pro registraci odrůdy do Státní odrůdové knihy bylo dosaženo v tříletém průměru výnosu 10 t/ha o průměrné cukernatosti 22° NM (!). Odrůda se nesmí přetěžovat úrodou, aby se zajistila vysoká jakost vína. Ke konci zrání přibývá rychle obsah cukru a ubývají kyseliny. Pro svoje pozdní dozrávání vyžaduje u nás k dosažení vysoké cukernatosti pěstování na nejteplejších stanovištích, v nejlepších vinařských tratích. Fenologie: Vegetační cyklus odrůdy trvá 152-164 dní při sumě aktivních teplot (SAT) 3000-3300 °C. Doba rašení oček i květu je poměrně raná, odrůda raší dva dny po Chasselas. Zrání je středně pozdní až pozdní, asi 17 dní po Chasselas. Období sklizně začíná ve druhé polovině října (v Oděse raší 13.-22. dubna, kvete ve třetí dekádě května, zaměká 14.-26. srpna a sklízí se na přelomu září a října). Choroby a škůdci: Odrůda je středně odolná proti napadení plísní révovou (Plasmopara viticola), je napadána padlím révovým (Uncinula necator), plísní šedou (Botrytis cinerea) však netrpí. Poloha a půdy: Odrůda vyžaduje ty nejlepší a nejteplejší polohy, vyhovují jí výhradně svahovité pozemky s maximálním využitím oslunění a tepla. Vhodné jsou záhřevné půdy s dobrým vodním hospodářstvím, snese však i sušší stanoviště.
Charakteristika vína: Víno se lehko a příjemně pije, pro svou hebkost a vláčnost je oblíbeno u konzumentů, kteří by se tříslovitých červených vín nenapili pro složitost chuťových vjemů. Vína regionu Bordeaux mají poměr odrůdového složení rozdílný podle jednotlivých oblastí. Standardní cuvée se skládá z Merlotu, CS, CF, s možností přídavku odrůd Malbec a Petit Verdot. Merlot přináší do cuvée měkkost a výplň vína, CF vůni a CS dává vínu potřebnou strukturu. Samotný Merlot by nebyl tak dlouhověký. Ve vínech oblastí Médoc a Graves je v průměru 25 % Merlotu, v oblasti St. Émilion 60 % Merlotu a hlavně CF. V oblasti Pomerol bývá 80 % nebo i 95 % Merlotu. Půdy obou posledně uvedených oblastí jsou většinou těžké a chladné, což zpožďuje zrání CS, kterému se lépe daří na štěrkovitých půdách. Typický Merlot je rubínové až tmavě granátové barvy, odstín záleží na velikosti sklizně, a protože to je odrůda plodná, objevují se na trhu i vína světle rubínová s travnatou vůní a nahořklou dochutí. Vůně je jemná, s tóny přezrálého černého rybízu. V chuti je patrný nízký obsah kyselin, plnost, hebkost, vláčnost, dlouhé doznívání. Obsah alkoholu u vín z vyzrálých hroznů se pohybuje okolo 13 %. Ve vůni a chuti můžeme hledat černé třešně, švestky, ostružiny, kompot, fíky, růže; po delším ležení na lahvi se objevují tóny tabáku, lanýžů, kávy, čokolády nebo i hutného ovocného koláče. V Bordeaux mívají vína často hlinitý charakter. Zráním získává Merlot smetanovo-vanilkový nádech. Odrůda je vhodná k výrobě barrique vín i k dlouhodobému zrání v láhvi. V nevhodných lokalitách, u hroznů v nepřívlaskových kategoriích, nedosáhnou tyto hrozny dostatečné fenolové zralosti. Potom je třeba volit kratší dobu macerace (5-7 dní) ve vinifikátorech při vyšších teplotách (25-28 °C). Vína si potom zachovávají svěží ovocný charakter a jsou vhodná k okamžité konzumaci. Stolování: Vína Merlotu se dají pít samotná, bez doprovodu jídel. Podávají se k různým jemným paštikám, k srnčímu nebo jelenímu ragú, k telecím ledvinkám, k hříběcímu masu, k pokrmům s výraznou chutí rajčat, k pokrmům z pernaté zvěře nebo k ementálu. Mladá odrůdová vína (především z tzv. Nového světa - Chile, Argentina atd.) podávejte k lehkým pokrmům, např. italská jídla. Těžší vína (z Francie) pak ke zvěřině.
Literatura a internetové zdroje: 7, 9, 10, 13, 16, 24, 28, 30, 35, 43, 46, 74, 91, 92, 100, 111, 124, 127, 135, 163, 165, 166, 171, 176, 181, 188, 189, 197, 199, 200, 201, 202, *Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová, D. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0, *Pavloušek, P. Encyklopedie révy vinné. Praha: CPress, 2007. ISBN: 978-80-251-1704-0, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, A)Parentage of Merlot and related winegrape cultivars of southwestern France: discovery of the missing link. Boursiquot, J-M. T. Lacombe, V. Laucou, S. Julliard, F-X. Perrin, N. Lanier et al. Australian Journal of Grape and Wine Research 15, str. 144-155, 2009 [online, 2015-06-04]. Dostupné z: http://wineserver.ucdavis.edu/pdf/attachment/216%20parentage%20of%20Merlot.pdf,*Přehled odrùd révy 2016. Ludvíková, I. A kol. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Sekce rostlinné výroby, 2016 [online, 2017-05-16]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/492735/Reva_final_2016.pdf, *Bundessortenamt. Neuzulassungen - Beschreibung der Merkmale und Eigenschaften (Stand:11.06.2013). [online, 2015-03-03]. Dostupné z: http://www.bundessortenamt.de/Downloads/WP/Neuzulassungen_Wert/wert_rbe_2007.pdf, *Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2015-03-03]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf, *Differentiation of grapevine (Vitis vinifera L.) conculta members based on molecular tools. Bodor, P. et al. Biotechnology & Biotechnological Equipment, Vol. 28, No. 1, 14-20, 2014 [online, 2015-03-03]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13102818.2014.901666, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/,
*Development of a standard set of microsatellite reference alleles for identification of grape cultivars. This, P. et al. Theoretical and Applied Genetics 109 (7), 1148-1458 (2004) [online, 2015-03-03]. Dostupné z: http://www1.montpellier.inra.fr/grapegen06/technical/menu_activities_room_index/page_wpI/this-common-SSR.pdf, *Taxon web. Sotolář, R. Vitis vinifera Merlot [online, 2015-06-03]. Dostupné z: http://taxonweb.cz/t/104.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama