Srpen 2017

Kövidinka / Kamenorůžák červený

31. srpna 2017 v 17:25 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Ковидинка розовая (Rusko, Ukrajina), Bakar, Chtein Chiler, Crvena Dinka, C. Ružica, Dinca Rosie, Dinka, D. Crvena, D. Mala, D. Red, D. Rouge, Fleischtraube, Grosssteinschiller, Hajnalpiros, Kamena Dinka, Keuvidinka (Bulharsko), Kevidinka (Srbsko), Koevidinka Rose, K. Rosovaia, Koevis Dinka, Kovidinka, Kövidinka (Francie, cd. 1578), Kubinyi, Mala Dinka, Pankota, Pirca Vörös, Piros Koevidinka, Raisin de Rose, Red Dinka (Srbsko), Rosentraube, Roujitsa, Ružica (Srbsko), R. Crvena, Schiller, Steinschiller (Německo, USA, Rumunsko), S. Rot, S. Rother, S. Roz (Rumunsko), Sremska Ružica, Vörös Dinka (mylně), Werschätzer, Wirsaetzer
Původ a rozšíření: Pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny západních odrůd je dnes pěstována převážně na Balkánském poloostrově, je ale možné, že se sem dostala ze středoevropského prostoru. Najdeme ji v jižní Evropě, hlavně v Maďarsku, roku 2008 na ploše 858 ha163, především v regionech Alföld, Kunság a Csongrád a také ve státech bývalé Jugoslávie (např. region Vojvodina), okrajově též na Slovensku a v Rumunsku (sem se dostala se švábskými osadníky za Marie Terezie), u nás se dříve pěstovala ve smíšených výsadbách na Jižní Moravě. Ještě dnes ji můžeme objevit například v Šatově, na vinici starých odrůd, kde je vyráběno také odrůdové víno. V ampelografické literatuře odrůdu poprvé popisuje F.X. Trummer (1855), H.W. Dahlen (1882) a po nich mnozí další163.
Název odrůdy: Původ první části názvu je nejasný. Jak německý název "Steinschiller", tak maďarský název "Kövidinka" vychází ze stejného slovního základu jako český, objevuje se v něm výraz pro kámen či skálu. Snad je to dáno nenáročností odrůdy na podloží, bývá pěstována na chudých, kamenitých půdách. V případě českého názvu "Kamenorůžák" zde může být zohledněna ještě skutečnost, že odrůda má narůžovělé okraje vrcholků letorostů, ale spíše jde pouze o přepis původního názvu "Koevidinka", který slouží vlastně k odlišení mnoha odrůd s názvem "Dinka" (Koevidinka, Koevidinka fehér, Dinka vörös, Dinka zöld, Pécsi dinka, Dinka alba aj.), které mnohdy měly růžové či červené hrozny a proto také byly často nazývány "Ružica", "Ruzica", "Ruzika" a podobně.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Kövidinkafehér (Kamenorůžák bílý) je dnes na vinicích rozšířena přibližně ve stejném areálu. Má větší hrozny a dává zpravidla nižší výnosy, než Kamenorůžák červený, vína obě odrůdy dávají spíše průměrné kvality. Starší zdroje obě odrůdy často uvádějí jako příbuzné, identicitu obou odrůd či přímou příbuznost ale analýza DNA, provedená roku 2012 ve Francii, nepotvrdila, dle této genetické analýzy je Kövidinka fehér spontánním křížencem odrůd Berbecel (Áprofehér) x Papaskara (Papaskarasi)199.
Charakteristika odrůdy: (H) Poměrně výnosná, v nárocích skromná odrůda. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, velmi silně bíle vlnatě plstnaté, bělavé, takřka bez pigmentace antokyany, někdy s velmi slabým fialovým nádechem na okraji. Internodia jsou na obou stranách zelená. První bazální list je bělavě zelený s bronzovým nádechem, na rubu silně plstnatý. Dospělé listy jsou malé až středně velké, okrouhlé, třílaločnaté s mělkými až středně hlubokými horními výkroji bez zoubku, vzácněji naznačeně pětilaločnaté, na profilu ve tvaru V, líc listu je středně silně vrásčitý a puchýřnatý, rub listu je na ploše velmi silně plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý, okraje listu jsou většinou miskovitě prohnuté nahoru, zoubky mají konvexní strany, případně konvexní a konkávní stranu, řapíkový výkroj je lyrovitý až šípovitý s ostrým dnem, otevřený, vzácněji lehce překrytý, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Řapík je středně dlouhý, někdy narůžovělý, tak jako žilnatina listu v okolí řapíku. Hrozny jsou středně velké (118 g), válcovitě kuželovité, s 1-2 křidélky, husté až středně husté, stopka kratší až středně dlouhá, bobule malé až středně velké, kulaté, silně ojíněné, nestejnoměrně dozrávající, většinou červenofialové barvy, podobné Tramínu, některé bobule hroznu však zůstávají zelené. V průběhu zrání získávají bobule postupně šedou až šedomodrou barvu. Slupka je pevná, silně ojíněná, dužina nezbarvená, řídká, šťavnatá, sladké, neutrální až jemně muškátové chuti, obsahuje semena. Růst je bujný až středně bujný, letorosty polovzpřímené, vyzrávání réví je dostatečné až průměrné. Plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká. Odrůda raší středně pozdně, kvete a zaměká pozdně, zraje též pozdě, začátkem až v polovině října. Vegetační cyklus odrůdy trvá v podmínkách Zakarpatska 155-160 dní při SAT 3200-3300°С, rumunské zdroje udávají vegetační cyklus 180 dní do opadu listů. Poměrně dobře odolává tato odrůda suchu a mrazu, relativně dobře odolává též houbovým chorobám, zvláště peronospoře, botrytidě a hnilobě, není příliš náročná na polohu ani půdy, je vhodná pro většinu vedení, vvyhovují jí delší tažně, doporučené podnože jsou SO 4, CR 2, T 5C, 125 AA a 5 BB. Výnosy dává mírně nadprůměrné, 8-14 t/ha při cukernatosti 16-20 °NM a aciditě 4-7 g/l.
Charakteristika vína: Dává příjemně lahodné víno zlatožluté barvy, průměrné kvality, které má méně kyselin, obsah alkoholu okolo 11 % a připomíná typově vína odrůdy Rulandské bílé. V chuti i vůni je jemné, neutrální, většinou působí pro nižší aciditu sladším dojmem. Vína jsou jednoznačně určena k pití jako mladá, často se též mísí do cuvée s víny vyšší acidity, v Rumunsku například s odrůdou Kreaca.
Literatura a internetové zdroje: 9, 10, 26, 92, 100, 163, 166, 199, *Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. G. Halaszi, A. Veres, P. Kozma, E. Kiss, A. Balogh, Z. Galli, A. Szöke, S. Hoffmann a L. Heszky. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Serbia. Bešlic, Z. et al. Vitis 51 (4), 183-189 (2012) [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2012%202034.pdf, *Soiuri pentru vinuri albe şi particularităţiile de cultură ale acestora. Simonella Monica, Dec 01, 2010 [online, 2016-05-08]. Dostupné z: https://ro.scribd.com/doc/44477241/29/ALB-AROMAT.

Kosorotovskii

31. srpna 2017 v 17:22 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Косоротовский (Rusko, Ukrajina), Kosorotovschi, Kosorotovskii (Francie, cd. 2636), Kossorotovsky
Původ a rozšíření: Kosorotovskii je středně pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, kříženec, který vznikl, dle ruských zdrojů, spontánním opýlením odrůdy Pukhlyakovskii, patrně pylem odrůdy Plavay96, 100. Odrůda byla nalezena roku 1931 a selektována v bývalém SSSR (V.I. Sulin, V.G. Lichačev). Náleží k eko-geografické skupině černomořských odrůd (proles pontica, subproles ostcaucasica Al.) a dnes je na nevelkých plochách pěstována v Rostovské oblasti. Dříve byla hojně rozšířená v údolí Donu, zvláště v Konstantinovské a Semikarakorské oblasti. Výsledky genové analýzy potvrdily domněnku o původu této odrůdy, je skutečně křížencem odrůd Pukhlyakovskii (Coarna alba) x Plavay163, 199. Název odrůdy je odvozen od relativně častého kozáckého příjmení Kosorotov96.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou silně bíle vlnatě plstnaté, silně vínově červeně pigmentované antokyany. První apikální list je silně pavučinovitě ochmýřený, a to zejména v okolí žilnatiny, druhý apikální list je slaběji pavučinovitě ochmýřený, třetí je na rubu červenooranžově ochmýřený, na líci bronzově skvrnitý. Letorosty jsou načervenalé. Dospělé listy jsou středně velké až velké, hrubší a silné, s širokým, tupým středním lalokem, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou uzavřené s oválným průsvitem, méně často otevřené, lyrovité s oblým až plochým dnem, dolní jsou otevřené, lyrovité či s paralelními stěnami. Na líci jsou listy matné, zvlněné a žlábkované, svraskalé, na rubu, na ploše silně plstnaté, na žilnatině štětinkaté, zoubkování na okraji je výrazné, ostré, řapíkový výkroj je uzavřený až silně překrytý s oválným průsvitem a ostrým dnem, řapík je vínově červený, delší či stejně dlouhý, jako střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké až velké (18-20 cm, 140-200 g), válcovité, často s velkým křidélkem, husté až středně husté, někdy i volnější, bobule středně velké až velké (20x18 mm, 1,8-2,4 g), mírně oválné s oblým vrcholkem, bělavě zelené, při plné zralosti žlutavé, s tenkou až středně silnou, elastickou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou a masitou dužinou příjemné, neutrální chuti, obsahující semena. Vegetační cyklus odrůdy trvá v Rostovské oblasti 130 dní při SAT 2730°C, odrůda raší koncem dubna, kvete v první dekádě června, zaměká v první dekádě srpna a sklízí se v první polovině září. Růst je bujný s polovzpřímenými letorosty, réví dobře vyzrává, výnosy jsou dle podmínek různé, 5-24 t/ha. Počet hroznů na výhon 0,5-1,1, na plodonosný 1,1-1,5, plodonosných 50-80%. Odrůda je poměrně dobře přizpůsobena nepříznivým klimatickým podmínkám, není příliš citlivá vůči peronospoře, odolnost vůči ostatním houbovým chorobám je průměrná, odolnost vůči mrazu je též průměrná (-20 °C), výnosy jsou silně ovlivněny nedostatkem vody, nejlepší jsou v bohaté, humidní černozemi. Cukernatost moštu bývá 19,3-22,1% při aciditě 7,4-10,6 g/l. Odrůda slouží jako dobrý opylovač např. odr. Pukhlyakovskii, kvetou ve stejné době. Hrozny se používají k výrobě kvalitních, zlatožlutých, lehčích a harmonických, ovocitých stolních vín, šumivých vín a hroznových šťáv i k přímé spotřebě v čerstvém stavu, špatně snášejí transport. Literatura a internetové zdroje: 26, 96, 100,163, 176, 199, 202, *Косоротовский [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000006/st021.shtml, *Новации виноградарства России. 14. Аборигенные перспективные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/11.pdf, *Новации виноградарства России. 16. Тиражные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/13.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Гос. Издат. сельскохоз. литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев А.С. 2001-2011 [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml.

Kōshū

31. srpna 2017 v 17:18 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: 甲州 (葡萄), Gia Tsjou, Kochiou, Konshu, Koshiou, K. Rebe, Koshu (Francie, cd. 6653), Koushuu, Raisin de Yamanachi, Vigne de Yeddo, Yeddo
Původ a rozšíření: Kōshū je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera je pěstovaná v Japonsku, kde platí za národní odrůdu a najdeme ji především v prefekturách Yamanashi, Yamagata a Okayama, na jihu ostrova Honšú. Nese dřívější název prefektury Yamanashi - Kōshū. Není příliš rozšířená, pěstuje se pouze na menších plochách, přičemž 90 % výsadby se nachází v okolí města Katsunuma v prefektuře Yamanashi. Na rozdíl od většiny japonských odrůd lze původ odrůdy Kōshū vysledovat v Evropě, snad na svazích Kavkazu, dostala se do Japonska Hedvábnou stezkou přes Čínu, odkud ji rozšířili již před rokem 1000 po Kristu buddhističtí mniši. Písemně je poprvé zmíněna již roku 1186. V minulosti se vyskytovaly názory, že čínská odrůda Ryugan je identická či příbuzná s odrůdou Kōshū a že migrující ptáci přinesli semena této odrůdy z Číny, ale novější genetické studie identicitu obou odrůd neprokázalyA, C. V Japonsku se na vinicích vzácně vyskytuje též tetraploidní mutace odrůdy Kōshū (4N)163. Křížencem odrůdy Kōshū s odrůdou Sémillon vznikla v japonskuodrůda Kōshū Sémillon.
Legenda o původu odrůdy: Roku 718 měl prominentní buddhistický mnich jménem Gyoki (Gyogi) vidění, při kterém spatřil Yakushi Buddhu (Buddha lékařů či Buddha léčitel), kterak v ruce drží hrozen vína. Na základě tohoto vidění založil Gyoki ve městě Katsunuma chrám jménem Daizenji a započal zde s pěstováním hroznů odrůdy Kōshū pro medicínské účely. Existuje též druhá legenda, která říká, že roku 1186 nalezl Kageyu Amemiya ve městě Katsunuma, v prefektuře Yamanashi zvláštní keř divoké révy a zasadil jej na svůj pozemek. O pět let později se mu podařilo vypěstovat révu s nádhernými hroznyB. Dalo by se říci, že ta druhá legenda tu první vysloveně nepopíráJ. Dne 1. listopadu 2005 bylo město Katsunuma, spolu s městem Enzan a obcí Yamato spojeno, aby vytvořili město Kōshū.
Charakteristika odrůdy: (H) Výnosná, pozdní odrůda bujného růstu je dobře adaptovaná na místní podmínky. Vyžaduje hlubší, výživné půdy, je poměrně odolná vůči hlavním houbovým chorobám a vůči hnilobě hroznů, ale je velmi citlivá na zimní mrazy. Sklízí se nejdříve ve třetí dekádě září. Vrcholky letorostů jsou slabě plstnaté a mají červenavě bronzový nádech, mladé listy jsou třílaločnaté, červenavě zelené. Dospělé listy jsou na podzim červenorůžové se žlutým základem. Hrozny jsou velké až velmi veké, kuželovité, průměrně kompaktní či spíše volnější, s velkými, mírně oválnými bobulemi růžově červené, světle červené až červené barvy se silnou slupkou a s pevnou, chruplavou, nepříliš šťavnatou dužinou spíše neutrální chuti, vysoké cukernatosti a nižší acidity. Dužina obsahuje semena. Odrůda je často pěstována na pergolách, jednotlivé staré keře plodí nezřídka až 800-2.500 kg hroznů.
Charakteristika vína: Nejčastěji jsou mošty míseny s mošty jiných, většinou mezinárodních odrůd, ale v poslední době se na trhu objevují i odrůdová vína. Jsou světlejší, zelenkavě žluté barvy, lehká, svěží a ovocitá, dle Jancis Robinson mají jemné aroma plodů yuzu (japonský druh citrusů) a liči, někdy se objeví též nashi, florální aroma bílých květů, jemná taninová svíravost a hořčinka v odchodu. Na trhu lze nalézt i rosé vína ve směsi s odrůdou Cabernet Sauvignon a vinařství Kizan vyrábí též destiláty na bázi odrůdy Kōshū. Literatura a internetové zdroje: 26, 163, 166, 168, 170, 171, 176, 188, 189, 202, A)Development of Grape Microsatellite Markers and Microsatellite Analsis Including Oriental Cultivars. Goto-Yamamoto, N. et al. Am. J. Enol. Vitic., 57:1, 105-108 (2006) [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.nrib.go.jp/annai/introduce/pdf/Nrib_SSR_Table.pdf, B)Koshu Wine and Koshu Grape in Japan. Teiji Takahashi, 20. December 2012 [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.ab.auone-net.jp/~ttt/koshuwineEN.html, C)Characterization of oriental cultivars of grapevine using a reference allele system of microsatellite data and assignment test. Goto-Yamamoto, N. et al. Journ. of the Japanese Soc. for Horticult. Science 78 (2) 175-179 (2009) [online, 2016-05-08]. Dostupné z: https://www.jstage.jst.go.jp/article/jjshs1/78/2/78_2_175/_article, *Quentin Sadler's Wine Page. [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://quentinsadler.wordpress.com/2011/01/24/koshu/, *Pink-Colored Grape Berry Is the Result of Short Insertion in Intron of Color Regulatory Gene. Shimazaki, M. et al. Nat. Center for Biot. Inf., U.S. National Library of Medicine, 2011; 6(6): e21308. [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3117884/, *SSR genotyping of wild grape species and grape cultivars of Vitis vinifera and V. vinifera x V. labrusca. Goto-Yamamoto, N. et al. Journ. of the Japanese Society for Hortic. Science 82 (2) 125-130 (2013) [online, 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.pubhort.org/members/showdocument?action=showdocument&series=jjshs&vid=82&part=2&article=125.

Korithi aspro (Baresana)

31. srpna 2017 v 17:15 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Κορίθι Ασπρο (Řecko), Коринка белая (Rusko, Ukrajina), Asprakoritho, Asprokorintho, Asprokoritho, Baresan, Baresana (Francie, cd. 1766, Itálie, Rakousko, Španělsko), B. Bianca, Baressana, Corithi Blanc, Daraca, Diamant (Německo), Doraca (Itálie), Dorara, Duraca, Fraoula Aspri, Golden Champion, Gargalianoi, Imperatore (Itálie), Kolokythas Lefkos (Řecko), Korinka Belaya, Korithi Lefko (Řecko), Korithi Leyko, Lattuaria Bianca (Itálie), Lat(t)uario Bianco, Littuario Bianco, Monarca del Vesubio (Španělsko), Osmanca, Osmancik (Turecko), Razaki, Roditis Lefkos (Řecko, Peloponés), Roscio (Itálie), Sacra Bianca (Itálie), Trehiesca, Tsaouli (Řecko), Tsaoyli, Tsouli, Turca Bianca (Itálie), Turchesa, Turchesca (Itálie), T. Blanca (Španělsko), Turchiesca, Uva Baresana (Itálie), Uva di Bisceglie, Uva di Cera (Itálie), Uva di Raca (Itálie), Uva Rosa (Itálie), Uva Sacra (Itálie), Uva Turca, Varesana (Bisceglie-Itálie), White Tokay
Původ a rozšíření: Korithi aspro je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v Řecku, na severu a západě Peloponésského poloostrova, v západní části Makedonie, v regionech Thessalia a Achaia, na Ionských ostrovech (Kerkyra) a na Kykladách. Dle analýzy DNA je tato odrůda identická s italskou stolní odrůdou BaresanaA, 199, která je dnes nepříliš hojně pěstována na starých vinicích v Apulii (v národním katalogu italských odrůd je zapsána pod kódem 506 od roku 1971, jeden registrovaný klon)197, především v centrální části, v provincii Bari (odtud též název Baresana, ve významu "pocházející z Bari")E, v oblastech Ruvo di Puglia, Bisceglie, Adelfia a Terlizzi, zde prokazatelně již od 19. století (Bruni, 1845, Jatta, 1889)C, E. Italští ampelografové dlouho uvažovali o antickém, východním, nejčastěji tureckém původu této odrůdy, důvodem byla m.j. synonymika (Turca, Turchesca, atd.). Je možné, že se odrůda do Itálie dostala přes některý z maloasijských přístavů, ale dle již zmiňované analýzy DNA, publikované roku 2009A, je řeckého původu. Roku 1934 (G. Musci) byla v provincii Bari pěstována na ploše 3.014 ha, od té doby osazené plochy neustále klesajíB. Odrůda je, nebo v šedesátých letech 20. století alespoň bývala, pěstována na Krymském poloostrověD. Pod názvem Osmancik je odrůda pěstována také v Turecku, v provincii Izmir, v distriktu Selçuk, především v okolí obce. ŞirinceF, 163.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Katalog VIVC uvádí řecké moštové a stolní odrůdy s názvy Korithi mavro a Korithi rose a dále, bez bližších údajů, stolní odrůdy Baresana nera a Baresana rosa163, národní katalog italských odrůd197, 40 popisuje stolní odrůdu Baresana rosa. Je pravděpodobné, že obě modré odrůdy, uvedené v katalogu VIVC pod názvem Baresana, jsou identické s odrůdou Baresana rosa z národního katalogu italských odrůd, přičemž odrůda Baresana rosa je barevnou mutací odrůdy Korithi aspro (Baresana)E, což některé italské zdroje předpokládaly i před provedenou analýzou DNAC. Jejich příbuzenský vztah k řeckým odrůdám Korithi mavro a Korithi rose není z kategorie blízkých, tyto odrůdy každopádně nejsou geneticky identické, a to ani navzájem102, 163, 199. Odrůda Baresana rosa není pěstována v Řecku, řecká odrůda Roditis je samostatnou odrůdou, geneticky odlišnou od odrůd Baresana rosa a Korithi aspro (Baresana) a to i přesto, že jedním ze synonym odrůdy Korithi aspro (Baresana) je název Roditis lefkos, pod kterým je pěstována na Peloponésském poloostrověE.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): Vrcholky jsou otevřené, bělavě zelené s bronzovým okrajem, slabě plstnaté, apikální listy (1-3) jsou puchýřnaté, na líci téměř lysé, na žilnatině, ojediněle štětinkaté, první je nazelenalý s karmínovými okraji, druhý bronzový s karmínovými okraji, třetí zelený s bronzovým nádechem, na rubu jsou listy světlejší barvy, podél žilnatiny jsou bělavé pro hustou ochmýření, bazální listy jsou ploché, na líci puchýřnaté a lysé, na rubu arachnoidální podél žilnatiny, zelenavé s odstíny mědi, osa je vztyčená. Letorosty kvetoucí: Vrcholky jsou otevřené, pavučinovitě ochmýřené, bělavě zelené s lysými, bronzovými okraji, zoubky na okrajích jsou posety vločkami bílých chloupků, apikální listy jsou ploché, na líci pavučinovitě ochmýřené, na rubu arachnoidální v blízkosti žilnatiny, první je nazelenalé barvy s bronzovými okraji a lysý, od třetího mají bronzový nádech, bazální listy jsou ploché, na líci arachnoidální, zprvu též s bílými chloupky, které postupně mizí, na rubu bělavě chloupkaté podél žilnatiny, první je karmínové barvy, další mají měďnaté zabarvení, žilnatina je vínově červená, intenzívněji na líci, osa je zakřivená až ohnutá. Letorosty mají kruhový průřez, jsou hladké s naznačenými hranami, na jedné straně jsou zelené s fialovými pruhy, na druhé s purpurově červenými pruhy, intenzita zabarvení se zvyšuje směrem k vrcholu. Úponky jsou bi- až trifidní, zelenobronzové nebo zelené. Květenství je středně velké, válcovité až pyramidální. Dospělé listy jsou středně velké až velké, téměř nečleněné až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou překryté s malým průsvitem, dolní naznačené. Řapíkový výkroj je uzavřený s malým průsvitem až zcela překrytý, s ostrým dnem. Líc listu je lysý, téměř hladký, tmavě zelený, rub světle zelený, lysý, matný, žilnatina na obou stranách vystouplá, u báze růžově pigmentovaná, zoubky jsou výrazné, nepravidelné, konkávní na straně jedné, konvexní na straně druhé, se širokou bází. Řapík je krátký, středně silný až silný, bez chloupků, s málo zřetelným kanálkem na průřezu, zelený s nádechem růžové. Růst je bujný se vzpřímenmi letorosty. Hrozny jsou středně velké až velké (350-500 g), kónické až pyramidální s 1-2 křidélky, kompaktní nebo středně kompaktní, stopky krátké a silné, nezralé bobule jsou vejčité, zralé jsou mírně oválné až oválné, velké až velmi velké, uniformní, slupka je středně silná, nepříliš pevná, slabě ojíněná, průsvitná, voskově žlutá nebo světle zlatožlutá, v úplné zralosti až jantarově žlutá s růžovým odstínem, dužina masitá, trochu chruplavá, velmi šťavnatá, nezbezbarvená, neutrální, sladké a příjemné chuti o cukernatosti 16-18%. Stopečky jsou poněkud obtížně oddělitelné. Semena jsou malá až středně velká, 1-3 na bobuli. První hrozen je na 2-3 nodiu, průměrný počet květenství na výhon je dvě, plodnost feminel je téměř nulová. Jednoleté réví je dlouhé, pružné, robustní, rozvětvené, oříškově hnědé barvy s kaštanově hnědými pruhy, eliptického průřezu, internodia jsou poměrně dlouhá. Kmen je silný. Odrůda raší v polovině dubna (spíše raně), kvete koncem května až začátkem června (středně pozdně), zaměká ve druhé polovině srpna nebo začátkem září (středně pozdně) a dozrává koncem září až do poloviny října (spíše pozdně). Listy opadávají koncem října až začátkem listopadu. Produktivita je průměrná až vyšší (prům. počet hroznů na výhon 2), preferuje dlouhý řez na 10-12 oček. Odolnost vůči houbovým chorobám je průměrná, citlivější je odrůda vůči oidiu a hnilobě hroznů. V Itálii slouží hrozny výhradně k přímé spotřebě v čerstvém stavu, špatně snášejí transport, v Řecku někdy také k výrobě průměrných stolních vín. Literatura a internetové zdroje: 26, 36, 40, 101, 102, 103, 106, 107, 163, 176, 197, 199, 202, A)Pedigrees of fifty Table-Grape Cultivars. Vargas, A.M. et al. American Journal of Enology and Viticulture 60 (4), 525-532 Supplement S. 1-4 (2009) [online, 2016-05-07]. Dostupné z: http://ajevonline.org/content/60/4/525.short, B)Agrisoil. Vigneto monumentale di Uva Baresana ad Alberello [online, 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.agrisoil.it/content.asp?sez=categorie%20&cat=VITE&id=383, C)Baresana e Minutolo, due antichi vitigni pugliesi alla riscossa. La Notte, P. et al. In: La biodiversitá delle colture Pugliesi. INEA, 2013 [online, 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.inea.it/documents/10179/135144/La_biodiversità_delle_colture_pugliesi_web.pdf, D)Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2016-05-07]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, E)Genetic characterization of grape cultivars from Apulia (Southern Italy) and synonymies in other mediterranean regions. Schneider, A. et al. American Journal of Enology and Viticulture 65 (2) 244-249 (2014) [online, 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/269979227_Genetic_Characterization_of_Grape_Cultivars_from_Apulia_(Southern_Italy)_and_Synonymies_in_Other_Mediterranean_Regions, F)Türkiye Asma Genetik Kaynaklari Katoloğu. Boz, Y. et al. Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu, 2012 [online, 2016-12-31]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/bagcilik/Link/6/Turkiye-Asma-Genetik-Kaynaklari, *Italia fruit [online, 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.italiafruit.net/DettaglioNews.aspx?IdNews=18956, *Studies on table grape germplasm grown in Northern Greece. II. Seedlessness, berry and must characteristics. Mattheou, A. et al. Vitis 34 (4), 217-220 (1995) [online, 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e035775.pdf, *Μ. Καραμολέγκου. Diplomová práce, Atény 2006 [online, 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.dspace.aua.gr/jspui/bitstream/10329/5624/1/πτυχιακη%20μελετη2.pdf.

Königin der Weingärten / Královna vinic

30. srpna 2017 v 17:02 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Королева виноградников, Королева винниц, Ранний Карабурну, Янтарный, Шёлёскерхек киралиной, Рейн де винь, Aleasa Viilor, Basilissa, Carica Na Lozjata, Coeni(n)gen (Řecko), Incrocio Mathiàsz 140, Karaburnu Rannii, Koroleva Vinnits, K. Vinogradnikov, Královna vinohradů (ČR), Kraljica Vinograda (Chorvatsko), Królowa winnic (Polsko), Mathiász 26, Mathiász 140, Moscato Regina, Muscat Queen of (the) Vineyards, M. Regina dei Vigneti, M. Reine des Vignes (Chile, Řecko, Turecko), Muskat Kraljica Vinograda, Queen of (the) Vineyard(s), Ranni Carabournou, Rasaki Oungarias, Razaki de Ungeria, R. Oyggarias, R. Primo Ougarias, Regina dei Vigneti (Rakousko, Španělsko, Itálie), R. Podgor Ulor, R. Viilor (Rumunsko), R. Vuelar, Regine Viilor, Rein de Vin, Reina de las Vinas (Argentina, Španělsko), Reine des Vignes (Francie, cd. 1078, no. 0735), Scolokertek Hiralyn (USA), Skolokertek (USA), Szölöskertek Királynöje, S. K. Muskotály (Maďarsko), Tarita Na Loziata, Tseleskertek Kiralinoi, Tzaritza na Loziata (Bulharsko), Zariza Nalasiata (Argentina)
Původ a rozšíření: Königin der Weingärten je stolní, vyjímečně moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle původních údajů šlechtitele kříženec odrůd Erzsébet Királyné emléke x Čabaňská perla (Mathiász János, 1916, Maďarsko, Kecskemét). Katalog VIVC na základě analýzy DNAA, 199 již udává jako mateřskou odrůdu Dattier de Beyrouth (Affus Ali). Odrůda byla roku 2000 vysazena celkově na cca 9.000 ha (Itálie 4.500 ha, Chorvatsko 1.600 ha, Rumunsko 950 ha, Maďarsko a Izrael 500 ha, JAR, atd.). Často je pěstována i malopěstiteli v zahradách. Od roku 1923 se rozšířila jako stolní odrůda i do ČR, dnes je vzácná. Mezi šlechtiteli je tato odrůda často používána při šlechtění nových, převážně stolních odrůd révy, je například jedním z rodičů odrůd Palatina, Delight, Pannonia Kincse, Perlette, Beauty seedless, Cardinal atd. Název odrůdy mohl být inspirován i názvem domnělé mateřské odrůdy (v překladu "na památku královny Alžběty").
Charakteristika odrůdy: (H) Vegetační cyklus této rané odrůdy je v průměru 110-125 dnů při SAT 2400-2540 °C, raší v první polovině dubna, kvete první týden v červnu, zaměká na přelomu července a srpna, dozrává v Oděse ve třetí dekádě srpna, v Itálii na přelomu srpna a září, u nás začátkem září a v Polsku v poslední dekádě září. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou téměř lysé, polootevřené, světle zelené s bělavými okraji, apikální mladé listy (1-3) jsou lesklé, lysé, na rubu podél žilnatiny slabě chloupkaté, světle zelené s bronzovým odstínem, bazální listy jsou ploché či uprostřed se žlábkem, lysé, světle zelené s drobnými bronzovými skvrnami, osa je téměř vzpřímená, zelená s bronzovým nádechem na jedné straně, zejména v apikální části. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, lysé, žlutozelené s lehkými odstíny bronzové barvy, apikální listy jsou uprostřed se žlábkem až ploché, lysé, světle zelené s žlutavě měďnatým nádechem, bazální listy jsou ploché, lysé, zelené, osa je nahoře ohnutá, lysá, zelená. Letorosty jsou kruhového průřezu, žebrované, lysé, zelené s bronzovými pruhy na jedné straně. Úponky jsou bi- nebo trifidní, zelené, u báze bronzové. Květenství je středně velké, pyramidální, okřídlené. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé až pentagonální s mírně protáhlým centrálním lalokem, tří- až pětilaločnaté s variabilními, mělkými až středně hlubokými, překrytými horními výkroji, někdy s průsvitem, dolní výkroje jsou nevýrazné nebo chybí. Líc listu je lesklý a hladký až slabě puchýřnatý, značně zvlněný, rub listu je takřka lysý, někdy na žilnatině štětinkatý, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý, lancetovitý až šípovitý s ostrým dnem, ale někdy též uzavřený až mírně překrytý s průsvitem, řapík listu je lysý, středně dlouhý a silný, kratší či stejně dlouhý, jako hlavní žíla listu, zelený s vínově červeným nádechem až narůžovělý, s málo zřetelným kanálkem na průřezu. Žilnatina je na rubu vystouplá, zelená. Zoubky na okraji listu jsou výrazné, se širokou bází a konvexními stranami. Podzimní barva listů je žlutá, opadávají na přelomu října a listopadu. Hrozny jsoustředně velké až velké (18-20 x 12-13 cm, 200-600, max. 2500 g), válcovitě-kuželovité až kuželovité, někdy s 1-2 křidélky, středně kompaktní, stopky do 7 cm dlouhé, středně silné, slabě lignifikované, bobule jsou velké (26 x 22 mm, 4 g), okrouhlé až oválné, žlutozelené až zlatožluté, na líčkách jantarově žluté, průměrně ojíněné, slupka je silná, dužina masitá až chruplavá, sladké, jemně muškátové chuti, s 1-3 semeny hruškovitého tvaru s velkým zobáčkem. Bobule mají sklon k praskání a někdy nestejnoměrně vyzrávají. Stopečky jsou žlutavě zelené, středně dlouhé, středně až lehce oddělitelné. Jednoleté réví je poměrně robustní, nerozvětvené, kruhového průřezu, hladké, bez ojínění, mírně příčně pruhované, nodia jsou výrazná, lysá, internodia asi 12 cm dlouhá, kaštanově hnědé barvy, pupeny zaoblené a vyčnívající. Růst je bujný, na písčitých půdách středně bujný, réví vyzrává uspokojivě, výnosy jsou průměrné. Odrůda je velmi náchylná k peronospoře, citlivá vůči oidiu a kvůli praskání slupek bobulí někdy též k hnilobě hroznů při deštivém počasí v době sklizně. V deštivých letech se objevuje též sklon ke sprchávání a hráškovatění bobulí. Zimnímu mrazu odolává tato odrůda spíše podprůměrně (do -16°C), navíc je ohrožována také pozdními jarními mrazy. Hodí se pro většinu vedení, dobře snáší i krátký řez na 4-6 oček, vhodnější jsou však delší tažně, vyžaduje teplé, dobře exponované svahy na úrodnějších půdách, v době před květem se provádí redukce počtu květenství. Z podnoží vyhovují SO 4, T 8B a K 5BB. Hrozny slouží především k přímé spotřebě v čerstvém stavu, odrůda bývala za tímto účelem často pěstována malopěstiteli na zahradách či ve skleníkách. Místy se z této odrůdy vyrábějí, také lehká stolní bílá vína průměrné kvality s jemně muškátovým aroma.
Literatura a internetové zdroje: 9, 10, 17, 26, 28, 30, 72, 74, 77, 100, 107, 145, 163, 166, 170, 171, 176, 181, 197, 199, A)Genetic Relationships among Table-Grape Varieties. Ibanez, J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 60 (1), 35-42, Supplement S. 1-5 (2009) [online, 2016-05-05]. Dostupné z: http://digital.csic.es/bitstream/10261/37270/1/35.pdf, *Genetic diversity of table grape based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Scientia Agricola 68 (1) 42-49 (2011) [online, 2016-05-05]. Dostupné z: www.scielo.br/pdf/sa/v68n1/v68n1a07.pdf, *Genetic Relationships among Table-Grape Varieties. Ibanez, J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 60 (1), 35-42, Supplement S. 1-5 (2009) [online, 2016-05-05]. Dostupné z: http://ajevonline.org/content/60/1/35.abstract, *Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2016-05-05]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2016-05-05]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml.

Kolokythas avgoulatos

30. srpna 2017 v 16:57 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Αυγουλάτο, Κολοκύθας αβγουλάτος, Κολοκυθάτο, Κολοκυθάς, Ραζακί άσπρο, Τραγανό (Řecko), Avgolade, Avgoulata, Avgoulato (Řecko, Francie, cd. 1761), Avgoulato Aspro (Kypr), Avgoulato Blanc, Aygoylato, Baresan, Colokythas, Kambadiko Lefko (Řecko), Kambaki, Kampadiko, Kamradiko, Kolokuthato, Kolokytapi, Kolokytas Avgoulatos, Kolokythades, Kolokythakia, Kolokythapi, Kolokythara, Kolokythas (Řecko), Kolokythas avgoulatos (Francie, cd. 2188), Kolokythasprouda, Kolokythasproudo, Kolokythato, Rhazaki Anatolico, Rozaki Aspro, Tragana, Tragani, Tragani Lefko (Řecko), Tragano, Vodomato
Původ a rozšíření: Kolokythas avgoulatos je stolní a moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Řecka a pěstovaná dnes především v regionech Atika, Euboia, Peloponés a Kréta.Ve své monografii tuto odrůdu popisují již francouzští ampelografové P. Viala a V. Vermorel (1905-1910)163. Kolokythas je řecký ostrůvek na východ od pobřeží ostrova Kréta, situovaný 850 m východně od poloostrova Spinalonga, adjektivum "avgoulatos" znamená v překladu z řečtiny "vejčitý" a vztahuje se ke tvaru bobulí této odrůdy. Odrůda je dnes v katalogu VIVC zapsána pod souhrnným názvem Avgoulato s uvedeným gynoidním typem květenstvím, což je zajímavé vzhledem k faktu, že ve kolekci odrůd INRA Montpellier je odrůda Avgoulato uvedena s gynoidním květenstvím, naproti tomu odrůda Kolokythas avgoulatos s květenstvým dokonalým (hermafroditním), také Evropská databáze odrůd uvádí v jednom z popisů odrůdy Avgoulato hermafroditní květenství202. V kolekci odrůd INRA Montpellier je dále zařazena také odrůda stejného názvu z Kypru (Avgoulato faux de Chypre, cd. 3143), ta je geneticky odlišná a má dokonalé (hermafroditní) květenství26, 163, 199. Patrně se jedná o skupinu odrůd.
Charakteristika odrůdy: (F) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, takřka lysé, slabě pigmentované antokyany. Růst je velmi bujný až bujný, letorosty poléhavé až polovzpřímené. Internodia jsou na obou stranách zelená, případně na dorsální straně zelená s červenými pruhy. První bazální list je žlutozelený, na rubu lysý. Dospělé listy jsou tří- až pětilaločnaté s mělkými výkroji, bez zoubků, pentagonální, ploché, na líci bez vrásek a slabě puchýřnaté, na rubu, na ploše i na žilnatině takřka lysé, řapíkový výkroj je zcela překrytý, vzácně úzce otevřený až uzavřený, lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je slabě až středně silně pigmentovaná antokyany. Zoubky na okraji listu mají rovné strany. Hrozny jsou středně velké (21,5 cm), volnější, kuželovité s 1-2 křidélky, stopky velmi krátké (2,2 cm), bobule okrouhlé až mírně vejčité, středně velké (18-19 mm), bělavě zelené, zelenožluté až žlutavé, s nezbarvenou, šťavnatou, pevnější dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Plodnost bazálních pupenů je průměrná až vysoká. Odrůda raší středně pozdně, zaměká pozdně. Výnosy dává odrůda průměrné, 1,4 kg na keř. Cukernatost moštu je průměrná, acidita podprůměrná.
Literatura a internetové zdroje: 26, 101, 102, 103, 106, 107, 163, 176, 199, 202, *Studies on table grape germplasm grown in Northern Greece. II. Seedlessness, berry and must characteristics. Mattheou, A. et al. Vitis 34 (4), 217-220 (1995) [online, 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e035775.pdf, *Genetic comparison of Greek cultivars of *Vitis vinifera* L. by nuclear microsatellite profiling. Lefort, F. et al. American Journal of Enology and Viticulture 52 (2) 101-108 (2001) [online, 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/52/2/101.short.

Kokur rassechennyi

30. srpna 2017 v 16:54 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Kokur Belyi Petrushechnyi (Krym), Kokur Belyi Rassechenny, Kokur Rassecsornuej, Kokur Raszecsennuej
Původ a rozšíření: Kokur rassechennyi je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica Negr.), nehojně pěstovaná na Ukrajině, na poloostrově Krym. Jedná se o varietu odrůdy Kokur belyiA, v katalogu VIVC dnes uváděnou již jako samostatnou odrůdu. O původu názvu odrůdy existuje hypotéza, která uvádí, že je odvozen od jména ostrova Korfu (Kerkyra, rusky též Korkyra), odkud měla být (odrůda Kokur belyi) do dnešní oblasti pěstování importována (Frolov-Bagreev, 1954)96. Adjektivum "rassechennyi", v překladu "rozčísnutý, rozdělený" se vztahuje k výraznému členění listů.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Klonem odrůdy Kokur belyi je odrůda, nazývaná Kokur sudakskii, pěstovaná v okolí města Sudak na Krymském poloostrově, odlišuje se hustšími hrozny, většími, černě tečkovanými bobulemi a vyššími výnosy. Varietami odrůdy Kokur belyi, v katalogu VIVC dnes uváděnými již jako samostatné odrůdy, jsou Kokur rassechennyi a Kokur polurassechennyiA, tyto odrůdy mají výrazněji členěné listy, menší hrozny a bobule a poskytují také nižší výnosy. Katalog odrůd VIVC dále uvádí nepříbuznou odrůdu Kokur chernyi, křížence odrůd Chaush chernyi x Coarna rosie.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vegetační cyklus odrůdy je 160-170 dnů při SAT 3300-3400 °C, odrůda raší ve třetí dekádě dubna, kvete v první polovině června, zaměká ve druhé dekádě srpna a dozrává na přelomu září a října. Vrcholky letorostů a apikální listy jsou světle zelené, na okrajích poměrně silně, světle růžově pigmentované antokyany, silně bíle vlnatě plstnaté, první dva bazální listy jsou plstnaté, uprostřed zlatožluté, na okrajích růžově pigmentované, další jsou světle zelené, výrazně členěné, výrazně zoubkované. Jednoleté réví je světle hnědé, na uzlech s ořechově hnědým nádechem. Dospělé listy jsou velké, pentagonální s protáhlým centrálním lalokem (vejčité), s podehnutými okraji, pěti-, ale i sedmi- až devítilaločnaté s hlubokými výkroji (horní výkroje jsou uzavřené s vejčitým průsvitem, spodní otevřené, lyrovité s oblým dnem), ještě výrazněji členěné, než listy odr. Kokur belyi (někdy až skoro jako odrůda Chasselas cioutat, tedy Chrupka petrželoliostá). Na líci jsou listy silně kadeřavě zvlněné, na rubu, na ploše jsou silně arachnoidální až plstnaté, na žilnatině jsou štětinkaté, zoubkování na okraji listu je ostré a výrazné, s úzkou bází a s mírně konvexními stranami či s konkávní a konvexní stranou, řapíkový výkroj je většinou otevřený, oválný až lyrovitý s oblým až skoro plochým, často žilkami ohraničeným dnem. Řapík je světle vínově červený. Podzimní barva listů je citrónově žlutá. Hrozny jsou středně velké, někdy i velké (160-300 g), kónické až válcovitě-kuželovité, středně husté, se stopkou dlouhou až 9 cm, bobule malé až středně velké, uniformní, mírně oválné až vejčité, žlutozelené až světle jantarově žluté, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou, se šťavnatou a rozplývavou dužinou příjemné, svěží, neutrální chuti s 2-3 semeny. Cukernatost moštu bývá 20-23 % při aciditě 7,2-8 g/l. Růst je bujný s polovzpřímenými letorosty, réví dobře vyzrává, výnosy jsou podprůměrné, 3,4 kg na keř. Odolnost vůči mrazu je podprůměrná (-16 °C), odrůda je citlivá vůči peronospoře i oidiu (zvláště vrcholky letorostů a květenství), trpí sprcháváním, relativně dobře odolává botrytidě, podprůměrně obalečům, je náročnější na polohy, preferuje dlouhý řez na 6-9 oček. Je vhodná k pěstování v podhorských oblastech Krymského poloostrova. Hrozny slouží k výrobě kvalitních tichých suchých, dezertních a šumivých vín i k přímé spotřebě v čerstvém stavu. Literatura a internetové zdroje: 96, 100, 163, 202, A)Genetic diversity of ancient grape cultivars of the Crimea region. Goryslavets, S. et al. Vitis 54 (Special Issue), 37-41 (2015) [online, 2017-02-25]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/view/4973.

Kokur belyi

30. srpna 2017 v 16:51 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Долгий (Rusko-Donská oblast), Белый долгий (Rusko-Donská oblast), Кокур белый (Ukrajina, Rusko-Rostovská oblast), Belji Dolgi, Bely Dolgui, B. Dolguy, Belyi Dolgii, Biasse Kokour, Bigas Kokour, Bos Kokour, Byas Kokour, Dolgi, Dolgii, D. Belyi, Dolgui, Dolguy, Kadty Kokour, Kakour, K. Bigasse, K. Blanc de Crimee, K. Vert, Kakura Blanc, Kokon, Kokour Bely (Francie, cd. 1733, Moldavsko), K. Bianco, K. Blanc, K. Melekhowski, Kokur, K. Beli, K. Sudakskii, Kokura de Zante, Kokuri Belji, Melekhovskii, Sary Kokour, Yechyl Kokour
Původ a rozšíření: Kokur belyi je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica Negr.), poměrně hojně pěstovaná na Ukrajině, na poloostrově Krym (roku 2009 zde měla být vysazena na ploše 918 ha)163 a také v Rusku, v Rostovské oblasti a v Donské oblasti, ale například vzácněji též na Balkánském poloostrově nebo v Íránu. Do své dnešní oblasti pěstování se dle některých zdrojů měla dostat v antických dobách při řecké kolonizaci. Odnepaměti je pěstována na Krymském poloostrově, v okolí města Sudak. O původu odrůdy a jejího názvu existuje hypotéza, která uvádí, že název je odvozen od jména ostrova Korfu (Kerkyra, rusky též Korkyra), odkud měla být do dnešní oblasti pěstování importována (Frolov-Bagreev, 1954)96. V ampelografické literatuře nicméně odrůdu poprvé zmiňují ve své monografii až francouzští ampelografové P. Viala a V. Vermorel (1905-1910)163.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Klonem odrůdy Kokur belyi je odrůda, nazývaná Kokur sudakskii, pěstovaná v okolí města Sudak na Krymském poloostrově, odlišuje se hustšími hrozny, většími, černě tečkovanými bobulemi a vyššími výnosy. Varietami odrůdy Kokur belyi, v katalogu VIVC dnes uváděnými již jako samostatné odrůdy, jsou Kokur rassechennyi a Kokur polurassechennyiA, tyto odrůdy mají ještě výrazněji členěné listy, menší hrozny a bobule a poskytují také nižší výnosy. Katalog odrůd VIVC dále uvádí nepříbuznou odrůdu Kokur chernyi, křížence odrůd Chaush chernyi x Coarna rosie.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vegetační cyklus odrůdy je 160-170 dnů při SAT 3300-3400 °C, odrůda raší ve třetí dekádě dubna, kvete v první polovině června, zaměká ve druhé dekádě srpna a dozrává na přelomu září a října. Vrcholky letorostů a apikální listy jsou světle zelené, na okrajích silně, světle růžově pigmentované antokyany, silně bíle vlnatě plstnaté, první dva bazální listy jsou plstnaté, uprostřed zlatožluté, na okrajích růžově pigmentované, další jsou světle zelené, výrazně členěné, výrazně zoubkované. Jednoleté réví je světle hnědé barvy, na uzlech s ořechově hnědým nádechem. Dospělé listy jsou velké, pentagonální s protáhlým centrálním lalokem (vejčité), miskovitě prohnuté s mírně podehnutými okraji, často silně kadeřavě zvlněné, pěti-, ale i sedmi- až devítilaločnaté s hlubokými výkroji (horní výkroje jsou uzavřené s vejčitým průsvitem, spodní otevřené, lyrovité s oblým dnem), na líci jsou tmavě zelené, na rubu, na ploše silně arachnoidální až plstnaté, na žilnatině štětinkaté, zoubkování na okraji listu je ostré a výrazné, s úzkou bází a s mírně konvexními stranami či s konkávní a konvexní stranou, řapíkový výkroj je většinou otevřený, oválný až lyrovitý s oblým až skoro plochým, často žilkami ohraničeným dnem, vzácněji uzavřený s oválným či eliptickým průsvitem. Řapík je světle vínově červený. Podzimní barva listů je citrónově žlutá. Hrozny jsou středně velké, někdy i velké (16-20 x 10-12 cm, 160-200, ale i 350 g), kónické až válcovitě kuželovité s malými křidélky, středně husté až kompaktní, se stopkou dlouhou až 9 cm, bobule středně velké (18-19 x 13-14 mm), uniformní, mírně oválné až vejčité, žlutozelené až světle jantarově žluté, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou, se šťavnatou a rozplývavou dužinou příjemné, svěží, neutrální chuti s 2-3 semeny. Cukernatost moštu bývá 18-24 % při aciditě 7,2-8,5 g/l. Růst je bujný s polovzpřímenými letorosty, réví dobře vyzrává, výnosy jsou 10-17 t/ha, 6,3 kg na keř. Odolnost vůči mrazu je podprůměrná (-16 °C), odrůda je citlivá vůči peronospoře i oidiu (zvláště vrcholky letorostů a květenství), trpí sprcháváním, relativně dobře odolává botrytidě, podprůměrně obalečům, je náročnější na polohy, preferuje dlouhý řez na 6-9 oček. Je vhodná k pěstování v podhorských oblastech Krymského poloostrova. Hrozny se používají k výrobě kvalitních tichých suchých, dezertních i šumivých vín, vinných destilátů, hroznových šťáv, ale i k přímé spotřebě v čerstvém stavu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 96, 97, 98, 100, 163, 176, 199, 202, A)Genetic diversity of ancient grape cultivars of the Crimea region. Goryslavets, S. et al. Vitis 54 (Special Issue), 37-41 (2015) [online, 2017-02-25]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/view/4973, *Новации виноградарства России. 16. Тиражные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2016-05-05]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/13.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2016-05-05]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml.

Kocsis, P.

30. srpna 2017 v 16:48 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Pál Kocsis (1884-1967) je patrně nejznámnějším maďarským šlechtitelem révy. Narodil se ve městě Kecskemét a na vinici v lokalitě Katonatelep na předměstí Kecskemétu také realizoval většinu svých křížení. Zpočátku spolupracoval s dalším šlechtitelem Mathiászem Jánosem, od něhož jeho otec výše uvedenou vinici koupil. Roku 1915 vyšlechtil Pál Kocsis své první dvě odrůdy révy, Kecskemét ízes a Kecskeméti rizling, roku 1930 potom odrůdu pravděpodobně nejznámější, Irsai Olivér. K dalším odrůdám z dílny tohoto šlechtitele patří například odrůdy Kocsis Irma, Balaton kincse, Szent László, Attila, Úrréti, Tisza či Tiborc, stránky amerických šlechtitelů révy uvádějí necelých šest desítek Kocsisových novokřížení156. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 166, 202, *Kocsis Pál élete és munkássága [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.kocsis-kecskemet.sulinet.hu/Iskolankrol/nevadonk.htm.

Kober, F.

30. srpna 2017 v 16:47 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Ing. Franz Kober (1864-1943) byl rakouský soukromý šlechtitel, který se v Klosterneuburgu zabýval především šlechtěním, případně selekcí podnožových odrůd révy. Jeho nejznámější podnoží je bezesporu interspecifická odrůda Kober 5 BB, případně též odrůda Kober 125 AA, které vyšlechtil selekcí materiálu, získaného od maďarského soukromého šlechtitel jménem Sigmund Teleki (1854-1910)A. První uvedená odrůda se stala jednou z nejpoužívanějších podnožových odrůd vůbec, obě uvedené odrůdy (i další Telekiho a Koberovi kříženci) se potom staly základem pro selekci dalších úspěšných podnožových odrůd. Franz Kober se mimo svou šlechtitelskou činnost zabýval také výzkumem houbových chorob révy a obecně ochranou révy před škůdci a nepříznivými podmínkami, na toto téma se stal autorem velkého množství příspěvků v odborných časopisech a také několika knižních publikací.
Literatura a internetové zdroje: 163, 202, A)Sigmund Teleki und Franz Kober, zwei Pioniere der Unterlagenzüchtung. Hochschule Geisenheim University. Geisenheimer Rebsorten und Klone [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.hs-geisenheim.de/fileadmin/Dateien_Hochschule_Geisenheim/Forschung/Angewandte_Biologie/Rebenzuechtung/Allgemein/Teleki-Kober.pdf, *Gesellschaft für Geschichte des Weines e.V. Persönlichkeiten der Weinkultur [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.geschichte-des-weines.de/index.php?option=com_content&view=category&id=45&Itemid=83.

Knipperlé / Ortlibské žluté

30. srpna 2017 v 16:44 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Bela Kavka, Beli Kleschiz, Belina Drobna, Breisgauer Riesling (Německo), Burgundské žluté rané, Colmar (Německo), Colmer, Drobni Kleshiz, Elsässer, Elsasser, Eltinger, Ettlinger, Factor, Faktor, Franzose (Německo-Nahe), Früher Ortlieber, Gelber Ortlieber, Grüner Ortlieber, Kauka Weiß (Německo), Kipperlé, Klein Rauschling, Kleiner Gelber Ortlieber, K. Methsüsser, K. Methuesser, K. Räuschling, K. Riessling, Kleinräuschling (mylně), Kleščec (Chorvatsko, mylně), Kleščec Beli, Klescec Zeleni, Klescec Zuti, Kleschiz Béli, Knackerle (Alsasko), Kniperlé, Knipperlé (Francie, cd. 283, no. 2247), K. Précoce, K. Tardif, Landauer, Libiza (Chorvatsko), Mali Javor (Chorvatsko), Metsüsser Klein, Mielleux Petit (Alsasko), Moseler Gelber, Oettlinger, Ortliber (Bulharsko), Ortlibi Sárga (Maďarsko), Ortlieber, O. Früh. O. Gelb, O. Grïn, O. Spät, O. Weiss, Ortliebi, Ortliebske rane (Slovensko), Ortlíbské žluté nebo také Ortlíbské rané (Česká republika), Ortliebstraube, Ortlinger, Öttlinger, Petit Mielleux, Plant de Riquewihr (Alsasko), Petit Raeuschling, Räuschling, R. Klein, Reichenweiherer, Reichenweierer, Reichenweiherer, Rochelle (Alsasko), R. Blanche, Roshel, Ruchelin (Švýcarsko), Runganer, Rungauer, Sárga Ortlibi (Maďarsko), Sibiza (Chorvatsko) Strassburger, Tockauer, Türkheimer, Weisse Kauka, Weißer Ortlieber, W. Burgunder, W. Ruländer, Yellow Ortlieber
Původ a rozšíření: Knipperlé je raná moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Alsaska, dle analýzy DNA spontánní kříženec odrůdy z rodiny Pinot x Gouais blanc (Heunisch weiss)A, 199. V Alsasku byla tato odrůda značně rozšířená až do konce 19. století, před kalamitou révokaza, osazená plocha vinic byla roku 1900 odhadována na 6.000 hektarů (23 % vinic Alsaska). Zásluhu na jejím šíření měl školkař Johann Michael Ortlieb, který odrůdu objevil roku 1756 v lese u obce Riquewihr (Reichenweiher) u Türkheimu v Horním Alsasku. Po něm také nese odrůda své časté synonymní názvy. V Německu byla rozšířená ve Falcku, Würtembersku, Bádensku, šířila sa i ve východním Švýcarsku, v Rakousko-Uhersku a v Chorvatsku, na Moravě byla pěstována na Bzenecku, na Slovensku v okolí Bratislavy. Pro svou nízkou odolnost vůči houbovým chorobám a proto i kolísavé výnosy je nyní před vymizením z vinic. Odrůdu dnes najdeme vzácně v Alsasku (Colmar), v Německu, v Chorvatsku, v Jižním Tyrolsku a také ve Švýcarsku, v kantonu Wallis, tvoří sice připuštěnou součást cuvée vín AOC Alsace, ale ve Francii, v Alsasku, byla pěstována roku 2011 na ploše pouhých na 0,1 ha30. V ampelografické literatuře jde o velmi často zmiňovanou odrůdu, uvádějí ji například J.M. Sommers (1791), G.M. Schübler a G. von Martens (1834), L. von Babo (1844), A. Traenhart (1844) a po nich mnozí další163.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Geneticky identické s odrůdou Knipperlé jsou někdy ještě samostatně uváděné (a komerčně již nevyužívané) odrůdy s názvy Knipperlé précoce a Knipperlé tardifA. Naopak, vztah k odrůdě s názvem Ortlieber blau (synonyma např. Kauka gross, Kauka klein) není jistý. Analýza DNA, publikovaná roku 2012 stanovila, že (též již komerčně nevyužívaná) odrůda Kleinrauschling, řazená doposud do synonymiky odrůdy Knipperlé, je křížencem odrůd Gouais blanc (Heunisch weiss) x Savagnin blanc199, 163. V synonymice odrůdy Knipperlé (a také maďarské moštové odrůdy Aranka, zde s odvoláním na chorvatskou ampelografickou studii z roku 2015), se vyskytuje název Klescec. Chorvatská ampelografická studieC pojednává o chorvatské odrůdě Kleščec, pěstované zde na ploše 0,69 ha. Na stejnou studii se odvolává i Zelená kniha chorvatských odrůdB, ta výslovně uvádí, že odrůda Kleščec není geneticky identická s odrůdou Knipperlé, ovšem ani s žádnou jinou odrůdou, jejichž genetické profily uvádí katalog odrůd VIVC.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, tmavě zelené až zelenožluté, silně bíle vlnatě plstnaté, někdy s růžovými okraji, mladé listy jsou světle žlutozelené, středně silně bíle vlnatě plstnaté.Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy, případně jsou na dorsální straně červená. Dospělý list je středně velký až větší, okrouhlý, nečleněný až třílaločnatý s mělkými horními výkroji, poměrně robustní, s mírně podehnutými okraji, na líci hladký, na rubu středně silně plstnatý, žilnatina listu je středně silně pigmentovaná antokyany, řapíkový výkroj je lyrovitý s ostrým dnem až ve tvaru V, úzce otevřený až uzavřený. Zoubkování na okraji listu je málo výrazné, zoubky mají širokou bázi a rovné strany. Někdy je zoubek i v horním výkroji listu. Řapík je kratší až středně dlouhý, červenohnědý, štětinkatý. Jednoleté réví je tmavohnědé s červenavým nádechem, tečkované, bíle skvrnité, očka jsou hnědá, réví vyzrává dobře. Hrozen je malý až středně velký (14-17 cm, 125 g), válcovitý s 1-2 křidélky, středně hustý až hustý, s krátkou stopkou (6 cm), na bázi narůžovělou. Bobule je menší až středně velká (12-15 mm), kulatá, žlutozelená, ve stínu zelená, v úplné zralosti pokrytá hnědými tečkami. Má tenkou, silně ojíněnou slupku, dužina je rozplývavá, šťavnatá, sladké, neutrální chuti, obsahuje v průměru dvě žlutohnědá semena s delším zobáčkem. Stopečka je krátká. Odrůda nemá sklon ke sprchávání. Růst je středně bujný až bujný, odrůda raší i kvetě raně, takřka současně s Chasselas, zaměká ve druhé polovině srpna, dozrává středně pozdně, dva týdny po Chasselas, v Alsasku zhruba od poloviny do konce září, u nás na přelomu září a října. Odolnost proti mrazu je poměrně dobrá, pokud je poškozena, dobře regeneruje, odolnost proti houbovým chorobám i škůdcům je nízká, citlivá je zejména na plíseň šedou a révovou, méně na oidium. Hrozny za vlhčího podzimu hnijí, protože slupka bobulí snadno praská, odrůda je též náchylná ke chloróze. Výnosy jsou dobré, 6-11 t/ha při cukernatosti moštu 16-23 °NM a aciditě 6-10 g/l, jsou ovšem značně kolísavé. Odrůda není příliš náročná na stanoviště ani na půdu, doporučuje se výsadba v otevřených, dobře větraných lokalitách, ve svahovitých polohách, do širšího sponu, do sušších půd. Je vhodná pro většinu vedení, snáší dobře i krátký řez, doporučené podnože jsou především SO 4, T 5C, 125 AA a 5 BB. Pro zvýšení kvality moštu je nutné hrozny sklízet včas, nedopustit hnilobu.
Charakteristika vína: Hrozny této odrůdy poskytují jednodušší, měkčí a dobře pitelná, jemně aromatická vína odrůdového charakteru s hezkými ovocitými tóny, s vyšším obsahem alkoholu, středně extraktivní, s nižší aciditou, proto byla často užívána do cuvée bílých vín pro snížení jejich kyselosti. Vína nejsou vhodná k archivaci.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 35, 74, 163, 166, 170, 171, 176, 177, 181, 189, 199, 202, A)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M., Lacombe T., Bowers J. et Meredith C. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2016-05-03]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, B)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2016-11-08]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, C)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2016-11-08]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, *Ortlieber, der: PFALZ.de [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.pfalz.de/ortlieber-der, *Genetic Analysis of Grapevine Cultivars from the Eastern Mediterranean Region of Turkey, Based on SSR Markers. Tangolar, S.G. et al. Tarim Bilimleri Dergisi, 15 (1), 1-8 Ankara Üniversitesi Ziraat Fakültesi (2009) [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://dergiler.ankara.edu.tr/dergiler/15/1492/16442.pdf, *The Kingroup of the Cultivar 'Chardonnay' Revealed. Di Vecchi Staraz, M. et al. Proc. Ixth Intl. Conf. on Grape Genetics and Breeding Eds.: E. Peterlunger et al. Acta Hort. 827, ISHS 2009 [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://sophiegerber.free.fr/PageBiogeco/divecchi-AH-827-233.pdf, *Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, *Dávno pestované odrody viniča - Ortliebske. Ing. Dorota Pospíšilová, PhD., Ing. Rastislav Šimora. In: PPS, 9.12.2013 [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://old.agroporadenstvo.sk/rv/vinic/ortliebske.htm, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Historical genetics: The parentage of Chardonnay, Gamay and other wine grapes of northeastern France. Bowers, J.E. et al. Science 285 (5433), 1562-1565 (1999) [online, 2016-05-03]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/235229259_Historical_Genetics_The_Parentage_of_Chardonnay_Gamay_and_Other_Wine_Grapes_of_Northeastern_France.

Klosterneuburg

30. srpna 2017 v 16:41 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Pod názvem Klosterneuburg, doplněným číselným kódem křížení, případně již pod svými vlastními názvy, je v katalogu VIVC uvedeno jedenáct moštových odrůd, vyšlechtěných v rakouském Klosterneuburgu. Historie rakouského vinařského, vinohradnického a ovocnářského výzkumného centra (Höhere Bundeslehranstalt und Bundesamt für Wein- und Obstbau, HBLAuBA Klosterneuburg)A se začala psát již roku 1860, od té doby zde pracovalo několik významných šlechtitelů a ovocnářů, namátkou Fritz Zweigelt, který svou šlechtitelskou činnost prováděl ve 20. letech 20. století a Gertrude Mayer, která zde šlechtila nové odrůdy révy v 70. letech 20. století. Fritz Zweigelt se stal otcem odrůd Blauburger, Goldburger, Jubiläumsrebe a Zweigeltrebe blau, Gertrude Mayer vyšlechtila odrůdy Rathay, Rösler a Seifert.
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 166, 202, A)HBLAuBA Klosterneuburg [online, 2016-05-02]. Dostupné z: http://bundesamt.weinobstklosterneuburg.at/.

Kleinberger gelber

30. srpna 2017 v 16:40 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Bargène, Bargile, Bargine (Francie-Jura), Gelber Kleinberger, Kleinbeerer, Kleinbeer, Klember, Klämmer, Klammerle, Kleinburger, Kleinelbinger, Klebige Kleinberger (Nahe), Spitzkleinberger (Rheingau), Plant d´Hongrie, Petit Savagnin, Možná synonyma: Kleinfränkisch, Kleiner gelber Riesling, Gelber Silvaner, Krauses (Main), Kleinweiss, Methling, Szegedi (Maďarsko-Szeged, in Nemeth 1970)
Původ a rozšíření: Kleinberger gelber je autochtonní, starobylá moštová odrůda, o které se soudí, že je potomkem druhu révy Vitis sylvestris ssp. caucasica NegrA. Až do roku 2007 byla považována za zcela vymizelou, případně mylně pokládána za identickou s odrůdou Elbling weiss. Právě roku 2007 byla objevena v německém regionu Franky, ve smíšené výsadbě, později též v oblastech Bergstraße a Nahe, patrně nejstarší, asi 350 let starý keř révy, se nachází na středním toku Mosely. Odrůda pravděpodobně pochází z oblasti Banátu, případně z Transylvánie, do oblasti Mosely se dostala patrně již v době halštatské s potomky Thráků z území dnešního Bulharska, patrně ji zde pěstovali již keltové. Postupně byla vytlačována výnosnějšími odrůdami, její renesance ale nastala v období tzv. malé doby ledové, tedy ještě před nástupem pěstování Ryzlinku rýnského, kdy se zde stala nejpěstovanější odrůdou, především pro svou vysokou odolnost vůči zimnímu mrazu. Rozšířila se podél toku Mosely a Rýna, především v okolí měst Mainz, Ingelheim, Bingen, v oblastech Nahe, Rheingau, v okolí města Koblenz a také v Alsasku. V období 13.-16. století byla pod názvem Bargine pěstována též ve francouzském regionu Jura, tvořila zde, spolu s odrůdou Savagnin blanc (Tramín bílý), například součást vín Chateau-Chalon. Francouzský synonymní název této odrůdy, Bargine, je patrně odvozen od staršího jména města Bartsch (Barc, Draustadt) na jihozápadě Maďarska, ktéré se později, za turteckých válek, jako Pécs stalo centrem zdejšího německého osídlení. Název Kleinberger vznikl patrně odvozením z původního Kleinbeer, Kleinbeerer a vztahuje se k malým bobulím odrůdy.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Růst, požadavky na polohu a půdu a doba zrání jsou obdobné odr. Sylvánské zelené, proto byly obě odrůdy často pěstovány ve společné výsadbě. Růst je středně bujný, olistění keřů je husté, hrozny se sklízí koncem září až začátkem října. Odrůda dobře prospívá na těžkých půdách, ale též na půdách sprašových a s břidlicovým podložím, příliš vlhké půdy přinášejí problémy s hnilobou a botrytidou. Hrozny jsou malé (ale četné, dva až tři na výhon, někdy jsou zdvojené), volnější až řídké, bobule malé, zelenožluté až žlutavé barvy, při dozrání až průsvitné, s poměrně pevnou slupkou, s dužinou odrůdové (fíky) a poněkud svíravé chuti. Bobule mají žlutavý nádech ještě ve zcela nezralém stavu, proto byla odrůda ve smíšených výsadbách se Sylvánským a Ryzlinkem někdy nazávána Gelber Riesling či Gelber Silvaner. Výnosy bývají podprůměrné, jejich redukce není zapotřebí, ale vhodné je odlistění v pásmu hroznů pro snížení rizika napadení botrytidou. Réví vyzrává výborně, odolnost vůči mrazu je proto vysoká. Odrůdovbá vína mají příjemný odrůdový buket a vyšší obsah cukru, jsou měkčí, příjemně pitelná, dodávala často buketní látky v cuvée se Sylvánským zeleným.
Literatura a internetové zdroje: 163, 202, A)Historische Rebsorten. Gelber Kleinberger [online, 2016-04-28]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/gelber-kleinberger/.

Klarnica

30. srpna 2017 v 16:37 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Кларница (Rusko, Ukrajina), Klarenca, Klarna Mieja, Klarnca, Klarnico, Klarnitsa, Klarnitza, Meja, Mejina
Původ a rozšíření: Klarnica je autochtonní, stará, středně pozdní až pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející ze Slovinska. Registrovaná a pěstovaná je na menších plochách ve Slovinsku, v regionu Primorje, především v oblasti Vipavska dolina, v areálu Lože (okolí obcí Zalošče, Branik, Brje, Zavino, Šmarje), odkud je poprvé písemně zmíněna již v 16. století. Z této doby pochází legenda, podle které měla ve městě Dornberk žít paní Klára, která vysadila vinnou révu, nesoucí od té doby její jméno. Odrůda do 90. let 20. století takřka vymizela ze slovinských vinic, poté proběhla klonová selekce a dnes je znovu vysazována, roku 2009 měla být ve slovinsku pěstována na ploše 3 ha163, B. Popis a fotografie odrůdy též viz. Cigoj, M. (2010)A a Bavdaž, V. (2012)111.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vegetační období je dlouhé, odrůda obyčejně kvete kolem 5. května, zaměká 13. srpna, dozrává od druhé poloviny září do 6. října. Vrcholky letorostů jsou otevřené, světle zelené s hnědočerveným, bronzovým nádechem, na okrajích středně silně pigmentované antokyany, středně silně bíle vlnatě plstnaté, bez štětinek. Internodia a nodia jsou oboustranně zelená s červenými pruhy, řídce vlnatě plstnatá, bez štětinek, pupeny jsou silně zbarvené antokyany. Úponky jsou krátké, do 15 cm. Mladé listy jsou na líci žluté, bronzově skvrnité, lehce zbarvené antokyany, na ploše jsou silně vlnatě plstnaté, velmi slabě štětinkaté, na žilnatině středně silně vlnatě plstnaté, bez štětinek. Dospělé listy jsou středně velké (16 cm), okrouhlé až pentagonální, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými, otevřenými výkroji s oblým dnem, na líci tmavě zelené, lysé, na rubu slabě plstnaté a štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený, klínovitý až šípovitý, s ostrým dnem. Žilnatina listu na líci je velmi slabě pigmentovaná antokyany, na rubu bez pigmentace. Zoubky jsou dvou velikostí, malé a středně velké, mají úzkou bázi, ostrý vrcholek a rovné, někdy mírně konkávní strany. Řapík je lysý, přibližně 9 cm dlouhý, mnohem kratší, než střední žíla listu, červený. Hrozny jsou středně velké, krátce válcovité s 1-2 křidélky až pyramidální, velmi kompaktní, v průměru mají 118 bobulí, stopky jsou středně dlouhé, slabě lignifikované, bobule středně (1,44-2,33 g), nestejně velké, okrouhlé až mírně oválné, jednotně bělavě zelené až žlutozelené, na osluněném líčku až jantarové barvy, s drobnými tmavými tečkami, průměrně ojíněné, se silnou slupkou, se šťavnatou dužinou neutrální až jemně aromatické chuti o cukernatosti do 20 % při aciditě 6-8 g/l. Hilum je výrazné. Stopečky jsou krátké, obtížně oddělitelné. Jednoleté réví je na průřezu kruhové, povrch je hladký, lysý, barva jantarově až tmavě hnědá. Květenství je středně dlouhé. Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty, réví dobře vyzrává, výnosy jsou vysoké a pravidelné. Odolnost vůči peronospoře a padlí je průměrná, vůči botrytidě nadprůměrná, odrůda relativně dobře odolává mrazu, dobře snáší sucho a i když prospívá na všech typech půd, je vhodná především pro suché slínovité půdy ve vyšších polohách, kde poskytuje vyšší cukernatost moštu a nižší aciditu. Hrozny poskytují plné a extraktivní, svěží víno zlatožluté barvy se zelenými reflexy, v květnatém buketu objevíme květy akátu a šípkové růže, v aroma medové tóny. Vína mohou být dobrým základem kupáží i šumivých vín. Literatura a internetové zdroje: 100, 109, 111, 166, 176, 202, A)Potencial žlahtne vinske trte (Vitis vinifera L.) sorte Klarnica v Vipavski dolini. Cigoj, M. Ljubljana, 2010 [online, 2016-04-28]. Dostupné z: http://www.digitalna-knjiznica.bf.uni-lj.si/dn_cigoj_maja.pdf, B)Stare Primorske sorte vinske trte. Škvarč, A. et al. Nova Gorica, 2015 ISBN 978-961-93788-2-3 [online, 2016-10-19]. Dostupné z: http://www.kmetijskizavod-ng.si/priponke/Aktualno/sts/2016-stare-primorske-sorte.pdf, *Microsatellite genotyping of old Slovenian grapevine varieties (Vitis vinifera L.) of the Primorje (coastal) winegrowing region. Štajner, N. Korošec-Koruza, Z., Rusjan, D. Javornik, B. Vitis 47 (4), 201-204 (2008) [online, 2016-04-28]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2009%201087.pdf, *Genetic and Phenotypic Diversity and Relations Between Grapevine Varieties: Slovenian Germplasm. Denis Rusjan. 2013 [online, 2016-04-28]. Dostupné z: www.intechopen.com/download/pdf/38931, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Kizil üzüm

30. srpna 2017 v 16:34 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Al Uezuem, Aluezuem, Girmizi Uezuem, Girmizi Üzüm,Hevenk, Kizil Fertik, Kizil Hevenk, Kiziluezuem, Pembe Uezuem, Pembe Üzüm, Uezuem Kizil
Původ a rozšíření: Kizil üzüm je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná pod tímto názvem hojně po celém Turecku, mj. v provinciích Adana, Adiyaman, Antalya, İçel, Kırşehir, Konya, Muğla a TokatA, B, C. Název odrůdy znamená v překladu z turečtiny "červené hrozny" a tak trochu napovídá, jak složité to s identifikací této odrůdy a s jejím vyhledáváním v dalších ampelografických zdrojích je. Je jisté, že ne všechny odrůdy, v Turecku pod tímto názvem pěstované, jsou geneticky identickéC, popis se vztahuje k odrůdě, pěstované v provincii Tokat, v AnatoliiA, další popisy lze vyhledat v katalogu tureckých odrůdB.
Charakteristika odrůdyA: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně pigmentované antokyany, středně silně plstnaté, bez štětinek. Letorosty jsou polovzpřímené, internodia a nodia jsou na obou stranách zelená červenými pruhy, velmi slabě štětinkatá a plstnatá, úponky jsou dlouhé (27,3 cm). Mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, silně pigmentované antokyany, na rubu, na ploše slabě plstnaté a velmi slabě štětinkaté, na žilnatině středně silně plstnaté, bez štětinek. Dospělé listy jsou malé (14 cm), pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými, často uzavřenými horními a otevřenými dolními výkroji s průsvitem,s oblým dnem, téměř ploché, na líci tmavozelené, velmi slabě puchýřnaté, lysé, na rubu, na ploše velmi slabě plstnaté a silně štětinkaté, na žilnatině velmi slabě plstnaté a velmi slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je úzce otevřený, ve tvaru V či lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, řapík je velmi slabě štětinkatý, krátký (11 cm), kratší než střední žíla listu (poměr 0,84), zoubky jsou středně výrazné, se středně širokou bází, mají obě strany rovné, žilnatina je středně silně pigmentovaná antokyany. Podzimní barva listů je žlutá. Jednoleté réví je kruhového průřezu, rýhované, žlutohnědé, internodia jsou středně dlouhá (10,6 cm). Hrozny jsou středně velké (17,6 cm, 194 g, v průměru obsahují 85 bobulí), volnější, stopky velmi krátké (2,9 cm), středně silné, bobule středně velké (15,8 mm, 2,72 g), nejednotné velikosti, okrouhlé, nejednotné růžové až červenorůžové barvy, s tenkou, slabě ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující 2-3 nerýhovaná semena (6,67 mm, 39 mg). Hilum je zřetelné. Stopečky jsou krátké (6,3 mm), velmi snadno oddělitelné. Počet květenství na výhon je 1,1-2. Růst je slabší. Odrůda raší 15.3.-7.4.., kvete 20.5.-6.6., zaměká 25.7.-21.8. a dozrává 28.9.-3.10. Sklon ke sprchávání je průměrný. Cukernatost moštu bývá průměrná, 18,3-19,6 %, acidita průměrná, 5,5-7,1 g/l. Výnosy jsou průměrné, 2,22 kg na keř.
Literatura a internetové zdroje: 163, A)Determination of the Ampelographic Characters of grape Varieties Grown in Tokat. Kara, Z. PhD. Thesis. Ankara University, 1990 [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://acikarsiv.ankara.edu.tr/browse/25394/012990.pdf, B)Türkiye Asma Genetik Kaynaklari Katoloğu. Boz, Y. et al. Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu, 2012 [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/bagcilik/Link/6/Turkiye-Asma-Genetik-Kaynaklari, C)Genetic Analysis of Grapevine Cultivars from the Eastern Mediterranean Region of Turkey, Based on SSR Markers. Tangolar, S.G. et al. Tarim Bilimleri Dergisi, 15 (1), 1-8 Ankara Üniversitesi Ziraat Fakültesi (2009) [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://dergiler.ankara.edu.tr/dergiler/15/1492/16442.pdf, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, *Genetic characterization of grape (*Vitis vinifera* L.) germplasm from Southeast Anatolia by SSR markers. Boz., Y. et al. Vitis 50 (3) 99-106 (2011) [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2011%202303.pdf.

Kizil Sapak

30. srpna 2017 v 16:32 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Кизил сапак, Гок-Сувлы, Ak Gulyabi, Gioulibi Itchitchik, Gok Souvli, Gok Subly, Gok Suvly, Gok-Suvly, Guliabi, G. Itchitchik, Gyulibi Ichichichik, Gyuliabi, G. Ichichik, Gyulyabi, Kizil sapak (Francie, cd. 2634) - nikoli Kizil sapak faux (cd. 746), Zamcha Gyuliabi
Původ a rozšíření: Kizil Sapak je středně pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd, pocházející snad z Turkmenistánu a pěstována zde především v Ašchabadské oblasti. Odrůda je mimo Turkmenistán pěstována i v některých státech bývalého SSSR a také například v Turecku. Název odrůdy, v překladu z turkmenštiny "červená nit", se vztahuje k barvě řapíku dospělých listů, synonymum Gok souvli (v překl. "zelený vodnatý") zase k velmi šťavnaté dužině bobulí100, A. Pozor na možnou záměnu, kromě mnoha odrůd s názvem "Kizil" (v překladu červený), majících červené, modré či černé bobule, je ve sbírkách INRA uložena také odrůda, mylně nazývaná Kizil Sapak (Kizil sapak faux)26, 163 a pocházející též z prostoru bývalého Sovětského Svazu.
Charakteristika odrůdy: (H) Vegetační cyklus odrůdy trvá v Ašchabádu 143 dní při SAT 3780°C, odrůda zde dozrává koncem srpna. Dospělé listy jsou velké, tenké, zvlněné, vejčité, pětilaločnaté s hlubokými výkroji (horní jsou značně překryté s eliptickým průsvitem, vzácně otevřené, dolní naopak většinou otevřené), na líci hladké a mírně puchýřnaté, na rubu lysé, řapíkový výkroj je většinou široce otevřený, čtverhranný či klenutý se zaobleným dnem, případně lyrovitý, řapík listu je vínově červeně zbarvený. Zoubky na okraji listu mají velmi úzkou bázi a ostrou špičku. Hrozny jsou středně velké až velké (až 20-22 cm), válcovitě kuželovité s křidélky až rozvětvené, většinou kompaktní, stopka hroznu je dlouhá, tenká, silně lignifikovaná, bobule jsou středně velké, oválné, bělavě zelené až zelenožluté barvy, s tenkou, málo pevnou, průměrně ojíněnou slupkou, se šťavnatou až rozplývavou dužinou příjemné, svěží, neutrální chuti, obsahující semena. Růst této odrůdy je bujný, réví dobře vyzrává, výnosy jsou na zavlažovaných vinohradech vysoké, až 18 t/ha. Odolnost vůči mrazu je spíše podprůměrná (-16 °C), vůči houbovým chorobám průměrná, vůči oidiu slabá, odrůda velmi dobře snáší sucho a vyšší obsah soli v půdě. Hrozny se používají k výrobě bílých stolních vín a také k přímé spotřebě v čerstvém stavu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 100, 176, 199, A)Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2016-04-27]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml.

Kisi

30. srpna 2017 v 16:27 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: ქისი, დამპალა (Gruzie), Киси (Rusko), Магранули киси (Rusko, mylně), Магранули (Rusko, mylně), Dampala (Telavi-Khodasheni), Kissi, Maghranuli, Tsobenura (mylně, Telavi-Kistauri)
Původ a rozšíření: Kisi je autochtonní, středně pozdní moštová a okrajově též stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr.), pocházející z východní Gruzie a pěstovaná v Kachetii, především v okresech Telavi a Gurjaani, v oblasti Khornabuji a v údolí AlazaniB. Roku 2008 zde měla být vysazena na ploše 50 ha163. O odrůdě se dlouho soudilo, že je spontánním křížením odrůd Mtsvane x RkatsiteliB, tento údaj potvrdila analýza DNA z roku 2006C, 163. Některé ruské zdroje100 uvádějí v synonymice této odrůdy i odrůdu Magranuli, kterou ale katalog odrůd VIVC i gruzínské zdroje uvádějí samostatně (pěstována je v regionu Imereti)163, A, B.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vegetační cyklus trvá v Kachetii v průměru 142 dní (125-153 dní) při SAT 2935°C, odrůda dozrává od 5. do 20. září. Vrcholky letorostů a první dva apikální listy jsou bělavé, silně vlnatě plstnaté, s růžovými okraji, třetí apikální list je na líci středně silně plstnatý, zelenožlutý, na rubu silně plstnatý, bělavě bronzový, bazální listy jsou o něco slaběji plstnaté, stejné barvy. Jednoleté réví je žlutavě hnědé, internodia 8-10 cm dlouhá, nodia jsou tmavší. Dospělé listy jsou středně velké (18,5 x 18 cm), okrouhlé až mírně oválné, třílaločnaté, méně častěji pětilaločnaté, s mělkými až středně hlubokými výkroji, miskovitě prohnuté, na líci svraskalé a slabě puchýřnaté, tmavozelené, na rubu středně silně plstnaté, řapíkový výkroj je úzce otevřený až lehce překrytý s průsvitem, s ostrým dnem, klínovitý či lyrovitý, s jedním či dvěma zoubky. Řapík je kratší, než střední žíla listu či stejně dlouhý, arachnoidální, zelený s růžovým nádechem u báze. Hrozny jsou středně velké (12-24 x 5-12 cm, 120-160, max. 450 g), kuželovité až válcovitě kuželovité, někdy s křidélky, středně kompaktní až volnější, stopky průměrně lignifikované, bobule jsou středně velké (15-18,5 x 14,5-16,5 mm), okrouhlé až mírně oválné, žlutozelené se šedavým tónem až bělavé, s tenkou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou dužinou odrůdové chuti, obsahující v průměru 1,3 semena. Semena jsou žlutavě hnědá, 7 x 3,5 mm. Stopečky bobulí jsou 0,6-0,8 cm dlouhé. Cukernatost moštu je vysoká, 20-24 %, acidita též vysoká, 6,6-10,8 g/l. Růst je středně bujný, réví dobře vyzrává, výnosy jsou 5,5-8 t/ha. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-20 °C), vůči suchu nadprůměrná, vůči peronospoře průměrná, odrůda je citlivá zejména vůči oidiu. Hrozny se používají k výrobě kvalitních tichých suchých i dezertních bílých odrůdových vín a cuvée (mimo jiné vína Khornabuji) a též k výrobě hroznových šťáv. Vína evropského typu bývají slámově žlutá se zlatým odstínem, jemná, s mírně ovocitou chutí, kachetinská vína jsou oxidativního typu, tmavě zlatožlutá, s výraznou ovocnou, sametovou a harmonickou chutí.
Literatura a internetové zdroje: 32, 33, 100, 163, 166, 176, 202, A)Vinoge.com [online, 2016-04-27]. Dostupné z: http://vinoge.com/qarTuli-Rvino/saqarTvelos-vazis-jiSebi-0, B)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2016-04-27]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, C)Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. Mc Govern, P.E., Meredith, C.P. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2016-04-27]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, *Travel Georgia. А.Мухранов, 2013 [online, 2016-04-27]. Dostupné z: http://www.travelgeorgia.ru/22/32/1/1595/, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-04-27]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Georgian ampelography. საქართველოს ამპელოგრაფია [online, 2016-04-27]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0.

Kishuri

30. srpna 2017 v 16:25 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: ქიშური, ქიშურა, თეთრიქიშურა (Gruzie), Кишури (Rusko, Ukrajina), Bidechouri, Boudechouri, Budeshuri, Kichoura, Kichouri, Kishura, Kishuri Tetri, Qishiri Tetri, Tetri Kishura
Původ a rozšíření: Kishuri je raná moštová a především stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v Gruzii, v regionu Kartli, roztroušeně v okolí měst Gory, Akhalgori, Tskhinvali a Mtskheta, nejlepší výsledky poskytuje ve výšce 700-900 m.n.m.A V Gruzii jsou pěstovány ještě odrůdy Kishuri Mskhviltvala (tato odrůda není zapsaná v katalogu VIVC, uvádí ji pouze některé gruzínské zdroje)A, 163 a Kishuri tsiteli, vzájemná příbuznost těchto odrůd není doložena. Název odrůdy je pravděpodobně odvozen od jména údolí Kishi (Djavakhishvili, 1934)A.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů a apikální listy jsou z obou stran silně stříbřitě bělavě plstnaté. Dospělé listy jsou malé až středně velké (12-13 x 13-14 cm), okrouhlé, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými výkroji (horní jsou otevřené s paralelními stěnami až lyrovité, s oblým až zaostřeným dnem, dolní otevřené, často asymetrické, podobného tvaru), někdy ještě sekundárně členěné, ploché až miskovitě prohnuté, na líci puchýřnaté, vzácněji hladké, na rubu slabě plstnaté a štětinkaté, řapíkový výkroj je mírně překrytý s průsvitem, většinou s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Zoubky mají středně širokou bázi a konkávní/konvexní stranu, jsou méně výrazné. Hrozny jsou malé až střední (9-12 x 5-8 cm, 130-140 g), kuželovité s křidélky, někdy amorfní, středně kompaktní, ale též kompaktnější či naopak volnější, stopky jsou velmi krátké (2,5 cm), bobule jsou středně velké (14-17 x 10-14 mm), oválné až obvejčité, bělavě zelené, průměrně ojíněné, s masitou, chruplavou, nezbarvenou dužinou příjemné chuti o cukernatosti 18-22 % při aciditě 5,5-6,5 g/l. Dužina obsahuje semena. Růst je středně bujný, výnosy jsou podprůměrné, 5-6 t/ha. Odolnost vůči škůdcům a peronospoře je průměrná, vůči oidiu nízká. Odrůda zasluhuje pozornost, dozrává raně a poskytuje kvalitní hrozny, které slouží lokálně k přímé spotřebě v čerstvém stavu, okrajově též k výrobě lehkých bílých vín. Literatura a internetové zdroje: 32, 163, 176, 202, A)Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-04-21]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/, *Georgian grape database [online, 2016-04-26]. Dostupné z: http://ge.grapedb.org/variety_search/search, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006 [online, 2016-04-26]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf.

Khopaturi

30. srpna 2017 v 16:22 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: ხოფათური (Gruzie), Квапатури, Хапатури, Хопатури (Rusko, Ukrajina), Khapatouri, Khapaturi, Khaphaturi, Khofaturi (Gruzie), Khopatour, Khopatouri, Khopatoury, Khopaturi (Adžárie-Gruzie), Khophaturi (Gruzie), Khvapaturi, Kvapatouri, Kvapaturi (Guria-Gruzie), Qvaphaturi
Původ a rozšíření: Khopaturi je starobylá, kvalitativní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica), pěstovaná v Gruzii, v regionech Racha, Guria (zde často pod názvem Kvapaturi) a především v Adžárii, odkud nejspíše pocházíA. Ani v Adžárii není příliš hojně rozšířenou odrůdou, pěstována je zejména v okolí obcí Sikhalize, Mezebna, Shuakhevi a též v distriktu Kedi. Její název je patrně odvozen od jména obce Khopa v oblasti Chaneti na pomezí gruzínské Adžárie a TureckaA.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky rašících letorostů jsou bělavé s šedým nádechem, na okrajích červeně pigmentované, silně plstnaté. Apikální listy jsou světle zelené, na obou stranách silně plstnaté, světle červenorůžově pigmentované antokyany, bazální listy jsou postupně méně výrazně plstnaté. Letorosty jsou kruhového průřezu, zelené se světle červeným žíháním, šedavě plstnaté. Jednoleté réví je středně silné, hnědé, na nodiích šedavě plstnaté, internodia jsou 13-17 cm dlouhá. Dospělé listy jsou středně velké až menší (15,8 x 16 cm), silné, miskovitě prohnuté, mírně oválné, tří až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými, úzce otevřenými až uzavřenými horními výkroji, vzácněji se zoubkem, řapíkový výkroj je lyrovitý s oblým dnem, někdy s 1-2 zoubky. Líc listu je hladký, žilnatina je bez pigmentace antokyany, na rubu je plstnatá. Řapík je zhruba stejně dlouhý, jako střední žíla listu (poměr 0,8-1,1), zelenofialový, lysý. Hrozny jsou středně velké (13-18 x 8-9 cm, 135-150 g, 57-65 bobulí), válcovitě kuželovité, volnější až středně kompaktní, stopka je 3-5 cm dlouhá, světle zelené barvy, bobule jsou světle zelené, na osluněné straně žlutavě zbarvené, oválné, středně velké až větší (12,8-16,8 x 11,2-14,5 mm, 2,3-2,4 g), se silnou slupkou, se šťavnatou dužinou příjemné, sladké, neutrální chuti. Semena jsou 1-4 v bobuli (v průměru 2,18 v bobuli, v hroznu se mohou nacházet i malé, bezsemenné bobulky), o rozměru 6-7,5 x 3,5-4 mm, hnědá až žlutavě hnědě zbarvená. Vegetační cyklus trvá v distriktu Kedi 185-186 dní (227-233 dní do opadu listí) při SAT 3800-3820°C, odrůda raší 13-19. dubna, kvete 3-7. června, zaměká ve třetí dekádě srpna a sklízí se 15-20. října. Růst je bujný, 2,5-3 m ročně, výnosy jsou 7,5-9 t/ha, 2-2,5 kg na keř. Odrůda je velmi citlivá vůči révokazu a houbovým chorobám, zejména vůči peronospoře, poměrně dobře odolává zimním mrazům. Cukernatost moštu je 19,5-23 %, acidita 8,3-8,9 g/l. Hrozny slouží k výrobě kvalitních bílých vín a bekmezu (zahuštěné hroznové šťávy) a lokálně také k přímé spotřebě v čerstvém stavu.
Literatura a internetové zdroje: 32, 33, 100, 176, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2016-04-20]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, *Wines of Georgia [online, 2016-04-20]. Dostupné z: http://www.nwa.ge/page/219/eng/Georgian-Vineyards-region-.htm, *Vinoge.com [online, 2016-04-20]. Dostupné z: http://vinoge.com/qarTuli-Rvino/saqarTvelos-vazis-jiSebi-0, http://vinoge.com/forum/index.php?showtopic=38&st=30, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. Maghradze, D. et al. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-04-21]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/.

Khikhvi

29. srpna 2017 v 18:30 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: ხიხვი (Khikhvi, Gruzie), ჯანანურა (Jananura, Gruzie), Хихви, Джананура (Rusko, Ukrajina), Chichvi, Djanamoura, Djananoura, Djananura, Dzhananura, Giananura, Hihvi (Bulharsko), Jananura (Telavi, Akhmeta-Kachetie), Khichvi, Khihvi, Khikhvi (Francie, cd. 2279), K. Loladzis (Gruzie, Rusko), Khikvi
Původ a rozšíření: Khikhvi je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr., tomentosae Tserts.), pocházející z Gruzie a pěstovaná na východě země, v regionu Kachetie, v oblasti Khornabuji, v údolí Alazani (distrikty Gurjaani a Signaghi) a v Kolchidě, ale také v regionu Kartli96. V distriktech Telavi a Akhmeta v Kachetii je tato odrůda pěstována pod názvem Jananura, odvozeným od jména obce Janaani. Původ názvu Khikhvi není znám, odrůda sama je patrně velmi starobylá, nicméně není to písemně doloženoB. Některé gruzínské zdroje uvádějí ještě odrůdy Khikhvi Lechkhumis (ხიხვილეჩხუმის) a Khikhvi Ratchuli (ხიხვირაჭული),tato odrůda je v katalogu VIVC uvedena pouze v synonymice odrůdy Khikhva)A, 163, francouzský katalog dále ještě odrůdu Khikhvi femelle (cd. 3271)26, 163. V jednom z podrobnějších gruzínských ampelografických zdrojů je uvedeno, že pod názvem Khikhva zahraniční ampeolografická literatura popisuje odrůdu Khikhvi (Jananura)a dále, že odrůdy Khikhvi (Letchkhumi) a Khikhvi (Racha), tedy odrůdy, v katalogu VIVC uvedené dnes jako Khikhvi Lechkhumis a Khikhvi Ratchuli, jsou od ni i navzájem velmi odlišnéB.
Charakteristika odrůdy: (H100, 163, B, F26) Vrcholky letorostů jsou polootevřené, velmi silně šedavě vlnatě plstnaté, silně pigmentované antokyany, úponky jsou středně dlouhé, mladé listy jsou žluté, bronzově skvrnité, středně silně pigmentované, apikální jsou na rubu stříbřitě bělavé s růžovým nádechem, na ploše i na žilnatině silně bíle vlnatě plstnaté, takřka bez štětinek, bazální slabě až středně silně plstnaté. Dospělé listy jsou velké (26 x 26 cm), tmavě zelené, okrouhlé (spodní listy jsou ještě větší a spíše oválné), ploché s mírně podehnutými okraji, tří-, méně často až pětilaločnaté s mělkými, otevřenými výkroji až takřka nečleněné, na líci jsou mřížkovaně vrásčité, zvlněné a silně puchýřnaté, slabě plstnaté a štětinkaté, na rubu, na ploše jsou středně silně plstnaté a slabě štětinkaté, na žilnatině jsou středně silně plstnaté a štětinkaté, žilnatina listu je na obou stranách středně silně pigmentovaná antokyany, řapíkový výkroj je hluboký, otevřený až úzce otevřený, ve tvaru V až lyrovitý s ostrým dnem, zřídka uzavřený až mírně překrytý s průsvitem, někdy se zoubkem na okraji. Řapík listu je silně plstnatý, středně silně štětinkatý, o něco kratší, nebo stejně dlouhý, jako střední žíla listu, červeně pigmentovaný antokyany na zeleném základu. Zoubkování na okraji listu je středně výrazné, takřka pravoúhlé, s konvexními (někdy s rovnými) stranami. Hrozny jsou menší až středně velké (12-16,5 x 6-8 cm, 80-120 g, průměrně obsahují 70 bobulí), jsou válcovité s výraznými křidélky až válcovitě kuželovité, volnější až středně kompaktní, stopka je 3-5 cm dlouhá, slabě lignifikovaná, bobule malé až středně velké (14-18 mm), uniformní, okrouhlé (forma z Kolchidy) až mírně oválné (forma z údolí Alazani)B, zelenkavě žluté barvy s bronzovými tóny na osluněném líčku, s tenkou a pevnou, slabě až průměrně ojíněnou slupkou, se šťavnatou a masitou dužinou zřetelně odrůdové chuti o cukernatosti 19-24 % (ale někdy i vyšší než 30%) při dostatečné aciditě, 4-8 g/l. Dužina obsahuje průměrně 1,6 semena (1-3), která jsou široce oválná, 7-8 x 5-6 mm. Stopečky bobulí jsou krátké, obtížně oddělitelné. Jednoleté réví má na obrysu naznačené hrany, je šedavě žlutohnědé až tmavohnědé, nodia jsou tmavší, lenticely chybí, internodia jsou 8-10 cm dlouhá. Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty, réví dobře vyzrává. Vegetační cyklus trvá v Telavi 147 dní při SAT 3080°C. Odrůda raší v první polovině dubna, kvete na přelomu května a června, zaměká v první dekádě srpna a dozrává středně pozdně, v průběhu září (některé zdroje uvádějí ranější variety, vhodné pro horské oblasti Gruzie)96, výnosy jsou průměrné až nižší, 4,6-8 t/ha, 1,4-1,6 kg na keř, nepravidelné. Počet hroznů na výhon 0,6-0,7, plodonosných 81-86 % výhonů. Odolnost proti mrazu je průměrná, odrůda je velmi citlivá vůči oidiu, mírně nadprůměrně odolává peronospoře a poměrně dobře také roztočům.
Charakteristika vína: Hrozny Khikhvi jsou používány k výrobě kvalitních tichých bílých vín, vín tokajského typu z přezrálých hroznů o cukernatosti okolo 30 %, fortifikovaných vín nebo vysoce kvalitních vín kachetijského typu, směsek s odr. Rkatsiteli a Mtsvane, například "Rkatsiteli Khornabujuli". Odrůdová vína mají osobitý buket, jsou svěží, plná a harmonická.
Literatura a internetové zdroje: 26, 31, 32, 33, 96, 100, 163, 165, 176, 199, 202, A)Vinoge.com. [online, 2016-04-20]. Dostupné z: http://vinoge.com/qarTuli-Rvino/saqarTvelos-vazis-jiSebi-0, B)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2015-09-28]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2016-04-20]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J.et. al. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2016-04-20]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. Maghradze, D. et al. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-04-21]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/.

Kernling

29. srpna 2017 v 18:27 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Hochdörfer 13 A 80, 13 A 80 (datum narození Hochdörfferova syna Phillipa)
Původ a rozšíření: Kernling je moštová odrůda původu Vitis vinifera, spontánní pupenová mutace odrůdy Kerner, nalezená roku 1974 Ludwigem Hochdörferem v obci Nußdorf u Landau v oblasti Rheinpfalz a jím dále selektovaná. Roku 1995 byla zapsána do listiny odrůd, v Německu byla r. 2007 vysazena na 18 ha, malé plochy vinic najdeme i v Rakousku a v Polsku, ve Švýcarsku byla r. 2009 pěstována na ploše 120 arů. Název odrůdy je složeninou slov Kerner (mateřská odrůda) a Riesling (poskytuje vína ryzlinkového typu).
Charakteristika odrůdy: (H) Moštová odrůda středně bujného růstu je odolnější, než odr. Kerner, i tak je ale odolnost vůči oidiu pouze průměrná, vůči peronospoře a botrytidě mírně nadprůměrná, hnilobě i mrazu odolává dobře, netrpí chlorózou, nemá sklon ke sprchávání. Navíc má geneticky podmíněný sklon k tvorbě zálistků (i když menší, než odrůda Kerner) a na vinici vyžaduje náročnější zelené práce. Vrcholky letorostů jsou otevřené, průměrně až silně bíle vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, mladé listy jsou světle zelené, bronzově skvrnité. Dospělé listy jsou tmavě zelené, středně velké, tří- až pětilaločnaté s hlubokými výkroji, horní výkroje jsou většinou překryté s průsvitem, s oblým dnem, někdy zcela překryté, povrch listu je průměrně puchýřnatý, řapíkový výkroj je většinou zcela překrytý, někdy s průsvitem, se zaostřeným dnem. Žilnatina je na líci slabě pigmentovaná antokyany až zcela bez pigmentace. Hrozny jsou středně velké (150-250 g), s křidélky, bobule středně velké (15-17 mm), okrouhlé až mírně oválné, růžové, červenošedé až šedomodravé barvy, se silnou slupkou, s nezbarvenou dužinou odrůdové chuti, obsahujícíé semena. Jednoleté réví je žlutavě hnědé. Odrůda raší středně pozdně, krátce po MT, není proto příliš ohrožována pozdními jarními mrazy, kvete středně pozdně, 1-2 dny po MT, dozrává středně pozdně až pozdně (v polsku v první dekádě října) při SAT 2600°C, réví dobře vyzrává. Nároky na polohu jsou střední. Vhodná je podnož 125 AA, vhodný řez na 7-10 oček na m2. Odrůda je plodná, dává stabilní výnosy, na pokusných plochách v Německu v letech 1992-6 bylo dosaženo výnosů 18,4 t/ha při cukernatosti 100,4 °Oe a aciditě 10,3 g/l.
Charakteristika vína: Vína jsou srovnatelná s víny odr. Kerner, ovocitá, trochu jemnější a více ryzlinkového typu, s vysokou aciditou a s vysokým obsahem cukru. Vyrábějí se ve variantě odrůdová suchá i jako ušlechtilé sladké výběry. Kernling je velmi vhodný k výrobě sektů, v cuvée často "zaobluje hrany" sušším vínům.
Literatura a internetové zdroje: 71, 74, 75, 77, 136, 163, 166, 170, 171, 176, 181, 202, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm.

Kéknyelü

29. srpna 2017 v 18:22 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Balafan(t), Balatoni Fekete, B. Kék, Blaustengler (Německo), Blaustiel, B. Blauer, Blaustingl, Blaustingel, Fekete Balatoni, Kék Balatoni, Kék Keknyelü, Kék Nyelii, Kekn(y)elu(e), K. Kék, Kéknyelű (Francie, cd. 563), K. Kék, Peccoleto Bianco, Piccolito, P. Bianco, Picolit (mylně), Pikolit, Piros Kéknyelü, Ranful, Weisse(r) Blaustingl, W. Picolit, W. Pikolit, W. Ranful, W. Wisellertraube
Původ a rozšíření: Kéknyelü je velmi starobylá, pozdní, autochtonní maďarská odrůda původu Vitis vinifera, kdysi považovaná za identickou s italskou odrůdou Picolit z regionu Friuli-Venezia Giulia (Goethe, 1876)177. Analýza DNA, publikovaná roku 2007A, tuto domněnku vyvrátila. Před révokazovou kalamitou byla odrůda Kéknyelü v Maďarsku velmi rozšířená, po druhé světové válce z vinic postupně začala mizet pro své nepatrné výnosy a náročnost na polohu a klimatické podmínky, velkoplošné zemědělství preferovalo výnosnější odrůdy. Pěstovaná byla nadále především u Balatonského jezera, v regionu Badacsony, ale na malých plochách též v oblastech Etyek-Buda a Kunság. Dnes se do těchto regionů opět rychle vrací, umožňuje to rostoucí poptávka po kvalitních a specifických odrůdových vínech. Roku 2009 byla v Maďarsku tato odrůda vysazena na ploše 41 ha163. V ampelografických zdrojích odrůdu poprvé uvádějí F.X. Trummer (1841), L. von Babo (1844) a H. Goethe (1876, 1887)163.
Název odrůdy se nechá volně přeložit z maďarštiny (stejně jako některá německá synonyma) "modrá stopka", vychází z modročervené barvy stopek hroznů a také řapíků listů této odrůdy. Název odrůdy je též synonymem odrůd Furmint a Augster blau, zmíněné odrůdy nicméně nejsou s odrůdou Kéknyelü identické a velmi pravděpodobně nejsou ani blíže příbuzné.
Charakteristika odrůdy: (F) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany. Růst je středně bujný, letorosty poléhavé. Internodia jsou na obou stranách zelená. První bazální list je zelený s bronzovými skvrnami, na rubu středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké až velké, tmavě zelené, okrouhlé až pentagonální, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými, otevřenými výkroji, vzácněji se zoubkem, líc listu je středně silně vrásčitý a puchýřnatý, rub listu je na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině středně silně štětinkatý, žilnatina listu v oblasti řapíku je slabě pigmentovaná antokyany, načervenalá, řapíkový výkroj je široce otevřený až otevřený, s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, řapík listu je růžově až červenavě namodralý. Hrozny jsou malé až středně velké, válcovité s 1-2 křidélky až rozvětvené, volnější až řídké, někdy neúplné, s velmi krátkými, růžově až červeně namodralými stopkami, bobule malé až středně velké, okrouhlé, se silnou slupkou žlutozelené až zlatožluté barvy, většinou hnědě skvrnitou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální až odrůdové chuti, obsahující semena. Plodnost bazálních pupenů je vysoká. Odrůda Kéknyelü je, stejně jako odrůda Picolit, velmi náchylná ke sprchávání květenství při nepříznivém počasí v době květu, citlivá je také vůči mrazu, ale dobře snáší sucho a hrozny nemají sklon k hnilobě. Růst je středně bujný, letorosty jsou poléhavé, odrůda raší raně až středně pozdně, proto často bývá ohrožována pozdními jarními mrazy, kvete středně pozdně, dozrává pozdně, v první polovině října. Protože má Kéknyelü pouze samiččí květenství, je nutno pro dobré opylení vysazovat poblíž vhodné opylovače, k čemuž v Maďarsku slouží například odrůdy Mézes fehér či Budai zöld, opylení napomáhá také vhodné počasí v době květu, kterým je slunečné počasí s mírným větrem či alespoň počasí bez dešťů. Výnosy této odrůdy jsou spíše nižší, velmi kolísavé, závislé na opylení a na počasí v době květu, kvalita moštu ovšem bývá právě díky této přirozené redukci výnosů vysoká.
Charakteristika vína: Vyzrálé hrozny poskytují vynikající, tělnatá, extraktivní vína vyšší acidity, vyššího obsahu alkoholu, s osobitým buketem a s vysokým potenciálem zrání, dle některých znalců patřící k nejlepším suchým vínům Maďarska. Typické odrůdové víno má světlecitronovoubarvu se zelinkavým reflexem,aromabíléhoovoce, broskví, citrusových plodů, někdy též s florálními, herbálními akořenitými tóny, s jemnou mineralitou či s kouřovými tóny. Vyšší acidita moštu dovoluje vyrábět i vyšší přívlastky a ledová vína, ta mohou mít v aroma také tureckýmmed aořechy. Vína mohou být vyráběna oxidativní i reduktivní technologií, snesou i kratší zrání v barikových sudech. Jsou vhodná i do cuvée, např. s odr. Pinot gris. Vína z méně vyzrálých hroznů mohou být ve svém projevu rustikální, hrubá, s kousavou aciditou. Svou renesanci odrůda v Maďarsku prožívá také díky vinařství Szent Orbán, které vyrábí vynikající odrůdová vína, mezi další taková vinařství patří také Szeremley Pincészet, Borbély Családi Pince, Nyári Ödön či Laposa Pincészet.
Literatura a internetové zdroje: 26, 66, 68, 163, 166, 170, 176, 177, 181, 199, 202, A)Discrimination of the grapevine cultivars Picolit and Kéknyelu with molecular markers. Jahnke, G. et al. Scientia Hortic. 114 (2007) 71-73 [online, 2016-04-15]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/227945136_Discrimination_of_the_grapevine_cultivars_'Picolit'_and_'Kknyel'_with_molecular_markers/file/79e414fe97ca3bb629.pdf, *Sunday Lunch. Kéknyelü [online, 2016-04-15]. Dostupné z: http://thesundaylunch.blogspot.cz/2011_01_01_archive.html, *Borászportál. Kéknyelü [online, 2016-04-15]. Dostupné z: http://www.boraszportal.hu/kepek/hirek/20110109_keknyelu.jpg, *Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. Halaszi, G. et al. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2016-04-15]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, *Magyárország. Badacsony [online, 2016-04-15]. Dostupné z: http://www.magyarorszag.utazas.hu/3E1DA97D1E998EBB502D297F581CA252/Content/DE/458A255C537D266DACF70BFADE320C02/Boraink.html, *Borlexikon.hu [online, 2016-04-15]. Dostupné z: http://borlexikon.blogspot.cz/, *Selection. Kéknyelü [online, 2016-04-15]. Dostupné z: http://www.selection.hu/szolofajtakn.php?fajta=42, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Isoenzyme and microsatellite analysis of *Vitis vinifera* L. varieties from the Hungarian grape germplasm. Jahnke, G. et al. Scientia Horticulturae, The Netherlands 120 (2) 213-221 (2009) [online, 2016-04-16]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304423808004470.

Kecskemét

29. srpna 2017 v 18:19 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Název (či synonymum) Kecskemét, doplněný pořadovým číslem křížení, nese v katalogu VIVC deset odrůd původu Vitis vinifera, vyšlechtěných v Maďarsku v 50. a 60. letech 20. století šlechtiteli Andrasem Kuruczem a Istvánem Kwaysserem (Institute for Viticulture and Enology Eger, University for Horticulture and Food Industry Kölyuktetö). Jsou to odrůdy Ezerfürtü, Generosa (u této odrůdy je uveden šlechtitel Károly Biro), Gesztus, Jubileum 75, Karat, Siren, Trilla, Kecskemét 3, Kecskemét 7 a Kecskemét 13. Rodičovskými odrůdami jsou v Maďarsku běžně pěstované odrůdy, komerčně jsou na větších plochách pěstovány především odrůdy Ezerfürtü a Karat.
Literatura a internetové zdroje: 163, 166, 176, 202.

Kay Gray

29. srpna 2017 v 17:59 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Кей Грей (Rusko), Elmer Swenson 1-63
Původ a rozšíření: Kay Gray je interspecifická, raná moštová a stolní odrůda, která vznikla spontánním opylením odrůdy ES 217 (Minnesota 78 x Golden Muscat) pylem neznámé odrůdy. Patrně to byla odrůda Onaka, starý kultivar z Jižní Dakoty, pěstovaný ve vedlejším řádku, tato odrůda je uvedena jako otcovská i v katalogu odrůd VIVC163. Odrůdu Kay Gray roku 1965 objevil šlechtitel Herbert C. Barrett (Universita Illinois, USA), do roku 1981 ji dále selektoval Elmer Swenson (Polk County, Osceola, stát Wisconsin), je chráněna patentem (PP 04943)144. Odrůda je určena pro chladné, okrajové vinařské polohy. Nese geny Vitis vinifera, Vitis labrusca a pravděpodobně i Vitis riparia, jejich někdy udávaný podíl je ale sporný právě pro nejistotu ohledně otcovské odrůdy140, 158. Vinice s odrůdou Kay Gray se nacházejí v USA, m.j. ve státě Jižní Dakota a dále také v Kanadě. Název jí propůjčil Dick Gray, přítel Elmera Svensona a bývalý ředitel Minnesota Freshwater Biological Institute. Odrůda je mimo jiné jedním z rodičů odrůd Louise Swenson a Brianna.
Charakteristika odrůdy: (H) Úponky révy jsou na každém uzlu, internodia jsou středně dlouhá (8 cm). Dospělé listy jsou třílaločnaté s mělkými až středně hlubokými, otevřenými výkroji s oblým dnem, miskovitě prohnuté, rub listu je silně bělavě plstnatý, řapíkový výkroj je široce otevřený, s plochým dnem až lyrovitý či klenutý s ostrým dnem, na podzim se listy velmi brzy zbarvují do žluta a opadávají. Zoubky na okraji listu jsou málo výrazné, se širokou bází. Hrozny jsou malé (11,1 x 7,8 cm, 134 g, v průměru obsahují 35 bobulí), válcovité, uniformní, často s jedním malým křidélkem, kompaktní, stopky jsou v průměru 2,3 cm dlouhé, bobule jsou středně velké až větší, okrouhlé až mírně oválné (16,9-20 x 16,2-19,2 mm, 2,7 g), s relativně pevnou slupkou bělavě zelené až jantarově žluté barvy, s nezbarvenou, šťavnatou a mírně masitou dužinou příjemné, ovocné, jemně labruskové chuti, obsahující v průměru 2,1 semena. Kmen je silný, hnědý, kůra se loupe v dlouhých pásech. Růst je velmi bujný (3,1 m za rok), letorosty jsou poléhavé, výnosy dává tato odrůda vysoké, jejich redukce není zapotřebí. Odrůda velmi dobře odolává zimním mrazům (až do -37 °C) a poměrně dobře také hlavním houbovým chorobám, především peronospoře, o něco citlivější je vůči černé hnilobě. Raší v průměru 125 den v roce, kvete 160-168 den v roce, dozrává v podmínkách severního Wisconsinu od konce srpna do poloviny září.
Charakteristika vína: Hrozny slouží k výrobě jednoduchých vín spíše neutrálního typu, která sotva kdy překročí úroveň vín stolních. Mají jemnou labruskovou chuť, průměrnou cukernatost 21,4°Brix při aciditě 8,5 g/l, často jsou užívána k výrobě různých kupáží. Pokud se hrozny sklidí při cukernatosti 16-18° Brix, tedy před jejich úplným vyzráním, které může rozvinout nežádoucí tóny v aroma, a také, vyhneme-li se oxidaci při zpracování hroznů a moštu, mohou vzniknout kvalitní vína s florálním a ovocitým aroma, typově připomínající vína Sauvignon blanc. Hrozny se používají také k výrobě hroznových šťáv a místy slouží též k přímé spotřebě v čerstvém stavu, především mezi malopěstiteli v domácích zahradách.
Literatura a internetové zdroje: 100, 140, 144, 145, 146, 147, 151, 152, 156, 158, 163, 166, 202, *Grapeseek.org. Grape pictures [online, 2016-04-15]. Dostupné z: http://grapeseek.org/2000/index.shtml, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Kay Gray and Her Daughters: Winemaking and Tasting Results. Tom Plocher, December, 1997 [online, 2016-04-15]. Dostupné z: http://northernwinework.com/cms/uploads/Special Extras/GRAYFEST.pdf.

Kanzler

29. srpna 2017 v 17:54 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Alzey S 3983, Az 3983, Jakobsteiner (ČR), Kanzler (Francie, cd. 2707)
Původ a rozšíření: Kanzler je raná moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Müller-Thurgau x Sylvánské zelené (Georg Scheu, 1927, Alzey, Německo)199, A, poskytující v regionech Nahe, Rheinhessen a Pfalz dobrou alternativu Sylvánského zeleného. Roku 2007 byla tato odrůda v Německu vysazena na 34 ha, vzácně ji najdeme též v Maďarsku, v Anglii a v Brazílii.
Název odrůdy je vlastně významově identický s názvem francouzské interspecifické moštové odrůdy Chancellor, v tomto případě ale má symbolizovat kvalitu a kladné povahové hodnoty prvních tří německých spolkových kancléřů Konrada Adenauera (rafinovanost a zralost), Ludwiga Erharda (plnost, hojnost) a Georga Kiesingera (elegance).
Charakteristika odrůdy: (H) Odrůda raší středně pozdně, kvete raně až středně pozdně, dozrává raně, několik dní po Chasselas. Vrcholky letorostů jsou otevřené, slabě až velmi slabě vlnatě plstnaté, takřka bez pigmentace antokyany, mladé listy jsou zelené, bronzově skvrnité. Dospělé listy jsou středně velké až velké, okrouhlé, tří až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, líc listu je slabě puchýřnatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený až částečně překrytý s průsvitem, s ostrým dnem. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Jednoleté réví je žlutavě hnědé. Hrozny jsou menší až středně velké, středně kompaktní, s křidélky, bobule středně velké až velké, kulaté až mírně oválné, zelené až žlutozelené, s dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Růst je středně bujný až bujný, olistění je husté, výnosy nízké až střední při vysoké cukernatosti moštu a průměrné aciditě. Nároky na polohu jsou nižší, ale pro horší vyzrávání réví a slabší mrazuodolnost vyžaduje odrůda polohy chráněné před chladem. Pro štěpvání je vhodná podnož SO 4. Odrůda je náchylnější k peronospoře, průměrně citlivá vůči oidiu, dobře odolává botrytidě, sklon ke sprchávání je střední. Průměrný výnos této odrůdy byl v letech 1986-2002 14,4 t/ha, tj. 60-70 (100) hl/ha, při cukernatosti moštu 85-95 °Oe a aciditě 9,7 g/l. Odrůda je v Německu schopná v 9 z 10 sklizní poskytnout hrozny v kvalitě pozdní sběr a vyšší. Dává plná, ovocitá a elegantní vína nižší acidity s typickým odrůdovým buketem, často poskytuje ušlechtilé sladké výběry v kvalitě QmP. Vína jsou vhodná k dlouhodobější archivaci, buketní látky se plně rozvíjejí po dvou letech zrání v láhvi.
Literatura a internetové zdroje: 26, 71, 74, 75, 120, 163, 166, 170, 171, 176, 181, 199, 202, A)Die Kreuzungseltern deutscher Rebenneuzüchtungen im Fokus - Was sagt der genetische Fingerabdruck? Maul, E. et al. Deutsches Weinjahrbuch, 2013 (64. Jahrgang), Seite 128-142, ISBN 978-978-3800177837, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Kamuri tetri

29. srpna 2017 v 17:50 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: კამურითეთრი (Gruzie), Камури тетри (Rusko), Kamouri Tetri, Kamura, Tetri Kamura, Tetri Kamuri
Původ a rozšíření: Kamuri tetri je pozdní, moštová a také stolní odrůda původu Vitis vinifera, starobylá, autochtonní gruzínská odrůda z eko-geografické skupiny černomořských odrůd, pěstovaná dnes nehojně převážně v regionu Guria (v okolí obcí Dablatsikhe, Sakvavistke, Burnati, Fartskhma, Kokhnari a Sachamiaseri) a okrajově v regionu Imereti (distrikt Samtredia, obec Toleb-Sajevakho)A. Katalog VIVC uvádí ještě odrůdu Kamuri shavi, přičemž "tetri" znamená v gruzínštině "bílá", "shavi" je "černá", původ vlastního názvu není znám. V literatuře se o odrůdě začínají první zmínky objevovat koncem 19. stoletíA.
Charakteristika odrůdy: (H) Vegetační cyklus trvá v Burnati (Guria) 197-201 dní (do opadu listů 240 dní), odrůda raší v první dekádě dubna, kvete v první až druhé dekádě června, zaměká 24.-26. srpna a dozrává 2.-25. října. Vrcholky letorostů jsou bělavé, na okrajích červené, silně plstnaté. Apikální listy jsou na líci zelené, na rubu silně plstnaté, na okraji růžově červenavé, jejich řapíky jsou bělavě plstnaté, první bazální list je žlutozelený, na rubu průměrně šedavě plstnatý, osa je zelená, kruhového průřezu, k vrcholku slabě plstnatá. Jednoleté réví je silné, hnědavé či červenohnědé, tmavohnědě žíhané, nodia jsou tmavší, internodia 7-15 cm dlouhá. Dospělé listy jsou středně velké až větší (17,8-22,3 x 17,7-21,5 cm), okrouhlé až mírně oválné, nečleněné až třílaločnaté, vzácněji pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, ploché až mírně miskovitě prohnuté, na líci slabě mřížkovitě vrásčité až skoro hladké, na rubu, na ploše i žilnatině silně plstnaté, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý s oblým či zaostřeným dnem, vzácněji klínovitý či naopak uzavřený s průsvitem, zoubky mají konvexní strany, žilnatina je bez pigmentace antokyany. Řapík je načervenalý, stejně dlouhý či o něco kratší, než střední žíla listu (poměr 0,9-1). Hrozny jsou středně velké (13-21 x 9-12 cm, 166 g, 70-80 bobulí), válcovitě kuželovité, méně často válcovité, někdy s křidélky, středně kompaktní, stopky 5-8 cm dlouhé, slabě lignifikované u báze, bobule středně velké až větší (17 x 14,2 mm, 2,5 g), oválné až protáhle vejčité, silně ojíněné, zelenožluté s hnědými skvrnami na osluněném líčku, s hrubou slupkou, se šťavnatou dužinou neutrální, harmonické, sladké chuti o cukernatosti 19-26 % při aciditě 6-11 g/l. Dužina obsahuje 1-4 semena (7-7,5 x 3-3,5 mm), která jsou protáhle oválná, hnědá. Stopečky jsou 5-8 mm dlouhé, obtížně oddělitelné. Růst je bujnější až bujný, 2-2,5 (4) m, réví velmi dobře vyzrává, výnosy jsou vysoké, ale kolísavé. Odrůda se dobře přizpůsobuje půdním i klimatickým podmínkám, ovšem její odolnost vůči mrazu je podprůměrná (-16 °C) a též vůči houbovým chorobám je podprůměrná až slabá, což je příčinou postupného mizení této odrůdy z vinic. Hrozny se používají k výrobě kvalitních stolních, dezertních a šumivých vín i k přímé spotřebě v čerstvém stavu, na keři vydrží až do konce prosince, jejich transportabilita je dobrá.
Literatura a internetové zdroje: 32, 100, 163, 202, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2016-04-12]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, *Vinoge.com [online, 2016-04-12]. Dostupné z: http://vinoge.com/qarTuli-Rvino/saqarTvelos-vazis-jiSebi-0, *Saunje.ge [online, 2016-04-12]. Dostupné z: http://saunje.ge/index.php?id=398, *Georgian ampelography. საქართველოს ამპელოგრაფია [online, 2016-04-12]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0, *Wines of Georgia [online, 2016-04-12]. Dostupné z: http://www.nwa.ge/page/107/geo/qarTuli-vazis-jiSebi.htm, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-04-25]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/.

Kakotrygis

29. srpna 2017 v 17:46 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Κακοτρύγης (Řecko), Galbena Marunta (Rumunsko), Kako Tryghi, Kakotrichi, Kakotriguis, Kakotriki, Kakotriyis, Kakotrugis, Kakotryghis (Francie, cd. 3167), Kakotryis
Původ a rozšíření: Kakotrygis je moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Řecka a pěstovaná na některých Ionských ostrovech, jako např. Kerkyra (Korfu), Zakynthos a Ileiakde, kde patří k nejrozšířenějším bílým odrůdám. Roku 1989 byla v Řecku pěstována na 257 ha163. Z ostrova Korfu ji zmiňuje již Thukydides v souvislosti s vínem, které nazývá "Anthosmias oenos"105. Název odrůdy je odvozen ze slovního spojení "κακο τρύγης", v překladu "špatné vinobraní" a vztahuje se k tomu, že stopky hroznů této odrůdy lze v době vinobraní velmi obtížně oddělit od keřeA. Na ostrově Korfu má být na vinicích vzácně k nalezení též modrá mutace této odůdy s názvem Kakotrygis kokkino (též Kokkino Kakotrygis)B, 163.
Charakteristika odrůdy: (H) Na ostrově Korfu odrůda raší v polovině března a sklízí se počátkem září. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, velmi silně vlnatě plstnaté, silně pigmentované antokyany. Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy, pupeny jsou skoro bez pigmentace antokyany. První bazální list je zelený s bronzovými skvrnami, na rubu velmi silně plstnatý. Dospělé listy jsou okrouhlé, s podehnutými okraji, třílaločnaté s mělkými výkroji bez zoubku, líc listu je bez vrásek, středně silně puchýřnatý, rub na ploše průměrně plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, lyrovitý, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, žilnatina je na líci slabě pigmentovaná antokyany, zoubky mají rovné strany. Hrozny jsou středně velké až velké (300 g), kompaktní, kuželovité s 1-6 křidélky, stopky obtížně oddělitelné od keře, bobule jsou malé až středně velké (14-15 mm, 1,7 g), okrouhlé, zlatožluté, na osluněných líčkách až jantarové barvy a hnědě tečkované, se šťavnatou, sladkou dužinou neutrální až jemně muškátově herbální chuti s 2-4 semeny. Slupka je středně silná, obsahuje vysoké množství taninů, hrozny je třeba lisovat velmi opatrně, aby nedošlo k jejich uvolnění do moštu, mošt má také značný sklon k oxidaci. Růst je bujný, výnosy vysoké, ale odrůda je citlivá vůči botrytidě a peronospoře a citlivější též na sucho. Preferuje krátký řez. Vína mají průměrný obsah alkoholu (11,5-12 %), aciditu 6,5-7 g/l, florální buket s tóny citrusových květů, aroma zralých citrusových plodů a medovou dochuť, jsou tělnatá, dají se připravovat též v barikové úpravě.
Literatura a internetové zdroje: 26, 101, 102, 103, 105, 106, 107, 163, 176, 199, 202, A)Vinotaurus [online, 2016-04-12]. Dostupné z: http://www.vinotaurus.com/vin_kako.html, B)Wine Grapes-A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J.et al. J. Allen Lane, 2012, *ΦΥΤΑ. Κλήματα. Λευκές Οινοποιήσιμες Ποικιλίες. Κακοτρύγης [online, 2016-04-12]. Dostupné z: http://www.fytopromitheytiki.gr/, *Genetic comparison of Greek cultivars of *Vitis vinifera* L. by nuclear microsatellite profiling. Lefort, F. et al. Am. Journal of Enology and Vitic. 52 (2) 101-108 (2001) [online, 2016-04-12]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/52/2/101.short, *Chloroplast microsatellite polymorphisms in *Vitis* species. Arroyo-García, R. et al. Genome 45 (6) 1142-1149 (2002) [online, 2016-04-12]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/10973761_Chloroplast_microsatellite_polymorphisms_in_Vitis_species.

Kabarcik beyaz

29. srpna 2017 v 17:40 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - K
Synonyma: Кабарджик (Rusko, Ukrajina), Asik Beyazi, Beyaz Kararak, Beyaz Kabarcik (Hatay), Jureys, Kabarcaci, Kabarcik (Turecko), Kaysi, Kureys, Sari Kabarak, Sari Kabarcik
Původ a rozšíření: Kabarcik beyaz je středně pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, která pochází z Turecka a pěstovaná je poměrně hojně v jihovýchodní a centrální Anatolii, v provincii Adana, v distriktu Saimbeyli, v provincii Hatay, v distriktu Hassa, v provinciích Ankara, Malatya, Kahramanmaraş (především okolí města Afşin) a GaziantepD. Původ názvu odrůdy je nejasný, "beyaz" znamená v překladu "bílá", "kabarcik" je v turečtině "bublina". Katalog VIVC uvádí ještě tureckou odrůdu Kabarcik sulu ("sulu", v překladu "šťavnatá"), pěstovanou v provincii Adana a odrůdu Kabarcik kara ("kara", v překladu "černá").
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Analýza DNA z roku 2006 stanovila, že odrůda Kabarcik beyaz je geneticky identická s další tureckou moštovou a stolní odrůdou Muhammediye, pěstovanou v jihovýchodní Anatolii, v okolí města MardinA, analýza z roku 2009 určila, že je blízce příbuzná arménské stolní odrůdě Kadin barmak (synonymum Hatun parmagi)B. Odrůda Kabarcik beyaz není identická s tureckou odrůdou Simore (synonymum Sarikabarcik)C.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou slabě plstnaté, internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální straně zelená s červenými pruhy, zřídka jsou na obou stranách červená. Apikální listy jsou zelenožluté, bazální listy měďnatě žluté, na rubu jsou lysé. Dospělé listy jsou středně velké až velké, srdčité, pětilaločnaté, žilnatina listu je bez pigmentace antokyany, zoubky na okraji listu mají obě strany rovné, řapíkový výkroj je uzavřený, bez zoubku, rub listu je na ploše lysý. Hrozny jsou středně velké až velké (180-450, ale maximálně až 750 g), pravidelně kuželovité, někdy s křidélky, středně kompaktní, bobule jsou středně velké až větší (3,75 g), okrouhlé až mírně oválné, bělavě zelené až zelenožluté barvy, při přezrání na osluněných líčkách až načervenalé, se středně silnou, pevnou slupkou, která se lehko odděluje od dužiny, s velmi šťavnatou až rozplývavou, nezbarvenou dužinou sladké, neutrální chuti s 1-4 středně velkými semeny. Cukernatost moštu je vysoká, jeho acidita je spíše nízká. Jednoleté réví je světle hnědé barvy. Růst je bujný, letorosty poléhavé. Réví dobře vyzrává, výnosy poskytuje tato odrůda vysoké, odolnost vůči mrazu je průměrná (-20 °C), vůči houbovým chorobám spíše podprůměrná. Hrozny slouží k výrobě suchých a polosuchých stolních vín, k přímé spotřebě v čerstvém stavu, k výrobě hroznového syrupu a také k produkci hrozinek.
Literatura a internetové zdroje: 100, 163, 176, A)Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, B)Ampelographic and molecular diversity among grapevine (*Vitis* spp.) cultivars. Sabir., A. et al. Czech Journal of Genetics and Plant Breeding; 45 (4) 160-168 (2009) [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/13679.pdf, C)Genetic Analysis of Grapevine Cultivars from the Eastern Mediterranean Region of Turkey, Based on SSR Markers. Tangolar, S.G. et al. Tarim Bilimleri Dergisi, 15 (1), 1-8 Ankara Üniversitesi Ziraat Fakültesi (2009) [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://dergiler.ankara.edu.tr/dergiler/15/1492/16442.pdf, D)Türkiye Asma Genetik Kaynaklari Katoloğu. Boz, Y. et al. Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu, 2012 [online, 2016-12-31]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/bagcilik/Link/6/Turkiye-Asma-Genetik-Kaynaklari, *Bahçe Bitkileri. Güneydoğu Anadolu Bölgesinde Yetiştirilen Üzüm Çeşitleri [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.bahcebitkileri.org/guneydogu-anadolu-bolgesindeki-uzum-cesitleri.html, *Lugares quever. Ömer Faruk. Bağlıca'nın kabarcık üzümü [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://lugaresquever.com/s?as=foto&fp=19792419, *Genetic relationships among grapevine cultivars native to Croatia, Greece and Turkey. Benjak, A. et al. Vitis 44 (2), 73-77 (2005) [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051239.pdf, *Çağlayancerit'te Üzüm Ve Şirecilik. Kabarcik Üzümü [online, 2016-04-10]. Dostupné z: http://cerit46.byethost5.com/Uzum.html?ckattempt=1, *Güneydoğu Anadolu Bölgesinde Yetiştirilen Üzüm Çeşitleri. In: BahceBitkileri.org, 31 Ocak 2010 [online, 2016-12-03]. Dostupné z: http://www.bahcebitkileri.org/guneydogu-anadolu-bolgesindeki-uzum-cesitleri.html.

Juwel

28. srpna 2017 v 15:42 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - J
Synonyma: Jewel (mylně), We S 378, Weinsberg S 378
Původ a rozšíření: Juwel je moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle údajů šlechtitele kříženec odrůd Kerner x Sylvánské zelené (1951, August Herold, Staatliche Lehr- und Versuchsanstalt für Wein- und Obstbau, Referat Rebenzüchtung und Rebenveredlung Weinsberg, Baden-Württemberg, Německo). Do německé knihy odrůd byla zanesena roku 1987. Pěstovala se v Německu roku 2007 na 26 ha, převážně v oblasti Rheinhessen. Najdeme ji na malých plochách také v Maďarsku a v Kanadě. Ze stejných rodičů pochází i sesterská moštová odrůda Silcher (i když je nutno dodat, že u odrůdy Juwel nejnovější genetické výzkumy otcovskou odrůdu zpochybňují A a v souvislosti s tím katalog odrůd VIVC otcovskou odrůdu neuvádí163). Název odrůdy v překladu znamená "klenot, drahokam, šperk", ale vznikl jako kombinace písmen "Ju" (Jupp, tedy Josef Schäffer, jeden z kolektivu šlechtitelů), "we" (Weinsberg) a "l" (Lauffen am Neckar, kde se nacházely pokusné plochy s odrůdou). Jedno ze synonym odrůdy, Jewel, je zároveň názvem americké interspecifické modré odrůdy, na druhé straně, sám název odrůdy je synonymem německé moštové odrůdy Senator.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, středně silně bíle vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, s lehkým červenavým nádechem, mladé listy jsou světle zelené, bronzově skvrnité. Dospělé listy jsou středně velké až velké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými, překrytými horními výkroji, líc listu je slabě puchýřnatý. Řapíkový výkroj úzce otevřený až částečně překrytý s průsvitem, s oblým dnem. Žilnatina listu je takřka bez pigmentace antokyany. Hrozny jsou středně velké až velké, středně kompaktní až kompaktnější, bobule jsou středně velké, okrouhlé, zelenožluté barvy, s dužinou neutrální až jemně ovocné chuti, obsahující semena. Jednoleté réví je žlutavě hnědé barvy. Odrůda raší, kvete, zaměká i dozrává středně pozdně. Růst je středně bujný až bujný, réví vyzrává velmi dobře. Náchylnost ke sprchávání je malá, odolnost vůči peronospoře je dobrá, vůči botrytidě průměrná, vůči oidiu je odrůda citlivá, požadavky na polohu a na půdní typy má průměrné, zimnímu mrazu odolává relativně dobře. Odrůda je robustní a stabilně dobře výnosná při vysoké cukernatosti moštu a střední aciditě. V Německu na pokusných plochách bylo v letech 1977-2003 dosaženo průměrných výnosů 12,8 t/ha při průměrné cukernatosti moštu 87,2 °Oe a aciditě 9,2 g/l.
Charakteristika vína: Poskytuje žlutavá vína se zeleným reflexem, elegantní, tělnatá, s jemným ovocitým buketem, typově snad trochu připomínající Kerner. Bezcukerný extrakt ve víně je v dlouhodobém průměru 20,4 g/l. Literatura a internetové zdroje: 71, 74, 75, 163, 166, 170, 171, 176, 181, 202, A)Die Kreuzungseltern deutscher Rebenneuzüchtungen im Fokus - Was sagt der genetische Fingerabdruck? Maul, E., Schumann, F., Hill, B.H.E., Dörner, F., Bennek, H., Laucou, V., Boursiquot, J.-M., Lacombe, T., Zyprian, E., Eibach, R., Töpfer, R. Deutsches Weinjahrbuch 2013 (64. Jahrgang), Seite 128-142, ISBN 978-978-3800177837, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J.et al. Allen Lane, 2012.

Jurançon blanc

28. srpna 2017 v 15:39 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - J
Synonyma: Brachetto Bianco, Braquet, B. Blanc, Dame Blanc, D. Blanche, Jurancon, Jurançon blanc (Francie, cd. 379, no. 1291), Notre Dame, Plant de Dame Blanc, P. Debout, P. Dressé, Quellat, Quillard, Quillat, Sans-Pareil, Secal, Secan, Vadret
Původ a rozšíření: Jurançon blanc je autochtonní, středně pozdní až pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z francouzského regionu Sud-Ouest, dnes již zde pěstovaná vzácně a pravděpodobně ohrožená úplným vymizením z vinic. Roku 1989 byla vysazená na 137 ha, roku 2011 již pouze na 6 ha (roku 1958 ještě na 5.755 ha)30. Tvoří součást AOC Armagnac a Cognac, kde slouží k výrobě destilátů. K dispozici již není žádný registrovaný klon této odrůdy. Dle výsledků analýzy DNA, publikované roku 2002, má být tato odrůda přímým potomkem odrůdy Gouais blancA, ovšem následná analýza, publikovaná roku 2012, tyto výsledky nepotvrdila a stanovila, že se jedná o křížence odrůd Folle blanche x Pruéras199. Jako první z ampelografů zmiňují tuto odrůdu H. Goethe (1887) a P.Viala a V. Vermorel (1905-10)163.
Název odrůdy: I když dnes odrůda není pěstována v okolí obce Jurançon v departmentu Pyrénées-Atlantiques, v regionu Sud-Ouest, její název je od jména obce odvozen.
Možné záměny: Odrůda Jurançon blanc není bílou formu odrůdy Jurançon noir, ačkoli určité příbuzenské vztahy zde patrně jsou. Netvoří ani součást vín AOC Jurançon. I přes některá podobná či shodná synonyma není identická s odr. Brachetto, Brachet blanc či Blanc Dame.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou silně bíle vlnatě plstnaté, se slabým červeným nádechem, mladé listy jsou na rubu silně vlnatě plstnaté, na líci puchýřnaté. Dospělé listy jsou okrouhlé, pětilaločnaté s hlubokými výkroji, které jsou otevřené, s oblým dnem, líc listu je drsně puchýřnatý, rub listu je mírně až středně silně plstnatý a štětinkatý, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají rovné strany a širokou bázi, řapíkový výkroj je uzavřený až velmi silně překrytý, vzácněji úzce otevřený, lyrovitý, žilnatina listu je v oblasti řapíku slabě až průměrně pigmentovaná antokyany. Hrozny jsou malé až středně velké, kratší, válcovitě kuželovité, kompaktní, občas s křidélky, stopky jsou krátké a silné, bobule malé až středně velké, kulaté, světle zelené až zlatožluté, s tečkou na líčku, s měkkou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou dlouhé a silné. Růst je středně bujný, letorosty vzpřímené. Odrůda je citlivá vůči peronospoře a oidiu, velmi náchylná k botrytidě, nemá sklon ke sprchávání květenství, preferuje krátký řez. Raší středně pozdně, 7 dnů po Chasselas, dozrává středně pozdně až pozdně, 20-25 dnů po Chasselas.
Charakteristika vína: Dává neutrální vína vysoké acidity s nižším obsahem alkoholu, chudá na buketní a aromatické látky. Destiláty jsou průměrné kvality, suché, málo aromatické a nepříliš perzistentní. Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 35, 120, 163, 166, 176, 199, 202, A)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M., Lacombe T., Bowers J. et Meredith C. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2016-04-08]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2016-04-08]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Junta de Andalucia

28. srpna 2017 v 15:38 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Junta de Andalucia, Consejeria de Agricultura y Pesca, C.I.F.A. (dnes IFAPA)A, to je celý název španělské agrární poradenské organizace, která se na jednom ze svých detašovaných pracovišť m.j. zabývá též šlechtěním nových odrůd, vhodných pro pěstování v regionu Jerez. Šlechtění těchto odrůd probíhá na pozemcích Rancho de la Merced poblíž města Jerez de la Frontera v provincii Cádiz. Pod vlastními názvy, tedy bez písmenného nebo číselného kódu křížení, uvádí katalog VIVC163 nebo stránky amerických šlechtitelů156 přes stovku kříženců původu Vitis vinifera, moštových odrůd, u kterých je zpravidla jednou z rodičovských odrůd jedna ze dvou typických odrůd regionu Jerez, Palomino fino či Pedro Ximenes (někdy též obě současně). Vzhledem k uvedeným rodičovským odrůdám a k zaměření vinařů v regionu Jerez je většina kříženců určena k výrobě bílých vín. Ke známějším patří například odrůdy Abaca, Abadesa, Caballete, Cantaro, Corredera, Pajolera či Yedra. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, *Junta de Andalucia [online, 2016-04-08]. Dostupné z: http://www.juntadeandalucia.es/index.html.

Juhfark

28. srpna 2017 v 15:33 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - J
Synonyma: Bácsó, Balatoni Szölö, Bárányfarkú, Boros, B. Fehér, B. Vekonnyheju, Budai Góhér, Coada Oii, Csomorika (mylně), Durbancs, Durbants, Dünnschalige, Fehér Boros, F. Kadarka, Fehérszölö, Hosszunyelü, Ifark, Ihfarkú, Jufarco, Juhfark (Fr., cd. 2254), Juhfarks Weisser, Juhfarkú, J. Gelber, Keserü, Kukuruztraube, Lämmerschwanz (Německo), Langer Weisser, Mohacsi, Mustafer, Musztafehér, Nyarhaju, Nyarheju, Oocji Rep Bili, Ovčji Rep bijeli (Chorvatsko), Oveji Rep, Papai, Rokafark, Sárboros, Sarga Boros, Sárfeher, Schweifler, Szeplös, Szölö Budai Goher, Tämmerschwanz Weisser, Tarpai, Török Buza Szölö, Tokayer Langer Weisser, Tokayer Weiss, Vékonyheju, Vinase
Původ a rozšíření: Juhfark je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd (proles orientalis, subproles caspica) pocházející patrně z území dnešního MaďarskaA či obecně z Rakousko-Uherska (někdy je udáváno též Štýrsko). Před révokazovou kalamitou byla hojně rozšířená v celém Maďarsku, o čemž svědčí bohatá synonymikaA, dnes je pěstována především v regionu Somló, často ve smíšené výsadbě s odrůdami Furmint a Ryzlink rýnský, se kterými je také často mísena do cuvée, dále ji najdeme v okolí Györu a v regionech Balatonfüred-csopaki a Etyek-budai, ale též na Slovensku, v okolí města Komárom. V Maďarsku byla odrůda Juhfark roku 2013 vysazena na ploše 187,5 haA. N. Mirošević (2003) uvádí, že pod názvem Ovčji rep bijeli lze tuto odrůdu ještě objevit v počtu několika keřů ve smíšených výsadbách ve starých vinicích centrálního Chorvatska, v okolí Petrinje, na úpatí pohoří Vukomeričke Gorice a Pleševica, v oblasti Moslavina a Prigorje, je ovšem možné, že z vinic již zcela vymizela, na pokusných vinicích v Chorvatsku není pěstována a není také zcela jisté (i kdaž je to pravděpodobné), zda je geneticky identická s odrůdou Juhfark (ampelografická charakteristika odrůdy Ovčji rep bijeli viz)B. V ampelografické literatuře odrůdu Juhfark poprvé zmiňují A. Traenhart (1844), A. von Regner (1876), H. Goethe (1887) a další163. Název odrůdy v překladu z maďarštiny znamená "ovčí ocas" (stejně jako pravděpodobné chorvatské synonymum Ovčji rep bijeli) a vztahuje se samozřejmě ke tvaru hroznů, podobně například vznikl v Itálii název odrůdy Coda di Pecora (Coda di Volpe bianca) a v Portugalsku název Rabo de Ovelha. Právě pro tvar hroznů byla odrůda Juhfark v Maďarsku zaměňována s odr. Csomorika, obě mají v synonymice název Lämmerschwanz, v překladu z němčiny "jehněčí ocas", stejně jako další maďarská odrůda Hárslevelü.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně plstnaté, bez pigmentace antokyany. Internodia a nodia jsou oboustranně zelená. Apikální listy jsou světle zelené, výrazhně členěné, první bazální list je zelenožlutý s bronzovým nádechem, na rubu lysý. Dospělé listy jsou velké, pentagonální, pěti- až sedmilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, někdy se zoubkem, tenké, zkroucené, na líci sytě zelené, středně silně vrásčité, silně puchýřnaté, na rubu, na ploše velmi slabě plstnaté, na žilnatině středně silně štětinkaté, řapíkový výkroj je lyrovitý, úzce otevřený až uzavřený s průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, řapík je narůžovělý, žilnatina listu bez pigmentace antokyany. Zoubky mají konvexní strany. Listy na podzim žloutnou. Hrozny jsou středně velké (170 g), protáhle válcovité bez křidélek, kompaktní, stopky velmi krátké, bobule jsou středně velké, oválné, zelenkavě bělavé až žlutavé s tendencí rezavět na osluněných líčkách, s tenkou, středně pevnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou jemně aromatické chuti, střední až vysoké cukernatosti (15-17, ale až 23°Brix) při dostatečné až vysoké aciditě (až 12 g/l). Dužina obsahuje středně velká, čokoládově hnědá, oválná semena se středně dlouhým zobáčkem. Plodnost bazálních pupenů je vysoká, výnosy dává odrůda průměrné. Růst je středně bujný, letorosty jsou polovzpřímené. Jednoleté réví je světle hnědé, rýhované, na průřezu eliptické, internodia krátká, středně silná, pupeny světle hnědé, matné, velké. Odrůda raší a zaměká středně pozdně, dozrává od konce září do poloviny října, je náchylná k perponospoře, hnilobě hroznů a botrytidě a velmi citlivá vůči mrazu, průměrně odolává oidiu a škůdcům. Nejlépe prospívá na sopečné, čedičové půdě v regionu Somló, ale daří se jí i v půdách s vyšším obsahem vápníku a obecně na půdy není náročná, pro sklon ke hnilobě preferuje sušší stanoviště. Odrůdová vína jsou řazena mezi ta nejlepší maďarská vína, jsou slámově žlutá, elegantní, mají plné tělo, vyšší obsah alkoholu, vyšší zbytkový cukr a dostatečnou, svěží, "mužnou" kyselinku, jemnou florální a hroznovou vůni, mineralitu, jsou ryzlinkově ovocitá s aroma jablek, lískových oříšků, s jemnou mandlovou hořčinkou v závěru. Jsou schopná až desetiletého zrání na lahvi. Hrozny jsou vhodné i k výrobě výběrů a slámových vín. V cuvée s odrůdami Furmint a Ryzlink rýnský mají výsledná vína pevný charakter, vyšší aciditu a dobře vyzrávají v láhvi. Zajímavost: Vína z odrůdy Juhfark bývají nazývána "vínem následníků trůnu". Legenda praví, že na příkaz císařovny Marie Terezie museli mladí habsburští princové vypít skleničku vína ze Somló před svatební nocí, což jim mělo spolehlivě zaručit mužského potomka a následníka trůnu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 66, 68, 163, 166, 176, 199, 202, A)"Somlói Juhfark" Veszprém Megyei Értéktárba történő felvételéhez. Somlói Tájegységi Értéktár. Dr. Májer János. JAVASLAT, Doba, 2014. május 9. [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://ertektar.vpmegye.hu/images/tartalom/archiv/somloi_juhfark.pdf, B)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2016-11-08]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, *Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. Halaszi, G. et al. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, *Szabó Pincészet. Juhfark [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://somloijuhfark.hu/juhfark, *Szent Gellért Borház [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.szentgellertborhaz.hu/borvidekek.html, *Hungaricum Borszalon [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://hungaricumborszalon.hu/szoloadatlap/szolo/1, *Gasztronauta.blogter.hu [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://gasztronauta.blogter.hu/309328/juhfark__minden_amit_tudni_szerettel_volna_de_nem_volt_kitol_megkerdezni, *Isoenzyme and microsatellite analysis of Vitis vinifera L. varieties from the Hungarian grape germplasm. Jahnke, G. et al. Scientia Horticulturae, The Netherlands 120 (2) 213-221 (2009) [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304423808004470, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Jubileum 75

28. srpna 2017 v 15:30 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - J
Synonyma: Jubiläum 75 (Rakousko, Německo), Jubilaeum 75, Jubilejní 75 (ČR), K. 11, Kecskemet 11, Miklostelep 11
Původ a rozšíření: Jubileum 75 je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, podle původních údajů šlechtitelů kříženec odrůd Ezerjó x Szürkebarát (Rulandské šedé)163, A. Autory křížení z roku 1951 jsou maďarští soukromí šlechtitelé András Kurucz a István Kwaisser, křížení bylo provedeno v Kecskemétu. Analýza DNA, publikovaná roku 2012 prokázala, že údaje šlechtitelů o rodičovských odrůdách nebyly správné, ve skutečnosti se jedná o křížence odrůd Kövidinka x Savagnin blanc199. Odrůda je od poloviny sedmdesátých let 20. století pěstována v Maďarsku, převážně v oblastech Csongrád, Kunság a v okolí Balatonského jezera, roku 1997 byla vysazena na ploše 647 ha, roku 2000 již pouze na ploše 290 haB.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Růst je středně bujný, výnosy dává odrůda průměrné. Vrcholky letorostů jsou otevřené, první bazální list je zelený s bronzovým nádechem. Dospělé listy jsou pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je mírně překrytý s průsvitem, s ostrým dnem, žilnatina listu na obou stranách a řapíky jsou nachově zabarvené antokyany. Hrozny jsou kuželovité s křidélky až rozvětvené, středně husté, bobule jsou narůžovělé až růžově červené, se šťavnatou dužinou nižší cukernatosti a střední acidity, obsahující semena. Odrůda dozrává od poloviny do konce října, dobře odolává hnilobě hroznů a díky pozdnějšímu rašení též pozdním jarním mrazům, ale je citlivá vůči zimním mrazům. Hrozny poskytují vína zelenožluté barvy, s elegantním odrůdovým aroma, ale často méně plná. Literatura a internetové zdroje: 26 (Francie, cd. 3445), 163, 166, 176, 199, 202, A)Hungaricum Borszalon [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://hungaricumborszalon.hu/szoloadatlap/szolo/35, *Vinopedia.hu [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://vinopedia.hu/jubileum-75.

Jubiläumsrebe

28. srpna 2017 v 15:25 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - J
Synonyma: Cvai Gold, Jubilejni, Jubilens Rebe, Jubileumtrebe, Klosterneuburg 24-125, NR. 24-125,
Zuchtnummer 48
Původ a rozšíření: Jubiläumsrebe je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Veltlínské červené rané x Portugal šedýA, B, 199. V literatuře byly jako rodičovské odrůdy dlouho mylně uváděny odrůdy Modrý Portugal x Frankovka, katalog odrůd VIVC udává místo Portugalu šedého otcovskou odrůdu Modrý Portugal163. Autorem křížení z roku 1922 je profesor Fritz Zweigelt (HBLAuBA - Höhere Bundeslehranstalt und Bundesamt für Wein- und Obstbau, Klosterneuburg, Rakousko). Odrůda byla v Rakousku roku 1999 vysazena na 61 ha (Burgenland, Steiermark). Pokusné výsadby odrůdy jsou v Česku, v Německu (Nahe a Rheinhessen, roku 2004 na 1 ha)163, v Maďarsku a na Slovensku. Název odrůdy se vztahuje k jubileu (výročí) sto let od založení rakouské šlechtitelské stanice Klosterneuburg.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, takřka bez antokyanové pigmentace. Nodia a intenodia jsou zelená, červeně žíhaná, takřka lysá, pupeny jsou středně silně pigmentované antokyany. Úponky révy jsou kratší až středně dlouhé. Mladé listy jsou světle zelené s jemným bronzovým nádechem, skoro bez pigmentace antokyany, na rubu, na ploše silně vlnatě plstnaté, na žilnatině slabě štětinkaté. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé až pentagonální, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, na profilu zvlněné a dolů podehnuté, líc je slabě vrásčitý, středně silně puchýřnatý, lysý, žilnatina na líci je štětinkatá, rub je slabě plstnatý a slabě štětinkatý, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají konvexní strany a širokou bázi, žilnatina listu je slabě pigmentovaná antokyany, řapíkový výkroj je překrytý s malým průsvitem či bez průsvitu, s ostrým dnem, řapík listu je kratší či stejně dlouhý, jako střední žíla listu, bývá slabě plstnatý. Na podzim listy žloutnou, v blízkosti hlavní žilnatiny se barví do červena. Hrozny jsou středně velké, průměrně husté až husté, krátce válcovité, někdy s 1-3 křidélky, stopka krátká, středně lignifikovaná, bobule středně velké, okrouhlé, nejednotné co do velikosti i barvy, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou šedorůžové až světle červenohnědé barvy, s nezbarvenou, měkkou a šťavnatou dužinou neutrální až mírně aromatické chuti, obsahující semena. Stopečky jsou krátké a lehce oddělitelné. Jednoleté réví je eliptického průřezu, tmavohnědé, rýhované, takřka lysé, lenticely chybí. Růst je slabý až středně bujný, letorosty polovzpřímené. Odrůda raší raně, kvete, zaměká a dozrává středně pozdně, je citlivá vůči pozdním jarním mrazům, ale je schopna vyzrát i v chladnějších polohách. Odolnost vůči mrazu je průměrná, vůči houbovým chorobám mírně podprůměrná.
Charakteristika vína: Odrůda Jubiläumsrebe je pro vysokou cukernatost moštu vhodná pro výrobu dezertních vín QmP, při získávání slámových vín nemají hrozny sklon být napadány botrytidou, nevýhodou někdy v takových případech bývá nižší acidita moštu. Odrůdová vína jsou zlatožluté barvy, jemná, medově sladká, ovocitá, bohatá na alkohol, s nižší až střední aciditou, jsou schopná střednědobého ležení na láhvi. Literatura a internetové zdroje: 89, 163, 165, 166, 170, 171, 176, 181, 199, 202, A)Microsatellite markers for grapevine. A state of the art. Sefc, K.M. et al. Molecular Biology & Biotechnology of the Grapevine, Kluwer Academic Publishers, 433-462. 2001 [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://blog.sciencenet.cn/home.php?mod=attachment&id=8561, B)Reconstruction of a grapevine pedigree by microsatellite analysis. Sefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 97 (1-2), 227-231. 1998 [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://gvd.biology.uoc.gr/gvd/pdf/TAGSefc.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Johnson, B.T.

28. srpna 2017 v 15:24 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Byron T. Johnson byl americký soukromý šlechtitel, který se věnoval šlechtění nových, hybridních odrůd révy či selekci původních, amerických druhů révy. Z jeho dílny pochází řada stolních a moštových odrůd (americké stránky šlechtitelů révy156 jich uvádějí 28, katalog odrůd VIVC pouze menší část), označených šlechtitelským kódem, v případě odrůd Beaufort, Beaumont, Joyous, Kee-Wah-Din a Scioto nesoucích též vlastní název. Většina odrůd byla vyšlechtěna v 70. a 80. letech 20. století ve městě Cincinnati, ve státě Ohio. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 202, *Five new grape varieties Kee-Wah-Din, Scioto, Joyous, Beaufort, Beaumont. Johnson, B.T., 1982. Fruit varieties journal 36(2): 60-61.

Johanniter

28. srpna 2017 v 15:22 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - J
Synonyma: Йоханнитер (Rusko, Ukrajina), Fr 177-68, Johanniter (Francie, cd. 6636)
Původ a rozšíření: Johanniter je středně pozdní až pozdní moštová odrůda, interspecifický kříženec (dle VIVC odrůda původu Vitis vinifera)163 odrůd Ryzlink rýnský x Freiburg 153-39 = (Seyve Villard 12-481 x (Pinot gris x Chasselas blanc) z roku 1968 (Dr. Johannes Zimmermann, Staatliches Weinbauinstitut Freiburg). Odrůda byla v Německu vysazena roku 2007 na ploše 59 ha, především ve Würtembersku. Najdeme ji roku 2010 na 12 ha ve Švýcarsku, kde patří od roku 2009 mezi odrůdy, připuštěné k pěstování136 a dále na menších plochách v Belgii a okrajově například také v Polsku. Od roku 2013 je zapsána také v národním katalogu italských odrůd (cd. 469), pěstována je sporadicky na severu Itálie, v regionech Veneto a Lombardie197. Název odrůdy je odvozen od křestního jména šlechtitele, který byl mimo jiné také ředitelem Freiburgského šlechtitelského institutu.
Charakteristika odrůdy: (H) Odrůda je vzhledem podobná Ryzlinku rýnskému. Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně plstnaté, slabě zabarvené antokyany. Mladé listy jsou zelené s bronzovým nádechem. Dospělé listy jsou malé až středně velké, pětilaločnaté s hlubokými výkroji, líc je matný, silně puchýřnatý, řapíkový výkroj je překrytý s malým průsvitem. Žilnatina listu je slabě pigmentovaná antokyany. Hrozny jsou středně velké až velké (180 g), husté, protáhle válcovité, bobule jsou středně velké (16 x 16 mm), okrouhlé, zelenožluté, v době zralosti pokryté tmavšími skvrnkami. Dužina je velmi příjemné, ovocité chuti, připomínající mandarinky. Jednoleté réví je tmavě hnědé. Rašení a kvetení jsou rané až středně pozdní, zhruba stejné, jako u odr. SZ, zrání je středně pozdní až pozdní, mezi SZ a RR, SAT je 2800°C, v Polsku tato odrůda dozrává 5.-15. října. Růst je středně bujný, réví dobře vyzrává, odrůda nemá sklon ke sprchávání ani ke chloróze, dobře odolává zimnímu mrazu (až do -24°C), oidiu a botrytidě, mírně citlivější je vůči peronospoře, citlivější je také ke hnilobě hroznů, ohrožována bývá i pozdními jarními mrazy. Nároky na stanoviště jsou střední. Výnosy poskytuje průměrné, vyšší, než SZ s nepatrně nižší aciditou moštu, odrůda je považována za velmi kvalitní mezi rezistentními odrůdami a je vhodná k ekologickému hospodaření. V Německu poskytla tato odrůda v průměru padesáti sklizní výnos 13,3 t/ha při cukernatosti moštu 85,1 °Oe a aciditě moštu 11,5 g/l.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou plná, ovocitá, typově stojí mezi RR a RŠ, mají měkčí kyselinky, v pikantní chuti a vůni můžeme hledat meloun, mandarinky a hrušky. Na mladých vinohradech je kvalita vín různých ročníků poměrně rozdílná.
Literatura a internetové zdroje: 26, 71, 74, 75, 77, 100, 136, 163, 166, 181, 197, 202, *Johanniter. Basler, P., Pfenninger, H. Eidgenössische Forschungsanstalt Wädenswil. Schweiz. Z. Obst-Weinbau Nr. 5/2001 [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.agroscope.admin.ch/publikationen/einzelpublikation/index.html?pubdownload=NHzLpZeg7t,lnp6I0NTU042l2Z6ln1acy4Zn4Z2rZpnG3s2Rodelnqh1eX13f2ym162dpYbj08,Gpd6ema2OoaCYiJ_w, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2016-04-07]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm, *Encyklopedie révy vinné. Pavloušek, P. Computer press, 2007. 320 stran. ISBN: 9788025117040, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Joannès Seyve

28. srpna 2017 v 15:20 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Pod názvem Joannès Seyve (též JS) s číselným kódem křížení uvádí katalog VIVC řadu (konkrétně 52) interspecifických kříženců z dílny francouzského biochemika, soukromého šlechtitele-hybridisty jménem Joannès Seyve (1900-1966). Své odrůdy šlechtil přibližně v polovině 20. století v obci Bougé-Chambalud, ve francouzském départementu Isère. Seyve velmi často nezanechal žádné písemné materiály, které by se týkaly jeho šlechtitelské práce, takže rok křížení a někdy ani rodičovské odrůdy nejsou známé nebo bývají přinejmenším nejisté. Při své práci často používal hybridy řady Seibel, tedy křížence dalšího známého francouzského šlechtitele Alberta Seibela, vyšlechtěné většinou v 60. letech 19. století. Zajímavostí je, že i otec šlechtitele, Bertille Seyve (1864-1939) a bratr šlechtitele, Bertille Seyve junior (1895-1959) vyšlechtili mnoho hybridních odrůd, většinou pod názvem Seyve-Villard, patří k nim například odrůdy Seyval blanc a Villard noir (dále v této práci viz. heslo Seyve). Nejznámějším křížencem šlechtitele Joannèse Seyveho je patrně moštová odrůda Chambourcin (Joannès Seyve 26-205), kterou uvádíme samostatně pod svým odrůdovým názvem. Poměrně významné množství odrůd, které Joannés Seyve vyšlechtil, sice přímo nenašlo využití jako moštové či stolní odrůdy, ale stalo se v pozdější době pro další šlechtitele významným materiálem při křížení nových moštových, stolních či podnožových odrůd.
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 166.

Jampal

28. srpna 2017 v 15:17 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - J
Synonyma: Boal Rosada, Boal Rosado, Cercial, Jampal (Francie, cd. 1524), Jampaulo, Jampolo, Jampoulo, Jeampaul, Joao Paolo, Joao Paulo, Pinheira Branca, Pinheira Branco
Původ a rozšíření: Jampal je autochtonní, středně pozdní portugalská moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu portugalských odrůdA. Je pěstována převážně na jihozápadě země, v regionech Estremadura, Ribatejo a Terras do Sado, ale připuštěná k pěstování je též v regionech Douro (Cima Corgo), Beiras a na Azorách, roku 2010 byla v Portugalsku vysazena na celkové ploše 106 ha163. Tvoří součást vín DO Alenquer, Arruda, DoTejo, Douro, Encostas D'Aire, Óbidos a Torres Vedras a dále mnoha vín kategorie IGP84. Nejlepších výsledků dosahuje na poloostrově Setúbal, v oblasti Torres Vedras na sever od Lisabonu a dále v oblasti Colares. Ampelograf Costa (1900)83 sice poukazuje na jemné aroma a dobrou strukturu odrůdových vín, ale díky malým a kolísavým výnosům je odrůda málo rozšířená, kolem roku 1950 ji dokonce hrozilo vymizení a přetrvala pouze na starých vinicích. Dnes se o obnovu pěstování této odrůdy snaží a výborná odrůdová vína vyrábí například vinařství Biomanz se sídlem v Lisabonu186, v 21. století mají osazené plochy vinic s touto odrůdou rostoucí tendenci. Analýzy DNA prokázaly identicitu odrůdy Jampal s odrůdou Pinheira brancaB a příbuznost s odrůdou Castelao z údolí Douro186. Analýza DNA z roku 2015 stanovila, že odrůda Jampal je křížencem odrůd Cayetana blanca (Jaén blanco, Pardina) x Alfrocheiro, stejně jako odrůdy Mouratón, Cornifesto, Camarate tinto, Castelão, Malvasia preta, Casteloa, Casculho, Castelã a Moreto a že je příbuzná dalším portugalským odrůdámC.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené až poléhavé, výnosy jsou malé a kolísavé, odrůda je citlivá zejména na oidium a botrytidu. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, průměrně až silně bíle vlnatě plstnaté, slabě štětinkaté, okraje středně silně růžově pigmentované antokyany. Apikální listy jsou výrazně členěné, žluté s bronzovými skvrnami, pigmentace antokyany je slabá, apikální listy jsou na rubu, na ploše silně plstnaté a slabě štětinkaté, na žilnatině středně silně plstnaté a štětinkaté, první bazální list je žlutozelený, středně silně plstnatý. Internodia a nodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální často zelená s červenými pruhy, lysá, pupeny slabě pigmentované antokyany, úponky středně dlouhé. Dospělé listy jsou ploché až zkroucené, středně velké až větší, pětiúhelníkové, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými, otevřenými až uzavřenými výkroji bez zoubků, někdy ještě sekundárně členěné, líc listu je zvlněný, slabě vrásčitý a středně silně puchýřnatý, rub na ploše slabě ař středně silně plstnatý a velmi slabě štětinkatý, na žilnatině slabě štětinkatý, zoubky na okraji mají středně širokou bázi a konvexn strany, žilnatina je bez pigmentace antokyany, řapíkový výkroj je uzavřený s ostrým dnem, bez zoubků a bez ohraničení žilnatinou, řapík je kratší, než střední žíla listu, téměř lysý. Plodnost bazálních oček je velmi slabá. Hrozny jsou středně veké, kompaktní, stopky středně dlouhé, průměrně lignifikované, bobule středně velké, krátce eliptické, uniformní, žlutozelené, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou, s měkkou a šťavnatou dužninou neutrální chuti, vysoké až průměrné cukernatosti a střední acidity. Dužina obsahuje semena. Stopečky bobulí jsou krátké, obtížně oddělitelné od bobule. Jednoleté réví je eliptického průřezu, podélně rýhované, tmavě hnědé, lenticely chybí. Odrůda raší, kvete, zaměká i dozrává středně pozdně. Hrozny poskytují aromatická a extraktivní vína s tóny citrusových plodů, tropického ovoce a sušeného ovoce, s vyšším až průměrným obsahem alkoholu a se svěží či dostatečnou aciditou.
Literatura a internetové zdroje: 26, 83, 84, 163, 165, 166, 176, 186, 199, 202, A)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012 [online, 2016-03-31]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, B)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, C)Grapevine cultivar Alfrocheiro or Bruñal plays a primary role in the relationship among Iberian grapevines. Cunha, J. et al. Vitis 54 (Sp. Issue), 59-65 (2015) [online, 2016-03-31]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/download/4979/4769, *Discrimination of Portuguese grapevines based on microsatellite markers. Lopes, M.S. et al. Journal of Biotechnology 127, 34-44, 2006. [online, 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0168165606005025, *The Portuguese *Vitis vinifera* L. germplasm: Genetic relations between wild and cultivated vines. Cunha, J. et al. Ciencia e Tecnica Vitivinicola 25 (1) 25-37 (2010) [online, 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n1/v25n1a04, *Portuguese traditional grapevine cultivars and wild vines (*Vitis vinifera* L.) share morphological and genetic traits. Cunha, J. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 56 (7) 975-989 (2009) [online, 2016-03-31]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/226453287_Portuguese_traditional_grapevine_cultivars_and_wild_vines_Vitis_vinifera_L_share_morphological_and_genetic_traits_Genet_Resour_Crop_Ev, *A Vinha na Região Oeste de Portugal. Bernardino Eugénio da Cruz Jorge. [online, 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.prof2000.pt/users/bjorge/vinha/vinha.htm, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Jamieson, Andrew R.

28. srpna 2017 v 15:15 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Dr. Andrew R. Jamieson je kanadský šlechtitel, zaměstnanec Kentville Research Station (Atlantic Food and Horticultural Research Centre, Agriculture and Agri-Food Canada)A ve městě Kentville, ve státě Nova Scotia, který se v 80. a 90. letech 20. století věnoval šlechtění nových, hybridních odrůd révy. Katalog odrůd VIVC uvádí pod názvem Kentville red (KR) s číselným kódem dvě modré moštové odrůdy a pod názvem Kentville white (KW) sedm bílých moštových odrůd, které vyšlechtil ve spolupráci s Donem Graigem. V katalogu VIVC jsou u některých odrůd k dispozici i fotografie163.
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, A)Agriculture and Agri-Food Canada [online, 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.agr.gc.ca/index_e.php.

Jaeger, H.

28. srpna 2017 v 15:14 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Hermann Jaeger (1844-1895 ?) byl americký šlechtitel švýcarského původu, který se po své emigraci do USA věnoval šlechtění nových, hybridních odrůd révy či selekci původních, amerických druhů révy. Z jeho dílny pochází řada stolních a moštových odrůd (vyšlechtil údajně přes stovku odrůd, katalog odrůd VIVC jich uvádí 26), označených jménem Jaeger s pořadovým číslem, v případě odrůd Longworth, Dufour či Munson nesoucích též vlastní název. Známější je především stolní odrůda Munson. Většina odrůd byla vyšlechtěna ve druhé polovině devatenáctého století na farmě ve městě Neosho, v Missouri. Pozor na možnou záměnu s německým botanikem podbného jména, Hermann Jäger (1815-1890).
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 166, *Legend of Hermann Jaeger. www.MissouriRuralist.com - April 2009 [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://magissues.farmprogress.com/MOR/MR04Apr09/mor034.pdf.

Jacquére

28. srpna 2017 v 15:13 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - J
Synonyma: Altesse de Saint-Chef, Blanc des Ecoutoux, Buisserate, Cherché, Confechien, Coufe Chien (Roussillon), Coufechien, Cugnète, Cugnette, Cugniette, Jacquère (Francie, cd. 160, no. 1271), J. à bois rouge, J. à bois vert, J. Blanche, Jacquerre, Jacquière, Jaquere, Martin Col Blanc, Martin-Côt, M. Cot Blanc, Molette, M. de Montmelian, Patois Rossette, Plant de Myans, P. des Abimes, P. des Abymes, P. des Abymes de Myans, Redin, Raisin des Abîmes (in Tochon), Redin, Robinet (Conflans), Rossette, Rossettin, Roussette (Montmélian, Savojsko, s touto odr. není identická), R. de Montmélian
Původ a rozšíření: Jacquére je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis viniferaje jednou z hojněji pěstovaných autochtonních odrůd regionu Savojsko, odkud patrně také pochází. Pěstována je především na svazích hory Mont Granier, v okolí obcí Apremont, Abymes, Chignin, Cruet a St-Jeoire-Prieuré, ve Francii byla roku 2011 vysazena v pěti registrovaných klonech na ploše 1.000 ha30. Je zmíněna již v kronikách, které popisují zřícení části hory Mont Granier roku 1248, ampelografický popis uvádí až roku 1868 Pierre Tochon z Chambéry176, A, B. Slouží k přípravě cuvée vín apelací AOC Vin du Bugey a Vin de Savoie. Malé plochy vinic najdeme také ve frankofonních kantonech Švýcarska a v Portugalsku, kde je připuštěna k pěstování v subregionech Ribatejo a Oeste a tvoří součást vín IGP Penísula de Setúbal84. Dle analýzy DNA je Jacquére potomkem odrůdy Heunisch weiss, druhá rodičovská odrůda není známaC. Název odrůdy je dle jedné hypotézy spojen se jménem vinaře, který odrůdu přivezl do oblasti Savojska ve třináctém století, pro tuto hypotézu ovšem neexistují žádné důkazyA, B.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, bez štětinek, na špičce slabě červeně pigmentované antokyany. Mladé listy jsou světle zelené s bronzovými skvrnami až načervenalé, středně silně pigmentované antokyany, na rubu, na ploše i žilnatině, slabě pavučinovitě ochmýřené. Internodia a nodia jsou na dorsální straně zelená, červeně žíhaná, na ventrální skoro celá červená, takřka lysá, pupeny jsou slabě pigmentované antokyany. Úponky révy jsou středně dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké až velké, tří-, pěti-, někdy až sedmilaločnaté s hlubokými výkroji, horní výkroje jsou lyrovité, úzce otevřené až mírně překryté, s oblým dnem, dolní jsou často s paralelními stěnami, ve tvaru U. Okraj listu je mírně podehnutý, zoubkování je výrazné, s úzkou bází a rovnými stranami či s konkávní/konvexní stranou, líc listu je slabě puchýřnatý, lysý, nezvlněný, rub listu je na ploše slabě plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý, řapíkový výkroj je otevřený až s mírně překrytými cípy a průsvitem, s ostrým dnem, žilnatina listu je slabě až středně silně zabarvená antokyany, řapík je kratší, než střední žíla listu, takřka lysý. Jednoleté réví má eliptický průřez, je rýhované, žlutavě hnědé, lenticely chybí. Hrozny jsou středně velké, válcovitě kuželovité, velmi kompaktní, často s křidélky, stopky kratší až středně dlouhé, silné, málo lignifikované, bobule středně velké, okrouhlé až mírně eliptické, uniformní, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou zelenožluté až zlatožluté barvy s růžovým až bronzovým nádechem v úplné zralosti, dužina je měkká, šťavnatá, neutrální chuti, poněkud vyšší acidity, obsahuje semena. Stopečky bobulí jsou krátké, obtížně oddělitelné. Růst je středně bujný až bujný, letorosty polovzpřímené. Odrůda preferuje krátký řez, jílovito-vápencové a štěrkovité či kamenité půdy. Může být ohrožována pozdními jarními mrazy, je náchylná k hnilobě a botrytidě, poměrně dobře odolává oidiu a peronospoře. Výnosy jsou vyšší a stabilní, pokud nedojde k redukci sklizně řezem či redukcí počtu hroznů, mohou přesahovat 120 hl/ha a mošt je potom nekvalitní a má vysokou aciditu, z redukovaných sklizní je cukernatost a acidita moštu průměrná. Odrůda raší raně, současně s Chasselas až jeden den po této odrůdě, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává též středně pozdně, 20 dnů po Chasselas.
Charakteristika vína: Vína jsou lehčího typu, světle žlutá se zelenkavým odstínem, mají sklon k oxidaci a zpravidla by se měla pít jako mladá, jinak hrozí madeirizace. Buket odrůdových vín je florální, s bílými květy, někdy s herbálními tóny, aroma ovocité, se zelenými jablky až broskvemi a také s lískovými ořechy, někdy přechází až k máselným tónům, často se v něm vyskytuje křemen, dá se říci, že typově se podobají Rulandskému bílému. Mladá vína působí sice jednoduchým dojmem, ale jsou příjemně svěží, mladistvá, s přirozeným vyšším obsahem oxidu uhličitého, s citrusovými tóny a s typickou mineralitou. Můžete je podávat ke specialitám savojských Alp, například k fondue.
Literatura a internetové zdroje: 26, 27, 28, 29, 30, 35, 84, 120, 163, 165, 166, 176, 186, 188, 189, 199, 202, A)Traité Général de Viticulture, Ampélographie. Viala, P., Vermorel, V. Masson et Compagnie, Paris, 1905-1910. Vol. IV. [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://archive.org/details/traitegeneraldev00unse/, B)Cépages. Jacquére [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://mercury73.pagesperso-orange.fr/vds/1024cepages.html, C)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M., Lacombe T., Bowers J. et Meredith C. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2016-03-30]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Izsáki sárfehér (Arany sárfehér, Cetínske biele)

27. srpna 2017 v 8:11 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - I
Synonyma: Ижаки, Ижаки шарфехер, Исаки фехер, Неметдинка, Немеет сёлё, Фехердинка, Фехеркадарка, Хусардинка, Хусарсёлё (Rusko, Ukrajina), Alfölditraube Weiss, Arany Sárfehér (Maďarsko), Aranysaszla (Německo), Dinka Fehér, Fehér Dinka, F. Kadarka, Fehér Muskotály, Feherkadarka, Huszár Dinka, Huszár szőlő, Ijaki, Izakisárfehér, Izsáki, I. Fehér, Izsaki sarfeher (Francie, cd. 1613),Német Dinka, Németszölö, Nyirok, Sárfehér (mylně, Maďarsko), S. Szagos, Sperlin, Spirlin, Sváb Dinka, Szagos, Szőkeszőlő, Üvegszölö, Üveges, Vékonyheju, V. Zöldfehér, Weisser Kadarka
Původ a rozšíření: Izsáki sárfehér je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Karpatské kotliny, patrně z regionu Alföld. Poprvé ji zmiňuje F.X. Trummer roku 1855, dále například A. von Regner (1876) a E. Rathay (1888)163. Dlouho se předpokládalo, že je bílou varietou či pupenovou mutací odrůdy Kadarka kék (Pettenkofer, 1930, in Németh, M., 1967), kterou měl právě ve vinici odrůdy Kadarka kék nalézt a vyselektovat v letech 1873-1874 József Szélesi, velkým šiřitelem této odrůdy byl později István Fejzés a její pěstování propagoval také László Kostka z obce IzsákA, C, F. Tento názor ovšem analýza DNA z roku 2005 nepotvrdila, jde o svébytnou odrůduB. Dnes je pěstována v regionu Alföld, ve vinařské oblasti Kunság, v okolí Kecskemétu, především v obcích Ágasegyháza, Izsák a Nagykőrős, roku 2008 na ploše 1.634 ha163, osazené plochy mají mírně klesající tendenci, ještě v 60. letech 19. století bylo vysazeno asi 5.000 ha této odrůdyF. Dříve byla pěstována i v Rakousku, ve Štýrsku a jako stolní odrůda pod názvem Aranysaszla také v Německu.
Název odrůdy, uvedený dnes v katalogu VIVC, je odvozen od jména obce Izsák, situované nedaleko města Kecskemét, ve vinařské oblasti Kunság, odkud byla tato odrůda dále šířena. Původ adjektiva "sárfehér" je někdy vykládán tak, že velké bílé (fehér) hrozny jsou těžké a ulpívají na keři jako bahno (sár)A, F, pravděpodobnější ale je, že adjektivum je odvozeno od barvy bobulí a výraz "sár" odkazuje na hnědožlutou barvu vyzrálých bobulí. V Maďarsku se odrůda Izsáki sárfehér od roku 1999 oficiálně nazývá Arany sárfehérA, "arany" znamená v překladu z madarštiny "zlatý". Odrůdová vína jsou od roku 2006 vyráběna pod názvem Izsáki Arany Sárfehér, obdržela statut chráněného označení původu, Védett Eredetű Bor (VEB) a Districtus Hungaricus Controllatus (DHC)C, D.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Mutací odrůdy Izsáki sárfehér vznikla odr. Izsáki piros, velmi vzácně pěstovaná v Maďarsku163. Odrůda Sárfehér (F), pěstovaná též v Maďarsku, v severní části Zadunají, není s odrůdou Izsáki sárfehér identická a patrně jí není ani přímo příbuzná68, B, E, 199, dle analýzy DNA z roku 2012 je křížencem odrůdy Francuse s neznámou odrůdou163, 199. Název Sárfehér se vyskytuje též v synonymice odrůd Izsáki sárfehér, Juhfark, Berbecel, Honigler (Mézes fehér) a Vitouska Garganija, ale i tyto odrůdy katalog VIVC i maďarské ampelografické zdroje uvádějí samostatně68, B, E, 163. Varietou odrůdy Sárfehér by mohla být odrůda, označovaná jako Sárfehér (Somló)66, 202, kterou katalog VIVC nezmiňuje. Dále se dostáváme k odrůdě, pěstované historicky (a ještě dnes velmi vzácně k objevení na starých vinohradech) na Strážnicku pod názvem Frašták10, 108 (též Kadarka bílá, dávala zde tvrdá stolní vína, vhodná pro zahnání žízně v horkých letních dnech), tu pod názvem Frastak samostatně uvádí katalog VIVC163, kdysi byla chybně považována za mutaci odrůdy Kadarka kék9 a daleko spíše, než s odrůdou Kadarka fehér ji můžeme ztotožnit s odr. Izsáki sarfehér, stejně jako odrůdu, pěstovanou pod názvem Kadarka biela (Cetínske biele) vzácně na starých vinicích slovenské obce Veľký CetínF (tato odrůda je popsána níže).
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně plstnaté, bez pigmentace antokyany. Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy. První bazální list je světle zelený s bronzovým nádechem, na rubu středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké až velké, okrouhlé s protáhlým centrálním lalokem až pentagonální, miskovitě prohnuté, pěti-, někdy až sedmilaločnaté se středně hlubokými, otevřenými výkroji s oblým dnem, vyjímečně i se zoubkem, na profilu ploché až silně vlnitě zprohýbané, na líci středně silně vrásčité a silně puchýřnaté, na rubu, na ploše silně plstnaté, na žilnatině velmi silně štětinkaté, žilnatina listu je u báze slabě zabarvená antokyany do lila odstínu, zoubky mají konvexní strany, řapíkový výkroj je otevřený, klenutý či lyrovitý s oblým, někdy zaostřeným dnem, vzácněji uzavřený s průsvitem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, řapík je na zeleném podkladu růžovofialový. Hrozny jsou středně velké až velké, válcovitě kuželovité až rozvětvené, řídší až průměrně kompaktní, stopky krátké, bobule středně velké až velké, okrouhlé až mírně zploštělé, bělavě žlutavé až žluté, někdy až jantarově žluté barvy s lila tóny, se sklonem k rezivění na osluněných líčkách, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální až jemně muškátové chuti o průměrné cukernatosti 17-21 % při aciditě 7-9 g/l. Dužina obsahuje semena. Plodnost bazálních oček je průměrná. Odrůda raší a zaměká středně pozdně, dozrává v polovině října, ale sklízí se obvykle až ve druhé polovině tohoto měsíce. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené, výnosy jsou vysoké, 11-13 t/ha, je třeba dbát na to, aby nedošlo k přetížení keřů. Odolnost vůči mrazu je spíše podprůměrná (do -18°C), vůči houbovým chorobám relativně dobrá. Hrozny slouží k výrobě tichých bílých vín a k přímé spotřebě v čerstvém stavu. Odrůdová vína mají nižší obsah alkoholu, jsou bohatá na kyseliny (prům. 10 g/l), někdy až tvrdá, s jemným florálním a ovocitým aroma, které se zráním stává výraznějším, jako taková jsou dobrým základem šumivých vín (například Fajtapezsgője Blanc sec) či cuvée s aromatickými odrůdami s nižší aciditou moštu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 66, 68, 100, 163, 166, 176, 199, 202, A)Arany Sárfehér. Sárfehér szőlőfajta származásának rövid története [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.aranysarfeher.hu/modules.php?name=Arany_Sarfeher, B)Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. G. Halaszi, A. Veres, P. Kozma, E. Kiss, A. Balogh, Z. Galli, A. Szöke, S. Hoffmann a L. Heszky. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, C)Pincefalvak. Izsáki Arany Sárfehér [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.pincefalvak.hu/tema/197-izsaki-arany-sarfeher, D)Borportal.hu [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://www.borportal.hu/modules.php?name=Content&pa=showpage&pid=26, E)Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf, F)Dávno pestované odrody viniča Kadarka biela - Cetínske biele. Pospíšilová, D. et al. In: Vinič a Vino, 6/2010 [online, 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.vinicavino.sk/wp-content/uploads/2011/01/VINICaVINO_06_2010_vnutroCS4.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Hungaricum Borszalon [online, 2016-03-30]. Dostupné z: http://hungaricumborszalon.hu/szoloadatlap/szolo/1.

Cetínske biele (Kadarka biela)
Původ a rozšíření: Pozdní až velmi pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny balkánských odrůd (proles pontica, subproles balcanica, provarietas mesocarpa, subprovarieras macedonica), pěstovaná pod názvem Kadarka biela (Cetínske biele) v okolí obce Veľký Cetín, jako rarita, ojediněle, na starých soukromých vinicích.
Pokus o zařazení odrůdy do synonymiky katalogu VIVC: Název Cetínske biele katalog odrůd VIVC nezmiňuje, název Kadarka bela (též biela) je uveden v synonymice odrůdy Kadarka fehér, vše tedy svádí k tomu přiřadit název Cetínske biele do synonymiky odrůdy Kadarka fehér (konec konců "fehér" znamená maďarsky "bílá"). Pokud ovšem porovnáme ampelografické charakteristiky, synonymiku a údaje o výskytu odrůd Cetinske biele, Kadarka fehér a Izsaki sárfehér, máme tu několik nesrovnalostí. Předně, v katalogu VIVC uváděná synonyma (Kadarka bela a Kadarka biela) se vztahují k odrůdě, pěstované na Balkánském poloostrově, nikoli na Slovensku (Kadarka fehér by, nejen proto, mohla být identická se samostatně uváděnou balkánskou odrůdou Beljak). Kadarka fehér v Maďarsku nikdy nepatřila k hojněji rozšířeným odrůdám a dnes prakticky z vinic vymizela, odrůda Izsaki sárfehér patřila naopak v polovině 19. století k nejpěstovanějším maďarským bílým odrůdám a její rozšíření na Slovensko by se někdy v této době nechalo očekávat. Odrůdy Izsaki sárfehér a Kadarka fehér byly a jsou navzájem zaměňovány, v synonymice odrůdy Izsaki sárfehér lze nalézt název Fehér Kadarka a naopak, slovenští ampelografové uvádějí v synonymice odrůdy Kadarka fehér podstatnou část synonymiky odrůdy Izsaki sárfehér včetně názvu samotné odrůdy. Porovnání ampelografické charakteristiky odrůdy Cetínske bieleA s charakteristikou obou výše uvedených odrůd také hovoří pro ztotožnění odrůdy Cetínske biele s odrůdou Izsaki sárfehér, odrůda Kadarka fehér se odlišuje především tvarem listů. Dovolím si proto zařadit název Cetínske biele (na Slovensku též Kadarka biela) do synonymiky odrůdy Izsaki sárfehér (syn. mj. Arany sárfehér) a přidat do synonymiky této odrůdy i český název této odrůdy, tedy název Frašták (odrůda je jako Frastak samostatně uvedena v katalogu VIVC)163. Odrůda je pod názvem Frašták (mylně též Frašťák) historicky pěstována zejména na Slovácku a ještě dnes je velmi vzácně k objevení na starých vinicích na Strážnicku a na Bzenecku10, 108. Název Frašták svědčí o rozšíření této odrůdy na Moravu přes Slovensko, konkrétně přes město Hlohovec v Trnavském kraji (nacházející se asi 40 km jihovýchodně od obce Veľký Cetín), jehož starší slovenský název byl Frašták (vznikl z německého Freistadt an der Waag).
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty mají středně bujný růst a jsou rozprostřené spíše než přímo rostoucí. Vrcholky letorostů jsou žlutozelené s hnědým nádechem, okraje mladých listů jsou červenavé. Mladé listy jsou bronzově zelené, dospělé mají klínovitý tvar. Najčasteji jsou třílaločnaté se středně hlubokými výkroji, žilnatina na oboch stranách je zelená, čepel je středně silně puchýřnatá. Řapíkový výkroj je ve tvaru V, nejčastěji uzavřený, bez zoubku. Rub listu je na ploše slabě až středně silně plstnatý, žilnatina je lysá. Zoubky jsou málo výrazné. Hrozny jsou středně velké (19 x 11 cm, 300 g), kompaktní až středně kompaktní, válcovité s 3-4 křidélky, stopka krátká, bobule kulaté, menší (15 x 16 mm, 1,4 g) žlutozelené, na osluněné straně s hnědavým nádechem, s černou tečkou po vlizně, dužina je měkká, neutrální chuti, semená středně velká, hruškovitá až srdcovitá, s krátkým zobáčkem. Jednoleté réví je silné, žlutohnědé, tečkované, očka jsou středně velká, špičatá. Pozdní odrůda dozrává ve druhé polovině října, ale někdy až začátkem listopadu. Vyhovují jí aluviální půdy lehčího typu, nemá ráda suché půdy, vyžaduje ty nejlepší polohy. Vyhovuje jí nižší zatížení keřů, je velmi plodná, poskytuje výnosy 15,5 t/ha. Cukernatost moštu je nižší, 14,5 °NM, acidita vysoká, 10,6 g/l. Odrůda raší pozdně a nebývá proto ohrožována pozdními jarními mrazy, dobře také regeneruje, na zimní mrazy je poměrně citlivá. Houbovým chorobám odolává tato odrůda průměrně. Odrůdová vína jsou na Slovensku vzhledem k dosažené cukernatosti moštu tenká, drsná, kyseliny jsou v nich výrazné a ostré.
Literatura a internetové zdroje: 10, 108, 163, A)Dávno pestované odrody viniča Kadarka biela - Cetínske biele. Ing. Dorota Pospíšilová, PhD., Ing. Daniel Sekera, PhD., Ing. Rastislav Šimora. In: Vinič a Vino, 6/2010 [online, 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.vinicavino.sk/wp-content/uploads/2011/01/VINICaVINO_06_2010_vnutroCS4.pdf.

Italica

27. srpna 2017 v 8:05 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - I
Synonyma: Incrocio Cosmo 103, (VxRI) 103, Verdiso B. x Riesling Italico B. 103
Původ a rozšíření: Italica je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Verdiso x Ryzlink vlašský163, A (Prof. Italo Cosmo, Experimental Institute for Viticulture, Conegliano). Odrůda je autorizována pro pěstování v provincii Treviso v regionu Veneto, v okolí města Conegliano byla roku 2010 vysazena na ploše 367 ha. Tvoří součást vín IGT Alto Livenza, Colli Trevigiani, Delle Venezie, Marca Trevigiana, Veneto a Veneto Orientale197. Křížení samotné bylo provedeno v 50. letech, v 60. letech byla provedena selekce a byl získán klon IC 103, ten byl roku 1976 zapsán do národního katalogu italských odrůd (cd. 278)197.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Italica si zachovává některé znaky odr. Verdiso, např. tvar listů, zatímco tvar hroznů a bobulí připomíná Ryzlink vlašský. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, průměrně až silně vlnatě plstnaté, bez štětinek, žlutavě zelené s bronzovým nádechem, velmi slabě až slabě pigmentované antokyany. Letorosty jsou vzpřímené, nodia a internodia oboustranně zelená, lysá, internodia někdy na dorsální straně červeně pruhovaná, pupeny jsou středně silně pigmentované antokyany, úponky jsou středně dlouhé až dlouhé. První bazální list je zelený, na rubu, na ploše i žilnatině je středně silně plstnatý, bez štětinek. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální až klínovité, miskovitě prohnuté, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými, úzce otevřenými až mírně překrytými horními výkroji s oblým dnem bez zoubku, na okrajích jsou podehnuté, líc listu je světle zelený, slabě vrásčitý a slabě až průměrně puchýřnatý, lysý, rub listu je na ploše velmi slabě až slabě plstnatý, bez štětinek, na žilnatině slabě plstnatý, bez štětinek, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru V až lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je bez pigmentace antokyany. Zoubky mají rovné či konkávní/konvexní stranu, jsou málo až středně výrazné, se širokou bází. Řapík je lysý, o něco kratší až stejně dlouhý, jako střední žíla listu. První květenství je na 2-4 nodiu, průměrný počet květenství na výhon je 2,1-3, plodnost bazálních oček bývá vysoká. Hrozny jsou středně velké až větší, válcovitě kuželovité s 1-4 křidélky nebo pyramidální, středně kompaktní až kompaktní, stopky jsou středně dlouhé, lignifikované pouze u báze, bobule jsou uniformní, středně velké, okrouhlé, s průměrně ojíněnou, silnou, pevnou slupkou zelenožluté barvy, s velmi šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující středně velká semena. Hilum je zřetelné. Stopečky bobulí jsou krátké, snadno oddělitelné od bobule. Odrůda raší středně pozdně až pozdně, kvete, zaměká a dozrává středně pozdně. Poskytuje průměrné až vyšší výnosy, vzhledem k nižší aciditě je třeba hrozny sklízet časněji. Odolnost této odrůdy vůči houbovým chorobám je průměrná. Odrůdová vína jsou jemná, typově neutrální, s mírně nahořklou mandlovou dochutí.
Literatura a internetové zdroje: 36, 46, 47, 58, 163, 176, 197, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121 (8), 1569-1585. 2010 [online, 2016-03-29]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs00122-010-1411-9, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Iordan (Járdovány fehér)

27. srpna 2017 v 8:01 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - I
Synonyma: Ananas, Ananasse, Ardany, Baldoaie, Baldoale, Baldouie, Corb Alb (v překladu "bílý havran"), Corbeau Blanc, Eroesbodony, Fehér Bodony, F. Járdovany, F. Karai, F. Tökös, Fehérbodony, Giordan, G. Alb, Gordan (Argentina, Čína, Francie, Maďarsko, Rumunsko), G. Alb, G. Mare, G. Mic, Gordana, Gordin Mare, Gorgan, Gornisch, Iardovany, Iordovany, Iordahan, Iordan (Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina) I. Alb, I. Ananas, I. Galben, I. Verde, Iordana (Rumunsko, Slovencko, Česká republika), Iordovan, Iordovanã, Jardovan, Jardovani (Bulharsko), J. Havasi (Maďarsko68), Jardovany (Francie, cd. 362), Járdovány Fehér (Maďarsko), Jordan, J. Akalb, J. Alb, J. Ananas, J. Galben, J. Verde, Jordana (Bulharsko), Jordanca, Jordovan, J. Fehér, Jordovani, Kisezuest, Klein Silberweiss, Oereg Tökös, Pataki, Pécsi Tökös, Timpurie (Francie), Vilagos, Zemoasa (Moldavsko, Rumunsko), Zemoase (Ukrajina), Zemoasse, Zhordovan
Původ a rozšíření: Iordan je středně pozdní až pozdní, autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles balcanica Negr.), jeden z mnoha potomků kdysi hojně rozšířené odrůdy Heunisch weiss (Gouais blanc)163, 199, D. Pěstovaná je v Rumunsku, v oblasti Transylvánie s centrem v subregionech Apold, Sebeş a Mediaş, roku 2010 na ploše 326 ha163. Tato odrůda je identická s odrůdou Járdovány fehér, pěstovanou dnes v Maďarsku, v okolí Balatonského jezera, považovanou maďarskými ampelografy za autochtonní odrůdu, pocházející z oblasti Karpatské kotliny (tento názor často přebírají i západoevropští autoři)68, C. Dnes se většina ampelografů domnívá, že původ této starobylé odrůdy lze hledat mezi Karpaty a Dněstrem, v oblasti výskytu původní populace Dáků, kde se pěstovala dlouho před příchodem křesťanstvíC. Při migraci obyvatelstva se dostala do střední a ojediněle i do západní Evropy.
Možné záměny: Odrůda patří do skupiny odrůd s názvem či synonymem "Gordin", do které náleží ještě odrůdy Gordin (Gordan) a Gordin verde. Dle jedné ze starších teorií měla být odrůda Gordin (Gordan) identická s odrůdou Iordan, její název se měl vyvinout z původního "Jiordan" přes "Giordan" k dnešnímu "Gordan". Většina ampelografů ovšem zastává názor (a výsledky analýzy DNA jej potvrzují)163, že se v tomto případě jedná o dvě různé, byť příbuzné odrůdy z jedné skupiny odrůd, do které náleží i vzdáleněji příbuzná odrůda Gordin verde (Gordin gurguiat). Potvrzuje to i staré rumunské lidové rčení "Gordanul frate bun cu Iordovanul", v překladu Gordin je bratr (odrůdy) IordanA, B, C. Odrůda Iordan není geneticky identická s maďarskou moštovou odrůdou Járdovány feketeE, F. Moštová odrůda Iordan seedless (synonyma Furmint apiren, Gordin mic) je naproti tomu bezsemennou mutací odrůdy Iordan163, G, která byla nalezena v Rumunsku a dnes není komerčně využívána.
Charakteristika odrůdy vína: (H) Růst je bujný (2,5-3,5 m ročně) s polovzpřímenými letorosty. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně plstnaté, bělavě zelené s lila odstínem na okraji. Úponky jsou hnědavě červené, internodia na ventrální straně zelená či zelená s červenými pruhy, na dorsální straně zelená s červenými pruhy. První bazální list je žlutozelený s měďnatě červenými skvrnami, na rubu průměrně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké až velké, mírně protažené do délky, srdčité až pentagonální, nečleněné až třílaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji bez zoubku, silné a kožnaté, mírně zvlněné, na profilu ve tvaru V, na líci tmavě zelené, průměrně vrásčité a puchýřnaté, na rubu, na ploše silně až průměrně plstnaté, na žilnatině středně silně štětinkaté, řapíkový výkroj je značně variabilní, úzce otevřený, lyrovitý až lancetovitý s ostrým dnem, uzavřený až překrytý s malým, vejčitým průsvitem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, žilnatina listu je u báze pigmentovaná antokyany, zoubky jsou výrazné, mají úzkou bázi a rovné či konvexní strany. Řapík je stejně dlouhý, jako střední žíla listu, zelenofialový. Hrozny jsou válcovité s 1-2 křidélky, středně velké (120 g), kompaktní, bobule okrouhlé, středně velké (2,3 g), zelenožluté, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální až jemně aromatické chuti, obsahující středně velká, oválná semena. Vegetační cyklus odrůdy je dlouhý, raší raně, dozrává v polovině října, v horších letech hrozny nemusí dozrát, též réví často nedostatečně vyzrává, proto špatně odolává zimnímu mrazu. Je také citlivá vůči botrytidě, zejména za vlhčích podzimů. Plodnost je dobrá (60-70 % plodných výhonků, koeficienty 0,8-1,2 a 1,3-1,8, plodnost bazálních pupenů velmi vysoká). Doporučené je zatížení 14-16 oček na m2. Odrůda je náročná na půdy a musí mít vhodně zvolené podnože, zmírňující bujný růst. Výnosy jsou v Transylvánii 12-16 t/ha, v Dăbuleni 15-20 t/ha. Průměrná cukernatost moštu je nízká, 15,5-17,3 % při aciditě 5,3-7,7 g/l, mošt je proto vhodný pro výrobu šumivých vín a cuvée bílých vín, často s odrůdami Feteasca regala či Neuburské, bývají to vína pro každodenní spotřebu, odrůdová vína také často tvoří základ k výrobě destilátů.
Literatura a internetové zdroje: 26, 66, 68, 92, 93, 96, 100, 163, 176, 199, 202, A)Jurnalul.ro. Dr. Ing. Ec. Ion Pusca. 22 Noi 2005 [online, 2016-02-27]. Dostupné z: http://m.jurnalul.ro/gordan-32859.html, B)Jurnalul.ro. Dr. Ing. Ec. Ion Pusca. 14 Apr 2006 [online, 2016-02-27]. Dostupné z: http://jurnalul.ro/timp-liber/culinar/gordin-gurguiat-23412.html, C)Jurnalul.ro. Dr. Ing. Ec. Ion Pusca. 17 Sep 2005 [online, 2016-02-27]. Dostupné z: http://m.jurnalul.ro/iordana-i-37074.html, D)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M. et al. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2016-02-28]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, E)Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. G. Halaszi, A. Veres, P. Kozma, E. Kiss, A. Balogh, Z. Galli, A. Szöke, S. Hoffmann a L. Heszky. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2016-02-28]. Dostupné z:http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, F)Differentiation of grapevine (Vitis vinifera L.) conculta members based on molecular tools. Bodor, P. et al. Biotechnology & Biotechnological Equipment, Vol. 28, No. 1, 14-20, 2014 [online, 2016-02-28]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13102818.2014.901666, G)The prolific grape variety (Vitis vinifera L.) 'Heunisch Weiss' (= 'Gouais blanc'): bud mutants, "colored" homonyms and further offspring. Maul, E. et al. Vitis 54, 79-86 (2015) [online, 2016-03-18]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/5285/5029, http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/downloadSuppFile/5285/341, *Flickriver [online, 2016-02-28]. Dostupné z: http://www.flickriver.com/photos/szolo-bor/, *Soiuri pentru vinuri albe şi particularităţiile de cultură ale acestora. Simonella Monica, Dec 01, 2010 [online, 2016-02-28]. Dostupné z: https://ro.scribd.com/doc/44477241/29/ALB-AROMAT, *Facebook. Jaj de jó bor ez a fehér Járdovány bor :) [online, 2016-02-28]. Dostupné z: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.427557680668108.92216.426369120786964&type=3.

Invernenga

27. srpna 2017 v 7:58 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - I
Synonyma: Bernestia, Brumesta, Imbrunesca, Invernenga Bresciana, Invernesca, Pergola, Pergolese, Ua´mbrunesca, Uva´mbrunesca
Původ a rozšíření: Invernenga je autochtonní, moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, uvedená od roku 1971 v národním katalogu italských odrůd (cd. 277) a dnes vzácně pěstovaná v regionu Lombardie, například na vinici Pusterla přímo ve městě BresciaA či v okolí tohoto města. Roku 2010 byla v Itálii vysazena na ploše 7 ha ve dvou registrovaných klonech (roku 1982 ještě na ploše 57 ha)197. Netvoří součást žádné apelace DOC, pouze vín kategorie IGT regionu Lombardie197. Původ odrůdy je neznámý, z okolí Brescie je poprvé písemně zmíněna až roku 1826, ale hned jako jedna z v této době nejpěstovanějších odrůd38, 57.
Název odrůdy je odvozen od italského slova "inverno", v překladu "zima, zimní", protože hrozny této odrůdy dobře snášejí dlouhé skladování a jako stolní odrůda se dají skladovat takřka přes celou zimu.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně arachnoidální až slabě plstnaté, světle zelené s bronzovým nádechem, bez pigmentace antokyany. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální straně jsou zelená s červenými pruhy. První bazální list je zelenožlutý s bronzovým nádechem, na rubu je takřka lysý. Dospělé listy jsou středně velké až velké, pentagonální, zkroucené, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými, úzce otevřenými nebo mírně překrytými horními výkroji bez zoubku, dolní výkroje jsou většinou pouze naznačené. Okraje listu jsou mírně podehnuté, líc listu je slabě puchýřnatý až hladký, lysý, rub listu je na ploše lysý, na žilnatině je slabě štětinkatý až lysý, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený s průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Zoubky na okraji listu mají rovné strany. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany, zelená, nevystupující. Podzimní barva listů je zelená, okraje listu jsou žluté. Hrozny jsou středně velké až větší (150 g), válcovitě kuželovité až pyramidální, většinou jednoduché, bez křidélek, průměrně kompaktní až volnější, bobule jsou středně velké, někdy větší, okrouhlé, pravidelné, se středně silnou a pevnou, průměrně ojíněnou, zelenožlutou slupkou, se šťavnatou, pevnější dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Růst je středně bujný, odrůda raší raně, kvete a zaměká raně až středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, na vinici, na keři hrozny vydrží až do počátku listopadu. Průměrná cukernatost moštu je 19,9 % při aciditě 6,4 g/l.
Charakteristika vína: Dává jemná, světle žlutá vína se zelenkavými reflexy, nízké acidity, ale vysokého obsahu alkoholu, buket je florální a ovocitý, chuť jemně ovocitá a medová, s jemnou mandlovou hořčinkou v závěru. Odrůdová vína se objevují pouze zřídka, hrozny tvoří spíše součást cuvée vín, nejčastěji kategorie IGT Ronchi di Brescia a IGT Sebino.
Literatura a internetové zdroje: 38, 49, 50, 57, 163, 176, 197, 202, A)Mondi blog. Il nostro primo vitigno: Invernenga [online, 2016-03-29]. Dostupné z: http://www.20mondi.com/il-nostro-primo-vitigno-invernenga/?lang=it, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Ince Kabuklu beyaz

27. srpna 2017 v 7:55 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - I
Synonyma: Ak üzüm, Ag üzüm, Ince Kabuk, İnce Kabuklu beyaz (Turecko)
Původ a rozšíření: Ince Kabuklu beyaz je moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v Turecku, v provincii Tokat, v Černomořském regionu oblasti AnatolieA, B a v provincii Ankara, v distriktu Nallıhan, především v okolí obce EymirC. Název odrůdy, İnce Kabuklu beyaz, zní v překladu z turečtiny "bílé (bobule) s tenkou slupkou", synonymní názvy Ak (Ag) üzüm, které uvádějí turecké zdrojeA, se vyskytují v synonymice mnoha odrůd a v překladu z turečtiny znamenají prostě "bílé hrozny". Katalog odrůd VIVC uvádí ještě odrůdy Ince kara a Ince üzüm bez uvedení zdrojů, příbuznost odrůd je vzhledem k původu názvů nejistá a nepravděpodobná, zpracovat synonymiku tureckých odrůd bude vyžadovat velké úsilí.
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Vrcholky letorostů jsou otevřené, slabě plstnaté, bez štětinek, slabě pigmentované antokyany. Letorosty jsou poléhavé, internodia a nodia jsou oboustranně zelená s červenými pruhy, internodia lysá, nodia velmi slabě plstnatá a štětinkatá, úponky révy jsou středně dlouhé (19,5 cm). Mladé listy jsou zelené, bronzově skvrnité, středně pigmentované antokyany, na rubu, na ploše slabě plstnaté, bez štětinek, na žilnatině velmi slabě plstnaté a štětinkaté. Dospělé listy jsou malé (13,5 cm), pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými, často úzce otevřenými až uzavřenými horními výkroji s oblým dnem, zkroucené, na líci tmavozelené, slabě puchýřnaté, lysé, na rubu, na ploše velmi slabě plstnaté a štětinkaté, na žilnatině slabě plstnaté a slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je úzce otevřený až mírně překrytý, lyrovitý s oblým či zaostřeným dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, řapík je slabě štětinkatý, krátký (7,8 cm), kratší než střední žíla listu (0,72), zoubky jsou středně výrazné, se širokou bází, mají obě strany rovné, žilnatina je slabě pigmentovaná antokyany. Podzimní barva listů je žlutá. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, tmavohnědé, internodia jsou krátká (8,4 cm). Hrozny jsou malé až středně velké (17 cm, 171 g), středně kompaktní až volné, stopky velmi krátké (1,3 cm), válcovité, středně silné, bobule malé až středně velké (15 mm, 2,3 g), nejednotné velikosti, kulaté až mírně oválné, uniformní zelenožluté barvy, s tenkou, slabě ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, velmi šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující 1-2 nerýhovaná semena (6,4 mm, 30 mg). Hilum je zřetelné. Stopečky bobulí jsou velmi krátké (5,8 mm), velmi snadno oddělitelné od bobule. Počet květenství na výhon je 1,1-2. Růst je středně bujný. Odrůda raší 1.-10.4., kvete 5.6.-13.6., zaměká 28.7.-13.8. a dozrává 10.9.-29.9. Sklon ke sprchávání je nízký. Cukernatost moštu bývá průměrná, 16,7-19,5 %, jeho acidita také průměrná, 6,7-8 g/l. Výnosy poskytuje tato odrůda nízké, 1,16 kg na keř. Literatura a internetové zdroje: 163, 202, A)Tokat yöresinde yetiştirilen üzüm çeşitlerinin ampelografik özelliklerinin belirlenmesi üzerinde araştırmalar. Kara, Z. Doktorandská práce. Ankara, 1990 [online, 2016-03-24]. Dostupné z: http://acikarsiv.ankara.edu.tr/browse/25394/, B)Determination of the Ampelographic Characters of grape Varieties Grown in Tokat. Kara, Z. PhD. Thesis. Ankara University, 1990 [online, 2016-03-24]. Dostupné z: http://acikarsiv.ankara.edu.tr/browse/25394/012990.pdf, C)Türkiye Asma Genetik Kaynaklari Katoloğu. Boz, Y. et al. Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu, 2012 [online, 2016-12-31]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/bagcilik/Link/6/Turkiye-Asma-Genetik-Kaynaklari.

Impigno

27. srpna 2017 v 7:51 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - I
Synonyma: Эмпиньо (Rusko, Ukrajina), Impigno (Francie, cd. 2057), Nessun (alespoň dle VIVC, ale jedná se pouze o podařený vtip, nessun či nessuno je výraz z italštiny, v překladu "ne, žádné, bez", který se sice vyskytuje v italských popisech této odrůdy za slovem sinonimi, ale říká nám pouze, že odrůda vlastně žádná synonyma nemá)
Původ a rozšíření: Impigno je autochtonní, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu italských odrůd od roku 1970 (cd. 107). Pěstována je v Apulii, převážně v provincii Brindisi, zejména na pahorcích v okolí městečka Ostuni severně od Brindisi, ale také v provinciích Taranto a Lecce, tvoří součást vín DOC Ostuni a IGT Puglia, Salento, Tarantino a Valle d´Itria197. Z italských zdrojů vyplývá, že se má jednat o starobylou odrůdu nejasného původu, nicméně první zmínky v ampelografické literatuře o ni pocházejí až z 20. století163. Na základě analýzy DNA je odrůda Impigno křížencem odrůd Bombino bianco x Quagliano163, A. Roku 2010 byla odrůda v Itálii pěstována na ploše pouhých 7 ha (zatímco roku 1970 na ploše 1.202 ha), roku 2016 není k dispozici žádný registrovaný klon197.
Název odrůdy by se dal z italštiny přeložit jako "lenoch", hanlivě se tak přezdívalo okolo roku 1900 v Itálii rolníkům, ale legenda ohledně názvu praví, že rolník jménem či přezdívkou Impigno, pocházející z Ostuni, přinesl odrůdu počátkem 19. století jako první do oblasti Martina Franca v provincii Tarento a začal ji zde pěstovat38, 42, 49, 57.
Možné záměny: Pod synonymním názvem Impigno rosso (ale také, a to především, pod názvem Ottavianello) je v Apulii nehojně pěstována odrůda Cinsaut, tuto odrůdu najdeme velmi vzácně také na Sicílii, zde pod synonymním názvem Grecaù. Odrůda Cinsaut pochází z francouzské Provence a do Itálie se mohla dostat přímo z Francie, či přes severní AfrikuB.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm) i kvetoucí: Vrcholky jsou kulovité (u kvetoucích otevřené), středně silně vlnatě plstnaté, světle zelené s karmínovým nádechem, apikální listy (1-3) jsou uprostřed se žlábkem, vlnatě plstnaté, světle zelené s bronzovým nádechem na okraji, bazální jsou ploché, slabě vlnatě plstnaté, žlutozelené s bronzovým nádechem až bronzové, osa je ohnutá. Letorosty jsou červené, mírně zploštělé na průřezu, obrys je hladký, jsou lysé, lenticely chybí. Úponky jsou zelenočervené, bi- nebo trifidní, střední až dlouhé, tenké. Květenství je střední velikosti, krátké a jednoduché, nebo protáhlé s jdním křidélkem. První je na 2-3 nodiu, průměrný počet květenství na výhon jsou dvě, plodnost feminel je omezená. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, pětilaločnaté s hlubokými výkroji, horní a dolní boční výkroje jsou lyrovité, uzavřené s překrytými cípy, s oblým dnem, zvláště horní jsou někdy se zoubkem. Na ploše jsou listy ploché či s mírným žlábkem uprostřed, líc listu je matně lahvově zelený, hladký, rub listu světle zelený, štětinkatý a slabě plstnatý, žilnatina 1-2 řádu je vystouplá, štětinkatá, načervenalá, okraj listu je výrazně, tupě zoubkovaný, řapíkový výkroj je uzavřený s překrytými okraji, s průsvitem, lyrovitý. Řapík je krátký nebo středně dlouhý, středně silný, lysý, zelený s vínově červeným žíháním, s málo zřejmým kanálkem na průřezu. Podzimní zbarvení listů je světle žluté. Hrozny jsou středně velké (16-20 cm), válcovitě-kuželovité, jednoduché nebo s křidélky, středně husté až volnější, stopky viditelné, mírně lignifikované, silné, nažloutlé, bobule středně velké (12-15 mm), mírně až protáhle oválné až obvejčité, bělavě zelené až zelenožluté, na osluněných líčkách s jantarovým nádechem, s tenkou, nepříliš pevnou, málo ojíněnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou sladké, neutrální chuti. Stopečky jsou krátké, světle zelené, snadno oddělitelné. Semena jsou 2-3 v dužině, střední velikosti, hruškovitého tvaru, s tenkým zobáčkem střední délky. Jednoleté réví je krátké, slabé, elastické, nevětvené, zploštělé na průřezu, příčně pruhované na povrchu, bez ojínění, lysé, uzly jsou zploštělé, lískooříškově hnědé, internodia jsou 6-8 cm dlouhá, kaštanové barvy, pupeny jsou malé, vyčnívající, konické, zašpičatělé. Růst je středně bujný až bujný, výnosy jsou mírně nadprůměrné, 6-7 t/ha. Odrůda raší 14-22. dubna, kvete 2-13. června, zaměká 16-28. srpna a dozrává ve druhé polovině září, 30 dnů po Chasselas, listy opadávají 10-20. listopadu. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-20 °C), vůči oidiu relativně dobrá, vůči peronospoře slabá. Odrůda nemá žádné zvláštní klimatické a půdní požadavky, preferuje hlubší půdy, kde dává vyšší výnosy.
Charakteristika vína: Hrozny se používají k výrobě suchých bílých vín, odrůdová vína jsou světle ​​slámově žluté barvy, spíše neutrální chuti, střední acidity a středního obsahu alkoholu. Často se mísí do cuvée s odrůdami Verdeca, Francavidda či Bianco d'Alessano, tak jako právě v DOC Ostuni bianco, kde tvoří podíl 50-85 % cuvée. Literatura a internetové zdroje: 26, 36, 38, 42, 47, 48, 49, 50, 57, 58, 100, 163, 166, 176, 197, 199, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin, G. Cipriani, A. Spadotto, I. Jurman, G. Di Gaspero, M. Crespan, S. Meneghetti, E. Frare, R. Vignani, M. Cresti, M. Morgante, M. Pezzotti, E. Pe, A. Policriti, R. Testolin, Theoretical and Applied Genetics, díl 121, č. 8, str. 1569-1585, 6.8. 2010. [online, 2016-03-24]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs00122-010-1411-9, B)Genetic characterization of grape cultivars from Apulia (Southern Italy) and synonymies in other mediterranean regions. Schneider, A. et al. American Journal of Enology and Viticulture 65 (2) 244-249 (2014) [online, 2016-03-24]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/269979227_Genetic_Characterization_of_Grape_Cultivars_from_Apulia_(Southern_Italy)_and_Synonymies_in_Other_Mediterranean_Regions, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Illinois

27. srpna 2017 v 7:49 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Názvem Illinois a kódem křížení je v katalogu VIVC označeno přes čtyřicet odrůd révy, které byly vyšlechtěny v rámci šlechtitelského programu University of Illinois, Urbana-Champaign, pod vedením Herberta C. Barretta. Šlechtitelský program probíhal v 50-60. letech dvacátého století, z vyšlechtěných odrůd nese vlastní název jen stolní odrůda Lady Patricia. Komerčně nejúspěšnější odrůdou tohoto programu se paradoxně stala odrůda Traminette, jejíž křížení sice provedl roku 1965 Herbert C. Barrett, ale semenáčky byly selektovány a odrůda nakonec nabídnuta ke komerčnímu využití až v programu Cornell University Geneva, New York State Agricultural Experiment Station, v 70. letech 20. století.
Literatura a internetové zdroje: 163, *1969-70 Vineyard and cellar notes. Einset, J. et al. Geneva, Cornell University. 1971 [online, 2016-03-23]. Dostupné z: http://dspace.library.cornell.edu/bitstream/1813/16128/5/1969-70%20Vineyard%20and%20Cellar%20Notes%20OCR.pdf.

IAC

27. srpna 2017 v 7:48 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Řada převážně stolních, méně často též moštových odrůd, interspecifických kříženců, vyšlechtěných v Instituto Agronomico de Campinas (IAC) A v Brazílii, ve městě Campinas, stát São Paulo. IAC je nejstarší institucí svého druhu v Latinské Americe, založil ji císař Dom Pedro II v roce 1887, již v roce 1892 byla převedena do státní správy. Věnuje se výzkumu a vývoji, službám a vzdělávání v oblastí zemědělství a v souvisejících aplikovaných oborech. Všechny odrůdy, vyšlechtěné v této instituci, jsou označené zkratkou IAC a číselným kódem křížení, některé nesou i vlastní názvy, katalog odrůd jich uvádí odhadem 150. K těm známějším se řadí například stolní odrůdy Iara, Aurora či A Dona.
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, A)Instituto Agronomico de Campinas [online, 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.iac.sp.gov.br/.

Huxelrebe

26. srpna 2017 v 15:16 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - H
Synonyma: Az S.3962, Хуксельребе (Rusko, Ukrajina), Huxelrebe (Francie, cd. 2704)
Původ a rozšíření: Huxelrebe je moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle původních údajů šlechtitele kříženec odrůd Chasselas blanc x Muscat précoce de Saumur (1927, Georg Scheu, Alzey, Německo, zápis do knihy odrůd r. 1968)163. Podle výsledků analýzy DNA byla mateřskou odrůdou odrůda Elbling weiss199, A. Odrůda Huxelrebe je v Německu pěstována převážně v oblastech Rheinhessen a Pfalz, roku 2007 byla vysazena na ploše 656 ha. Po odrůdě Scheurebe je to druhý nejúspěšnější kříženec, vyšlechtěný v Alzey. Menší plochy odrůdy Huxelrebe najdeme také v Anglii (roku 1999 na 41 ha), Rakousku, Švýcarsku, Francii, Itálii, Dánsku, Brazílii, Kanadě, Slovensku a JAR. Název odrůdy upomíná na vinaře z Westhofenu jménem Fritz Huxel (1892-1972), který se angažoval při množení a testování odrůdy.
Charakteristika odrůdy: (H) Raná moštová odrůda středně bujného až bujného růstu. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně až silně bíle vlnatě plstnaté, nepatrně pigmentované antokyany. Mladé listy jsou světle zelené s bronzovým nádechem. Dospělé listy jsou středně velké až velké, okrouhlé, tří- až pětilaločnaté s mělkými výkroji, někdy až nečleněné, povrch je slabě až průměrně puchýřnatý, zejména v okolí řapíku, okraj listu je hrubě zoubkovaný, řapíkový výkroj je úzce otevřený až překrytý s průsvitem, s ostrým dnem. Žilnatina listu je takřka bez pigmentace antokyany. Hrozny jsou velké, válcovitě kuželovité, středně kompaktní, s křidélky, bobule jsou okrouhlé až mírně zploštělé, středně velké až velké (bobule normální velikosti obsahují semena, malé partenokarpické bobule jsou bez semen), zelenkavé až zlatožluté barvy, na osluněných líčkách mají tendenci rezavět či hnědnout. Dužina bobulí je nezbarvená, šťavnatá, neutrální až mírně aromatické chuti, obsahuje semena. Letorosty jsou zelenočervené až červenohnědě zbarvené, jednoleté réví je žlutavě až světle hnědé. Odrůda raší raně až středně pozdně a je proto někdy ohrožována pozdními mrazy, kvete raně až středně pozdně, dozrává velmi raně až raně, pět dnů po Chasselas. Odolnost této odrůdy vůči mrazu je nízká (do -16°C), je středně náchylná ke sprchávání, peronospoře a oidiu odolává mírně nadprůměrně, zvláště citlivá je vůči botrytidě, je také velmi náchylná k chloróze, takže její vysoké výnosy jsou značně kolísavé. Při dobrém počasí v době květu je třeba výrazně redukovat výnosy, aby nedošlo k přetížení keřů nadúrodou, réví potom špatně vyzrává a špatně odolává mrazu (ale réví této odrůdy obecně vyzrává poměrně špatně). Pokud v době květu prší, vytváří se v hroznech mnoho partenokarpických bobulí, které mají vyšší obsah cukrů. Odrůda se užívá k produkci výběrových, většinou sladkých dezertních vín kategorie QmP. Při redukci počtu hroznů na keři je cukernatost moštu obvykle až o 15 °Oe vyšší, než obvyklý průměr v Německu pěstovaných odrůd.
Charakteristika vína: Vína jsou světle až zlatožlutá, elegantní, ovocitá, plnější, s buketem meruněk a maracuji, u výběrů se vyskytují i muškátové tóny. Dobře zrají na láhvi a i po mnoha letech dokáží být svěží a živá. Literatura a internetové zdroje: 26, 71, 74, 100, 120, 163, 166, 170, 171, 175, 176, 181, 189, 199, 202, A)Die Kreuzungseltern deutscher Rebenneuzüchtungen im Fokus - Was sagt der genetische Fingerabdruck? Maul, E., Schumann, F., Hill, B.H.E., Dörner, F., Bennek, H., Laucou, V., Boursiquot, J.-M., Lacombe, T., Zyprian, E., Eibach, R., Töpfer, R. Deutsches Weinjahrbuch 2013 (64. Jahrgang), Seite 128-142, ISBN 978-978-3800177837, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.