Muškát Ottonel (zkratka MO) / Muscat Ottonel

11. července 2017 v 20:55 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové pro bílá vína, kniha odrůd ČR
Synonyma: Мускат Оттонель, Оттонель, Моттонель, Мускателлер Оттонель, Мириславка (vše Rusko nebo Ukrajina), Chasselas Saint-Fiacre, Mirisavka, Mirislavka, Misket weiß, M. Ottonel, Moscato Ottonel (Itálie), Mozzonel, Muscadel Ottonel, Muscat de Craciunel, M. de C. Tîrnave, M. Ottone, Muscat Ottonel Weiss, Muscat-Ottonel, Muskotály či Muskotály Ottonel (Maďarsko), Ottonel, O. Frontignan, O. Muskotály (Maďarsko), Tamîioasa Ottonel (Rumunsko)
Původ a rozšíření: Muškát Ottonel je moštová a stolní odrůda vinné révy (Vitis vinifera), která pochází z výsadby, provedené ve Francii roku 1839 Jean-Pierre Vibertem.

Odrůdu poprvé uvedl na trh roku 1852 M. Moreau-Robert, Vibertův nástupce, v Angers. Analýza DNA stanovila, že se jedná o křížence odrůdy Chasselas blanc s odrůdou Ingram´s Muscat (Muscat d'Eisenstadt)199, 163. Dříve byla jako otcovská odrůda uváděna také odr. Muscat précoce de Saumur nebo některá z rodiny odrůd Muscat á petit grains. Odrůda se rozšířila nejprve ve francouzském Alsasku, později v mnoha dalších evropských státech. Tradičně je odrůda pěstována ve Francii, zvláště v Alsasku, kde se vína smí vyrábět pod názvem Muscat d'Alsace, roku 2011 zde byla vysazena na 165 hektarech. V Německu bylo roku 2003 asi 7 hektarů vinic, v Rakousku je pěstována zejména v Burgenlandu a ve Štýrsku, roku 1999 celkově na 418 ha vinic. Dále odrůdu najdeme například v Maďarsku, v Rumunsku (v oblasti Murfatlar), v Moldavsku, ve státech bývalé Jugoslávie, na Ukrajině, v Rusku, v Jihoafrické republice (roku 1992 na 40 ha), v Kanadě (v provincii Ontario na 2 ha), v Itálii (registrována od roku 2009, cd. 425, region Friuli Venezia Giulia). Celosvětově byla tato odrůda roku 2010 pěstována na 10.234 hektarech. U nás je to méně pěstovaná odrůda, pěstuje se na malých plochách ve všech moravských podoblastech, v Čechách okrajově, roku 2015 byla vysazena na ploše 63,4 ha, podíl vinic této odrůdy na celkové ploše vinic v České republice téhož roku činil 0,37 %. Byla zapsána do Státní odrůdové knihy České republiky v roce 1952, roku 1988 byly povoleny čtyři klony, PE-2/1, PE-4/15, PE-5/4 a PE-1/10. Je zapsána v Listině registrovaných odrůd na Slovensku. Podíl plochy vinic s odrůdou Muškát Ottonel v ČR roku 1994 činil 0,6 %, roku 2010 již pouze 0,4 %. Průměrné stáří vinic činilo v ČR v roce 2005 asi 23 let. Udržovatelem odrůdy jsou Ing. Miloš Michlovský a Šlechtitelská stanice vinařská Velké Pavlovice. Pro náročnost pěstování zůstane MO v ČR málo rozšířenou odrůdou, lépe prospívají kříženci, např. Muškát moravský. Původ názvu odrůdy není znám.
Rodičovské odrůdy: Chasselas blanc (Chrupka bílá, Gutedel, Fendant, čti [šas-sú-lá]) je raná odrůda původu Vitis vinifera, o které se dlouho soudilo, že pochází z eko-geografické skupiny severoafrických odrůd a byla pěstována již před 5000 lety v Egyptě, popřípadě že jde o blízkovýchodní odrůdu. Studie z roku 2009 vyloučila severoafrický a blízkovýchodní původ a jako místo původu označila oblast mezi Švýcarskem, Itálií a Francií, pravděpodobně okolí Ženevského jezera, kanton Waadt (Vaud), kde bylo v 19. století zjištěno velké množství klonů této odrůdy132. První písemné doklady o pěstování odrůdy pocházejí z Německa r. 1539, pod názvem Chasselas je poprvé zmíněna roku 1654 ve Francii. Chrupka je jako stolní odrůda rozšířena po celém světě, vysazena je na zhruba 35.000 ha. jako moštová odrůda se pěstuje mimo jiné ve Švýcarsku, ve francouzských kantonech. Vinařský zákon povoluje z odrůdy v ČR vyrábět vína v kategorii zemských vín i z této odrůdy, ale je zde pěstována nehojně. Existuje velký počet barevných mutací této odrůdy a též značný počet kříženců.
Charakteristika odrůdy: (H) Úponky révy jsou středně dlouhé, žluté, u báze pigmentované antokyany. Růst je slabší až středně bujný s tenkými, polovzpřímenými až vodorovnými letorosty. Včelka je zelená, ochlupená. Internodia a nodia jsou oboustraně zelená s hnědočervenými proužky, žebernatá, takřka lysá, na nodiích slabě štětinkatá, pupeny jsou středně silně pigmentované antokyany. Vrcholky letorostů jsou otevřené, pavučinovitě až slabě bíle vlnatě ochmýřené a štětinkaté, světle žlutavě zelené s bronzovým nádechem a karmínovými okraji, silně a rovnoměrně pigmentované antokyany. Apikální listy (1-3) jsou zkroucené, středně silně pigmentované antokyany, lesklé, bronzově zbarvené, na rubu štětinkaté a arachnoidální, bazální zkroucené, miskovitě prohnuté, lesklé, světle zelené s bronzovým nádechem až zelenočervené, na rubu, na ploše i žilnatině slabě plstnaté, na žilnatině ještě štětinkaté, na řapíku silně štětinkaté. Jednoleté réví je střední délky, eliptického průřezu, silné, rozvětvené, světle až tmavěji hnědé s načervenalým nádechem až žíhané červenohnědě (nodia jsou stejné barvy), žlábkovité až rýhované, částečně ojíněné, lysé, nodia jsou kulovitá, internodia průměrně 10 cm dlouhá, zimní pupeny jsou široce kuželovité, hnědé, zašpičatělé. Dospělý list je malý až středně velký, kratší, žlutozelený až světle zelený, široce nálevkovitý až se žlábkem uprostřed (ve tvaru V), tvar čepele je okrouhlý až pětiúhelníkový, tří- až pětilaločnatý se středně hlubokými horními bočními výkroji, které mají oblé dno. Na líci je list na ploše lysý, žilky jsou štětinkaté, na rubu na ploše štětinkatý, žilky jsou plstnaté. Vrchní strana čepele listu je slabě zvlněná, velmi slabě až slabě puchýřnatá, řapík listu je kratší až stejně dlouhý, jako střední žíla listu, zelený, někdy částečně pigmentovaný, slabě štětinkatý, řapíkový výkroj je lyrovitý, uzavřený s elipsovitým průsvitem, většinou s ostrým dnem, žilnatina listu v oblasti napojení řapíku je takřka bez pigmentace antokyany. Na podzim listy žloutnou. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je středně velká (14-15 mm, 1,8-2,8 g), kulatá až mírně eliptická, uniformní bobule, stopečky bobulí jsou krátké a silné. Slupka je středně pevná, se středním voskovým ojíněním. Barva bobule je žlutozelená, při plném vyzrání až zlatožlutá. Slupka je středně silná. Dužina je měkká, šťavnatá, velmi řídká, nezbarvená, velmi jemné, ale výrazné muškátové chuti, která přímo přitahuje milovníky aromatických stolních hroznů. Stopečka bobule je krátká, zelená, středně obtížně oddělitelná. Semeno je středně velké, hruškovité, kaštanově hnědé, zobáček je krátký. Hrozen je malý až středně velký (13-16 x 11-13 cm, 90 g), krátce válcovitě-kuželovitý, středně hustý, s krátkou (4,5 cm), silnou, průměrně lignifikovanou až skoro zelenou stopkou. Pěstování: Vyzrávání dřeva je velmi dobré, na 95 %, probíhá již v srpnu, plodnost dřeva je 50-70 %. Z důvodu sprchávání se doporučuje podnož SO-4, pro velké tvary 125 AA a Cr 2, na půdách s nízkým obsahem vápníku Vitis riparia Portalis. Nedoporučuje se naopak podnož Kober 5BB, neboť způsobuje opad květů. Vedení je vhodnější střední, ale v dobrých půdách lze užít i vysoké vedení. Řez se provádí na dlouhé tažně, doporučené zatížení 6 až 10 oček na m2, 35-40 oček na keř. Krátký řez příliš nevyhovuje, dává nízké úrody. Sklizně jsou kolísavé hlavně tehdy, když nebyly splněny požadavky odrůdy na plohu, půdu a agrotechniku. Bývají ročníky, kdy květy úplně opadnou. Výnosy kolísají mezi 3,5-14,0 t/ha. Cukernatost moštu bývá 17-19 °NM (až 23 °NM při pozdních sklizních), kyseliny se pohybují v rozmezí 4-8 g/l. Fenologie: Odrůda raší i kvete středně pozdně, raší ve 2.-3. dekádě dubna, kvete v polovině června. Vegetační cyklus odrůdy trvá 127 dní při SAT (suma aktivních teplot) 2500 °C. Zaměkat začíná v srpnu, sklízí se v polovině až koncem září, současně s Chasselas. Choroby a škůdci: Proti poškození zimními mrazy je odrůda středně odolná (-19 až -21 °C), nesnáší však suché zimy. Méně často ji poškozují pozdní jarní mrazíky. Napadají ji virové choroby (svinutka, roncet aj.), poměrně dobře vzdoruje padlí révovému (Uncinula necator), citlivější je na plíseň révovou (Plasmopara viticola) a plíseň šedou (Botrytis cinerea), napadají ji obaleči, při dozrávání vosy a další škůdci. Listy i květenství této odrůdy jsou citlivé na ošetření mědnatými přípravky, postříkaná květenství opadávají. Často sprchá ve větrných a studených polohách.
Polohy a půdy: Vhodné jsou před prudkými větry chráněné, teplé polohy, kde se často nevyskytují mlhy ani ranní rosy, které mohou mít vliv na výskyt hniloby. Na půdy je velmi náročnou odrůdou. Nesnáší půdy vápenité a mokré, kde trpí chlorózou, ani mělké, kamenité nebo písčité, kde roste velmi slabě, nevyhovují ani půdy jílovité, mokré. Potřebuje záhřevné, kypré, živné a hluboké půdy s dobrým vodním režimem.
Charakteristika vína: Vína MO mohou být plná a harmonická, pokud mají příznivý obsah kyselin a jsou reduktivně vyškolena s co možná nejnižším stupněm oxidace. Ale často se setkáváme s víny přívlastkovými z přezrálých hroznů, která postrádají přiměřenou aciditu a alkohol, jsou široká, s vyššími barevnými odstíny a s hořkým odchodem. K dosažení vysoké jakosti vína musí mít vinař dostatečné technologické zkušenosti. Dle zkušeností z Rumunska (Murfatlar) nebo z Rakouska (Burgenland) je možné vytvořit z přezrálých hroznů vynikající přírodní dezertní vína s vysokým obsahem zbytkového cukru. Muškátová vína mohou být suchá (Alsasko, Tunisko, Samos, Navarra, Lazio) nebo sladká (Itálie, Francie) či dokonce velmi sladká (Navarra, Samos, francouzské AOC Beaumes-de-Venise a Frontignan, Maďarsko, Austrálie). Tato vína jsou vždy smyslná a mají silné kouzlo. Vína, vyrobená v ČR, mají obvykle světle žlutou barvu, provází je jemná, muškátová vůně, v chuti jsou jemná, lehká, kratší. Ve vůni a chuti můžeme hledat růži, muškát, u přívlastkových vín med, citrusy, pryskyřici, toastové aroma. Víno není obecně příliš vhodné k archivaci, i když se vyskytnou vzácné výjímky, které si několikaleté zrání na láhvi zaslouží. V dobrých ročnících mohou být vína velmi plná se zbytkem cukru, proslulá jsou například slovenská vína z lokality Modra. Stolování: Vína Muškátu Ottonel se nejčastěji kombinují s předkrmy z husích jater nebo se sladkými dezerty. Mohou sloužit jako lehký suchý aperitiv. Jejich harmoničnost a výrazné aroma lahodí zvláště ženám a dívkám.
Literatura a internetové zdroje: 7, 9, 10, 13, 16, 24, 28, 30, 74, 91, 92, 100, 132, 163, 165, 166, 171, 181, 182, 188, 189, 197, 199, 200, 201, 202, *Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová, D. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0, *Kraus, V. et al. Réva a víno v Čechách a na Moravě. Praha: Radix, 1999. ISBN: 8086031233, *Galet, P. Dictionnaire encyclopédique des cépages. Hachette, Paris 2000. ISBN 978-2-0123-6331-1, *Pavloušek, P. Encyklopedie révy vinné. Praha: CPress, 2007. ISBN: 978-80-251-1704-0, *Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Genetic profiling of nine grapevine cultivars from Romania, based on SSR markers. Ghetea, L.G. et al. Romanian Biotechnological Letters, Vol. 15, No. 1, Supplement. 2010 [online, 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.rombio.eu/rbl1vol15Supplement/15 Ligia Gabriela Ghetea.pdf, *Přehled odrùd révy 2016. Ludvíková, I. A kol. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Sekce rostlinné výroby, 2016 [online, 2017-01-14]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/492735/Reva_final_2016.pdf, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2015-05-19]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf, *Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. Halaszi, G. et al. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, *Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2015-05-19]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf, *Taxon web. Sotolář, R. Vitis vinifera Muškát Ottonel [online, 2015-05-14]. Dostupné z: http://taxonweb.cz/t/1740.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama