Svatovavřinecké (zkratka Sv) / Saint Laurent

13. července 2017 v 15:51 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové pro červená vína, kniha odrůd ČR
Synonyma: Сен Лоран, Пино Сен Лоран, Сватовавринецке, Вавринак, Сваты Вавринец, Лаурентраубе, Лоренцтраубе, Шварце, Вавринецкий красный (Rusko, Ukrajina), Blauer Saint Laurent (Německo, Rakousko), Chvartser, Laurenzitraube, Laurenztraube (Německo), Lorenztraube, Lorentstraube, Lovrenac Crni, Lovrijenac Crni (Chorvatsko), Négret de Coutanceau, Pinot St. Laurent (Itálie, Francie), Sankt Lorenz Traube, Saint Laurent, S. L. Noir, Saint Lorentz, Sankt Laurent, S. Lorentz, Schwarzer, Sent Laourent, Sentlovrenka, St. Laurent (Rakousko, Chile, Německo, Španělsko), Svätý Vavrinec, Szent Loerinc (Maďarsko), S. Loerinczi, Vavřinecké, Vavřiňák

Původ odrůdy: Svatovavřinecké je moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), používaná k výrobě červených vín. Pochází z Francie, patrně z Alsaska, jak předpokládal již francouzský ampelograf a šlechtitel Oberlin (1831-1915). V Alsasku se pěstovala pod názvem Schwarzer prokazatelně již v 18. století. Již počátkem 19. století vyvrátil francouzský ampelograf Victor Vermorel (1848-1927) hypotézu, že odrůda má původ v obci Saint-Laurent-Médoc v regionu Bordeaux, nepochází ani z obce Saint-Laurent-d'Agny v departementu Rhône, která má blíže nespecifikovanou modrou odrůdu ve svém znaku, ani z obce Saint-Laurent-du-Var v regionu Provence. Dlouho bylo předmětem sporu, zdali je jedno z mnoha synonym odrůdy, název Pinot Saint-Laurent, chybné, přesněji řečeno, zdali odrůda skutečně náleží do rodiny odrůd Pinot. Genová analýza, provedená roku 2000 v Rakousku, tuto hypotézu potvrdila, odrůda Svatovavřinecké skutečně náleží do širší rodiny odrůd Pinot a je pravděpodobně křížencem odrůdy Pinot noir se zatím blíže neurčenou odrůdouA.
Rozšíření odrůdy: Svatovavřinecké se z území dnešní Francie rozšířilo do Německa v polovině 19. století, zásluhou německého lékaře a vinaře Johanna Philippa Bronnera, odtud se odrůda zanedlouho dostala i do sousedních zemí. V současné době není ve Francii prakticky pěstována, v Rakousku se roku 2007 nacházelo 795 hektarů, hojná je v regionech Thermenregion a Neusiedlersee. V Německu se téhož roku nacházelo 675 ha, převážně v regionech Rheinhessen a Falc, na velmi malých plochách je pěstována ještě v Lucembursku a ve Švýcarsku, celkově roku 2010 na ploše 3.007 hektarů. U nás se Svatovavřinecké začalo pěstovat po roce 1900, kolem roku 1935 tvořilo 1% plochy vinic, v roce 1995 již 9,7% a roku 2015 pak 6,78 % celkových ploch vinic ČR. Největší plochy vinic této odrůdy se nacházejí právě v České republice. V současné době je u nás stále nejpěstovanější modrou odrůdou a třetí nejrozšířenější odrůdou vůbec, ale trendem je mírné snižování ploch vinic. Průměrný věk vinic je 26 let, to ji činí nejstarší modrou odrůdou u nás. Odrůda je vhodná pro pěstování v obou vinařských oblastech ČR. Nyní se nejvíce podílí na porostech vinohradů ve vinařské podoblasti Litoměřické, v okolí Mostu a Velkopavlovické v okolí Brna, rozšířenější je i v okolí Bzence, tedy v podoblasti Slovácké. Do Státní odrůdové knihy České republiky byla odrůda zapsána již v roce 1941. Je zapsána také v Listině registrovaných odrůd na Slovensku. V roce 1989 byly povoleny klony PO-7/5, KA-6/12, PO-10/7, KA-4/10 a KA-4/8, roku 2007 byl k registraci navržen klon 3/52. Roku 2015 byla odrůda v ČR vysazena na ploše 1.175,65 ha (v Čechách roku 2009 na ploše 75 ha). Udržovateli odrůdy v ČR jsou Ing. Alois Tománek, Ing. Miloš Michlovský, CSc., Šlechtitelská stanice vinařská Polešovice, ŠVS Velké Pavlovice, VÚRV Praha-Ruzyně a Výzkumná stanice vinařská, Karlštejn.
Název odrůdy je odvozen od data zaměkání hroznů, v jižních polohách Francie se většinou začínají barvit na Svatého Vavřince, tedy 10. srpna. Zlí jazykové tvrdí, že toho času jsou hrozny odrůdy opékány sluncem tak, jako byl zaživa upečen nebohý světec a mučedník.
Kříženci odrůdy: Křížením odrůd Svatovavřinecké a Frankovka vyšlechtil roku 1922 Friedrich Zweigelt v Rakousku úspěšnou odrůdu Zweigeltrebe. Roku 1961 vznikla ve Velkých Pavlovicích křížením stejných rodičů, ale v opačném pořadí, odrůda André. Z dalších kříženců, kterým je jedním z rodičů odrůda Svatovavřinecké, lze uvést například u nás vyšlechtěné odrůdy Neronet, Ariana, Cerason, Fratava, Laurot či Sevar.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je bujný až středně bujný s polovzpřímenými letorosty. Včelka je zelenobílá, silně ochlupená, okraje jsou jemně načervenalé. Úponky révy jsou středně dlouhé až dlouhé. Vrcholek letorostu je zcela otevřený, bělavě zelený, slabě až průměrně bíle vlnatě ochmýřený, slabě pigmentovaný antokyany. Internodia jsou krátká a poměrně tenká, tak jako nodia jsou na zastíněné straně zelená, na osluněné tmavě fialově žíhaná, pupeny jsou průměrně pigmentované antokyany. Mladé listy jsou zelené, bronzově skvrnité, slabě pigmentované antokyany, pavučinovitě až slabě vlnatě ochmýřené. Jednoleté réví je rýhované, eliptického průřezu, tmavě až červenavě hnědé, v uzlech a kolénkách s mírným odstínem do fialova. Zimní pupeny jsou velké, široké, tupé, typické jsou dvojité pupeny. Dospělý list je středně velký, tmavozelený, kožovitý, tvar čepele je pětiúhelníkový až klínovitý, tří- nebo pěti-, vzácněji až sedmilaločnatý s mělkými až středně hlubokými horními bočními výkroji, někdy se zoubkem. Vrchní strana čepele listu je slabě až středně silně puchýřnatá, slabě vrásčitá, rub je na ploše slabě plstnatý či chloupkatý, na žilnatině lysý. Řapíkový výkroj je buď uzavřený až překrytý s vejčitým průsvitem, nebo úzce otevřený, lyrovitý, bez zoubku, někdy je částečně ohraničený žilnatinou, řapík listu je kratší až středně dlouhý, stejně dlouhý, jako medián listu, načervenalý až zelenofialový, mírně načervenalá je někdy i žilnatina v okolí připojení řapíku. Zoubky mají obě strany konvexní. Listí révy je na podzim částečně až celoplošně tmavě červené. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je středně velká (14,2 x 15,8 mm, 1,3 g), kulatá až vejčitá, průměrně, celoplošně voskovitě ojíněná bobule se středně silnou slupkou modročerné barvy, dužnina je bez zabarvení, měkká, řídká, příjemně sladké, plné, neutrální chuti. Semeno je kulaté, středně velké, zobáček je delší. Stopečky bobulí jsou průměrně dlouhé, obtížně oddělitelné. Hrozen je středně velký (120-150 mm, 130-200 g), krátce válcovitě-kuželovitý, hustý a kompaktní, často s křidélky, s krátkou až středně dlouhou, značně silnou, průměrně lignifikovanou stopkou. Bazální očka jsou velmi málo plodná. Pěstování: Zimním mrazům odolává odrůda středně, ale poněvadž raně raší, je citlivější na jarní mrazíky. Dobře snáší sucho. Při vyšších dávkách hnojiv, zvláště dusíku a za nepříznivého počasí v době květu odrůda sprchává. V úrodnějších půdách se pro odrůdu používají podnože SO-4 a T 5C, pro horší půdy pak Cr 2 a K 5BB. Nejlépe plodí na středním vedení. Vysoké vedení se uplatňuje buď jako vrcholový tvar se srdcovým řezem (tvarem), anebo jako kordony s řezem Sylvoz, přičemž je nutný širší spon. Zatížení keřů při dobré kvalitě selekčního materiálu má být 7-8 oček na m2. Na středním vedení a hlavně při užším sponu bývají výnosy po desátém roku pěstování velmi kolísavé. Výnos je méně stabilní, ale poměrně vysoký, v průměru 8 až 13 t/ha (0,46 kg/m2). Cukernatost dosahuje 17-20° NM, obsah kyselin 9-12 g/l. Fenologie: Odrůda má kratší vegetační období, než většina klasických modrých odrůd. Doba rašení oček i květu je středně raná, raší ve 2. dekádě dubna, kvete uprostřed června. Zaměkání bobulí začíná u nás ve druhé polovině srpna, v teplejších polohách koncem první dekády srpna, sklizňová zralost této středně pozdní odrůdy začíná na jihu koncem září, u nás až v první polovině října. Choroby a škůdci: Odrůda je odolnější proti plísni révové (Plasmopara viticola), protože má hutné, kožovité listy. Citlivější je na padlí révové (Uncinula necator) a chlorózu. V deštivých letech v době zrání bobule v hustém hroznu praskají a šíří se infekce plísní šedou (Botrytis cinerea). Časté je odumírání třapiny. Trpí svinutkou a roncetem. Poloha a půdy: Nároky na polohu i půdu jsou poměrně nízké. Vyšší jakosti vína dosahuje v lehčích, záhřevných, štěrkovitých či písčitých půdách, případně s vyšším obsahem vápníku. Vhodné jsou svahovité polohy s dobrou sluneční expozicí.
Charakteristika vína: Odrůda je oblíbená mezi našimi pěstiteli i konzumenty vín, ačkoli ve světě se na ni nahlíží spíše jako na odrůdu průměrné kvality. Pravidelně poskytuje hrozny pro získávání jakostního vína, v lepších letech i pro vína s přívlastkem. Výnos poskytuje střední a ne vždy pravidelný. Největší množství hroznů sa zpracovává jako jakostní víno metodou krátkodobé macerace do 7 dní, při teplotách 15-28 °C. Důležitá je jablečno-mléčná fermentace. Víno má potom zajímavé ovocité aroma a plnou chuť s jemnou tříslovinou. Hrozny v přívlastkové kvalitě se macerují okolo čtrnácti dní, jejich fenolová zralost většinou nebývá tak dokonalá, aby bylo možno využívat ještě delší dobu macerace. Vína, vyrobená po delší maceraci jsou vhodná ke zrání v dřevěných i barikových sudech. Svatovavřinecké se též zpracovává na růžová vína. Vhodné je okamžité lisování nebo velmi krátkodobá macerace. U tohoto typu vína se nepoužívá jablečno-mléčná fermentace. Typové odrůdové víno je obvykle vysoce barevně intenzívní, sytě červené, někdy přechází až do fialova. Ve vůni je ovocité s typickým odrůdovým aroma, připomínajícím sušené švestky, povidla, višně, černé třešně nebo černý rybíz, ale též i skořici či sušené ovoce. Chuť je plná, příjemně natrpklá, drsnější, s ovocnými tóny, má výrazně odrůdový charakter a zajímavě strukturované třísloviny. Někdy bývají mladá vína zatížena příliš vysokým obsahem kyselin a tříslovin. Víno je kvalitní a je vhodné do směsí zejména s Modrým Portugalem. Odrůdová vína jsou vhodná ke dlouhodobější archivaci, zráním v láhvích kvalita roste, víno se stává harmonickým a v chuti se oběvuje sametová hebkost. Stolování: Svatovavřinecké se podává k běžné konzumaci všedních jídel a k sýrům. Velmi dobře se hodí jako doprovod tmavého masa a sýrů s intenzivní chutí. Je dobrým doplňkem také ke kořeněnému vepřovému nebo ke zvěřině. Potěší rovněž v kombinaci s husou či kachnou. Literatura a internetové zdroje: 7, 9, 10, 13, 16, 18, 24, 28, 71, 74, 75, 89, 100, 163, 165, 166, 171, 176, 181, 188, 189, 197, 199, 200, 201, 202, *Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová, D. Nová ncyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0, *Kraus, V. et al. Réva a víno v Čechách a na Moravě. Praha: Radix, 1999. ISBN: 8086031233, *Galet, P. Dictionnaire encyclopédique des cépages. Hachette, Paris 2000. ISBN 978-2-0123-6331-1, *Pavloušek, P. Encyklopedie révy vinné. Praha: CPress, 2007. ISBN: 978-80-251-1704-0, *Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, A)Genetic Relationships among Pinots and Related Cultivars. Ferdinand Regner, Alexandra Stadlbauer, Cornelia Eisenheld, Herwig Kaserer. American Journal of Enology and Viticulture č. 51, str. 7-14, 2000 [online, 2015-06-07]. Dostupné z: http://www.mendeley.com/research/genetic-relationships-amon-g-pinots-related-cultivars/, *Přehled odrùd révy 2016. Ludvíková, I. A kol. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Sekce rostlinné výroby, 2016 [online, 2017-01-14]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/492735/Reva_final_2016.pdf, *Application of microsatellite markers to parentage studies in grapevine. Sefc, K.M. et al. Vitis 36 (4), 179-183 (1997) [online, 2015-06-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e039721.pdf, *Microsatellite markers for grapevine. A state of the art. Sefc, K.M. et al. Molecular Biology & Biotechnology of the Grapevine, Kluwer Academic Publishers, 433-462. 2001. [online, 2015-06-07]. Dostupné z: http://blog.sciencenet.cn/home.php?mod=attachment&id=8561, *Taxon web. Sotolář, R. Vitis vinifera Svatovavřinecké [online, 2015-06-07]. Dostupné z: http://taxonweb.cz/t/395.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama