Rulandské bílé (zkratka RB) / Pinot blanc

12. července 2017 v 16:49 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové pro bílá vína, kniha odrůd ČR
Synonyma: Пино блан, Шенэн Блан, Стин, Пино де ла Луара, Вейсбургундер, Пино белый (vše Rusko), Arbst Weiß, Arnaison Blanc, Arnoison, Auvernas, Auvernat, A. Blanc, Beli Pinot, Beyaz Burgunder, Biela Klevanjka, Blanc de Champagne, Bon Blanc, Borgogna Bianca, B. Bianco (Španělsko), Borgognino, Borgona Blanco, Burgunda, Burgundac Beli, Burgunder Blanc, B. Weiß (Rakousko, Německo), B. Weisser, Burgundi Fehér, B. Kisfeher, Bugundske Biele, Chardenay, Chardenet, Claevner, Clevner, Daune Epinette, Epinette Blanche, Féher Burgundi, F. Kisburgundi, F. Klevner, Féherburgundi, Fin Plant Doré, Gentil Blanc, Kisburgundi Féher, Kleinedel (Francie), Kleiner Weiß, Klevner, Moreote Variété Blanche, Morrilon Blanc, Noirien Blanc, Pineau, P. Blanc, Pino Belyi (Rusko), P. Blan (Bulharsko), Pinot Bianco (Itálie), P. Bianco Verde, Pinot Blanc, P. Blanc d'Alsace, P. Blanc Vrai, P. Branco, P. Doux, P. Verde, Plant de la Dôle, P. Doré, Roci Bile, Roučí Bílé, Ruländer Weiß, Später Weisser Burgunder, Vert Plant, Weißarbst, Weißburgunder, Weißclevner, Weißklevner, Weißer Klevner, Weißer Ruländer, Weiss Edler, W. Silber
Původ a rozšíření: Rulandské bílé je starobylá francouzská moštová odrůda vinné révy (Vitis vinifera), používaná k výrobě bílých vín, spontánní, pupenová mutace odrůdy Rulandské šedé (Pinot gris), selektovaná dále v Alsasku, v 19. století, šlechtitelem Christianem Oberlinem.

V Alsasku se nicméně odrůda prokazatelně pěstuje již od 14. století. O faktu, že se jedná o mutaci odrůdy Rulandské šedé, se lze přesvědčit na ojedinělých keřích révy, na kterých se mohou současně vyvíjet bílé i šedé hrozny. Celá skupina odrůd Pinot, tzv. burgundských odrůd, zřejmě pochází z Burgundska a je dnes rozšířena po celém světě. K tradičním oblastem pěstování Rulandského bílého patří samozřejmě Francie, odrůda je zde pěstována v Alsasku, v Burgundsku a v oblasti Champagne, roku 2011 celkově na 1.265 hektarech, jsou zde k dispozici dva registrované klony. V Itálii byla odrůda pěstována roku 1982 na 6.192 ha (registrována roku 1970, cd. 193, roku 2015 registrováno 10 klonů, tvoří součást čtyř apelací DOCG a mnoha DOC a IGT), v Německu roku 2007 na 3.589 ha, dále ji najdeme například v Rakousku, ve Švýcarsku, celkově byla pěstována roku 2010 na 14.724 ha plochy vinic. Ve Státní odrůdové knize České republiky je odrůda zapsána pod názvem Burgundské bílé od roku 1941 do roku 1993, od roku 1993 pod názvem Rulandské bílé. Název Burgundské bílé se musel změnit na základě rozhodnutí soudu v Haagu, vycházejícího z mezinárodní lisabonské dohody na ochranu označení původu a tehdejšího nesouhlasu vinařské veřejnosti s daleko vhodnějším názvem Pinot blanc, který má odrůda v celém vinařském světě. Odrůda je zapsána též v listině odrůd SR. V České republice je pěstována ve všech podoblastech obou vinařských oblastí, roku 1990 byla vysazena na 1.273 hektarech a tvořila tak 5 % veškeré plochy vinohradů (před 65 lety to bylo 2 %, roku 2015 to je 4,69 %), roku 2015 na 811,83 ha vinic, z toho v Čechách na 37 ha. Průměrné stáří vinic této odrůdy činí roku 2010 asi 22 let. Nadprůměrně je zastoupena v podoblastech Slovácké a Litoměřické. Na Slovensku je vysazena na 875 hektarech (5,78 % plochy vinic). Udržovateli odrůdy jsou v ČR Ampelos-Šlechtitelská stanice vinařská Znojmo, Ing. Miloš Michlovský a ŠSV Velké Pavlovice.
Název odrůdy: Označení tří členů skupiny odrůd Pinot českým názvem "Rulandské" je paradoxní. Název "Rulandské" původně vycházel z německého názvu odrůdy Pinot gris, tedy "Ruländer". O rozšíření odrůdy Pinot gris v Německu se totiž zasloužil Johann Seger Ruland ze Speyeru. Ale neexistuje žádný důvod k pojmenování dalších dvou burgundských odrůd jménem tohoto obchodníka. Český název Rulandské pro celou skupinu burgundských odrůd se tak stal světovou raritou. V České republice je povoleno uvádět na etiketě vín této odrůdy též název Pinot blanc. Mezinárodní název skupiny "Pinot" vychází z francouzského slova "pin", v překladu "pinie, borovice". Hrozen odrůd této skupiny je totiž poměrně malý a velmi kompaktní, svým vzhledem opravdu může připomínat šišku borovice pinie. Přídomek "blanc", tedy česky bílý, označuje odrůdu, jejíž hrozny jsou používány k výrobě bílých vín.
Příbuzné odrůdy: Do skupiny odrůd Pinot jsou řazeny vedle odrůd Pinot blanc (Rulandské bílé), Pinot gris (Rulandské šedé) a Pinot noir (Rulandské modré) dále ještě odrůdy Pinot Meunier (Mlynářka), Pinot précoce noir (Jakubské), Auxerrois blanc a Chardonnay. Na Novém Zélandu je registrována ještě odrůda Pinot blanc hatif, která je, dle názvu, rannějšího zrání než odrůda Rulandské bílé.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty. Úponky révy jsou dlouhé, trifidní, žlutavě bronzové barvy. Včelka je bělavě zelená, hustě ochlupená, s načervenalými okraji. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholek je zcela otevřený, středně silně bíle vlnatě ochmýřený, velmi slabě pigmentovaný antokyany, s bělavě zlacenými vrcholovými lístky a s růžovým okrajem, apikální listy (1-3) jsou ploché, žlutozelené s bronzovými skvrnami, takřka bez pigmentace antokyany, lysé nebo slabě arachnoidální na líci, slabě bíle vlnatě ochmýřené na rubu, bazální jsou ploché, velmi velké, třílaločnaté s naznačenými výkroji, okrouhlé, mírně zvlněné, zelené, lesklé, na líci lysé nebo s několika chloupky, na rubu slabě plstnaté, řapíkový výkroj je široce otevřený, osa je vzpřímená, zelená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, plstnaté, bělavě zelené s mírně karmínově zbarveným okrajem, apikální listy ploché, první je poměrně silně plstnatý, další dva slaběji, zelené se zlatými nebo bronzovými odstíny, třílaločnaté, bazální zvlněné, lysé, zelené s odstíny bronzu, osa je zakřivená, lysá. Internodia jsou zelená, lysá, na jedné straně jemně bronzově pruhovaná, eliptického průřezu, nodia jsou načervenalá, pupeny jsou průměrně pigmentované antokyany. Jednoleté réví je dlouhé, poměrně tenké, tmavě kaštanové barvy s fialovočerveným nádechem, rýhované, na průřezu eliptické, dobře vyzrává, internodia jsou krátká, nodia nenápadná, fialová. Zimní pupeny jsou menší až středně velké, širší, zaobleně kuželovité, tupé, vystouplé. Kmen je poměrně robustní. Dospělý list je středně velký, se zvlněným až zkadeřeným povrchem, tvar čepele okrouhlý či čtvercový, tří- až pětilaločnatý s mělkými horními bočními výkroji, s ostrým, málo výrazným, pravidelným zoubkováním na okraji, zoubky mají širokou bázi, konvexní/konkávní stranu a ostrý hrot. Na profilu je list mírně žlábkovitě prohnutý, s podehnutými okraji laloků. Vrchní strana čepele listu je matná až mírně lesklá, tmavě zelená, středně až silně puchýřnatá, lysá, spodní lysá až slabě arachnoidální s vločkami chloupků, žilnatina v oblasti připojení řapíku je takřka bez pigmentace antokyany, na rubu je někdy narůžovělá, řapík listu je lysý, krátký až středně dlouhý, delší, než medián listu, středně silný, narůžovělý až vínově červeně tónovaný, řapíkový výkroj je otevřený, buď široce klenutý ve tvaru písmene "V", nebo lyrovitý, u báze řapíku trochu zaostřený. Podzimní barva listu je žlutá. Květenství je kónické až pyramidální, asi 10-12 cm dlouhé. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je malá až středně velká (12-15 mm, 1,4 g), kulatá až vejčitá, málo až průměrně ojíněná bobule žlutozelené až zlatožluté barvy s tmavými tečkami. Bobule jsou nejednotné velikosti. Hilum je výrazné. Slupka je tenká, středně pevná, průměrně ojíněná, dužina je značně řídká, šťavnatá, nezbarvená, jemná, neutrální chuti s 1-2 malými, krátkými semeny. Stopečka bobule je krátká, tenká, zelená, obtížně oddělitelná. Semeno je středně velké, kulaté, s krátkým zobáčkem. Hrozen je malý až středně velký (100-120 mm, 90-105 g), krátce válcovitý, kompaktní, málokdy s křidélky, s krátkou, silnou a tvrdou, málo až průměrně lignifikovanou stopkou. Prvního hrozen je na 2-3 nodiu, počet hroznů na výhon 1-2, plodnost feminel je nízká. Pěstování: Vhodné podnože pro hlinité půdy jsou SO-4 a T 5C, pro půdy horší, pro velké tvary a pro ekologické hospodaření Cr 2 či K 5BB. Vhodné je střední i vysoké vedení s řezem na dlouhé tažně při zatížení 8 až 10 plodonosných oček na m2. Na menších tvarech při hustší výsadbě květenství v nepříznivém počasí sprchává. Výnosy jsou střední až vysoké a relativně stabilní, 8 až 12 t/ha, cukernatost 16 až 23 °NM, v dobrých ročnících odrůda poskytuje surovinu k produkci v jakosti až výběrů z hroznů, obsah kyselin bývá 9 až 14 g/l. Fenologie: Doba rašení oček je středně pozdní (druhá polovina dubna), kvetení je však rané (v první dekádě června), zaměkání středně pozdní. Sklizňová zralost začíná v ČR ve druhé polovině září, sklízí se až do počátku října. Choroby a škůdci: Odrůda poměrně dobře odolává plísni révové (Plasmopara viticola), padlí révovému (Uncinula necator), červené spále (Pseudopeziza tracheiphila) i černé skrvrnitosti (Phomopsis viticola). Jemná slupka bobulí bývá často napadána plísní šedou (Botrytis cinerea). Z viróz je rozšířena hlavně svinutka, odolnost proti škůdcům je v běžných mezích. Pro dobré vyzrávání dřeva je odolnost vůči mrazu téměř na úrovni Ryzlinku rýnského. Odrůda bývá někdy poškozována jarními mrazíky. Poloha a půdy: Odrůda klade vysoké nároky na polohu i půdy. Polohy vyžaduje slunné a teplé, vhodné jsou mírné svahy s jižní expozicí. Půdy jsou vhodné záhřevné, hlubší, dostatečně vododržné a s vyšším obsahem CaCO3, který podporuje tvorbu aromatických látek. Nejlepší jsou půdy štěrkovité, hlinité nebo sprašové, sucho snáší odrůda dobře.
Charakteristika vína: Na celém světě patří vína Rulandského bílého mezi klasická. K tomu, aby byly splněny předpoklady pro takové ocenění, nesmějí být výnosy příliš vysoké a vyzrálost hroznů musí být alespoň kvality pozdního sběru. Při nadměrném výnosu nebo u nedozrálých hroznů jsou vína hrubá, tvrdá, prázdná a žádným ležením se nezlepší. RB je vhodné pro tvorbu výběrů z hroznů, ale také výběrů z bobulí i botrytických výběrů. Současně je to výborná surovina pro šumivá vína (například v Alsasku) a také pro zrání v barikových sudech (Bádensko). Kyselina vín těchto vyšších kategorií je zralá, což zvyšuje přitažlivost a při řízeném kvašení se v nich zachovají i jemné květinové vůně. Ležením se taková vína ještě více zaplňují a získávají na viskozitě, jejich barevné tóny se zvýrazní. Typická odrůdová vína jsou světle žlutá až zlatavě zelenožlutá, jemné květinové neutrální vůně, u vyzrálého vína chlebnaté. Chuť je plná, dlouhotrvající, bohatá na extraktivní látky, harmonická, elegantní. Ve vůni a chuti můžeme hledat hrušky, broskev, červené ovoce, lískové oříšky, mandle, chlebovou kůrku, máslo, vanilku, jemnou kouřovou příchuť, citrusové plody a lipový květ. Acidita by měla být svěží, příjemná, ne příliš drsná, jako někdy u mladých vín. Vína jsou vhodná k dlouhodobé archivaci. Stolování: Vína Rulandského bílého lze podávat při slavnostnějších příležitostech k bohatém výběru masitých jídel. Hodí se dobře i k uzeným rybám, k pečením, k sýrům s ušlechtilými plísněmi. Také k hutnější, ale ne příliš výrazné úpravě hovězího i vepřového masa, k hustším polévkám, k výraznějším paštikám a k uzenému masu. Vína přívlastková jsou vhodná k dezertům. Svěží rulandské bílé je vynikající aperitiv.
Literatura a internetové zdroje: 7, 9, 10, 13, 16, 24, 28, 30, 43, 48, 59, 71, 72, 73, 74, 75, 77, 92, 100, 163, 165, 166, 171, 176, 181, 188, 189, 197, 199, 200, 201, 202, *Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová, D. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0, *Kraus, V. et al. Réva a víno v Čechách a na Moravě. Praha: Radix, 1999. ISBN: 8086031233, *Galet, P. Dictionnaire encyclopédique des cépages. Hachette, Paris 2000. ISBN 978-2-0123-6331-1, *Pavloušek, P. Encyklopedie révy vinné. Praha: CPress, 2007. ISBN: 978-80-251-1704-0, *Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Cuketka [online, 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.cuketka.cz/?p=224, *Přehled odrùd révy 2016. Ludvíková, I. A kol. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Sekce rostlinné výroby, 2016 [online, 2017-01-14]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/492735/Reva_final_2016.pdf, *Genetic relationships among grapevine cultivars grown in Oltrepò Pavese (Italy). Rossoni, M. et al. Vitis 42 (1), 31-34 (2003). [online, 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e041080.pdf, *Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M. M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *Isoenzyme and microsatellite analysis of *Vitis vinifera* L. varieties from the Hungarian grape germplasm. Jahnke, G. et al. Scientia Horticulturae, The Netherlands 120 (2) 213-221 (2009) [online, 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304423808004470, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/,
*Geisenheimer Rebsorten und Klone. Weißer Burgunder [online, 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hs-geisenheim.de/weingut-der-hochschule-geisenheim-university/rebsorten/weissburgunder.html, *Historische Rebsorten. Grüner Adelfränkisch [online, 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/gruener-adelfraenkisch/, *Taxon web. Sotolář, R. Vitis vinifera Rulandské bílé [online, 2017-05-12]. Dostupné z: http://taxonweb.cz/t/36.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama