Sauvignon blanc (zkratka Sg)

12. července 2017 v 17:08 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové pro bílá vína, kniha odrůd ČR
Synonyma: Совиньон зеленый, Гро Совиньон, Пино местный белый, Пино местный цюрупинский (vše Rusko, Ukrajina), Beyaz Sauvignon (Turecko), Blanc Doux, B. Fumé, Bordeaux Bianco, Champagne (Itálie, prov. Treviso, oblast Oderzo-Motta), Douce Blanche, Fehér Sauvignon (Maďarsko), Feigentraube (Německo, Rakousko), Fie, Fie dans le Neuvillos, Fíkový hrozen, Fumé, Fumé Blanc, F. Surin, Genetin, Gentin a Romorantin, Gros Sauvignon, Libournais, Melkii Sotern, Muskat Sylvaner, Muskat-Sylvaner (Německo), Muskatni Sivanec, M. Silvanac, M. Silvanec, Muskatsilvaner, Painechon, Pellegrina (Itálie), Petit Sauvignon, Picabon, Piccabon, Pinot Mestny Bely, Pissotta, Puinechou, Punechon, Punechou, Quinechon, Rouchelin, Sampelgrina, Sarvonien, Sauternes (pozor, nezaměňovat s odr. Sauterne), Sauvignon … Bianco, Blanco, Fumé, Gros, Jaune, Jeune, Petit, White …, Savagnin, S. Blanc, S. Musque, Savagnou, Sciampagna (Itálie, prov. Treviso, oblast Oderzo-Motta), Servanien, Servonien, Servoyen, Souternes, Sovinak, Sovinon (Rusko), Sovinjon Beli, Spergolina, Surin, Sylvaner Musqué, Uva Pelegrina, Weißer Sauvignon, Zoeld Ortlibi
Původ a rozšíření: Sauvignon blanc je starobylá francouzská moštová odrůda vinné révy (Vitis vinifera), pocházející patrně z francouzského regionu Bordeaux či z vinařských oblastí na Loiře.

Říká se, že když byl francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553-1610) kojencem, tišil pláč dítěte jeho dědeček tím, že mu potíral rty rozetřeným česnekem a máčel mu je právě vínem z této odrůdy. V dospělosti se každopádně král stal velkým vyznavačem odrůdy Sauvignon blanc. Nové genetické poznatky ukazují, že patrně vznikla samovolným křížením odrůdy Chenin blanc s příslušníkem rodiny odrůd Tramín. Sauvignon blanc je náročná odrůda, z níž jsou v údolí řeky Loiry, v apelacích AOC Pouilly Fumé a Sancerre, vyráběna proslulá odrůdová vína. V oblasti Bordeaux dává (v cuvée s odrůdou Sémillon) suchá bílá vína v AOC Graves a ušlechtilá, sladká vína v AOC Sauternes. Francie je ostatně tradiční oblastí pěstování této odrůdy, byla zde roku 2011 vysazena na 29.169 ha, roku 2015 bylo registrováno 21 klonů odrůdy a kromě výše uvedených apelací tvoří též součást vín AOC Barsac, Loupiac, Sainte Croix du Mont, Bergerac, Monbazillac, Blanc Fumé de Pouilly, Menetou-Salon, Quincy, Reuilly, Valençay, Vin du Haut Poitou, Saint Bris, Cassis, Bandol. Odrůda je pěstována ve vinařských oblastech takřka celého světa, roku 2007 byla vysazena mimo jiné na Novém Zélandu na ploše 10.500 ha (pověstná jsou zejména vína z oblasti Marlborough), v Jihoafrické republice na 8.872 ha, v Austrálii na 5.544 ha, v Chile na 8.697 ha, v Itálii (reg. r. 1970, cd. 221, r. 2015 bylo 22 registrovaných klonů, r. 2010 na ploše 3.744 ha, tvoří součást vín DOCG Rosazzo a mnoha apelací DOC a IGT), v Rakousku na 314 ha, v Německu na 336 ha, na celém světě byla roku 2009 vysazena na celkové ploše 110.138 ha. Na naše území se odrůda dostala pravděpodobně s Habány v 16. století pod německým názvem Feigentraube, z toho vznikl kdysi užívaný název Fíkový hrozen. V České republice se odrůda pěstuje hlavně ve Znojemské a Mikulovské podoblasti, roku 1999 tvořila 2,3 % a roku 2015 již 5,45 % veškeré plochy vinic ČR, roku 2015 byla vysazena na ploše 944,27 ha, z toho v Čechách r. 2009 na 21 ha. Odrůdu se doporučuje pěstovat ve vinařské oblasti Morava. Průměrné stáří vinic této odrůdy u nás činilo roku 2010 asi 13 let. Do Státní odrůdové knihy České republiky byla odrůda zapsána v roce 1952, roku 2006 u nás byly registrovány čtyři klony. Je zapsána též v Listině registrovaných odrůd Slovenska. Udržovateli odrůdy jsou v ČR Ampelos - Šlechtitelská stanice vinařská Znojmo, Ing. Miloš Michlovský, Ing. Alois Tománek, ŠSV Velké Pavlovice a ŠSV Polešovice.
Název odrůdy: Název "sauvignon" (ostatně stejně jako název odrůdy Savagnin) svědčí o tom, že odrůda byla v době vzniku názvu považována za selekci divoké révy ("sauvage" znamená v překladu z francouzštiny "divoký"). Adjektivum "blanc", tedy česky "bílý", označuje odrůdu, jejíž hrozny jsou používány k výrobě bílých vín. Tolik alespoň obecně přijímaná teorie. Jiný pohled na vznik tohoto názvu (a mnoha jiných) zastává Andreas JungA, který uvádí, že názvy či synonyma některých odrůd, známých již v antických dobách, často vycházejí z jejich (někdy i původního) místa pěstování, takže příkladně název Alan(t)termö lze rozložit na základ Alan-Thor-Moerh ve významu "réva Alanů, Taurisků (Thor-Ruk, snad též Thráků) a Mórů (Moerh, Maurů, původem ze severu Íránu)", tedy původem kavkazských národů, později obývajících Pannonii, název Alascony označuje révu antických Helisků (Lýkové a Lýdové, Hal-Lykier, Galli-Leuker, Gallego), obyvatelů severních Karpat, původem z Anatolie (keltského kmene, jehož jméno dalo mj. základ názvu Galície). Jejich předky byli to mimochodem Chetité, původem indoevropský národ, který právě v Anatolii založil ve druhém tisíciletí př. Kr. mocnou říši a jména jejich kmenů Palai, Hatti a Luwier (tvary těchto jmen se napříč obdobím a jazyky velmi liší, namátkou Chatejci, Hetejci, Hittites, Hittite, Hethiter a Lýkové, Lugier, Leukern, Lykern, Lesgiern, Lukka) se dodnes promítají do názvů států, přes jejichž území tyto kmeny putovaly zpět do Evropy již jako galské (keltské). Řecko, tedy Helada (Heloten), Lužice (Lausitz), Valašsko (Wallachen), Polsko (Pol-Lakken), Itálie, tedy Faliskové (Phal-Lisker), Italikové (Hit-Hal-Leuker), alpské kmeny (Vindelikové), jihoněmečtí Volskové, Welšané (Wol-Lukka), Lucembursko (Lucilinburhuc, Lukka-Halin-Berigh), všechny tyto národy a lokality mají dodnes ve svých jménech a názvech tento prastarý základ. Podobné ovšem platí (či jako jedna z alernativ výkladu vzniku názvu platit může) i o jiných názvech odrůd, namátkou názvy "muškát", "sylvánské", "muscadet", "morillon". Morillon mohla být réva Mórů (Moerh, Maurů, původem ze severu Íránu), z tohoto názvu se mohl vyvinout název Mourlon a později Melon (více viz. A. Jung). Zde je ovšem nutno připomenout, že mluvíme o původních názvech, nikoli o dnešních odrůdách, pod těmito názvy pěstovaných, názvy samotné jsou totiž v synonymice mnoha dnes pěstovaných odrůd a nelze s jistotou tvrdit, že byť jen jediná z nich je identická s odrůdou, která tento název původně nosila (pozn. aut.). Názvy Savagnin a Sauvignon považuje Jung za odvozené ze společného kořene Sevan(in), ve Francii později upraveného na Selvan(in) a Servan(in) a vztahovat by se měly k antickému vinařskému regionu Schirwan (Servan) a k předkům dnešních Srbů, případně národa Sorbů ze severu Íránu, zatímco výraz Savan (Sewan, Saban) by mohl být odvozen také od názvu království Sophene či kmene Sabinů (Sophener), kteří měli dát název mj. i jezeru Sevan v ArméniiA. Tak jen si vybrat, která teorie je více "divoká".
Příbuzné odrůdy: Místy se ještě pěstuje mutace odrůdy Sauvignon blanc, odrůda Sauvignon gris s vyšší cukernatostí a s méně pronikavým aroma. Dále jsou samostatně uváděny odrůdy Sauvignon rosé, Sauvignon rouge, Sauvignon violet a Sauvignon noir. Literatura je v případě těchto mutací nejednoznačná, dalo by se z toho usuzovat, že S. rouge, S. rosé a popřípadě i S. violet jsou pouze mezní přechodové stavy odrůdy S. gris. V Katalogu odrůd VIVC Geilweilerhof jsou dále samostatně uvedeny odrůdy Sauvignon musqué, Sauvignon précoce a Sauvignon super (poslední jmenovaná je u nás doposud neregistrovaný kříženec odrůd Müller Thurgau x Sauvignon blanc šlechtitele Jaroslava Horáka (MTxSB 3/21). V Itálii je registrován též tetraploidní klon odrůdy Sauvignon blanc, uvedený v katalogu odrůd VIVC samostatně.
Možné záměny: Odrůdu Sauvignon blanc (též Sauvignon jaune) je nutné odlišovat od odrůdy s větším hroznem s dnes používaným názvem Friulano (též Tocai Friulano, Sauvignon vert, Sauvignonasse). Obě odrůdy byly v minulosti často zaměňovány (takže i v devadesátých letech 20. století byla podstatná část čilských vín s označením "Sauvignon" ve skutečnosti vyrobena z odrůdy Friulano).
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je bujný se vzpřímenými letorosty, olistění husté, odrůda vytváří mnoho zálistků. Úponky révy jsou krátké, bifidní. Internodia jsou krátká, na průřezu kruhová, téměř hladká, lysá, světle zelená, stejně jako nodia, pupeny jsou bez antokyanové pigmentace. Včelka je silně bělavě ochlupená, s červenými okraji lístků. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou středně otevřené, vlnatě plstnaté, bělavé s výrazným červenofialovým nádechem na okraji, apikální listy (1-3) jsou ploché, na líci je první plstnatý, další dva řídce chloupkaté, žlutavě zelené se zlatooranžovým tónem, na rubu první bělavý s červenofialovým tónem na okraji, další dva šedozelené, plstnaté, bazální listy jsou ploché, na líci lysé, na rubu světle zelené, plstnaté, okrouhlé, řapíkový výkroj bývá uzavřený, osa je mírně zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholek je světle až bělavě zelený, slabě pigmentovaný antokyany, s růžovým nádechem na okraji, silně bíle vlnatě ochmýřený, apikální listy jsou mírně miskovitě prohnuté, zelené s lehkými růžovými odstíny na okrajích, první je středně silně bíle vlnatě ochmýřený, další dva méně, bazální listy mírně miskovitě prohnuté, světle zelené, někdy s jemným bronzovým tónem, na líci slabě chloupkaté, osa mírně zakřivená. Jednoleté réví je střední délky, silné, nepříliš rozvětvené, mírně eliptického průřezu, rýhované na povrchu, šedohnědé až světle žlutavě hnědé, oříškové barvy, v uzlech tmavší, čárkované i tečkované, vyzrává jen průměrně dobře, internodia jsou 7-8 cm dlouhá, nodia průměrně výrazná. Zimní pupeny jsou malé, zahrocené, u báze rozšířené. Kmen je silný. Dospělý list je malý až středně velký, tvar čepele je okrouhlý, tří- až pětilaločnatý se středně hlubokými až hlubokými (méně často mělkými) horními bočními výkroji. Vrchní strana čepele listu je prolamovaně zvlněná, miskovitě prohnutá, slabě puchýřnatá, živě zelená, spodní hustě chloupkatá, světle zelená, žilnatina listu je žebernatá, bez pigmentace antokyany, řapík listu je středně dlouhý, stejně dlouhý či delší, než medián listu, zelený, někdy s červenofialovým nádechem, řapíkový výkroj je lyrovitý, v přirozené poloze většinou lehce překrytý, někdy úzce otevřený, při narovnání listu otevřený. Zoubky jsou výrazné, mají širokou bázi a ostrou špičku. Podzimní barva listů je žlutá. Květenství je 8-10 cm dlouhé, válcovité, okřídlené. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je malá až středně velká (12 mm, 1,5 g), kulatá až vejčitá bobule, v hustých hroznech často deformovaná, žlutozelená, při plném vyzrání až zlatožlutá, s nahnědlými tečkami, jednotné barvy a velikosti, dužnina je nezbarvená, rozplývavá, chuti specifické, výrazně aromatické (muškát, angrešt, kopřivy), s 2-4 semeny. Slupka je průměrně ojíněná, středně silná, pevná, pružná, těžko se odděluje od dužniny. Stopečka bobule je kratší, bradavčitá, žlutozelená, těžko oddělitelná od bobule. Semeno je středně velké, tmavě hnědé, s protáhlým, rozdvojeným zobáčkem. Hrozen je malý až střední (100-180 mm, 110 g), válcovitě kuželovitý až pyramidální, kompaktní, někdy s křidélky, s krátkou, tenkou, slabě lignifikovanou stopkou. První hrozen je na druhém nodiu, průměrný počet hroznů na výhon 2, feminely nejsou plodné. Pěstování: Réví vyzrává uspokojivě až hůře, plodnost dřeva je 54 %, průměrný počet hroznů na výhon je 0,7, na plodonosný 1,4. Pro půdy chudší, písčité a kamenité je vhodná podnož T 5C, pro menší tvary SO-4, do kamenitých a štěrkovtých půd je vhodná i podnož Schwarzmann. Pro bujný růst odrůdy není vhodná K 5BB. Používá se vysoké vedení s větším zatížením keřů 10-15 oček na m2 nebo jednoramenný kordón. Při středním vedení se keře zahušťují. Nevyhovují kordóny s řezem na krátké čípky. Výnos je středně vysoký, méně pravidelný, 8-11 t/ha. Hnojení dusíkem snižuje výnosy. Cukernatost moštu bývá v průměru 18-20 °NM, acidita 9-12 g/l. Fenologie: Středně pozdní až pozdní moštová odrůda. Doba rašení oček i květu je středně pozdní, začátek rašení bývá ve 2-3. dekádě dubna, odrůda kvete v 1. dekádě června, zaměkání začíná kolem poloviny srpna, sklizňová zralost je u nás koncem září až v první polovině října. Vegetační cyklus trvá 139 dní (v klimatických podmínkách Oděssy například zraje ve 2-3 dekádě září). Choroby a škůdci: Odrůda je odolná proti plísni révové (Plasmopara viticola), náchylná na padlí révové (Uncinula necator) a červenou spálu (Pseudopeziza tracheiphila). Při deštivém počasí v době sklizně jsou hrozny napadány plísní šedou (Botrytis cinerea), trpí též virovými chorobami, zvláště roncetem, ale i svinutkou a vrásčitostí dřeva, je vyhledávána obaleči. Květy sprchávají méně až středně. Vzhledem k bujnému růstu a vzhledem k častému špatnému vyzrávání dřeva je poškozována zimními i jarními mrazy. Poloha a půdy: Vyžaduje velmi dobré polohy ve vyšších částech svahů, chráněných proti mrazu. Vyhovují jí méně úrodné i kamenité a písčité půdy, které nejsou extrémně suché. Ve vlhkých polohách zase hrozny hnijí.
Charakteristika vína: Vína odrůdy Sauvignon blanc patří k nejkvalitnějším vínům severních vinařských oblastí a v současné době se těší ve světě velké oblibě, zejména typy, vyráběné s nádechem vůní z nových barikových sudů. V závislosti na ročníku, stanovišti, době sběru a na technologii tvorby vína se vyvíjejí různé typy vína této odrůdy. U jižních typů vín Sg se většinou setkáváme s víny plnými, často i s minerální příchutí, hlavně z půd křemičitých (francouzská oblast Sancerre), s víny tělnatějšími z půd hlinitých či s víny s filigránskou stavbou a bohatou hrou vůní z půd vápenitých. Bobule odrůdy Sg obsahují vysoce aromatické látky, které zpočátku tvorby mají tóny vůní kopřivových nebo černorybízových až angreštových a při pozdějším zrání pak přecházejí do vůně zralých broskví. V dobrých ročnících je víno plné s typicky broskvově muškátovými aromatickými látkami. V horších ročnících či u neredukovaných sklizní mohou být vína méně plná, "tvrdá", s převahou kyselin a jejich aroma je kopřivové. Intenzita aromatických látek, kterou vnímáme v mladých vínech současně se svěžestí, je pro mnohé milovníky Sg velmi svůdná. V plné síle se objevuje hlavně u vín z Nového Zélandu (pověstná jsou ta z Marlborough), kde její vývoj podporuje vysoká vzdušná vlhkost a velký počet slunečných dní při nižší průměrné teplotě. V méně příznivých ročnících, v severnějších oblastech a při vyšší vlhkosti vznikají travnaté, kopřivové či paprikové tóny ve vůni i chuti. Při vyšším slunečním svitu a lepší vyzrálosti hroznů se začínají objevovat ovocné tóny. Zráním vín na lahvi se většinou ony mladistvé tóny ztrácejí a ve víně se rozvíjí hlavně lahvová zralost. Spolu s ní narůstá i vyšší barevný tón vína a plnost. Typická odrůdová vína Sg jsou světle zelenožlutá, intenzivně aromatická, kořenitá, s výraznější kyselinkou a s vyšším obsahem alkoholu, perzistentní v dochuti, s velkou škálou od tónů travnatých a kopřivových až po tóny připomínající ovocné plody. Ve vůni a chuti můžeme hledat černý rybíz, angrešt, kopřivu, kočičí moč, zelený pepř, kiwi s nádechem citronu, grapefruity, broskve, nektarinky, meloun, u vín z obl. Sancerre i minerální tóny a křemen, u sladkých výběrů meruňky, pomeranče, ananas, med, marcipán, tropické ovoce, mango, mučenku, akátový a pomerančový květ, kosatec, fenykl, ale i muškátové tóny. Vína jsou velmi vhodná ke dlouhodobé archivaci.
Stolování: Aromaticky výrazná a suchá vína Sg jsou vhodná jako aperitiv či ke studeným předkrmům, ke chřestu a kozím sýrům. Plnější a zralá vína jsou vhodná ke kořenitým jídlům, těstovinám s gorgonzolou nebo rybí omáčkou, k vařené šunce, bílým masům se smetanovými omáčkami, k rybám s výraznější úpravou či k rybám uzeným. Výběry ke sladkým dezertům.
Literatura a internetové zdroje: 7, 9, 10, 13, 16, 24, 28, 30, 43, 46, 71, 74, 75, 91, 92, 100, 111, 163, 165, 166, 171, 181, 188, 189, 197, 199, 200, 201, 202, *Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová, D. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0, *Kraus, V. et al. Réva a víno v Čechách a na Moravě. Praha: Radix, 1999. ISBN: 8086031233, *Galet, P. Dictionnaire encyclopédique des cépages. Hachette, Paris 2000. ISBN 978-2-0123-6331-1, *Pavloušek, P. Encyklopedie révy vinné. Praha: CPress, 2007. ISBN: 978-80-251-1704-0, *Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Hillebrand, W., Lott, H., Pfaff, F. Taschenbuch der Rebsorten. 13. Aufl. Fachverlag Fraund, Mainz 2003. ISBN 3-921156-53-x, A)Historische Rebsorten. Andreas Jung [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/gruenfraenkisch/, *Přehled odrùd révy 2016. Ludvíková, I. A kol. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Sekce rostlinné výroby, 2016 [online, 2017-01-14]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/492735/Reva_final_2016.pdf, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2015-05-24]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2015-05-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf, *Application of microsatellite markers to parentage studies in grapevine. Sefc, K.M. et al. Vitis 36 (4), 179-183 (1997) [online, 2015-05-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e039721.pdf, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2015-05-24]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm. *Geisenheimer Rebsorten und Klone. Weißer Burgunder [online, 2015-05-22]. Dostupné z: http://www.hs-geisenheim.de/weingut-der-hochschule-geisenheim-university/rebsorten/riesling.html, *Contribucion al Conocimiento de Variedades de Vinificacionen Andalucia. Vinegra, M., Lara, M., Cordero, J., Valcarel, M.C., García de Luján, A. Junta de Andalucia, Dirrecion General de Investigacion Agraria, 1996. [online, 2015-05-24]. Dostupné z: http://www.juntadeandalucia.es/servicios/publicaciones/detalle/50518.html, *Vybraná vína [online, 2015-05-22]. Dostupné z: http://www.vybranavina.cz/g242.Sauvignon+2010.html, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/, *Taxon web. Sotolář, R. Vitis vinifera Sauvignon [online, 2017-05-12]. Dostupné z: http://taxonweb.cz/t/1786.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama