Škůdci révy I

16. července 2017 v 16:53 | Martin Šimek |  Fyziologické poruchy, choroby a škůdci révy
Nejrozšířenějšími škůdci révy vinné jsou mšička révokaz, vlnovník révový, hálčivec révový, sviluška ovocná a chmelová, obaleč mramorovaný a obalečík jednopásný, různorožec trnkový, lalokonosec rýhovaný, zobonoska révová, pidikřísek révový, osenice (např. osenice polní), ploštice, třásněnka révová, drtník ovocný, volně žijící háďátka, červci, štítěnky, puklice, ostnohřbetka ovocná, vosy, hraboši a špačci. Naopak dravý roztoč Typhlodromus pyri je používán k ochraně vinic před škůdci z řad roztočů.
Mšička révokaz, Viteus vitifoliae (Fitch, 1855), příp. Viteus vitifolii, syn. Dactylosphaera vitifolii, chybně též Phylloxera vastatrix) je hmyz z čeledi Phylloxeridae. Je to jeden z nejnebezpečnějších škůdců vinné révy. Zejména ve starší literatuře bývá chybně označován jako fyloxera, Phylloxera je totiž jiný, příbuzný rod druhů, cizopasících na dubech.
Mšička saje na listech révy, poškozené pletivo reaguje vytvářením hálek, které jsou vstupní branou pro patogeny. Hlavním nebezpečím je ale sání na mladých kořenech révy, které způsobuje uhnívání kořenů a v konečném důsledku oslabení až úhyn celé rostliny.
Tato mšička na přelomu 19. a 20. století zdecimovala vinice v celé Evropě. Nejdříve se objevila ve Francii, kam byla kolem roku 1860 zavlečena z Ameriky pravděpodobně spolu s americkou révou Vitis labrusca, pěstovanou v Evropě jako okrasný popínavý keř. Během 20 let zničila mšička 1 milion hektarů francouzských vinic čímž způsobila pokles národního důchodu o 900 milionů franků. Později se révokaz rozšířil po celém kontinentu, na Moravě se objevil poprvé v roce 1890 v Šatově. Révokazová kalamita způsobila likvidaci většiny vinic a musely být hledány cesty, jak tomuto škůdci čelit. Jako nejúčinější se nakonec ukázalo štěpování odrůd evropské révy na odolné podnože, vyšlechtěné z révy americké. Protože jsou vinice stále révokazem napadeny, mšičku se nepodařilo vyhubit, i dnes je nutné používat sazenice, které jsou vůči němu odolné. Mšička révokaz je v současnosti karantenním druhem.
Popis napadení: Liší se podle toho, zda se jedná o révu původu Vitis vinifera, o hybridní, odrůdu, popř. jiný druh révy. Symptomy u odrůd původu Vitis vinifera je možné pozorovat na kořenech, na kterých vznikají v důsledku sání mšic nádorky. Ty jsou zprvu na mladých kořínkách podlouhlé, žlutavé (nodozity), na starších kořenech krytých kůrou jsou tmavé (tuberozity). Na dřevnatých kořenech je identifikace obtížná. Zřídka se nádorky objevují i na listech evropských odrůd. V míste výskytu mšičky se na kořenech vytváří nekrotické skvrny, které jsou výsledkem druhotné infekce houbami, infekce se může rozšířit na značnou část kořenového systému. Poškození se projevuje zakrněním révových keřů, které produkují méně plodů. Při vizuelní prohlídce kořenů lze na malých kořínkách objevit početné vřetenovité zduřeniny. Tyto jsou nejdříve žlutavé a dužinaté, ale postupně se jejich zbarvení mění na hnědé až černé. Při prohlídce těchto kořenů pomocí lupy můžeme pozorovat množství drobných živočichů žlutohnědé barvy. V důsledku silného napadení kořenů evropské révy dochází k hynutí keřů. To jsou kořenové formy (radicola) révokaza.
Na spodní straně listů amerických druhů révy, podnožové révy a hybridů jsou hálky se mšicemi uvnitř. Na horní straně listů jsou skvrny s malými otvůrky. Keře révy zaostávají v růstu, mají slabé olistění, listy jsou malé a po rozšíření škůdce listy ztrácejí zbarvení, žloutnou nebo červenají, stáčejí se a vadnou. Růst bobulí je zabrzděný a jejich pokožka je scvrklá. Závažnost infekce se mění v závislosti na vitalitě révy a též na struktuře půdy a odvodnění. Škůdce preferuje hlavně těžké, jílovité půdy.
Popis škůdce: Imaga jsou dlouhá asi 8 mm, jejich barva kolísá od žluté, žlutozelené po světlehnědou, hnědou až oranžovou. Tvar těla je obvykle oválný. Na hlavě mají malé červené oči a pár tříčlánkových tykadel. První dva články tykadel jsou krátké a silnější, třetí článek je delší, se šikmo useknutým koncem. Vajíčka jsou žlutá, oválná a jejich délka je téměř dvojnásobkem šířky. Nymfy jsou podobné imagám, ale jsou menší. Většinu imag révokaza tvoří bezkřídlé samičky, které kladou partenogenetická vajíčka. Hmyz je fixovaný svojím sosákem, ale pohybuje bříškem a klade 30-40 žlutých vajíček, umístěných v malých hroznech.
Larvy se z vajíček líhnou, v závislosti na teplotě, po 6, 8 až 12 dnech. Larvy se několik dní pohybují a poté si vyberou vhodné místo na mladých kořenech, do kterých pronikají sosákem a už se nehýbou. V létě se objevuje druhá forma hmyzu. Jsou to nymfy, ze kterých se vyvinou okřídlení jedinci. Jejich tělo je mnohem štíhlejší a objevují se výrazné hrbolky. Po několika svlékáních se objevují pozůstatky dvou párů křídel a poté se škůdce plazí k povrchu půdy a na révu. Odehraje se páté a poslední svlékání a objevuje se okřídlená samička, schopná partenogenetického rozmnožování.
Vývojový cyklus: Na evropské révě přezimují jak nymfy na kořenech révy, tak vajíčka krytá borkou na nadzemních částech. Na kořenech probíhá během roku vývoj 7-8 generací. Mšice se rozmnožují parthenogeneticky. Mšice vylíhlé ze zimních vajíček se na listech evropské révy dál rozmnožují jen výjímečně. Na podnožové révě a amerických hybridech probíhá kompletní vývojový cyklus. Ze zimních vajíěek se líhnou nymfy zakladatelek, které poté vytvářejí na listech hálky, v nichž probíhá parthenogeneticky další vývoj. Celkem má na listech révokaz asi 4-7 generací. Část nymf přechází během vegetace na kořeny, kde vytváří tzv. kořenovou formu napadení. Zde probíhá během roku parthenogeneticky vývoj 6-8 generací. Část okřídlených jedinců opouští během léta půdu a přelétá na keře révy, kde kladou samčí a samičí vajíčka. Samička následující generace klade po spáření do prasklin borky jedno vajíčko, čímž je cyklus ukončen.
Ochrana: Révokaz škodí méně na lehkých, písčitých půdách. V infikovaných oblastech je nejlepším preventivním opatřením vůči révokazu využití rezistentních nebo tolerantních podnoží. Většina rostlin révy v Evropě a v ostatních světadílech světa se pěstuje na amerických podnožích, protože jsou rezistentní. K dalším opatřením, které by se měla uplatňovat, patří čištění sadbového materiálu, omezení pohybu strojů z infikovaných oblastí, určitým řešením může být také pečlivá závlaha a zásobování živinami. Proti tomuto škůdci nejsou v ČR registrované žádné insekticidy. Ošetření podnožové révy lze provést za vegetace organofosfáty, případně se provádí i předjarní ošetření směsnými olejovými preparáty.
Vlnovník révový, Colomerus vitis (Pagenstecher, 1857),syn. Eriophyes vitis, je drobný roztoč, který saje na spodní straně listů a dráždí pokožku listů, která na to reaguje vytvářením shluku chloupků, proto se toto onemocnění nazývá plstnatosti révy vinné. Lze jej zaměnit s perenosporou, oproti ní jsou na líci listů při plstnatosti patrné hrbolky a chybí typické skvrny. Na mladých lístcích se po vyrašení objevují vypouklé, červené nebo žlutavé puchýřky. Ze spodní strany se v listech v důsledku napadení roztoči vytváří hustá spleť zvětšených trichomů listů révy, připomínající plsť (erineum). Později za vegetace může při silném výskytu vlnovníka dojít až k napadení a deformacím květenství. Ani silnější napadení listů nesnižuje množství ani kvalitu hroznů. Ochrana bývá potřebná až při extrémně silném napadení, kdy jsou napadány jak listy, tak květenství. Bionomie je obdobná jako u hálčivce révového. Vlnovník révový však za vegetace žije téměř výhradně v erineu. Vlnovník révový je rovněž účinně regulován dravým roztočem Typhlodromus pyri. Díky svému způsobu života je však dravými roztoči napadán ze všech škodlivých roztočů až jako poslední, což ale vzhledem k jeho minimální škodlivosti není důvodem k neuvážené aplikaci akaricidů. Naopak, jeho mírný výskyt je prvkem stabilizujícím vysoké populační hustoty dravého roztoče T. pyri. V případě nutnosti je možné použít totéž spektrum akaricidů, jako u hálčivce révového, akaricidy a popř. i sirnaté přípravky se aplikují v ranné fázi vývoje révy. Užívanými přípravky jsou Sulikol K, Sulka a Ortus.
Hálčivec révový,Calepitrimerus vitis (Nalepa, 1905), původce kadeřavosti révy vinné : Po napadení tímto roztočem na jaře letorosty pomaleji raší. Rašící listy révy jsou drobné, čepel listu je zprohýbaná, "zkadeřená". Při silném napadení rašící lístky zasychají. Typickým symptomem jsou prosvětlená místa (viditelné proti světlu) vpichu na čepeli listů, kolem nichž jsou "hvězdicovitě" staženy žilky. Místa vpichu později korkovatí a tmavnou. Letorosty jsou zkrácené. Pozor, roztoči o velikosti 0,15 mm jsou viditelní pouze pod mikroskopem! Roztoči škodí jak sáním, tak vylučováním toxických slin. Jarní napadení výrazně zpomaluje rašení a oslabuje keře révy. Ekonomicky významné je i letní napadení, které často uniká pozornosti. Důsledkem napadení je snížení množství i kvality výnosů hroznů a redukce množství diferenciovaných květních pupenů. Po dlouhotrvajícím kalamitním napadení dochází až k odumírání keřů. Hladinou škodlivosti je výskyt asi 90 jedinců/list na jaře (fáze 3-5 listů), resp. 170 jedinců/list koncem léta při zaměkání. Vývojový cyklus: parthenogenetická zimní forma samic přezimuje v pupenech a prasklinách borky. Na jaře napadají samice rašící letorosty (část již v pupenech), kde kladou vajíčka. Z nich se líhnou larvy vyvíjející se dále v nymfy a dospělce. Celá populace se skládá pouze ze samic, od jara do konce léta je asi 6 generací. Nejnapadanější bývají mladé listy (vrcholy letorostů, zálistky). V srpnu se samice začínají stahovat k přezimování zpět do nově diferencovaných pupenů a do prasklin borky. Ekologie: druh se neobyčejně rychle množí, mj. i proto, že celá populace se skládá pouze ze samic. Ke zdvojnásobení populační hustoty dojde za vegetace již za 10 dnů. Roztoči se zdržují především na spodní straně mladých listů. Při silném napadení bývá na jednom listu až několik tisíc jedinců. Výskyt omezují draví roztoči, především Typhlodromus pyri a dravé třásněnky čeledi Aeolothripidae. Ochrana: ochrana a podpora dravých roztočů a třásněnek volbou nízce toxických pesticidů a ozelenením vinice bylinnou vegetací. Mírný vedlejší akaricidní efekt má i postřik sirnými prípravky. Introdukce, stabilizace a ochrana dravého roztoce T. pyri. Případná akaricidní ochrana při rašení na základě zjištění množství C. vitis na listech koncem léta po překrocení prahu škodlivosti (zjišťuje se koncem léta předchozí sezony). Používané chemické přípravky jsou identické s přípravky proti napadení vlnovníkem révovým, používá se tedy Sulikol K, Sulka a Ortus.
Sviluška ovocná, Panonychus ulmi (C.L. Koch, 1836): Patří mezi roztoče. Kolem prvých pupenů u báze letorostů a v prasklinách dvouletého dřeva jsou karmínově červená, drobná (0,15 mm), cibulkovitá vajíčka. Nejčasněji rašící lístky zůstávají malé, špičky okrajů listové čepele odumírají. Po obou stranách listů jsou pod lupou viditelné drobné (0,4 mm), karmínově červené larvy. Později za vegetace listy žloutnou a mezi žilkami nekrotizují. Dospělci nepředou pavučinky. Při masovém napadení může sviluška ovocná výrazně poškodit révu behem rašení. Hladinou škodlivosti na révě vinné je výskyt 15-20 vajíček svilušky ovocné v průměru na jedno očko. Hodnotí se 20 vzorků jednoletého dřeva se 6 bazálními očky a 10 cm dvouletého dřeva. Réva vinná není příliš vhodnou hostitelskou rostlinou a příčinou masivního napadení bývá zdecimování užitečných organismů ve vinici, případně nevhodné přehnojení dusíkem. Vývojový cyklus a ekologie jsou podobné, jako u ostatních roztočů. Ochrana: introdukce a podpora přirozených nepřátel, hlavně dravých roztočů. Vyrovnané hnojení. Nejsou-li namnoženi draví roztoči, pak je při překročení prahu škodlivosti nutné ošetření přezimujících vajíček pri rašení révy insektoakaricidy, případně později za vegetace specifickými akaricidy. Z chemických přípravků se používá Omite 30WP, Cascade 5EC nebo Nissuron 10WP.
Sviluška chmelová, Tetranychus urticae(C.L. Koch, 1836): Patří mezi roztoče. Listy napadených rostlin mezi žilkami žloutnou, případně se zbarvují rezavě hnědě. Při silném poškození napadená místa odumírají a pletivo listů se trhá. Na spodní straně listů jsou jemné "pavučinky", v nichž jsou asi 0,5 mm velcí, žlutozelení roztoči, sklovitě bílá drobná vajíčka a černé kuličky trusu. Hladinou škodlivosti, vyžadující ochranný zásah, jsou na révě vinné asi 4 dospělci v průměru na list. Škodí jak přímým sáním, tak vylučováním jedovatých slin. Ve vinicích sviluška často napadá například svlačec, odkud přechází na révu. Vývojový cyklus a ekologie jsou podobné, jako u ostatních roztočů. Ochrana: podpora přirozených antagonistů důsledným vyřazením vysoce toxických pesticidů a ozelenením meziřadí. Vyrovnané hnojení bez přebytku dusíku. Udržování úzkého pruhu pod řadami révy bez bylinné vegetace. Dlouhodobou ochranu zajišťuje introdukce, stabilizace a ochrana dravého roztoče Typhlodromus pyri. Při překročení prahu škodlivosti, pokud ve vinici není T. pyri, se provádí postřik ekotoxikologicky vhodným akaricidem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama