Veltlínské zelené (zkratka VZ) / Veltliner grün

12. července 2017 v 17:40 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové pro bílá vína, kniha odrůd ČR
Synonyma: Bělošpičák, Cima Bianca, Dreimänner, Feherhegüe, Feldlinger, Greamuschkatöla (St. Georgen, Eisenstadt), Green Veltliner (USA), Grüne Manhardsrebe, Grüner Muskateler, Grünmuskateller (Dolní Rakousko), G. Veltliner (Rakousko, Kanada, Chile), G. Weissgipfler, Grünmuskateller, Manhardsrebe, Manhardtraube (Německo, Francie), Mouhartsrebe (Rakousko), Muškatel Zelený, Nemes Veltelini, Plinia Austriaca (Burger 1837), Ranfol Bianco (Itálie), R. Bijeli, R. Weisser, Rdeci Veltlinec, Reifler Weiss, Ryvola Bílá, Tarant Bílý, Valtelin Blanc, Valtelina Vert, Valtelin Vert, Valteliner Gruner (Řecko), V. Vert, Veltliner, V. Verde, V. Vert, Veltlinac Zeleni, Veltlinec (Slovinsko), Veltlini, Weisser Reifler, W. Valteliner, W. Veltliner Vert (Francie, Itálie), Weissgipfler (Rakousko), White Veltliner (USA), Yesil Veltliner, Zleni Veltinač, Zöld Veltelini (Maďarsko), Zöld Muskotály

Původ odrůdy: Veltlínské zelené je starobylá moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera), používaná k výrobě bílých vín. Autochtonní odrůda pochází z regionu Dolní Rakousko, z oblasti vrchoviny Manhartsberg, patrně z okolí města Retz. Některé indicie nasvědčují, že byla pěstována již v dobách Římské kolonizace země, ale v literatuře je o ni první, ne zcela jistá zmínka až roku 1766 (Sprenger 1766, Grünen Muskateller, Oedenburg)90. Odrůda dle posledních genetických výzkumů vznikla spontánním křížením odrůd Tramín a St. Georgen90.
Rozšíření odrůdy: Tradiční oblastí pěstování odrůdy VZ je Rakousko, kde byla roku 2009 vysazena na 36 % plochy vinic, tedy na 17.478 hektarech, převážně ve vinařských regionech Weinviertel, Kamptal, Kremstal, Donauland a Wachau. Odrůdě bylo roku 2003 přiděleno první rakouské označení původu (obdoba našeho VOC), Weinviertel DAC, roku 2006 druhé, Traisental DAC, a roku 2007 třetí, Kremstal DAC. Nejlepší pověst má u nás rakouský "veltlín" z Wachau. Mnoho vína z odrůdy Veltlínské zelené se v Rakousku vypije ve formě ještě kalného, mladého vína "Heuriger" ve stejnojmenných šencích, které najdeme převážně ve východním Rakousku a ve Vídni. Název vína je odvozen od slova "heurig" v překladu "letošní". Jedná se o obdobu našeho svatomartinského, které se žačíná nalévat vždy od 11. listopadu. Mimo Rakousko se odrůda pěstuje ještě na Slovensku (roku 2007 na 2.766 ha, 18,3 % plochy vinic), v Maďarsku, na Balkánském poloostrově, v Německu (roku 2008 na 6 ha), v Itálii (cd. 250, reg. 1971, r. 2010 na 165 ha, tvoří součást vín DOC Alto Adige a mnoha vín IGT), na malých plochách ji najdeme též v Austrálii, na Novém Zélandu (40 ha roku 2007), v USA (hlavně Oregon a Maryland), celkově byla roku 2010 vysazena na cca 25.000 ha. Z Rakouska odrůda pronikla na jižní Moravu a do malokarpatské vinařské oblasti, kde poskytuje prvotřídní vína. Ve Státní odrůdové knize České republiky je odrůda zapsána od roku 1941, od roku 1987 je povoleno pět klonů, VP-3/6, VP-4/10, VP-6/2, ZN-1/49 a ZN-10/45. Na Slovensku je registrováno 7 klonů této odrůdy. Udržovateli odrůdy jsou v ČR Ampelos-Šlechtitelská stanice vinařská Znojmo, Ing. Alois Tománek, Ing. Miloš Michlovský a ŠSV Velké Pavlovice. V Čechách se tato odrůda pěstuje na Mostecku, v Chrámcích, Mělníku, Žernosekách i v Roudnici, na Moravě je nadprůměrně zastoupená ve Znojemské a Velkopavlovické oblasti, na Mikulovsku (nejlepší jižní expozice) a v oblasti Podluží. Podíl vinic v ČR roku 1999 byl 18 %, roku 2015 již pouze 9,61 %, i tak je druhou nejpěstovanější odrůdou po odrůdě Müller Thurgau. Průměrné stáří vinic bylo roku 2010 asi 27 let. Roku 2015 byla v České republice vysazena na ploše 1.666 ha (v Čechách roku 2009 na 17 ha).
Název odrůdy: Na Moravě bylo dříve pro VZ užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Dnešní název je relativně mladý, byl poprvé použit r. 1874 v díle "Babo-Mach Sortenampelographie". Ještě v 18. století byla odrůda nazývána Weißgipfler, její druhý název Grünmuskateller pak přetrval místy až do roku 1930, první název je odvozen od bělavých vrcholků letorostů, pro odlišení od další rakouské autochtonní odrůdy Rotgipfler s červenavými vrcholky letorostů, pro zajímavost, oběma je otcovskou odrůdou Tramín. Kdysi užívaný název Mouhartsrebe dosvědčuje místo původu, vrchovinu Manhartsberg. Název Veltlínské zelené mylně vychází z dřívějšího předpokladu, že je odrůda jednou z mnoha mutací odr. Veltlínské červené a byl použit pro odlišení od další domnělé mutace, odrůdy Veltliner braun, tedy Veltlínské hnědé, která má hnědozeleně zbarvené bobule. Samotný název "Veltlínské" je odvozen od názvu alpského údolí Valtellina v Lombardii, v severní Itálii. Zde je třeba si uvědomit, že, pokud byla v literatuře zmíněna odrůda Veltlínské před 19. stoletím, vždy byla míněna odrůda Roten Veltliner (Veltlínské červené) či Großen Braunen Veltliner (Veltlínské hnědé), první jmenovaná odrůda pravděpodobně z oblasti Valtellina pochází. Jako zajímavost lze uvést, že Veltlínské zelené jako typickou odrůdu starého Rakouska-Uherska si dal Bogdan Trojak do názvu svého webu, propagujícího tradiční postupy při výrobě vínaA.
Rodičovské odrůdy: St. Georgen je nově objevená, nicméne starobylá odrůda, jejíž jediný keř byl nalezen v obci St. Georgen, která je čtvrtí města Eisenstadt, pnoucí se po křovinách na pastvině, která byla ve středověku využívána jako vinice90. Po roce 2007, kdy bylo zjištěno, že se jedná o dlouho hledaného "otce" odrůdy Veltlínské zelené, byla tato odrůda namnožena, nyní probíhá klonová selekce. Původní, asi 400 let starý keř révy, byl v únoru roku 2011 silně poškozen vandaly a posléze zachráněn vinařem Hansem MoseremB. Otcovskou odrůdu určil genovou analýzou a důkladnou studií Prof. Dr. Ferdinand Regner ve výzkumném ústavu v KlosterneuburguC. Výsledky studie byly publikovány roku 2007.
Mutace odrůdy, příbuzné odrůdy: Mutací odrůdy Veltlínské zelené vznikla odrůda Modrý Janek (Hans, Blauer Hans) a dle novějších genetických výzkůmů také odrůda Veltlínské šedéF. Ve Slovinsku se pěstuje pod názvem Ranfol beli v oblasti Haloze, v regionu Podravje, autochtonní odrůda, jejíž vzhled i synonymika by mohly napovídat o blízké příbuznosti s odr. Veltlínské zelené. Užívá se zde mimo jiné k výrobě cuvée s názvem "Haložan".
Zaměňované odrůdy: Odrůda Veltlínské zelené nepatří do širší rodiny odrůd "veltlínské"D, dřívější názor, že jde o mutaci odr. Veltlínské červené se nepotvrdil. Veltlínské červené, zakladatel této širší rodiny odrůd, je historicky důležitým partnerem při spontánním křížení nových odrůd (Neuburské, Veltlínské červené rané, Rotgipfler, Zierfandler rot)E, mutací této odrůdy ale nevznikla odrůda Veltlínské hnědéD, jak se dříve mylně předpokládalo. Další, v katalogu VIVC uvedená odrůda Veltliner weiss se zdá být identická s odrůdou Veltlínské červenobílé. Všechny tyto jmenované odrůdy skupiny odrůd "veltlínské" tedy nejsou s odrůdou Veltlínské zelené blíže příbuzné.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty. Úponky révy jsou středně dlouhé, zelené, na osluněné straně načervenalé. Včelka je výrazně bíle ochlupená, bělavě zelená. Vrcholek letorostů je otevřený, silně bíle vlnatě ochmýřený a štětinkatě chloupkatý, slabě pigmentovaný antokyany, s jemným růžovým až karmínovým lemováním. Internodia a nodia jsou převážně zelená, na osluněné straně někdy červenohnědě proužkovaná, kruhového průřezu, mírně arachnoidální, pupeny jsou slabě až středně silně pigmentovaný antokyany. Apikální listy jsou na líci žlutavě zelené, na žilnatině vlnatě plstnaté, na rubu silně bíle vlnatě ochmýřené, bělavé, slabě pigmentované antokyany, s načervenalými okraji. Bazální listy jsou ploché na líci lysé, na rubu jemně plstnaté. Olistění keře je středně husté. Jednoleté réví je střední délky, světlejší, šedohnědé až žlutavě hnědé, hnědě žíhané, hladké, s výraznými tečkami, kruhového průřezu, vyzrává dobře. Zimní pupeny jsou středně velké ař větší, zahrocené. Dospělý list je středně velký až velký, okrouhlý až pentagonální, pětilaločnatý s hlubokými výkroji. Čepel listu je slabě zvlněná, povrch lehce vrásčitý, slabě puchýřnatý, lysý, šedavě zelený, spodní strana listu je jemně plstnatá až arachnoidální. Řapíkový výkroj je buď uzavřený s průsvitem, s ostrým dnem, nebo otevřený, klínovitý či lyrovitý. Řapík je středně dlouhý, stejně dlouhý, jako medián listu, jemně narůžovělý, žilnatina je na obou stranách slabě pigmentovaná antokyany až takřka bez pigmnetace. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je středně velká (15 mm, 1,7 g), kulatá bobule, která je zelenožlutá až žlutavá, s hnědými tečkami. Bobule jsou nejednotné velikosti. Slupka je středně silná, pevná, průměrně ojíněná, dužnina šťavnatá, chuť sladce kořenitá, někdy až jemně muškátová. Semeno je poměrně velké, lahvicovitého tvaru, hnědé, zobáček je dlouhý. Stopečka bobule je středně dlouhá, středně obtížmě oddělitelná. Hrozen středně velký až velký (150 mm, 140-180 g), válcovitě-kuželovitý, křídlatý (často s dvěmi křidélky), hustý až průměrně hustý v důsledku sprchnutí, s krátkou až průměrně dlouhou, středně lignifikovanou stopkou. Pěstování: Proti zimním mrazům je odrůda středně odolná, je citlivější na jarní mrazíky. Vyhovuje jí střední i vysoké vedení se zatížením 6-7 oček na m2 a řez na kratší tažně. Na dlouhých tažních není zabezpečena výživa a vývin hroznů. Podnož má vliv na sprchávání. Na hlubších půdách na středním vedení jsou vhodné podnože T 5C a SO-4, na horších půdách K 5BB nebo Cr 2, na málo vápenitých půdách LE-K/1. Výnosy jsou střední až vysoké, (10) 12-15 (21) t/ha při cukernatosti 17-20 °NM a obsahu kyselin 7,5-10,5 g/l. Pravidelnost výnosů závisí na sprchávání květu, poškození jarními mrazy a selekci klonů. Vyšší výnosy v běžném roce způsobují silně snížené zakládání květenství pro příští rok a oslabují růst. Současným trendem je redukce hroznů a zvyšování kvality. Ponecháme-li na letorostu jen jeden hrozen, dosáhneme zvýšení extraktu. Fenologie: Pozdní moštová odrůda. Rašení nastává koncem dubna, je středně pozdní, odrůda kvete v polovině června, v nepříznivých letech květy opadávají. Zaměkání hroznů nastává v srpnu, dozrávají začátkem až v první polovině října. Choroby a škůdci: Odrůda je středně odolná vůči oidiu (Uncinula necator), náchylná je k peronospoře (Plasmopara viticola), hlavně na hroznech a též k červené spále (Pseudopeziza tracheiphila) a k černé skvrnitosti (Phomopsis viticola). Netrpí vadnutím třapiny. Z virových chorob je silně napadána svinutkou (až 80 % keřů). Má běžnou odolnost vůči škůdcům révy bez zvláštních výkyvů. Poloha a půdy: Odrůda vyžaduje výborné polohy. Nejvhodnější jsou slunečné, vzdušné a teplé polohy a mírné svahy. Vzhledem k vysoké plodnosti je náročná na půdu. Vyžaduje hluboké, výživné půdy. Je málo odolná vůči suchu, a proto se vysazuje na vazčích půdách. Dobře reaguje na závlahu. Nesnáší příliš vlhké a vápenité půdy.
Charakteristika vína: Veltlín se léta používá do cuvée známkových vín a také jako surovina pro výrobu šumivých vín (s odrůdami Ryzlink vlašský a Chardonnay). Předchozí roky nás navíc utvrzují v tom, že je vhodnou odrůdou i pro přípravu přívlastkových, slámových a ledových vín. V Rakousku a setkáme většinou s jakostními víny, která se konzumují k běžné stravě anebo se pijí "pod víchem" v družné zábavě jako "heuriges", letošní mladé víno. Mladé víno je svěží, s jemnou pepřnatostí a někdy i s lehkou vůní doutníku. Barevnost veltlínu je věcí technologie zpracování, za jeho buket je zodpovědná půda. Veltlíny ze sprašového podloží voní medem a lipovým květem a jsou kořenité, veltlíny z kamenitých půd zavoní lehkým oparem cigaretového kouře. V chuti je VZ plné aroma zelených mandlí a příjemně uhlazených kyselin. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová. Při zrání na lahvi se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a kraluje mandlová chuť, zjemněná u přívlastkových vín vyšších stupňů sametovou plností. Nejlepší vína VZ pocházejí z oblasti Wachau, jsou tělnatá, suchá, s výraznou kořenitou příchutí, vhodná ke zrání. Typický VZ má světle zelenou až zelenožlutou barvu, svěží, pronikavou vůni, střední tělo, svěží, vyváženou chuť s ovocnými tóny a s vyšším obsahem příjemných kyselin. Ve vůni a chuti můžeme hledat lipový květ, jemně hořké mandle, muškátové tóny, pepř, chřest, zelený hrášek, u vyzrálých vín exotické ovoce. Jen u výjimečných ročníků najdeme střední potenciál zrání na láhvi, víno je nejlepší pít jako mladé. Stolování: Vína VZ jsou vhodná pro denní stolování. Ředěna vodou jako vinný střik dobře tiší žízeň. Lze je kombinovat se širší škálou pokrmů. Mladá jsou vhodná ke studeným masům, omáčkám a slaným předkrmům, dobře vyzrálá vína potom k hovězímu, k filé z mořských ryb a k neutrálním omáčkám.
Literatura a internetové zdroje: 7, 9, 10, 13, 16, 24, 74, 89, 90, 100, 163, 165, 166, 171, 176, 181, 188, 197, 199, 200, 201, 202, *Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová, D. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0, *Kraus, V. et al. Réva a víno v Čechách a na Moravě. Praha: Radix, 1999. ISBN: 8086031233, *Galet, P. Dictionnaire encyclopédique des cépages. Hachette, Paris 2000. ISBN 978-2-0123-6331-1, *Pavloušek, P. Encyklopedie révy vinné. Praha: CPress, 2007. ISBN: 978-80-251-1704-0, *Hillebrand, W., Lott, H., Pfaff, F. Taschenbuch der Rebsorten. 13. Aufl. Fachverlag Fraund, Mainz 2003. ISBN 3-921156-53-x, *Hubáček, V., Míša, D. Vinařův rok. Květ, Praha 1996. ISBN 80-85362-22-8, A)Veltlin [online, 2015-05-27]. Dostupné z: http://veltlin.cz/vinny-bar-praha/bogdan-trojak/, B)Der Standard 5.5.2011 [online, 2015-05-27]. Dostupné z: http://derstandard.at/1304551163933/Burgenland-Historische-Veltliner-Rebe-ueberlebte-Vandalen-Akt, C)HBLAuBA Klosterneuburg [online, 2015-05-27]. Dostupné z: http://bundesamt.weinobstklosterneuburg.at/, D)Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2015-05-27]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf, E)Sefc K.M., Steinkellner H., Glössl J., Kampfer S., Regner F. Reconstruction of a grapevine pedigree by microsatellite analysis Theoretical and Applied Genetics. ISSN 0040-5752. 1998, vol. 97, no1-2, pp. 227-231[online, 2015-05-27]. Dostupné z: http://gvd.biology.uoc.gr/gvd/pdf/TAGSefc.pdf, F)Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Přehled odrùd révy 2016. Ludvíková, I. A kol. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Sekce rostlinné výroby, 2016 [online, 2017-01-14]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/492735/Reva_final_2016.pdf, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2015-05-27]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Isoenzyme and microsatellite analysis of *Vitis vinifera* L. varieties from the Hungarian grape germplasm. Jahnke, G. et al. Scientia Horticulturae, The Netherlands 120 (2) 213-221 (2009) [online, 2015-05-27]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304423808004470, *Georgikon Keszthely. Szölöfajták. Dr. Kocsis László. Pannon Egyetem Georgikon Kar [online, 2015-05-27]. Dostupné z: http://www.georgikon.hu/tanszekek/kertesz/Fajtak_portfolio/01%20Cserszegtomaj.pdf, *Taxon web. Sotolář, R. Vitis vinifera Veltlínské zelené [online, 2017-05-12]. Dostupné z: http://taxonweb.cz/t/1909.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama