Září 2017

Ontario

29. září 2017 v 14:46 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - O
Synonyma: Онтарио (Rusko, Ukrajina), NY 95, New York 95, Ontario (Francie, cd. 6733)
Původ a rozšíření: Ontario je raná moštová a stolní odrůda, interspecifický kříženec odrůd Winchell x Diamond (Moore´s Diamond), vyšlechtěný r. 1908 (Cornell University Geneva, New York, USA)163, A. Nese geny Vitis labrusca (75%) a Vitis vinifera (25%)158. Odrůda je pěstována v chladném klima severních států USA a v Kanadě, většinou jako stolní odrůda, méně často jako odrůda moštová. Najdeme ji ovšem často i mezi malopěstiteli v okrajových vinařských polohách, například v Polsku. Nese název stejnojmenného jezera na hranicích USA a Kanady. Pro svou odolnost vůči mrazu, houbovým chorobám a pro další své pěstitelské kvality je odrůda Ontario často používána při šlechtění nových odrůd révy, je jedním z rodičů například odrůdám Alden, Glenora, Schuyler, Edelweiss, Himrod, Interlaken seedless, Seneca nebo Yates. Pozor na možnou záměnu s dalšími odrůdami, označení Ontario s číselným kódem křížení nesou mimo jiné i interspecifické odrůdy, vyšlechtěné v Kanadě (University of Guelph, Horticultural Research Institut of Ontario), například odrůdy Vinered či Veeport.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Dospělé listy odrůdy Ontario jsou velké až velmi velké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, na rubu jsou silně plstnaté a štětinkaté, řapíkový výkroj je široce otevřený, klenutý až ve tvaru V, vždy s ostrým dnem. Hrozny jsou středně velké (15 x 10,1 cm, 120-230 g), válcovité až válcovitě kuželovité, někdy s křidélkem, středně husté, stopka je v průměru 2,8 cm dlouhá, bobule jsou středně velké až větší (16-18 mm, 2,7 g), okrouhlé, bělavě zelené, při plném vyzrání se zlatavým nádechem, se sliznatou, nezbarvenou dužinou izabelové, jahodové chuti, obsahující semena. Průměrná cukernatost moštu je 18,3°Brix. Odrůda na severu USA raší 128 den v roce, kvete 167-170 den v roce, v Polsku dozrává ve druhé dekádě září při SAT 2350°C. Růst je středně bujný, výnosy průměrné, réví dobře vyzrává.Odolnost odrůdy vůči zimním mrazům je vysoká (-27 až -30°C), vůči houbovým chorobám a révokazu též poměrně vysoká. Hrozny slouží k výrobě bílých stolních vín a k přímé spotřebě v čerstvém stavu. Réva je vhodná i k ozelenění altánů a pergol.
Literatura a internetové zdroje: 26, 77, 100, 142, 145, 152, 156, 163, 176, 202, A)Use of genetic markers to assess pedigrees of grape cultivars and breeding program selections. Bautista, J. et al. American Journal of Enology and Viticulture, USA, 59 (3) 248-254, 2008 [online, 2016-09-13]. Dostupné z: http://naldc.nal.usda.gov/download/22299/PDF, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Ondenc

29. září 2017 v 14:35 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - O
Synonyma: Ондан, Онден, Приман, Уден (Rusko, Ukrajina), Austenq, Bequin, Bergeracois, Blanc de Gaillac, B. Select, B. Selection Carrière (Cognac, 19. století), Blanquette (mylně), B. Sucrée (Bergerac), Chaloche, Chalosse (Charente-Maritime), Cu de Brecherou, Doudant Blanc, Doundent, Dourec, Dourech (Béarn), Fronsadais, Gaillac, Irvine's White (Austrálie), Mauzac (mylně), Oeil de Tour, Ondain, Ondainc, Onden Blan (Bulharsko), Ondenc (Francie, cd. 447, no. 1471), Ondent, Ondin, Oundenc, Oundenq (Gaillac), Oudène, Oustenc, Oustenq, Oustenque (Saumur), Piquepoul de Moissac (dep. Gers a Gironde), Plant de Gaillac, Prendiou či Prentiou (Oloron Sainte Marie), Primaï či Primaïc (Fronton), Primard, Printiou, Raisin d'août des Sables (Landes), Riverain, Sable Blanc, Semis Blanc, Sencit Blanc, Sensit Blanc, Sercial (Austrálie, mylně)
Původ a rozšíření: Ondenc je raná až středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kdysi značně rozšířená v jihozápadní Francii, v regionu Sud-Ouest (Midi-Pyrénées, departement Gers), v údolí řeky Tarn mezi městy Gaillac a Moissac. Ještě roku 1958 zde byla pěstována na na 1.586 ha, r. 2011 bychom ji zde nalezli ve třech registrovaných klonech na ploše pouhých 11 ha30. Patří mezi ponechané odrůdy, tvořící součást cuvée vín AOC Bergerac, Bordeaux, Côtes de Bergerac, Côtes de Duras, Gaillac, Gaillac-Premières Côtes a Vins de Lavilledieu. Pro své kolísavé výnosy a náchylnost k hnilobě je z vinic vytlačována úspěšnějšími odrůdami. Nyní je pěstovaná více v Austrálii, ve státě Victoria často pod synonymem Irvine´s White, v Jižní Austrálii v minulosti pod názvem Sercial. Do Austrálie ji přivezl pod názvem Blanc Select James Busby roku 1832. Australskou populaci odrůdy identifikoval jako odrůdu Ondenc až francouzský ampelograf Paul Truel roku 1976. Odrůda není identická ani příbuzná s odrůdou Sercial, pěstovanou poměrně hojně v Portugalsku. Malé plochy odrůdy Ondenc se nacházejí i v Argentině, Bulharsku, Španělsku, Chorvatsku a Portugalsku. Ve Francii se vzácněji můžeme setkat i s mutací této odrůdy, s odrůdou Ondenc gris.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou velmi silně vlnatě plstnaté, mladé listy světle zelené. Dospělé listy jsou třílaločnaté až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, které jsou většinou otevřené a mají oblé dno, profil listu je plochý, rub listu je středně silně plstnatý a štětinkatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý s ostrým až zaostřeným dnem, vzácněji otevřený či uzavřený. Zoubky na okraji mají většinou širokou bázi a rovné či konvexní strany. Žilnatina listu je slabě až průměrně pigmentovaná antokyany. Hrozny jsou středně velké, pyramidální, kompaktní, s křidélky, bobule středně velké, oválné až mírně eliptické, žlutavé až zlatožluté, průsvitné při úplném vyzrání, se šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda raší raně, den po Chasselas, dozrává 10 dnů po této odrůdě. Růst je bujný, preferuje krátký řez. Ačkoli je výnosná, její pěstování je riskantní pro silný sklon ke sprchávání, náchylnost k botrytidě a ke hnilobě hroznů, citlivější je také vůči oidiu a peronospoře. Je ohrožována pozdními jarními mrazy. Je vhodná pro větrem vysušené polohy.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou jemná, neutrálního typu, průměrného obsahu alkoholu, vyšší acidity a příjemné chuti. Často tvoří součást různých cuvée bílých vín, vhodná jsou k výrobě sladkých výběrů (někdy po částečném zaschnutí hroznů, tzv. passerillage) a též výborných destilátů, značně vysoká acidita je předurčuje i k výrobě šumivých vín (Austrálie).
Literatura a internetové zdroje: 26, 27, 28, 29, 30, 35, 100, 163, 168, 176, 182, 183, 188, 189, 199, 202, *Traité Général de Viticulture, Ampélographie, Vol. 1-7. Viala, P., Vermorel, V. Masson et Compagnie, Paris, 1905-1910.

Ondarrabi zuri

29. září 2017 v 14:26 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - O
Synonyma: Hondarrabi Zuri (DO Txakoli de Getaria), Hondarribi Zuri (DO Txakoli de Álava), Ondarrabi Txuri, Ondarrabi Zuri (DO Txakoli de Bizkaia), Ondarrabi Zuria (Pays Basque espagnol), Ondarrabiya Ziriya, Ondarribi Zuri, Ondarrubi Zurilla, Oundanabi, Tocuri, Txuri, Zuri, Zuria
Původ a rozšíření: Pod názvem Ondarrabi zuri byla dlouho popisována odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná ve španělské provincii Gipuzkoa v Baskicku (Pays Basque espagnol) a tvořící zde součást vín apelací DO Txakoli de Álava (Hondarribi Zuri), DO Txakoli de Getaria (Hondarrabi Zuri) a DO Txakoli de Bizkaia (Ondarrabi Zuri). Soudilo se o ni, že je velmi dobře adaptována na místní vlhké klima, měla zde dávat svěží, ovocitá, příjemná vína s tóny zelených jablek a bylin, se svěží kyselinkou, často používaná k přípravě cuvée místních lehce perlivých bílých vín. Obsáhlá studie francouzských ampelografů z roku 2007 zjistila, že se (patrně obdobně je tomu také v případě odrůdy Ondarrabi beltza) nejedná o samostatnou odrůdu, ale pouze o synonymum hned dvou v této oblasti pěstovaných odrůd, především odrůdy Courbu blanc, ale lokálně také odrůdy Crouchen blanc172. Obě tyto odrůdy byly v minulosti i v zemi svého původu, tedy ve Francii, navzájem zaměňovány a mají mnohdy podobnou synonymiku (dále viz. tyto odrůdy). Odrůda Ondarrabi zuri, doposud považovaná za samostatnou, autochtonní odrůdu oblasti Txakoli, tedy vlastně jako taková samostatně neexistuje, i když je doposud samostatně uváděna v katalogu VIVC (citovány jsou zde ovšem vesměs starší zdroje, nejnovější pochází z roku 2003)163, A, B a také ve většině španělských zdrojů. Poněkud pochybnou se jeví identifikace odrůdy s názvem Hondarrabi Zuri s americkým hybridem Noah188, v tomto případě došlo k mylné interpretaci výsledků analýzy DNA, odrůda, která byla podrobena analýze, není identická s odrůdou, sloužící ve třech výše uvedených "baskických" apelacích DO k výrobě bílých vín120, tuto odrůdu označuje i databáze INRA jako Ondarrabi zuri faux (Collection El Encin)26, přičemž "faux" označuje "falešnou", tedy "mylně interpretovanou" odrůdu. Je nutno dodat, že v DO Txakoli de Álava je pěstována pod názvem Hondarribi Zuri odrůda Courbu blanc a pod názvem Hondarribi Zuri Zerratia odrůda Courbu petit120. Dalším faktem je, že dle publikovaných výsledků analýzy DNA nejsou odrůdy Ondarrabi zuri a Ondarrabi beltza (v tomto případě je lépe říci odrůdy, které byly pod tímto názvem analyzovány) blíže příbuzné120, 163. Hodnověrný a podrobný popis odrůdy Ondarrabi zuri se mi nepodařilo objevit, i u toho, který publikuje Evropská databáze odrůd, je uvedeno "správnost typu (odrůdy) nejistá"202. V případě odrůdy Ondarrabi zuri se patrně vyplatí počkat na výsledky dalších vědeckých výzkumu a na publikované práce.
Název odrůdy: Název Hondarrabi je patrně odvozen od jména města Fuenterrabia (baskicky Hondarribia, v překladu "písčitý brod"). Město leží na řece Bidasoa poblíž hranic Španělska s Francií. Odrůdy skupiny Ondarrabi, které byly introdukovány z Francie, byly pěstovány nejprve v okolí tohoto města. Když byly vysazeny i v jiných oblastech, obdržely prefix Hondarrabi jako označení místa domnělého původu. Později byl tento název různě pozměněn (Hondarribi, Ondarrabi apod.). "Zuri" znamená v překladu z baskičtiny "bílý", "zuria" pak "bílá holubice", "beltza" znamená "černý". Literatura a internetové zdroje: 26, 120, 163, 166, 172, 176, 188, 202, A)Genetic Study of Key Spanish Grapevine Varieties Using Microsatellite Analysis. Ibanez, J. et al. American Journal of Enology and Viticulture (54:1) 22-30 (2003) [online, 2016-09-13]. Dostupné z: http://ajevonline.org/content/54/1/22.abstract, B)Characterization of Spanish Grapevine Cultivar Diversity Using Sequence-Tagged Microsatellite Site Markers. Martin, J.P. et al. Genome (46) 10-18 (2003) [online, 2016-09-13]. Dostupné z: http://www.nrcresearchpress.com/doi/abs/10.1139/g02-098#.Uw7z287w7Fw.

Olmo, H.P.

29. září 2017 v 12:23 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Harold P. Olmo (1909-2006) byl americký šlechtitel, působící od roku 1938 jako asistent a později jako profesor University of California, Davis, California Agricultural Experiment Station. Je patrně nejvýznamnějším americkým šlechtitelem 20. století a byl též fundovaným ampelografem. Vystudoval obor zahradnictví na University of California, Berkeley, doktorát zde později získal v tehdy začínajícím oboru rostlinná genetika. Podílel se na klonové selekci a především na šlechtění mnoha nových moštových, stolních a podnožových odrůd révy, katalog VIVC jich pod jejich vlastními názvy uvádí 32. K nejznámějším patří odrůdy Emerald riesling, Gold, Centennial, Symphony, Perlette, Delight, Rubired, Ruby Cabernet či Red Globe (tato stolní odrůda je jednou z nejprodávanějších stolních odrůd světa a pravděpodobně nejprodávanější odrůdou v České republice). Dalších 26 odrůd, často intergenerických kříženců, uvádí katalog VIVC pod jménem šlechtitele, doplněným kódem křížení, u některých z nich jsou publikovány i fotografie163. Svou první odrůdu révy vyšlechtil Olmo již v roce 1931. Licenční poplatky z většiny jeho kříženců, více než dva miliony dolarů, věnoval nadačnímu fondu UC Davis.
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 166, *UC Davis. In Memoriam Harold P. Olmo [online, 2016-09-12]. Dostupné z: http://senate.universityofcalifornia.edu/inmemoriam/haroldolmo.htm, *Wine Spectator. Acclaimed American Viticulturist Harold Olmo Dies [online, 2016-09-12]. Dostupné z: http://www.winespectator.com/webfeature/show/id/Acclaimed-American-Viticulturist-Harold-Olmo-Dies_3131.

Okatica bijela

29. září 2017 v 12:20 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - O
Synonyma: Bila, Botun (mylně), Palarusa Hvarska (in Mihajlevič, 2013), Palarusa Viska
Původ a pěstování: Okatica bijela je autochtonní, starobylá, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná roku 2010 na ploše 4,17 ha v Chorvatsku, v regionu Střední a jižní Dalmácie, zejména v okolí města ImotskiA, B, kde ji lze objevit například na starých vinicích u obce Gornji Puljizi u města Runovići (odkud byla namnožena do kolekce autochtonních odrůd révy ve Splitu)C. Je řazena mezi kriticky ohrožené odrůdy, v Chorvatsku patrně nikdy nebyla příliš rozšířenou odrůdou, S. Bulič (1949) ji uvádí jako extrémně vzácnouC. Název odrůdy je patrně inspirován výrazným hilem bobulí, které tvoří tmavohnědou tečku, výraz "botun" (synonymum odrůdy) znamená v chorvatštině "knoflík" či "gombík", a patrně je odvozen od tvaru bobulí, které jsou v hustě nahloučených hroznech mírně zploštěléC.
Možné záměny: Odrůda Okatica bijela není geneticky identická s v Dalmácii velmi vzácně pěstovanou odrůdou, nesoucí název Palaruša (H)A, není geneticky identická ani s další v Chorvatsku vzácně pěstovanou odrůdou s názvem Okatica crna163. Synonymním názvem Palaruša je na ostrově Korčula někdy mylně označována i odrůda Cetinjka (F), poměrně hojně pěstovaná na vinicích střední a jižní Dalmácie. Pod tímto názvem bývala někdy pěstována i dnes již komerčně nevyužívaná odrůda Divljaka (F)163.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Růst je středně bujný až bujnější, letorosty poléhavé. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, šedavě zelené, mírně (jako rybářský háček) ohnuté, slabě plstnaté a slabě pigmentované antokyany. Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy. První bazální list je zelený s měďnatě červenými skvrnami, na rubu takřka lysý. Dospělé listy jsou menší až středně velké (19,5 x 18,4 cm), ledvinovité až klínovité, ploché, tří-, méně často pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji bez zoubků, na líci takřka hladké, na rubu lysé až slabě plstnaté, žilnatina je bez pigmentace antokyany, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý či ve tvaru U, bez zoubků a bez ohraničení žilnatinou, zoubky na okraji listu mají rovné strany. Plodnost bazálních pupenů je velmi nízká. První hrozen je na 3-4 nodiu. Hrozny jsou menší až středně velké (15,6 x 12,1 cm, 428 g), pyramidální až válcovitě kuželovité, někdy s 1-2 křidélky, středně kompaktní až kompaktní, stopka velmi krátká, bobule jsou středně velké až větší (20,1 x 19,5 mm, 4,4 g), okrouhlé, zelenkavé, s tenkou slupkou, s nezbarvenou, pevnější dužinou neutrální, nakyslé chuti, obsahující středně velká (6,13 x 3,76 mm), rýhovaná semena, která jsou zelenkavá s hnědým zobáčkem. Řapík je v průměru 16,2 cm dlouhý. Jednoleté réví je šedavě hnědé. Odrůda raší 19.-25.4., kvete 4.-10.6., zaměká 25.-29.7., dozrává středně pozdně, 19.-24.9. Výnosy jsou 3,6-3,9 kg na keř, 16,7 t/ha, pravidelné. Cukernatost moštu je 16,2-17,3°Babo při aciditě 6,4-9,3 g/l. Odrůda poměrně dobře odolává peronospoře, citlivější je na botrytidu, velmi citlivá je vůči oidiu. Preferuje kratší řez. Hrozny poskytují vína neutrálního typu, vhodná do kupáží vín zejména pro svou vyšší aciditu, nejčastěji bývají vinifikovány s hrozny odrůdy Kujunžuša (se kterou je odrůda pěstována ve společných výsadbách) a výsledným vínům dodávají svěžesti.
Literatura a internetové zdroje: 163, 176, 202, A)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2016-09-11]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, B)Okatica bijela. Pezo, I., Puljiz, N., Bubič, J. Agronomski Glasnik 5-6/1998 [online, 2016-09-11]. Dostupné z: http://hrcak.srce.hr/file/214707, C)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2016-11-08]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, *Molecular characterization of old local grapevine varieties from South East European countries. Zulj Mihaljevic, M. et al. Vitis 52 (2), 69-76 (2013) [online, 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 13 948.pdf.

Oberlin, Ch.P.

29. září 2017 v 12:18 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Philip Christian Oberlin (1831-1915) byl francouzský soukromý šlechtitel, který se věnoval šlechtění nových odrůd révy, zprvu odrůd původu Vitis vinifera, v pozdějším období, po roce 1895, většinou hybridních odrůd. Z jeho dílny pochází řada moštových a stolních odrůd (katalog odrůd VIVC jich uvádí přes čtyřicet), označených jménem Oberlin s číselným kódem křížení, popřípadě nesoucích svůj vlastní název. V případě odrůd Goldriesling, Feinriesling, Frühmuskat Oberlin a Frühriesling šlo o křížence na bázi Ryzlinku rýnského, známější jsou též další dvě odrůdy původu Vitis vinifera, Lafayette a Madeleine Angevine Oberlin a hybrid Oberlin noir. Inženýr Oberlin vysadil svůj první pokusný vinohrad roku 1854, roku 1895 založil na okraji francouzského města Colmar, v Alsasku, statek Domaine Viticole Oberlin a roku 1897 vlastní šlechtitelskou stanici s názvem Institute Viticole Oberlin. Na pozemcích této šlechtitelské stanice se roku 1904 nacházelo 1.194 odrůd révy. Oberlin se kromě šlechtění houbovým chorobám a révokazu odolných odrůd zabýval také podmínkami pěstování révy obecně, například novými způsoby vedení révy a své poznatky také publikovalA. Francouzský šlechtitel Eugène Kuhlmann použil Oberlinova křížence Goldriesling jako otcovskou odrůdu při šlechtění odrůd Léon Millot, Lucie Kuhlmann, Maréchal Joffre, Maréchal Foch, Pinard, Etoile I, Etoile II a Triomphe d'AlsaceB. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, A)Oberlin, Phil. Christian (1831-1915). Gesellschaft für Geschichte des Weines e.V [online, 2016-09-10]. Dostupné z: http://www.geschichte-des-weines.de/index.php?option=com_content&view=category&id=45&Itemid=83, *Winegrowers Supplies. Madeleine Angevine [online, 2016-09-10]. Dost. z: http://www.winegrowers.info/varieties/Vine_varieties/Madeleine%20Angevine.htm.

Nychato (Beitamouni)

28. září 2017 v 12:10 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: ΝΥΧΑΤΟ, Νυχατο (Řecko), Baitamouni, Beita Mouni, Betamuni, Beytamouni, Rich Baba Sam, Rish Baba
Původ a rozšíření: Nychato je stolní a vyjímečně také moštová odrůda původu Vitis vinifera, dříve považovaná za řeckou autochtonní odrůdu, pěstovanou zde na malých plochách ve střední a východní části regionu Makedonie. Odrůda Nychato je, dle výsledků analýzy DNA, geneticky identická se stolní odrůdou, pěstovanou v Libanonu pod názvem Beitamouni (pod tímto názvem ji uvádí katalog VIVC) a v Tunisku pod synonymem Rich Baba Sam163.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů této odrůdy jsou středně silně bíle vlnatě plstnaté, na okrajích silně zabarvené antokyany. Mladé listy jsou žluté s bronzovými skvrnami až bronzově načervenalé, na rubu slabě pavučinovitě ochmýřené. Internodia jsou na ventrální straně zelená s červenými pruhy, na dorsální straně červená. Dospělé listy jsou pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými, překrytými výkroji s malými, úzkými průsvity, zvlněné, na líci středně silně puchýřnaté. Rub listu je takřka lysý, zoubky na okraji listu jsou výrazné, mají úzkou bázi a konvexní a konkávní stranu, řapíkový výkroj je široce otevřený, s oblým dnem, žilnatina listu je v oblasti napojení řapíku slabě pigmentovaná antokyany. Řapík listu je přibližně stejně dlouhý, jako je střední žíla listu, je načervenalý na zeleném základu. Hrozny jsou kuželovité s křidélky, volnější, bobule jsou velmi velké, protáhle oválné až válcovité, zelenožluté až bělavě žluté, s dužinou neutrální chuti, obsahující semena.
Literatura a internetové zdroje: 102, 103, 104, 106, 107, 163, 176, 199, 202, *Genetic comparison of Greek cultivars of Vitis vinifera L. by nuclear microsatellite profiling. Lefort, F. et al. American Journal of Enology and Viticulture 52 (2), 101-108 (2001) [online, 2016-09-09]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/52/2/101.abstract, *Genetic diversity and parentage of Tunisian wild and cultivated grapevines (Vitis vinifera L.) as revealed by single nucleotide polymorphism (SNP) markers. Ghaffari, S. et al. Tree Genetics and Genomes 10 (4) 1103-1112 (2014) [online, 2016-09-09]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/262685345_Genetic_diversity_and_parentage_of_Tunisian_wild_and_cultivated_grapevines_Vitis_vinifera_L_as_revealed_by_single_nucleotide_polymorphism_SNP_markers, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2016-09-09]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000.

Nuragus

28. září 2017 v 11:56 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Нурагус (Rusko, Ukrajina), Abbondosa (in Cara), Abboudossa, Abbsudosa, Abundans, Aksina de Marjian, A. de Popurus, Axina, A. de Margiai (in Tiana, v překladu "liščí hrozny"), A. de Populus (in Iglesias), A. de Paberus (in Cettolini), A. de Popurus, A. is Paberus, A. Scacciadeppidus, Bruscu Biancu, Burdu (in Vitagliano), Curatoria (Campidano di Cagliari), Garna Chchija, Garnaccia (in Cettolini), Granazza (in Cettolini), Lacconargiu (Gallura), Malvasia di Luras (Gallura), Malvasia di Tura, Meragus (in Acerbi), Nugarus, Nuragus (Francie, cd. 2022), Nuragus Blanc de Sardaigne, N. Trebbiana, Preni Tineddus, Uva di Cagliari (in Lolli), Vitis Abbundas (in Moris)
Původ a rozšíření: Nuragus je autochtonní odrůda původu Vitis vinifera, o které někteří ampelografové (Cara, 1909)C soudí, že se dostala na Sardínii patrně již s Féničany v 7. století před Kristem, v době založení města Nora, jehož zříceniny se nacházejí na jihu planiny Campidano55, 57. Je zde v současnosti nejpěstovanější bílou odrůdou, ze které se vyrábí až třetina zdejších vín, okolo 300 tisíc hektolitrů. V této souvislosti je třeba říci, že ještě v 80. letech 20. století to bylo milion hektolitrů55. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1970 (cd. 175)197. Tvoří součást cuvée vín DOC Nuragus di Cagliari a mnoha sardinských vín kategorie IGT, nejčastěji pěstovaná je v provinciích Cagliari (41% vinic), Oristano, Sassari a Nuoro, ale její pěstování je doporučeno takřka na celém ostrově a roku 2010 zde byla vysazena na celkové ploše 1.345 ha (osazená plocha má jednoznačně klesající tendenci, roku 1982 to bylo ještě 16.072 ha, roku 1999 již 8.667 ha)197. Mimo Itálii je odrůda pěstována na malých plochách v Brazílii a ve Španělsku. Název Muscadeddu de Nuragus se v souvislosti s vínem objevuje v 18. století, odrůdu jako první zmiňují Moris (1837), Salaris (1885), Bollettino ampelografico (1887), přesně ji popisuje Cettolini (1893-1895) a mnozí dalšíC, 163.
Název odrůdy má být odvozen z výrazu "nuraghe" (prefix nur je fénického původu), což je název věžovitých staveb staré, neolitické sardinské ostrovní kultury Bonnanaro, které snad odrůda připomíná pyramidálním tvarem hroznů. Některá synonyma se vztahují k vysokým výnosům odrůdy, například Axina de Populus (réva lidu), Axina de Paberus (réva chudých), Abbondosa (oplývající, přetékající), Preni Tineddus (plní nádrže)55. Vzhledem k domnělému fénickému původu odrůdy mne překvapuje, že název není odvozován od jména města Nora.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Katalog odrůd VIVC uvádí na základě výsledků analýzy DNA, provedené roku 2007 italskými ampelografy, ze Sardínie ještě dvě geneticky odlišné, nicméně blízce příbuzné odrůdy, nesoucí názvy Nuragus Arrubiu a Nuragus Moscadeddu (synonyma Nuragus Moscatello, Nuragus Muscadeddu, Nuragus rosso Rompizolla)A, B, 163.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-15 cm): vrcholky jsou malé, otevřené, zploštělé, silně vlnatě plstnaté, bělavě zelené barvy, často s růžovým okrajem, apikální listy (1-3) jsou se žlábkem uprostřed, třílaločnaté s široce otevřeným řapíkovým výkrojem ve tvaru V, silně vlnatě plstnaté, bělavě zelené s karmínovým okrajem a růžovým nádechem na rubu, osa je pavučinovitě ochmýřená, zelená s hnědavým nádechem, vztyčená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou středně velké, otevřené, zploštělé, silně vlnatě plstnaté, bělavě zelené s okrajem karmínovým, apikální listy jsou se žlábkem uprostřed, stejného tvaru a členění, na líci lysé, na rubu průměrně vlnatě plstnaté, zelené s karmínovým okrajem, bazální listy ploché s mírně podehnutými okraji, klínovité, pětilaločnaté, výrazně členěné, s otevřeným řapíkovým výkrojem, na líci pavučinovitě ochmýřené, na rubu plstnaté, na líci zelené, hnědě skvrnité, osa je pavučinovitě ochmýřená, zelená s vínově hnědým nádechem, ohnutá. Letorosty jsou téměř kruhového průřezu, hladké, slabě pavučinovitě ochmýřené v horní části, zelené, vínově hnědě žíhané, zejména směrem k vrcholu. Úponky jsou bifidní až trifidní, zelené středně dlouhé. Květenství je středně velké, kuželovité nebo válcovitě kuželovité, středně kompaktní. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé až pentagonální a protáhlé do délky, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, laloky jsou někdy ještě dále sekundárně členěné. Horní výkroje jsou lyrovité až hruškovité, uzavřené nebo úzce otevřené, někdy překryté, s oblým, vzácně se zaostřeným dnem, dolní jsou ve tvaru U, otevřené nebo úzce otevřené. List je plochý, často zvlněný, líc listu je puchýřnatý a vrásčitý, rub šedavě zelený, silně plstnatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý s ostrým dnem až uzavřený s překrytými cípy a eliptickým průsvitem. Žilnatina na rubu je zelená nebo mírně zabarvená do růžova u báze. Zoubky jsou výrazné, s užší bází. Řapík je dlouhý, středně silný až silný, lysý nebo s několika chloupky, zelený nebo s jemným růžovým nádechem. Podzimní barva listů je žlutá. Hrozny jsou středně velké až velké, pyramidální, kuželovité až válcovito kuželovité, často s křidélky, středně husté až husté, zřídka volnější, stopky krátké a středně silné, částečně lignifikované, bobule středně velké, okrouhlé až mírně oválné, se středně silnou, pevnou, průměrně ojíněnou slupkou zlatožluté barvy s růžovým nádechem na osluněném líčku v době zralosti (ten přechází až skoro do oranžova při suchém, horkém létu), s měkkou, rozplývavou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou středně dlouhé, tenké, zelené, slabě bradavičnaté, snadno oddělitelné. Semena jsou 2-3 v bobuli, středně velká. Jednoleté réví je střední nebo dlouhé, středně silné až silné, okrouhlého průřezu, hladké, nodia jsou velká, stejné nebo o něco tmavší barvy, než internodia, které jsou středně dlouhá až kratší, hnědá s jemným fialovým nádechem, často tmavě skvrnitá a žíhaná, pupeny jsou střední velikosti, kuželovité, ostré. Kmen je středně silný. Cukernatost moštu je v průměru 18% při aciditě 7,7 g/l. Pozdní odrůda středně bujného růstu raší pozdně, na Sardinii dozrává na přelomu září a října, je zde jednou z posledních sklízených odrůd. Poskytuje pravidelné, vysoké výnosy, okolo 10 t/ha (v některých částech ostrova se může vyskytovat méně plodný klon, který dává kvalitnější hrozny)197. Rustikální odrůda je vhodná takřka do všech půdních typů, nemá žádné zvláštní požadavky na podnože ani na polohu a klimatické podmínky, průměrně dobře odolává peronospoře a botrytidě, slabě oidiu, není ohrožována pozdními jarními mrazy. To je také asi důvod, proč se prosadila před možná kvalitnější, ale ne tak odolnou odrůdou Semidano.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují jednodušší a lehčí vína neutrálního typu, poměrně slušné kvality, slámově žluté barvy se zlatavými odlesky, většinou s dostatečnou kyselinkou, středního obsahu alkoholu, se základním ovocitým aroma zeleného jablka, mandlí, broskví a také citrusových plodů, s florálními tóny bílých květů v buketu, často na Sardínii dále používaná k výrobě Vermutu, různých cuvée bílých vín, ale i odrůdových polosuchých a suchých šumivých vín.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 42, 49, 55, 57, 100, 120, 163, 166, 168, 176, 188, 197, 200, 202, A)Genetic characterization of Sardinia grapevine cultivars by SSR markers analysis. Mattia, F. de et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin, 41 (4) 175-184 (2007) [online, 2016-09-09]. Dostupné z: http://vitur.unirioja.es/userfiles/file/Characterization Sardinia cultivars - J Inter Vigne Vin 2007.pdf, B)Wild grapevine: *silvestris*, hybrids or cultivars that escaped from vineyards? Molecular evidence in Sardinia. Zecca, G. et al. Plant Biology 12 (3) 558-562 (2010) [online, 2016-09-09]. Dostupné z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/summary?doi=10.1.1.715.3937, C)Vitigni della Sardegna. Nieddu, G. Convisar, 2011. ISBN 9788890664502. In: Sardegna DigitalLibrary [online, 2016-09-09]. Dostupné z: http://www.sardegnadigitallibrary.it/documenti/17_151_20130327091619.pdf.

Nosiola

28. září 2017 v 11:53 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Dall'Occhio Bianca (mylně, in Viala et Vermorel), Duella, Durel (Val di Cembra), Durella (mylně), Durello, Groppello Bianco, Nosella, Nosellara, Nosilla, Nosiola (Francie, cd. 1271), N. Gentile (in Rovasenda, 1877), N. Trentina, N. Spinarola, Nusiola (in Rovasenda, 1877, in Molon, 1906), N. Gentile, Rabiosa, Spargelen (Merano), Spargeren, Spatfelen
Původ a rozšíření: Nosiola je stará, autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z italského regionu Trentino/Alto-Adige, z provincie Trento. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1970 (cd. 173)197, roku 2010 byla v Itálii pěstována na 79 ha200. K dispozici jsou zde tři registrované klony197. Tvoří součást vín DOC Trentino, Valdadige a Sorni, mimo to též součást některých vín kategorie IGT z regionů Trentino/Alto-Adige a Veneto. Pěstuje se především na severním břehu jezera Lago di Garda, v údolí Valle dei Laghi mezi městy Trento a Riva del Garda a v údolí Cembra, ale také na pahorcích v okolí města Lavis a v údolí Vallagarina a Sarca, prokazatelně již od 19. století, ze kterého pochází první písemná zmínka o této odrůdě (1825, Acerbi)120, 197, ale doklady o jejím pěstování v této oblasti sahají až k době konání Tridentského koncilu57. Sporadicky je pěstována též v Lombardii, právě u břehů jezera lago di Garda a také v regionu Veneto, v okolí Verony. Na malých plochách ji najdeme též v Argentině, Austrálii, Švýcarsku, Francii, Německu.
Název odrůdy může být odvozen od charakteristického aroma pražených lískových oříšků (v dialektu regionu Trentino "nosela", v italštině "nocciola"), ale dle některých italských zdrojů se lískovým oříškům mají tvarem, chruplavostí či možná jantarově zlatavou barvou podobat přezrálé bobule, určené k výrobě vín typu "vin santo"49, 57, 120. Zajímavý je také pokus o výklad vzniku názvu této odrůdy z jejího synonyma "dall'occhio bianco" (bílé očko), údajně používaného v 18. století, přes "ociolet" (v překladu "malá očka", slovo v místním dialektu), a dále, fonetickou spodobou k pozdějšímu "ciaret" a "nosiolet"57.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Viala a Vermorel (1909) ztotožňují odrůdu Nosiola s odrůdou Dall'Occhio, pěstovanou kdysi na pahorcích v okolí města Conegliano v regionu Treviso a nyní téměř vymizelou z vinic. Podle pozdějších výzkumů (Cosmo, 1937) však jsou obě odrůdy odlišné197. Odrůda Nosiola není identická ani s odrůdou Durella, se kterou byla kdysi ztotožňována (Goethe 1876, Molon 1906, Catoni 1922 a Babo, Mach 1923), se kterou sdílí některé morfologické znaky a která je pěstovaná v regionu Veneto, v provincii Vicenza.Analýza DNA prokázala, že obě odrůdy nejsou ani příbuzné. Další odrůdou, se kterou by odrůda Nosiola mohla být příbuzná, je starověká římská odrůda s názvem "Raetica". Ta měla být jednou z nejvíce pěstovaných bílých moštových odrůd severní Itálie. Ampelografové si dlouho mysleli, že odrůdy Groppello di Revò (pěstovaná v regionu Trentino, ve Val di Non) a Nosiola (také známa jako Groppello bianco) jsou potomci této odrůdy. Analýza DNA prokázala, že odrůdy Nosiola a Groppello di Revò jsou potomky staré švýcarské odrůdy Rèze, pěstované v kantonu Walis a přímo se nabízí teorie, že právě odrůda Rèze je tou římskou odrůdou Raetica, ale doposud pro to nebyly podány přesvědčivé historické důkazyA, B, 163.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, velmi malé, lysé či slabě pavučinovitě ochmýřené, zelenožluté, zlatavě lesklé, s bronzovými okraji či se slabým karmínovým nádechem na okrajích, apikální listy (1-3) jsou ploché, žlutozelené, první je arachnoidální, další oboustraně lysé a lesklé, s bronzovým nádechem, třílaločnaté se středně hlubokými až mělkými, otevřenými horními výkroji, s ostrými zoubky, s protáhlým centrálním lalokem, bazální jsou ploché, na líci lysé, na rubu s několika štětinkami, žlutavě zelené, osa je téměř vzpřímená, jen zřídka chloupkatá, žlutozelená, světle bronzově žíhaná. Letorosty kvetoucí jsou otevřené, lysé či s několika řídkými chloupky, zlatavě zelené, lesklé, apikální a bazální listy jsou stejné, osa je mírně zakřivená. Letorosty jsou poměrně krátké, s kruhovým průřezem, žebrované, lysé s několika chloupky na nodiích, internodia a nodia jsou na ventrální straně zelená, někdy slabě bronzově žíhaná, na dorsální vínově bronzově žíhaná, výrazněji na nodiích, internodia jsou krítká, pupeny jsou silně pigmentované antokyany. Úponky jsou bi- až trifidní, krátké, tenké, zelenožluté s lehkým bronzovým nádechem k bázi. Květenství je malé (7,5 cm), téměř válcové. Dospělé listy jsou malé až střední, pentagonální až klínovité, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubšími horními výkroji, které jsou úzce otevřené až mírně překryté, s oblým dnem, bez zoubku, dolní výkroje jsou naznačené. Na profilu je list plochý až ve tvaru V. Okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají konvexní strany a středně širokou až užší bázi, líc listu je tmavě zelený, slabě vrásčitý a slabě puchýřnatý, mírně zvlněný, lysý, mírně lesklý, rub listu je též lysý, řapíkový výkroj je široce otevřený, klenutý, ve tvaru UV až otevřený, lyrovitý s ostrým dnem, bez ohraničení žilnatinou, bez zoubku. Žilnatina je bez pigmentace antokyany. Mezi listy odrůdy je mnoho malých "palistů". Řapík je krátký, o něco kratší, než střední žíla listu, střední tloušťky, lysý, na osluněné straně bronzově nebo růžově žíhaný, kanálek na průřezu není příliš zřejmý. Podzimní barva listů je žlutá. Hrozny jsou středně velké až větší, (15-23 cm, 194-258 g), kompaktní, protáhle válcovité, někdy s 1-2 křidélky, stopky jsou viditelné, krátké až středně dlouhé, tenčí, částečně lignifikované, světle zelené, bobule malé až středně velké (9-15 mm), nestejné velikosti, okrouhlé, uniformní co do barvy, bělavě zelenkavé až zlatožluté, s tenkou až středně silnou, pevnější, středně silně ojíněnou slupkou, která je někdy trochu stahující chuti, s nezbarvenou, velmi šťavnatou dužinou neutrální chuti. Hilum je zřetelné. Stopečky bobulí jsou krátké, silnější, bradavčité, zelené, snadno oddělitelné od bobule. Semena jsou 2-3 v bobuli, poměrně malá, hruškovitého tvaru. Jednoleté réví je kratší, rozvětvené, tenké, pružné, eliptického průřezu, rýhované, nodia jsou výrazná, lysá, internodia 8-10 cm dlouhá, žlutavě šedohnědá s tmavšími skvrnami, na nodiích je barva intenzivnější, pupeny jsou velké, velmi výrazné, lenticely chybí. Kmen révy je poměrně robustní. První hrozen je na 3-4 nodiu, počet hroznů na výhon je 1,1-2, plodnost bazálních pupenů je nízká. Odrůda má dlouhý vegetační cyklus, raší raně, kvete a zaměká středně pozdně, zrání hroznů je pozdní až velmi pozdní, 30-35 dnů po Chasselas, na přelomu září a října. Růst je středně bujný, odrůda trpí sprcháváním, dobře odolává peronospoře, citlivější je však vůči oidiu, snadno náchylná je k botrytidě a hnilobě hroznů za deštivých podzimů, bývá také poškozována pozdními jarními mrazíky a je snadno napadána roztoči, proto jsou její výnosy kolísavé, v průměru dává okolo 3,52 kg na keř. Cukernatost moštu bývá 16,3-19,1°Babo při aciditě 8,4-11,6 g/l.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují lehčí, světleji slámově žlutá vína se zelenkavým reflexem, svěží, jemně ovocitoá a kořenitá, s vyšší aciditou, někdy poněkud rustikálního typu, s průměrným obsahem alkoholu, s charakteristickým aroma lískových oříšků, citrusových plodů, jablek, s minerálními tóny a s lehkou hořčinkou v dochuti. Slouží jako odrůdová vína běžné denní spotřeby, ale také jako součást různých cuvée bílých vín. Z hroznů, sklizených koncem září a sušených na dřevěných roštech, se vyrábí po pomalém, až šest let trvajícím kvašení v sudech, sladké dezertní víno "Vino Santo Trentino DOC" s minimálním obsahem alkoholu 16 %.
Literatura a internetové zdroje: 26, 46, 49, 50, 57, 120, 163, 166, 168, 176, 188, 197, 199, 200, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1,368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Microsatellite analysis of Alpine grape cultivars (Vitis vinifera L.): alleged descendants of Pliny the Elder's Raetica are genetically related. Vouillamoz, J.F. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 54 (5), 1095-1104 (2007) [online, 2016-09-09]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10722-006-9001-z, *Grape microsatellite markers: Sizing of DNA alleles and genotype analysis of some grapevine cultivars. Grando, M.S., Frisinghelli, C. Vitis 37 (2), 79-82 (1998) [online, 2016-09-09]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040838.pdf.

North Carolina

28. září 2017 v 10:51 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Pod označením North Carolina, doplněným kódem křížení, uvádí katalog odrůd VIVC 33 kříženců, z velké části interspecifických stolních odrůd, případně odrůd původu Muscadinia rotundifolia Michaux. Tyto odrůdy byly vyšlechtěny v rámci činnosti vědeckého pracoviště s názvem US Department of Agriculture and the North Carolina Agrculture Experiment Station, Department of Horticultural Science, North Carolina State University ve městě Raleigh, ve státě Severní Karolína, ve Spojených státech americkýchA. Šlechtitelský program byl zahájen již počátkem 20. století, podíleli se na něm mj. šlechtitelé Ch. Dearing, W.B. Nesbitt, V.H. Underwood a D.E. Carroll. Část vyšlechtěných odrůd nese svůj vlastní název, je komerčně využívána a v rámci této práce je popsána samostatně, patří mezi ně například odrůdy Carlos, Dixie, New River, Nesbitt, atd. Odrůdy bez vlastního názvu nejsou povětšinou komerčně využívány, některé z nich najdeme na pokusných vinicích pro zachování genofondu a slouží mnohdy jako partner při šlechtění nových odrůd. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 202, A)Department of Horticultural Science, North Carolina State University, Raleigh [online, 2016-09-07]. Dostupné z: https://projects.ncsu.edu/cals/hort_sci/.

Nobling

28. září 2017 v 9:50 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Fr. 128-40, Freiburg 128-40, Nobling (Francie, cd. 2919)
Původ a rozšíření: Nobling je moštová odrůda původu Vitis vinifera, německý kříženec Sylvánské zelené x Chasselas blanc163, 199, A (1940, Dr. Johannes Zimmermann, Freiburg im Breisgau, zápis do odrůdové knihy byl proveden roku 1971). Odrůda je v Německu pěstována takřka výlučně v oblasti Markgräflerland v regionu Baden-Württemberg, roku 2010 na 65 ha, údaje z roku 2011 hovoří o cca 130 hektarech vinic. Odrůda je vytlačována z vinic na ruční práci méně náročnými odrůdami rodiny Pinot. Název odrůdy se vztahuje k ušlechtilému, jemnému, prostě "noblesnímu" charakteru odrůdových vín. Nobling najdeme na malých plochách též v Rakousku, ve Švýcarsku, ve Francii, v Kanadě, v Japonsku a na Novém Zélandu.
Charakteristika odrůdy: (H) Středně pozdní moštová odrůda raší pozdně, rašení přichází nepravidelně, což je charakteristickým znakem této odrůdy, kvete středně pozdně až pozdně. Jednoleté réví je tmavě hnědé. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, takřka lysé, takřka bez pigmentace antokyany. první bazální list je zelený, bronzově skvrnitý, na rubu je takřka lysý. Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy. Dospělé listy jsou malé až středně velké, klínovité, ploché, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji bez zoubku, na líci slabě puchýřnaté, řapíkový výkroj je uzavřený až mírně překrytý s průsvitem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, žilnatina listu je takřka bez pigmentace antokyany, zoubky mají konkávní a konvexní stranu. Plodnost bazálních pupenů je velmi nízká. Hrozny jsou středně velké až větší (138 g), kuželovité, středně kompaktní až kompaktní, stopky krátké (4 mm), bobule střední až velké (13,9 x 15,1 mm), okrouhlé až mírně zploštělé či obvejčité, zelené až zelenkavě žluté, se silnou, často hnědě tečkovanou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti a vyšší acidity, obsahující semena. Požadavky na polohu má odrůda průměrné až vysoké, nemá ráda výsušné půdy, dobře prospívá ve vlhčím, teplém prostředí, je citlivá na chlorózu a na zimní mrazy, ale mimo botrytidu příliš netrpí houbovými chorobami. Nemá příliš velký sklon ke sprchávání. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené, zálistky tvoří odrůda průměrně až silně, réví dobře vyzrává, výnosy bývají vyšší při střední až vyšší cukernatosti moštu (vyšší, než u Sylvánského zeleného). Mošt má vysoký obsah cukru a kyselin a slouží často k výrobě šumivých vín či přívlastkových QmP. Kvalitní vína lze očekávat až při cukernatosti nad 80 °Oe. V Německu bylo v letech 1975-1985 dosahováno průměrného výnosu 12,5-14,3 t/ha při cukernatosti 82-87 °Oe a aciditě 8,5 g/l.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou zeleno- až zlatožlutá, jemná, lehká, ale poměrně tělnatá a plná, se svěží aciditou, neutrálního typu, ovocitá s typickým odrůdovým aroma mirabelek a broskví, ale také jablek, hrušek, citrusových plodů a mandarinek. Vína jsou vhodná pro přípravu sektů, protože při vysoké aciditě lze docílit i vyšší cukernatosti. Odrůdová vína v přívlastku kabinet jsou schopna zrání až čtyři roky, pozdní sběry až 7 let, barikovaná vína někdy až 12 let.
Literatura a internetové zdroje: 26, 71, 74, 75, 163, 166, 168, 170, 176, 181, 188, 199, 200, 202, A)Die Kreuzungseltern deutscher Rebenneuzüchtungen im Fokus - Was sagt der genetische Fingerabdruck? Maul, E., Schumann, F., Hill, B.H.E., Dörner, F., Bennek, H., Laucou, V., Boursiquot, J.-M., Lacombe, T., Zyprian, E., Eibach, R., Töpfer, R. Deutsches Weinjahrbuch 2013 (64. Jahrgang), Seite 128-142, ISBN 978-978-3800177837.

Noah / Charvát bílý

27. září 2017 v 17:09 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Ноа, Фрага албэ, Бело Отело, Чарват, Татарский рислинг, Нока, Ноэ, Нова (Rusko, Ukrajina), Belo Otelo, Charvat, Chorvat či Chorvát (Česká republika), Flaga Alba, Fraga, Jahůdka, Jahoďák (Česká republika), Noa (Bulharsko), Noah (Francie, cd. 6454), Noé (mylně), Noha, Noka, Nova, Nove, Otelo Belo, Othello, Slovák (Slovensko), Tatar Rizling
Původ a rozšíření: Noah je středně pozdní moštová a stolní odrůda, interspecifický kříženec, využívaný v minulosti v Evropě též jako podnož, vyšlechtěný roku 1869 soukromým šlechtitelem jménem Otto Wasserzieher v Nauvoo, ve státě Illinois, ve Spojených státech amerických. Některé zdroje označují odrůdu za křížence odrůd Taylor (Vitis riparia) x Hartford (Vitis labrusca)158, dle jiných zdrojů šlo o spontánní opylení odrůdy Taylor pylem neznámé odrůdy156, 163. V Evropě byla odrůda po révokazové kalamitě poměrně hojně rozšířená, zejména ve Francii. Dnes je pěstována velmi vzácně, nařízeni EU 491/2009 zakazuje pěstovat hybridní odrůdy za účelem výroby jakostních vín. Na malých plochách se dnes odrůda zachovala u malovinařů a zahrádkářů na severu Itálie (je zapsána v národním katalogu italských odrůd pod cd. 702 od roku 1997)197, ve Francii, Rakousku, Chorvatsku, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku, vzácněji také v ČR. Menší plochy vinic najdeme v Kanadě, v USA byla roku 2010 pěstována na ploše 71 ha200. Pozor na možnou záměnu s patrně již dnes komerčně nevyužívanou stolní odrůdou Noé (Noé jaune), francouzským křížencem odrůd Chalosse (Ondenc) x Lignan (1875, Ch. Bidault)163.
Název odrůdy: Noah je mužské rodné jméno, které má hebrejský původ (Noach) a vykládá se jako pokoj, spočinutí. Ve Starém zákoně byl Noe (ve většině jazyků Noah) stavitelem archy, na kterou s sebou vzal celou svou rodinu a od jednoho páru tvorů, zvířat a živočichů každého druhu, žijícího na zemi, aby se zachránili před velkou potopou světa. Český název Chorvat či Charvát byl pravděpodobně inspirován chorvatskými přistěhovalci při osídlováním turky vypleněné Jižní Moravy za Marie Terezie (1717-1780). Chorvaté si s sebou vzali ze své domoviny též několik, pro místní obyvatele samozřejmě neznámých odrůd révy. Při révokazové kalamitě koncem 19. století z nich některé přežily a za jednu z nich byla omylem považována i odrůda Noah (Charvát či Chorvat bílý), která se na Moravu ve skutečnosti dostala asi o sto let později, než chorvatští přistěhovalci, právě při odstraňování následků révokazové kalamity. Po Chorvatech na Moravě nezůstal jen název révy (a genová výbava), ale též například jméno obce Charvatská Nová Ves. Pod názvem Charvát či Chorvat červený je u nás pěstováno více hybridních odrůd révy (m.j. Isabella, Baco noir)B, C.
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je bujnější, letorosty vzpřímené až polovzpřímené, réví dobře vyzrává. Vrcholky letorostů jsou polootevřené, středně silně pigmentované antokyany, silně až velmi silně vlnatě plstnaté. Internodia jsou na obou stranách zelená. První bazální list je zelenožlutý, na rubu je velmi silně plstnatý. Dospělý list je středně velký až velký (21,1 x 19,4 cm), široce srdčitý až klínovitý, nečleněný, tří- až pětilaločnatý s mělkými až středně hlubokými výkroji bez zoubků, plochý. Líc listu je jasně zelené barvy, slabě až průměrně vrásčitý, průměrně puchýřnatý, rub je na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině velmi slabě štětinkatý, řapíkový výkroj je otevřený, klínovitý až lyrovitý s ostrým dnem, vzácněji téměř uzavřený, bez zoubků, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je bez pigmentace antokyany. Zoubky na okraji listu mají rovné strany. Řapík listu je v průměru 8,7 cm dlouhý, většinou je kratší, než střední žíla listu, je zelený až mírně načervenalý. První hrozen je na 3-4 nodiu, plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká. Hrozny jsou malé až středně velké (99 g), válcovitě kuželovité, většinou jsou bez křidélek či s jedním výrazným raménkem, středně kompaktní až volnější, stopky velmi krátké, bobule malé až středně velké, kulaté, světle zelené, nažloutlé až žlutozelené s hnědavým líčkem, s tenkou ale pevnou, šedě ojíněnou slupkou nakyslé a trpké chuti, s nezbarvenou, sliznatou, masitou a velmi hutnou, nepříliš šťavnatou dužinou izabelové (jahodové chuti), obsahující semena. Dužina se velmi snadno odděluje od slupky. Vyzrálé bobule při sběru často samovolně opadávají. K lepšímu uvolnění moštu je nutno drť z hroznů nechat 3-4 dny naležet. Sklizňová zralost začíná koncem září. Odrůdu Noah lze pěstovat jako pravokořennou, nadprůměrně odolává révokazu, nadprůměrně odolává i houbovým chorobám a při běžném infekčním tlaku nepotřebuje chemické ošetření. Při nepříznivých podmínkách a zvýšeném infekčním tlaku se může objevit peronospora. Odolnost této odrůdy vůči mrazu je zvýšená (-23 až -26°C), poskytuje pravidelné, středně vysoké výnosy (5,5-6 t/ha, maximálně 13 t/ha) a v závislosti na zatížení keře a klimatických podmínkách mívá mošt obvykle cukernatost 13-19°NM při poměrně vysoké aciditě, 8-12 g/l. Na stanoviště i půdy není příliš náročná, vhodné jsou hlinitopísčité půdy, dobře zásobené vodou. Hodí se pro většinu vedení, dobře snáší krátký řez, afinita k běžným typům podnoží je dobrá, pokud jsou používány, vyhovují nejlépe SO4, Cr2, 125AA a 5BB.
Charakteristika vína: Odrůdové víno má zlatavě žlutou barvu se zelenkavým reflexem, intenzivní labruskovou vůni lesních a umělých jahod a výraznější kyseliny, vyrábí se často jako sladké a mezi konzumenty má své obdivovatele. U nás sloužila tato odrůda (Charvát či Chorvat bílý) také k výrobě burčáku a k přímé spotřebě. V rakouském Südburgerlandu nachází Noah uplatnění v místní specialitě "Uhudler"A, v Itálii někdy při výrobě frizzante vín s názvem "Fragolino". Odrůdové destiláty jsou kvalitní, silně aromatické, se zřetelným jahodovým aroma.
Literatura a internetové zdroje: 10, 26, 28, 46, 50, 156, 158, 163, 166, 158, 176, 177, 180, 188, 197, 200, 202, A)Uhudler - Uhudler. Weinritter Steiermark [online, 2016-09-08]. Dostupné z: http://www.weinritter-steiermark.at/uploads/weinwissen/Uhudler.pdf, B)Charvát" a ti druzí. vinoratiskovice.cz [online, 2016-09-08]. Dostupné z: http://www.vinoratiskovice.cz/downloads/charvat.pdf, C)Charvát - Chorvát. Diskze o vinařství [online, 2016-09-08]. Dostupné z: http://www.wine.cz/forum.php?id=8553&t=dvino&v=, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012.

Niagara red

27. září 2017 v 17:05 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Niagara Rosada (Brazílie, USA), Niagara Rose (Německo), P.I. 149001
Původ a rozšíření: Niagara red je středně pozdní, stolní, vyjímečně i moštová, interspecifická odrůda, somatická mutace odrůdy Niagara. Tuto mutaci, dle oficiální verze, nalezl roku 1933 vinař Aurelio Franzini na vinici, situované na pozemcích muže jménem Antônio Carbonari u obce Traviú, která v té době patřila do distriktu Louveira v oblasti Jundiaí, v regionu São PauloB, C. Stejná mutace, tedy růžovofialové hrozny na keři odrůdy Niagara, byla objevena téhož roku také na vinici rodiny Gumiero, přímo ve městě Louveira. Na počest této odrůdy a na oslavu jejího objevení se ve městě Louveira od roku 1956 koná svátek "Festa da Uva de Louveira"B.Roku 1994 je odrůda Niagara red z Brazílie udávána z plochy 6.500 ha163, údaje z roku 2007 hovoří o produkci 29.000 tun hroznů, sklizených ve státě Rio Grande do Sul.
Příbuzné odrůdyA, 163: Kromě mateřské odrůdy Niagara existuje ještě její tetraploidní mutace a několik dalších mutací. Niagara red seedless (Rosinha) je brazilská bezsemenná mutace odrůdy Niagara rosada (Niagara red), Niagara rosada gigante je brazilská tetraploidní mutace této odrůdy. Niagara seedless je patrně americká bezsemenná mutace odrůdy Niagara. V katalogu odrůd VIVC je uvedena ještě odrůda Black Niagara (Niagara), tato odrůda pravděpodobně patří do synonymiky odrůdy Niagara red163 a dále odr. Niagara Steck163, 176, A. Je pravděpodobné, že odrůda, pěstovaná pod názvem Niagara (Black Niagara) dle údajů z katalogu VIVC na bezmála 4.000 ha v Brazílii a na menších plochách dále v Kanadě, v Jižní Koreji a v USA, je identická s odrůdou Niagara red163. Odrůda Niagara je geneticky nestabilní, má velký sklon tvořit mutaceA a vytváří též chiméry, foto jedné z nich, somatické mutace odrůdy Niagara red s růžovými i bílými bobulemi je připojeno (Jundiaí, 1996).
Charakteristika odrůdy: (H) Hrozny jsou středně velké, kompaktní, bobule v různých tónech růžové až modrofialové barvy, středně velké, variabilní, co do velikosti, okrouhlé, se sliznatou dužinou výrazné, labruskové chuti, snadno oddělitelnou od slupky. Dužina obsahuje semena. Průměrná cukernatost moštu se pohybuje okolo 16°Brix (14-18°Brix) při aciditě 6,1 g/l. Hrozny dozrávají asi měsíc před odrůdou Isabella, v závislosti na klimatickém pásmu a nadmořské výšce se v Brazílii sklízejí od 15. prosince až do poloviny února. Růst je středně bujný, výnosy mohou dosáhnout až 25 t/ha. Odrůda je z hospodářského hlediska zajímavá tím, že se sklízí dříve, než většina brazilských stolních odrůd, v době, kdy jsou ještě vysoké výkupní ceny hroznů. Je relativně citlivá vůči antraknóze a peronospoře, doporučuje se běžná preventivní chemická ochrana.
Literatura a internetové zdroje: 5, 163, 166, 176, 202, A)Mutacoes somaticas na videira Niagara. J.S. Inglez de Sousa. Bragantia, Boletim Técnico do Instituto Agronómico do Estado de Sao Paulo, Vol. 18, Dezembro 1959, No. 27 [online, 2016-09-08]. Dostupné z: http://www.scielo.br/pdf/brag/v18nunico/27.pdf, B)Festa da Uva de Louveira. História [online, 2016-09-08]. Dostupné z: http://festadauvadelouveira2013.com.br/index.php/2013-04-26-13-47-00/historia, C)Ruralidades em transformação: agricultores, caseiros e moradores de Condomínio. André Pires. São Paulo, Brasil, 2007 [online, 2016-09-08]. Dostupné z: http://www.books.google.cz/books?isbn=8574197491, *Genetic diversity of table grape based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Scientia Agricola 68 (1) 42-49 (2011) [online, 2016-09-08]. Dostupné z: www.scielo.br/pdf/sa/v68n1/v68n1a07.pdf, *Flickr. Secretaria de Agricultura e Abastecimento Agricultura s.p. Niagara rosada [online, 2016-09-08]. Dostupné z: http://www.flickr.com/photos/agriculturasp/4050227005/, *Flickr. Fernando Picarelli Martins. Uva, variedade Niagara Rosada [online, 2016-09-08]. Dostupné z: http://www.flickr.com/photos/39923705@N07/4637290994/, http://www.flickr.com/photos/39923705@N07/4082876359, http://www.flickriver.com/photos/39923705@N07/3995609187/, *Fenologia e produção de cultivares americanas e híbridas de uvas para vinho, em Jundiai-SP. Hernandes, J.L. et al. Rev. Bras. de Frutic., 3/2010 [online, 2016-06-07]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/240768736_Fenologia_e_producao_de_cultivares_americanas_e_hibridas_de_uvas_para_vinho_em_Jundiai-SP.

Niagara

27. září 2017 v 17:02 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Ниагара (Rusko), Niagara (Francie, cd. 6605), N. Branca (Brazílie), N. White, Concord White, White Concord
Původ a rozšíření: Niagara je středně pozdní moštová a stolní odrůda, interspecifický kříženec odrůd Concord x Cassady (1868, soukromí šlechtitelé C.L. Hoag a B.W. Clark, Lockport, Niagara County, stát New York, USA, na trh byla tato odrůda uvedena roku 1882)163. Některé americké zdroje uvádějí u odrůdy původ Vitis labrusca, nicméně odrůda Concord nese i menší podíl genů Vitis vinifera158. V Brazílii je Niagara důležitou odrůdou pro výrobu sladkých stolních vín nižší acidity a pěstována je nejhojněji v okolí města São Paulo a také ve státě Rio Grande do Sul, ve Spojených státech Amerických se pěstuje častěji jako stolní odrůda na severu země, ve státech New York, Michigan, Pennsylvánie, Ohio a Washington, v Kanadě tuto odrůdu najdeme v provincii Ontario, pěstována je mimo jiné například také na Novém Zélandu. Roku 2010 měla být, patrně celosvětově, vysazena na ploše 4.670 ha200.
Příbuzné odrůdy: Existuje ještě tetraploidní mutace odrůdy Niagara a několik dalších odrůd stejného názvu. Niagara red (Niagara rosada) je brazilská mutace odrůdy Niagara, pěstovaná dnes jako stolní odrůda na velkých plochách hlavně v Brazílii. Niagara red seedless (Rosinha) je brazilská bezsemenná mutace odrůdy Niagara rosada (Niagara red). Niagara rosada gigante je brazilská tetraploidní mutace této odrůdy. Niagara seedless je patrně americká bezsemenná mutace odrůdy Niagara. V katalogu odrůd VIVC je uvedena ještě odrůda Black Niagara (Niagara), tato odrůda pravděpodobně patří do synonymiky odrůdy Niagara red163 a dále odrůda Niagara Steck163, 176, A. Odrůda Niagara je geneticky nestabilní, má velký sklon tvořit mutaceA a vytváří též chiméry, foto jedné z nich je uvedeno v článku o odrůdě Niagara red. Katalog odrůd VIVC uvádí celkem 21 kříženců, kterým je Niagara rodičovskou odrůdou163.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou středně silně bíle vlnatě plstnaté, žlutavě zelené s karmínovým nádechem a s karmínovými okraji. Mladé listy jsou žlutavě zelené, jemně vlnatě plstnaté, apikální listy mají na okraji a na rubu karmínový nádech. Jednoleté réví je tmavě červenohnědé, v nodiích tmavší, nodia jsou výrazná, mírně zploštělá, internodia středně dlouhá až dlouhá, silná, úponky jsou dlouhé, bi až trifidní. Listové pupeny jsou středně velké, kratší, mírně zploštělé, kuželovité, raší středně pozdně. Dospělé listy jsou středně velké až velké, silné, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji (horní jsou otevřené, často se zoubkem), líc listu je lesklý, středně až tmavěji zelený, spíše hladký, rub listu je světle zelený, plstnatý, okraj listu je ostře zoubkovaný, zoubkování je méně až středně výrazné, s variabilně širokou bází, řapíkový výkroj je široce otevřený, klínovitý se zaostřeným dnem. Žilnatina je výrazná. Hrozny jsou středně velké až velké (200 g), kuželovité až protáhle kuželovité, často s jedním křidélkem, středně kompaktní, stopka kratší až středně dlouhá, silná, bobule jsou středně velké až větší (18 mm), kulaté až mírně oválné, světle zelené se žlutým tónem na osluněném líčku při dozrání, s tenkou, slabě šedavě ojíněnou slupkou poněkud svíravé chuti, dužina je šťavnatá, nezbarvená, sladce labruskové chuti a nízké acidity. Stopečky jsou středně dlouhé, silné, mírně bradavčité. Semena jsou v průměru tři (1-6) v dužině, poměrně snadno oddělitelná od dužiny, středně velká, nahnědlá, s hlubokou drážkou. Odrůda raší, kvete a dozrává středně pozdně, zrání hroznů nastává 20 dnů po Chasselas, přibližně současně až o týden dříve, než odrůda Concord, v první dekádě října při SAT 2650°C. Růst je bujný až středně bujný, olistění je husté a vydrží dlouho na keři, vzhledem k tomu je odrůda vhodná též ke krytí altánů a pergol. Výnosy jsou průměrné až vyšší, odrůda dobře odolává mrazu, poměrně dobře též oidiu a peronospoře, i když ve všech uvedených případech o něco hůře, než odrůda Concord, k houbovým chorobám je náchylnější zejména v teplejších a vlhčích polohách, bobule ovšem mají menší sklon k praskání. Vyžaduje dobře exponované polohy, hůře prospívá na chudších půdách.
Charakteristika vína: Hrozny odrůdy Niagara poměrně dobře snášejí transport, ale mají velmi výraznou hybridní chuť (fox-tón). Slouží k přímé spotřebě v čerstvém stavu a také ke střednědobému skladování, jsou vhodné k výrobě džusů, hroznových šťáv a též k výrobě suchých, ale daleko spíše dezertních ovocitých bílých vín se silným labruskovým aroma, kvalita vín se zvýší v kupáži s odrůdami neutrálního typu. V odrůdových vínech můžeme kromě typického labruskového aroma divokých jahod objevit i kandovanou citrónovou kůru, florální tóny jasmínu, ale také petrolejové ryzlinkové tóny.
Literatura a internetové zdroje: 5, 26, 100, 140, 145, 151, 152, 158, 163, 166, 168, 170, 176, 177, 180, 200, 202, A)Mutacoes somaticas na videira Niagara. J.S. Inglez de Sousa. Bragantia, Boletim Técnico do Instituto Agronómico do Estado de Sao Paulo, Vol. 18, Dezembro 1959, No. 27 [online, 2016-09-07]. Dostupné z: http://www.scielo.br/pdf/brag/v18nunico/27.pdf, *Willis Orchard Co. [online, 2016-09-07]. Dostupné z: https://www.willisorchards.com/product/niagara-bunch-grape-vine#.UwhjAc7_1Y0, *Wilson Bros. Grape Vine 'Niagara' [online, 2016-09-07]. Dostupné z: http://wilsonbrosonline.com/Photo-Viewer.aspx?name=Grape%20Vine%20%27Niagara%27&p=528&photo=630, *The (Urban-Wildlife) Interface. April 2, 2011 by suburbanferndaleark [online, 2016-09-07]. Dostupné z: http://suburbanferndaleark.wordpress.com/2011/04/02/secret-lives-of-vascular-plants/.

New York

27. září 2017 v 17:00 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Pod označením New York, doplněným číselným kódem křížení, uvádí katalog odrůd VIVC cca 150 kříženců, z velké části interspecifických stolních a moštových odrůd. Tyto odrůdy byly vyšlechtěny v rámci činnosti vědeckého pracoviště s názvem Plant Genetic Resources Unit, Cornell University New York, State Agricultural Experiment Station United States Department of Agriculture (USDA), Agricultural Research Service (ARS) ve městě Geneva, ve státě New York, tedy ve Spojených státech americkýchA. Šlechtitelský program byl zahájen již na počátku dvacátého století. Velká část zde vyšlechtěných odrůd nese svůj vlastní název, je komerčně využívána a v rámci této práce je popsána samostatně, nejznámnějšími jsou patrně odrůdy Cayuga white, Chardonel, Golden Muscat, Himrod, Melody, Ripley, Traminette, Dunkirk, Alden, Concord seedless, New York Muscat atd. Odrůdy bez vlastního názvu nejsou povětšinou komerčně využívány, některé z nich najdeme na pokusných vinicích pro zachování genofondu a slouží mnohdy jako partner při šlechtění nových odrůd. Katalog odrůd VIVC publikuje fotografie některých takových odrůd163, jejich rodokmen je dostupný na stránkách amerických šlechtitelů révy156.
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 202, A)Cornell University, New York State Agricultural Experiment Station, Geneva [online, 2016-09-07]. Dostupné z: http://nysaes.cals.cornell.edu/.

Nektár

27. září 2017 v 16:57 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Нектар (Rusko, Ukrajina)
Původ a rozšíření: Nektár je raná až středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec dvou maďarských odrůd Judit x Cserszegi füszeres. Odrůda byla vyšlechtěna roku 1970 (Károly Bakonyi, Pannonská zemědělská univerzita Georgikon, Agronomická fakulta Keszthely, Maďarsko) a v Maďarsku byla registrovaná roku 1994. Je doporučená k pěstování ve vinařských regionech Kunság, Cserszegi, Balaton, Muravidék, Bácska, Cegléd, Kiskörősi, Duna-menti a Kiskunhalas-Kiskunmajsai. Je vhodná k pěstování i v okrajových vinařských oblastech, mimo Maďarsko (roku 2010 na 21 ha)200 ji najdeme např. též v Polsku.
Charakteristika odrůdy: (H) Internodia jsou středně dlouhá, lysá, na dorsální straně červeně žíhaná. Jednoleté réví je tenčí, hnědé, lysé. Vrcholky letorostů jsou otevřené, bronzově zelené, arachnoidální. Dospělé listy jsou malé až středně velké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, lysé, řapíkový výkroj je otevřený až úzce otevřený, líc je tmavě zelený, žilnatina listu je bez pigmentace antokyany, řapíky jsou narůžovělé. Hrozen je středně velký (150-200 g), válcovitě kuželovitý, často rozvětvený, středně kompaktní až volnější, bobule malá až středně velká (14,5 x 15 mm, 2 g), okrouhlá, jantarově bronzové barvy s rezavě hnědými tečkami, s chruplavou, šťavnatou dužinou sladké, pikantní, intenzívně muškátové chuti, obsahující semena. Růst je slabší až středně bujný, výnosy jsou průměrné. Odrůda dozrává v Maďarsku od 20.8. do 10.9., podobně jako odrůda Prim, v Polsku (Skierniewice) okolo poloviny září, SAT 2200-2400°C. Hrozny mají dobrou schopnost akumulace cukru, cukernatost moštu je v průměru 23°Brix při aciditě 6,1 g/l. Odolnost vůči mrazu je mírně nadprůměrná (-22 až -25°C), srovnatelná s Ryzlinkem rýnským, vůči botrytidě nadprůměrná, vůči oidiu a peronospoře průměrná. Hrozny nemají sklon ke hnilobě, při přezrání mají tendenci se scvrkávat. Dolní očka jsou málo plodná, doporučován je dlouhý řez. Hrozny slouží k výrobě poměrně kvalitních, dobře strukturovaných, extraktivních, plných a lahodných vín s intenzívním muškátovým aroma.
Literatura a internetové zdroje: 67,77,100, 163, 166, 200, 202, *Georgikon Keszthely. Szölöfajták. Dr. Kocsis László. Pannon Egyetem Georgikon Kar [online, 2016-09-07]. Dostupné z: http://www.georgikon.hu/tanszekek/kertesz/Fajtak_portfolio/01%20Cserszegtomaj.pdf, *Hungaricum Borszalon. Nektár [online, 2016-09-07]. Dostupné z: http://hungaricumborszalon.hu/szoloadatlap/szolo/40.

Nehelescol

26. září 2017 v 18:09 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Eparce, Eparse, E. Menue, Gelobten Landes Traube, Géant de (la) Palestine (Francie), Heiliglandtraube, Jerusalem, Jupp's Rosenranztraube, Kanaani, Maraviglia, Neg(u)elescol, Neheleschol (Francie), Nehelescol (Francie, cd. 727), Olivette Jaune a Petits Grain(s), Palestina Bianca, Palestine, Plant de Canaan (Chile), Promicao, Promisión (Galície), Promissão (Portugalsko), Raisin Blanc de Jerusalem, R. de Jéricho, R. de (la) Palestine (USA), R. de Poche Blanc, R. de (la) Terre Promise, Struguri de Ierusalim, Syrian (Austrálie, USA), Terra Promessa (Itálie), T. P. Bianca, Terre Promise Blanche (Maďarsko), Uva da Terra da Promissão, Uva de Promissao, Uva della Terra Promessa (Itálie), Uva di Gerusalemme
Původ a rozšíření: Nehelescol je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, která pochází z Izraele a mimo území tohoto státu je pěstována mimo jiné na malých plochách v Itálii, ve Francii, Španělsku, Rumunsku, Japonsku, v USA, Maďarsku, na Ukrajině a v Austrálii (zde pod názvem Syrian). V národním katalogu portugalských odrůd je tato odrůda zapsána pod názvem PromissãoB (identicita odrůd byla zjištěna porovnáním výsledků analýz DNA)C, E a pěstována byla v oblasti DouroD roku 2010 na ploše pouhých 6 hektarů200. Luigi a Alberto Pirovano z italského šlechtitelského institutu ve Vaprio d'Adda použili odrůdu Nehelescol jako rodičovskou odrůdu při šlechtění mnoha nových odrůd révy, v Japonsku se stala jedním z rodičů odrůdy Red Nehelescol, v Maďarsku z ni vyšlechtil Mathiasz Janos moštovou odrůdu s názvem Báthori István muskotály163. V Izraeli je znám též tetraploidní klon této odrůdy Nehelescol (4N)163. V ampelografické literatuře odrůdu Nehelescol mezi prvními zmiňují R.W. Prince (1830), J.S. Kecht (1858), H.W. Dahlen (1882) a po nich mnozí další163.
Název odrůdy: Ačkoli je odrůda Nehelescol velmi starobylá, patrně není tak stará, jako její název. Ten je biblického, lépe řečeno starozákonního původu. Jak praví Bible, kniha Numeri 13:24-25: "Přišli až k úvalu Eškolu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ji museli nést na sochoru…..To místo se nazývá Nehelescol (Eškolský úval), to je Úval hroznů, podle hroznu, který tam Izraelci odřízli"A, 166. Portugalské synonymum Promissão znamená v překladu "zaslíbená" a patrně má co do činění s dalšími synonymními názvy této odrůdy (Gelobten Landes Traube, Heiliglandtraube, Uva da Terra da Promissão, Uva della Terra Promessa), v překladu "hrozny ze zaslíbené (případně svaté) země".
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě plstnaté, bez štětinek, takřka bez pigmentace antokyany či slabě pigmentované. Letorosty jsou polovzpřímené, internodia jsou oboustranně zelená, lysá, nodia na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, lysá, pupeny jsou u báze slabě pigmentované antokyany. Mladé listy jsou světle zelené, slabě plstnaté. Dospělé listy jsou ploché, středně až sytě zelené, středně velké (21,1 x 20,2 cm), pentagonální, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými až středně hlubokými výkroji (horná jsou úzce otevřené, lyrovité s oblým dnem, až mírně překryté s průsvitem, bez zoubku), na líci slabě vrásčité a slabě puchýřnaté, lysé, na rubu, na ploše i žilnatině, středně silně štětinkaté. Zoubky mají rovné strany a středně širokou bázi. Řapíkový výkroj je otevřený až uzavřený, šípovitý, lancetovitý až lyrovitý se zaostřeným dnem, bez zoubku, někdy je na jedné straně ohraničený žilnatinou. Řapík listu a někdy také žilnatina listu v oblasti napojení řapíku jsou narůžovělé, řapík je o něco kratší, než střední žíla listu, téměř lysý. Hrozny jsou velké až velmi velké (až 60 cm), velmi dlouhé a také značně široké, protáhle válcovité, někdy s 2-4 křidélky, volnější až středně kompaktní, centrální stopka je krátká a silná, většinou rozvětvená, větvení je dobře vyvinuté, dlouhé a silné, bobule jsou menší až středně velké, uniformní co do tvaru i barvy, mírně oválné, s tenkou slupkou bělavě zelené, žlutavé, při plném vyzrání až zlatožluté barvy. Dužina má příjemnou, neutrální chuť a obsahuje semena. Odrůda dává nepravidelné výnosy, preferuje krátký řez, je citlivá vůči oidiu, peronospoře, erinóze, ale též vůči zimním mrazům a větru. Hrozny většinou poskytují stolní vína průměrné kvality, případně slouží k přímé spotřebě v čerstvém stavu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 35, 163, 166, 176, 199, 202, A)Bible Study Tools. Numbers 13:24-33 [online, 2016-09-06]. Dostupné z: http://www.biblestudytools.com/rhe/numbers/passage.aspx?q=numbers+13:24-33, B)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República, 2.ª série N.º 48-7 de março de 2012 [online, 2016-09-06]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, C)Vitis International Variety Catalogue (VIVC): A cultivar database referenced by genetic profiles and morphology. Maul, E., Töpfer, R. BIO Web of Conferences 5, 01009 (2015) [online, 2016-09-06]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2015/02/bioconf_oiv2015_01009.pdf, D)Portuguese Vitis vinifera L. Germplasm: Accessing Its Diversity and Strategies for Conservation. Cunha, J. et al. (2013) [online, 2016-09-06]. Dostup. z: http://www.intechopen.com/download/pdf/40858, E)Identification of grapevine synonymies: an analysis of Portuguese diversity. Santos, A.R., Gomes, A.C. Researchgate, 2015 [online, 2016-02-16]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publiation/281837704_Identification_of_grapevine_synonymies_an_analysis_of_Portuguese_diversity, *Usefulness of two SCAR markers for marker-assisted selection of seedless grapevine cultivars. Adam-Blondon, A.F. et al. Vitis 40 (3) 147-155 (2001) [online, 2016-09-06]. Dostupné z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.419.8380&rep=rep1&type=pdf, *Simple sequence repeat analysis of a clonally propagated species: a tool for managing a grape germplasm collection. Dangl, G.S. et al. Genome 44: 432-438 (2001) [online, 2016-09-06]. Dostupné z: http://www.nrcresearchpress.com/doi/abs/10.1139/g01-026#.UwcINc7w7Fw, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-09-06]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, *A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011 [online, 2016-09-06]. Dostupné z: http://mediorural.xunta.gal/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/toc.html.

Naumburg

26. září 2017 v 18:07 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Pod označením Naumburg (zkratka Na), doplněným číselným kódem křížení, uvádí katalog odrůd VIVC 44 kříženců, z velké části interspecifických podnožových odrůd, výjimečně též odrůd moštových. Tyto odrůdy byly většinou vyšlechtěny v první třetině 20. století, v rámci činnosti vědeckého pracoviště s názvem Biologischen Reichsanstalt für Land- und Forst wirtschaft ve městě Naumburg, v oddělení Biologischen Reichsanstalt für Reblausforschung und RebenzüchtungA. Vlastní název z těchto odrůd nese pouze podnožová odrůda Börner (M, Naumburg 5153-54), která je v Německu využívána a patří zde k registrovaným odrůdám (dále viz. tato odrůda), ostatní odrůdy nejsou komerčně využívány, některé z nich najdeme na pokusných vinicích pro zachování genofondu. Katalog odrůd VIVC publikuje fotografie odrůd Naumburg 5007-9 (H, Na 5007-9, moštová odrůda, interspecifický kříženec neznámých odrůd), Naumburg 5016-37 (H, 5016-37, podnožová odrůda, kříženec Ryzlink rýnský x Vitis cinerea Engelmann var. cinerea) a Naumburg 5028-670 (H, Na 5028-670, moštová odrůda, interspecifický kříženec neznámých odrůd). Literatura a internetové zdroje: 163, 166, 202, A)Biologische Reichsanstalt für Land- und Forstwirtschaft (Bestand). In: Deutsche Digitale Bibliothek [online, 2016-09-05]. Dostupné z: https://www.deutsche-digitale-bibliothek.de/item/AZXKTWCXVPXJSVGIKLKIXW3QMMJCRD45.

Nasco

26. září 2017 v 18:05 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Наско, Баско Бьянко, Наско Бьянко, Наско ди Сардиния, Наску, Наско Сардинский, Нуско, Огу-де-Аранна (Rusko, Ukrajina), Ресу, Basco Bianco, Nasco (Francie, cd. 2053), Nasco Bianco (in Rovasenda), Nasco di Sardegna, Nasco Sardinskii, Nascu (in Moris, in Rovasenda), Nusco (in Acerbi), Nuscu (in Acerbi), Ogu de Arrana (Cagliari), Resu (Cagliari), Vitis amabilis (in Moris)
Původ a rozšíření: Nasco je autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kterou dnes najdeme na Sardínii. Je doporučená k pěstování v provinciích Cagliari, Oristano a Sassari, prakticky je ale rozšířená pouze v provincii Cagliari, v oblasti Campidano di Cagliari v okolí obcí Quartu, Maracalagonis, Dolianova, Selargius, Sinnai a Soleminis55. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1970 (cd. 159, roku 2016 nebyl v Itálii k dispozici žádný registrovaný klon této odrůdy)197, tvoří součást vín apelace DOC Nasco di Cagliari a mnoha sardinských vín kategorie IGT. Byla již blízka vymizení z vinic, ale zachránilo ji několik vinařů z provincie Cagliari (například majitel vinařství Villa di Quartu, který z ní začal vyrábět fortifikovaná suchá či sladká vína). Roku 2010 byla odrůda pěstována na 141 ha200. První zmínky o této odrůdě ze 13. století nám říkají, že byla původně nazývána Nusco a rozšířena byla v okolí přístavního města Karales (Cagliari), což by mohlo svědčit o tom, že se na ostrov dostala právě přes tento přístav55, 57. Je možné, že odrůda je velmi starobylá a byla na Sardínii pěstována již za starých Římanů (Zucchetti, 1935)57. Z ampelografů odrůdu mezi prvními zmiňují a popisují Moris (1837), Salaris (1885), Cettolini (1897), Cara (1909), Mameli (1933) a dalšíB, 163.
Název odrůdy má být dle jedné hypotézy odvozen ze sardinského slova "nuscu" přes latinské slovo "muscus", v překladu "mech"A, 57. Tuto hypotézu doplním hypotézou další, sardinské slovo "nuscu" může být odvozeno také z latinského slova "musco" či z italského slova "muschio", v překladu "mošus" či "pižmo", v souladu s hypotézou o původu názvu "muškátových" odrůd, u kterých se výše uvedené výrazy vztahují k jemnému muškátovému aroma zralých hroznů (též Mameli, 1933 a Acerbi)55, 57.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-12 cm): vrcholky jsou otevřené, zploštělé, středně velké, bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené, s karmínovým okrajem, apikální listy (1-3) jsou se žlábkem uprostřed, vlnatě plstnaté, žlutozelené s karmínovým okrajem, lesklé, bazální jsou mírně prohnuté do žlábku, arachnoidální, zelené, lesklé, osa je lysá, zelená, vzpřímená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, zploštělé, středně velké, bíle vlnatě plstnaté, světle zelené, apikální listy jsou se žlábkem uprostřed, na líci arachnoidální, na rubu vlnatě plstnaté, zelené, lesklé, řapíkový výkroj je široce otevřený, ve tvaru V, bazální jsou mírně prohnuté do žlábku, arachnoidální, žlutozelené, lesklé, pětilaločnaté, osa je lysá, zelená, mírně zakřivená. Internodia jsou eliptického průřezu, hladké, lysé, zelené s načervenalým odstínem. Pupeny jsou bez pigmentace antokyany. Úponky jsou bi- až trifidní, zelené. Květenství je středně velké, válcovitě kuželovité, středně kompaktní. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé až klínovité, pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji. Horní výkroje jsou uzavřené až úzce otevřené, s oblým dnem, dolní otevřené, s ostrým dnem či naznačené. Líc listu je lehce zvlněný, hladký až slabě puchýřnatý, rub je na ploše lysý, na žilnatině slabě plstnatý, zoubkování je středně výrazné, s úzkou až středně širokou bází, s rovnými stranami či s mírně konkávní a konvexní stranou, řapíkový výkroj je středně hluboký, otevřený až uzavřený, šípovitý až lyrovitý se zaostřeným dnem či ve tvaru UV, bez zoubku, částečně ohraničený žilnatinou. Žilnatina listů je zelená, někdy u báze slabě pigmentovaná antokyany, na rubu je štětinkatá. Řapík je dlouhý, na průřezu kruhový, zelený se světle růžovým nádechem, lysý. Podzimní barva listů je žlutá. Hrozny jsou středně velké (250 g), válcovitě kuželovité až pyramidální, středně kompaktní až volnější, často s křidélky, stopky zelené se světle růžovým tónem, slabě lignifikované, sřední délky či krátké, střední tloušťky, bobule jsou středně, nestejně velké (1,7 x 1,6 cm, 2,9 g), kulaté až mírně eliptické, žluté, při plném vyzrání až zlatožluté či jantarové barvy, s tenkou, průměrně ojíněnou, hnědě tečkovanou slupkou, s nezbarvenou, měkkou až rozplývavou dužinou příjemné, neutrální až jemně muškátové chuti. Stopečky jsou středně dlouhé, zelené, průměrně oddělitelné od bobule. Semena jsou 1-2 v bobuli, větší, téměř kulovitá, s malým zobáčkem. Jednoleté réví je střední délky a tloušťky, eliptického průřezu, hladké, nodia jsou velká, mírně tmavší barvy, než internodia, která jsou středně dlouhá, světle hnědá, silně žíhaná, pupeny jsou střední velikosti, výrazné, ostře kuželovité. Kmen je střední až silný. Průměrná cukernatost je 20-23°Babo při aciditě 5,5-6,5 g/l. Růst je středně bujný se vzpřímenými letorosty. Odrůda raší na přelomu března a dubna, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává středně pozdně, začátkem září. Průměrně odolává oidiu a peronospoře, ostatním houbovým chorobám odolává podprůměrně, netrpí sprcháváním, dobře odolává suchu a dává střední až vysoké, pravidelné výnosy, 2,7 kg na keř. Často je praktikována redukce hroznů pro zvýšení kvality moštu (pro oblast DOC je stanoven max. výnos 10 t/ha). Mrazu odolává podprůměrně (-15 až -18°C). Dává přednost krátkému řezu, preferuje dobře exponované, průměrně plodné půdy s teplým a suchým klima.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou zlatožlutá, jemná, harmonická, mohou mít až 16% alkoholu a zbytkový cukr 12-20 g/l, jsou neutrálního typu, s jemnými muškátovými tóny a s mandlovou hořčinkou v dochuti. Velká vína z dobře exponovaných poloh na vápenatých půdách vnitrozemské části pobřežního pásu v okolí Cagliari jsou velmi elegantní, mají teplou jantarovou barvu, silnou texturu, intenzívní aroma medu, přezrálého ovoce, datlí, fíků, kandovaného pomeranče a pižma. Dochuť je sladká, sametová a dlouhá. Ve výše uvedené apelaci DOC se vyrábí od roku 1972 v provedení secco, dolce a liquoroso.
Literatura a internetové zdroje: 26, 42, 43, 47, 49, 55, 57, 100, 163, 166, 168, 176, 188, 197, 199, 200, 202, A)Do Bianchi. The story behind Nascetta (and Anascetta). Jeremy Parzen [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://dobianchi.com/2010/08/24/nascetta/, B)Vitigni della Sardegna. Nieddu, G. Convisar, 2011. ISBN 9788890664502. In: Sardegna DigitalLibrary [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://www.sardegnadigitallibrary.it/documenti/17_151_20130327091619.pdf, *Wild grapevine: *silvestris*, hybrids or cultivars that escaped from vineyards? Molecular evidence in Sardinia. Zecca, G. et al. Plant Biology 12 (3) 558-562 (2010) [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/summary?doi=10.1.1.715.3937.

Nascetta

26. září 2017 v 18:01 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Anascetta (Piemont-Cuneo-Novello), Nas-cetta, Nas-cëtta (Piemont-Cuneo-Novello)
Původ a pěstování: Nascetta je autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Itálie, z regionu Piemont, patrně z pahorkatiny v oblasti Langhe provincie Cuneo. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 2001 (cd. 362)197, tvoří součást vín DOC Langhe, v současné době je její pěstování omezeno pouze na okolí města Novello v provincii Cuneo. Roku 2010 zde byla pěstována na 21 ha197. Odrůda Nascetta není identická s odrůdou Nasco, pěstovanou na ostrově Sardínie, i když je její název od názvu této odrůdy odvozen. Název totiž poprvé použil italský enolog Giovanni Gagna (1833-1881), který se domníval (dnes již víme, že mylně) že je odrůda Nascetta této sardinské odrůdě blíže příbuzná120, A. Důvodem jeho domněnky mohlo být, že po velkou část 18. a 19. století byly Sardínie, Nice, Savojsko a Piemont pod nadvládou Savojské dynastie a mezi Sardínií a Piemontem jistě bylo obchodní spojení. Samotný název "nasco" má být odvozeno ze sardinského "nuscu" přes latinské "muscus", v překladu "mech"A. Tuto hypotézu o původu názvu doplním další hypotézou, sardínské "nuscu" může být odvozeno také z latinského "musco" či italského "muschio", v překladu "mošus" či "pižmo", v souladu s hypotézou o původu názvu "muškátových" odrůd. Odrůda je tedy v literatuře zmiňována od poloviny 19. století46, roku 1877 ji uvádí Giovanni di Rovasenda pod názvem Anascetta, v podstatě tak přejímá Gagnův název, protože samohláska "a" se v piemontském dialektu někdy přidává z důvodu výslovnosti k podstatným jménůmA. Odrůdu dále důkladněji popisuje roku 1879 Lorenzo Fantini v práci "Monografia sulla Viticoltura ed Enologia Nella Provincia di Cuneo", též pod názvem Anascetta, ten také hovoří o velkém enologickém potenciálu této odrůdy120.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě pigmentované antokyany, bělavě zelené se světle růžovými okraji, středně silně až silně bíle vlnatě plstnaté, apikální listy (1-3) jsou bělavě zelené až světle zelené s bronzovým nádechem, na rubu středně silně až silně plstnaté, ploché, bazální světle zelené s bronzovými až měďnatými skvrnami, ploché, čtvrtý list je na rubu slabě plstnatý, pátý arachnoidální, štětinkatý na žilnatině. Úponky révy jsou velmi dlouhé. Letorosty jsou zelené, na dorsální straně a nodiích růžově až fialovočerveně žíhané, pupeny jsou u báze slabě pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou ploché, menší až středně velké (14,5 x 13,9 cm), okrouhlé nebo pětiúhelníkové, pěti- či zřídka sedmilaločnaté s hlubokými či středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou lyrovité s oblým dnem, někdy se zoubkem, úzce otevřené až uzavřené, dolní ve tvaru U, otevřené. Líc listu je tmavě zelený, bez vrásek, slabě až průměrně puchýřnatý, se zeleným, někdy u báze až narůžovělým žilkováním, rub na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině slabě až středně silně štětinkatý, zoubkování je výrazné, nepravidelné, s rovnými, někdy s mírně konkávní a konvexní stranou, s úzkou bází, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U či UV (se zaostřeným dnem), někdy úzce otevřený a lyrovitý až uzavřený, občas se zoubky, bez ohraničení žilnatinou. Řapík je v průměru 8,1 cm dlouhý. Podzimní barva listů je světle žlutá. Jednoleté réví je tenké, oříškově hnědé, internodia jsou střední délky. Hrozny jsou středně velké až větší (274-353 g), válcovitě kuželovité, poměrně kompaktní, někdy s 1-4 křidélky, s robustní, kratší až středně dlouhou stopkou, bobule jsou středně velké (2,3 g), kulaté až krátce eliptické (15-16,3 x 14-15,7 mm), žluté až zlatožlutě jantarové barvy s rezavě hnědými skvrnami na osluněných líčkách, se středně silnou až slabší, středně ojíněnou slupkou, se šťavnatou dužinou příjemné, neutrální chuti, s velkými semeny. Průměrná cukernatost moštu je 20,5°Brix (17,4°Babo) při aciditě 6,2 g/l. Odrůda raší raně (2-10.4.), kvete středně pozdně (10-15.6.), zaměká 10.-15.8., dozrává středně pozdně (20.-25. září), asi týden po Chardonnay, několik dní po odr. Dolcetto. Růst je středně bujný až bujnější s polovzpřímenými až vzpřímenými letorosty, výnosy jsou pravidelné, ale průměrné, 3,3 kg na keř. Odolnost vůči oidiu je dobrá, v letech s vyšším infekčním tlakem mohou kompaktnost hroznů a slabší slupky bobulí zvýšit výskyt peronospory, botrytidy a hniloby hroznů.
Charakteristika vína: Odrůda byla v minulosti známa lahodnými, dobře strukturovanými víny dostatečné acidity s aroma květin, ovoce (jablka, citrusové plody, u vyzrálých hroznů tropické ovoce) a medu. Vína jsou vhodná ke školení v barikových sudech, doplňujících aroma zralého ovoce a tóny vanilky.
Literatura a internetové zdroje: 35, 46, 49, 54, 57, 120, 163, 168, 176, 197, 200, 202, A)Do Bianchi. The story behind Nascetta (and Anascetta). Jeremy Parzen [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://dobianchi.com/2010/08/24/nascetta/, *Palate Press. Il Dimenticato: Piedmont's New White Star Has a Mysterious and Forgotten Past. Evan Dawson, December 14, 2011 [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://palatepress.com/2011/12/wine/il-dimenticato-piedmonts-new-white-star-has-a-mysterious-and-forgotten-past/, *What in the World is Nascetta? Christy Canterbury, Jun 25, 2012 [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://christycanterbury.com/2012/06/25/what-in-the-world-is-nascetta/, *Attitudini viticole ed enologiche dei vitigni Timorasso e Nascetta. Dellavalle, D. et al. Agricoltura, 48. [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://www.regione.piemonte.it/archivio/agri/ita/news/pubblic/quaderni/num48/dwd/28.pdf.

Narma

26. září 2017 v 17:58 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Нарма, Аг нарма, Онгу-юнка-узюм, Онгу-юнка изюм (Rusko, Ukrajina), Ag Narma, Narma (Francie, cd. 2648), Narma Jolty, Norma (Azerbajdžán), Ongouiounkaouzioum, Ongu-yunca uzum, Ongu Yunka Uzyum (Dagestán), Ongu Yunka Izyum, Ongu Yunka Uzumu, Onqu-yunka üzüm (Ázerbajdžán), Simrane Narma
Původ a rozšíření: Narma je středně pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd (proles orientalis, subproles caspica Negr., var. transcaucasica Gram. et Trosch.)95, 96, autochtonní dagestánská odrůda, pěstovaná zde zejména v Derbentské oblasti. Údaj z katalogu VIVC o pěstování odrůdy v Dagestánu roku 2001 na 4 ha163 příliš nekorensponduje s údaji některých ruských zdrojů, že zaujímá asi 20% rozlohy vinic DagestánuA. Již roku 1959, ještě v dobách bývalého Sovětského Svazu, byla zapsána do knihy odrůd SSSR a stala se doporučenou odrůdou pro region severního Kavkazu. Najdeme ji na menších plochách takřka ve všech autonomních republikách severního Kavkazu, v Rostovské oblasti a ve Stavropolském kraji. Název odrůdy má v překladu znamenat "měkký, jemný"96, je to m.j. též jméno řeky a obce v Rjazaňské oblasti a obce v Gus-Chrustalném okrsku Vladimirské oblasti (ke kterým ale nemá odrůda žádný vztah).
Příbuzné odrůdy: V oblasti pěstování bývají rozeznávány variety a mutace této odrůdy, konkrétně Ag Narma s bělavě zbarvenmi bobulemi, Gyug Narma se zelenými bobulemi, Sary Narma se žlutými až žlutorůžovými, malými bobulemi, Chasa (Khasa) Narma s bledě zelenými, velmi velkými bobulemi a Kara Narma s modročernými bobulemi. Dagestánská odrůda Muskat transportabelnyi je jedním z potomků odrůdy Narma95, 96.
Charakteristika odrůdy: (H) Vegetační cyklus odrůdy trvá v oblasti Derbent 133 dní při SAT 2790-2900°C, středně pozdní odrůda raší koncem dubna, kvete v první dekádě června, zaměká v první dekádě srpna a dozrává v první dekádě září. Vrcholky letorostů a apikální listy jsou zelené se světle bronzovým až červeným nádechem, v okolí žilnatiny slabě vlnatě plstnaté až takřka lysé. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální straně jsou, zejména v horní části, hnědočerveně žíhaná. Dospělé listy jsou střední až velké, okrouhlé až mírně oválné, pětilaločnaté s hlubokými výkroji, někdy ještě sekundárně členěné, silné, miskovitě prohnuté či s mírně zvednutými okraji, na líci tmavě zelené s kovovým leskem, mřížkovitě vrásčité, na rubu lysé. Řapíkový výkroj je široce otevřený, hluboký, klenutý, šípovitý až lyrovitý s ostrým dnem. Řapík je lysý, hnědavě zelený se světle vínově červeným nádechem, kratší, než střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké (15-19 x 9-13 cm, 230-270 g), kónické až válcovitě-kuželovité, často s velkým křidélkem, někdy rozvětvené, středně husté až volnější, bobule velké (20 x 20,5 mm, 3,3-4 g), okrouhlé, bledě zelené, při vyzrání na osluněném líčku až se žlutorůžovým nádechem, slabě ojíněné, s tenkou slupkou, se šťavnatou a rozplývavou dužinou neutrální až jemně odrůdové chuti, trochu připomínající Chasselas blanc. Semena jsou 1-(2)-4 v bobuli, snadno oddělitelná od dužiny. Cukernatost moštu bývá spíše nižší, 18,3-18,9% při aciditě 6-7 g/l. Růst je středně bujný až bujný, réví vyzrává uspokojivě, výnosy jsou vysoké, 10-14 t/ha, bez redukce ale až 30 t/ha. Odolnost vůči mrazu je průměrná, vůči houbovým chorobám podprůměrná, odrůda je citlivá zejména vůči peronospoře, lépe odolává oidiu a obalečům. Déšť zvyšuje výnosy, ale když je příliš častý v době zrání, jsou hrozny napadány botrytidou. Dobře prospívá na středně úrodných, hlinitopísčitých půdách, na půdách lehkých dosahují hrozny vyšší kvality. Preferuje dlouhý řez a zatížení 35-50 oček na keř. Počet hroznů na výhon 0,6-1, na plodonosný 1,2-1,5, plodonosných 71-86%. Hrozny slouží k výrobě běžných stolních vín, šumivých a dezertních vín, vinných destilátů a hroznové šťávy, ale slouží i k přímé spotřebě v místě pěstování, jejich transportabilita není vysoká.
Literatura a internetové zdroje: 26, 95, 96, 100, 163, 166, 176, 199, 202, A)Сад и огород. Виноград Нарма [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://восадуливогороде.рф/?p=1102, *Azərbaycanın aborigen və introduksiya olunmuş üzüm sortları. T.M.Pənahov, V.S.Səlimov. Bakı, «MBM-R», 2008, 256 səh. [online, 2016-09-05]. Dostupné z: www.anl.az/el/p/pt_aa&ions.pdf, *Новации виноградарства россии. 7. Рекомендуемые сорта винограда для северного Кавказа. Трошин Л.П. Научный журнал КубГАУ, No 54 (10), 2009 года [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2009/10/pdf/12.pdf, *Новации виноградарства россии. 13. Аборигенные районированные Сорта винограда. Трошин Л.П. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/12.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2016-09-05]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Narince

26. září 2017 v 17:55 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - N
Synonyma: Guezel Oglan, G. Uezuem, G. Üzüm, Kazova, Narance, Narince (Francie, cd. 2108), Narindje, Nerince
Původ a rozšíření: Narince je autochtonní, turecká moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v centrální a jižní Anatolii, v údolí řeky Yeşilırmak, v provincii TokatA, odkud pravděpodobně pochází a kde je z ní připravováno dezertní bílé víno "Narbag". Dále ji najdeme v Kapadocii, v provincii Nevşehir, v Turecku roku 2010 celkem na 769 ha202. Dle analýzy DNA z roku 2012 jde o křížence odrůd Dimrit (Bekari) x Kalecik siyah199, 163. Název odrůdy je patrně odvozen z výrazu "nazikçe", v překladu z turečtiny "jemná"137. Narince je také jméno dvou malých obcí v rozdílných částech Turecka, patrně bez vztahu k této odrůdě.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, středně silně pigmentované antokyany, středně silně plstnaté, bez štětinek. Růst je slabší, letorosty jsou polovzpřímené, internodia a nodia na dorsální straně zelená s červenými pruhy, na ventrální zelená, internodia jsou lysá, nodia slabě plstnatá a štětinkatá, úponky jsou středně dlouhé (17,9 cm). Mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, silně pigmentované antokyany, na rubu, na ploše silně plstnaté, bez štětinek, na žilnatině středně silně plstnaté, bez štětinek. Dospělé listy jsou malé (12,6 cm), pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní jsou uzavřené až úzce otevřené s průsvitem, s oblým až zaostřeným dnem), zkroucené, na líci tmavozelené, slabě puchýřnaté, lysé, na rubu, na ploše slabě plstnaté a slabě štětinkaté, na žilnatině středně silně plstnaté a slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je úzce otevřený, ve tvaru V či lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, řapík je velmi slabě štětinkatý, krátký (9,51 cm), kratší než střední žíla listu, zoubky jsou středně výrazné, mají obě strany konvexní, žilnatina listu je slabě pigmentovaná antokyany. Podzimní barva listů je žlutá. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, tmavohnědé, internodia jsou krátká (6,6 cm). Hrozny jsou středně velké až velké (19,8 cm, 227 g, v průměru obsahují 111 bobulí), kuželovité s 1-2 křidélky, středně kompaktní až volnější, stopky velmi krátké (2,5 cm), středně silné, bobule středně velké (17,2 mm, 3,34 g), nejednotné velikosti, okrouhlé až mírně oválné, jednotné barvy, zelenožluté s bronzovým až jantarovým nádechem na osluněném líčku, s tenkou, průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující 2-4 nerýhovaná semena (5,68 mm, 31,3 mg). Hilum je zřetelné. Stopečky jsou krátké (7 mm), velmi snadno oddělitelné. Počet květenství na výhon 1,1-2. Odrůda raší 1-10.4., kvete 25.5.-10.6., zaměká 13.7.-3.8. a dozrává 5.-24.9. Odrůda nemá sklon ke sprchávání. Dobře prospívá ve vyšších nadmořských výškách, na rozhraní mezi kontinentálním a černomořským klimatickým pásmem, v teplém, ale drsnějším podnebí, na aluviálních, jílovito-písčitých půdách říčních údolí, ale někdy také na půdách vulkanických. Cukernatost moštu bývá vysoká, 21,2-24,6 %, acidita podprůměrná, 5-6,3 g/l. Výnosy jsou nadprůměrné, 4,83 kg na keř. Hrozny slouží k výrobě suchých i sladkých, dezertních vín, fortifikovaných vín (Tatlı Sert White), ale i k přímé spotřebě v čerstvém stavu. Odrůdová vína jsou světle žlutá se zeleným reflexem až slámově žlutá, mají střední až plné tělo, florální buket s tóny žlutého či tropického ovoce a citrusových plodů, jemné ovocité aroma s minerálním podtextem a vyšší aciditu, která vína předurčuje k delšímu zrání, kterým získávají komplexní buket. Často zrají v barikových či dubových sudech, často tvoří cuvée s odrůdou Chardonnay. Zajímavostí je, že své využití najdou i listy této odrůdy, vyrábí se z nich Dolma, plněné vinné listy, specialita turecké kuchyně.
Literatura a internetové zdroje: 26, 137, 163, 168, 176, 200, 199, 202, A)Determination of the Ampelographic Characters of grape Varieties Grown in Tokat. Kara, Z. PhD. Thesis. Ankara University, 1990 [online, 2016-09-04]. Dostupné z: http://acikarsiv.ankara.edu.tr/browse/25394/012990.pdf, *Ampelographic and molecular diversity among grapevine (*Vitis* spp.) cultivars. Sabir., A. et al. Czech Journal of Genetics and Plant Breeding; 45 (4) 160-168 (2009) [online, 2016-09-04]. Dostupné z: http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/13679.pdf, *Kavalkidere. Narince [online, 2016-09-04]. Dostupné z: http://www.kavaklidere.com/bagcilik/Uzum/NarinceEN.htm, *Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu Müdürlüğü [online, 2016-09-04]. Dostupné z: http://www.bagcilik.gov.tr/, *Tokat yöresinde yetiştirilen üzüm çeşitlerinin ampelografik özelliklerinin belirlenmesi üzerinde araştırmalar. Kara, Z. Doktorandská práce. Ankara, 1990 [online, 2016-09-04]. Dostupné z: http://acikarsiv.ankara.edu.tr/browse/25394/, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2016-09-04]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. J.F. Vouillamoz, P.E. McGovern, A. Ergul, G. Söylemezoglu, G. Tevzadze, C.P. Meredith, M.S. Grando. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006 [online, 2016-09-04]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, *Türkiye Asma Genetik Kaynaklari Katoloğu. Boz, Y. et al. Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu, 2012 [online, 2016-09-04]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/bagcilik/Link/6/Turkiye-Asma-Genetik-Kaynaklari.

Mygdali

25. září 2017 v 16:08 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Μυγδάλι, Αμυγδάλι (Kefalonie), Αμυγδαλί (Κréta), Amuygdali, Amygdali, Migdali (USA), Mydali
Původ a rozšíření: Mygdali je starobylá, autochtonní moštová i stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná na malých plochách v Řecku, v regionech Aitoloakarnania, Achaia a Epiros (v okolí města Preveza), na některých Ionských ostrovech (Kefalonie, Lefkada, Zakynthos) a také na ostrově Kréta. Je uvedená též na seznamu registrovaných odrůd ostrova Kypr. Název odrůdy je odvozen z řeckého slova "αμύγδαλα", v překladu "mandle".
Charakteristika odrůdy: (H) Růst je velmi bujný. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě pigmentované antokyany, silně plstnaté. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, pupeny jsou středně silně pigmentované antokyany. První bazální list je zelenožlutý s bronzovými skvrnami, na rubu silně plstnatý. Dospělé listy jsou klínovité až pentagonální, pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, bez zoubku, ploché, líc je silně vrásčitý, velmi silně puchýřnatý, rub na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině středně silně štětinkatý, řapíkový výkroj je lyrovitý, otevřený s oblým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je u báze slabě pigmentovaná antokyany. Zoubky na okraji listu mají rovné nebo konvexní strany. Hrozny jsou středně velké až velké, někdy i přes 500 g, kuželovité až pyramidální, často s jedním velkým křidélkem, někdy s 2-4 křidélky, případně jsou zdvojené, poměrně kompaktní, bobule jsou menší až středně velké (12,5-13 mm), oválné nebo obvejčité, se silnou slupkou zelenožluté až žlutavé barvy, se sladkou, nezbarvenou dužinou jemně muškátové chuti se dvěma velkými semeny. Odrůda je robustní, produktivní, ale náchylnější k houbovým chorobám, dobře odolává suchu. Preferuje krátký řez. Raší již v polovině března, dozrává raně, v první polovině srpna. Mošt je bohatý na cukry, acidita je průměrná. Hrozny slouží k výrobě různých cuvée bílých vín.
Literatura a internetové zdroje: 102, 103, 106, 107, 163, 176, *Fytopromitheytiki. Μυγδάλι [online, 2016-09-01]. Dostupné z: http://www.fytopromitheytiki.gr/μυγδάλι-p-1497.html‎, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2016-09-01]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf.

Mustoasa de Maderat (Mustos)

25. září 2017 v 16:03 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma odrůdy Mustoasa de Maderat: Fehér Mustos, Lampar Fardevany, Lampartner, Lampau, Lampor (mylně), Lampor Fehér, Lombarde, Magyaradi, Moustoasai de Madeira, Mustafeher, Mustafer, Mustoasa, Mustoasa de Maderat (Německo, VIVC), Mustoasa di Maderat, Mustoasă de Măderat (Rumunsko), Mustos (Maďarsko), Mustos Beli, Mustos Bijeli, Mustos Fehér (Francie, cd. 2424), Mustosfehér, Stafttraube
Původ a rozšíření: Mustoasă de Măderat je starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles balcanica)92, pěstovaná v regionu Arad, v oblasti Miniș-Măderat. V Rumunsku byla vysazena roku 2010 celkově na ploše 255 hektarů200 (dle jiných zdrojů to bylo téhož roku 365 hektarů)163. V Maďarsku ji vzácně najdeme pod názvem Mustos68 v příhraniční oblasti Körösvidék u rumunských hranic, rumunsky nazývané Crișana (zde je ale pěstována pod názvem Mustoasă de Măderat).
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Zvláště v západní literatuře se poměrně často vyskytoval názor, že je odrůda Mustoasă de Măderat identická s maďarskou odrůdou Lampor, která (prý) byla dříve poměrně hojně pěstována v Německu (Rüdesheimer Berg), zejména ve smíšených výsadbách, pod názvem Lamberttraube74. Tento názor nepotvrdila analýza DNA, tři výše uvedené odrůdy sice mají navzájem provázanou synonymiku a z ampelografického hlediska jsou si v určitých aspektech podobné, geneticky identické nicméně nejsou199, 163. V Maďarsku je vzácně pěstována odrůda Mustos (syn. m.j. Mustoasa de Maderat)68, v příhraniční oblasti Körösvidék u rumunských hranic, rumunsky nazývané Crișana, zde je na rumunské straně též pěstována odrůda Mustoasă de Măderat, ale nejhojnější je v regionu Arad, v oblasti Miniș-Măderat. Odrůdy Mustos a Mustoasă de Măderat jsou geneticky identické. Název Lampor je jedním ze synonym odrůdy Mustoasă de Măderat, katalog odrůd VIVC ovšem pod názvem Lampor uvádí jinou odrůdu, známou v Maďarsku spíše jako Királyszölö, ta s odrůdou Mustoasa de Maderat geneticky identická zcela jistě není68, A, B. Někteří západoevropští ampelografové považovali odrůdu Mustoasa de Maderat za identickou s odrůdou Mustoasa de Moldova (Francuse), rumunští ampelografové tomuto ztotožnění odrůd dlouho bránili, odlišnost obou odrůd potvrdila později také analýza DNA199, 163. Právě výsledky výše zmíněné analýzy DNA z roku 2013 také stanovily, že je odrůda Lamberttraube potomkem odrůdy Heunisch weiss199, 163.
Původ názvů a synonym této skupiny odrůd: Rumunský název "Mustoasa" je odvozen, stejně jako maďarské synonymum "Mustos", od velkého množství moštu, který hrozny této odrůdy při lisování poskytují. "Maderat" je název oblasti pěstování a pravděpodobně i oblasti původu odrůdy. Název "Lamberttraube" se pro zajímavost, údajně vyvíjel z rumunského "împărat" či z francouzského "l'empereur"177 (imperator, císař), přes maďarské "lampart" či "lampor" až k německému "lombard" a dále zkomolením na "Lamberttraube"74. Tímto názvem či jeho odvozeninami bylo v historii pojmenováno mnoho odrůd vinné révy. "Királyszölö" znamená v překladu z maďarštiny "královské hrozny".
Charakteristika odrůdy Mustoasă de Măderat: (H) Odrůda se vyznačuje bujnějším až velmi bujným růstem, roční výhony snadno překročí 3 metry délky, letorosty jsou polovzpřímené, produktivita je nadprůměrná, 10-18 t/ha. Plodnost je velmi dobrá, 80 % plodných výhonů, koeficient plodnosti je nad 1,2. Včelka je plstnatá, bělavě zelená s růžovým nádechem. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, žlutavé, bez antokyanové pigmentace, silně plstnaté. Internodia jsou zelená, na dorsální straně někdy hnědavě žíhaná, slabě plstnatá, úponky jsou žlutozelené. Apikální listy jsou světle zelené s bronzovým nádechem, průměrně plstnaté, první bazální list je zelenožlutý, na rubu slabě plstnatý. Dospělé listy jsou menší až středně velké, silné, okrouhlé, nepravidelného tvaru, s podehnutými okraji, nečleněné až mělce či středně hluboce třílaločnaté, někdy se zoubkem ve výkroji, líc je slabě vrásčitý, středně silně puchýřnatý, tmavě zelený, rub na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině středně silně štětinkatý, řapíkový výkroj je lyrovitý, úzce otevřený až mírně překrytý s eliptickým průsvitem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je u báze slabě pigmentovaná antokyany či bez pigmentace. Zoubkování je nepravidelné, středně výrazné, zoubky mají konvexní strany. Řapík je červenofialový, kratší než střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké až větší (15-18 cm, 145-280 g), kompaktní až středně kompaktní, válcovitě kuželovité, často s 1-2 křidélky, stopka krátká, částečně lignifikovaná, bobule jsou středně velké (1,78-1,95 g), okrouhlé až mírně oválné, často deformované, bělozelenkavé, žlutozelené až běložluté barvy s tendencí jantarově hnědnout na osluněném líčku, se silnou, rezavě hnědě tečkovanou, silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, velmi šťavnatou dužinou neutrální až jemně aromatické chuti, průměrné cukernatosti. Dužina obsahuje středně velká, mírně protáhlá semena. Pozdní odrůda raší ve druhé dekádě dubna, zaměká v srpnu, sklízí se koncem září až v první polovině října, vegetační cyklus je dlouhý. Je poměrně citlivá vůči oidiu, botrytidě a peronospoře, velmi dobře odolává suchu, mrazu odolává průměrně (-18 až -20°C). Optimální zatížení je 14-16 oček na m2, vyhovuje systém Guyot. Odrůda není náročná na půdy, afinita k podnožím je dobrá. Mošt mívá nižší obsah cukrů, 16-17,5 % a průměrnou aciditu v rozmezí 6-6,5 g/l.
Charakteristika vína: Vína bývají příjemná k pití, ​​svěží,suchá, zřídka kdy velká, ale přesto osobitá, světle žluté barvy se zeleným reflexem, nižšího až středního obsahu alkoholu, vyšší acidity, s florálním buketem fialek, s aroma citrusů. Při pití vín se v ústech objeví, dle rumunských degustátorů, "čerstvý, svěží vzduch rumunského podzimního rána". V Rumunsku často mívají odrůdová vína vyšší přirozený obsah oxidu uhličitého. Vína slouží též jako základ výroby vín šumivých a vinných destilátů. Lokálně mohou hrozny sloužit též k přímé spotřebě v čerstvém stavu, jejich chuť bývá při úplném dozrání harmonická.
Literatura a internetové zdroje: 66, 68, 74, 91, 92, 93, 100, 163, 166, 176, 177, 199, 200, 202, A)Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2016-09-01]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf, B)Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. G. Halaszi, A. Veres, P. Kozma, E. Kiss, A. Balogh, Z. Galli, A. Szöke, S. Hoffmann a L. Heszky. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2016-09-01]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, *Jurnalul.ro. Mustoasa de maderat. Dr. ing. ec. Ion Pusca, 30.3.2006 [online, 2016-09-01]. Dostupné z: http://jurnalul.ro/timp-liber/culinar/mustoasa-de-maderat-24484.html, *Jurnalul.ro. Tezaurul de Măderat, intr-un pahar. 13.6.2007 [online, 2016-09-01]. Dostupné z: http://jurnalul.ro/timp-liber/culinar/tezaurul-de-maderat-intr-un-pahar-294731.html, *Butasi vita de vie. Mustoasa de maderat [online, 2016-09-01]. Dostupné z: http://www.butasivitadevie.ro/p353-mustoasa-de-maderat.html, *Soiuri pentru vinuri albe şi particularităţiile de cultură ale acestora. Simonella Monica, Dec 01, 2010 [online, 2016-09-01]. Dostupné z: https://es.scribd.com/document/117478281/SOIURI-PENTRU-VINURI-ALBE-%C5%9EI-PARTICULARIT%C4%82%C5%A2IILE-DE-CULTUR%C4%82-ALE-ACESTORA.

Muskat de Yaloven

25. září 2017 v 14:58 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Мускат де Яловень (Rusko, Ukrajina), XI-36-34, Muscat de Ialoveni, Muskat de Jaloven (Bulharsko)
Původ a rozšíření: Muskat de Yaloven je středně pozdní moštová odrůda, moldavský interspecifický kříženec dvou modrých odrůd Seibel 13666 x Aleático (1970, N.I. Guzun, F.A. Olar, М.V. Cypko, Е.А. Kajdanov, А.V. Konovalova, I.N. Najdenova, P.N. Najdenov, Moldavský NIIViV, Kišiněv, bývalý Sovětský Svaz). Odrůda byla roku 2000 schválena pro pěstováni v centrální a jižní části Moldavska, roku 2014 zde byla pěstována na ploše asi 20 ha, okrajově ji dále najdeme v Rusku a v zemích bývalého Sovětského Svazu. Název nese po moldavském městě Ialoveni.
Charakteristika odrůdy: (H) Odrůda dozrává od poloviny do konce září, vegetační cyklus trvá v Moldavsku 140-150 dnů při SAT 2600-2900°C. Dospělé listy jsou středně velké, oválné, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, s mírně dolů podehnutými okraji, na líci jsou mřížkovité a svraskalé, na rubu slabě štětinkaté. Řapíkový výkroj je uzavřený, s oválným průsvitem. Hrozny jsou středně velké až větší (150-180, max. 250 g), válcovité až válcovitě kuželovité, často s křidélky, středně kompaktní, bobule jsou středně velké (2-3 g), okrouhlé, bělavě zelené, zelenožluté, na osluněných líčkách s bronzovým nádechem, s tenkou, ale pevnou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou jemně muškátové chuti, obsahující semena. Cukernatost moštu bývá v rozmezí 18-21 % při aciditě 8-10 g/l. Růst je středně bujný až bujnější, réví dobře vyzrává (80-90 %), výnosy jsou vysoké, 10-13 t/ha. Vyhovuje podnož 101-14, zatížení 55-60 oček na keř, řez na 5-7 oček, ale dobře snáší i krátký řez. Odolnost vůči mrazu je zvýšená (-23 až -26°C), keře révy se na zimu nemusí přikrývat, protože i když dojde k částečnému poškození zimním mrazem, réví velmi dobře regeneruje, odolnost vůči houbovým chorobám a škůdcům je též zvýšená. Hrozny slouží k výrobě poměrně kvalitních, tichých i šumivých bílých vín jemně muškátového typu a také hroznových šťáv. Odrůda je vhodná k pěstování v podmínkách ekologického hospodaření.
Literatura a internetové zdroje: 100, 163, 200, 202, *Флора-Нова 2010. Мускат де Яловень [online, 2016-08-30]. Dostupné z: http://floranova.com.ua/catalog/13/44/238.html, *Виноград для начинающих. Светлана Алексеевна Ларина. ‎Эксмо, 2013 [online, 2016-08-30]. Dostupné z: http://books.google.cz/books?isbn=5457445526, *Soiuri de struguri de perspectivă pentru vin și de masă cultivate in Moldova. Cazac, T. et al. Chișinău, 2014 [online, 2016-08-30]. Dostupné z: http://apesm.md/uploads/files/Tipar Ghid 2014.pdf.

Muscat rouge de Madére

25. září 2017 v 14:54 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Мускат красный де Мадейра, Мускат мадерский, Мускат фиолетовый, Мускатель Гордо Морадо (vše Rusko), Busuioaca de Bohotin (mylně, Rumunsko), Ferral Tinto (Portugalsko), Halapsky Voniaci, Madeira Frontignan, Madére Vendel (Francie, Odart), Malvasia Krasnaja, Misket Violetov (Bulharsko), Moscatel Rosso di Madeira, Moscatello Nero di Lucca (Itálie, Toskánsko-Garfagnana), Moscato Nero di Lucca (Itálie, Toskánsko-Garfagnana), Moscato Rosso (Hermann Goethe), Moscato Rosso di Madeira, Moscato Violetto (Itálie), Muscat …. Cherven, de Madére, Madére, Fioletovy, Madersky, Nero (Turecko), Nero de Spania, Noir, Noir de Constance (Salomon), Noir de Madére (Robert Hogg), Rouge d´Madeira, Rouge de Madère (Francie, cd. 576), Rouge de Maderat (Rumunsko), Violet Commun, Violet de Madére (Henri Bouschet) …., Muscatel Roxo (Portugalsko), Muscatel Violet de Madére, Muskat Fioletovyi, M. Krasnyi de Madeira, M.K. de Madera, M. Madersky, M. Rozovyi, M. Ruz d. Madeira (Černá Hora), Muskatel Gordo Morado, Muskateller Rot, Red Frontignan, Tamiioasa de Bohotin, T. Violeta, Tămâioasă de Bohotin, Volovina Crvena (Chorvatsko)
Původ a rozšíření: Muscat rouge de Madére je středně pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, podle výsledků analýzy DNA kříženec Muscat à petits grains x Mammolo (Sciaccarello)A, B, 163, 199. Dříve se soudilo, že jde o portugalskou odrůduC, dnes je za místo jejího původu považováno italské Toskánsko26, 163, pravděpodobně oblast Garfagnana46. Co se týká jejího rozšíření, objevuje se při srovnávání různých zdrojů spousta otazníků. Je geneticky identická s (patrně již komerčně nevyužívanou) odrůdou, nazývanou v Itálii Moscato violettoD, A, B, v oblasti Garfagnana, v Toskánsku, případně také Moscato (Moscatello Nero di Lucca)46, nesmí být naopak zaměňována s odrůdou, pěstovanou v Rumunsku pod názvem Busuioacă de Bohotin, v tomto případě se jedná o dvě geneticky rozdílné odrůdyA, B, rumunská odrůda je dnes považována za identickou s odrůdou Muscat á petits grains rouges30, 163. Údaje z různých zdrojů, uvádějící dnes pěstování odrůdy Muscat rouge de Madére v Portugalsku, v údolí řeky Douro, v blízkosti měst Lisabon a Azeitão a na ostrově Madeira, vycházejí patrně ze starší literaturyC a nejsou příliš hodnověrné vzhledem k tomu, že odrůdy Muscat á petits grains rouges a Muscat rouge de Madére byly (a doposud jsou) zaměňovány a po delší dobu byly dokonce považovány za identické. Odrůda Muscat rouge de Madére je v Portugalsku pěstována také pod synonymním názvem Ferral tintoE, 163. Odrůda Muscat rouge de Madére má být pěstována v Jihoafrické republice, v okolí Kapského města, zřídka též ve FranciiC. Nepodařilo se mi objevit spolehlivý a aktuální ampelografický zdroj, který by uváděl současné pěstování odrůd Muscat á petits grains rouges a Muscat rouge de Madére na území těchto států a domnívám se, že většina údajů pouze cituje údaje ze starší literatury a/nebo zaměňuje dvě výše uvedené odrůdy, ostatně jejich navzájem propletená synonymika k tomu přímo vybízí. Údaje z roku 2015 hovoří o tom, že odrůda Muscat rouge de Madére je, či spíšev minulosti byla pěstována také v severozápadní části Chorvatska, zde pod synonymním názvem Volovina crvenaF, G, v současnosti ji lze ještě najít v severozápadním Chorvatsku a snad i v regionu Hrvatsko Zagorje, v počtu několika keřů ve starých smíšených výsadbách, je zde však kriticky ohroženáG. V ampelografické literatuře odrůdu mezi prvními uvádějí R.W. Prince (1830), A. Traenhart (1844), C. Brandsch (1860), H. Goethe (1887) a mnozí další163. Mutací odrůdy Muscat rouge de Madére je odrůda Trojka, vzácně pěstovaná v Černé HořeH.
Charakteristika odrůdyC, 46: (F163, C, H46) Vegetační cyklus této odrůdy trvá 135-145 dní při SAT 2750-3000°C, dozrává několik dní po Chasselas. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě pigmentované antokyany, středně silně až silně plstnaté. Internodia a nodia jsou na ventrální straně žlutavě zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, lignifikovaná internodia jsou krátká. Mladé listy jsou lesklé, slabě pavučinovitě ochmýřené, třílaločnaté, první bazální list je zelený s bronzovými skvrnami, na rubu takřka lysý. Dospělé listy jsou středně velké (16,4 x 16,9 cm), okrouhlé až pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubšími výkroji bez zoubku, miskovitě prohnuté až ploché, na líci takřka hladké až slabě mřížkovitě vrásčité a slabě puchýřnaté, tmavě zelené, na rubu, na ploše slabě plstnaté, na žilnatině bez štětinek. Řapíkový výkroj je někdy úzce otevřený, lyrovitý, ale většinou uzavřený až překrytý s eliptickým průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Řapík je v průměru 10,6 cm dlouhý. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubky mají úzkou bázi a rovné, někdy konvexní strany. První hrozen je na 3-4 nodiu, plodnost bazálních pupenů je nízká až průměrná. Hrozny jsou středně velké až větší, válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky, středně kompaktní až volnější, s robustní, krátkou stopkou nažloutlé světle zelené barvy, bobule jsou středně velké, nestejné velikosti, okrouhlé až mírně oválné, někdy zploštělé, tmavě červené až fialové, silně ojíněné, s tenkou, ale pevnou, elastickou slupkou, s pevnější, průměrně šťavnatou, slabě zbarvenou dužinou příjemné, jemně muškátové chuti, obsahující semena. Růst je bujný, letorosty vzpřímené až polovzpřímené, réví vyzrává uspokojivě, hůře na nepříliš úrodných půdách, výnosy jsou průměrné a velmi nestabilní. Afinita k běžným typům podnoží je dobrá. Odolnost vůči mrazu a houbovým chorobám je průměrná, oidiu odolává tato odrůda lépe, než většina muškátových odrůd, náchylnější je k antraknóze, je ovšem značně náchylná ke sprchávání květenství při nepříznivém počasí v době květu, ale takto vzniklé volnější hrozny alespoň nemají sklon ke hnilobě, což je jinak obecná špatná vlastnost muškátů. Hrozny se používají k výrobě sladkých, dezertních a fortifikovaných vín i k přímé spotřebě v čerstvém stavu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 30, 35, 46, 91, 92, 100, 163, 166, 176, 181, 199, 202, A)Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. M. di Vecchi Staraz, M. Bandinelli, M. Boselli, P. This, J.M. Boursiquot, V. Laucou, T. Lacombe, D. Varés. J. AMER. SOC. HORT. SCI. 132(4):514-524. 2007 [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf, B)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://profs.sci.univr.it/~pezzotti/publications/cipriani2010.pdf, C)Ampelografia Universale Storica illustrata. I Vitigni del Mondo. Schneider, A. et al. L'Artistica Editrice, Savigliano, 2012 [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://www.cervim.org/netdownload_pup.aspx?amb=1-0-0-768-0, D)Il Moscato giallo nella grande famiglia dei Moscati. Costacurta, A. Accademia Italiana della Vite e del Vino (2013) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://www.aivv.it/Archivio/Atti/P053_1309_1055_Costacurta.pdf, E)Muscats et variétés muscatées. Bronner, A. QUAE, pdf, 2011 [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://excerpts.numilog.com/books/9782738010896.pdf, F)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54, 93-98 (2015) [online, 2016-08-30]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, G)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2016-11-08]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, H)SSR molecular marker analysis of the grapevine germplasm of Montenegro. Maraš, V. et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin 48 (2) 87-97 (2014) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/266065734_SSR_molecular_markers_analysis_of_the_grapevine_germplasm_of_Montenegro, *Le Vignoble. M.M. Mas et Pulliat. Tome 1-3. G. Masson, Paris, 1874-1879 [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://pomologie.com/oc/mas/vignoble/tome1/pages/thumbnail/thumbnailpage1.html, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Госуд. издательство сельскохозяйственной литературы, 1959. In: Виноделие как искусство. Злыгостев, А.С. 2001-2011 [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml.

Muscat of Alexandria

24. září 2017 v 13:23 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Мускат александрийский, Пане мюске, Москателлон, Цибибо, Саламана, Москатель де Малага (Rusko, Ukrajina), Μοσχάτο Αλεξανδρείας (Řecko), Acherfield's Early Muscat, Aggliko, Albillo de Toro, Aleksandrijski Muskat, Alexander Muskat, Alexandriai Muskotály (Maďarsko), Alexandrian Muskotály, Alexndria Frontignan, Alexandriski Muscat, Anglico, Angliko, Apostoliatiko, Argelino, Augibi, A. Blanc, A. de Muscat, A. Muscat, Augihi Muscat, Bowood Muscat (Anglie), Broccula, Cabas à la Reine, Charlesworth Tokay (Anglie), Chasselas Musqué, Cibeben Muskateller, Cibib, C. Muskatani Bijeli, Damascener Weiß Muscat, Damaszener Muskat (Rakousko), Damaszkuszi Muskotály, Daroczy Musko, Englesiko, Escholada Superba, Escholata (Anglie), E. Superba (Francie), Gerosolimitana Bianca? (Sicílie), Gordo, Gris de Muscat, Hanepoot (JAR), Haanepoot (JAR), Hbiqui, Isidori, Iskenderiye Misketi, Iskendiriye Misketi (Turecko), Jubi, J. Blanc, Kabridja, Kabrija, Kalabrija, Lexia (Austrálie), Lexias (Austrálie), Malaga (opat Rozier), Málaga (Kypr), M. Blanc (Thajsko), Malagueňa Moscatel (Španělsko), Malakay, Meski, Moscatel …... Bianco, de Alejandría (Španělsko, Rumunsko), de Chipiona, de España, de Grano Gordo, de Jesus (Portugalsko), de Lanzarote, de Málaga (Španělsko, Itálie), de Samso, de Setúbal (Portugalsko, Itálie), de Valencia, Flamenco (Rojas Clémente), Gordo (Španělsko), Gordo Blanco (Španělsko), Gorron, Graúdo (Portugalsko), Groso, Málaga (Španělsko), Real, Roma, Romano (Španělsko), Ulmancia …., Moscatello (Itálie), Moscatellone (Itálie), M. Pure della Sardegna?, Moscatelon (Itálie), Moscato ... d'Alessandria (Itálie), di Alessandria (Malta), di Calabria, di Pantellaria, di Pantelleria (Itálie-Paese), Gordo …..., Moschato Alexandrias (Řecko, Kypr), M. Limnou, Moschato Alexandreias (Řecko), Muscat …... à Gros Grains, Augibi, Bowood, Caminada, Candia, Croquant, d'Alesandrie, d'Alexandrie (Francie, cd. 308, no. 731/1447), d'Alexandrie de Raf-Raf, d'Espagne (H. Marès), de Caminada, de Jerusalem, de Kelibia, de Panse (Garidel), de Raf-Raf, de Rivesaltes, de Roma, de Rome, de Sagunto, de Salé, Escholata (Maďarsko), Flame (Kanada, USA), Gardo, Gordo Blanco (Austrálie), Grèc, llansa, of Alexandria, Primavais, Romain, Tynningham ….., Müscat of Alexandria (Kypr), Muscataiu, Muskatdamascener Weiß, Muscatellone di Espagna, Muscato Romano, Muskat de Setibal (Bulharsko), M. Etolyata, M. Krupni, M. Mali, M. Rapski, M. Veliki, Pais Myuske, Panse Muscade, P. Muscat, P. Musqué (Francie), P. Musquée (H. Marès), Paradisa (býv. Jugoslávie), Paradisia, Pasa de Málaga, Pascal Muscat, Passe Longue Musqué, P. Muscat, Raisin de Málaga, R. du Husaco, Roode Hanepoot, Ryton Muscat, Salamanca, Salamanna (Toskánsko), Salamanna Bianca, Salamonica, Seralamanna (Toskánsko), Smirnai Szagos, Tamâioasa de Alexandria, Tokay Musqué, Tottenham Park Muscat, Tynningham Muscat, Uva Aceituna, Vanille Raisin, White Hanepoot, W. Muscat of Alexandria, W. Muscat of Lunel, W. Romain, Zibebenmuscateller weiß, Zibibbo (Sicílie, Malta), Z. Blanco, Z. de Pantellaria, Zibibbu, Z. di Sicilia, Zihibbo, Z. di Marcellinaria, Z. di Milazzo, Z. di Pantellaria, Z. di Termini, Z. di Trapani, Z. Bianco Moscato, Zihibbu di Sicilia
Původ odrůdy: Muscat of Alexandria je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd náleží k rozvětvené rodině odrůd Muscat a je o něco méně ceněná, než mateřská odrůda Muscat à petits grains blancs, dle analýzy DNA je křížencem odrůd Muscat à petits grains blancs x Axina de tres bias (Heptakilo)A, 163, 199. Existují domněnky, že se do Evropy, konkrétně na Iberský poloostrov a na Sicílii, dostala již s Féničany, Alonso de Herrera (1513) popisuje podobnou odrůdu pod názvem Moscatel a odvolává se na popis odrůdy Vitis apiana Plinia staršího130, 198. Do Francie se odrůda dostala v polovině 17. stol. nebo začátkem 18.stol., první jistá písemná zmínka pochází z roku 1793, kdy opat Rozier sestavil její kompletní popis. Již tehdy bylo známo více synonym této odrůdy, dosvědčujících její rozšíření v oblasti Středozemního moře. Dva nejstarší názvy, Zibibbu (po mysu Zibibb) a Muscat of Alexandria (po Egyptském velkoměstě) svědčí o tom, že patrně pochází z Egypta, stále se pěstuje v rozsáhlých oblastech Dolního Egypta a existují dokumenty, potvrzující, že zde byla pěstována už ve starověku. Z Francie se odrůda rozšířila do Anglie, kde byla jako vůbec první zdejší muškátová odrůda pěstována ve skleníkách, často pod anglickým názvem Charlesworth Tokay, patrně nejstarší doklad o jejím pěstování pochází z Leedsu.
Rozšíření odrůdy: Odrůdu lze dnes objevit v celém prostoru Středomoří, téměř ve všech zemích jižní Evropy, ale nejrozšířenější je v okolí Mysu Dobré naděje, tedy v Jihoafrické republice, kam se dostala již kolem roku 1650, nejstarší výsadby jsou v oblastech Paarl a Robertson. Hraje zde důležitou roli, pěstována je zde často pod názvem Hanepoot, poskytuje sladká, ale někdy i suchá vína, většina hroznů ovšem slouží k přímé spotřebě. Na druhé straně ji najdeme též např. v Belgii, v Nizozemsku či ve Velké Británii, téměř vždy ve skleníkách. Ve Španělsku slouží často také k produkci hrozinek, pěstována je nejhojněji v Andalusii, ale najdeme ji i v Kastílii, v Katalánsku a roztroušeně takřka po celém Španělsku. Ve Francii, kde najdeme pět registrovaných klonů, se podílí na cuvée vín AOC Banyuls, Banyuls Grand cru, Grand Roussillon, Maury, Muscat de Rivesaltes (zde na výrobě známého fortifikovaného vína, ale v této oblasti existuje i nižší výroba tichých, suchých odrůdových vín). Pěstovaná je též v Kalifornii. V asijských a severoafrických státech často slouží jako stolní odrůda. V Chile se z ní vyrábí destilát "Pisco". Na Sicílii je pěstována v provincii Trapani, slouží zde k výrobě suchých vín i sladkých vín typu "passito" v DOC Pantelleria, Erice a Sicilia a mnoha vín kategorie IGT, v národním katalogu italských opdrůd je zapsána pod názvem Zibbibo od roku 1999 (cd. 343), v Itálii byla roku 2010 vysazena na 1.521 ha197. Celosvětově byla pěstována roku 2006 na cca 47.000 ha. Osazené plochy vinic v jednotlivých zemích: Španělsko 8.900 ha199, Chile 7.800 ha (Bío-Bío), Maroko 5.000 ha, Austrálie 3.584 ha, Francie 2.636 ha roku 201130, Španělsko 2.543 ha, JAR 2.427 ha, Řecko 2.091 ha (Limnos-Egejské ostrovy, Thessaloniki, Drama, Kavalas, Kozani-Makedonie, Thessalie, Evia-Ionské ostrovy), Turecko 2.000 ha, Itálie 1.251 ha, Portugalsko 700 ha (tvoří součást vín DO Palmela, Setúbal, Lagoa, Lagos, Portimão, Tavira) 700 ha, Tunisko 1.000 ha atd.
Mutace odrůdy: V Itálii a JAR jsou pěstovány mutace, zapsané v katalogu VIVC samostatně, Muscat of Alexandria redA a velmi vzácně Muscat of Alexandria early. Převážně v Anglii je na malých plochách jako stolní odrůda pěstována tetraploidní mutace, dnes pod názvem Muscat Cannon Hall (4N)163.
Významnější kříženci: V Austrálii byla roku 1963 vyšlechtěna moštová a stolní odrůda Goyura (Muscat of Alexandria x Sultanina), sicilská odrůda Grillo je spontánním křížencem odrůd Catarratto bianco comune x Muscat of Alexandria, Malvasia del Lazio je spontánním křížencem odrůd Muscat of Alexandria x Schiava grossa, Moscatello selvatico je spontánním křížencem odrůd Bombino bianco x Muscat of Alexandria. Odrůda Muscat of Alexandria je jedním z rodičů například odrůdám Black prince, Cereza, Datal, Favorita, Mathiasz Janosne, Moscatel rosado, Muscat Hamburg, Symphony, Torrontes mendocino, Torrontes riojano, Torrontes sanjuanino a mnoha a mnoha dalších spontánních kříženců i novokřížení163, 199.
Charakteristika odrůdy: (H, foto viz.46) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky otevřené, středně silně bíle vlnatě plstnaté, průměrně pigmentované antokyany, bělavé s bronzovými až slabě karmínově červenými okraji, apikální listy mají mělké výkroje a žlábek uprostřed, jsou na okrajích pigmentované antokyany, na líci bělavé s bronzově načervenalým nádechem, na rubu bělavé, slabě vlnatě plstnaté, bazální jsou na líci lesklé, zelenobronzové, lysé, na rubu bělavě zelené, plstnaté, osa je zakřivená, zelená s bronzovým nádechem, plstnatá, k vrcholku silněji. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, slabě plstnaté, bělavě zelené, apikální listy spíše ploché, na líci světle zelené s bronzovým odstínem, slabě plstnaté až arachnoidální, na rubu průměrně plstnaté, bazální listy ploché, pentagonální, s úzce otevřeným až uzavřeným řapíkovým výkrojem, na líci téměř lysé, na rubu slabě štětinkaté podél žilnatiny, světle zelené. Osa je téměř vzpřímená, bledě zelená s bronzovým nádechem na jedné straně, na vrcholku slabě arachnoidální. Letorosty jsou téměř kruhového průřezu, s hladkým obrysem, internodia velmi krátká, průměrně silná, zelená s bronzovými pruhy na dorsální straně, lysá, nodia jsou bronzově červeně pigmentovaná, velmi slabě plstnatá, pupeny jsou průměrně pigmentované antokyany. Úponky révy jsou krátké až středně dlouhé, bi- až trifidní, zelené s bronzovým tónem u báze. Jednoleté réví je mírně eliptického až kruhového průřezu, lysé, mírně ojíněné, rýhované, žlutohnědé až světle hnědé, rozvětvené, uzly jsou zřetelné, červenohnědé, lenticely jsou přítomné, internodia jsou krátká (7-8 cm), pupeny vyčnívající, ostré. Kmen je středně silný až slabší. Květenství je středně dlouhé, pyramidální, okřídlené. Dospělé listy jsou tvaru V až téměř ploché, středně velké (15,6 cm), pentagonální až okrouhlé, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji. Horní výkroje jsou uzavřené až překryté s úzkým vřetenovitým či vejčitým průsvitem, dolní jsou mělké, většinou úzce otevřené, lyrovité, se zoubkem. Líc listu je středně zelený, lesklý, lysý, zvlněný a mřížkovitě vrásčitý, slabě puchýřnatý, rub listu je takřka lysý nebo slabě plstnatý, zejména podél žilnatiny a v bodech křížení, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý až mírně překrytý, s průsvitem, s ostrým dnem, často s 1-2 malými zoubky. Žilnatina listu je na líci u báze středně silně růžově pigmentovaná, na rubu slabě. Zoubkování listu je středně výrazné, zoubky mají dvě velikosti, rovné strany, případně konvexní a konkávní stranu a většinou úzkou bázi. Řapík je na zeleném základu narůžovělý až vínově červený, středně dlouhý (10,5 cm). Podzimní barva listů je žlutá. Hrozny jsou středně velké až velké (15-20 x 10-13 cm, 106-237, max. 350 g), protáhle válcovitě kuželovité až rozvětvené, s 1-2 křidélky, volnější až průměrně kompaktní, se středně dlouhými (5-7 cm), silnými, málo lignifikovanými stopkami a velkými až velmi velkými (13-21 x 14-19 mm, 4,2 g), oválnými, běložlutými, na osluněné straně v plné zralosti až zlatožlutými bobulemi s hnědým tónem, se středně silnou, pevnou, matnou, průměrně ojíněnou slupkou, s pevnější, šťavnatou a masitou, nezbarvenou, mírně chruplavou dužinou výrazné, sladce muškátové chuti, v průměru se dvěma delšími, hruškovitými semeny s tenkým zobáčkem. Hilum je nevýrazné. Cukernatost moštu bývá 19-20 % při aciditě 4 g/l. Často se setkáme s bezsemenými, hráškovatými bobulemi. Stopečky bobulí jsou dlouhé až středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Růst je středně bujný až slabší, letorosty vzpřímené až polovzpřímené, réví vyzrává pouze z 50-85 %. Odrůda raší 6 dní po Chasselas (13 dní po Fernão Pires), kvete a zaměká středně pozdně (kvete 10 dní po FP, zaměká 11 dní po FP), dozrává pozdně, 28 dní po Chasselas, 14 dní po FP, v Portugalsku a v Itálii na přelomu září a října. Vegetační cyklus trvá 154 dní při SAT 2915°C v podmínkách Oděsy. Má sklon ke sprchávání při nepříznivém počasí v době květu a také k nerovnoměrnému vyzrávání hroznů a bobulí v hroznech. Vyžaduje teplé, dobře exponované polohy a úrodnější půdy s dobrým vláhovým režimem, dobře prospívá na suchých, štěrkovitých, kyselých a odvápněných půdách, na chudých půdách preferuje krátký řez a systém Gobelet. Vinice této odrůdy mají tendenci rychle stárnout. Výnosy jsou průměrné až mírně podprůměrné, okolo 5-7 t/ha, 2,12 kg na keř, někdy nestabilní, nejvyšší jsou v teplých a suchých polohách. Počet hroznů na výhon je 0,82, na plodonosný 1,15, plodonosných je 55 %. Odrůda je citlivá vůči botrytidě, velmi citlivá vůči oidiu, průměrně odolává peronospoře, exkorióze a hmyzu, poměrně dobře obalečům, suchu, slunečnímu žáru a vysokým teplotám, odolnost vůči mrazu je podprůměrná.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují vína zlatožluté barvy, většinou s vyšším obsahem zbytkového cukru a s vysokým potenciálním obsahem alkoholu, s mohutným, elegantním, opojným florálním aroma. V chuti a vůni můžeme objevit sušené fíky, exotické ovoce, med, meruňky, květiny, sušené ovoce, pomerančový džem a samozřejmě muškát a pyžmové tóny.Vína bývajísladká, plná, teplá, měkčí, s nižší, ale vyváženou kyselinkou, nemají sklon k oxidaci. Slouží ovšem též k výrobě odrůdových, aromatických suchých vín a též k obohacení aroma různých cuvée, ve Španělsku, v regionu Malaga, i k výrobě vín fortifikovaných. Hrozny slouží také k přímé spotřebě v čerstvém stavu (hlavně v Jihoafrické republice a ve Španělsku), k produkci hrozinek, k výrobě kompotů, marmelád, hroznových šťáv či džusů.
Literatura a internetové zdroje: 10, 26, 28, 30, 35, 43, 46, 100, 101, 102, 103, 105, 107, 124, 127, 128, 130, 151, 163, 165, 166, 168, 170, 176, 182, 188, 197, 198, 199, 200, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010). [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://profs.sci.univr.it/~pezzotti/publications/cipriani2010.pdf, B)Zibibbo Nero Characterization, a Red-Wine Grape Revertant of Muscat of Alexandria. De Lorenzis, G. et al. Molecular Biotechnology, March 2015, Volume 57, Issue 3, pp 265-274 [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s12033-014-9820-7, *Genetic diversity of table grape based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Scientia Agricola 68 (1) 42-49 (2011) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: www.scielo.br/pdf/sa/v68n1/v68n1a07.pdf, *Genetic Relationships among Table-Grape Varieties. Ibanez, J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 60 (1), 35-42, Supplement S. 1-5 (2009) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://digital.csic.es/bitstream/10261/37270/1/35.pdf, *Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf, *Caracterización ampelográfica de Torrontés riojano, Mendoza (Argentina). Rodríguez, J.G., Matus, M.S. Rev. FCA UNCuyo. Tomo XXXIV. N° 1. Año 2002[online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://bdigital.uncu.edu.ar/objetos_digitales/3038/matus-agrarias34-1.pdf, *Genetic diversity of the grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars most utilized for wine production in Portugal. Almadanim, M.C. et al. Vitis 46 (3), 116-119 (2007) [online]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 07 1085.pdf, *Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. M. di Vecchi Staraz, M. Bandinelli, M. Boselli, P. This, J.M. Boursiquot, V. Laucou, T. Lacombe, D. Varés. J. AMER. SOC. HORT. SCI. 132(4):514-524. 2007. [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf,
*Contribucion al Conocimiento de Variedades de Vinificacionen Andalucia. Vinegra, M., Lara, M., Cordero, J., Valcarel, M.C., García de Luján, A. Junta de Andalucia, Dirrecion General de Investigacion Agraria, 1996. [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://www.juntadeandalucia.es/servicios/publicaciones/detalle/50518.html, *Genotyping *Vitis vinifera* L. cultivars of Cyprus by microsatellite analysis. Hvarleva, T. et al. Vitis 44 (2) 93-97 (2005) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/228513176_Genotyping_Vitis_vinifera_L._cultivars_of_Cyprus_by_microsatellite_analysis/links/00b7d52c9acdf0edf6000000, *Molecular identification and genetic relationships of Algerian grapevine cultivars maintained at the germplasm collection of Skikda (Algeria). Laiadi, Z. et al. Vitis 48 (1), 25-32 (2009) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 09 528.pdf, *Raisin Grape Varieties. Christensen, L.P. [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://iv.ucdavis.edu/files/24430.pdf, *Studies on table grape germplasm grown in Northern Greece. II. Seedlessness, berry and must characteristics. Mattheou, A. et al. Vitis 34 (4), 217-220 (1995) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e035775.pdf, *The Muscats: A molecular analysis of synonyms, homonyms and genetic relationships within a large family of grapevine cultivars. Crespan, M., Milani, N. Vitis 40 (1), 23-30 (2001) [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e044378.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Variedades de vid de cultivo tradicional en Canarias (ICCA). Zerolo J.; Cabello F.; Espino A.; Borrego P.; Ibañez J.; Rodríguez I.; Muñoz G.; Rubio C.; Hernández M.; (2006) In: Vitis Canarias. Base de datos de variedades de vid de Canarias [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://www.vitiscanarias.com/muestras.aspx, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-29]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/,http://vic.entecra.it/sites/default/files/153.pdf, *Noms Corses de cepage (Lexique). Alain Bagard, 1995 [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.crvi.corsica/wp-content/uploads/2016/06/noms-corses-cepage.pdf.

Muscat Fleur d’Oranger

24. září 2017 v 13:19 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Мускат венгерский, Ванилия, Мускат крокан, Мускат флер д'Оранж, Раздроб (vše Rusko, Ukrajina), Chasselas à Fleur d'Orange, Ch. Fleur d'Orange (Maďarsko), Ch. Musqué Blanc (mylně), Ch. Musqué de Nantes, Cranford Muscat, Crouquant, Eugenien Frontignan, Fior d'Arancio (mylně, Veneto, Itálie), Lacrimae Christi, Madarski Muskat, Malvoisier, Mirisavka, Misket Orange (Bulharsko), Moscatel de Grèce, Moscatel Primavis, Moscato Fior d'Arancio (Itálie), M. Fior de Naranza, M. Fior di Arancio, M. Fiori d'Arinico, M. Greco (Itálie), Muscat ………… Bercheim (Rumunsko), Berkheim (Rumunsko), Croquant (Rumunsko), d'Espagne, de Berkeim (Itálie), de Hongrie, de Jésus (býv. Jugoslávie), de Jésus de l'abbé Leberriays, de Rivesaltes, Fiore d'Arancio (Argentina, Brazílie, Itálie), Fleur d'Orange, Fleur d'oranger (Francie, cd. 570) Jaune, Jésus, Krokan (Slovensko, býv. Jugoslávie, Srbsko), Muscadine, of Hungary (USA), Primavis, Queen Victoria, Régnier, de Rivesaltes, Queen Victoria, Regnier, Vengerskii (Ukrajina) …………, Muscato Fiori d'Arincio, Muskat Krokan, M. Vengerskij, Nantskaya, Orange Muscat (USA, Japonsko, Rakousko, Francie, Itálie, Španělsko), O. Muskat, Org Tokos, Pascal Muscat, Pascal Musqué, Primavis Muscat, Raisin Blanc de Saint-Alban, R. Vanille, Razdrob, Rozdrob, Sent Alban, Shasla Muskatnaya, Tokai Musqué, Tokay des Jardins, Vanilia Muskotaly (Maďarsko), Vanilijefka, Vanilia (Bulharsko), Vanilin, Vanilkový hrozen (ČR), Vanilletraube, Weisse Vanilletraube
Původ a rozšíření: Muscat Fleur d'Oranger je raná až středně pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, dle analýzy DNA spontánní kříženec Muscat blanc à petits grains x Chasselas blancA, 163, 199. Odrůda je pěstována v Kalifornii (cca na 50 ha, tvoří součást AVA California Shenandoah Valley, Central Coast, Clarksburg, Madera, Monterey, Monticello, Paso Robles, Texas High Plains), ale též například v Oregonu a ve Visconsinu, malé plochy jsou v Rusku (roku 2001 v Donské oblasti na 70 ha), v Uzbekistánu a v Kazachstánu, ale také v Austrálii, odrůda je pěstována například také na Balkánském poloostrově. Ve Francii, odkud patrně pochází, je pěstována již pouze mezi malopěstiteli. Odrůda nemá žádný vztah k francouzskému městu Orange, i když je to také někdy uváděno v literatuře, název odrůdy by se dal z francouzštiny přeložit jako "muškát s vůní pomerančových květů". V ampelografické literatuře se odrůda objevuje často, mezi prvními ji zmiňují například B. Sprenger (1766), B. Koelges (1837), A. Traenhart (1844), L. von Babo (1844) a po nich mnozí další163.
Možné záměny: Vzhledem k synonymice odrůd ze skupiny muškátů, v různých zemích nazývaných Muscat, Moscato, Moschato, Moscatel atd., je možnost záměny opravdu velká. Zdůraznit lze jednu, v Itálii, v regionu Veneto, tvoří součást vín Colli Euganei Fior d'Arancio DOCG odrůda Moscato Giallo, nikoli odrůda Muscat Fleur d'Oranger (v Itálii nazývaná m.j. Muscato Fior d'Arancio), ačkoli výsledná vína jsou nazývána Fior d'Arancio spumante, Fior d'Arancio passito atd. Obě odrůdy jsou si blízce příbuzné, mají stejnou mateřskou odrůdu, ale nejsou identické. Snad nejznámějším potomkem odrůdy Muscat Fleur d'Oranger je Čabaňská perla, kříženec odrůd Madeleine angevine x Muscat Fleur d'Oranger.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, takřka lysé až slabě pavučinovitě ochmýřené, bez pigmentace antokyany. První bazální list je lysý, lesklý, měďnatě červený. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, pupeny jsou velmi silně pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou středně velké, silné, okrouhlé až pentagonální, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji bez zoubku, někdy až nečleněné, na líci slabě puchýřnaté, na rubu, na ploše lysé, na žilnatině slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je lyrovitý, uzavřený až překrytý, s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, zoubky na okraji listu mají širokou bázi a rovné nebo konvexní strany. Hrozny jsou středně velké, válcovitě kuželovité, středně kompaktní až kompaktní (ale vzhledem ke značnému sklonu ke sprchávání květenství často také volnější), někdy s 1-4 křidélky, stopky jsou v průměru 6 cm dlouhé, bobule jsou středně velké až větší (16-17 mm), okrouhlé, někdy mírně zploštělé, zelenožluté až zlatožlutě zbarvené, na osluněných líčkách s hnědavým tónem, se silnou a hrubou slupkou, dužina je pevnější, chruplavá, mírně šťavnatá, nezbarvená, má příjemnou, velmi sladkou, aromatickou, jemně muškátovou a mírně kořenitou chuť. Dužina obsahuje semena. Cukernatost se obvykle pohybuje v rozmezí 19-21 %. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené až poléhavé, olistění je často velmi husté, réví dobře vyzrává, výnosy jsou průměrné až vyšší. Plodnost bazálních pupenů je velmi nízká. Raná odrůda zraje přibližně v polovině září, 10 dnů po Chasselas. Vyhovuje jí suché klima, velmi citlivá je na zvýšenou vlhkost vzduchu i půdy. Je citlivá vůči oidiu a botrytidě. Zimním mrazům odolává mírně nadprůměrně. Bobule často praskají, pro husté hrozny je odrůda náchylnější též ke hnilobě a jako stolní je proto obtížně komerčně využitelná. Při pozdním sběru slouží hrozny k výrobě měkčích dezertních vín s dostatečnou aciditou, s osobitým aroma muškátu, pomerančových květů, citrusů a měruněk, koření a medu, ale někdy slouží též k výrobě hroznové šťávy.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 35, 100, 145, 163, 166, 176, 182, 199, 200, 202, A)Genetics and Ampelography Trace the Origin of Muscat fleur d'oranger. Schneider, A. et al. American Journal of Enology and Viticulture 59 (2), 200-204 (2008) [online, 2016-08-26]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/59/2/200.abstract, *Новации виноградарства россии. 7. Рекомендуемые сорта винограда для северного Кавказа. Трошин Л.П. Научный журнал КубГАУ, No 54 (10), 2009 года [online, 2016-08-26]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2009/10/pdf/12.pdf, *Genetic diversity of table grape based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Scientia Agricola 68 (1) 42-49 (2011) [online, 2016-08-26]. Dostupné z: www.scielo.br/pdf/sa/v68n1/v68n1a07.pdf, *Molecular identification and genetic relationships of Algerian grapevine cultivars maintained at the germplasm collection of Skikda (Algeria). Laiadi, Z. et al. Vitis 48 (1), 25-32 (2009) [online, 2016-08-26]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 09 528.pdf, *Genetic diversity of table grape based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Scientia Agricola 68 (1) 42-49 (2011) [online, 2016-08-26]. Dostupné z: www.scielo.br/pdf/sa/v68n1/v68n1a07.pdf, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Serbia. Bešlic, Z. et al. Vitis 51 (4), 183-189 (2012) [online, 2016-08-26]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2012%202034.pdf, *The Muscats: A molecular analysis of synonyms, homonyms and genetic relationships within a large family of grapevine cultivars. Crespan, M., Milani, N. Vitis 40 (1), 23-30 (2001) [online, 2016-08-26]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e044378.pdf, C)Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2016-08-26]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml.

Muscat á petits grains rouges

24. září 2017 v 10:05 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Brauner Muskateller, Brown Frontignac, B. Muscat, Busuioaca, Busuioacă de (di) Bohotin (Rumunsko), B. Roza, B. Vânătă, B.V. di Bohotin, Cehrayi Muskat, Grauer Muskateller, Grizzly Frontignan, Gros Muscat Violet, Madere, Kümmeltraube, Misket Rozovi (Bulharsko), Moscado Rosso, Moscatel Galego Roxo (Portugalsko), M. Gordo Morado, M. Gordomorado, M. Menudo Morado, M. Rojo, M. Roxo (Portugalsko, mylně), Moscatella Rubra, Moscato Rosso de Madera, M. Rosso, M. Violetto (mylně), Moscodel Menudo Morado, Muscat ..... á Petis Grains Rouges (Francie, cd. 558, no. 1457), Brun, Corail (Rumunsko), d'Alsace Rouge, de Corail, Frontignan Rouge, Frontignon, Frontinyanskiy, Gris, Pink, Red, Rouge, Rouge a Petits Grains, Rouge de Frontignan, Rouge de Madére (mylně), Violet, Violet Commun, Violet Cyperus, Violet de Madére …., Muscateller Rot (mylně), M. Violet, Muskat Frontinyanskii, M. Kalyaba, M. Krasnyi, M. Krasnyj, M. Rozovyi, M. Violetovii, Muskateller Grau, M. Rot (Rakousko, Itálie), M. Schwarzblau, M. Violet, Muškát růžový, Piros Muskotály (Maďarsko), Qirmizi Muskat, Red Frontignac, R. Frontignan, R. Muscadel, R. Muskadel, Roter Muskateller, Schmeckende Roth, Tafeltraube Fleischmann, Tamaîioasa de Bohotin, T. Violeta, Violetter Muskateller, Weihrauch Roth
Původ a rozšíření: Muscat á petits grains rouges je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, barevná mutace odrůdy Muscat á petits grains blancs. Odrůda se pěstuje mnohem méně, než odrůda Muškát žlutý, malé plochy najdeme například v Německu, Rakousku, Rumunsku (pod názvem Busuioacă de Bohotin v okolí Huşi v oblasti Vaslui, Pietroasa v oblasti Buzău a Tohani v oblasti Prahova, celkem na cca 100 ha)91, 166, Portugalsku (pod názvem Moscatel galego roxo tvoří součást vín DO Trás os Montes, Palmela, Setúbal a IGP Transmontano a Duriense)B, C, 84 a v Řecku. Ve Francii byla odrůda roku 2011 pěstována na 301 ha, není zde již registrován žádný klon.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůdy Muscat á petits grains blancs, Muscat á petits grains rosés, Muscat á petits grains rouges a Muscat á petits grains noirs jsou geneticky identické, výchozí odrůdou byla patrně odrůda Muscat á petits grains blancs, další tři jsou jejími barevnými mutacemi. Je třeba uvést, že škála barevných mutací této odrůdy je daleko širší, barvy mutací, pojímaných většinou ampelografických zdrojů jako samostatné odrůdy, se pohybují od světle růžové přes růžovou, červenou, fialovou a modrou až k modročerné. Proto také jednotlivé zdroje rozlišují různý počet odrůd a ne vždy se kryjí v pojetí příslušného názvu odrůdy a barvy bobulí. Jiné je tak pojetí katalogu VIVC163, který rozlišuje čtyři odrůdy, jiné je pojetí švýcarské národní databáze135, která rozlišuje také verzi s fialovými bobulemi s názvem Muscat violet (Busuioacă de Bohotin)91, kterou katalog VIVC přiřazuje do synonymiky odrůdy Muscat á petits grains rouges, jiné zase ve francouzském katalogu Plant grape30. Z ampelografů odrůdu jako první samostatně uvádějí B. Sprenger (1766), Du Hamel du Monceau (1783), J.M. Sommers (1791), B. Koelges (1837), Dr. Dierbach (1838) a další163. V synonymice odrůdy Muscat á petits grains rosés se mylně vyskytují synonyma Moscatel roxo a Moscato rosa. Moscatel roxo (Moscatel rosa) je odrůda původu Vitis vinifera, portugalský kříženec odrůd Ferral tamara x Muscat Hamburg163, 199. Naprostá většina portugalských zdrojů, hovořících o odrůdě Moscatel roxo, míní ovšem odrůdu Moscatel galego roxo, v oblasti Setúbal pěstovanou mutaci odrůdy Moscatel galego branco (Muscat á petits grains blancs), patrně ve všech znacích identickou s odrůdou Muscat á petits grains rouges. Odrůda Moscato rosa (Tamjanika crna, Rosenmuskateller), pěstovaná na severu Itálie, v Jižním Tyrolsku, v Chorvatsku a na Balkánském poloostrově, není barevnou mutací odrůdy Muscat á petits grains blancsA, jak se kdysi domníval francouzský ampelograf Pierre Galet a po něm některé další, již většinou německé zdroje175, 176, 181. Odrůda Muscat á petits grains rouges není identická s odrůdou Muscat rouge de Madére (Moscato violetto), tato odrůda je křížencem odrůd Muscat á petits grains blancs x Mammolo (Sciaccarello)163.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně bíle vlnatě plstnaté, s lehkým červenavě-bronzovým nádechem. Mladé listy jsou lesklé, žlutavě bronzové až bronzově červené, na rubu slabě plstnaté a silně štětinkaté. Internodia a nodia jsou zelená s červenými pruhy, lysá, pupeny jsou průměrně zabarvené antokyany. Úponky révy jsou dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké, silné, okrouhlé, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými, úzkými výkroji, řapíkový výkroj je zřídka úzce otevřený, většinou uzavřený s průsvitem a ostrým dnem či překrytý, okraj listu je výrazně zoubkovaný, zoubky mají úzkou bázi a rovné strany. Líc listu je tmavě zelený, většinou průměrně puchýřnatý, ale lze objevit i formy s takřka hladkými listy, v okolí řapíku často zvlněný, rub listu je slabě plstnatý a slabě štětinkatý. Žilnatina listu je takřka bez pigmentace antokyany. Hrozny jsou malé až středně velké (16 cm), válcovité až protáhle kuželovité, středně husté, někdy s 1-2 křidélky, stopky středně dlouhé (7 cm), bobule středně velké až velké, okrouhlé až mírně oválné, někdy zploštělé, načervenalé, světle červené až fialovočervené barvy, se silnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou sladké, aromatické, výrazně muškátové chuti. Dužina obsahuje semena. Réví je hnědožluté s černými tečkami. Růst je středně bujný se vzpřímenými až polovzpřímenými letorosty. Odrůda raší raně, dva dny před Chasselas, dozrává též raně, 10 dní po Chasselas, o čtyři dny dříve, než Muscat á petits grains blancs. Na polohy klade vyšší nároky, dobře se přizpůsobuje různým typům půd, velmi dobře snáší vysoký obsah vápníku v půdě. Je silně náchylná ke sprchávání, citlivější je též vůči peronospoře, hrozny jsou také velmi náchylné ke hnilobě, velmi citlivá je vůči roztočům. Vůči oidiu a botrytidě je průměrně citlivá, méně, než další zástupci rodiny Muscat á petits grains. Odrůda vyžaduje krátký řez, vhodná je podnož Kober 5 BB. Výnosy poskytuje tato odrůda kolísavé, kolem 60 hl/ha, cukernatost moštu je velmi odvislá od klima v daném roce. Při špatných ročnících či při vyšší úrodě je třeba počítat s nižší kvalitou výsledných vín. V letech 1987-1996 poskytla odrůda v Německu průměrný výnos 5,6 t/ha při cukernatosti 84 °Oe a aciditě 9,3 g/l.
Charakteristika vína: V dobrých ročnících poskytují hrozny lehká, velmi dobře pitelná, harmonická vína s jemným muškátovým buketem, jak suchá, tak sladká. Ve špatných letech mohou být kyseliny kousavé a odrůdový buket až vtíravý. Literatura a internetové zdroje: 9, 26, 28, 29, 30, 71, 74, 75, 84, 91, 92, 115, 135, 163, 165, 166, 170, 175, 176, 177, 181, 182, 199, 200, 202, A)Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Serbia. Bešlic, Z. et al. Vitis 51 (4), 183-189 (2012) [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2012%202034.pdf, B)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012 [online]. Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012 [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, C)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *The Muscats: A molecular analysis of synonyms, homonyms and genetic relationships within a large family of grapevine cultivars. Crespan, M., Milani, N. Vitis 40 (1), 23-30 (2001) [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e044378.pdf, *Pietroasa veche [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://www.pietroasaveche.ro/soiuri-si-vinuri/soiuri/clona-de-busuioaca-de-bohotin, *Avram D. Tudosie blog [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://avramdtudosie.blogspot.cz/p/aprecierea-vinurilor-husilor.html, *Historische Rebsorten. Grüner Adelfränkisch [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/gruener-adelfraenkisch/, *Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf.

Muscat á petits grains rosés

24. září 2017 v 10:02 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Moscat, Moscatel de Grano Menudo Rojo (Španělsko), M. Grano Menudo Rosa (Spanělsko), M. Menudo Morado, M. Roxo (mylně), Moscato, Moscato Rosa (mylně), Moschata, Muscat, Muscat á Petits Grains Roses (Francie, cd. 559, no. 2477), M. Rosé á Petits Grains, Muskateller, M. Roter, Red Frontignac, Roter Muskateller, Tamiioasa de Bohotin
Původ a rozšíření: Muscat á petits grains rosés je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, barevná mutace odrůdy Muscat á petits grains blancs. Je pěstována ve Francii, převážně v Alsasku (départamenty Haut-Rhin a Bas-Rhin), vysazena zde byla roku 2011 na ploše 118 ha, registrován je zde jeden klon30, najdeme ji také ve Španělsku pod názvem Moscatel de Grano Menudo Rojo. Údaje o rozšíření této odrůdy například v Německu, Rakousku (Burgenland) a Itálii je třeba brát s rezervou, vztahují se vesměs k jiné odrůdě s názvem Moscato rosa (Tamjanika crna, Rosenmuskateller). Vzácněji je naproti tomu tato odrůda pěstována na Balkáně a v Řecku.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůdy Muscat á petits grains blancs, Muscat á petits grains rosés, Muscat á petits grains rouges a Muscat á petits grains noirs jsou geneticky identické, výchozí odrůdou byla patrně odrůda Muscat á petits grains blancs, další tři jsou jejími barevnými mutacemi. Je třeba uvést, že škála barevných mutací této odrůdy je daleko širší, barvy mutací, pojímaných většinou ampelografických zdrojů jako samostatné odrůdy, se pohybují od světle růžové přes růžovou, červenou, fialovou a modrou až k modročerné. Proto také jednotlivé zdroje rozlišují různý počet odrůd a ne vždy se kryjí v pojetí příslušného názvu odrůdy a barvy bobulí. Jiné je tak pojetí katalogu VIVC163, který rozlišuje čtyři odrůdy, jiné je pojetí švýcarské národní databáze135, která rozlišuje ještě verzi s fialovými bobulemi pod názvem Muscat violet (Busuioacă de Bohotin), kterou katalog VIVC přiřazuje do synonymiky odr. Muscat á petits grains rouges, jiné ve francouzském katalogu Plant grape (viz. foto)30. Z ampelografů odrůdu jako první samostatně uvádí Dr. Dierbach roku 1838163. V synonymice odrůdy Muscat á petits grains rosés se mylně vyskytují synonyma Moscatel roxo a Moscato rosa. Moscatel roxo (Moscatel rosa) je odrůda původu Vitis vinifera, portugalský kříženec odrůd Ferral tamara x Muscat Hamburg163, 199. Naprostá většina portugalských zdrojů, hovořících o odrůdě Moscatel roxo, míní ovšem odrůdu Moscatel galego roxo, v oblasti Setúbal pěstovanou mutaci odrůdy Moscatel galego branco (Muscat á petits grains blancs), patrně ve všech znacích identickou s odrůdou Muscat á petits grains rouges. Odrůda Moscato rosa (Tamjanika crna, Rosenmuskateller), pěstovaná na severu Itálie, v Jižním Tyrolsku, v Chorvatsku a na Balkánském poloostrově, není barevnou mutací odr. Muscat á petits grains blancsA, jak se kdysi domníval francouzský ampelograf P. Galet a po něm některé další, většinou německé zdroje175, 176, 181.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně bíle vlnatě plstnaté a slabě štětinkaté, bez pigmentace antokyany, s lehkým červenavě bronzovým nádechem. Mladé listy jsou lesklé, žlutavě bronzové až bronzově červené, na rubu jsou slabě plstnaté a silně štětinkaté. Internodia a nodia jsou zelená s červenými pruhy, lysá, pupeny jsou průměrně zabarvené antokyany. Úponky révy jsou dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké, silné, okrouhlé až pentagonální, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji (horní jsou úzce otevřené až mírně překryté s průsvitem, s oblým či zaostřeným dnem, dolní úzce otevřené až otevřené), řapíkový výkroj je úzce otevřený, ve tvaru V, případně uzavřený s průsvitem a ostrým dnem či překrytý, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, okraj listu je výrazně zoubkovaný, zoubky mají úzkou bázi a rovné strany. Líc listu je tmavě zelený, většinou průměrně puchýřnatý, ale lze objevit i formy s takřka hladkými listy, v okolí řapíku často zvlněný, rub listu je na ploše lysý až slabě plstnatý, na žilnatině slabě plstnatý a velmi slabě štětinkatý. Žilnatina listu je takřka bez pigmentace antokyany. Řapík je takřka lysý. Hrozny jsou malé až středně velké (16 cm), válcovité až protáhle kuželovité, středně husté, někdy s 1-2 křidélky, stopky středně dlouhé (7 cm), bobule středně velké až velké, okrouhlé až mírně oválné, někdy zploštělé, světle růžové až šedorůžové barvy, se středně silnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou sladké, aromatické, výrazně muškátové chuti. Dužina obsahuje semena. Jednoleté réví je hnědožluté s černými tečkami. Růst je středně bujný, letorosty vzpřímené až polovzpřímené. Odrůda raší raně, dva dny před Chasselas, dozrává též raně, týden po Chasselas, o týden dříve, než odr. Muscat á petits grains blancs. Na polohy klade odrůda vyšší nároky, dobře se přizpůsobuje různým půdním typům, velmi dobře snáší vysoký obsah vápníku v půdě. Je silně náchylná ke sprchávání, citlivější je též vůči peronospoře, oidiu a botrytidě, velmi citlivá je vůči roztočům, hrozny jsou také velmi náchylné ke hnilobě. Odrůda vyžaduje krátký řez. Výnosy dává kolísavé, kolem 60 hl/ha, cukernatost moštu je velmi odvislá od klimatických podmínek v daném roce a lokalitě. Při špatných podmínkách či při vyšší, neredukované úrodě je třeba počítat s nižší kvalitou vín.
Charakteristika vína: V dobrých ročnících poskytuje lehká vína s jemným muškátovým buketem s florálními a medovými tóny. Ve špatných letech mohou být kyseliny kousavé a buket až vtíravý. V Jižním Tyrolsku dává ušlechtilé sladké výběry, v mládí velmi ovocité, ale schopné zrát 4-6 let, získat více elegance a ztratit výrazné, ovocité aroma.
Literatura a internetové zdroje: 9, 26, 28, 29, 30, 71, 74, 75, 135, 163, 166, 175, 176, 181, 182, 199, 200, 202, A)Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Serbia. Bešlic, Z. et al. Vitis 51 (4), 183-189 (2012) [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2012%202034.pdf, *Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf, *Variedades de vid de Asturias. Loureiro, Rodriguez, D., Moreno Sanz, P., Suarez Valles, B. Gobierno de Espana, Ministerio de Ciencia e Innovacion, 2011 [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://www.serida.org/pdfs/5173.pdf, *CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, *Genetic characterization of grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars from Castilla La Manche (Spain) using microsatellite markers. Fernandez-Gonzales, M. et al. Vitis 46 (3), 126-130 (2007) [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2007%201087.pdf, *Recovery, identification and relationships by microsatellite analysis of ancient grapevine cultivars from Castilla-La Mancha: the largest wine groving region in the world. Mena, A. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61 (3) 625-637 (2014) [online, 2016-08-25]. Dostupné z: http://static-content.springer.com/esm/art:10.1007/s10722-013-0064-3/MediaObjects/10722_2013_64_MOESM1_ESM.pdf.

Muscat/Muskat (rodina odrůd)

24. září 2017 v 9:59 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Původ a rozšíření: Stará rodina "muškátových" odrůd původu Vitis vinifera patrně pochází z Malé Asie či obecně z oblasti Blízkého východu, pěstována byla již v antickém Řecku a do Středomoří se rozšířila v první vlně s rozmachem Římského impéria a ve druhé s ovládnutím středomořského prostoru Benátčany. V průběhu staletí se rodina "muškátů" rozrostla do velkého množství samostatných odrůd, variet a kříženců, nesoucích různé názvy. Pod názvem Muscat, s adjektivem dle původu, místa pěstování či barvy hroznů, bylo v katalogu VIVC roku 2012 samostatně uvedeno 116 odrůd, pod názvem Muskat dalších 58. Pod těmito názvy se pěstují hojně v celém Středomoří (v případě názvu Muskat zejména na Balkánském poloostrově a ve státech bývalého SSSR), ale najdeme je mimo Antarktidy na všech kontinentech. Rozlišování odrůd a variet bývá obtížné, jejich synonymika je často vzájemně propletená a doposud nevyjasněná. Rodina odrůd s názvem Muscat/Muskat je stejného původu, jako rodiny odrůd Moscatel, Moscato a Moschato.
Obecná charakteristika vín: Vína odrůd Muscat/Muskat mívají charakteristický, výrazný muškátový buket. V jižních oblastech se vyrábějí jako těžká vína s vysokým obsahem zbytkového cukru, v severních, chladnějších polohách se můžeme setkat se zajímavými, svěžími, suchými víny vyšší acidity, díky níž jsou výrazněji strukturovaná. Hrozny "muškátů" slouží též k přímé konzumaci, k produkci hrozinek či k výrobě moštů, džusů či koncentrátů.
Původ názvu muškátových odrůd: Staří Řekové používali pro první "muškátovou" odrůdu (snad Muscat à petits grains blancs) název "Anathelicon moschaton" a obyvatelé Říma ji nazývali "Uva apiana", "Apiciae" (Cato starší) či "Apianae" (Columbella, Plinius starší). Řecký název, z něhož, podle nejpravděpodobnější hypotézy, vycházejí i nejpoužívanější názvy pro dnešní "muškátové" odrůdy, je patrně odvozen ze slova "muscum" či "muschio" (francouzsky "musquè", česky "mošus" či dnes častěji "pižmo"). Opojná vůně hroznů starým Řekům připomínala tuto vzácnou vonnou látku, hojně využívano v parfumerii (ať již byl její původ jakýkoli, neboť pižmo je produktem trávícího traktu vorvaňů, ale bylo získáváno též z pachových žláz samců kabarů pižmových, ondater pižmových, bobrů, ze semen ibišku pižmového atd.). Římské názvy (Uva apiana, Apiciae či Apianae) se vztahují ke skutečnosti, že zralé hrozny a jejich šťáva velmi přitahují vosy a včely (včela, latinsky "apis"). Z tohoto "hmyzího" původu latinských názvů vychází i druhá hypotéza o původu dnešního názvu "muškátových" odrůd, podle ni je odvozen z latinského "musca" (česky "moucha", v italštině a v některých dalších románských jazycích "mosca"), sladké, aromatické hrozny se svou intenzívní vůní jsou totiž pro hmyz velkým lákadlem. Další, snad nejméně pravděpodobnou hypotézou o původu názvu "muškátů" je, že bobule hroznů připomínaly starým Řekům semena muškátovníku pravého (muškátový oříšek, řecky "moschokarydo").
Zcela nový pohled na názvy některých odrůd (včetně odrůd muškátových) nám poskytuje ve své práci Andreas JungA, který uvádí, že názvy či synonyma mnoha odrůd, známých již v antických dobách, často vycházejí z jejich (někdy i původního) místa pěstování, takže například název odrůdy Alan(t)termö lze rozložit na základ Alan-Thor-Moerh ve významu "réva Alanů, Taurisků (Thor-Ruk, snad též Thráků) a Mórů (Moerh, Maurů, původem ze severu Íránu)", tedy původem kavkazských národů, později obývajících Pannonii, stejně jako synonymní název Alascony označuje révu antických Helisků (Lýkové a Lýdové, Hal-Lykier, Galli-Leuker, Gallego), obyvatelů severních Karpat, původem z Anatolie (keltského kmene, jehož jméno dalo mj. základ názvu Galície). Jejich předky byli to mimochodem Chetité, původem indoevropský národ, který právě v Anatolii založil ve druhém tisíciletí př. Kr. mocnou říši a jména jejich kmenů Palai, Hatti a Luwier (tvary těchto jmen se napříč obdobím a jazyky velmi liší, namátkou Chatejci, Hetejci, Hittites, Hittite, Hethiter a a Lýkové, Lugier, Leukern, Lykern, Lesgiern, Lukka) se dodnes promítají do názvů států, přes jejichž území tyto kmeny putovaly zpět do Evropy již jako galské (keltské). Řecko, tedy Helada (Heloten), Lužice (Lausitz), Valašsko (Wallachen), Polsko (Pol-Lakken), Itálie, tedy Faliskové (Phal-Lisker), Italikové (Hit-Hal-Leuker), alpské kmeny (Vindelikové), jihoněmečtí Volskové, Welšané (Wol-Lukka), Lucembursko (Lucilinburhuc, Lukka-Halin-Berigh), všechny tyto národy a lokality mají dodnes ve svých jménech a názvech tento prastarý základ. Podobné ovšem platí (či jako jedna z alernativ výkladu vzniku názvu platit může), jak píše A. Jung, i o mnoha jiných názvech drůd, namátkou jsou to například názvy "muškát", "sylvánské", "muscadet", "morillon", monastrell" atd. K muškátovým odrůdám A. Jung uvádí, že výraz "muscat" s mnoha různými pozdějšími variantami jako jsou např. "moschato", "moscato", "moscatel", "moscadet", "muscadet", "muskat", "muškát" atd. může mít původ již ve východoanatolském městě s názvem Muschki (biblické město Mesech, řecké Moschoi), osídleném již před 8000 lety, ve kterém se prokazatelně réva pěstovala a víno vyrábělo. Od jména tohoto města mají (lépe řečenou mohou) být ostatně odvozena i jména gruzínské oblasti Moschia (Meskheti, Mosk-Hatti), východoanatolského města Muş, města a řeky Moskvy i ománského hlavního města Masqat (Moscha). Všem městům měl dát tato jména kočovný lid Mosuo (Mo-Seha, Mazig, Ma-Chok), který se mj. dostal z oblasti Sečuánu ke Kaspickému moři, do Anatolie a později do prostoru Eurasie, pojmenování tohoto lidu má sahat až k národu Amazigh (Ham-Mo-Sog), souvisejícímu s biblickými Hamity ze severu Afriky. Ze Sečuánu měl tento lid přinést do Eurasie mj. révu, broskve či meruňky.
Literatura a internetové zdroje: 163, 166, 176, 188, 189, 197, A)Historische Rebsorten. Andreas Jung [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/gruenfraenkisch/, *The Muscats: A molecular analysis of synonyms, homonyms and genetic relationships within a large family of grapevine cultivars. Crespan, M., Milani, N. Vitis 40 (1), 23-30 (2001) [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e044378.pdf.

Muscaris

23. září 2017 v 14:39 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Fr 493-87, Freiburg 493-87, Muscaris (Německo, Polsko)
Původ a rozšíření: Muscaris je moštová odrůda, německé novokřížení Solaris = Merzling x (Severnyi x Muscat Ottonel) x Muscat á petits grains blancs (1987, Norbert Becker, Freiburg, zápis do německé odrůdové knihy r. 2008). Ačkoliv nese odrůda díky mateřské odrůdě Solaris podíl genů druhů révy Vitis vinifera (81,25%), Vitis rupestris (4,62%), Vitis lincecumii (1,63%) a Vitis amurensis (12,5%)77, katalog VIVC ji neřadí mezi interspecifické odrůdy163. Její název je složeninou názvů rodičovských odrůd. Na německých vinicích najdeme odrůdu zatím nehojně, vzácněji se potom dá objevit také mezi polskými či českými malopěstiteli a vinaři.
Charakteristika odrůdy: (H) Hrozny jsou středně velké až větší, válcovité, někdy s křidélky, kompaktní až středně kompaktní, bobule jsou středně velké, okrouhlé, žlutozelené, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou aromatické, jemně muškátové chuti, obsahující semena. Rašení, doba květu, zaměkání a dozrávání jsou zhruba stejné, jako u odrůdy Rulanské bílé, odrůda Muscaris tedy raší raně a dozrává poměrně pozdně, i když o něco málo dříve, než právě odrůda Rulanské bílé (například u nás se sklízí od poloviny do konce září, v Polsku obvykle v první polovině října). Růst je středně bujný letorosty jsou vzpřímené, méně často polovzpřímené. Odrůda není náročná z pohledu požadavků na stanoviště, lze ji pěstovat i v okrajových lokalitách pěstování révy, nemá sklon ke sprchávání a je poměrně odolná vůči houbovým chorobám (proto je také řazena mezi tzv. PiWi odrůdy), i když její odolnost je o něco nižší, než u mateřské odrůdy Solaris, peronospoře odolává velmi dobře, oidiu dobře, nepatrně náchylnější je vůči botrytidě. Odolnost odrůdy vůči zimním mrazům je dobrá. Vhodný je řez na dlouhé plodné dřevo se zatížením na 6-8 oček na m2. Regulace násady hroznů během vegetace většinou není potřebná. V Německu dává tato odrůda průměrný výnos 11 t/ha při cukernatosti moštu 90-105 °Oe (průměr je 23 %) a aciditě 6,8-7,5 g/l.
Charakteristika vína: Poskytuje plná, ovocitá vína dostatečné, někdy až výraznější acidity s poměrně intenzivním muškátovým aroma, ke kterému se připojují kouřové tóny, případně také citrusové plody, vína mohou typově připomínat tramíny, pijí se jako mladá.
Literatura a internetové zdroje: 74, 77, 163, 166, 181, *Rebschule Freytag. Muscaris [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://www.rebschule-freytag.de/rebsorten-weisswein-muscaris.htm, *Staatliches Weinbauinstitut Freiburg. Muscaris [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://www.sibbus.com/fileadmin/pdfs/de/piwis/Muscaris_SortenInfoBlatt.pdf, a kromě toho také http://www.wbi-bw.de/pb/,Lde/Startseite/Aufgaben+_+Fachbereiche/Muscaris, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm.

Muscadelle

23. září 2017 v 14:33 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Мюскадель, Педро Хименес крымский (Rusko, Ukrajina), Angelicaut, Angelico, Blanc Cadillac, Blanche Douce (Německo), Boullience Muscat, Bouillenc Muscat, Buillenc, Cadillac, Catape, Colle, C. Musquette, Doucanelle, Douzanelle, Enfin, Guepie, Guilan Doux, G. Muscat, G. Musqué, Guillan, G. Musqué, Guinlhan Musqué, Issal de Tarayre, Marmésie, Marseillais, Melon de Bourgogne (mylně), Muscade, Muscadella (Turecko), Muscadelle (Francie, cd. 333, no. 1431), Muscadet (mylně, není identická s odr. Melon !), M. Doux, Muscalea, Muscat Fou (Dordogne), Musquette, Pedro Ximenes Krimsky, Raisimotte, Raisin de Musco, Raisinote, Rousselou (Francie), Sauvignon à Gros Grains, S. Muscadelle, S. Vert (Kalifornie), Tokay (Austrálie, mylně), Vesparo, White Angelica, Ximenes Krimski (Rusko)
Původ a rozšíření: Muscadelle je starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA jeden z četných potomků odrůdy Gouais Blanc (Heunisch weiss). Je typická pro francouzské oblasti Gironde a Dordogne, pravděpodobně pochází z regionu Sud-Ouest. Společně s odr. Sémillon a Sauvignon blanc se podílí na velkých sladkých francouzských vínech AOC Bordeaux, např. Sauternes, Barsac, Cérons, Loupiac, Sainte-Croix-du-Mont a Cadillac, podobně jako na vínech oblasti Sud-Ouest v AOC Bergerac, Monbazillac, Montravel a Saussignac a na šumivém víně Crémant de Bordeaux. Dále tvoří součást cuvée vín Rosette, Côtes de Duras, Côtes de Blaye, Côtes de Bourg a Graves. Asi 80 % francouzské výsadby se nachází v regionu Entre deux mers, ve Francii byla r. 2011 vysazena celkově na 1.560 ha, k dispozici je zde jeden registrovaný klon30. Dále se pěstuje ve Španělsku, Maďarsku, Rumunsku, na Ukrajině, v JAR (roku 1992 na 1.139 ha), v Kalifornii (Napa Valley AVA, Dry Creek Valley AVA a Sonoma Valley AVA), Austrálii (roku 1991 na 390 ha) a Uruguay (zde někdy mylně pod názvem Sémillon). Celosvětová výsadba byla roku 1999 odhadovaná na 4.000 ha. V ampelografické literatuře odrůdu poprvé uvádějí F.X. Trummer (1855) a H. Goethe (1887).
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Muscadelle není příbuzná s rodinou odrůd Muscat, i když má zřetelné pižmové aroma, mnohdy podobnou synonymiku, také její název je odvozen od názvu rodiny "muškátových" odrůd. Odrůda není spřízněná ani s odrůdou Muscadet (Melon de Bourgogne), navzdory faktu, že v její synonymice jsou právě názvy Muscadet a Melon de Bourgogne. Dle výsledků provedených analýz DNA se jedná o jednoho z potomků odrůdy Gouais blanc26, 199, A. Američan Harold Olmo vyšlechtil odrůdu Emerald riesling křížením odrůd Muscadelle x Ryzlink rýnský, ve Francii vznikla odrůda Baserri křížením odrůd Manseng gros blanc x Muscadelle (M. Durqueti, INRA Bordeaux)26, 163.
Charakteristika odrůdy: (H) Raná až středně pozdní odrůda, dozrává ve druhé polovině září, sklízí se až do poloviny října, vegetační cyklus trvá 133-142 dní při SAT 2700°C, na Krymu 150 dní. Internodia a nodia jsou intenzivně pigmentovaná antokyany. Vrcholky letorostů jsou bělavě zelené, silně vlnatě plstnaté, s růžovými okraji. Apikální listy jsou světle zelené s bronzovými skvrnami, na líci slabě štětinkaté, na rubu silně vlnatě plstnaté. Jednoleté réví je světle žluté, na uzlech hnědožluté. Dospělé listy jsou středně velké až velké, klínovité, třílaločnaté, vzácněji pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými, většinou otevřenými výkroji s charakteristickými ostrými špičkami laloků. Líc listu je hrubě mřížkovitě vrásčitý, rub středně silně plstnatý, slabě štětinkatý. Řapíkový výkroj je šípovitý až lyrovitý, otevřený, zřídka uzavřený, okraj listu je výrazně zoubkovaný, zoubky mají rovné strany a úzkou bázi. Řapík má vínově červený nádech, žilnatina listu je u báze slabě pigmentovaná antokyany. Podzimní barva listů je žlutohnědá. Hrozny jsoustředně velké až velké (18-19 x 8-10 cm, 100-150 g), válcovitě kuželovité až pyramidální, řídší až víceméně kompaktní, s křidélky, stopky středně dlouhé (6 cm) a silné, bobule středně velké (10-15 mm, 1,3-1,8 g), okrouhlé, průsvitně bělozelené až zlatožluté barvy, v úplné zralosti s červenavě-šedým nádechem na osluněném líčku, s tenkou, slabě ojíněnou slupkou, s měkkou a šťavnatou, nezbarvenou dužinou sladké, jemně muškátové chuti, připomínající svou travnatou příchutí trochu též odr. Sauvignon. V dužině jsou 2-3 semena. Cukernatost moštu dosahuje v normálních letech 24 % při aciditě 8 g/l. Růst je středně bujný, réví vyzrává na 80-85%, výnosy bývají nižší, 3-4 t/ha, zřídka 6 t/ha, 50-80 hl/ha, i tak je často prováděna redukce výnosů. Počet hroznů na výhon 0,7-0,9, na plodonosný 1,5-1,7, plodonosných je 60-75 %. Odrůda ve Francii raší odrůda pozdně, 11 dní po Chasselas a zraje 15-20 dnů po Chasselas. Je náchylná k oidiu a botrytidě a často ji napadají vosy, peronospoře odolává relativně dobře. Mrazu odolává podprůměrně (-15 až -18°С), též na sucho je citlivější, bobule někdy hráškovatějí. Hrozny, napadené Botrytis cinerea, často slouží k výrobě ušlechtilých, sladkých vín. Nejlépe prospívá v chráněných polohách, na záhřevných břidlicových půdách s kamenitým povrchem, na jižních svazích. Afinita k podnožím je dobrá.
Charakteristika vína: Muscadelle dává úžasná, bohatá a sladká vína jantarové barvy, ušlechtilé sladké výběry s názvem "Liqueur Tokay" v Austrálii, kde je odrůda sama nazývána Tokay. Na Krymu se používá k výrobě dezertních vín "Pedro krymskij", mimo to se aromatická hroznová šťáva konzumuje v čerstvém stavu. V Evropě se čistě odrůdová vína vyskytují zřídka, jsou velmi aromatická, s výraznými muškátovými a pižmovými tóny, s buketem květů akátu a zimolezu, s průměrným až vyšším obsahem alkoholu a s nižší aciditou, do cuvée jsou schopna dodat dlouhotrvající dochuť. Jejich nevýhodou je sklon k rychlé oxidaci.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 35, 100, 163, 166, 168, 170, 171, 176, 181, 182, 188, 189, 199, 200, 202, A)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M., Lacombe T., Bowers J. et Meredith C. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2016-08-12]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L. subsp. *vinifera*). Beridze, T. et al. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2016-08-12]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Vazha_Tabidze/publication/224841954_Plastid_DNA_sequence_diversity_in_a_worldwide_set_of_grapevine_cultivars_(Vitis_vinifera_L._subsp._vinifera)/links/0fcfd50329a155b3fe000000.pdf.

Munson, T.V.

23. září 2017 v 14:30 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Thomas Volney Munson (1843-1913) byl americký zahradník a soukromý šlechtitel, který se od roku 1873 věnoval selekci původních, amerických druhů révy a také šlechtění nových, hybridních odrůd révy. Z jeho dílny pochází řada stolních, moštových a podnožových odrůd (vyšlechtil kolem 350 odrůd, které uvádí katalog odrůd VIVC)163, nesoucích většinou vlastní název, někdy též označených jménem Munson s číselným kódem křížení. K nejznámějším odrůdám patří například Albania, Armalaga, Brilliant, Captivator, Ellen Scott či President, další odrůdy jsou popsány na stránkách Texas Viticulture & EnologyB. Většina odrůd byla vyšlechtěna ve městě Denison v americkém státě Texas. Zejména za svou rozsáhlou práci při šlechtění révokazu odolných podnoží, která pomohla evropským vinařům zotavit se z ničivé kalamity révokaza koncem 19. století, obdržel od francouzské vlády řád čestné legie (byl jmenován Chevalier du Merite Agricole of the French Legion) a francouzské město Cognac se stalo partnerským městem Munsonova domovského města Denison. Areál West Campus Grayson County College v Denisonu uchovává část Munsonových odrůd, roku 1988 zde bylo založeno Munsonovo vinařské a vinohradnické centrum, kde jsou uloženy historické dokumenty o jeho práciA.
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 166, A)Texas State Historical Association. Munson, Thomas Volney [online, 2016-08-11]. Dostupné z: http://www.tshaonline.org/handbook/online/articles/fmu08, B)Texas Viticulture & Enology. Thomas Volney Munson Grape Varieties [online, 2016-08-11]. Dostupné z: http://www.texasviticultureenology.com/vineyard/grape-varieties.

Müller-Thurgau, H.

23. září 2017 v 14:30 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Prof. Dr. Hermann Müller-Thurgau (1850-1927) byl původem švýcarský šlechtitel, který část své pracovní a vědecké kariéry strávil jako ředitel vědeckovýzkumné stanice v Geisenheimu
(později pracoval ve Wädenswil, ve Švýcarsku) kde roku 1882 vyšlechtil i svou nejznámnější (možná také jedinou) a velmi úspěšnou moštovou odrůdu Müller Thurgau. Dle původních údajů šlechtitele měla být odrůda Müller Thurgau křížencem odrůdRiesling (Ryzlink rýnský) x Sylvaner (Sylvánské zelené), z čehož bylo odvozeno i u nás někdy používané synonymum Rivaner, analýza DNA však později odhalila, že odrůda je křížencem odrůd Ryzlink rýnský x Madeleine royale (dále viz. odrůda Müller Thurgau). Prof. Dr. Hermann Müller-Thurgau byl mj. v letech 1892-1924 i redaktorem Schweiz. Ztschr. für Obst- und Weinbau, svou vědeckou prací platí za průkopníka v oboru fyziologie vinné révy.
Literatura a internetové zdroje: 163, 166, *Gesellschaft für Geschichte des Weines e.V. Persönlichkeiten der Weinkultur [online, 2014-02-26]. Dostupné z: http://www.geschichte-des-weines.de/index.php?option=com_content&view=category&id=45&Itemid=83.

Mtsvivani Adreuli

23. září 2017 v 14:29 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: მცვივანი ადრეულა (Gruzie), Мцвиване адреули, М. гагмамхрули, Мцвивани адреули (Rusko, Ukrajina), Mcivani Kakhuri, Mtsvivani Adreula, Mtsvivani Gagmamkhruli, Mtzvivani Adreouli
Původ a rozšíření: Mtsvivani Adreuli je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr.), pěstovaná nepříliš hojně v Gruzii, v regionu Kachetie.
Název odrůdy: Výraz "mtsvivani" znamená v překladu z gruzínštiny "snadno padající" a může se v tomto případě vztahovat ke sklonu bobulí předčasně opadávat, či daleko spíše ke sklonu ke sprchávání květenství, a to zejména v deštivém počasíA.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Vedle odrůdy Mtsvivani Adreuli uvádí katalog odrůd VIVC ještě odrůdy Mtsvivani Kakhuri, Mtsvivani Patalanteuli, Mtstvivani tsiteli a dále pochybné odrůdy, které gruzínské zdroje neuvádějí a mohou být mj. pouze nepřiřazenými synonymy jiných, výše uvedených odrůd této skupiny (Mtsvivani, Mtsvivani Meskhuri, Mtsvivani Mskhvilmartsvala)A, B, 32, 163. Příbuzenské vztahy mezi těmito odrůdami nejsou známé a analýzy DNA nebyly doposud provedeny. Pozor též na možnou záměnu s další skupinou gruzínských odrůd, které nesou společný název Mtsvane (viz. Mtsvane Kakhuri).
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Odrůda dozrává ve druhé polovině září, poskytuje výnosy 8-8,5 t/ha. Vrcholky letorostů a apikální listy jsou silně plstnaté, šedavě bílé, bazální listy jsou na líci lysé, zelené, na rubu šedavě bílé, průměrně plstnaté. Dospělé listy jsou ploché až miskovitě prohnuté, středně velké až větší, okrouhlé až mírně oválné, třílaločnaté se středně hlubokými až mělkými výkroji, méně často pětilaločnaté či nečleněné. Horní výkroje jsou úzce otevřené, lyrovité s ostrým dnem až mírně překryté s eliptickým průsvitem, dolní naznačené až obdobné, jako horní, méně výrazné. Líc listu je mřížkovitě vrásčitý, lysý, rub je slabě plstnatý a slabě štětinkatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý s ostrým dnem až lancetovitý, často s jedním zoubkem. Zoubky mají úzkou bázi a rovnou a konvexní stranu. Hrozny jsou středně velké (10-18 x 4-8 cm, 150-200 g), válcovité až válcovitě kuželovité, často s křidélky, průměrně kompaktní, bobule středně velké (1,5-1,75 x 1,35-1,53 cm), okrouhlé až mírně oválné, zelenožluté až žlutavé, se středně silnou, částečně průsvitnou, silně ojíněnou slupkou, snadno oddělitelnou od dužiny, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou jemně odrůdové, sladké a příjemné, mírně natrpklé chuti s 1-4 semeny. Cukernatost moštu je 17,5-22 %, acidita 5,5-9 g/l. Růst je středně bujný, réví dobře vyzrává. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-19 až -22°C, vůči houbovým chorobám průměrná (lépe odolává peronospoře, než oidiu). Hrozny slouží k výrobě vín průměrné kvality, lehčích, harmonických, středního těla, s jemným odrůdovým aroma, která tvoří dobrý základ kupáží či slouží k výrobě vinných destilátů. Literatura a internetové zdroje: 32, 100, 163, 176, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2016-08-09]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, B)Vinoge.com. საქართველოსვაზისჯიშები. Gruzínské názvy odrůd. [online, 2016-08-10]. Dostupné z: http://vinoge.com/qarTuli-Rvino/saqarTvelos-vazis-jiSebi-0, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-08-10]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/.

Mtsvane Kakhuri

23. září 2017 v 14:22 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: მწვანეკახური (Gruzie), Мцване кахетинский, Мчкнара, Сапена, Мамали Мцване, Дедали Мцване (Rusko, Ukrajina), Dedali Mtsvane, D. Mtzvane, Dedali-Mzwane, Dedam Kourdzeni, Dedat Kourdzeni, D. Kurdzeni, Dedate Koudzeni, Kakhetian Mtsvane, Kakhuri Mtsvane, Mamali Mtsvane, M. Mtsvani, M. Mtzvane, Mamali-Mzwane, Matsvane Kakhetinskii, Matsvani, Mchkhara, Mchknara, Mciknara, Mcvane, M. Kachetinskii, Mitschknara-Mzwane, Mtchknara, Mtsvane (Gruzie), M. Kakhuri (Francie, cd. 1676, no. 3047), M. Kahetinsky, M. Kviteli, Mtswane Kachtinski, Mtwane, Mtzvané (Francie, cd. 1676), Mzibani, Mzwané, Mzowani, Mzwaani, Nabada Mtsvane, Qviteli Mtsvane, Sapena (mylně)
Původ a rozšíření: Mtsvane Kakhuri je starobylá, autochtonní, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr., provar tomentosae Tserts.), pocházející z Gruzie. Pěstuje se především v Kachetii, v okolí měst Tsinandali a Manavi, v distriktech Telavi a Sagarejo, částečně také v distriktech Akhmeta a Gurjaani. Roku 2010 zde měla být vysazena na ploše 319 ha200 (roku 1953 ještě na ploše 1.184 ha)A. Mimo Gruzii najdeme tuto odrůdu na malých plochách i v mnohých státech bývalého SSSR, zvláště v Arménii, Moldavsku či Ukrajině (poloostrov Krym, region Oděsa, roku 2001 byla pěstována na ploše 42 ha na Kubáni)163. Název odrůdy znamená v překladu z gruzínštiny "zelené (hrozny) z Kakhuri", Kakhuri je město v Gruzii, v Kachetii.
Klony odrůdy: Jako starobylá odrůda se Mtsvane Kakhuri na vinicích vyskytuje ve větším počtu klonů, z nichž některé jsou známé po dlouhou dobu (Kviteli Mtsvane, Upipko Mtsvane) a některé již z vinic zcela vymizely (Natsara Mtsvane, Mchknara Mtsvane). Kviteli Mtsvane má silně ojíněné, žluté bobule, nižší výnosy a nižší kvalitu hroznů, Danakvtilpotliani Mtsvane má hluboké výkroje listů, otevřený řapíkový výkroj a poskytuje nízké výnosy, Mtlianpotliani Mtsvane má takřka nečleněné listy, bujný růst, malé hrozny a nízké výnosy, Moklemtevana Mtsvane má slabší růst, pozdnější rašení, menší, válcovité hrozny a poskytuje také nižší výnosy, Kvavilmtsvivani Mtsvane se odlišuje typem květenství, má malé, užší hrozny, větší bobule a na druhé straně velké množství partenokarpických bobulí v hroznech, klon Mtsvane Kakhuri No. 12 je podstatně výnosnější odrůda s průměrně členěnými listy.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Vedle odrůdy Mtsvane Kakhuri se v Gruzii pěstuje též odrůda Goruli Mtsvane, která též patří mezi kvalitativní odrůdy, užívá se k výrobě výborných suchých a také šumivých vín a najdeme ji v regionech Kartli a Imereti. Pro obě odrůdy se často používá společným název Mtsvane, který ostatně často zahrnuje i mnoho dalších odrůd (a/nebo také variet, neboť příbuzenské vztahy mezi těmito odrůdami nejsou většinou známé a analýzy DNA nebyly provedeny), například mutaci odrůdy Goruli Mtsvane, odrůdu Mtsvane Kumsmtevana a dále například odrůdy Mtsvane Ratchuli, Mtsvane Onidan, Mtsvane Imeruli, Mtsvane Avrekhi, Mtsvane Kartalinskii a někdy i modrou odrůdu Mtsvane Didi. Pozor též na možnou záměnu s další skupinou gruzínských odrůd, které nesou společný název Mtsvivani.
Charakteristika odrůdy: (H) V Gruzii velmi ceněná odrůda dozrává ve druhé polovině září, poskytuje výnosy 5-12 t/ha a pro udržení kvality hroznů bývá úroda redukována. Vegetační cyklus odrůdy trvá 160 dní při SAT 3019-3199°C. Vrcholky letorostů (15-25 cm) a apikální listy jsou velmi silně plstnaté, na okrajích a podél řapíku narůžovělé, bazální listy jsou na líci středně silně plstnaté až arachnoidální, žlutozelené s nádechem růžové, na rubu velmi silně plstnaté, šedavě bílé, narůžovělé. Jednoleté réví je šedavě žluté až šedavé, internodia jsou 6-10 cm dlouhá. Dospělé listy jsou miskovitě prohnuté, středně velké (18 x 18,5 cm), okrouhlé až mírně oválné, většinou pětilaločnaté (vácněji tří- či sedmilaločnaté) se středně hlubokými až hlubokými, méně často mělkými výkroji (horní jsou otevřené, méně často překryté, vzácněji se zoubkem, dolní většinou otevřené, lyrovité), na líci jsou tmavě zelené, mřížkovitě vrásčité, slabě puchýřnaté či vzácněji hladké, na rubu středně silně plstnaté (u spodních listů silněji), řapíkový výkroj je nejčastěji uzavřený až překrytý s vřetenovitým průsvitem, méně často úzce otevřený, lyrovitý s ostrým dnem. Zoubky mají konvexní strany a většinou užší bázi. Řapík je lysý, méně často slabě plstnatý, zelený s vínově červeným tónem, stejně dlouhý či o něco kratší, než střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké (12-17 x 9-15 cm, prům 14 x 10,5 cm, 137-172 g, prům. 118 bobulí), pyramidální až protáhle kuželovité, s křidélky, průměrně kompaktní až volnější při sprchnutí, stopka je zelená, u báze slabě lignifikovaná, 3,5-6 cm dlouhá, 4,5 mm silná, bobule jsou středně velké (1,35-1,8 x 1,2-1,6 cm, prům. 1,45 x 1,25 cm), oválné, zelenožluté, při plné zralosti až žluté barvy a na osluněných líčkách růžově tónované, s tenkou, průměrně až silně ojíněnou slupkou, dobře oddělitelnou od dužiny, s nezbarvenou, šťavnatou a masitou dužinou příjemné, sladké, odrůdové chuti, obsahující semena. Semena jsou 1-4 v bobuli, 6-7 x 4-4.3 mm, zobáček 2-2.5 mm, hnědavě žlutá, oválná. Stopečky bobulí jsou průměrně oddělitelné od bobule. Cukernatost moštu bývá vysoká, v průměru 20-22 % při aciditě 6-8 g/l. Růst je středně bujný, réví dobře vyzrává. Odolnost této odrůdy vůči mrazu je mírně nadprůměrná (-20 až -23°C), odolnost vůči houbovým chorobám a suchu průměrná, náchylná je odrůda k oidiu, mírně nadprůměrně odolává révokazu, při nepříznivém počasí v době květu trpí sprcháváním květenství.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují velmi plná a aromatická vína slámově žluté barvy s květinovým a ovocitým aroma (citrusy, tropické ovoce), s vysokým obsahem alkoholu a s dostatečnou aciditou, která se někdy nechávají zrát v dubových sudech (např. víno "Manavi" až tři roky). Vyrábějí se reduktivní i oxidativní technologíí, ve variantách suché, dezertní sladké i šumivé (okolí Manavi). Hrozny slouží též k výrobě gruzínského bílého vína č.1 s názvem "Tsinandali"(cca 80 % Rkatsiteli a 20 % Mtsvane, ale složení se liší dle oblastí). Tsinandali je vysoce ceněné víno slámově žluté barvy, ve vůni i v chuti může být značně komplikované. Vůně je středně intenzivní, spíše květinová, objevíme v ní růže, ale i lak na starém dřevě a nádech grepů. Chuť je osvěžující, ovocná, s lehounkým perlením a jemnou mandlovou hořčinkou. Viskozita tohoto vína bývá vyšší, jeho dochuť je středně dlouhá.
Literatura a internetové zdroje: 3, 31, 32, 33, 100, 120, 163, 165, 166, 176, 199, 200, 202, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2016-08-09]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, *Vinoge.com [online, 2016-08-09]. Dostupné z: http://vinoge.com/qarTuli-Rvino/saqarTvelos-vazis-jiSebi-0, *Georgian Wine Grapes [online, 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.sttoxml.com/sites/kst-georgian-wines/wine/grapes/MtsvaneGoruli.htm, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-08-09]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/, *Georgian ampelography [online, 2016-08-09]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2016-08-09]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml.

Mskhali

23. září 2017 v 14:21 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Мсхали, Долбанд, Спитак хагог, Мисхалы, Мисгалы, Мсхали (Rusko, Ukrajina), At Ouziom, At Uzumu (Azerbajdžán), At Uzyum, Dolband, Dolbande, Mchali, Messchaly, Messcholj, Misgaly (Azerbajdžán), Mishali, Miskhali, Misquali, Misxali, Mskhaly, Misqah (Azerbajdžán), Msali, Mschali, Mshali (Moldavsko), Mskaly, Mskgali, Mskhali (Francie, cd. 2644), Musrali, Spitak Chagog, S. Khaghogh, S. Khagog
Původ a rozšíření: Mskhali je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd (proles orientalis, subproles antasiatica Negr.)96, autochtonní odrůda, pocházející patrně z Arménie, ačkoli její název možná vychází z gruzínského slova მსხალი (v překladu "hruška"). Odrůda je pěstována takřka ve všech vinařských regionech Arménie, roku 2010 zde byla vysazena na ploše 1.093 ha200, nejhojnější je v distriktech Ararat, Artashat, Kotayk a Armavir. V Arménii existuje velké množství (neregistrovaných) klonů této odrůdy. Křížením odrůd Sultanina x Mskhali vznikla v Arméniistolní a moštová odrůda Rushaki (též Rouchaki, 1932, V.V. Sarkisyan, Arménský NIIVViP)163, 199.
Charakteristika odrůdy: (H) Vegetační cyklus odrůdy trvá 165-170 dní při SAT (suma aktivních teplot) 3800-3900°C. Vrcholky letorostů jsou světle zelené se žlutavým nádechem, apikální listy jsou zelené s vínově červeným nádechem, lysé. Dospělé listy jsou středně velké, poměrně silné, na osluněném místě jsou zvlněné až miskovitě vrásčité, v zastíněném prostoru ploché, okrouhlé až s protáhlým centrálním lalokem, pětilaločnaté s hlubokými výkroji (horní jsou uzavřené s eliptickým průsvitem, méně často úzce otevřené, lyrovité, se zaostřeným dnem, dolní otevřené, lyrovité, s oblým či ostrým dnem), na líci jsou středně až tmavě zelené, někdy s modravým nádechem, puchýřnaté a mřížkovitě vrásčité, hrubé, matné až slabě lesklé, lysé, na rubu lysé (u spodních listů jsou na žilnatině štětinkaté), řapíkový výkroj je lyrovitý, úzce otevřený s ostrým dnem, někdy uzavřený až překrytý s malým eliptickým průsvitem, vzácně bez průsvitu. Zoubky mají širokou bázi a mírně konvexní strany. Řapík je zelenožlutý s růžovým nádechem, kratší než střední žíla listu. Podzimní barva listů je žlutá. Hrozny jsou středně velké až velké (25-27 cm, 230-250 g), válcovité až válcovitě kuželovité, někdy s křidélky či rozvětvené, průměrně kompaktní až řídší, bobule jsou středně velké až velké, okrouhlé až oválné, bělavé se žlutým až žlutozeleným nádechem, hnědě tečkované, na osluněném líčku s jantarovým nádechem, s tenkou, ale pevnou a elastickou, zčásti průsvitnou, průměrně ojíněnou slupkou, která se dá snadno sloupnout, s nezbarvenou, šťavnatou a masitou dužinou velmi příjemné, neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda v centrální Arménii raší v ve druhé polovině dubna, kvete začátkem června, zaměká v první dekádě srpna a dozrává ve třetí dekádě září. Růst je bujný (na zavlažovaných vinohradech), letorosty jsou polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou vysoké, 13-14,5 t/ha, 6,5-7,5 kg na keř. Odrůda není náročná na polohy a půdy, ideální jsou těžší a kamenité půdy, dobře snáší umělé zavlažování, vyhovuje řez na 6-8 oček, odolnost vůči mrazu je slabá (-15 až -18°C), vůči houbovým chorobám mírně podprůměrná, v nepříznivých letech dochází ke sprchávání květenství, což přináší řídké hrozny. Cukernatost moštu je 19,2-20,5 % při aciditě 4,2-6,8 g/l. Hrozny slouží k výrobě poměrně kvalitních tichých, suchých i sladkých dezertních vín, šumivých vín, též jako základ k výrobě vinných destilátů a k přímé spotřebě v čerstvém stavu, transportabilita a zimní skladovatelnost hroznů jsou dobré.
Literatura a internetové zdroje: 3, 26, 96, 100, 163, 176, 199, 200, *Azərbaycanın aborigen və introduksiya olunmuş üzüm sortları. T.M.Pənahov, V.S.Səlimov. Bakı, «MBM-R», 2008, 256 səh. [online, 2016-08-08]. Dostupné z: www.anl.az/el/p/pt_aa&ions.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2016-08-08]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. J.F. Vouillamoz, P.E. McGovern, A. Ergul, G. Söylemezoglu, G. Tevzadze, C.P. Meredith, M.S. Grando. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2016-08-08]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf.

Mostosa

22. září 2017 v 12:33 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Трбльян, Куч, Плюскавац, Требльян (Rusko, Ukrajina), Abbruzzese, Ascolana, Belfortese, Biancone (mylně, Austrálie), Biancoreale, Bombino Bianco (mylně), Botaione, Bottara, Bottero, Bottornione, Bottoto, Cacchione, Caccio, Caccione, Cacciuma, Cacciume, Campolese, Canaiola Bianca, Cavaccione, Dobrogostena, Dobrogostina (Bosna a Hercegovina), Dobrogoština, Empibotte (Itálie, mylně), Empibotte Bianco (Itálie, mylně), Fijuskavac, Filipic, Ghiotta, Gonfiabotte, Gran Rapp (Itálie, Friuli-Venezia Giulia), Grban, Koutch, Kuc, Kuč (Chorvatsko-Hvar), Maraština Omiš (Chorvatsko), Martone, Mattone, Mostosa (Francie, cd. 2054), Mrkulja, M. Mala, M. Velika, Pagadebit, Pagadebit de Romagna, Pagadebito (mylně), P. Gentile (Itálie), Passeina, Passerina, Pergolo (mylně), Pisciachiaro, Pljuskavac, Pljuskavak, Pljuskavica, Pluskavica, Rukavina, Sampanjol, San Nicolo, Scacciadebiti, Scacciadebito, Sfasciabotte, Sfasciabotto, Sfasciacanele, Sfondabotte, Tarpinka, Terbijan, Torbijan, Trbijan, Trbjan (Německo, Srbsko), Trbljan (Bulharsko, Španělsko), T. Beli (Srbsko), Trbljan Bijeli (Chorvatsko), Trbljen, Trebbiano di Teramo, Trebianca, Trebijan, Trebijanka, Trebljan, T. Beli, Trubijan, Trypinka, Turbijan, Turjijan, Uva Barile, Uva della Madona, Uva Fermana, Uva Mela, Uva Passa, Uva Vacca, Vacco, Vaccume, Zinna di Vacca
Původ a rozšíření: Mostosa je moštová a okrajově také stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná nejhojněji v italském regionu Emilia-Romagna, v jeho jižní části, kde tvoří součást vín Colli di Rimini DOC. Okrajově ji najdeme také v regionech Latium, Marché, Umbria, Abruzzo a v Apulii, kde tvoří minoritní součást mnoha vín kategorie IGT197. Původ odrůdy je neznámý, poprvé ji zmiňují H. Goethe (1887), P. Viala a V. Vermorel (1905-1910), italský ampelograf Cavazza v roce 1917 uvádí, že je značně rozšířená v Jadranské oblasti, od regionu Emilia-Romagna přes Marché, Abruzzo po Apulii, ale též v Ligurii a v regionu Latium (Lazio). Postupně však v Itálii ztrácela na významu, její vysoká plodnost a lehká, nekomplikovaná vína, která poskytuje, nekorenspondují se současným trendem pěstovat kvalitativní odrůdy a vyrábět aromatická, dobře strukturovaná vína. Odrůda se v Itálii roku 1982 pěstovala na ploše 562 ha163, roku 2010 je již udávána z pouhých 24 ha197, nachází užití jako minoritní složka cuvée bílých vín. Od roku 1971 je zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 157)197. Katalog VIVC uvádí, že odrůda Mostosa je spontánním křížencem odrůd Ragusano x Uva Femmina163, A. Tento údaj vychází z analýzy DNA, publikované roku 2010, ovšem název Ragusano či Ragusano bianco je synonymem několika odrůd, nejčastěji odrůdy Asprinio bianco z Kampánie, Uva Femmina (réva s gynoidním květenstvím) je opět záhadný název odrůdy, podivně se podobající jednomu ze synonym odrůdy Mostosa, a sice Uva Fermana (to je ovšem i synonymem dalších odrůd, Passerina, Bombino bianco a Montonico bianco).
Název odrůdy je odvozen od vysoké produkce moštu, v italštině "mosti (di uva)", od vysokých výnosů odrůdy je odvozeno též synonymum Pagadebito, viz. níže, a mnohá další. Název Mostosa je též v synonymice italských moštových odrůd Rollo a Avarengo.
Geneticky identické odrůdy: Odrůda Mostosa je geneticky identická s odrůdou, pěstovanou v Srbsku jako Trbjan163, D, F (dále popsanou samostatně v této práci), v Bosně a Hercegovině pod názvem Dobrogostina a v Chorvatsku, v Istrii a v Dalmácii, převážně v pobřežním pásmu a na ostrovech Pag, Hvar a Vis, pod rozdílnými synonymy, jako například Trebijan, Maraština omiš, Trbljan bijeli, Kuč. Je povolenou odrůdou v regionech Severní, Střední a Jižní Dalmácie a také v regionu Dalmatinska zagora. Roku 2015 zde byla vysazena na ploše 259 hektarůE. Některými svými vlastnostmi a synonymikou je podobná odrůdě Trebbiano Toscano (Ugni blanc), ale též odrůdě Trebbiano Romagnolo, ovšem jejich příbuzenské vztahy či dokonce identicita nebyla doposud potvrzena analýzou DNA (nicméně, v chorvatských zdrojích jsou fotografie odrůdy Ugni blanc často vydávány právě za fotografie odrůdy Trbjan).
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Mostosa není identická s další italskou odrůdou, nesoucí název Empibotte, jejich genetické profily jsou rozdílné163. Pod názvem Empibotte ovšem je, případně byla odrůda Mostosa patrně místy pěstována, svědčí o tom některé dřívější práce, například analýza DNA, provedená roku 2012 ve Francii na materiálu, uloženém ve sbírkách INRA Montpellier26, 199, ve smyslu této práce byly (a některými zdroji dodnes jsou) obě odrůdy po určitou dobu považovány za identickéC, 163. Dle některých starších zdrojů měla být odrůda Mostosa příbuzná korsické moštové odrůdě Pagadebiti (Rollo)B, ale tento údaj je mylný a vznikl pouze chybným výkladem zčásti společné synonymiky obou odrůd. Název "Pagadebiti" (též "pagadebit, pagadebito) by se dal přeložit jako "platit dluhy" či "zaplatí Tvé dluhy" a vztahuje se k faktu, že takto pojmenovaná odrůda je tak výnosná, že vinař má jisté zisky, ze kterých uhradí své půjčky. Tento název mají v synonymice kromě odrůd Mostosa a Rollo i další italské odrůdy Bombino bianco (Trebbiano d´Abruzzo) a Biancone a navíc ještě odrůda Plavac mali, pěstovaná mj. i na nedalekém Istrijském poloostrově. Některé novější ampelografické studie tvrdí, že odrůdy Mostosa a Passerina jsou dvěma klony téže odrůdy, přizpůsobenými odlišným podmínkám pěstování, zatímco jiní zastávají hypotézu, že odrůda Mostosa je blíže příbuzná odrůdě Bombino bianco57. V souvislosti s odrůdou Mostosa je třeba dodat, že pravděpodobně tvoří i hlavní složku vín DOC Pagadebit di Romagna. V této DOC patrně došlo k záměně odrůd Bombino bianco (mj. synonymum Pagadebito) a Mostosa (mj. synonyma Pagadebito gentile či Pagadebit de Romagna). Na druhé straně je nutno říci, že ne všichni ampelografové s tímto názorem souhlasí, někteří dokonce tvrdí, že v tomto případě jde o jinou, doposud přesně nepopsanou odrůdu57. Počkejme si na výsledky analýzy DNA.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, průměrně zabarvené antokyany, s karmínovými okraji, apikální listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, průměrně plstnaté, bazální listy zelené s bronzovými skvrnami, na rubu průměrně plstnaté a štětinkaté. Dospělé listy jsou středně velké až velké, klínovité, pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, horní jsou mírně překryté s oblým dnem, dolní otevřené. Líc listu je tmavě zelený, rub je slabě plstnatý a silně štětinkatý, řapíkový výkroj je uzavřený až překrytý s průsvitem, s oblým dnem, někdy se zoubkem. Řapík je středně dlouhý. Žilnatina listu je u řapíku slabě pigmentovaná antokyany. Zoubkování listu je středně výrazné, zoubky mají úzkou bázi. Hrozny jsou velké, protáhle pyramidální nebo kónické, obvykle s křidélkem, středně kompaktní, bobule jsou velké, okrouhlé, zelenožluté, na osluněném líčku až žlutooranžové, se středně až silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Orůda raší středně pozdně až pozdně (15.-25.4), kvete středně pozdně až pozdně (5.-15.6), zraje pozdně (28.9-8.10). Růst je bujný, letorosty jsou polovzpřímené, výnosy vysoké, stabilní. Houbovým chorobám odolává lépe, než odr. Trebbiano Toscano, citlivější je vůči padlí, méně vůči peronospoře a hnilobě, hůře odolává obaleči, průměrně roztočům a cikádám. Dobře snáší pozdní jarní mrazy a sucho, citlivější je na silný vítr. Preferuje hlinito-vápenaté půdy v dobře exponovaných polohách, vyhovují podnože Kober 5 BB, 420 A, 140 Ruggeri, 1103 Paulsen, 110 Richter. Vyhovuje jí střední řez (ne kratší, než 4-5 oček) a systémy Guyot nebo Casarsa. Mošt mívá nižší až průměrnou cukernatost a nižší aciditu. Hrozny slouží k výrobě jednodušších vín světle žluté až zlatožluté barvy, která jsou většinou suchá, středně plná, neutrálního typu, s jemnými florálními a ovocitými tóny, nevhodná k delšímu zrání a určená k pití jako mladá.
Literatura a internetové zdroje: 6, 26, 42, 49, 50, 57, 58, 59, 100, 120, 163, 199, 200, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010). [online, 2016-08-06]. Dostupné z: http://profs.sci.univr.it/~pezzotti/publications/cipriani2010.pdf, BIdentification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2016-08-06]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, C)Empibotte. Wein-plus Glossar [online, 2016-08-08]. Dostupné z: http://www.wein-plus.eu/de/Riesliner_3.0.6865.html, D)Vitis International Variety Catalogue (VIVC): A cultivar database referenced by genetic profiles and morphology. Maul, E., Töpfer, R. BIO Web of Conferences 5, 01009 (2015) [online, 2016-08-08]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2015/02/bioconf_oiv2015_01009.pdf, E)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2016-08-08]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, F)Genetic clustering and parentage analysis of Western Balkan grapevines (Vitis vinifera L.). Štajner, N. et al. Vitis 54 (Spec. Issue), 67-72 (2015) [online, 2016-11-08]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/download/5113/4894, *Recognition and genotyping of minor germplasm of Friuli Venezia Giulia revealed high diversity. Crespan, M. et al. Vitis 50 (1), 21-28 (2011) [online, 2016-08-06]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 793.pdf, *Investigations on the identity of 'Canaiolo bianco' and other white grape varieties of central Italy. P. Storchi, A. Armanni, L. Randellini, S. Giannetto, S. Meneghetti, M. Crespan. Vitis 50 (2), 59-64 (2011) [online, 2016-08-06]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2011%201171.pdf, *Genetic relationships among grapevine cultivars native to Croatia, Greece and Turkey. Benjak, A. et al. Vitis 44 (2), 73-77 (2005) [online, 2016-08-08]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051239.pdf, *Plant health and genetic resources on South East Europe. University of Mostar. Beljo, J. et al. (2009) [online, 2016-08-08]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, *Molecular characterization of the autochthonous grape cultivars of the region Friuli Venezia Giulia - North-Eastern Italy. Cipriani, G., Marrazzo, M.T., Peterlunger, E. Vitis 49 (1), 29-38 (2010) [online]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2010%20273.pdf, *Identity and genetic relatedness of Bosnia and Herzegovina grapevine germplasm. Tomic. L. et al. Scientia Horticulturae (143) 122-126 (2012) [online, 2016-08-08]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/257147795_Identity_and_genetic_relatedness_of_Bosnia_and_Herzegovina_grapevine_germplasm.

Moscato rosa (Tamjanika crna)

22. září 2017 v 12:26 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Cipro (Slovinsko), Cipra, Isonzo, Krajinska Tamjanika Crna, Likor, Likvor (Slovinsko), Moscata Rossa, Moscato delle Rose, M. delle Rose nero, M. Rosa, M. Rosa del Trentino (Itálie), M. Rosa di Madera, M. Rosato, Muscadel of Roses Black, Muscat des Roses noir, M. Rose, Muskat Crveni, Muskat Ruza, M. Ruza Crni, M. Ruza Omiski, Muškat Ruža (Chorvatsko), Muškat Ruža Porečki (Chorvatsko), M. Ruža Omiški (Slovinsko), Muskateller Rot, Rdeča Muškateljka (Slovinsko), Rdeči Muškat (Slovinsko), Rosen Muskateller, Rosenmuskateller (Jižní Tyrolsko), R. Blauer, Roter Muskateller, Tamjanica Crna (Srbsko), Tamjanika crna (Srbsko, VIVC), Uva Rosa
Původ a rozšíření: Moscato rosa (Tamjanika crna) je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd (proles orientalis, subproles caspica Negr.)A, jedna z mnoha odrůd, náležejících do bohaté rodiny muškátů, nesoucích v Itálii společný název Moscato. Od roku 1971 je zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 156). Rozšířená je v regionu Trentino-Alto Adige, v provincii Alessandria, zejména v okolí města Tortone, v regionu Friuli-Venezia Giulia a okrajově též v regionech Veneto a v Piemontu, roku 2010 byla v Itálii pěstována na ploše 66 ha197. Tvoří součást vín apelací DOC Alto Adige a DOC Trentino v regionu Trentino-Alto Adige, DOC Friuli v regionu Friuli-Venezia Giulia a kromě toho též součást mnoha vín IGT, mimo výše uvedené regiony ještě v regionech Lombardie, Veneto a Lazio197. Předpokládá se, že se do Itálie dostala počátkem 20. století přes Dalmácii, Istrii a Jižní Tyrolsko, kde je zmiňována již koncem 19. století. Ve východní části Srbska, odkud dle srbských ampelografů pochází (ovšem další kladou její původ až do podhůří Kavkazu)57 a kde byla pěstována již ve středověku, ji dnes najdeme pod názvem Tamjanika crna, v Chorvatsku je pěstována jako Muskat ruža PorečkiA, B, E, 57, případně Muškat ruža (roku 2013 zde byla vysazena na ploše 8,37 ha (především na poloostrově Istria)I, je uvedena v národním katalogu odrůd a doporučena k pěstování v regionech střední a jižní Dalmácie)F, G. Ve Slovinsku, především na poloostrově Istrije, ji najdeme pod názvem CiproC, D, H, 109, poprvé je odtud zmíněna roku 1843 z okolí obce Bertoki u města Koper, nikdy zde nebyla velmi rozšířená (o její zachování se zasloužil Ido Kocijancic z obce Bertoki), roku 2015 byla pěstována na ploše 6 haH. V Jižním Tyrolsku je pěstována pod názvem RosenmuskatellerA, B, 57.
Název odrůdy (respektive adjektivum "rosa" v jejím názvu) je odvozen spíše od primárního aroma divokých růží, které je pro odrůdu typickéG, I, barva bobulí je totiž spíše fialovomodrá až modročerná, odrůda je proto i v katalogu VIVC uvedena (pod názvem Tamjanika crna) mezi odrůdami, určenými k výrobě červených vín163. Srbský název "tamjanika" je odvozen od slova "tamjan", v překladu ze srbštiny "kadidlo" a vztahuje se též k aroma hroznůA. Slovinské synonymum Cipro svědčí o domnělém kyperském původu odrůdy, synonyma Likor či Likvor zase o tom, že vyráběná dezertní vína měla vysoký obsah alkoholu a byla sladká (jako likér)H.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Tamjanika crvena, pěstovaná v centrální části Srbska, v regionu Župa a okrajově též na východě Srbska, je geneticky identická s odrůdou Moscato giallo, známou v Srbsku také (viz. odr. Moscato giallo) pod názvem Tamjanika bela, ale obě tyto odrůdy nejsou přímo příbuzné odrůdě Moscato rosa (Tamjanika crna)A. Odrůda Moscato rosa (Tamjanika crna) není ani barevnou mutací odrůdy Muscat á petits grains blancs, jak se domníval Pierre Galet a některé další, většinou německé zdroje175, 176, 181. Není ani příbuzná či dokonce identická s odrůdou Rose of Perù (Rosa del Peru, Black Prince)57. Di Rovasenda (1877) a někteří další, především italští ampelografové odrůdu Moscato rosa ztotožňovali s antickou révou, nazývanou "uva apiana", kterou popsal Columella57.
Charakteristika odrůdy a vína: (F, někdy bývá udáváno též H, rozdílné údaje vysvětluje, že květ je morfologicky H, ale funkčně FG)197. Popis a foto odrůdy (Cipro, Slovinsko) též viz.J Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, světle zelené s bronzovým okrajem, bez pigmentace antokyany, slabě až středně silně plstnaté, apikální listy (1-3) se žlábkem uprostřed, na líci bělavé, na okraji slabě karmínově pigmentované, slabě vlnatě plstnaté, zejména na rubu, bazální listy jsou na líci arachnoidální, poměrně výrazně bronzově skvrnité, na rubu slabě plstnaté. Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty. Internodia jsou arachnoidální, na vnitřní straně zelená, na vnější červenofialově pruhovaná, nodia jsou na vnitřní straně zelená s červenými pruhy, na vnější jsou červená, takřka bez ochmýření, pupeny jsou načervenalé. Úponky révy jsou dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké, klínovité, pětilaločnaté s hlubokými horními výkroji, které jsou široce překryté s průsvitem, s oblým dnem, dolní výkroje jsou otevřené až překryté. Na ploše jsou listy se žlábkem uprostřed, na líci tmavě zelené s fialovým nádechem, matné, slabě puchýřnaté, lysé, na rubu arachnoidální, řapíkový výkroj je vzácněji úzce otevřený, lyrovitý, většinou mírně překrytý s průsvitem, někdy značně překrytý, většinou s ostrým dnem. Řapík je dlouhý, o něco delší, než střední žíla listu, slabě arachnoidální, tmavě fialový. Žilnatina listu je u báze červenofialově pigmentovaná antokyany. Zoubkování listu je středně výrazné, zoubky mají z rovné a/nebo konvexní strany. Hrozny jsou středně velké až velké (18 cm), protáhle pyramidální s jedním křidélkem, poměrně kompaktní až volnější (dle opylení a dle podmínek v době květu), s dlouhou stopkou, bobule jsou středně velké (2 cm), nestejné velikosti, okrouhlé až mírně zploštělé, růžovofialové, fialovomodré až modročerné barvy (existuje několik biotypů odrůdy, rozdílných mj. právě barvou bobulí)H, s tenkou až středně silnou, ale pevnou, průměrně až silně ojíněnou slupkou, s mírně zbarvenou, měkkou, šťavnatou dužinou muškátové chuti (s tóny divokých růží ve vůni) s krátkými semeny. Stopečky bobulí jsou krátké, snadno oddělitelné. Jednoleté réví je žlutohnědé až skořicově hnědé, tmavší na uzlech. Odrůda raší, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, na přelomu září a října. Je citlivá vůči oidiu a peronospoře, má funkčně gynoidní květenství a proto vyžaduje opylovače, někdy také trpí sprcháváním, výnosy jsou proto nízké a nestabilní. Mošt má vysokou cukernatost při nižší až průměrné aciditě, je velmi aromatický a má vysoký obsah geraniolu, hrozny jsou vinifikovány většinou až po seschnutí či vysušení, k přípravě sladkých dezertních či fortifikovaných vín. Odrůdová vína mají světle červenou barvu, jsou intenzívně aromatická a delikátní, v chuti a vůni se objevují divoké růže a muškátové tóny. Vína získávají několikaletým zráním na kvalitě. V Chorvatsku jsou často vyráběna dezertní vína s vysokým obsahem alkoholu a také s vysokým zbytkovým cukrem, prodávaná v obchodech pod názvem Muscat růže omiški, případně v cuvée s odrůdou Glavinuša (Okatac) vína typu "prošek".
Literatura a internetové zdroje: 42, 44, 49, 57, 109, 163, 165, 166, 170, 171, 175, 176, 181, 188, 197, 200, 202, A)Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Serbia. Bešlic, Z. et al. Vitis 51 (4), 183-189 (2012) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2012%202034.pdf, B)Genetic characterization of Croatian grapevine cultivars and detection of synonymous cultivars in neighboring regions. Maletic, E. et al. Vitis 38 (2), 79-83 (1999) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e041655.pdf, C)Genetic and Phenotypic Diversity and Relations Between Grapevine Varieties: Slovenian Germplasm. Denis Rusjan. 2013. [online, 2016-08-03]. Dostupné z: www.intechopen.com/download/pdf/38931, D)Okarakterizacija vina pridelanega iz žlahtne vinske trte (Vitis vinifera L.) sorte 'Cipro' v Slovenski Istri. Savanović, D. Diplomsko delo. Ljubljana, 2010 [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.digitalna-knjiznica.bf.uni-lj.si/vs_savanovic_danijela.pdf, E)Vitis International Variety Catalogue (VIVC): A cultivar database referenced by genetic profiles and morphology. Maul, Erika, Töpfer, Reinhard, BIO Web of Conferences 5, 01009 (2015) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2015/02/bioconf_oiv2015_01009.pdf, F)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, G)Tradicijske sorte i pasmine Dalmacije. Vinova loza. Ozimec, R. et al. UNDP, Hrvatska, 2015 [online, 2016-08-04]. Dostupné z: www.hr.undp.org, H)Stare Primorske sorte vinske trte. Škvarč, A. et al. Nova Gorica, 2015 ISBN 978-961-93788-2-3 [online, 2017-04-19]. Dostupné z: http://www.kmetijskizavod-ng.si/priponke/Aktualno/sts/2016-stare-primorske-sorte.pdf, I)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2017-04-19]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, J)Primerjava različnih tipov žlahtne vinske trte (Vitis viniferaL.) sorte 'Cipro' v Slovenski Istri. Markučič, G. Diplomsko delo, Ljubljana, 2012 [online, 2017-04-19]. Dostupné z: http://www.digitalna-knjiznica.bf.uni-lj.si/dn_markucic_goran.pdf, *The Muscats: A molecular analysis of synonyms, homonyms and genetic relationships within a large family of grapevine cultivars. Crespan, M., Milani, N. Vitis 40 (1), 23-30 (2001) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e044378.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Microsatellite inferred genetic diversity and structure of Western Balkan grapevines (*Vitis vinifera* L.). Stajner, N. et al. Tree Genetics and Genomes 10 (1) 127-140 (2014) [online, 2016-08-04]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/281116899_Microsatellite_inferred_genetic_diversity_and_structure_of_Western_Balkan_grapevines_Vitis_vinifera_L.

Moscato giallo

22. září 2017 v 12:21 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Fior d'Arancio (Padova), Goldmuskateller (Bolzano, Německo), Moscat či Moscatel (Trentino, in Rigotti), Moscatello, Moscato, M. Armeno, M. Cipro, M. di Canelli (mylně, Comitato Vitivinicolo Provinciale, 1954), M. Fior d'Arancio (mylně), Moscato Giallo (Francie, cd. 569), Moscato Sirio (Colli Euganei-Padova), M. Siro, Muscat du Pays (Švýcarsko), M. Italien (Švýcarsko), M. Jaune, M. Tardif, M. Vert (Švýcarsko), Muscato de Goloio, Muskat Dzhiallo, M. Žuti, Siria (mylně), Tamjanika bela (Srbsko ?)
Původ a rozšíření: Moscato giallo je autochtonní italská moštová a lokálně též stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd (proles orientalis, subproles caspica Negr.)A, od roku 1970 zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 154)197. Je jednou z mnoha odrůd, náležejících do rozsáhlé rodiny muškátů, nesoucích v Itálii společný název Moscato, je identická s odrůdou, nazývanou Moscato Sirio a nehojně pod tímto názvem pěstovanou v provincii Padova (Colli Euganei)197, A, B. Katalog odrůd VIVC ještě počátkem roku 2014 uváděl, že jedním z rodičů této odrůdy je odrůda Muscat á petits grains blancs163, ve většině ampelografických prací je obecně uváděno, že existuje vztah potomek-rodič mezi těmito dvěma odrůdami199, B, italský ampelograf A. Costacurta (2013) uvádí hypotézu, že odrůda Moscato giallo je původní odrůdou, která se rozšířila z oblasti Středního východu, snad ze Sýrie (viz. synonymika, do Itálie se podle jedné z teorií dostala s benátskými obchodníky z Řecka41), stala se rodičem řecké odrůdy Moscato bianco (Muscat á petits grains blancs), ta je zase prokazatelně jedním z rodičů odrůdy Muscat of Alexandria, která se z Řecka rozšířila do Egypta44. V Itálii bylo roku 2013 registrováno sedm klonů odrůdy Moscato giallo197, 40, vysazena zde byla roku 2010 na ploše 827 ha197, její pěstování je doporučeno v provinciích Bolzano a Trento regionu Trentino-Alto Adige a připuštěno v provinciích Padova a Verona v regionu Veneto, Gorizia, Pordenone a Udine v regionu Friuli-Venezia Giulia a Palermo na Sicílii, okrajově ji najdeme i v Lombardii. Tvoří součást vín DOCG Colli Euganei Fior d'Arancio, DOC Colli Euganei, Vicenza a Corti Benedettine del Padovano v regionu Veneto, DOC Alto Adige a Trentino v regionu Trentino-Alto Adige, DOC Friuli Isonzo v regionu Friuli-Venezia Giulia, DOC Terre del Colleoni v Lombardii a součást mnoha vín IGT197. V Německu je tato odrůda okrajově pěstována v oblasti Pfalz pod názvem Goldmuskateller, ve Švýcarsku ji najdeme (viz. synonymika) v kantonu ValaisA.
Název odrůdy: K historii a původu názvu "moscato" viz. výše. Výraz "giallo" zní v překladu z italštiny jednoduše "žlutý", odrůda Moscato giallo však není identická s odrůdou Muškát žlutý (v katalogu VIVC Muscat á petits grains blancs), pěstovanou pod tímto názvem na Slovensku a okrajově též v České republice. Srbský název muškátových odrůd "tamjanika" je odvozen od slova "tamjan", v překladu ze srbštiny "kadidlo" a vztahuje se k aroma hroznůC.
Možné záměny: Odrůda Moscato giallo je v Itálii nejčastěji (zvláště na Sicílii) zaměňována s odrůdou Moscato bianco (Moscato di Canelli, Moscato d'Arquà,Moscato dei Colli, Muscat á petits grains blancs) a Moscato fior d'arancio (Muscat fleur d´oranger)41, A. V centrální části Srbska, v regionu Župa a okrajově též na východě Srbska, je místy odrůda Moscato giallo pěstována pod názvem Tamjanika bela, je zde považována za autochtonní odrůdu, pocházející z východní části Srbska, kde byla pěstována již ve středověkuC. Ampelografická studie z roku 2012 odhalila, že pod tímto názvem je v Srbsku pěstována nejen odrůda Moscato giallo, ale též (minimálně) jedna, doposud neidentifikovaná, geneticky odlišná odrůda s hermafroditním květenstvím, což vneslo ještě větší zmatek do skupiny odrůd s názvem Tamjanika, neboť katalog odrůd VIVC uvádí samostatně ještě odrůdu s názvem Tamjanika bela s gynoidním květenstvím (u které nebyla provedena analýza DNA)163. Výraz Tamjanika bela je také v synonymice odrůdy Muscat á petits grains blancs (stejně jako část synonymiky odrůdy Tamjanika bela, uvedené v katalogu VIVC). Geneticky je odrůda Moscato giallo identická s odrůdou Tamjanika crvena, pěstovanou v centrální části Srbska, v regionu Župa a okrajově též na východě zeměC. Pod názvem Tamjanka (Tamyanka) je v Bulharsku pěstována odrůda, identická s odrůdou Moscato bianco (Muscat á petits grains blancs)C.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou středně otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené, na okrajích světle měďnatě zabarvené antokyany, apikální listy (1-3) jsou ploché, silně vlnatě plstnaté, líc je světle žlutozelený se světle bronzovými okraji, rub bíle vlnatě plstnatý a silně štětinkatý, bazální listy jsou ploché, na líci zelené, lysé, na rubu, na žilnatině štětinkaté, osa je zakřivená, takřka lysá. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou velmi malé, otevřené, slabě plstnaté, žlutozelené, apikální listy jsou se žlábkem uprostřed, průměrně (1-2) až slabě (3) plstnaté, bělavé s bronzovými okraji (1-2) až žlutozelené s bronzovým nádechem (3), třílaločnaté, bazální listy mají žlábek uprostřed, na líci jsou takřka lysé, na rubu, na žilnatině, chloupkaté, třílaločnaté, první bazální list je na líci bronzový s vínově červeným nádechem a zelenou žilnatinou, druhý zelený s bronzovým nádechem, osa je vzpřímená, s několika chloupky. Internodia jsou eliptického průřezu, na obrysu hladká, světle zelená s bronzovým nádechem, bez ochmýření, pupeny jsou bez pigmentace antokyany. Úponky révy jsou bifidní, středně dlouhé, světle zelené, u báze s bronzovým nádechem. Plodnost bazálních oček (1-3) je velmi vysoká. Květenství je malé, pyramidální. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé, tří- až pětilaločnaté s mělkými dolními a středně hlubokými horními výkroji, které jsou úzce otevřené až zcela přektryté. Líc listu je hladký, průměrně puchýřnatý, lysý, matně zelený, rub listu je velmi slabě plstnatý a štětinkatý až lysý, profil listu je plochý či ve tvaru V, list je slabě zvlněný, řapíkový výkroj je otevřený až úzce otevřený, ve tvaru UV či lyrovitý se zaostřeným dnem. Řapík je středně dlouhý, silný, stejně dlouhý, jako jako střední žíla listu, takřka lysý, zelený až červenorůžový. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubkování je středně výrazné, nepravidelné, zoubky mají rovné až mírně konvexní strany. Hrozny jsou středně velké až velké (20-25 cm, 180-250 g), protáhle pyramidální s 1-2 křidélky, průměrně kompaktní až volnější, s delší stopkou (7 cm) zelené barvy, tmavě tečkovanou, bobule středně velké (17 mm), okrouhlé, vyjímečně mírně eliptické, se silnou a pevnou, ojíněnou slupkou zelenožluté, opalizující barvy, pravidelně skvrnitou, s masitou a šťavnatou, nezbarvenou dužinou muškátové chuti. Stopečky jsou střední délky, silné, zelené. Semena jsou 2-3 v bobuli, hruškovitého tvaru, s tenkým, krátkým zobáčkem. Jednoleté réví je kruhového průřezu, drsně žebrované, lysé, světle oříškově hnědé, elastické, internodia střední nebo krátká, pupeny kulovité. Růst je bujný se vzpřímenými letorosty. Středně pozdní odrůda raší a kvete středně pozdně, zaměká okolo 20. srpna, sklízí se koncem září. Je citlivá na chlorózu a trochu též na sprchávání, ale hnilobě hroznů odolává lépe, než např. Muscat á petits grains blancs, protože má řídší hrozny a pevnější, silnější slupku bobulí. Upřednostňuje mírné klima, výnosy poskytuje dobré a pravidelné. Mošt má výraznou muškátovou chuť a zároveň dostatečnou aciditu. Odrůdová vína se vyrábějí jako suchá, polosuchá i dezertní, přírodně sladká, s vysokým zbytkovým cukrem, ale také jako šumivá a perlivá, typické odrůdové víno je světle zlatožluté barvy, příjemně aromatické, s výrazným muškátovým tónem v buketu i v chuti.
Literatura a internetové zdroje: 26, 40, 42, 44, 49, 135, 163, 166, 176, 188, 197, 199, 200, 202, A)Les Muscats en Valais. Spring, J.L. et al. Revue Suisse de Viticulture Arboricult. Horticult. 40 (4) 257-261 (2008) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.agroscope.admin.ch/publikationen/einzelpublikation/index.html?pubdownload=NHzLpZeg7t,lnp6I0NTU042l2Z6ln1ae2IZn4Z2rZpnG3s2Rodelnqh1dYR5f2ym162dpYbj08,Gpd6emq2OpKCXnIau4w--, B)The Muscats: A molecular analysis of synonyms, homonyms and genetic relationships within a large family of grapevine cultivars. Crespan, M., Milani, N. Vitis 40 (1), 23-30 (2001) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e044378.pdf, C)Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Serbia. Bešlic, Z. et al. Vitis 51 (4), 183-189 (2012) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2012%202034.pdf, *Genetic traceability of Asti Spumante and Moscato d'Asti muste and Wines using nuclear and chloroplast Microsatellite Markers. Boccacci, P. et al. European Food Research and Technology, 235, 439-446 (2012) [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://link.springer.com/content/pdf/10.1007/s00217-012-1770-3.pdf, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2016-08-03]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/sites/default/files/761.pdf.

Moscato di Terracina

22. září 2017 v 12:17 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Chiapparone (Apulie), Misket di Terachina (Bulharsko), Moscatel de Ter(r)acina, Moscatello, Moscatellone, Moscato bianco di Lucca (Garfagnana), Moscato di Maccarese, M. di Terracina (Francie, cd. 577), M. Saraceno (Apulie), Musca Teracina (Maroko), Muscat de Terasina, M. de Terracina (Francie, Maďarsko), M. Teracino, Muscato Teracina (Rumunsko), Muskat Teracina (bývalá Jugoslávie)
Původ a rozšíření: Moscato di Terracina je autochtonní italská moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, jedna z mnoha odrůd, náležejících do bohaté rodiny muškátů, nesoucích v Itálii společný název Moscato. Od roku 1971 je zapsána v národním katalogu italských odrůd (cd. 281), pěstována je pouze v regionu Latium, kde tvoří součást vín DOC Terracina Moscato di Terracina) a IGT Civitella d´Agliano, Colli Cimini a Frusinate197. Roku 2010 byla pěstována v Itálii na ploše 138 ha197, nejhojnější je v okolí města Fondi. Počátky pěstování této odrůdy v dané oblasti lze vysledovat až do poloviny 17. století. Dle analýzy DNA by jedním z předků či dokonce rodičů této odrůdy mohla být odr. Muscat rouge de Madère199. Název odrůdy je odvozen od jména přímořského města Terracino (Terracina) v regionu Latium.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, slabě plstnaté až arachnoidální, šedavě zelené s bronzovým nádechem, apikální listy (1-3) jsou se žlábkem uprostřed (1) až ploché (2-3), na líci lysé, zelené s bronzovým tónem, na rubu slabě plstnaté, podél žilnatiny arachnoidální, bazální jsou ploché či slabě miskovitě prohnuté, pětilaločnaté, na líci lysé, zelené s bronzovým až červeným nádechem, na rubu, na žilnatině slabě arachnoidální, světle zelené, osa je téměř vzpřímená, zelená na jedné straně, s bronzovým nádechem na druhé, u báze slabě arachnoidální. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, lysé, zelené s bronzovým nádechem, apikální listy jsou ploché, lysé, průsvitné, zelené s bronzovým nádechem, bazální jsou ploché, lysé, zelené, osa je na špičce ohnutá, zelená na jedné straně, s bronzovým nádechem na druhé, lysá. Letorosty jsou na průřezu eliptické s naznačenými hranami, lysé, zelené na jedné straně, s fialovým nádechem na druhé. Úponky jsou bi- až trifidní, dlouhé a robustní, zelené, na bázi bronzově fialové. Květenství je dlouhé, válcovitě pyramidální, volnější, první květenství je na 3-4 nodiu (vyhovuje střední řez), průměrný počet květenství na výhon je 2-3, plodnost feminel je téměř nulová. Dospělé listy jsou středně velké, trochu delší než širší, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubšími výkroji, horní výkroje jsou uzavřené s překrytými okraji, dolní méně výrazné, úzce otevřené. Líc listu je plochý, středně zelený, matný, lysý, hladký až slabě puchýřnatý, rub světlejší, téměř lysý (se štětičkami krátkých chloupků na průsečíku žeber), zoubkování výrazné, zoubky mají úzkou bázi a rovné strany, řapíkový výkroj je úzce otevřený až (většinou) uzavřený, má ostré dno, je bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je vystouplá, zelenožlutá. Průměrný rozměr listu je 17,4 x 15,9 cm. Řapík je krátký (9,5 cm), středně silný, lysý, zelený se slabým červenofialovým nádechem. Hrozny jsou středně velké až velké (20-25 cm), protáhle pyramidální, kompaktní až středně kompaktní, s jedním křidélkem, stopky sotva viditelné, částečně lignifikované, bobule středně velké až větší, okrouhlé, často deformované, žlutozelené až zlatožluté s hnědými skvrnami, se silnou, nepříliš pevnou, průměrně ojíněnou slupkou, se šťavnatou a pevnou, nezbarvenou dužinou sladké, příjemně muškátové chuti. Stopečky jsou krátké až středně dlouhé, zelené, těžko oddělitelné. Semena jsou 1-2 v bobuli, hruškovitá s tenkým a krátkým zobáčkem. Jednoleté réví je dlouhé, středně silné, elastické, mírně rozvětvené, bez ojínění, kruhového průřezu, světle šedě až skořicově zbarvené, žíhané, rýhované, internodia středně dlouhá (12-13 cm), nodia zploštělá, nepříliš výrazná, pupeny poměrně velké, kuželové, špičaté. Kmen je středně silný. Růst je bujný, letorosty vzpřímené až polovzpřímené, odrůda raší v polovině dubna, kvete v první polovině června, zaměká v polovině srpna (středně pozdně), dozrává spíše pozdně, na přelomu září a října. Výnosy jsou vyšší a konstantní, průměrný počet hroznů na výhon 2-3. Odrůda preferuje nepříliš dlouhý a bohatý řez, vyhovují lehčí, propustné, písčitojílovité a hlinitopísčité půdy, dobře exponované vzdušné polohy, ohrožují ji pozdní jarní mrazy, nemá ráda polohy s častým výskytem mlh. Dříve sloužila spíše jako stolní odrůda, proto byla pěstována vzácněji, má ovšem také dobrý enologický potenciál, dobře se adaptuje na různé stanovištní i klimatické podmínky a relativně dobře odolává hlavním houbovým chorobám (citlivější je pouze na peronosporu a hnilobu hroznů), takže se v poslední době její pěstování rozmáhá. Odrůdová vína jsou slámově žlutá se zlatým reflexem, jemně aromatická, dobře strukturovaná, plná, mají finesu, vyšší obsah alkoholu a muškátově-kořenitou chuť i vůni, doplněnou tóny žlutého exotického ovoce, citrusů a medu. Hrozny však daleko častěji slouží k výrobě různých cuvée bílých vín.
Literatura a internetové zdroje: 26, 41, 46, 49, 163, 166, 176, 197, 199, 200, 202, *Molecular characterization of Moroccan grapevine germplasm using SSR Markers for the Establishment of a reference Collection. El Oualkadi, A. et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin 43 (3), 135-148 (2009) [online, 2016-08-02]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/258998639_MOLECULAR_CHARACTERIZATION_OF_MOROCCAN_GRAPEVINE_GERMPLASM_USING_SSR_MARKERS_FOR_THE_ESTABLISHMENT_OF_A_REFERENCE_COLLECTION/file/e0b49529a0527993fd.pdf, *Pedigrees of fifty Table-Grape Cultivars. Vargas, A.M. et al. Amer. Journal of Enology and Vitic. 60(4), 525-532 Suppl. S. 1-4 (2009) [online, 2016-08-02]. Dostupné z: http://ajevonline.org/content/60/4/525.short.

Moscato (rodina odrůd)

22. září 2017 v 12:14 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Původ a rozšíření: Starobylá rodina "muškátových" odrůd původu Vitis vinifera patrně pochází z Malé Asie či obecně z oblasti Blízkého východu, pěstována byla již v antickém Řecku a do Středomoří se rozšířila v první vlně s rozmachem Římského impéria a ve druhé s ovládnutím středomořského prostoru Benátčany. V průběhu staletí se rodina "muškátů" rozrostla do velkého množství samostatných odrůd, variet a kříženců, nesoucích v různých zemích různé názvy. Pod názvem Moscato, s adjektivem dle původu, místa pěstování či barvy hroznů, je v katalogu VIVC samostatně uvedeno 34 odrůd. Pod tímto názvem se pěstují hlavně v Itálii, ale také například v Brazílii či v USA. Rozlišování odrůd a variet bývá obtížné, synonymika je často nevyjasněná. V Itálii jsou názvem Moscato označovány například i odrůdy Muscat á petits grains blancs (Moscato bianco) a Muscat á petits grains rosés (Moscato rosso). Odrůdy podskupiny Moscato většinou vyžadují teplá stanoviště, na půdy nejsou náročné, špatně snášejí půdy s vysokým obsahem vápníku.
Obecná charakteristika vín: Vína, vyráběná z odrůd Moscato, mívají charakteristický, výrazný muškátový buket. V jižních oblastech se často vyrábějí jako těžká vína s vysokým obsahem zbytkového cukru, v severních, chladnějších polohách se můžeme setkat se zajímavými, svěžími, suchými víny vyšší acidity, díky níž jsou výrazněji strukturovaná.
Původ názvu muškátových odrůd: Staří Řekové používali pro první "muškátovou" odrůdu (snad Muscat à petits grains blancs) název "Anathelicon moschaton" a obyvatelé Říma ji nazývali "Uva apiana", "Apiciae" (Cato starší) či "Apianae" (Columbella, Plinius starší). Řecký název, z něhož, podle nejpravděpodobnější hypotézy, vycházejí i nejpoužívanější názvy pro dnešní "muškátové" odrůdy, je patrně odvozen ze slova "muscum" či "muschio" (francouzsky "musquè", česky "mošus" či dnes častěji "pižmo"). Opojná vůně hroznů starým Řekům připomínala tuto vzácnou vonnou látku, hojně využívano v parfumerii (ať již byl její původ jakýkoli, neboť pižmo je produktem trávícího traktu vorvaňů, ale bylo získáváno též z pachových žláz samců kabarů pižmových, ondater pižmových, bobrů, ze semen ibišku pižmového atd.). Římské názvy (Uva apiana, Apiciae či Apianae) se vztahují ke skutečnosti, že zralé hrozny a jejich šťáva velmi přitahují vosy a včely (včela, latinsky "apis"). Z tohoto "hmyzího" původu latinských názvů vychází i druhá hypotéza o původu dnešního názvu "muškátových" odrůd, podle ni je odvozen z latinského "musca" (česky "moucha", v italštině a v některých dalších románských jazycích "mosca"), sladké, aromatické hrozny se svou intenzívní vůní jsou totiž pro hmyz velkým lákadlem. Další, snad nejméně pravděpodobnou hypotézou o původu názvu "muškátů" je, že bobule hroznů připomínaly starým Řekům semena muškátovníku pravého (muškátový oříšek, řecky "moschokarydo"). Zcela nový pohled na názvy některých odrůd (včetně odrůd muškátových) nám poskytuje ve své práci Andreas JungA, který uvádí "geografickou" hypotézu o vzniku tohoto názvu (viz. rodina odrůd Moscatel).
Literatura a internetové zdroje: 44, 57, 163, 166, 176, 188, 189, 197, 200, 202, A)Historische Rebsorten. Andreas Jung [online, 2016-08-02]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/gruenfraenkisch/, *The Muscats: A molecular analysis of synonyms, homonyms and genetic relationships within a large family of grapevine cultivars. Crespan, M., Milani, N. Vitis 40 (1), 23-30 (2001) [online, 2016-07-22]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e044378.pdf.

Moscatello selvatico

21. září 2017 v 16:11 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Angelico, Fiana, Gerusalemme (Carovigno), Moscadella či Moscadello (Barletta, Trani, Bisceglie, Corato), Moscatello Selvatico (Francie, cd. 3644), M. di Trani, Moscato (Molfetta), Moscato di Barletta (Apulie), Moscato Selvatico (Itálie), Muscadelle Bijela, Muskadel Ragusano, Ragusano (Bitonto), Sauvignon Vert (homonymum)
Původ a rozšíření: Moscatello selvatico je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Bombino bianco x Muscat of AlexandriaA, B, 199. Od roku 1981 je zapsána v národním katalogu italských odrůd (cd. 307), roku 2010 byla v Itálii vysazena pouze na ploše 35 ha197. Zmiňují ji Acerbi (1825), Rovasenda (1877), Molon (1906) a Dalmasso (1964), řadí ji do skupiny odrůd Moscato, ačkoli se některými znaky odlišuje, má například méně výrazné zoubkování listů, zoubky mají širší základnu a jsou na vrcholcích zaoblené49, 57. Odrůda je typická pro Apulii, provincie Foggia a Bari, pro oblast mezi městy Barletta a Monopoli, zejména pro okolí měst Andria a Trani, tvoří zde součást vín kategorie IGT Daunia, Murgia, Puglia, Salento, Tarantino a Valle d´Itra197. Vzácně je tato odrůda pěstována také v Toskánsku. Pokus o překlad názvu této odrůdy z italštiny by mohl znít "muškátu podobná, divoce rostoucí odrůda".
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky jsou otevřené, velmi silně bíle vlnatě plstnaté, světle zelenožluté s bronzovými okraji, osa je zakřivená, apikální listy (1-3) jsou se žlábkem uprostřed (1-2) až ploché (3), silně bíle vlnatě plstnaté a štětinkaté, světle zelené se žlutavými odlesky, bazální listy jsou ploché, slabě plstnaté, světle zelené. Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty. Úponky révy jsou průměrně dlouhé, bi- nebo trifidní. Internodia jsou kruhového průřezu, oboustranně zelená s červenými pruhy, slabě plstnatá, nodia jsou lysá, pupeny jsou takřka bez antokyanové pigmentace. Dospělé listy jsou malé až středně velké, okrouhlé, tří- až pětilaločnaté s mírně překrytými horními a spíše otevřenými dolními výkroji, které mají ostré až oblé dno. Líc listu je středně zelený, matný, hladký, zvlněný, rub na ploše i žilnatině slabě plstnatý, bez štětinek, řapíkový výkroj částečně překrytý s průsvitem, s oblým dnem, až zcela překrytý. Řapík je středně silný, krátký, kratší či stejně dlouhý jako střední žíla listu, lysý, žlábek na průřezu je nezřetelný. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubkování na okraji listu je středně výrazné, nepravidelné, zoubky mají konkávní a konvexní stranu. Podzimní barva listů je žlutá. Květenství je dlouhé (15-20 cm). Hrozny jsou středně velké až velké (400 g), válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky, středně kompaktní či volnější, s krátkou (3-5 cm), silnou, středně lignifikovanou, silnou stopkou, bobule středně velké až velké (4 g), uniformní, okrouhlé až mírně oválné, nejednotné zelenožluté barvy, se středně silnou, slabě ojíněnou slupkou, s měkkou, nezbarvenou, šťavnatou dužinou muškátové chuti s průměrně dvěma středně velkými, vroubkovanými semeny hruškovitého tvaru s dlouhým zobáčkem. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé (8-12 mm), zelené, snadno oddělitelné. Počet hroznů na výhon je 1,1-2. Jednoleté réví je červenavě hnědé či oříškově hnědé, žíhané, hladké, lysé, kruhového průřezu, lenticely chybí, internodia jsou krátká (6-9 cm), nodia zploštělá, pupeny jsou výrazné. Odrůda raší, kvete, zaměká i dozrává raně až středně pozdně, výnosy dává průměrné. Odolnost vůči klimatickým výkyvům je špatná, vůči houbovým chorobám průměrná, afinita k podnožím dobrá. Cukernatost moštu bývá průměrná (18%), acidita spíše nižší (5 g/l). Hrozny slouží k výrobě světle žlutých, jemných a svěžích vín s charakteristickým muškátovým aroma, která často jsou připravována jako sladká.
Literatura a internetové zdroje: 26, 49, 57, 58, 163, 165, 176, 197, 199, 200, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010). [online, 2016-08-02]. Dostupné z: http://profs.sci.univr.it/~pezzotti/publications/cipriani2010.pdf, B)Genetic characterization of grape cultivars from Apulia (Southern Italy) and synonymies in other mediterranean regions. Schneider, A. et al. American Journal of Enology and Viticulture 65 (2) 244-249 (2014) [online, 2016-08-02]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/269979227_Genetic_Characterization_of_Grape_Cultivars_from_Apulia_(Southern_Italy)_and_Synonymies_in_Other_Mediterranean_Regions, *The Muscats: A molecular analysis of synonyms, homonyms and genetic relationships within a large family of grapevine cultivars. Crespan, M. Milani, N. Vitis 40 (1), 23-30 (2001) [online, 2016-08-02]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e044378.pdf.

Moscatel rosado

21. září 2017 v 16:07 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Moscatel Rosada (Brazílie, Chile), Moscatel Rosada de Talca (Chile), M.R. de Curtiduría (Chile), Moscatel Rosado (Argentina, Francie, cd. 2120, no. 0950), M. Rozodo (Bulharsko), Muscat Rosé, Pastilla (Argentina), Rosada, R. de Curtiduría, R. de Talca, Rose du Pérou, Rose of Peru, Uva Pastilla
Původ a rozšíření: Moscatel rosado je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera,pěstovaná na velkých plochách na vinicích ve státech Jižní Ameriky. V Argentině byla roku 2010 vysazena na 7.259 ha vinic200, přičemž mnoho dalších údajů svědčí o tom, že zde byla v minulosti ještě hojnější (roku 1991 na 15.381 ha)163 a osazené plochy této odrůdy zde mají setrvale klesající tendenci. Pěstována je poměrně hojně například i v Chile, Brazílii, Mexiku či v Peru.
Možné záměny: Z některých zdrojů lze vyrozumět, že odrůda je portugalským křížencem odrůd Diagalves (Mantúo) x Muscat of Alexandria (José Leao Ferreira de Almeida, Estacao Agronomico Nacional, Quinta do Marques), pocházejícím z 50. či 60. let 20. stol.163, 28, 200, B. Tento údaj je pochybný, katalog odrůd VIVC uvádí obě odrůdy (pod stejným názvem) samostatně, přičemž u argentinské odrůdy udává květenství gynoidní, u portugalské dokonalé (hermafroditní)163. Portugalské novokřížení (synonymum H 2-48-1), stolní odrůda, je v Portugalsku samotném pěstována velmi vzácně a těžko lze předpokládat její tak rychlé a intenzivní rozšíření po celém jihoamerickém kontinentu (i když, na druhé straně, zatím se mi nepodařilo objevit hodnověrné zmínky o odrůdě Moscatel rosado z jihoamerického kontinentu před rokem 1952163, A, C. Dalším argumentem, podporujícím spíše rozdílnost obou odrůd, je ampelografická studie z roku 2012, která hovoří o argentinské odrůdě Moscatel rosado jako o možném potomku odrůdy Muscat of Alexandria, ale odrůdu Diagalves (Mantúo) jako příbuznou nezmiňuje199, C. Odrůda Moscatel rosado (či ani jedna ze dvou odrůd stejného názvu) každopádně není příbuzná odrůdám Moscatel roxo či Moscatel (galego) roxo a nemá nic společného ani s odrůdami Black prince nebo Listán prieto (Mission, Criolla Chcica), v jejichž synonymice se vyskytují názvy Rose of Peru, Rosa del Peru a podobně.
Charakteristika odrůdy: (F) Hrozny jsou středně velké až velké (až 700 g), kuželovité s křidélky, kompaktní, stopky krátké a silné, velmi často v horní části lignifikované, bobule středně velké až velké, značně nepravidelné co do tvaru i velikosti (v hroznu se mohou objevit i sladké, bezsemenné bobulky), eliptické až obvejčité, růžové až tmavě růžovofialové barvy při plném vyzrání (existují klony s okrouhlými bobulemi tmavší barvy), se šťavnatou dužinou sladké, muškátové chuti, obsahující semena. Odrůda má gynoidní typ květenství, vyžaduje proto opylovače. Žilnatina listu v blízkosti řapíku i řapík bývají vínově růžově zabarvené antokyany. Odrůda velmi bujného růstu dává vysoké výnosy, je citlivá na vítr, erinózu a v nepříznivých letech bývá napadána peronosporou. Dozrává pozdně. Hrozny jsou užívány k přímé spotřebě v čerstvém stavu i k produkci hrozinek, ale v jihoamerických zemích, zvláště v Peru a Chile, často společně s hrozny dalších odrůd slouží k výrobě destilátu "Pisco", obsahujícím až 40 % alkoholu. Mohou sloužit též k výrobě aromatických bílých vín muškátového typu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 163, 176, 199, 200, 202, A)Efectos del ácido giberélico (A.G.), descole de racimos y anillado de cargadores sobre producción y algunas características del fruto de vid cv. Moscatel Rosada. Arturo A. Lavín. Agricultura Tecnica Chile 42 (3) 173-176 (1982) [online, 2016-08-02]. Dostupné z: http://www.chileanjar.cl/files/V42I3A01_es.pdf, B)Genetic diversity of table grape based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Scientia Agricola 68 (1) 42-49 (2011) [online, 2016-08-02]. Dostupné z: http://www.scielo.br/pdf/sa/v68n1/v68n1a07.pdf, C)Identification of grapevine accessions from Argentina introduced in the ampelographic collection of Domaine de Vassal. Boursiquot, J.M. et al. BIO Web of Conferences 3, 01019 (2014) [online, 2016-08-02]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2014/02/bioconf_oiv2014_01019.pdf, *La oportunidad de la Moscatel Rosada. Pérez, J., Prehn, D., Soto, A. agronomía y forestal no 42 2011 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://agronomia.uc.cl/component/com_sobipro/Itemid,232/fid,218.665/sid,87/task,download.file/, *Moscatel Rosada - INIA. In: principales Variedades de Uva de Mesa en Chile [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www2.inia.cl/medios/biblioteca/ta/NR19034.pdf.

Moscatel Nunes

21. září 2017 v 16:05 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Synonyma: Moscatel Branca (Brazílie), Moscatel Branco (Portugalsko)
Původ a rozšíření: (H) Portugalská moštová odrůda původu Vitis vinifera, která je zařazená
v národním katalogu portugalských odrůdA. V Portugalsku je pěstována poměrně vzácně, roku 2010 byla vysazena na ploše 30 hektarů200, tvoří, tak jako ostatně všechny portugalské odrůdy z národního katalogu odrůd, pouze povolenou součást vín apelace IGP Penísula de Setúbal84. Název odrůdy je též jedním z mnoha synonym odrůdy Muscat á petits grains blancs, ale obě odrůdy nejsou identickéB, dle výsledků analýzy DNA z roku 2015 je odrůda Moscatel Nunes spontánním křížencem odrůd Hebén x Muscat of AlexandriaC, 163. Původ názvu odrůdy není jasný, Nunes je běžné galicijské a portugalské příjmení, v podstatě jméno po otci, v překladu cosi jako syn Nunův (Nuno je další poměrně obvyklé příjmení).
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně vlnatě plstnaté, středně silně pigmentované antokyany. Růst je středně bujný, letorosty jsou polovzpřímené. Internodia jsou na obou stranách zelená. První bazální list je zelený, na rubu silně plstnatý. Dospělé listy jsou pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, bez zoubků, pentagonální, zkroucené, na líci slabě vrásčité a slabě puchýřnaté, na rubu, na ploše středně silně plstnaté, na žilnatině slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je uzavřený s ostrým dnem, lyrovitý, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubky mají konvexní strany. Hrozny jsou středně velké až velké (18 cm, 464 g), volnější až středně kompaktní, kuželovité, většinou bez křidélek, stopky krátké (5 cm), bobule okrouhlé, středně velké (18-20 mm), žlutozelené, s nezbarvenou, pevnější dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Odrůda raší pozdně, výnosy dává vysoké. Cukernatost moštu je vysoká (22,8 %), acidita nízká (3,1 g/l).
Literatura a internetové zdroje: 84, 163, 200, 202, A)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, B)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, C)Pedigree analysis of the Spanish grapevine cultivar 'Hebén'. Zinelabidine, L.H. et al. Vitis 54 (Special Issue), 81-86 (2015) [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4983/4773.

Moscatel galego roxo (Muscat á petits grains rouges)

21. září 2017 v 16:03 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Portugalská synonyma: Moscatel roxo (mylně)
Původ a rozšíření: Moscatel galego roxo je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, zařazená v národním katalogu portugalských odrůdA, pěstovaná na menších plochách v oblasti poloostrova Setúbal. Je mutaci odrůdy Moscatel galego branco, tedy Muscat á petits grains blancsB, dalo by se tedy říci, že je ve všech znacích identická s odrůdou Muscat á petits grains rougesA, B, 200. Slouží, společně s odrůdou Moscatel galego (Muscat á petits grains blancs), k výrobě vín s názvem Moscatel de Setúbal, tvoří součást vín DO Setúbal, Palmela, Trás-os-Montes, Trás-os-Montes-Chaves a IGP Transmontano a Duriense84. Název odrůdy znamená v překladu z portugalštiny "galicijský muškát růžový". Ačkoli je tato odrůda v Portugalsku běžně nazývána i Moscatel roxo, pod názvem Moscatel roxo uvádí katalog odrůd jinou odrůdu, a sice portugalské novokřížení Ferral tamara x Muscat Hamburg (Leao Ferreira de Almeida)163.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, zploštělé, slabě plstnaté, slabě pigmentované antokyany na okraji. Mladé listy jsou zelené s měďnatými skvrnami, prvních šest listů je středně silně pigmentovaných antokyany, čtvrtý list je již na rubu, na ploše, lysý, pouze na žilnatině je slabě plstnatý. Internodia jsou na dorsální straně slabě načervenale pruhovaná, na ventrální straně jsou zelená, nodia jsou zelená, pupeny jsou slabě pigmentované antokyany. Úponky révy jsou průměrné délky. Dospělé listy jsou středně velké, pětiúhelníkové, pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, ploché, na líci jsou středně zelené, slabě puchýřnaté, zoubky na okraji listu mají rovné strany, řapíkový výkroj je uzavřený s ostrým dnem, rub listu je na ploše lysý, na žilnatině je slabě plstnatý. Hrozny jsou středně velké, stopky střední délky, bobule kulaté, středně velké, růžovofialové, středně silně ojíněné, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou muškátové chutí, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou krátké, poměrně těžko oddělitelné. Jednoleté réví je na průřezu eliptické, rýhované, žlutavě hnědé. Hrozny jsou pro své aroma a dladkou chuť často napadány hmyzem a ptáky. Vína se většinou vyrábějí jako přírodně sladká, jsou velmi aromatická, s perzistentní chutí.
Literatura a internetové zdroje: 83, 84, 88, 163, 166, 176, 198, 199, 200, 202, A)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, B)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *Differentiation of grapevine (Vitis vinifera L.) conculta members based on molecular tools. Bodor, P. et al. Biotechnology & Biotechnological Equipment, Vol. 28, No. 1, 14-20, 2014 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13102818.2014.901666, *Genetic relationships among grapevine cultivars grown in Oltrepò Pavese (Italy). Rossoni, M. et al. Vitis 42 (1), 31-34 (2003). [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e041080.pdf, *Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2014-07-06]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf.

Moscatel galego (Muscat á petits grains blancs)

21. září 2017 v 16:00 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Portugalská synonyma: Moscatel galego, Moscatel galego branco, Moscatel Favaios
Původ a rozšíření: Pod názvem Moscatel galego branco (též Moscatel galego, M. Favaios) je v Portugalsku pěstována (a zařazena v národním katalogu odrůd) odrůda Muscat á petits grains blancsA. Je doporučená k pěstování mimo jiné v regionu Douro, rozšířená je zde především v oblastech Favaios a Alijó. Slouží zde zejména k výrobě fortifikovaných vín DO Douro, ale někdy tvoří také minoritní složku bílých portských vín, kterým obohacuje aroma. Mimo to tvoří součást vín DO Porto, Alentejo, DoTejo, Trás os Montes, Setúbal, Palmela a mnoha vín kategorie IGPB. V Portugalsku byla tato odrůda roku 2010 vysazena cca na 500 ha, ve Španělsku na 185 ha198. Název odrůdy znamená v překladu z portugalštiny "galicijský muškát". V oblasti Setúbal je pěstována odrůda Moscatel (galego) roxo, která je mutaci odrůdy Moscatel galego branco, tedy Muscat á petits grains blancsB, dále viz. tato odrůda. Katalog odrůd VIVC uvádí samostatně ještě odrůdu Moscatel galego z regionu Douro, ale ta je též geneticky identická s odrůdou Muscat á petits grains blancsC.
Charakteristika vína Moscatel do Douro: Toto víno se vyrábí v apelaci DO Douro, převážně v okolí měst Alijó a Favaios, na zvlněné náhorní plošině na severním okraji subregionu Cima Corgo. Mošt se lisuje z hroznů odrůdy Moscatel galego branco (Muscat á petits grains blancs), musí obsahovat podíl nejméně 85 % této odrůdy a minimálně 16,5 % alkoholu. Víno má zlatooranžovou barvu, vyváženou aciditu, florální, citrusové aroma, v chuti objevíme pomerančovou a mandarinkovou kůru, meruňky a karamel, ale i fíky a hrozinky a tóny dřeva z dubových sudů, ve kterých víno zraje minimálně 18 měsíců, ale většinou mnohem déle, někdy až 10-20 let, taková vína nesou na láhvi označení "Colheita" a datum sklizně hroznů. Literatura a internetové zdroje: 84, 88, 163, 166, 176, 198, 199, 200, A)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, B)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, C)Characterisation of grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars from northern Portugal using RAPD and microsatellite markers. Pinto-Carnide, O. et al. Vitis 42 (1), 23-25 (2003) [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://repositorio.utad.pt/bitstream/10348/2782/1/Pinto-Carnide et al. 42, 23-25 Vitis 2003.pdf, *Differentiation of grapevine (Vitis vinifera L.) conculta members based on molecular tools. Bodor, P. et al. Biotechnology & Biotechnological Equipment, Vol. 28, No. 1, 14-20, 2014 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13102818.2014.901666, *Genetic relationships among grapevine cultivars grown in Oltrepò Pavese (Italy). Rossoni, M. et al. Vitis 42 (1), 31-34 (2003) [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e041080.pdf. *Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf.

Moscatel de Setúbal (Muscat of Alexandria)

21. září 2017 v 14:57 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Portugalská synonyma: Moscatel de Setúbal (Setúbal, Palmela), Moscatel graúdo (Alentejo, Lagos, Tavira, Portimão)
Původ a rozšíření: Pod názvem Moscatel de Setúbal je v Portugalsku pěstována odrůda Muscat of Alexandria, zařazená v národním katalogu odrůd pod názvem Moscatel graúdoA. Jako Moscatel de Setúbal je rozšířena zejména v oblasti poloostrova Setúbal, jehož mírné klima umožňuje ideální vyzrání hroznů. Slouží tu především k výrobě fortifikovaných vín "Moscatel de Setúbal", ale též k obohacení aroma různých cuvée tichých bílých vín, tvoří součást vín DO Setúbal a DO Palmela, jako Moscatel graúdo dále vín DO Lagos, Portimão, Tavira, Alentejo, Alentejo-Moura, DoTejo, Obidos a mnoha vín IGP84. V Portugalsku byla tato odrůda pěstována roku 2000 celkově na ploše 510 ha200, roku 2010 na ploše cca 700 ha198, ve Španělsku téhož roku na cca 8.900 ha198. K odrůdě samotné dále viz. odrůda Muscat of Alexandria. V souvislosti s touto odrůdou lze ještě uvést, že v oblasti Setúbal je pěstována též odrůda Moscatel (galego) roxo, ta je mutaci odrůdy Moscatel galego branco, uvedené v katalogu VIVC pod názvem Muscat á petits grains blancsB, dále viz. tato odrůda.
Charakteristika vína Moscatel de Setúbal: Vína s tímto názvem se vyrábějí jižně od hlavního města Lisabonu, v okolí města Setúbal, v apelaci DO Setúbal. Mošt se lisuje z hroznů odrůd Moscatel de Setúbal (Muscat of Alexandria) a/nebo Moscatel (galego) roxo, obsah obou těchto odrůd ve výsledném víně musí být vyšší, než 85 %. Předtím, než tento limit stanovila EU, bývalo tradicí dodržovat hranici 67 %, dnes se vína, mající obsah obou povolených odrůd mezi 67-85 %, mohou nazývat pouze "Setúbal". Hrozny pro výrobu vína se sklízejí předtím, než zcibébovatí, aby neztratily výrazné muškátové aroma. Fortifikované víno má zlatooranžovou barvu, buket květů pomerančovníku, výraznou medovou chuť, která se zráním obohacuje tóny sušených plodů, kávy a karamelu. Obsah alkoholu ve víně je 16-22 %. Označení 10 nebo 20 let na etiketě vín udává minimální dobu zrání vína (u portského vína je takto značeno průměrné stáří vína). Tradičním výrobcem Moscatelu je například vinařství José Mária da Fonseca. Moscatel se doporučuje kombinovat s dezerty s příchutí kávy, čokolády, oříšků a mandlí, ale i s ovocnými dezerty. Moscatel však Portugalci rádi popíjejí také ke krému Brûlée či ke karamelovému pudinku.
Literatura a internetové zdroje: 84, 88, 163, 166, 176, 198, 199, 200, 202, A)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, B)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *Moscatel de Setúbal [online, 2016-08-01]. Dostupné z: http://moscateldesetubal.pt/#home.

Moscatel (rodina odrůd)

21. září 2017 v 14:54 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - M
Původ a rozšíření: Stará rodina "muškátových" odrůd původu Vitis vinifera patrně pochází z Malé Asie či obecně z oblasti Blízkého východu, pěstována byla již v antickém Řecku a do Středomoří se rozšířila v první vlně s rozmachem Římského impéria a ve druhé s ovládnutím středomořského prostoru Benátčany. V průběhu staletí se rodina "muškátů" rozrostla do velkého množství samostatných odrůd, variet a kříženců, nesoucích různé názvy. Pod názvem Moscatel, s adjektivem dle původu, místa pěstování či barvy hroznů, uvádí katalogu VIVC 38 samostatných odrůd. Pod tímto názvem se pěstují hlavně v Portugalsku, ve Španělsku a v dalších středomořských státech, ale také například v Itálii, Německu či Brazílii. Rozlišování odrůd a variet je velmi obtížné, jejich synonymika je nevyjasněná. Některé takto samostatně pojímané a uváděné odrůdy této podskupiny patří patrně do synonymiky odrůd podskupiny s názvem Muscat, ale s jistotou to potvrdí až provedené genové analýzy. Pro názornou ukázku obtížnosti v této skupině se orientovat lze uvést příklad názvu "Moscatel de Setúbal", který je nejen označením portugalské apelace DO a názvem fortifikovaného vína, vyráběného v této apelaci, ale také jedním z oficiálních portugalských názvů odrůdy samotné, tedy, přesněji řečeno, synonymem odrůdy Muscat of Alexandria. Odrůdy rodiny Moscatel většinou vyžadují teplá stanoviště, na půdy nejsou náročné, špatně snášejí půdy s vysokým obsahem vápníku. Vína, vyráběná z odrůd rodiny Moscatel, bývají aromatická, osobitá, výrazná a svěží, často vyšší kvality, plná, mají charakteristické jemné muškátové aroma. Vyrábějí se jako suchá, přívlastková sladká a též jako fortifikovaná, hrozny se uplatňují i v kombinaci s jinými odrůdami v zajímavých cuvée, ve Španělsku se používají i pro výrobu sherry.
Původ názvu muškátových odrůd: Staří Řekové používali pro první "muškátovou" odrůdu (snad Muscat à petits grains blancs) název "Anathelicon moschaton" a obyvatelé Říma ji nazývali "Uva apiana", "Apiciae" (Cato starší) či "Apianae" (Columbella, Plinius starší). Řecký název, z něhož, podle nejpravděpodobnější hypotézy, vycházejí i nejpoužívanější názvy pro dnešní "muškátové" odrůdy, je patrně odvozen ze slova "muscum" či "muschio" (francouzsky "musquè", česky "mošus" či dnes častěji "pižmo"). Opojná vůně hroznů starým Řekům připomínala tuto vzácnou vonnou látku, hojně využívano v parfumerii (ať již byl její původ jakýkoli, neboť pižmo je produktem trávícího traktu vorvaňů, ale bylo získáváno též z pachových žláz samců kabarů pižmových, ondater pižmových, bobrů, ze semen ibišku pižmového atd.). Římské názvy (Uva apiana, Apiciae či Apianae) se vztahují ke skutečnosti, že zralé hrozny a jejich šťáva velmi přitahují vosy a včely (včela, latinsky "apis"). Z tohoto "hmyzího" původu latinských názvů vychází i druhá hypotéza o původu dnešního názvu "muškátových" odrůd, podle ni je odvozen z latinského "musca" (česky "moucha", v italštině a v některých dalších románských jazycích "mosca"), sladké, aromatické hrozny se svou intenzívní vůní jsou totiž pro hmyz velkým lákadlem. Další, snad nejméně pravděpodobnou hypotézou o původu názvu "muškátů" je, že bobule hroznů připomínaly starým Řekům semena muškátovníku pravého (muškátový oříšek, řecky "moschokarydo").
Zcela nový pohled na názvy některých odrůd (včetně odrůd muškátových) nám poskytuje ve své práci Andreas JungA, který uvádí, že názvy či synonyma mnoha odrůd, známých již v antických dobách, často vycházejí z jejich (někdy i původního) místa pěstování, takže například název odrůdy Alan(t)termö lze rozložit na základ Alan-Thor-Moerh ve významu "réva Alanů, Taurisků (Thor-Ruk, snad též Thráků) a Mórů (Moerh, Maurů, původem ze severu Íránu)", tedy původem kavkazských národů, později obývajících Pannonii, stejně jako synonymní název Alascony označuje révu antických Helisků (Lýkové a Lýdové, Hal-Lykier, Galli-Leuker, Gallego), obyvatelů severních Karpat, původem z Anatolie (keltského kmene, jehož jméno dalo mj. základ názvu Galície). Jejich předky byli to mimochodem Chetité, původem indoevropský národ, který právě v Anatolii založil ve druhém tisíciletí př. Kr. mocnou říši a jména jejich kmenů Palai, Hatti a Luwier (tvary těchto jmen se napříč obdobím a jazyky velmi liší, namátkou Chatejci, Hetejci, Hittites, Hittite, Hethiter a a Lýkové, Lugier, Leukern, Lykern, Lesgiern, Lukka) se dodnes promítají do názvů států, přes jejichž území tyto kmeny putovaly zpět do Evropy již jako galské (keltské). Řecko, tedy Helada (Heloten), Lužice (Lausitz), Valašsko (Wallachen), Polsko (Pol-Lakken), Itálie, tedy Faliskové (Phal-Lisker), Italikové (Hit-Hal-Leuker), alpské kmeny (Vindelikové), jihoněmečtí Volskové, Welšané (Wol-Lukka), Lucembursko (Lucilinburhuc, Lukka-Halin-Berigh), všechny tyto národy a lokality mají dodnes ve svých jménech a názvech tento prastarý základ. Podobné ovšem platí (či jako jedna z alernativ výkladu vzniku názvu platit může), jak píše A. Jung, i o mnoha jiných názvech drůd, namátkou jsou to například názvy "muškát", "sylvánské", "muscadet", "morillon", monastrell" atd. K muškátovým odrůdám A. Jung uvádí, že výraz "muscat" s mnoha různými pozdějšími variantami jako jsou např. "moschato", "moscato", "moscatel", "moscadet", "muscadet", "muskat", "muškát" atd. může mít původ již ve východoanatolském městě s názvem Muschki (biblické město Mesech, řecké Moschoi), osídleném již před 8000 lety, ve kterém se prokazatelně réva pěstovala a víno vyrábělo. Od jména tohoto města mají (lépe řečenou mohou) být ostatně odvozena i jména gruzínské oblasti Moschia (Meskheti, Mosk-Hatti), východoanatolského města Muş, města a řeky Moskvy i ománského hlavního města Masqat (Moscha). Všem městům měl dát tato jména kočovný lid Mosuo (Mo-Seha, Mazig, Ma-Chok), který se mj. dostal z oblasti Sečuánu ke Kaspickému moři, do Anatolie a později do prostoru Eurasie, pojmenování tohoto lidu má sahat až k národu Amazigh (Ham-Mo-Sog), souvisejícímu s biblickými Hamity ze severu Afriky. Ze Sečuánu měl tento lid přinést do Eurasie mj. révu, broskve či meruňky.
Obecná charakteristika vína: Vína, vyráběná z odrůd Moscatel, mívají charakteristický, výrazný muškátový buket. V jižních oblastech se často vyrábějí jako těžká vína s vysokým obsahem zbytkového cukru, v severních, chladnějších polohách se můžeme setkat se zajímavými, svěžími, suchými víny vyšší acidity, díky níž jsou výrazněji strukturovaná.
Literatura a internetové zdroje: 163, 166, 176, 188, 189, 197, A)Historische Rebsorten. Andreas Jung [online, 2016-07-22]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/gruenfraenkisch/, *The Muscats: A molecular analysis of synonyms, homonyms and genetic relationships within a large family of grapevine cultivars. Crespan, M., Milani, N. Vitis 40 (1), 23-30 (2001) [online, 2016-07-22]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e044378.pdf.