Říjen 2017

Sercealinho

31. října 2017 v 11:30 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Cercealinho, Cercialinho (Portugalsko-Bairrada, VIVC), Sercialinho (Portugalsko)
Původ a rozšíření: Sercealinho je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA kříženec odrůd Sercial x AlvarinhoA, B, C, E. Křížení provedl v 50. letech 20. století portugalský šlechtitel Jose Leão Ferreira de AlmeidaA, E. Odrůda je zapsána v národním katalogu odrůd PortugalskaD, je doporučená k pěstování v regionu Beiras, tvoří součást vín DO Bairrada a IGP Beiras, Terras do Dão a Beira Atlântico84. Roku 2009 byla v Portugalsku pěstována na ploše 8,71 ha201. Název odrůdy je evidentně kombinací názvů rodičovských odrůd. Z tohoto pohledu je zajímavé, že dřívější údaje hovořily o kříženci odrůd Vital x AlvarinhoA. Tento údaj byl ještě roku 2016 uveden v katalogu VIVC u odrůdy s názvem Cercialinho, přičemž souběžně zde byla uvedena odrůda Sercealinho (syn. Sercialinho)163. Protože žádný portugalský ampelografický zdroj tyto dvě odrůdy souběžně neuvádí (vždy se zde hovoří o odrůdě, pěstované pod v synonymice uvedenými názvy v subregionu Bairrada), jedná se s nejvyšší pravděpodobností pouze o jednu odrůdu.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, bělavé s karmínovými okraji, středně silně vlnatě plstnaté. Mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, slabě plstnaté. Růst je slabší, letorosty polovzpřímené. Letorosty jsou slabě plstnaté, na dorsální straně zelené s červenými pruhy, na ventrální straně zelené, úponky jsou krátké. Dospělé listy jsou malé, pětiúhelníkové, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, na líci tmavě zelené, slabě puchýřnaté a slabě vrásčité, na rubu slabě plstnaté. Zoubky na okraji jsou málo výrazné, s konvexními stranami a se středně širokou bází. Řapíkový výkroj je překrytý s malým průsvitem, s ostrým dnem až zcela překrytý, horní a dolní výkroje jsou většinou úzce otevřené s oblým dnem. Antokyanová pigmentace žilnatiny je velmi slabá slabá. Řapík je kratší, než střední žíla listu, slabě plstnatý. Hrozny jsou malé, velmi kompaktní až kompaktní, stopky krátké, středně lignifikované, bobule malé, okrouhlé, často mírně zploštělé, bělavé až žlutavé, často s růžovým nádechem, se středně silnou a průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, jemnou a šťavnatou dužninou neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou krátké a snadno oddělitelné. Jednoleté réví je kruhového průřezu, rýhované, červenohnědé, ojíněné. Odrůda průměrně odolává houbovým chorobám a mrazu, nadprůměrně odolává botrytidě. Hrozny poskytují svěží, světle zlatožlutá, na alkohol bohatá vína s aroma zelených jablek, hrušek a s medovými tóny.
Literatura a internetové zdroje: 81, 83, 84, 163, 176, 200, 201, 202, A)Wein-plus Glossar [online, 2016-12-22]. Dostupné z: http://www.wein-plus.eu/de/Sercialinho_3.0.16409.html, B)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-12-22]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, C)Portuguese Vitis vinifera L. Germplasm: Accessing Its Diversity and Strategies for Conservation. Cunha, J. et al. (2013) [online, 2016-12-22]. Dostupné z: http://www.intechopen.com/download/pdf/40858, D)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República 2.ª série Nº 48, 7.32012 [online, 2016-12-22]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, E)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Semilão

31. října 2017 v 11:27 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Boal (?Douro), Semilhão?, Sémillon (mylně)
Původ a rozšíření: Semilão je moštová odrůda původu Vitis vinifera, zařazená v národním katalogu portugalských odrůd, pěstovaná v subregionu Penafiel regionu Vinho Verde a tvořící součást vín IGP Minho84. Pěstovaná zde byla roku 2009 na ploše 6,2 ha201. Národní katalog odrůd Portugalska uvádí, že je odrůda identická s francouzskou odrůdou ColombardA, 202. Některé portugalské zdroje naopak zmiňují identicitu s francouzskou odrůdou Sémillon83, 87. Katalog odrůd VIVC roku 2014 uvádí název Semilao v synonymice obou výše uvedených odrůd, ale zároveň také uvádí odrůdu Semilão samostatně, bez bližších údajů a dalších odkazů na zdroje. Analýza DNA, provedená roku 2010, vylučuje identicitu odrůd Semilão a SémillonB, obě tyto odrůdy uvádí z Portugalska samostatně i národní katalog odrůd a jiné zdrojeA, 84, 201. Stejná analýza DNA vylučuje i identicitu obou těchto odrůd s odrůdou ColombardB. Pravdou ovšem je, že ve Francii byly odrůdy Sémillon a Colombard v minulosti často zaměňovány, jsou si morfologicky poměrně podobné, je tedy otázka, jaké odrůdy byly v Portugalsku podrobeny analýze DNA. Ať již je to s odrůdou Semilão jakkoli, pravděpodobné je, že samotný název portugalské odrůdy je odvozen od názvu francouzské odrůdy Sémillon.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně vlnatě plstnaté, bělavé s karmínovým nádechem na okraji. Mladé listy jsou žluté s bronzovými skvrnami, lesklé, na rubu silně plstnaté. Internodia a nodia jsou červeně pruhovaná na dorsální straně a zelená na ventrální straně, pupeny jsou silně pigmentované antokyany, letorosty jsou vzpřímené až polovzpřímené. Úponky jsou středně dlouhé, rovné. Dospělé listy jsou malé, klínovité, třílaločnaté, někdy pětilaločnaté, tmavě zelené, silné, profil je nepravidelný s mírně podvinutými okraji, líc listu je slabě puchýřnatý, rub listu je plstnatý. Zoubky na okraji listu jsou málo výrazné, mají obě strany konvexní. Řapíkový výkroj je úzce otevřený s ostrým dnem, horní výkroje otevřené s ostrým dnem. Řapík je lysý, stejně dlouhý, jako střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké, válcovitě kuželovité, průměrně kompaktní, stopky střední délky, slabě lignifikované, bobule středně velké, nejednotné velikosti, krátce eliptické, žlutozelené, se středně silnou, slabě ojíněnou slupkou, s měkkou, šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti s převážně jedním středně velkým, hruškovitým semenem s dlouhým a ostrým zobáčkem. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé a snadno oddělitelné od bobule. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, žlutohnědé, internodia jsou krátká a docela silná, pupeny jsou malé, kuželovité. Odrůdová vína jsou neutrálního typu, v Portugalsku jsou považovaná za neharmonická a nepříliš kvalitní.
Literatura a internetové zdroje: 83, 84, 87, 163, 176, 201, 202, A)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República 2.ª série Nº 48, 7.32012 [online, 2016-12-21]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, B)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-12-21]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf.

Semidano

31. října 2017 v 11:26 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Arvusiniagu (Cettolini), Laconarzu (in Manca), Migiu (in Cettolini), Mizu (in Cara), Mizzu, Semidana Bianca (in Rovasenda, in Pulliat), Semidano (Francie, cd. 2180), Semidamu (in Manca), Semidanu Blanc, Seminanu, Vitis laeta alba flaviscentilis (in Moris)
Původ a rozšíření: Semidano je starobylá, středně pozdní až pozdní italská moštová odrůda původu Vitis vinifera, doporučená k pěstování v provinciích Campidano, Cagliari, Nuoro a Oristano a připuštěná v provincii Sassari ostrova Sardinie. Od roku 1970 je zapsána v národním katalogu italských odrůd (cd. 226), tvoří součást cuvée vín DOC Sardegna Semidano a vín kategorie IGT197. V Itálii byla r. 2010 pěstována na 36 ha200, takřka výlučně v provincii Campidano43. Odrůdu jako první písemně zmiňují italští ampelografové A. Manca dell'Arca roku 1780, S. Cettolini (1898), H.J. Moris (1837)43, A a po nich mnozí dalšíA, 163. Je jednou z mnoha odrůd ostrova Sardínie, u kterých neznáme jejich geografický původ. Na Sardínii se patrně dostala s féničany či s římany již ve starověku přes přístavy Karalis a Nora, postupně se šířila stejně jako odrůda Nuragus, která ji obecně doprovází na starých vinicích po celé Sardinii. Před révokazovou kalamitou patřila na ostrově k dominantním odrůdám, poté byla postupně nahrazena právě výnosnější a houbovým chorobám odolnější odrůdou Nuragus43, 57.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-12 cm):vrcholky jsoumalé nebo středně velké, otevřené, bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené s karmínovými okraji, apikální listy (1-3) pětiúhelníkové, vlnatě plstnaté, bělavě zelené, často s karmínovým okrajem, řapíkový výkroj je ve tvaru V, bazální jsou pětiúhelníkové, zelené, často hnědavě skvrnité, na rubu plstnatě pýřité, osa je pavučinovitě ochmýřená, zelená, často s nádechem hnědé, vztyčená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou středně velké, otevřené, vlnatě plstnaté, bělavě zelené s karmínovým okrajem, apikální i bazální listy jsou stejné jako u letorostů rašících, osa je arachnoidální, zelená, často slabě hnědavě skvrnitá, zakřivená. Letorosty mají téměř kruhový průřez, jsou hladké, zelené na ventrální a zelené s hnědavým nádechem na dorsální straně. Úponky jsou bi- až trifidní, zelené s hnědým nádechem. Květenství je středně velké, středně kompaktní, válcovitě kuželovité. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je lyrovitý, uzavřený s překrytými cípy a s průsvitem, středně hluboký až hluboký, horní výkroje jsou lyrovité, úzce otevřené až uzavřené, s oblým dnem, dolní jsou otevřené, ve tvaru U či lyrovité. Líc listu je lysý, světle zelený, středně silně puchýřnatý, rub je vlnatě plstnatý, čepel zvlněná, žilnatina listu není pigmentovaná antokyany, na rubu je slabě plstnatá. Zoubky na okrajích jsou středně výrazné až výrazné, s rovnými stranami či s jednou stranou mírně konvexní, báze je průměrné šířky. Řapík listu je dlouhý, středně silný, zelený s růžovým nádechem, lysý, na průřezu kulatý. Podzimní zbarvení listů je žluté. Hrozny jsou středně velké, kompaktní až středně kompaktní, válcovitě kuželovité, často okřídlené až pyramidální, stopka je středně dlouhá nebo kratší, středně silná, bobule jsou středně velké, kulaté až mírně oválné, se středně silnou a středně pevnou slupkou nažloutlé až téměř jantarové barvy, často s hnědým mramorováním, jsou velmi silně ojíněné, s nezbarvenou, rozpustnou, šťavnatou dužinou neutrální chuti. Stopečky jsou krátké, středně silné, zelené, středně obtížně oddělitelné. Semena jsou dvě, vzácně tři na bobuli, jsou menší, pravidelná. Cukernatost moštu je 17-18°Babo při aciditě 5,5-6,5 g/l. Jednoleté réví je střední délky a síly, eliptického průřezu, na povrchu hladké, uzly jsou velké, stejné barvy, jako internodia, která jsou středně dlouhá, hnědá s oranžovým nádechem, hustě žíhaná, pupeny jsou středně velké, ostře kónické, mírně vystupující. Kmen je střední síly. Odrůda raší raně až středně pozdně, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, sklízí se v polovině září, listy opadávají poměrně brzy. Růst je středně bujný, odrůda preferuje kratší až smíšený řez. Afinita k běžně používaným podnožím je dobrá. Výnosy jsou průměrné až nižší, nestabilní, protože odolnost této odrůdy vůči houbovým chorobám, jarním i zimním mrazům je spíše podprůměrná. Odrůda nemá žádné zvláštní požadavky na půdu ani na podnebí, v suchých, hlinitopísčitých půdách dává delikátní, svěží vína středního obsahu alkoholu, v půdách vápenatých je obsah alkoholu a aromatických látek vyšší, ale vínům schází acidita, tedy svěžest. Obecně jsou odrůdová vína světle žluté barvy se zlatavým reflexem, v aroma těchto vín dominují meruňky, zralé ovoce, med a broskve, které jsou doplněné jemnými florálními tóny. Hrozny odrůdy Semidano často slouží k výrobě bílých cuvée vín s odrůdou Nuragus, případně k výrobě sladkých vín typu passito.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 42, 43, 49, 50, 55, 57, 163, 166, 168, 176, 197, 200, 202, A)Vitigni della Sardegna. Nieddu, G. Convisar, 2011. ISBN 9788890664502. In: Sardegna DigitalLibrary [online, 2016-12-21]. Dostupné z: http://www.sardegnadigitallibrary.it/documenti/17_151_20130327091619.pdf, *Wild grapevine: *silvestris*, hybrids or cultivars that escaped from vineyards? Molecular evidence in Sardinia. Zecca, G. et al. Plant Biology 12 (3) 558-562 (2010) [online, 2016-12-21]. Dostupné z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/summary?doi=10.1.1.715.3937.

Seibel 2

31. října 2017 v 11:22 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Seibel 2 (Francie, cd. 5002)
Původ a rozšíření: Seibel 2 je interspecifická moštová odrůda, kříženec Jaeger 70 (Munson) x Alicante Henri Bouschet, vyšlechtěný soukromým šlechtitelem Albertem Seibelem (1844-1936) ve Francii (Aubenas, départament Ardèche) roku 18865. Nese geny Vitis rupestris (37,5 %), V. lincecumii (12,5 %) a V. vinifera (50 %)158, je pěstována především v Brazílii, roku 1994 na ploše 1.284 ha163, 5. V ampelografické literatuře ji poprvé zmiňuje G. Foex roku 1889163, v Brazílii byla představena roku 1898 a pěstována začala být na vinicích státu São Paulo (Sao Roque, Salto, Jundiaí), kde nahradila odrůdu Isabela a stále zde patří k hlavním moštovým odrůdám. Ve státě Rio Grande do Sul je pěstována od roku 1923, rychle se šířila především v obcích Flores da Cunha a Caxias do Sul, slouží ke zlepšení kvality cuvée vín s odr. IsabelaA.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Hrozny jsou menší až střední velikosti (12 x 9,8 cm, 150-170 g), kuželovité, někdy s křidélky, jsou středně kompaktní až kompaktní, stopky jsou průměrně 2,9 cm dlouhé, bobule jsou malé (13,5-13,8 mm), okrouhlé, červenomodré až modročerné barvy, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou herbální chuti, obsahující 2-3 semena. Růst je středně bujný či bujnější, odrůda vyžaduje krátký řez. Odrůda raší v průměru 130 den v roce (v Brazílii v průměru 13. září), kvete 167-172 den v roce, dozrává pozdně (v Brazílii v průměru 20. února), výnosy poskytuje velmi vysoké, dosahují 7,9 kg na keř, 20-30 t/ha při cukernatosti moštu kolem 17ºBrix a při vysoké aciditě. Odolnost vůči houbovým chorobám a zimnímu mrazu je zvýšená, odrůda může být pěstována i bez podnoží, afinita k běžným typům podnoží je dobrá. Odrůdové víno je charakterizováno intenzivní purpurovou barvou, v aroma se objevují herbální, bylinné tóny, hybridní (foxy) tóny nejsou dominantní. Ve státě Pernambuco slouží vína často jako základ k výrobě octaA, 5.
Literatura a internetové zdroje: 5, 26, 156, 158, 163, 202, A)Comportamento de videiras Seibel na região de São Roque, no estado de São Paulo. Ribas, W.C. Bragantia, vol. 26. No 20. Campinas, junho de 1967 [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://www.scielo.br/pdf/brag/v26nunico/20.pdf, *Produtividade de cultivares de uvas para suco sobre diferentes porta-enxertos IAC em Mococa-SP. Terra, M.M. et al. Rev. Bras. Frutic., Jaboticabal - SP, v. 23, n. 2, p. 382-386, agosto 2001 [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://www.scielo.br/scielo.php?script=sci_arttext&pid=S0100-29452001000200037, *Grapevine breeding programs in Brazil. Maia, J.D.G. et al. Embrapa Grape and Wine, 2015 [online, 2016-12-15]. Dostupné z: http://ainfo.cnptia.embrapa.br/digital/bitstream/item/124166/1/maia-p247-p271-20150001.pdf.

Seibel, A.

30. října 2017 v 14:28 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Albert Seibel (1844-1936), původně zemědělský inženýr, se stal jedním z nejvýznamnějších soukromých šlechtitelů-hybridistů v historii. Svou šlechtitelskou činnost prováděl v městečku Aubenas v départamentu Ardèche. Když v 60. letech 19. století poklesla evropská produkce vín o více než dvě třetiny v důsledku révokazové kalamity, Seibel a jeho společnost vyšlechtil více než 16.000 nových, hybridních odrůd, téměř 500 z nich bylo pěstováno komerčně. Byly hojně vysazovány ve Francii, v USA, ale také například v Brazílii, Anglii, na Novém Zélandu či v Kanadě, v evropských státech nicméně od 50. let 20. století, po úpravě legislativy EU i apelačních předpisů, postupně došlo k velmi výraznému omezení pěstování Seibelových i jiných hybridních odrůd s nízkým či žádným podílem genů Vitis vinifera ve prospěch odrůd původu Vitis vinifera či kříženců s vysokým podílem těchto genů. Seibel při šlechtění nových odrůd často jako mateřskou odrůdu používal odr. Jaeger 70 (Munson), křížence amerických druhů révy Vitis lincecumii a Vitis rupestris z dílny Hermanna Jaegera. V roce 1895 založil v Aubenas révovou školku pro výuku metod roubování podnožíA. Katalog odrůd VIVC (ale například též stránky amerických šlechtitelů révy či Evropská databáze odrůd)156, 202 dnes uvádějí takřka 1.900 odrůd z dílny Alberta Seibela, naprostou většinu tvoří interspecifické odrůdy, převážně určené k výrobě červených vín163. Odrůdy jsou označeny jménem šlechtitele a číselným kódem křížení, ty úspěšnější nesou vlastní názvy, k nejznámnějším patrně patří v USA registrované odrůdy Rosette(Seibel 1000), Rayon d´Or (S 4986), Aurore (S 5279), Rougeon (S 5898), Chancellor (S 7053), Colobel (S 8357), Verdelet (S 9110), De Chaunac (S 9549), Chelois (S 10878), Cascade (S 13053), Bellandais (S 14596), Pate noir (S 128, Salvadore), které jsou samostatně popsány v této práci. Na šlechtitelskou práci Alberta Seibela navázali další úspěšní šlechtitelé, mezi mnoha jinými například Bertille Seyve a Victor Villard, kteří často jednoduše zkřížili dva či více Seibelových odrůd navzájem a pojmenovali křížence vlastním názvem (mj. Seyve-Villard 5276, tedy Seyval blanc). Některé ze Seibelových odrůd mají ve svém rodokmenu například také odrůdy, které najdeme na našich vinicích, namátkou Hibernal, Malverina, Sevar či Regent.
Literatura a internetové zdroje: 26, 156, 163, 166, 202, A)Achille-Albert SEIBEL. In: Portraits d'ardéchois [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://medarus.org/Ardeche/07celebr/07celTex/seibel_achile_albert.htm.

Seara nova

30. října 2017 v 14:26 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: H-8-51-29
Původ a rozšíření: Seara nova je moštová odrůda původu Vitis vinifera, novokřížení odrůd Diagalves (Mantuo) x Fernão Pires (1951, Leão Ferreira de Almeida, Estacao Agronomico Nacional Quinta do Marques, Portugalsko). Odrůda je uvedená v národním katalogu portugalských odrůdA, doporučená je k pěstování v regionech Ribatejo a Oeste a vysazená zde byla roku 1999 na ploše 1.213 hektarů163 (roku 2010 na 681 ha)200, 201. Tvoří součást vín DO Alenquer, Arruda, DoTejo, Encostas D'Aire, Óbidos, Torres Vedras a některých vín kategorie IGP84. Odrůda je pěstována také v Brazílii. Název odrůdy by se dal přeložit jako "nová sklizeň", shoduje se m.j. s názvem opoziční intelektuální skupiny, která byla v Portugalsku činná od roku 1919 a vydávala i vlastní časopis.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, zploštělé, silně vlnatě plstnaté, středně silně pigmentované antokyany na okraji. Mladé listy jsou žluté s bronzovými skvrnami, první apikální list je na rubu silně plstnatý. Internodia, nodia a pupeny jsou zelené, úponky révy jsou dlouhé. Dospělé listy jsou klínovité, menší až středně velké, středně zelené, pětilaločnaté, čepel je nepravidelná, slabě puchýřnatá, zoubky na okraji listu jsou výrazné, s rovnými stranami, řapíkový výkroj je otevřený, s oblým dnem, rub listu je středně silně plstnatý, řapík je delší, než střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké, volnější, stopky jsou dlouhé, bobule mírně eliptické, středně velké, žlutavě zelené, se silně ojíněnou slupkou, s měkkou a šťavnatou, nezbarvenou dužinou, která obsahuje semena. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, tmavě hnědé. Odrůda dozrává raně, výnosy dává vysoké, je náchylná chorobám dřeva (Esca, Eutyposa), ale obecně odolává dobře houbovým chorobám. Hrozny poskyují vína se středním až vysokým obsahem alkoholu a s průměrným, ale dostačujícím obsahem kyselin, svěží a harmonická, se základním ovocitým aroma, středního potenciálu zrání.
Literatura a internetové zdroje: 83, 84, 163, 176, 200, 201, A)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012 [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *Genetic diversity of a Brazilian wine grape germplasm collection based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Revista Brasileira de Fruticultura 32 (4) 1164-1172 (2010) [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://www.scielo.br/pdf/rbf/v32n4/aop14310.pdf, *The Portuguese *Vitis vinifera* L. germplasm: Genetic relations between wild and cultivated vines. Cunha, J. et al. Ciencia e Tecnica Vitivinicola 25 (1) 25-37 (2010) [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n1/v25n1a04, *Portuguese traditional grapevine cultivars and wild vines (*Vitis vinifera* L.) share morphological and genetic traits. Cunha, J. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 56 (7) 975-989 (2009) [online, 2016-12-14]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/226453287_Portuguese_traditional_grapevine_cultivars_and_wild_vines_Vitis_vinifera_L_share_morphological_and_genetic_traits_Genet_Resour_Crop_Ev.

Scimiscià (Genovèse)

30. října 2017 v 14:21 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma odrůdy Genovèse: Albarolla (mylně), Bianchetta Genovese (mylně), B. Genoveze, Calcatella, Frate Pelato (Cinque Terre), Genevose, Genove, Genovèse (Francie, cd. 121, no. 2187), Genovesilla, Genovisello, Genueser Weisser, Gernuai Fehér, Genuvese, Ghienuvese, Ghjennese, Ghjenuese, Ghjenuvese, Ghjinuese, Gianchetta, Jenuvese, Raisin Genois, Scarsafoglia (mylně), Uva Albarola, U. Calcatella, U. Genovese, U. Ghjenuvese, Uva Ghjenuvisella
Synonyma odrůdy Scimiscià: Cemixiaro, Cimesara (Bassano, Marostica, in Acerbi 1825), Cimiciattolo nebo také Cimicitola (Toskánsko, in Viala et Vermorel 1909, in Trinci 1763), Cimicia (Anconetano, in Sporti 1929), Cimicià, Cimiciato, Çimixà, Cimixiaro, Cimmici (Macerato, in Camilli 1929), Scimiscià, Scimxà, Scimixá, Simixà, Sinzéra (Voghera, in Maragliano 1976)
Původ a rozšíření: Scimiscià (Genovèse) je autochtonní, starobylá, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v italské Ligurii, v provincii Genova (Val Fontanabuona a Val Cicchero, okolí obcí Chiavari a Lavagna)49, roku 2010 na ploše pouhých 5 ha200. Roku 2003 byla zapsána do národního katalogu italských odrůd (cd. 377), tvoří součást vín DOC Golfo del Tigullio-Portofino a též vín IGT Colline del Genovesato, Liguria di Levante a Colline Savonesi197. První písemná zmínka o této odrůdě se v Itálii objevuje po polovině 18. století (C. Trinci, 1726, 1778), dále ji uvádějí například ampelografové Acerbi (1825), Camili (1929) a také francouzští autoři P. Viala a V. Vermorel (1909)46, 163. Ve Francii je odrůda také zapsána v katalogu moštových odrůd, ale pěstována byla na Korsice roku 2011 na ploše pouhých 0,4 ha (0,26 ha roku 2012)25/1, k dispozici je zde pouze jeden registrovaný klon této odrůdy28, 30. Je pěstována tradičně v oblasti Haute Corse (Nebbiu, Balagne, Cap corse)25/1.
Název odrůdy a většina ligurských synonym odrůdy Scimiscià mají původ ve výrazu "cimicia", který v ligurském dialektu znamená "štěnice" (odtud "cimiciato" ve významu "poďobaný, tečkovaný") a vztahuje se k tečkám na bobulích, které mohly připomínat "kousance" tohoto hmyzu, popřípadě též jejich exkrementy. Takové pozůstatky výživy hmyzu se na hroznech a bobulích skutečně často vyskytují, patří však nejčastěji kněžicím (řád Hemiptera, druhy Nezara viridula L., Palomena prasina L.)197. Synonymum "Bianchetta", ve volném překladu "malá bílá", bylo často používáno, je v synonymice mnoha odrůd, což ztěžuje pátrání po původu těchto odrůd a také dřívější údaje o rozšíření takových odrůd jsou nehodnověrné. Synonymum "Uva Calcatella" se patrně také vztahuje k "vápencově" bílé barvě bobulí, ale dle některých zdrojů může být odvozeno od slova "calcatti", v překladu "pošlapaný", s odkazem na deformované bobule, nahuštěné v kompaktním hroznu. Francouzské synonymum "Genovèse" jasně ukazuje na původ odrůdy, prostě "janovská"B.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Srovnávací ampelografická studie a analýza DNA z roku 2009 potvrdila identicitu odrůdy Scimiscià s odrůdou Genovèse, pěstovanou na malých plochách na francouzském ostrově Korsika a také na italské Elbě a dále s odrůdou, vzácně pěstovanou pod názvem Frate pelato v ligurské provincii Cinque TerreA. Naopak, navzdory podobné a zčásti se dokonce překrývající synonymice nejsou tyto výše uvedené odrůdy (či spíše tato odrůda) geneticky identické s odrůdou Albarola, uvedenou v národním registru italských odrůd souběžně též pod názvem Bianchetta Genovese197. Hovoří o tom sice některé ampelografické publikace, ale ampelografická charakteristika obou odrůd je velmi rozdílná.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, bělavě zelené s karmínově červenými okraji, silně pigmentované antokyany, velmi silně bíle vlnatě plstnaté. Apikální listy (1-3) jsou mírně miskovitě prohnuté, velmi silně plstnaté, bazální listy jsou ploché, na rubu silně až středně silně plstnaté, zelené s měďnatým nádechem, matné. Letorosty jsou poléhavé až polovzpřímené, internodia jsou kruhového průřezu s naznačenými hranami, středně silně plstnatá a štětinkatá, stejně jako nodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, silně exponovaná místa jsou až červená. Úponky révy jsou velmi silné, s tendencí ovíjet se někdy také kolem hroznů, v době květu 30-35 cm dlouhé, velmi elastické a odolné. Květenství je středně velké (20 cm). Dospělé listy jsou malé až středně velké (16 cm), pětiúhelníkové až klínovité, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, někdy třílaločnaté (typické pro méně bujně rostoucí keře), horní výkroje jsou poměrně široké, otevřené až mírně překryté, lyrovité s oblým či trojúhelníkovým dnem, často se zoubkem, dolní jsou otevřené, stejného tvaru či ve tvaru U, centrální lalok je někdy ještě sekundárně členěný. Na profilu je list plochý či mírně miskovitě prohnutý s podehnutými okraji, zvlněný a zkroucený. Okraj listu je středně výrazně až výrazně zoubkovaný, zoubky mají úzkou bázi a konvexní nebo rovné, někdy až smíšené (konvexní/rovné) strany. Řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý nebo ve tvaru UV, někdy až uzavřený s průsvitem, v některých případech se zoubky, z jedné strany ohraničený žilnatinou. Líc listu je středně až tmavě zelený, bez vrásek, slabě plstnatý, slabě až středně silně puchýřnatý, rub světle zelený, na ploše středně silně až silně plstnatý a na žilnatině slabě štětinkatý. Žilnatina listu je na obou stranách u báze silně, červenofialově pigmentovaná antokyany. Řapík listu je středně dlouhý (14 cm), zelený s červenými pruhy. Plodnost bazálních oček je nízká až průměrná. Existují dva biotypy této odrůdy, lišící se svými hrozny, první má středně velké až velké hrozny (370 g) a druhý středně velké hrozny (230 g), rozdíl je dán především průměrnou hmotností bobulí (první biotyp 2,4-2,8 g, druhý biotyp 1,9-2,2 g). Větší hrozny jsou protáhle kuželovité, často s křidélkem na delší stopce, řídké až středně kompaktní, stopky mají v průměru 6,4 cm dlouhé, průměrně lignifikované, jejich bobule jsou mírně oválné, menší hrozny jsou spíše pyramidální, s menším křidélkem, kompaktnější, s okrouhlými bobulemi. Bobule jsou zelenožluté, na osluněných líčkách až zlatožluté barvy, s rezavými skvrnami, které jsou výraznější na více exponovaných hroznech, s tenkou slupkou, s velmi sladkou, nezbarvenou, pevnější dužinou neutrální chuti. Semena jsou v průměru dvě v bobuli, průměrně 7,1 x 4 mm. Odrůda raší raně, dva dny po Chasselas, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává též středně pozdně, 16-18 dní po Chasselas. Růst je bujný, odrůda je vhodná pro středně úrodné půdy, přítomnost kamenů v půdě je velmi příznivá, nedoporučuje se pro pěstování v úrodných oblastech a v humidních půdách. Výnosy jsou podprůměrné a stabilní, vyhovuje střední až dlouhý řez, první hrozen je obvykle na 4-5 nodiu, počet hroznů na výhon 1-1,5. Odolnost proti peronospoře je nižší, než u odr. Bianchetta Genovese, lépe ale odolává oidiu. Je citlivá také na přímou sluneční expozici bobulí, úponky révy ztěžují sklizeň hroznů, kompaktní hrozny a tenká slupka mohou způsobit rozvoj botrytidy, častěji po napadení vosami či po mechanickém poškození. Hrozny jsou pro svou vysokou cukernatost a dostatečnou aciditu vhodné zejména k výrobě dezertních vín. Odrůdová vína jsou ​​světle slámově žluté barvy se zelenkavými odlesky, jemná a harmonická, s dobrou strukturou, s florálními a ovocitými tóny květu akátu a citrusových plodů v buketu, s ovocitým aroma s minerálním podtextem. Na Korsice slouží hrozny lokálně též k přímé spotřebě.
Literatura a internetové zdroje: 25/1, 26, 28, 30, 35, 46, 49, 57, 120, 163, 166, 176, 188, 197, 199, 202, A)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Marinoni D.T., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, B)Noms Corses de cepage (Lexique). Alain Bagard, 1995 [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://www.crvi.corsica/wp-content/uploads/2016/06/noms-corses-cepage.pdf, *TigullioVino.it. Scimiscià dal passato al presente di Virgilio Pronzati [online, 2016-12-14]. Dostupné z: http://www.tigulliovino.it/dettaglio_articolo.php?idArticolo=11609.

Sciaglin

30. října 2017 v 14:18 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: S´Ciablin, Schablin, Scharlina, Schiablin, Schiaglin, Schiarlina, Schiglin, Sciablin, Sciarlin, Scjaglin, Scjarlin
Původ a rozšíření: Sciaglin je autochtonní, starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera z italského regionu Friuli Venezia-Giulia, pěstovaná roku 2010 na ploše 6 ha200 v pahorkatině v okolí městečka Spilimbergo, v katastru obcí Pinzano al Tagliamento a Castelnovo del Friuli. Ještě ve 30. letech 20. století byla poměrně hojně rozšířená i v podhůří západní části regionu FriuliB. Z místa svého současného výskytu je zmiňována prokazatelně již od 15. století49, 57, B, je ovšem velmi pravděpodobné, že ji zde pěstovali již staří Římané a jejich následovníci, listina "Pactum donationis" z roku 762 mluví mimo jiné také o dodávce sta sklenic vína ročně pro klášter u obcí Salt a Povoletto, které mělo být vyrobeno z (tehdy běžné) odrůdy Schiadina, pro kterou bylo používáno několik synonym (Sciablin, Sciarlin, Schablin, Scharlina, Scharlina). Od roku 1992 je odrůda Sciaglin zapsána v národním katalogu italských odrůd (cd. 323), tvoří minoritní součást vín IGT Delle Venezie, Venezia Giulia a Alto Livenza197.
Název odrůdy je dle jedné hypotézy odvozen z výrazu "schiavolino", v překl. "slavonská", tedy pocházející z oblasti mezi řekami Drávou, Sávou a Dunajem, rozdělené v současnosti mezi Chorvatsko a Srbsko, dle druhé hypotézy z výrazu "s'ciale" či "s´cjale", v překladu cosi jako "terasovitá", tedy dávající nejlepší výsledky při pěstování na terasách a svazích.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou průměrně otevřené, vlnatě plstnaté, bělavě zelené. Dospělé listy jsou velké, pětiúhelníkové, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, horní výkroje jsou široké, otevřené až mírně překryté, s oblým dnem, dolní výkroje otevřené s oblým dnem až naznačené, centrální lalok listu je někdy sekundárně členěný. Líc listu je slabě puchýřnatý, řapíkový výkroj je otevřený až široce otevřený, ve tvaru U až široké U, rub listu je silně pavučinovitě ochmýřený. Hrozny jsou malé až středně velké, pyramidální s 1-2 křidélky, středně kompaktní, bobule malé až středně velké, mírně oválné, s tenčí, ojíněnou slupkou žlutozelené až zlatožluté barvy, s nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Růst je středně bujný, odrůda raší raně až středně pozdně, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává pozdně, sklízí se na přelomu září a října. Výnosy poskytuje průměrné. Cukernatost moštu je vysoká, jeho acidita průměrná. Vinařství Emilio Bulfon, specializující se na výrobu vín ze strarých, někdy až "obskurních" regionálních odrůd, z ní vyrábí delikátní, plné, dobře strukturované víno světle slámově žluté barvy s charakteristickým, intenzívním kořenitým a bylinným aroma bezového květu, zeleného pepře, žluté papriky a akátových květů, doplněným někdy tóny tropického ovoce, středně plného těla a vyvážené acidity. Po prvním roce se ovocité tóny vína vytrácejí a nastupuje například vůně květu pelyňku.
Literatura a internetové zdroje: 49,57,163, 176, 197, 200, A)VINO ok.it. Sciaglin [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.vinook.it/uva-e-vitigni/vitigni-bianchi/sciaglin.asp, B)Azienda Rinascita - Provincia di Pordenone. Aghedene [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.provincia.pordenone.it/sites/default/files/allegati/Valbiovit-2014.pdf.

Schönburger

29. října 2017 v 12:58 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Шонбургер (Rusko),Geisenheim 15-114, Gm 15-114, Schonberger, Schonburger, Schönburger Rosé
Původ a rozšíření: Schönburger je raná až středně pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, kříženenec odrůd Pinot noir x Pirovano 1 (Chasselas rosé x Muscat Hamburg)A, 163 z dílny německého šlechtitele Heinricha Birka (1939, IfR Geisenheim, Rheingau, zápis do německé listiny odrůd byl proveden roku 1980). V Německu byla odrůda vysazena roku 2007 na 21 ha, převážně v oblastech Rheinhessen a Rheinpfalz. Najdeme ji také na jihu Anglie (v hrabstvích Kent a Somerset, roku 2004 na 51,5 ha, vyrábějí se zde mimo jiné odrůdová šumivá vína), dále v Brazílii, v Itálii, v Kanadě (Britská Kolumbie), v USA (na západě států Washington a Oregon), v Austrálii a okrajově též v České republice. Název odrůdy je inspirován jménem hradu Schönburg při Oberweselu (Rheinland-Pfalz).
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně až silně bíle vlnatě plstnaté, slabě až středně silně pigmentované antokyany, zelenkavé, zčásti světle červenavě skvrnité. Mladé listy jsou pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, výrazně na okraji zoubkované, zelené s bronzovým nádechem, slabě růžově lemované, slabě plstnaté. Dospělé listy jsou malé až středně velké, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, tmavě zelené, na líci slabě až průměrně puchýřnaté, slabě zvlněné, zoubkování na okraji listu je středně výrazné, zoubky mají úzkou bázi, řapíkový výkroj je ve tvaru písmene V, úzce otevřený až uzavřený, vzácněji mírně překrytý. Žilnatina je takřka bez pigmentace antokyany. Hrozny jsou malé až středně velké, široce kuželovité, volnější až kompaktní, často s křidélky, bobule středně velké až větší, mírně oválné, světle růžovočervené až světle červené, s pevnou slupkou, s nezbarvenou dužinou jemně muškátové chuti, obsahující semena. Jednoleté réví je tmavě červenavě hnědé, světle hnědě žíhané. Růst je středně bujný až bujnější, letorosty vzpřímené, réví dobře vyzrává, odrůda raší i dozrává raně až středně pozdně, kvete středně pozdně, sklízí se obvykle asi 10-14 dní po odr. Reichensteiner a týden před odr. Kerner. Výnosy jsou stabilní. Hrozny jsou často napadány ptactvem. Robustní odrůda upřednostňuje teplé, ale ne suché polohy, chráněné před větrem, středně úrodné až úrodné, propustné, ne kamenité půdy s nízkým obsahem vápníku, zimnímu mrazu odolává dobře, netrpí příliš sprcháváním ani botrytidou, oidiu a peronospoře odolává mírně nadprůměrně. Hrozny dlouho vydrží na keři, ale acidita moštu se rychle snižuje, takže je třeba sklízet při aciditě 9-10 g/l, jinak víno ztrácí svěžest a ovocité aroma a začínají převládat muškátové tóny. Obecně je cukernatost moštu střední až vysoká, aciditá nízká. V Německu bylo v letech 1997-2002 dosaženo průměrného výnosu 12,7 t/ha při cukernatosti 84 °Oe a aciditě 6,3 g/l. Vhodná podnož je Börner, SO4 nebo Kober 5C pro normální půdy a 125 AA pro půdy, způsobující slabší růst, vhodnější je střední až delší řez na 5-6 (10) oček na m2.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou žlutozelené barvy, měkčí, aromatická, květnatě kořenitá, s tóny růží a muškátu, chudší na aciditu, typově připomínající tramíny.
Literatura a internetové zdroje: 26,71, 74, 75, 100, 163, 166, 168, 170, 171, 176, 181, 188, 199, 200, 201, 202, A)Die Kreuzungseltern deutscher Rebenneuzüchtungen im Fokus - Was sagt der genetische Fingerabdruck? Maul, E., et al. Deutsches Weinjahrbuch 2013 (64. Jahrgang), S. 128-142, ISBN 978-978-3800177837, *Winegrowers Supplies- Vine variety information. Pritchard, D. Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, UK [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm, *Geisenheimer Rebsorten und Klone [online, 2016-12-11]. Dost. z: http://www.hs-geisenheim.de/fileadmin/Dateien_Hochschule_Geisenheim/Forschung/Angewandte_Biologie/Rebenzuechtung/neue_Ertragssorten/Schoenburger.pdf.

Scheu, G.

29. října 2017 v 11:56 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Georg Scheu (1879-1949) byl významný německý šlechtitel a vinař, který se stal prvním ředitelem vinařské školky a později vinařského šlechtitelského ústavu v Alzey (Landesanstalt für Rebenzüchtung Alzey). Zabýval se zde m.j. výzkumem chlorózy a virových chorob révy, klonovou selekcí a také šlechtěním nových odrůd révy původu Vitis vinifera. Svou šlechtitelskou činnost prováděl G. Scheu, jak již bylo uvedeno, v Alzey (Rheinland-Pfalz), v letech 1909 až 1947. Z jeho dílny pochází několik velmi úspěšných a dodnes hojně pěstovaných kříženců, především odrůdy Faberrebe, Huxelrebe, Kanzler, Perle, Regner, Scheurebe, Septimer, Siegerrebe a Würzer. Například odrůda Scheurebe byla roku 2010 celosvětově pěstována na ploše 1.984 ha, Huxelrebena 607 ha, Siegerrebe na 120 ha200. Literatura a internetové zdroje: 26, 163, 166, 199, 200, A)Gesellschaft für Geschichte des Weines e.V [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.geschichte-des-weines.de/index.php?option=com_content&view=category&id=45&Itemid=83.

Savvatiano

29. října 2017 v 10:49 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma odrůdy Savvatiano: Σαββατιανό, Σταματιανό (Boiótie, Foikie), Σαββαθιανό (Rethymno), Περαχωρίτης, Περαχωρίτικο (Lefkada, Kefalónie, Arkádie, Corinthia, Achaia), Άσπρο (Boiótie), Κουντούρα άσπρη (Attika, Euboia, Magnesia), Τσουμπρένα άσπρο (Attika), Ντομπρένα (Aitólie, Achaia), Σακεϊκο (Pylia), Савватьяно (Rusko, Ukrajina), Aspro, Cephalonie, Condoura, Dobraina Aspri, Dombraina Aspri, Domraine Aspri, Dombrena Apri, Domvrena Aspri, Doubrena Lefki, Doumbraina Aspri, Doumpraina Lefki (Řecko), Doumprena Apri, Doumvrena Aspri (Francie), Doympraina Leyki, Kontoura Lefki, Koudoura Aspri, Kountoura Aspri, Ntomprena, Ntomprena Sakeiko, Perachorites, Perachoritico, Perachoritiko, Perachoritis, Sabates, Sabbathiano, Sakeico, Sakeiko, Savathiano, Savvatiano (Francie, cd. 1781), Savvatiano Perachoritiko, Stamatiano, Tsoumbrena Lefki (USA), Tsoumpraina Lefki, Tsoumprena, Tsoumprena Aspre
Synonyma odrůdy Doumpraina lefki: Δουμπραίνα λευκή, Ντομπραίνα άσπρη, Τσουμπραίνα, Μπρένα (Achaia), Brena, Dobraina Aspri, Dombraina Aspri, Dombrena Apri, Domprena Aspri, Domraine Aspri, Domvrena Aspri (Francie, cd. 340), Doubrena Lefki, Doumbraina Aspri, Doumbraina Lefki, Doumpraina Lefki, Doumprena Apri, Doumvrena Aspri (Francie), Doympraina Leyki, Ntompraina Aspri, Tsoumbrena Lefki, Tsoumpraina
Původ a rozšíření: Pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera slouží v Řecku v převážné míře k výrobě vína Retsina a pěstována zde byla roku 2001 na ploše cca 18.000 ha (roku 2010 je jinými zdroji uváděn údaj 9.920 ha)200. Jedná se patrně o nejpěstovanější odrůdu Řecka vůbec, zaujímá zde asi 15% plochy všech vinic. Nejhojnější je v prefekturách Aitólie, Attika, Boiótie, Euboia, Phocis, Fthiotida, na Kykladách, na ostrovech Paros, Samos, na poloostrově Peloponés, v Thesálii, ve Střední a Východní Makedonii a v Thrákii. Je velmi vhodná pro suché a teplé klimatické podmínky středního Řecka. Menší plochy této odrůdy jsou vysazeny též v Jihoafrické republice (roku 1992 na ploše 4,14 ha). Odrůda je považována za starobylou a původní řeckou odrůdu, ale zmínky ve starší ampelografické literatuře jsou poměrně kusé, uvádí ji například P. Viala a V. Vermorel (1905-1910)163. Dle výsledků analýzy DNA z roku 2010 je tato odrůda spontánním křížením odrůd Roditis x Karystino199. Soudí se, že název odrůdy je odvozen z řeckého výrazu "Σάββατο", který označuje sobotu, ale obecně také šabat, šábes, prostě den odpočinku v judaismu a v křesťanství, pravzor všech svátečních dnů168. Katalog odrůd VIVC uvádí v synonymice odrůdy Savvatiano i odrůdu Doumpraina lefki, pěstovanou na Peloponésském poloostrově, v prefekturách Achaia a Elida, ale Greek Vitis database a například i francouzský katalog INRA Montpellier obě odrůdy uvádějí samostatně, jejich genetickou rozdílnost dokládá též analýza DNA, provedená v Řecku roku 2000102. Odrůda Savvatiano se v Řecku stala jedním z rodičů některým novým moštovým odrůdám, patří mezi ně například odrůdy Licovrisi nebo Moshoragos163.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně až středně silně bíle vlnatě plstnaté, středně silně pigmentované antokyany, s červeným nádechem. Internodia jsou na ventrální straně zelená, někdy s červenými pruhy, na dorsální zelená s červenými pruhy, pupeny jsou bez pigmentace antokyany. Apikální listy jsou zelené s lehce narůžovělým až měďnatým okrajem, slabě až středně silně vlnatě plstnaté, první bazální list je zelený s bronzovými skvrnami, na rubu středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké, silné, pětilaločné se středně hlubokými až hlubokými výkroji bez zoubků, klínovité, na profilu ve tvaru V, líc listu je bez vrásek, slabě puchýřnatý, rub na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají úzkou bázi a obě strany rovné, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý či ve tvaru U až UV, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Bod napojení řapíku je slabě vínově červeně pigmentovaný antokyany, řapík je na zeleném základě vínově červený. Hrozny jsou středně velké až velké (20 až 30 cm, někdy i více než 500 g), protáhle válcovitě kuželovité s 1-4 křidélky, někdy rozvětvené, kompaktní až středně kompaktní, stopky jsou krátké a poměrně silné, částečně lignifikované, bobule jsou menší až středně velké (12-13 mm), okrouhlé až mírně oválné, bělavě zelené až žlutozelené, při úplném dozrání nažloutlé s jantarově žlutými skvrnami na osluněných líčkách, průměrně ojíněné, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou velmi sladké, jemně aromatické chuti, obsahující semena. Růst je středně bujný, odrůda raší středně pozdně, dozrává pozdně, 30 dnů po Chasselas. Preferuje krátký řez. Pozoruhodně dobře snáší sucho, houbovým chorobám odolává mírně nadprůměrně. Výnosy jsou vysoké, na úrodných, zavodňovaných půdách až 250 hl/ha.
Charakteristika vína: Odrůdová tichá vína se výrábějí především v prefektuře Attika, ve středním Řecku, v srdci kraje pro výrobu vína Retsina. Bývají světle žluté až zlatožluté barvy, suchá, s vysokým potenciálem alkoholu a s nízkým obsahem kyselin, často jim chybí finesa, ale v dobrých letech a z redukovaných sklizní mají svou kvalitu, pokud se hrozny časně a rychle sklidí a zpracují. V aroma se obvykle objevují florální a bylinné tóny, žluté ovoce, citrusové plody, pomerančové květy, u vyšších přívlastků i broskve. Nejlepší odrůdová vína pocházejí z vyšších poloh, z chudých, suchých půd. Jak již bylo uvedeno, převážná část sklizně hroznů této odrůdy je určena k výrobě vína "Retsina", kde v cuvée odrůdu Savvatiano pro zvýšení acidity někdy doplňují ještě odrůdy Assyrtiko a Roditis. Retsina má v Řecku tradici starší více než 3.000 let a je tak jedinečnou specialitou řeckého vinařství. Z antických dob se uchoval zvyk uzavírat amfory s vínem pomocí pryskyřice, která chránila víno před účinkem vzduchu. Aroma pryskyřice však přešlo do vína a jeho delší trvanlivost byla přisuzována právě účinku pryskyřice. Tento zvyk se uchoval až do dnešních časů, kdy se piniová pryskyřice přidává do vína již během kvašení (v množství asi 1.000 g/hl). Za nejlepší pryskyřici platí ta, která pochází z Attiky, Evie a Viotiky, ze stromu borovice alepská (Pinus halepensis). Retsina se v drtivé většině připravuje jako bílé víno, méně často také jako víno růžové. Vyrábí se odrůd Savvatiano, někdy i Assyrtiko a/nebo Roditis. Retsina patří mezi hlavní produkty řeckého vinařství a ve světě je velmi známá a oblíbená. V rámci Evropské unie bylo tomuto vínu přiděleno označení tradičního zpracování řeckého vína Tradicional Appellation. Protože je Retsina nejprodávanějším a nejznámějším řeckým vínem, je její vliv na ostatní řecká vína značný. Vysoce kvalitní řecká vína zůstávají neznámá a mnoho lidí hodnotí všechna vína této země, aniž by je chutnala, jako vína upravovaná pryskyřicí. Jako nejlepší destinace pro výrobu vín s názvem Retsina jsou uznávány prefektury Attika, Evia a Viotika ve vinařské oblasti středního Řecka, odkud pochází, jak již bylo řečeno, též nejkvalitnější piniová pryskyřice. Růžová varianta Retsiny se nazývá "Kokkineli".
Literatura a internetové zdroje: 10,26,28, 53, 100,101, 102, 103, 104, 105, 106, 107,120, 166, 168, 171, 176, 181, 188, 189, 199, 200, 202, *The Wines of Greece. Konstantinos Lazarakis. Octopus Publishing Group Ltd. London, 2005. ISBN 978-1-845-33620-2, *Genetic comparison of Greek cultivars of *Vitis vinifera* L. by nuclear microsatellite profiling. Lefort, F. et al. American Journal of Enology and Viticulture 52 (2) 101-108 (2001) [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/52/2/101.short, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Chloroplast microsatellite polymorphisms in *Vitis* species. Arroyo-García, R. et al. Genome 45 (6) 1142-1149 (2002) [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/10973761_Chloroplast_microsatellite_polymorphisms_in_Vitis_species, *Ликовриси - новый винный белоягодный сорт винограда Греции. Заманиди, П.К. Научный журнал КубГАУ, №50(6), 2009 года [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.vitiszamanidis.com/varieties/licovrisi.html, *Bank of Wine. Savvatiano. Τράπεζα Ελλ-Οίνων [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.bankofwine.gr/index.php?route=product/category&path=20_82.

Savagnin rose

29. října 2017 v 9:46 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Clevner, Drumin, Durbacher Clevner, Fourmenteau Rouge, Heiligenststeiner Clevner, H. Klevner, Klevner d´Heilegenstein, Livora, L. červená, Princ červený, Roter Traminer, Ryvola, Savagnin Rose (Francie, cd. 259, no. 1573), Savagnin Rosé non Musque, Tramín červený, Tramin Diseci, T. kořenný (mylně), T. Rdeci, Traminac Crveni, T. Rdeci, Traminer Rosé, T. Rot, T. Roz (Rumunsko), Tramini Piros
Problematika rodiny odrůd Tramín: Tramín patří do skupiny západoevropských odrůd (Proles occidentalis Negr.) Ty se vyznačují menším hroznem i bobulemi, slabším růstem a tenčím révím, které dobře vyzrává a odolává mrazu. Typické jsou pro ně i vína vysoké kvality s vysokým obsahem kořenitých a vonných látek. Tramín, nebo též Savagnin, jak je odrůda nazývána v regionech Jura a Franche-Comté v severovýchodní Francii, je odrůda s velmi dlouhou historií a navíc odrůda se značným sklonem k tvorbě mutací. Jako u každé takové odrůdy (jmenovat můžeme například rodinu odrůd odrůd Pinot, Trebbiano či odrůdu Gouais blanc) se u ni během staletí vegetativní reprodukce vyvinulo několik různých forem (mutací, klonů), rozdílných so co barvy bobulí, aroma, tvaru a rozměru listů, hroznů atd. Některé z těchto forem máme dnes sklon považovat za samostatné odrůdy, například Gewürztraminer v Alsasku, v italském regionu Südtirol/Trentino-Alto Adige a v Německu, Heida či Païen ve Švýcarsku (odtud pochází i odrůda Tramín bílý, pěstovaná za hraběte Šporka na zámku Kuks pod názvem Brynšt a dnes zde opět na malé ploše vysazená), Traminer weiss v Německu, Traminer aromatico v regionu Südtirol/Trentino-Alto Adige v Itálii. Analýza DNA prokázala, že všechny tyto formy mají stejný genetický základ s pouze nepatrnými rozdíly na úrovni klonůA. Přes výše uvedené, a nebo právě proto, nám nic nebrání, rozlišovat po vzoru rodiny odrůd Pinot tradičně alespoň odrůdy Tramín bílý a Tramín červený, popřípadě postupovat tak jako ve Francii, kde jsou v "Le catalogue des vignes cultivées en France" zapsány samostatně odrůdy tři, a sice Gewürztraminer, Savagnin rose a Savagnin blanc30.
Původ rodiny odrůd Tramín: Rodina odrůd Tramín má podle nejnovějších genetických výzkumů poměrně blízko k volně rostoucí révě lesní (Vitis vinifera ssp. sylvestris) a je pravděpodobně nahodilým křížencem dvou ještě starších, neurčených a dnes již patrně neexistujících odrůd, popřípadě křížencem odrůdy z rodiny Pinot a neznámé, patrně již neexistující odrůdyA. Dlouho se předpokládalo, že místem původu odrůdy je sever Itálie, konkrétně region Südtirol/Trentino-Alto Adige, kde se nachází obec jménem Tramin (Tramino, Termeno). Odtud se odrůda měla šířit do Švýcarska, Německa, do prostoru Střední Evropy a do Francie. Legendu o původu odrůdy rozšířil patrně německý botanik Hieronymus Bock v knize "Kreutterbuch" z roku 1539. První bezpečně prokázaná zmínka o "vini de Traminne" (vínech z města Tramin/Termeno) pochází sice již z roku 1242 z Bolzana a později se takové zmínky objevují stále častěji, ale vína nikdy nebyla vyráběna z žádné z rodiny odrůdy Tramín. Ještě počátkem 20. století pěstoval v této obci odrůdu z této rodiny (patrně Gewürztraminer) pouze jediný pěstitel, oblíbena zde začala být až po první světové válce. Dnes je zde sice pěstována hojně, ale jde pouze o marketingový tah, Tramín z obce Tramin se prostě lépe prodává. Na severu Itálie neexistují ani žádná lokální synonyma odrůdy, která by zde musela vzniknout, kdyby se tu odrůda pěstovala po staletí. Další ampelografové kladli postupně původ odrůdy na území dnešního Maďarska, Rakouska či do jihovýchodní Evropy. Nejnověji, dle názoru švýcarského ampelografa Dr. José Vouillamoze, odrůda pochází z oblasti mezi severovýchodní Francií a jihovýchodním Německem, důkazy nachází v genetickém profilu odrůdy v porovnání s profilem a místem původu autochtonních odrůd, kterým je Tramín rodičovskou odrůdouA. Ve Francii je zmiňován Tramín už ve 14. století pod synonymem Savagnin a od 16. století do napoleonských válek bylo jeho pěstování značně rozšířeno. V Alsasku zůstal významnou odrůdou, patří mezi sedm ušlechtilých (noble) odrůd Alsaska. Z Francie se pravděpodobně šířil na východ, v regionu Falc, v Německu je zmiňován už v 16. století, v obci Rhodt unter Rietburg se dokonce nachází dosud nejstarší produkční vinice, osázená odrůdou již před 400 lety!136.
Mutace a klony rodiny odrůd Tramín: Odrůda Gewürztraminer (Tramín kořenný) je dnes považována za aromatickou mutaci odrůdy Savagnin rose (Traminer rot, Tramín červený), ta je pro změnu barevnou mutací odrůdy Savagnin blanc (Traminer weisser, Tramín bílý). První zmínka o odrůdě Gewürztraminer pochází z roku 1827 z oblasti Rheingau, Johann Metzger ji zde označuje za vzácně pěstovanou. Je pravděpodobné, že k mutaci této odrůdy došlo v Německu, v oblasti Rheinland-Pfalz, protože ve Francii, v Alsasku roku 1886 ji zmiňuje Oberlin s tím, že pochází z oblasti "Palatinat" tedy Falc. Savagnin blanc musqué (Tramín muškátový) má hrozny jantarové barvy a intenzivnější, zřetelně muškátový buket. Dále už pouze zmiňme mutace odrůdy, uvedené samostatně v katalogu VIVC, jsou jimi odr. Traminer gelb (Tramín žlutý), Traminer gris (Tramín šedý) a tetraploidní klon odrůdy Traminer rot. Na vinicích se dále nehojně vyskytuje mutace Tramínu s růžově zbarvenou dužinou.
Problematika odlišování "taxonů" Tramín červený, Gewürztraminer a Savagnin rose: Tramín červený, v německy mluvících oblastech nazývaný Traminer rot, měl být historicky pěstován v zemích bývalého východního bloku a měl se vyznačovat červenou barvou bobulí a umírněnou kořenitostí. Gewürztraminer, nazývaný u nás Tramín kořeněný či kořenný, měl být pěstován v západoevropských zemích, měl mít červenošedou barvu bobulí a vyšší kořenitost. Oba taxony byly různými ampelografy v různém období považovány za samostatné odrůdy, mutace či klony, místy dokonce převládl názor, že jde pouze o stanovištní rozdíly, na které jedna a táž odrůda výrazně reaguje. Navíc dnes, kdy lze u nás (a podobně v zemích bývalého východního bloku) po období horoucího vysazování vinohradů před vstupem do EU a shánění klonů odrůd z různých zdrojů, oblastí a populací mnohdy jen těžko odlišit, o kterou z těch dvou jmenovaných pseudoodrůd vlastně jde, zdá se být odlišování těchto zmíněných "taxonů" bezpředmětné. Soudě ovšem dle typu vyráběných vín, je u nás dnes pěstován v podstatě pouze taxon Gewürztraminer. Taxon Savagnin rose je pěstován takřka výlučně v Alsasku (roku 2006 na 42,5 ha) a v německém Bádensku, v okolí Durbachu, kde se nacházejí nejrozsáhlejší osazené plochy. Má sliznatou až rozplývavou, sladkou dužinu neutrální chuti, bez klasického, florálně-kořenitého aroma. Dalším rozdílem od odrůdy Gewürztraminer je průsvitná slupka bobulí při zaměkání, tedy zabarvování bobulí (francouzsky "veraison"). Odrůdová vína jsou zlatožlutá, plná, často s vyšším obsahem zbytkového cukru a alkoholu, ale jsou spíše neutrálního typu, v aroma nenajdeme kořenité a florální tóny, typické pro vína Gewürztraminer. V Alsasku vyráběné víno "Klevener de Heiligenstein" pochází právě z hroznů odrůdy Savagnin rose. Podle této charakteristiky se naskýtá otázka, zdali lze do synonymiky odrůdy Savagnin rose zařadit i původní, východní, nearomatický typ Tramínu, tedy taxon Tramín červený a odlišit je tak od taxonu Gewürztraminer (Tramín kořenný). Pokud ovšem nahlédnete do katalogu francouzských odrůd30, je zde název "Tramin cerveny" uveden v synonymice taxonu Gewürztraminer, francouzi patrně tímto reagují na dnešní typ Tramínu, u nás nejčastěji pěstovaný (Gewürztraminer), nebo předpokládají, že nejsme zemí bývalého východního bloku J a nearomatický typ se u nás nikdy nepěstoval.
Původ a rozšíření odrůdy Savagnin rose: Raná moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná takřka výlučně v Alsasku (roku 2011 na 45 ha, ve Francii byl toho roku registrován jeden klon odrůdy)30 a v Německu, v regionu Bádensko, v okolí Durbachu, kde se nacházejí nejrozsáhlejší osazené plochy. Zde je pěstována pod synonymním názvem Durbacher Clevner, což léta vedlo k domněnce, že ji roku 1780 velkovévoda Carl Friedrich Badenský přivezl z italského města Cleven (dnešní Chiavenna). Ve skutečnosti pochází ze Schloßbergu, z vinařské obce Rhodt unter Rietburg (region Pfalz), kde byla pěstována společně s odrůdou Gewürztraminer. Na malých plochách najdeme tuto odrůdu také ve Švýcarsku, na úpatí vyvýšeniny Mont Vully v kantonech Freiburg a Waadt. Název odrůdy, stejně jako název skupiny odrůd Sauvignon svědčí o tom, že odrůdy byly v době vzniku názvu považovány za selekci divoké révy ("sauvage" znamená v překladu z francouzštiny "divoký"). Adjektivum rose znamená v překladu z francouzštiny samozřejmě "růžový". Tolik alespoň obecně přijímaná teorie. Jiný pohled na vznik tohoto názvu (a mnoha jiných) zastává Andreas Jung, který uvádí, že názvy či synonyma některých odrůd, známých již v antických dobách, často vycházejí z jejich (někdy i původního) místa pěstování, takže příkladně název Alan(t)termö lze rozložit na základ Alan-Thor-Moerh ve významu "réva Alanů, Taurisků (Thor-Ruk, snad též Thráků) a Mórů (Moerh, Maurů, původem ze severu Íránu)", tedy původem kavkazských národů, později obývajících Pannonii, název Alascony označuje révu antických Helisků (Lýkové a Lýdové, Hal-Lykier, Galli-Leuker, Gallego), obyvatelů severních Karpat, původem z Anatolie (keltského kmene, jehož jméno dalo mj. základ názvu Galície). Jejich předky byli to mimochodem Chetité, původem indoevropský národ, který právě v Anatolii založil ve druhém tisíciletí př. Kr. mocnou říši a jména jejich kmenů Palai, Hatti a Luwier (tvary těchto jmen se napříč obdobím a jazyky velmi liší, namátkou Chatejci, Hetejci, Hittites, Hittite, Hethiter a Lýkové, Lugier, Leukern, Lykern, Lesgiern, Lukka) se dodnes promítají do názvů států, přes jejichž území tyto kmeny putovaly zpět do Evropy již jako galské (keltské). Řecko, tedy Helada (Heloten), Lužice (Lausitz), Valašsko (Wallachen), Polsko (Pol-Lakken), Itálie, tedy Faliskové (Phal-Lisker), Italikové (Hit-Hal-Leuker), alpské kmeny (Vindelikové), jihoněmečtí Volskové, Welšané (Wol-Lukka), Lucembursko (Lucilinburhuc, Lukka-Halin-Berigh), všechny tyto národy a lokality mají dodnes ve svých jménech a názvech tento prastarý základ. Podobné ovšem platí (či jako jedna z alernativ výkladu vzniku názvu platit může) i o jiných názvech odrůd, namátkou názvy "muškát", "sylvánské", "muscadet", "morillon". Morillon mohla být réva Mórů (Moerh, Maurů, původem ze severu Íránu), z tohoto názvu se mohl vyvinout název Mourlon a později Melon (více viz. A. Jung)C. Zde je ovšem nutno připomenout, že mluvíme o původních názvech, nikoli o dnešních odrůdách, pod těmito názvy pěstovaných, názvy samotné jsou totiž v synonymice mnoha dnes pěstovaných odrůd a nelze s jistotou tvrdit, že byť jen jediná z nich je identická s odrůdou, která tento název původně nosila (pozn. aut.). Názvy Savagnin a Sauvignon považuje Jung za odvozené ze společného kořene Sevan(in), ve Francii později upraveného na Selvan(in) a Servan(in) a vztahovat by se měly k antickému vinařskému regionu Schirwan (Servan) a k předkům dnešních Srbů, případně národa Sorbů ze severu Íránu, zatímco výraz Savan (Sewan, Saban) by mohl být odvozen také od názvu království Sophene či kmene Sabinů (Sophener), kteří měli dát název mj. i jezeru Sevan v ArméniiB. Tak jen si vybrat, která teorie je více "divoká" J
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou bíle vlnatě plstnaté, bělozelenkavé s karmínovým nádechem, mladé listy jsou žlutavé, slabě vlnatě plstnaté. Dospělý list je stejný jako u odr. Gewürztraminer, malý, okrouhlý, někdy nečleněný, většinou mělce třílaločnatý, plně vyvinuté, osluněné listy jsou až pětilaločné se středně hlubokými horními a mělkými dolními výkroji, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi. Čepel listu je slabě vrásčitá a zvlněná, spodní strana je slabě plstnatá. Řapíkový výkroj je lyrovitý, úzce otevřený až překrytý, řapík je krátký, zelený. Hrozny jsou malé, válcovitě kuželovité, kompaktní, s velmi krátkou stopkou, s malými, okrouhlými, růžovými až červenošedými bobulemi se silnou slupkou. Dužina je sliznatá až rozplývavá, sladká, neutrální chuti, bez klasického, florálně-kořenitého aroma. Dalším rozdílem od odr. Gewürztraminer je průsvitná slupka bobule v období zabarvování bobulí (franc. veraison). Odrůda má středně bujný růst, listovou plochu zahuštěnou množstvím zálistků. Raší raně, současně s Chasselas, kvete raně, dozrává raně až středně pozdně, 10-14 dní po Chasselas, výnosy dává nízké. Odolnost proti houbovým chorobám je průměrná, dobře odolává hnilobě hroznů, takže hrozny mohou zůstat na keři až do prosince, je o něco citlivější vůči oidiu. Odrůda vyžaduje nejlepší polohy a dobré, záhřevné půdy, vyhovují jí půdy jílovité a půdy s vyšším obsahem vápníku.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou zlatožlutá, plná, často s vyšším obsahem zbytkového cukru a alkoholu, ale jsou spíše neutrálního typu, v aroma nenajdeme kořenité a florální tóny, typické pro vína odrůdy Gewürztraminer (tedy našeho dnešního Tramínu červeného). V Alsasku prodávané víno "Klevener de Heiligenstein" je vyráběno právě z odrůdy Savagnin rose. Literatura a internetové zdroje: 9, 10, 13, 26, 28, 30, 35, 53, 100, 135, 136, 163, 166, 176, 188, 199, 200, A)Origine del Gewürztraminer: il DNA incontra la storia. Dr José Vouillamoz. Università di Neuchâtel, Svizzera, 2012 [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.suedtirolwein.com/media/4cec1f17-de66-4e13-9e75-9befd75d2a7c/jose-vouillamoz.pdf, B)Historische Rebsorten. Andreas Jung. Grünfränkisch [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/weissweinsorten/gruenfraenkisch/, *Valais du Vin [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://valaisduvin.com/2012/05/06/le-paien-en-valais-2/, *Vins-Geneve [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://www.vins-geneve.ch/cepage/Savagnin%20blanc, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *A single pair of parents proposed for a group of grapevine varieties in northeastern France. J.E. Bowers, R. Siret, C.P. Meredith. University of California, Davis, USA a P. This, J.-M. Boursiquot, INRA Montpellier, Francie [online, 2016-12-13]. Dostupné z: http://ecaaser3.ecaa.ntu.edu.tw/weifang/ishs/pap1.files%5Csample.pdf.

Sauvignon gris / Sauvignon šedý

28. října 2017 v 10:19 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Fié, Fié Gris (údolí Loiry), Poitou, Sauvignon Gris (Francie, cd. 301, no. 1567), Sovignion Gris (Bulharsko), Surin Gris, Surin du Poitou (Loir-et-Cher)
Původ a rozšíření: Sauvignon gris je moštová odrůda původu Vitis vinifera, mutace odr. Sauvignon blancA, 30, pěstovaná roku 2011 na 660 ha ve Francii30, v Akvitánii, v oblasti Bordeaux a pravděpodobně odtud také pocházející. Ve Francii je roku 2014 k dispozici jeden registrovaný klon odrůdy. Odrůda je pěstována také v Německu, v oblastech Baden, Pfalz a Mosel, u nás ji najdeme pod názvem Sauvignon šedý pouze ojediněle na Znojemsku, Znovín Znojmo ji pěstuje především na viniční trati Staré vinice v katastru obce Havraníky. Dále je tato odrůda uváděna též ze Švýcarska (kanton Ženeva, roku 2009 na 5,46 ha), z Řecka, z Chile a z Kalifornie (Chalk Hill AVA), mezi pěstovanými odrůdami ji udávají také Uruguay a Nový Zéland.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Katalog VIVC samostatně uvádí odrůdy Sauvignon rosé (Francie, r. 1999 na 1,83 ha) a Sauvignon rouge (Francie, r. 1999 na 17,33 ha, Německo, r. 2004 na 1 ha), mutace odrůdy Sauvignon blanc163 a patrně mezní, přechodové stavy odrůdy Sauvignon gris. V Itálii je registrován tetraploidní klon odrůdy Sauvignon blanc (4N), katalog VIVC jej uvádí samostatně. Odrůdy Sauvignon musqué, Sauvignon précoce, Sauvignon violet a Sauvignon noir se na vinicích prakticky nevyskytují, jejich původ není jistý. Sauvignon super je v ČR doposud neregistrovaný kříženec Müller Thurgau x Sauvignon blanc šlechtitele Jaroslava Horáka (MTxSB 3/21). Odrůda, uvedená v katalogu VIVC pod názvem Sauvignon piccolo (faux) je dle výsledků analýzy DNA z roku 2012 křížencem odrůd Meslier petit x Muscat fleur d'oranger199. Dále zde jsou uvedeny dvě sesterské odrůdy s názvy Sauvignon Cita a Sauvignon Gryn, registrované roku 2013 v Německu, kříženci odrůd Sauvignon blanc x Ryzlink rýnský (1969, Weinsberg, Německo). K názvu odrůdy viz.odr. Sauvignon blanc.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně vlnatě plstnaté, s lehkým červeným nádechem, mladé listy jsou žlutavé s bronzovým nádechem, slabě plstnaté. Dospělé listy jsou malé až středně velké, okrouhlé, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, na okraji silně zvlněné, tupě, středně výrazně zoubkované, líc je drsně puchýřnatý, řapíkový výkroj úzce otevřený až (většinou) překrytý s průsvitem, s oblým až ostrým dnem. Hrozny jsou malé, válcovité, kompaktní, stopka krátká, částečně až silně lignifikovaná, bobule malé, mírně oválné, růžové až světle červené, se silnou, průměrně až silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou dužinou jemně "sauvignonové" chuti, obsahující semena. Odrůda raší 10 dní po Chasselas, proto uniká pozdním jarním mrazům, dozrává středně pozdně, 14-18 dnů po Chasselas (20-25 dní)136, 176. Růst je velmi bujný, výnos je ale omezený silným sklonem ke sprchávání a pohybuje se kolem 60-70 hl/ha. Odolnos vůči oidiu a peronospoře je průměrná, hrozny mají sklon ke hnilobě. Od odrůdy Sauvignon blanc (Sg) se odrůda liší mj. též nižšími výnosy, vyšší cukernatostí a nižší aciditou moštu a méně výrazným aroma. Odrůdová bílá vína jsou světle slámově žlutá, plná, v aroma jemnější, než Sg, s mírně vyšší aciditou, s vysokým potenciálním obsahem alkoholu, hrozny jsou proto velmi vhodné k výrobě vín nejvyšších přívlastků. V buketu vín se objevuje grapefruit a květ zimostrázu, mučenka, mango a liči, doplněné nádechem toastů a kouře, v chuti mentol a pomeranče. Vinařství Schloss Thorn na jihu Mosely připravuje zajímavé, světle lososově zbarvené víno.
Literatura a internetové zdroje:26, 28, 29, 30, 46, 120, 136, 163, 166, 168, 176, 188, 199, 200, A)Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Bordeaux Gazette. 5ème édition du Concours Mondial du Sauvignon. Publié le 24 janvier 2014 [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.bordeaux-gazette.com/5eme-edition-du-Concours-Mondial.html, *The Wine Cellar Insider. Sauvignon Gris Wine Grapes, Flavor, Character, History [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.thewinecellarinsider.com/wine-topics/wine-educational-questions/grapes-for-wine-making-flavor-characteristics-explained/sauvignon-gris-wine-grapes-flavor-character-history/, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Sary Pandas

28. října 2017 v 10:15 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Сары пандас (Rusko, Ukrajina), Sarah Pandas, Sari Pandas, Sary Pandass (Francie, cd. 2656), Sary Pandasse
Původ a rozšíření: Sary Pandas je autochtonní, starobylá, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles balcanica Negr.), komerčně pěstovaná dnes již pouze na poloostrově Krym, odkud patrně i pochází, na starých vinicích v okolí města Sudak. Poprvé je odtud písemně zmíněna již roku 1803A. Je uvedena v soupisu odrůd Ukrajiny a je doporučena k pěstování na jižním pobřeží poloostrova Krym. Slovo "sary" v názvu odrůdy znamená "žlutý", slovo "Pandas" je patrně jméno či příjmení (osoby, která odrůdu jako první pěstovala či rozšířila v dané lokalitě)96.
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Letorosty rašící (20 cm): vrcholky jsou otevřené, silně plstnaté, bělavě zelené s hnědými až hnědorůžovými okraji, apikální listy jsou silně plstnaté na obou stranách, bělavě zelené s růžovými okraji, bazální listy jsou slabě plstnaté, světle žlutozelené s bronzovým nádechem či skvrnami. Dospělé listy jsou středně velké až velké (17-22 x 16-19 cm), protáhle pentagonální, mírně miskovitě prohnuté až s podehnutými okraji, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, horní jsou většinou otevřené, někdy uzavřené až mírně překryté s lyrovitým až trojúhelníkovým průsvitem, s oblým až zaostřeným dnem, dolní jsou otevřené až úzce otevřené s oblým dnem, někdy pouze naznačené, řapíkový výkroj je mělký, otevřený, klenutý či lancetovitý s oblým až zaostřeným dnem (tomu ovšem příliš neodpovídá foto listu), líc listu je světle zelený, průměrně puchýřnatý, matný, rub listu je pavučinovitě ochmýřený a štětinkatý, žlutozelený. Zoubky na okraji listu jsou výrazné a mají konvexní strany. Žilnatina listu je na líci slabě růžově pigmentovaná antokyany. Řapík listu je kratší, než střední žíla listu, na zelenohnědém základě je světle červeně pigmentovaný. Hrozny jsou středně velké (14-17 x 11-13 cm, 280 g), válcovité s křidélky až válcovitě kuželovité, středně kompaktní, stopky průměrně lignifikované, bobule středně velké (17 mm), okrouhlé, bělavě žluté, s tenkou, průměrně ojíněnou, světle hnědě tečkovanou slupkou, s pevnější, spíše chruplavou, nezbarvenou dužinou odrůdové chuti. Stopečky jsou 6 mm dlouhé, tenké, mírně bradavčité. Semena jsou (1) 2-3 (4) v dužině, oválná, 6-7 x 3-4 mm, světle hnědá. Jednoleté réví je na internodiích šedožluté, nodia jsou nepatrně tmavší. Odrůda raší ve třetí dekádě dubna, kvete v první polovině června, zaměká ve druhé dekádě srpna, dozrává ve třetí dekádě září, vegetační cyklus trvá 150-166 dní. Růst je středně bujný s polovzpřímenými letorosty, réví dobře vyzrává, výnosy jsou vyšší, 3,1 kg na keř, 7-13,5 t/ha, doporučené je zatížení 60 oček na keř. Odrůda je vhodná k pěstování na jižním pobřeží poloostrova Krym, v prohřátých půdách a v dobře exponovaných polohách, vyžaduje však dobré opylovače, houbovým chorobám odolává mírně podprůměrně, špatně odolává obaleči, dobře naproti tomu zimním mrazům. Cukernatost moštu je 20-22 % při aciditě 6-8 g/l. Hrozny slouží k výrobě osobitých dezertních bílých vín jantarové barvy s výrazným buketem medu a s kořenitým aroma.
Literatura a internetové zdroje: 26, 96, 100, 163, 176, 199, A)Wine Grapes-A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J.et al. Allen Lane, 2012, *Genetic Profiling of Moldavian, Crimean and Russian Cultivars of Vitis Vinifera L. with Nuclear Microsatellite Markers. Lerort, F. et al. 2003 [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.vitis.ru/pdf/abs_bord.pdf, *Azərbaycanın aborigen və introduksiya olunmuş üzüm sortları. T.M.Pənahov, V.S.Səlimov. Bakı, 2008 [online, 2016-12-12]. Dostupné z: www.anl.az/el/p/pt_aa&ions.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство [online, 2016-12-12]. Dostup. z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Sary Kokur

28. října 2017 v 10:13 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Сары кокур (Rusko, Ukrajina), Kokur Szarue (VIVC), Kokur Szarü (Maďarsko)
Původ a rozšíření: Sary Kokurje středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd (proles orientalis, subproles caspica Negr.), pěstovaná dnes již velmi vzácně na poloostrově Krym, na starých vinicích v okolí města Sudak. Slovo "sary" v názvu odrůdy znamená "žlutý", slovo "Kokur" je patrně jméno či příjmení (osoby, která odrůdu jako první pěstovala či rozšířila v dané lokalitě)96. Původ této odrůdy je neznámý, odrůda není přímo příbuzná dalším odrůdám s názvem KokurA.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, stejně jako apikální listy zelené s měďnatým nádechem, řídce plstnaté, bazální listy jsou bronzově zbarvené. Dospělé listy jsou středně velké až velké, okrouhlé, mírně miskovitě prohnuté, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, horní výkroje jsou otevřené až uzavřené s lyrovitým průsvitem, s oblým až zaostřeným dnem, dolní jsou otevřené, často ve tvaru V, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru UV až lyrovitý se zaostřeným dnem, někdy uzavřený s eliptickým průsvitem, líc listu je zvlněný, slabě mřížkovitě vrásčitý až hladký, rub listu je lysý. Řapík je nestejnoměrně vínově červeně pigmentovaný, stejně jako žilnatina v místě napojení řapíku na líci listu. Hrozny jsou středně velké (310 g), válcovitě kuželovité s křidélky, někdy rozvětvené, středně kompaktní až kompaktní, bobule středně velké, oválné, žlutozelené s charakteristickou hnědou tečkou na líčku (hilum), s tenkou, středně pevnou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, rozplývavou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda raší ve druhé polovině dubna, kvete v první polovině června, zaměká ve druhé dekádě srpna, dozrává ve druhé dekádě září. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou vyšší, 4,3 kg na keř, doporučené zatížení je 60 oček na keř. Odrůda je vhodná k pěstování v podhorských oblastech poloostrova Krym, je velmi citlivá vůči houbovým chorobám, podprůměrně odolává mrazu (-15 až -18 °C). Cukernatost moštu je 17-22 % při aciditě 5-6 g/l. Hrozny slouží lokálně k výrobě cuvée bílých vín.
Literatura a internetové zdroje: 96, 100, 163, 202, A)Genetic Profiling of Moldavian, Crimean and Russian Cultivars of Vitis Vinifera L. with Nuclear Microsatellite Markers. Lerort, F. et al. 2003 [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.vitis.ru/pdf/abs_bord.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Sárfehér

28. října 2017 v 10:09 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Alfoeldi Feher, Alfoeldi Szoeloe, Alföldi Fehér, Alföldi Szölö, Alfoeldietraube, Alfoelditraube, A. Weiss, Batai, Sárfehér (Francie, cd. 1614), Sperlin, Spirlin, Szagos, Szagos Sarfeher, Szige, Vizesfeher, Zsige
Původ a rozšíření: Sárfehér je starobylá, autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica)E, pěstovaná dnes nepříliš hojně Maďarsku, v severní části Zadunají. Před révokazovou kalamitou byla charakteristickou pro oblasti Somló, Neszmély a SzekszárdE. Ve středověku to byla důležitá odrůda révy v okolí Šoproně, svědčí o tom zachovaná darovací smlouva z roku 1230166. Z moderních ampelografů odrůdu mezi prvními uvádějí H.W. Dahlen (1882), H. Goethe (1887) a P. Viala a V. Vermorel (1905-1910)163. Dle výsledků analýzy DNA z roku 2012 je tato odrůda křížencem odrůdy Francuse s neznámou odrůdou199. Název odrůdy: Původ názvu odrůdy "sárfehér" bývá někdy vykládán i tak, že velké bílé (fehér) hrozny jsou těžké a ulpívají na keři jako bahno (sár)A, D, pravděpodobnější ale je varianta, že tento název je odvozen od barvy bobulí a výraz "sár" tak odkazuje na hnědožlutou až jantarovou barvu osluněných líček vyzrálých bobulíE.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Moštová a stolní odrůda Izsáki sárfehér (H) pochází z Karpatské kotliny, pravděpodobně z regionu Alföld a dnes je pěstována právě v regionu Alföld, ve vinařské oblasti Kunság, v okolí Kecskemétu, především v obcích Ágasegyháza, Izsák a Nagykőrős, roku 2008 na ploše 1.634 hektarů163. Není s odr. Sárfehér identická a patrně jí není ani přímo příbuzná68, B, C, 199. Mutací odrůdy Izsáki sárfehér vznikla odrůda Izsáki piros, pouze velmi vzácně pěstovaná v Maďarsku163. Název Sárfehér se vyskytuje též v synonymice odrůd Izsáki sárfehér, Juhfark, Berbecel, Honigler (Mézes fehér) a Vitouska Garganija, ale i tyto odrůdy katalog VIVC a další maďarské ampelografické zdroje uvádějí samostatně68, B, C, 163. Varietou či biotypem odrůdy Sárfehér by mohla být odrůda, označovaná jako Sárfehér (Somló)66, 202, kterou katalog VIVC vůbec nezmiňuje. Odrůda Sárpiros není barevnou mutací odrůdy Sárfehér, tyto dvě odrůdy nejsou geneticky identickéE. Dále se dostáváme k odrůdě, pěstované historicky (a ještě dnes velmi vzácně k objevení na starých vinohradech) na Strážnicku pod názvem Frašták10, 108 (též Kadarka bílá, poskytovala zde tvrdá stolní vína, vhodná pro zahnání žízně v horkých letních dnech), tu pod názvem Frastak samostatně uvádí katalog VIVC163, kdysi byla chybně považována za mutaci odrůdy Kadarka kék9 a daleko spíše, než s odrůdou Kadarka fehér ji můžeme ztotožnit s odrůdou Izsáki sarfehér, stejně jako odrůdu, pěstovanou pod názvem Kadarka biela (Cetínske biele) vzácně na starých vinicích slovenské obce Veľký CetínF (tato odrůda je popsána u odrůdy Izsáki sarfehér, dále viz. tato odrůda).
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně vlnatě plstnaté, velmi slabě pigmentované antokyany až bez pigmentace. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené. Internodia jsou na obou stranách zelená. První bazální list je zelený, na rubu středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou silné, okrouhlé, zkroucené, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji bez zoubků, líc je velmi slabě vrásčitý a slabě až středně silně puchýřnatý, žilnatina je světle zelenožlutá, bez pigmentace antokyany, rub je na ploše silně plstnatý, na žilnatině středně silně štětinkatý, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, zoubky na okraji listu mají obě strany konvexní. Plodnost bazálních pupenů je nižší. Hrozny jsou středně velké až větší, volnější, méně často středně kompaktní, válcovité s 1-2 křidélky, stopka krátká, bobule jsou menší až středně velké, okrouhlé, bělavě žluté, na osluněných líčkách při úplném vyzrání jantarově až hnědavě skvrnité, s tenkou, transparentní slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou sladké, jemně muškátové chuti, obsahující semena. Odrůda poměrně dobře odolává houbovým chorobám a škůdcům, ale je velmi citlivá na vlhké a větrné počasí v období květu, hrozny také snadno podléhají hnilobě. Odrůda raší raně, zaměká a dozrává raně až středně pozdně. Odrůdová vína jsou kvalitní, ale poměrně vzácná, dnes tvoří hrozny v oblasti Somló spíše součást cuvée vín s odrůdami Furmint a Juhfark. Staré záznamy ukazují, že tomuto tradičnímu cuvée oblasti Somló dodávala odrůda Furmint eleganci a harmonii, kyselinky Juhfarku tvořily páteř vína a Sárfehér dodával bohatou vůni.
Literatura a internetové zdroje: 9, 26, 66, 68, 100, 163, 166, 176, 199, 202, A)Arany Sárfehér. Sárfehér szőlőfajta származásának rövid története [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.aranysarfeher.hu/modules.php?name=Arany_Sarfeher, B)Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. G. Halaszi, A. Veres, P. Kozma, E. Kiss, A. Balogh, Z. Galli, A. Szöke, S. Hoffmann a L. Heszky. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, C)Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf, D)Dávno pestované odrody viniča Kadarka biela - Cetínske biele. Pospíšilová, D. et al. In: Vinič a Vino, 6/2010 [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.vinicavino.sk/wp-content/uploads/2011/01/VINICaVINO_06_2010_vnutroCS4.pdf, E)Differentiation of grapevine (Vitis vinifera L.) conculta members based on molecular tools. Bodor, P. et al. Biotechnology & Biotechnological Equipment, Vol. 28, No. 1, 14-20, 2014 [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13102818.2014.901666, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Hungaricum Borszalon [online, 2016-12-12]. Dostupné z: http://hungaricumborszalon.hu/szoloadatlap/szolo/1.

Şarba

28. října 2017 v 9:04 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Sarba (Francie, cd. 3423)
Původ a rozšíření: Şarba je moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle analýzy DNA z roku 2012 kříženec odrůd Ryzlink vlašský x Muscat Hamburg (Gh. Popescu, M. Oslobeanu, I. Poenaru, M. Baditescu, Research and Development Station for Viticulture and Oenology Odobeşti-Vrancea, Rumunsko). Šlechtitelé uvedli, že jde o spontánní opylení odr. Ryzlink vlašský92, někdy bývá jako otcovská odrůda mylně uváděna i odr. Tămâioasă Românească (Muscat á petits grains blancs)A. Odrůda Şarba byla v Rumunsku schválena roku 1972, roku 2010 zde byla pěstována na ploše 284 ha163, především v regionu Vrancea, v okolí města Odobeşti.
Název odrůdy je též názvem lidového tance (sârba, též sîrba), ve významu "srbský", tento tanec bývá předváděn v kruhu, linii či ve dvojicích a je populární nejen v Rumunsku, ale též v Ukrajině, Maďarsku, Polsku (Goralé) či mezi evropskou židovskou komunitou. Rumunské zdroje uvádějí, že inspirací názvu odrůdy je vrch Culmea Șarbei, nejvyšší místo regionu Vrancea, skýtající nádherný výhled na několik set metrů hluboké rokle údolí řeky MilcovA.
Charakteristika odrůdy a vína: (F, mylně)26, 163 (H)92, A, B Vrcholky letorostů jsou otevřené, slabě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, bělavě zelené s hnědavými okraji. Letorosty jsou na ventrální straně zelené, na dorsální zelené s červenými pruhy, takřka lysé. Mladé listy jsou žlutavé, na rubu, na ploše silně plstnaté, apikální jsou na okrajích slabě pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou středně velké, pětiúhelníkové, horní výkroje jsou hluboké, uzavřené s úzkým vejčitým průsvitem, dolní úzce otevřené, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, s oválným až lyrovitým průsvitem, s oblým dnem, zoubky na okrajích jsou výrazné, se širokou bází a s konvexními stranami. Líc listu je tmavě zelený, lysý, mřížkovitě vrásčitý, zvlněný, bez puchýřků, rub je na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině silně štětinkatý, žilnatina je bez antokyanové pigmentace. Řapík listu je hustě štětinkatý, kratší než střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké (110 g), kuželovité, kompaktní, stopky krátké, průměrně lignifikované, bobule středně velké (2,2 g), kulaté, stejnoměrné barvy i rozměrů, se silnou, průměrně ojíněnou slupkou žlutozelené barvy s rezavými skvrnami na osluněném líčku, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou jemně muškátové chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou krátké. Jednoleté réví je na průřezu eliptické, rýhované, žluté až žlutavě hnědé, lenticely chybí. Růst je bujný, odrůda raší pozdně, kvete a zaměká středně pozdně až pozdně, dozrává pozdně, v Rumunsku ve druhé polovině září. Vykazuje dobrou odolnost proti mrazu, ale je citlivá na sucho a na botrytidu. Plodnost je velmi dobrá, tvoří 69-75 % plodných výhonků, doporučený je krátký řez a zatížení 16-18 oček na m2, výnosy jsou vysoké, až 19 t/ha. Cukernatost moštu bývá vyšší, pohybuje se mezi 21 až 22,5%, acidita nižší až průměrná, 4,2-5 g/l. Odrůdová vína jsou žlutozelená, s dostatečnou aciditou a s vyšším obsahem alkoholu, zpočátku mají nádherné, jemně muškátové aroma, doplněné tóny růží a bazalky, toto aroma však poměrně rychle odchází a vína jsou poté spíše neutrálního typu. Tato vlastnost patrně brání vyššímu rozšíření této odrůdy.
Literatura a internetové zdroje: 26, 92, 93, 163, 165, 166, 176, 199, A)Podgoriile și vinurile României. V.D.Cotea, N.Barbu, C.C.Grigorescu, V.V.Cotea. Editura Academiei Romane, București 2003, pag. 283, B)Soiuri pentru vinuri albe şi particularităţiile de cultură ale acestora. Simonella Monica, Dec 01, 2010 [online, 2016-12-11]. Dostupné z: https://ro.scribd.com/doc/44477241/29/ALB-AROMAT.

Saphira

27. října 2017 v 13:00 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Сапфира (Rusko), Geisenheim 7815-1, Gm 7815-1
Původ a rozšíření: Saphira je interspecifická, středně pozdní moštová odrůda (v katalogu VIVC je uveden původ Vitis vinifera), kříženec odrůd Arnsburger x Seyve-Villard 1-72 (1978, Prof. Helmut Becker, IfR Geisenheim, Německo). Odrůda je v Německu od roku 1999 patentově chráněna, od roku 2004 je připuštěna k pěstování v Bavorsku, ale pěstována zde byla roku 2004 na pouhých 3 ha, na menších plochách ji najdeme ještě v Itálii a ve Švýcarsku (0,15 ha roku 2007). Genetický profil: 68,75% Vitis vinifera, 6,25% Vitis labrusca, 12,5% Vitis rupestris, 6,25% Vitis riparia, 6,25% Vitis lincecumii77.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, slabě vlnatě plstnaté, slabě až středně silně pigmentované antokyany, s růžovým nádechem, mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami. Dospělé listy jsou středně velké až velké, silné, tří- až pětilaločnaté, na líci slabě puchýřnaté, na rubu slabě plstnaté, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, žilnatina listu na líci je velmi slabě pigmentovaná antokyany. Listy jsou na keři svými plochami situovány takřka vodorovně, což způsobuje dobré provzdušnění a prosvětlení keřů. Hrozny jsou středně velké až velké (100-280 g, průměrně 190 g), průměrně kompaktní až volnější, válcovitě kuželovité s křidélky, se silnou stopkou, bobule okrouhlé, malé až středně velké (16 mm, 2,05 g), zelenožluté, s nezbarvenou dužinou neutrální až mírně odrůdové chuti, obsahující semena. Hrozny na keři vydrží i po vyzrání dlouho neporušené. Jednoleté réví je červenavě hnědé. Růst je středně bujný až bujný se vzpřímenými letorosty, réví velmi dobře vyzrává, odrůda raší a kvete raně až středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, vegetační cyklus probíhá takřka současně s odrůdou Ryzlink rýnský, v Polsku se sklízí 5.-10. října77. Kombinuje pozitivní vlastnosti rodičovských odrůd, nemá sklon ke sprchávání, relativně dobře odolává mrazu (-25 až -28°C), je vysoce odolná oidiu, dobře odolává botrytidě, peronospoře odolává pouze průměrně a vyžaduje 1-2 preventivní postřikyA (většina německých zdrojů udává naopak vysokou odolnost vůči peronospoře a nižší vůči oidiuB, 71, 75). Požadavky na polohu a půdu má odrůda nadprůměrné, vyžaduje dobře provzdušněná, nepříliš vlhká stanoviště. V Německu bylo v průměru 15 sklizní dosaženo výnosu 14,7 t/ha při cukernatosti 94 °Oe a aciditě 11,8 g/l, odrůda má mírně vyšší cukernatost a zřetelně vyšší aciditu, než, Ryzlink rýnský, ale kyselinky bývají dobře zharmonizované se zbytkovým cukrem. Doporučené zatížení 5-6 oček na m2, doporučená je podnož Teleki 5 C.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou zlatavé až medové barvy, neutrálního typu až lehce ovocitá, harmonická, tělnatá, střední až dobré struktury, připomínají vína Rulandského bílého (přičemž jejich acidita je ještě o 3g/l vyšší) či při dobrém vyzrání Rulandského šedého, v aroma se objevují meruňky, pomeranče, u vyšších přívlastků exotické ovoce.
Literatura a internetové zdroje: 71, 74, 75, 77, 100, 163, 166, 181, 202, A)Saphira. Pierre Basler und Hansueli Pfenninger, Eidgenössische Forschungsanstalt Wädenswil. Schweiz. Z. Obst-Weinbau Nr. 21/01 [online, 2016-12-11]. Dostupné z: http://www.agroscope.admin.ch/publikationen/einzelpublikation/index.html?pubdownload=NHzLpZeg7t,lnp6I0NTU042l2Z6ln1acy4Zn4Z2rZpnG3s2Rodelnqh1eX14fWym162dpYbj08,Gpd6ema2OoaKaiJ_w, B)Rebsorteninformationen zu Neuen Weissen und Roten Rebsorten. Schwab, A, Knott, R. LWG, Bayerische Landesanstalt für Weinbau und Gartenbau, 2005 [online, 2016-12-11]. Dostupné z: http://www.lwg.bayern.de/weinbau/sorten_klone_unterlagen/29284/linkurl_28.pdf a také http://www.lwg.bayern.de/weinbau/sorten_klone_unterlagen/12849/W1_Neue_weiss_u_rote_Rebsorten_2005.pdf, *Geisenheimer Rebsorten und Klone. Saphira [online, 2016-12-11]. Dostupné z: http://www.hs-geisenheim.de/fileadmin/Dateien_Hochschule_Geisenheim/Forschung/Angewandte_Biologie/Rebenzuechtung/neue_Ertragssorten/Saphira.pdf, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2016-12-11]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm, *Encyklopedie révy vinné. Pavloušek, P. Computer press, 2007. 320 stran. ISBN: 9788025117040.

São Roque

27. října 2017 v 12:56 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Sao Roque (s číselným kódem křížení) je název interspecifických kříženců, většinou moštových odrůd, které v polovině 20. století v Brazílii vyšlechtil Wilson Corrêa Ribas (Instituto Agronômico Campinas, Experiment Station São Roque, Campinas, stát São Paulo)A. Katalog odrůd VIVC uvádí jedenáct takových odrůd, tři z nich, Dr. Julio, Dr. Seabra a Dona Emilia, nesou své vlastní názvy a jsou v rámci této práce popsány samostatně.
Literatura a internetové zdroje: 163, 202, A)Perspectiva histórica da upd São Roque. São Roque, 10 de outubro de 2012 [online, 2016-12-11]. Dostupné z: http://aao.org.br/aao/pdfs/historico-updsaoroque-com-fotos.pdf.

Santa Maria

27. října 2017 v 12:55 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Původ a rozšíření: Santa Maria je autochtonní, starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1999 v národním katalogu italských odrůd197. Je pěstována na malých plochách (roku 2010 na ploše 3 hektary)200 v italském regionu Emilia-Romagna, v provincii Piacenza, v údolí Val d'Arda, někdy ve společné výsadbě s další, autochtonní italskou odrůdou názvu Melara. Tvoří minoritní složku ušlechtilých sladkých cuvée vín apelace DOC Colli Piacentini Vin Santo di Vigoleno, založené roku 1996 a dále též některých vín kategorie IGT. V souladu s výsledky analýzy DNA, provedené roku 2010, je tato odrůda spontánním křížencem odrůd Vernaccia di Oristano x PensicatoA. Odrůdu s názvem Santa Maria poprvé písemně zmiňuje roku 1764 C. Trinci, dále například G. Acerbi (1825), G. Rovasenda (1877) a další57, A, B. Zjistit, jak vznikl a od čeho přímo je odvozen název odrůdy je velmi obtížné, pokud jde například o zapomenutý místní název či obec, vychází každopádně ze jména Svaté Marie, pravděpodobně Svaté Marie Magdaleny (Marie Magdalská, Máří Magdaléna), podle Nového zákona jedné z žen, které doprovázely Ježíše z Nazareta, zejména v závěru jeho života.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě až středně silně pigmentované antokyany, bělavě zelené s karmínovými okraji, středně silně vlnatě plstnaté. Internodia jsou na ventrální straně zelená s červenými pruhy, na dorsální zelená. První bazální list je žlutý s bronzovým nádechem, na rubu středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké až větší, ploché, klínovité až pětiúhelníkové, pěti-, někdy sedmilaločnaté se středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou otevřené či uzavřené s oblým dnem bez zobku, dolní výkroje jsou naznačené až ve tvaru V, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, ve tvaru V, lyrovitý až s takřka s rovnoběžnými stranami, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Líc listu je slabě puchýřatý, v blízkosti řapíku zvlněný, rub listu je na ploše slabě plstnatý, na žilnatině prakticky bez štětinek, zoubky na okraji mají středně širokou bázi a konvexní strany. Žilnatina listu je velmi slabě pigmentovaná antokyany. Hrozny jsoumalé ažstředně velké (250 g), válcovité až krátce kuželovité, často bez křidélek, středně kompaktní až kompaktní, stopka je krátká, bobule jsou středně velké, obvejčité až mírně oválné, s tenkou, slabě ojíněnou, zelenožlutou slupkou, s pevnější, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda raší středně pozdně, kvete středně pozdně, zaměká středně pozdně, dozrává raně až středně pozdně, 5. až 15. září, dříve, než odrůda Melara, která má listy podobného tvaru, ale menší, ještě o něco kompaktnější hrozny. Růst je středně bujný, výnosy jsou průměrné, ale v hlubších a úrodnějších půdách se zvyšuje bujnost růstu a výnosy, odrůda tvoří kompaktnější hrozny na úkor kvality. Odrůda je průměrně citlivá vůči hlavním houbovým chorobám a škůdcům, citlivější je vůči hnilobě hroznů a botrytidě. Společně s odrůdou Melara mají vysoký potenciální obsah cukru v moštu a nižší aciditu, takže by odrůdová či společně připravovaná vína mohla být plochá a mdlá. Ostatní odrůdy dodávají aciditu a podporují pitelnost cuvée. Vinifikována sámostatně, poskytuje tato odrůda světle slámově žlutá vína s výraznou vůní pražených lískových oříšků, bohatá na obsah alkoholu, nižší acidity, ovocitá, elegantní. Výrobci "vin santo" mají tendenci používat odrůdu Santa Maria ve zvýšené míře, protože je svou vysokou cukernatostí moštu k výrobě tohoto typu vína velmi vhodná.
Literatura a internetové zdroje: 49, 57, 163, 197, 200, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010). [online, 2016-12-10]. Dostupné z: http://profs.sci.univr.it/~pezzotti/publications/cipriani2010.pdf, B)Agrobiodiversità e cultura rurale. Regione Emilia Romagna. Vite [online, 2016-12-10]. Dostupné z: http://agricoltura.regione.emilia-romagna.it/agrobiodiversita/doc/agribiodiversita-vegetale/vite.

Sacy

27. října 2017 v 12:49 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Aligoté Vert, Blanc de Pays, B. Moulin, B. Vert, Fairené, Fariné, Farinier Blanc, Ferné, Fernet, Ferney, Gauche, Gros Blanc, Menu Blanc, Peut Blanc, Pivoine, Plant de Sacy, P. d´Essert, Sacy (Francie, cd. 223, no. 2417), Sassy, Souche, Terzari, Tres Sailier, Tresalier, Tresallier, Tressalier (Francie-Allier, Argentina, Itálie), Tressaillier, Tressallier, Trezaguer, Trezaguier, Trezailhi, Trezali, Trezari, Weissklemmer
Původ a rozšíření: Sacy je starobylá, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, vysazená roku 2011 ve Francii na ploše pouhých 8 hektarů (jsou zde registrovány tři klony)30 v údolí řek Loira a Rhôna, v départementech Yonne, Allier a v oblasti Chablis a tvořící zde většinou minoritní součást cuvée vín AOC Saint Pourçain, Crémant de Bourgogne, Bourgogne Grand Ordinaire. Ještě roku 1958 byla ve Francii pěstována na ploše 655 ha30. Dle výsledků analýzy DNA je odrůda Sacy spontánním křížením odrůdy z rodiny Pinot x Gouais blanc (Heunisch weiss)199, A, B a je identická s odrůdou Tressalier, pěstovanouv oblasti severní části údolí Rhôny a v Auvergne163, 120, 189. Co se týká historie této odrůdy, dlouho se předpokládalo, že ji do Francie, do départementu Allier v regionu Auvergne, přivezli ve 13. století mniši opatství Regny z Itálie, nicméně po stanovení rodičovských odrůd to není příliš pravděpodobné, dnes se soudí, že jde autochtonní odrůdou Burgundska či severní Francie120. Stejně jako např. odrůda Gamay (pocházející mimochodem ze stejných rodičů), i tato odrůda (Tressallier) byla po určitou dobu a na určitém místě ve Francii "stižena klatbou", starosta měst Vermonton a Besançon roku 1782 označil odrůdová vína za nudná a nekvalitní a nakázal nevysazovat dále tuto odrůdu v jím spravované oblasti120, 189. Z ampelografů odrůdu písemně zmiňují například Goethe (1887) a Vialla a Vermorel (1905-1910). Název "Sacy" je zároveň jménem jedné z obcí oblasti Champagne, zatímco název "Tressallier" je patrně odvozen ze slovního spojení "trans Alligerim", což znamená v překladu z latiny "za (řekou) Allier", protože kdysi tato odrůda bývala hojně vysazena podél řeky Allier, i když existuje i jiná hypotéza, dle které jde o odvození ze slovního spojení "boubonnais des tresailles", označujícího zvláštní, dnes již nepoužívaný systém pěstování této odrůdy176. Domněnka, že je tato odrůda pod synonymy Faux Sauvignon či Sauvignonasse pěstována ve slovinském regionu Goriska Brda176 se nezakládá na faktech, ve skutečnosti se zde jedná o odrůdu (Tocai) Friulano.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, bez pigmentace antokyany. Apikální listy jsou světle zelené, silně plstnaté, bazální jsou na světle zeleném základě bronzově skvrnité, na rubu silně plstnaté. Internodia a nodia jsou červeně žíhaná, pupeny jsou silně pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou mělce členěné až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji bez zoubků, okrouhlé, zkroucené, na okrajích podehnuté, řapíkový výkroj je úzce otevřený až mírně překrytý s průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubků a bez ohraničení žilnatinou, zoubky na okraji listu jsou středně výrazné, s rovnými stranami, líc listu je bez vrásek, středně silně puchýřnatý, rub je na ploše slabě až průměrně plstnatý, na žilnatině bez štětinek, žilnatina na líci slabě pigmentovaná antokyany. Řapík je poměrně dlouhý, tenčí, načervenalý až červený. Hrozny jsou menší až středně velké, válcovitě kuželovité, kompaktní, často s křidélky, stopky silnější, středně dlouhé, bobule malé až středně velké, okrouhlé, bělavě zelené až zlatožluté s růžovým nádechem na osluněném líčku v plné zralosti, se sladkou dužinou příjemné, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou dlouhé, silné a bradavčité. Růst je bujný, letorosty jsou polovzpřímené, výnosy dává tato odrůda vysoké a pravidelné. Raší raně, současně s Chasselas, dozrává středně pozdně, asi 17-20 dnů po Chasselas. Je citlivá na oidium a peronosporu, trochu lépe odolává botrytidě. Preferuje dlouhý řez, dobře ovšem snáší i řez krátký. Vysoká plodnost a bujný růst způsobily, že tato odrůda byla dlouho považována za méně kvalitní. Selekce, provedená v 80. letech 20. století a redukce výnosů pomohly odhalit potenciál typických odrůdových vín AOC Saint Pourçain. Hrozny poskytují uhlazená, elegantní, lehká a svěží suchá vína světlé barvy, slušné acidity, s nižším obsahem alkoholu a s nevelkým potenciálem zrání. Často slouží jako složka cuvée bílých vín a někdy též jako základ k výrobě šumivých vín.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 35, 120, 126, 163, 166, 168, 176, 189, 199, 200, 201, 202, A)Historical genetics: The parentage of Chardonnay, Gamay and other wine grapes of northeastern France. Bowers, J.E. et al. Science 285 (5433), 1562-1565 (1999) [online, 2016-12-07]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Carole_Meredith/publication/235229259_Historical_Genetics_The_Parentage_of_Chardonnay_Gamay_and_Other_Wine_Grapes_of_Northeastern_France/file/9c960527bc5eeedab5.pdf, B)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M., Lacombe T., Bowers J. et Meredith C. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s)] [online, 2016-12-07]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2016-]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Microsatellite markers for grapevine. A state of the art. Sefc, K.M. et al. Molecular Biology & Biotechnology of the Grapevine, Kluwer Academic Publishers, 433-462. 2001. [online, 2016-12-07]. Dostupné z: http://blog.sciencenet.cn/home.php?mod=attachment&id=8561, *The Kingroup of the Cultivar 'Chardonnay' Revealed. Di Vecchi Staraz, M. et al. Proc. Ixth Intl. Conf. on Grape Genetics and Breeding Eds.: E. Peterlunger et al. Acta Hort. 827, ISHS 2009 [online, 2016-12-07]. Dostupné z: http://sophiegerber.free.fr/PageBiogeco/divecchi-AH-827-233.pdf.

Sabro

27. října 2017 v 12:46 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Sabra (Francie, cd. 3590, Portugalsko-Algarve)
Původ a rozšíření: Sabro je moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA, provedené roku 2015, kříženec starobylé španělské odrůdy Hebén s neznámou odrůdou původu Vitis viniferaA. Odrůda je pěstovaná na Kanárských ostrovech, kde tvoří součást vín apelací DO La Palma, Ycoden-Daute-Isora a Abona, prakticky je ovšem pěstována pouze na ostrově La PalmaC. Zde je hojně, i když rozptýleně zastoupena, často je pěstována společně s odrůdami skupiny Malvasia (zde pěstovanými pod názvy Gual a Malvasia), nejhojnější je v oblastech Hoya de Mazo a FuencalienteC. Měla by být vzácně k nalezení také v Andalusii, celkově byla roku 1999 ve Španělsku vysazena na ploše pouhých 6,32 hektarů163.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda s názvem Sabra femelle (F), pocházející z portugalského Algarve a uložená ve sbírkách INRA Montpellier (Francie, cd. 2314)26 se na portugalských vinicích již komerčně nepěstuje, dle výsledků analýzy DNA z roku 2012 je tato odrůda křížencem odrůd Gibi (Hebén) x Pardina (Cayetana blanca)199. Analýza DNA z roku 2010 stanovila identicitu portugalských odrůd Sabro a SíriaB, další analýza DNA z roku 2012 ovšem identicitu odrůd s těmito názvy, uložených ve sbírkách INRA Montpellier (cd. 3590 a cd. 2833)26, 199 nepotvrdila. Analýza DNA, provedená roku 2015 stanovila, že odrůdy Sabro a Síria jsou křížencem starobylé španělské odrůdy Hebén s neznámou odrůdou původu Vitis vinifera, jsou tedy příbuzné, nicméně nejsou identickéA. Z výše uvedeného vyplývá, že pod názvem Sabro (Sabra) může být v Portugalsku pěstována (také) odrůda Síria.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Odrůda raší a zaměká středně pozdně. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, bez pigmentace antokyany či velmi slabě pigmentované, středně silně plstnaté. První bazální list je žlutý, na rubu je středně silně plstnatý. Letorosty kvetoucí jsou polovzpřímené, internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy, nodia zelená, pupeny jsou bez pigmentace antokyany nebo velmi slabě pigmnetované. Dospělé listy jsou střední velikosti, klínovité, třílaločnaté s mělkými, otevřenými výkroji bez zoubků, ploché na profilu, zoubky na okraji listu mají rovné a konvexní starny, žilnatina je bez pigmentace antokyany, líc listu je bez puchýřků, rub na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině takřka bez štětinek, řapíkový výkroj je úzce otevřený až překrytý, s ostrým dnem, bez zoubků, bez ohraničení žilnatinou. Hrozny jsou kuželovité s 2-3 křidélky, středně velké či menší, středně kompaktní, s krátkou stopkou, bobule okrouhlé až mírně eliptické, středně velké, asi 18 mm v průměru, se zelenožlutou slupkou, s nezbarvenou, středně silnou slupkou, s měkkou a velmi šťavnatou dužinou neutrální, sladké, jemně citrusové chuti, obsahující semena. Stopečky jsou obtížně oddělitelné od bobule. Jednoleté réví je žluté, rýhované. Odrůdová vína jsou vyráběna zřídka, mají vyšší obsah alkoholu a dostatečnou aciditu, v aroma můžeme objevit tóny medu, sladkých broskví, dýně, citrusových plodů, hrozny nejčastěji slouží k výrobě cuvée bílých, přírodně sladkých vín.
Literatura a internetové zdroje: 122, 163, 176, 199, 202, A)Pedigree analysis of the Spanish grapevine cultivar 'Hebén'. Zinelabidine, L.H. et al. Vitis 54 (Special Issue), 81-86 (2015) [online, 2016-12-06]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4983/4773, B)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-12-07]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, C)Vitis Canarias. Base de datos de variedades de vid de Canarias [online, 2016-12-06]. Dostupné z: http://www.vitiscanarias.com/muestras.aspx, *Genetic diversity of wild grapevine populations in Spain and their genetic relationsships with cultivated grapevines. Andres, M.T. et al. Molecular Ecology 21 (4) 800-816 (2011) [online, 2016-12-06]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-294X.2011.05395.x/full.

S. Lunardo

27. října 2017 v 12:43 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - S
Synonyma: Don Lunardo, Lunardo, San Leonardo, San Lunardo (Itálie)
Původ a rozšíření: S. Lunardo je autochtonní italská moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA z roku 2010 spontánní křížení odrůd Albana Bordini x BiancolellaA. Pochází z regionu Kampánie, dnes je pěstovaná pouze na ostrově Ischia, roku 2010 na 10 ha200. Od roku 1971 je zapsána v národním katalogu italských odrůd (cd. 220), tvoří minoritní složku cuvée vín IGT Campania, Epomeo a Pompeiano197. Na Ischii je prokazatelně pěstována již 200 let, objevena byla údajně na statku, kde žil kněz Lunardo, dle jiných pramenů nese jméno patrona města Panza (dnes městská čtvrť města Forio) Svatého Leonarda (San Leonardo)49, B.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, bělozelené, středně silně vlnatě plstnaté a slabě štětinkaté, na okrajích velmi slabě pigmentované antokyany, osa je ohnutá. Apikální listy (1-3) jsou ploché, žlutavé s bronzovým nádechem, na rubu středně silně plstnaté a slabě štětinkaté, bazální ploché, světle zelené, na rubu středně silně plstnaté a slabě štětinkaté. Letorosty jsou polovzpřímené, internodia a nodia na dorsální straně zelená, červeně žíhaná, na ventrální zelená, takřka lysá (nodia jsou slabě plstnatá a štětinkatá). Pupeny jsou slabě pigmentované antokyany. Úponky jsou středně dlouhé, bifidní. Dospělé listy jsou střední až velké, pětiúhelníkové, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými výkroji, horní jsou otevřené až uzavřené s oblým dnem, dolní úzce otevřené až mírně překryté, s oblým až zaostřeným dnem. Listy jsou ploché až slabě zvlněné, na líci matné, slabě puchýřnaté, na rubu, na ploše středně silně plstnaté, podél žilnatiny slabě štětinkaté, na okrajích středně výrazně, nepravidelně zoubkované, zoubky jsou takřka pravoúhlé a mají rovné či konvexní strany, řapíkový výkroj je široce otevřený až otevřený, široce klenutý, ve tvaru U až UV, listy se na podzim zbarvují žlutě. Řapík je krátký, kratší než střední žíla listu, středně silný, takřka lysý, se zřetelným kanálkem na průřezu. Žilnatina listu není pigmentovaná antokyany. Jednoleté réví je kruhového průřezu, rýhované, uniformně oříškově hnědé, bez ojínění, lysé, lenticely přítomné, internodia jsou dlouhá (12-15 cm), nodia jsou výrazná, pupeny výrazné, oblé. Hrozny jsou středně velké (18,4 cm, 338 g), kuželovité, jednoduché či s křidélky, kompaktní až velmi kompaktní, stopka velmi krátká (3,62 cm), lignifikovaná částečně. Bobule jsou malé (15,9 x 15,6 mm, 1,65 g), okrouhlé, nestejnoměrné velikosti a také barvy, zelenožluté, silně ojíněné, se středně silnou slupkou, se šťavnatou dužinou neutrální chuti s 1-3 kratšími, hruškovitými, rýhovanými semeny s velkým zobáčkem. Stopečky bobulí jsou krátké (4-8 mm), zelené, snadno oddělitelné od bobule. První hrozen je na 3-4 nodiu, počet hroznů na výhon je 1,1-2, květenství je 10-15 cm dlouhé. Růst je středně bujný, odrůda raší raně, v první dekádě dubna, kvete raně, v první dekádě června, zaměká raně, v první dekádě srpna a dozrává středně pozdně, ve třetí dekádě září, výnosy dává průměrné a konstantní, cukernatost moštu je průměrná, jeho acidita spíše nižší. Odrůda je citlivá na botrytidu, klimatickým výkyvům odolává průměrně, její afinita k podnožím je dobrá.
Literatura a internetové zdroje: 49, 163, 197, 200, 201, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010) [online, 2014-08-06]. Dostupné z: http://profs.sci.univr.it/~pezzotti/publications/cipriani2010.pdf, B)Pomona campana. Pasquarella C., Forlani M., 2001 - Descrizione Ampelografica del vitigno "S. Lunardo". Germoplasma Frutticolo Autoctono Campano. La Grafica, Amelia L., Nocera Inferiore. [online, 2014-08-06]. Dostupné z: http://pomonacampana.com/home-2/ampelografia-pubblicazioni/.

Ruzzese

26. října 2017 v 14:35 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Razzese (Ligurie-La Spezia), Rocese, Rossese Bianco (mylně, Toskánsko-Arcola), Rossese di Arcola
Původ a rozšíření: Ruzzese je autochtonní, starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 2009 v národním katalogu italských odrůd (cd. 432)197 a pěstovaná nehojně v Ligurii, v provincii La Spezia, v okolí obcí Arcola, Termo di Vezzano ligure, Corniglia a Ortonovo, v provincii Imperia a okrajově též v regionu Piemont, v okolí obce Grinzane Cavour. Písemně je odrůda poprvé zmíněna počátkem 19. století v díle "Pomona italiana" (1817-1839, Giorgio Gallesio). Odrůda je dnes v Ligurii často pěstována pod synonymním názvem Rossese bianco, ale aby se zabránilo možné záměně s dalšími odrůdami stejného názvu, níže uvedenými, bylo rozhodnuto použít pro ni v národním katalogu odrůd název Ruzzese v místním dialektu, který je též stále používán v oblasti tradičního pěstování této odrůdy. Název odrůdy i její další, synonymní názvy, jsou odvozeny od narůžovělého odstínu osluněných líček vyzrálých bobulí ("růžová", v překladu z italštiny "rosato"), dle jiných ampelografů je název skupiny odrůd Rossese obecně odvozen od intenzívní barvy bobulí, která přechází u mnoha známých odrůd od tmavě červené přes růžovofialovou, narůžovělou, jantarovou až po tmavě zlatožlutouB.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Pozor na možnou záměnu, existuje množství geneticky odlišných odrůd s názvem či synonymy "Rossese bianco". Odrůda s názvem Rossese bianco pochází z Piemontu, z provincie Cuneo, z okolí měst Roddino a Sinio. Ve stejné provincii regionu Piemont, v okolí města Monforte d´Alba, je ovšem vzácně pěstována také geneticky odlišná odrůda s názvem Rossese bianco (katalog VIVC ji uvádí s názvem Rossese bianco Monforte)A, 163. Národní katalog italských odrůd ještě roku 2016 obě odrůdy nerozlišoval197, pravděpodobně však uvádí právě popis odrůdy Rossese bianco Monforte, neboť popisuje odrůdu z vinic vinařství Azienda Manzone di Castelletto di Monforte a právě vinařství Giovanni Manzoni v Monforte d'Alba tuto vymizením z vinic ohroženou odrůdu od roku 1980 udržujeB. Tento popis tvoří, vzhledem k absenci popisu jiných, základ popisu odrůdy Rossese bianco Monforte197. V Ligurii, v provincii Imperia, v okolí města San Biagio della Cima, je nehojně pěstována další geneticky odlišná odrůda s názvem Rossese bianco di S. Biagio (katalog VIVC ji roku 2016 uvádí též pod názvem Rossese bianco)163, 46, F. Pod synonymním názvem Rossese bianco je v Ligurii, v provincii La Spezia, v okolí města Riomaggiore pěstována (sicilská) odrůda Grillo. Pod synonymním názvem Rossese bianco je v Ligurii, v provincii La Spezia, v okolí města Arcola u hranic regionu Toskánsko, pěstována také zde popisovaná autochtonní odrůda Ruzzese. Rossese di Campochiesa je odrůda s růžovými hrozny, geneticky odlišná od všech výše uvedených odrůd, též vzácně pěstovaná v LiguriiA, D, 46, 163. V Ligurii, v provincii Imperia, v okolí města Dolceacqua, je dále na větších plochách pěstována také odrůda s názvem Rossese (identická s francouzskou odrůdou Tibouren)A, 163. První písemné zmínky o odrůdě s názvem Rossese bianco (též Roxeise) pocházejí z 15. století, tato odrůda (zatím neidentifikovaná) byla proslulá excelentními bílými víny (A. Bacci, 1596), možná právě tato zmínka je důvodem současného zvýšeného zájmu o odrůdy skupiny Rossese, ať již z Ligurie či z PiemontuA, C, D.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně až silně vlnatě plstnaté, na okrajích bez pigmentace až slabě růžově pigmentované antokyany. Apikální listy jsou miskovitě prohnuté, první bazální list je žlutavě zelený s měďnatým nádechem a s červenými okraji, na rubu, na ploše průměrně až silně plstnatý. Růst je středně bujný, letorosty jsou polovzpřímené, internodia na dorsální straně červená, na ventrální zelená s červenými pruhy, apikální část letorostu je vzpřímená, internodia jsou středně dlouhá, pupeny jsou středně silně pigmentované antokyany, úponky réví jsou tenké. Dospělé listy jsou okrouhlé až klínovité, někdy nepravidelné, středně velké, obvykle pětilaločnaté, někdy třílaločnaté, se středně hlubokými až mělkými výkroji, někdy se zoubkem, profil je plochý až mírně miskovitě prohnutý, listy jsou někdy u okrajů zvlněné, řapíkový výkroj úzce otevřený s oblým dnem až uzavřený, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, horní výkroje jsou obvykle úzce otevřené s ostrým dnem, vzácněji se zoubkem, zoubky na okraji listu mají širokou bázi a konvexní (méně často rovné) strany, líc listu je bez vrásek a slabě až středně silně puchýřnatý, rub listu je na ploše průměrně plstnatý, podél žilnatiny slabě štětinkatý. Žilnatina je bez pigmentace antokyany či velmi slabě pigmentovaná. Řapík je dlouhý, narůžovělý. Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Hrozny jsou středně velké (216 g), protáhle válcovité, často s 1-2 křidélky, středně kompaktní až volnější, stopka je krátká, zelenofialová, bobule jsou mírně eliptické, malé až středně velké (13,5-15,7 x 12,8-14,6 mm), s tenkou, silně ojíněnou slupkou bělavě žluté barvy s tendencí světle jantarově hnědnout na osluněných líčkách, s měkčí, nezbarvenou dužinou neutrální až mírně aromatické, příjemné chuti s malými semeny. Odrůda raší raně až středně pozdně, kvete středně pozdně až pozdně, zaměká středně pozdně, ve 2-3 dekádě srpna, dozrává raně až středně pozdně, ve své domovině se sklízí ve třetí dekádě září, asi dva týdny po odr. Sauvignon blanc. Dává nízké výnosy, pro které pravděpodobně vymizela z vinic. Cukernatost moštu je vysoká (23,3 %), acidita nadprůměrná (7,6 g/l). Odrůdová vína jsou zajímavá, vyšší obsah alkoholu je doprovázen dostatečnou aciditou, obecně dobrou strukturou, vína mají slámově žlutou barvu se zelenými reflexy a intenzivní aroma s tóny florálními (šalvěj) a ovocitými (citrusové plody).
Literatura a internetové zdroje: 46, 54, 163, 166, 197, 202, A)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2016-12-04]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Pgs 229-230, 392, 604-605. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)La Pomona Italiana, di Giorgio Gallesio (Finalborgo, 1772 - Firenze, 1839). L'uva Rossese [online, 2016-12-04]. Dostupné z: http://www.20miglia.com/2009/11/luva-rossese.html, D)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Italia a tavola. Ruzzese, autoctono di scarsa resa oggi inserito fra i vitigni storici liguri. 03 novembre 2012 di Piera Genta [online, 2016-12-04]. Dostupné z: http://www.italiaatavola.net/articolo.aspx?id=27364.

Ruggine

26. října 2017 v 14:33 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Rugginosa, Ruzneinta (Modena), Ruzninteina (Modena)
Původ a rozšíření: Ruggine je autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 2009 v národním katalogu italských odrůd (cd. 431)197 a pěstovaná v Itálii roku 2010 na ploše pouhého jednoho hektaru v regionu Emilia-Romagna, kde tvoří minoritní součást cuvée vín kategorie IGT Castelfranco Emilia, Emilia, Forli, Ravenna a Rubicone197. Písemně je odrůda poprvé zmíněna roku 1839 (G. Gallesio) a dále roku 1887 (E. Ramazzini) z okolí Modeny, pěstována byla vždy nehojně právě v okolí Modeny, mezi obcemi Manzolino a Bagazzano, v 70. letech bylo od jejího pěstování takřka zcela upuštěno46, B, nyní se soudí, že by se mohla pro svůj značný enologický potenciál pozvolna vracet na vinice, dnes je nicméně vysazena pouze v okolí obce Rubbiara di Nonantola, na vinicích vinaře jménem Italo PedroniA, B. Název odrůdy znamená v překladu z italštiny "rez" či "rezavý", ("arruginito" je potom "zrezivělý") odvozen je od sklonu bobulí k hnědnutí až rezivění na osluněné straně.
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně vlnatě plstnaté, slabě na okrajích pigmentované antokyany. Internodia jsou na dorsální straně zelená s červenými pruhy až červená, na ventrální straně jsou zelená. První bazální list je žlutý, na rubu, na ploše průměrně plstnatý. Dospělé listy jsou klínovité až pětiúhelníkové, středně velké až menší, tří- až pětilaločnaté s mělkými výkroji, někdy takřka nečleněné, okraje listů jsou podehnuté, řapíkový výkroj je otevřený, úzce otevřený či uzavřený, s ostrým dnem, bez ohraničení žilnatinou, většinou bez zoubku, horní výkroje jsou obvykle otevřené s oblým dnem, zoubky obvykle mají konvexní, někdy také rovné strany, někdy i rovnou a konvexní či obě strany rovné, líc listu je středně silně puchýřnatý, rub listu je na ploše slabě až průměrně plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý. Žilnatina listu na líci je středně silně pigmentovaná antokyany. Hrozny jsou středně velké až velké (okolo 20 cm), protáhle válcovité s 1-2 křidélky, středně kompaktní (ale pro problémy s opylením a sklon k hráškovatění bobulí někdy i řídké), stopka je velmi krátká, bobule jsou kulaté, malé až středně velké (16,2 mm), s poměrně silnou, průměrně ojíněnou slupkou žlutozelené barvy s tendencí rezivět na osluněných líčkách, s rozplývavou, nezbarvenou dužinou velmi sladké, neutrální chuti. Dužina obsahuje semena. První hrozen je na 3-4 nodiu. Odrůda raší poměrně raně, koncem března, kvete středně pozdně, v první dekádě června, současně s Rulandským bílým, zaměká čtyři dny po této odrůdě, začátkem srpna a dozrává středně pozdně, ve své domovině se sklízí od počátku do konce září. Růst je středně bujný, výnosy jsou vyšší až vysoké. Odolnost vůči houbovým chorobám je průměrná. Odrůdová vína jsou žlutozelené barvy, jemně aromatická s tóny florálními (akácie) a ovocitými (zralé ovoce, jako citrusové plody, jablko, broskev, exotické ovoce), ale někdy také s tóny medu, čerstvých bylin či s patrnou mineralitou, acidita je svěží až živá, struktura dobrá, stejně jako perzistence. Dříve bylo odrůdové víno používáno též k výrobě balsamica. Literatura a internetové zdroje: 38, 46, 57, 163, 197, 200, 202, A)Wine Grapes-A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Agrobiodiversità e cultura rurale. Regione Emilia Romagna. Vite [online, 2015-07-19]. Dostupné z: http://agricoltura.regione.emilia-romagna.it/agrobiodiversita/doc/agribiodiversita-vegetale/vite.

Ruggeri, A.

26. října 2017 v 14:31 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Antonio Ruggeri (1859-1915) byl italský šlechtitel, jeden ze zakladatelů moderního italského vinařství, který se věnoval m.j. šlechtění nových podnožových odrůd révy. Většinu svých křížení realizoval koncem 19. století v rámci činnosti v ústavu Regi vigneti sperimentali di Spadafora, Messina, Milazzo, tedy na Sicílii. Katalog odrůd VIVC uvádí 83 kříženců, většinou podnožových odrůd, z dílny tohoto šlechtitele. Odrůdy jsou označeny pouze jménem šlechtitele a číselným kódem křížení. K nejúspěšnějším a doposud hojně používaným odrůdám patří podnože Ruggeri 140 a Ruggeri 225, které jsou mimo Itálii ve vinařských školkách pěstovány hojně také například ve Francii, v Rumunsku či v Portugalsku. Další úspěšné podnože vyšlechtil Ruggeri ve spolupráci s Federico Paulsenem (Palermo), velká část z nich je též zapsána v národním katalogu italských odrůd197.
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 197, 202, A)Antonio Ruggeri (1859-1915), scienziato dimenticato. Tricamo, M. In: BlogSicilia, 07 luglio 2010 [online, 2016-12-02]. Dostupné z: http://archivio.blogsicilia.it/2010/07/antonio-ruggeri-1859-1915-scienziato-dimenticato/.

Rudelin, E.

26. října 2017 v 14:26 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Eugen Rudelin byl francouzský soukromý šlechtitel, který se věnoval m.j. šlechtění nových, moštových, stolních a podnožových odrůd révy. Většinu svých křížení realizoval počátkem 20. století ve městě La Roche-Posay, v départementu Vienne, během svého života vyšlechtil desítky nových odrůd révy, z nichž 24 uvádí katalog odrůd VIVC163, některé také stránky amerických pěstitelů révy156, v obou těchto zdrojích jsou uvedeny také fotografie, případně popisy některých z těchto odrůd. Odrůdy jsou označeny pouze jménem šlechtitele a číselným kódem křížení, patrně nejsou komerčně využívány. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 202.

Roviello bianco

26. října 2017 v 14:25 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Grecomusc (Kampánie), Grecomusc' (Kampánie), Greco Muscio (Itálie), Rovello Bianco (Itálie), Roviello
Původ a rozšíření: Roviello bianco je autochtonní, raná moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 2009 v národním katalogu italských odrůd (cd. 430)197 a pěstovaná v Itálii roku 2010 na ploše pouhých dvou hektarů200 v Kampánii, v provincii Avellino, v okolí obcí Taurasi, Bonito a Mirabella Eclano, většinou v počtu několika řádků nebo keřů na velmi starých vinicích, často bez podnoží57, A, C, D. Tvoří zde minoritní součást cuvée vín IGT Campania. Písemně je odrůda poprvé zmíněna roku 1875 (G. Frojo) právě z provincie Avellino, pod názvy Rovello bianco a také RovielloB, D. Původ názvu odrůdy není znám, je to ale poměrně běžné italské příjmení, synonymum "Greco" dostala odrůda pro jistou podobnost se skupinou odrůd tohoto názvu, adjektivum "muscio" je patrně odvozeno od výrazu "musc'", který v kampanském dialektu znamená "ochablý, volný, měkký" a odkazuje k volnějšímu uspořádání hroznů této odrůdyB. Přes některá svá synonyma není odrůda Roviello bianco blíže příbuzná žádné ze skupiny odrůd s názvem či synonymy GrecoA.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, zakřivené, zelené s načervenalými okraji, slabě plstnaté. Apikální listy (1-3) jsou miskovitě prohnuté, světle zelené s bronzovým nádechem, na líci slabě plstnaté, bazální zelené s jemným bronzovým nádechem, lesklé, na líci lysé. Letorosty jsou zakřivené, lysé až slabě plstnaté, internodia jsou v horní třetině oboustraně zelená, nodia mají výrazné červené pruhy, v dolní třetině jsou internodia i nodia oboustraně červená. Úponky jsou velmi dlouhé, bi- až trifidní, zelené. Květenství je středně dlouhé (cca 15 cm), kónické až pyramidální, jednoduché, zřídka s křidélkem, první je na 3-4 nodiu. Dospělé listy jsou středně velké, pětiúhelníkové, tří až pětilaločnaté, zvlněné, na líci středně zelené barvy se zelenou žilnatinou, slabě puchýřnaté, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U či UV, ohraničený žilnatinou na obou stranách, horní výkroje jsou velmi hluboké, otevřené, ve tvaru písmene U, dolní méně výrazné, ve tvaru V, zoubky jsou krátké, s konvexními stranami, rub listu je mírně plstnatý na ploše, žilnatina je zde velmi výrazná, zelená s červeným nádechem u báze, slabě štětinkatá. Řapík je červený, robustní, kratší než medián listu. Hrozny jsou pyramidální, jednoduché, jen zřídka okřídlené, průměrně kompaktní, středně velké (232 g), stopka je střední délky, slabě lignifikovaná, bobule kulaté, malé až středně velké, se silnou, silně ojíněnou slupkou jantarově žluté barvy, s pevnější, nezbarvenou dužinou sladké, neutrální chuti. Stopečky jsou krátké, obtížně oddělitelné. V dužině jsou 2-3 středně velká, okrouhlá semena s podsaditým zobáčkem. Jednoleté réví je středně silné, rýhované, tmavě hnědé, kruhového průřezu. Odrůda raší ve 2-3 dekádě dubna, kvete v první dekádě června, zaměká v 1-2 dekáda srpna a dozrává od druhé dekády září až do začátku října. Růst je středně bujný, výnosy velmi vysoké, 7,89 kg na keř. Odrůda dobře odolává suchu a botrytidě, nadprůměrně ostatním houbovým chorobám. Afinita k podnožím je dobrá, zakořeňování řízků je též dobré. Cukernatost moštu je dostatečně vysoká, 21-22°Brix při aciditě 7,7-9,5 g/l. Odrůdová vína jsou svěží, mívají vyšší aciditu, v aroma tóny zelených citrusových plodů a popela (píše J. Robinson)A, já bych v tom ovšem spíše viděl špatný překlad z italštiny, patrně oxidu uhličitého či nějakého uhličitanu, který naznačuje mineralitu tohoto vínaB.
Literatura a internetové zdroje: 57, 163, 166, 197, 176, 200, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Pgs 229-230, 392, 604-605. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)In vino veritas - L'AcquaBuona. Tre vini inconsueti per le nuove "Visioni da Sud". Di Fabio Cimmino, 20 apr 2011 [online, 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.acquabuona.it/2011/04/dunque-dove-eravamo-rimasti-tre-vini-inconsueti-per-le-nuove-visioni-da-sud/, c)Rovello bianco - Contrade di Taurasi. Rovello bianco, caratterizzazione di un vitigno autoctono Campano. Francesca, N. et al. [online, 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.contradeditaurasi.it/pdf/VigneVini-2009-04-.pdf, D)Vitigni Storici d'Irpinia. Moschetti, G.; Francesca, N. Imago Editrice, Campania, 2013. ISBN 978-88-95230-21-4 [online, 2014-01-09]. Dostupné z: http://www.agricoltura.regione.campania.it/pubblicazioni/pdf/vitigni-storici-irpinia.pdf.

Roussette d´Ayze

26. října 2017 v 14:22 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Bonne Roussette, B.R. d'Ayze (Bonneville), Chasselas d'Ayze, Clairette du Midi, Grosse Roussette d'Ayze (Bonneville), Maclon, Malvoisie de Sion, Portrairie, Rèze jaune, Riussse, Riussette, Rousse (mylně), Roussette (homonymum), Roussette d´Ayze (Francie, cd. 181, no. 2637/2710), Ruseed Dayze (Ázerbajdžán)
Původ a rozšíření: Roussette d´Ayze je autochtonní, raná moštová odrůda původu Vitis vinifera z francouzského regionu Rhône-Alpes, z départementu Haute-Savoie, tedy ze Savojska, tvořící zde minoritní součást cuvée vín AOC Vin de Savoie-Ayze a VDQS Vin du Bugey. Roku 2011 byla odrůda ve Francii pěstována na ploše pouhého jednoho hektaru ve Vallée de l'Arve, je zde k dispozici jeden registrovaný klon30. Odrůdu poprvé samostatně popsal až ampelograf Paul Truel v 50. letech 20. století, ampelograf Pierre Galet ji považoval za dříve dozrávající klon odrůdy Mondeuse blanche176, nicméně tato domněnka byla analýzou DNA z roku 2012 vyvrácena199.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Roussette d´Ayze není geneticky identická s odrůdami Altesse, Roussanne ani Rousse, pro které je též místy používáno synonymum Roussette. Toto synonymum, stejně jako vlastní název odrůdy, jsou odvozeny od typycké vlastnosti bobulí ve vyzrálých hroznech, které mají sklon k rezivění až růžovění na osluněných líčkách (z francouzského "roux" či "rousse", v překladu "ryšavý"). Katalog odrůd VIVC uvádí samostatně ještě odrůdy s názvy Roussette (v tomto případě se patrně jedná o nepřiřazené synonymum některé z výše uvedených odrůd, možná odrůdy Roussette d´Ayze), Roussette basse de Seyssel (geneticky odlišná odrůda199, patrně již komerčně nevyužívaná, samostatně uvedená v této práci, nalezená v obci Desingy - Haute-Savoie)26 a Roussette grosse (syn. Grosse Roussette, spontánní křížení odrůd Altesse x Heunisch weiss199, A, patrně již komerčně nevyužívaná odrůda, nalezená v obcích Virignin a Pugieu - Haute-Savoie)26. Odrůdy Roussette basse de Seyssel a Roussette grosse byly a většinou ampelografických zdrojů dodnes jsou řazeny do synonymiky odrůdy Roussette d´Ayze a je možné, že je pod tímto názvem ještě najdeme i na některých starých vinicích v départementu Haute-Savoie.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty této odrůdy jsou vzpřímené, jejich vrcholky jsou otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené s jemným karmínovým nádechem na okrajích. Mladé listy jsou světle zelené, slabě bíle vlnatě plstnaté, výrazně bronzově skvrnité. Dospělé listy jsou malé až středně velké, tří až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, plocha listu je zprohýbaná, líc listu je puchýřnatý, rub slabě štětinkatý, okraj listu je středně výrazně, zoubkovaný, zoubky mají rovné strany a středně širokou bázi, řapíkový výkroj je úzce otevřený až mírně překrytý s průsvitem a ostrým dnem. Žilnatina listu je takřka bez antokyanové pigmentace. Hrozny jsou malé až středně velké, kompaktní, kuželovité, občas s křidélky, bobule malé až středně velké, mírně oválné, bělavě žlutavé, zelenožluté, při úplném vyzrání až žluté barvy, se šťavnatou dužinou nakyslé, neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda raší raně, pět dní po Chasselas, dozrává raně, 10 dní po Chasselas. Výnosy jsou vysoké, odrůda preferuje krátký řez, je náchylná k peronospoře a k botrytidě, dobře se adaptuje na půdy starých ledovcových morén. Dává průměrně kvalitní vína neutrálního typu s vysokou aciditou, často používaná k výrobě šumivých vín (nebo) do cuvée s odrůdami Altesse, Gringet a Mondeuse blanche.
Literatura a internetové zdroje: 3, 26, 28, 29, 30, 163, 166, 176, 199, 200, 201, 202, A)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M. et al. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2016-11-29]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, *Verifying synonymies between grape cultivars from France and Northwestern Italy using molecular markers. Schneider A. et al. Vitis 40 (4), 197-203 (2001) [online, 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e045859.pdf, *Relationships and Genetic Diversity within the Accessions Related to Malvasia Held in the Domaine de Vassal Grape Germplasm Respository. Lacombe, T. et al. Amer. Journal of Enology and Viticulture 58 (1), 124-131 (2007) [online, 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/58/1/124.abstract, http://www1.montpellier.inra.fr/vassal/ressources/Malvoisie_Complementary_data.pdf.

Roussanne du Var

25. října 2017 v 16:40 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Barbaroux (mylně), Grec Rose (mylně), Rosé du Var (Francie, cd. 670, no. 2419), Roussan du Var (Itálie), Roussanne (mylně), Riverain
Původ a rozšíření: Roussanne du Var je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z jihu Francie a dnes pěstovaná zřídka v départementu Var, kde tvoří součást vín AOC Côtes de Provence. Roku 2011 byla ve Francii vysazena na ploše 52 ha, k dispozici zde nejsou žádné registrované klony30, je možné, že z francouzských vinic v dohledné době zcela vymizí. Ještě roku 1968 byla ve Francii vysazena na 1.557 ha30. Dle výsledků analýzy DNA, provedené roku 2012, se jedná o spontánní křížení odrůd Ouliven x Gouais blanc (Heunisch weiss)199. Odrůda není geneticky identická s odrůdou Barbaroux163, pěstovanou též nehojně v oblasti Provence a na Korsice, není geneticky identická ani s odrůdou Grec rouge199. Název odrůdy je odvozen od typycké vlastnosti bobulí ve vyzrálých hroznech, které mají sklon k rezivění až růžovění na osluněných líčkách (z francouzského "roux" či "rousse", v překladu "ryšavý"). Département Var je pravděpodobným místem původu této odrůdy.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou slabě až průměrně vlnatě plstnaté. Mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami. Dospělé listy jsou nečleněné až třílaločnaté, zprohýbané, řapíkový výkroj je otevřený nebo úzce otevřený, ve tvaru U nebo UV, zoubky na okraji listu mají poměrně úzkou bázi a rovné strany, jsou středně výrazné. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany, rub listu slabě až průměrně plstnatý a štětinkatý. Hrozny jsou středně velké až velké, pyramidální, kompaktní, s křidélky, stopky jsou dlouhé, zelené nebo málo lignifikované, bobule jsou středně velké až velké, kulaté až mírně oválné, nestejnoměrné růžové, růžově červené až červenofialové barvy, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda raší raně, současně s Chasselas až o jeden den později, dozrává pozdně, 28 dnů po Chasselas. Výnosy jsou vysoké, odrůda preferuje krátký řez. Je velmi citlivá vůči botrytidě. Odrůdová vína z neredukovaných sklizní bývají lehká, aromatická, dle způsobu přípravy bílá nebo světleji růžová, nepříliš dobré struktury, s nízkým obsahem kyselin, se středním obsahem alkoholu a středního potenciálu zrání. Zřídka se vyrábějí v odrůdové podobě, tvoří většinou menšinovou složku bílých či červených vín, ale vůbec nejčastěji kvalitativně o stupeň lepších rosé vín AOC Côtes de Provence. Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 163, 176, 199, 200, 201, 202, *Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M. et al. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2016-11-29]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf.

Roussanne

25. října 2017 v 16:38 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Русан блан (Rusko, Ukrajina), Barbin, Bergeron (Savojsko), Courtoisie, Fromental, Fromental Jaune, Fromenteal, Fromenteau (Isère), Fromentot Jaune, Greffon, Greffou, Martin Cot, Montecarlo (Toskánsko), Petite Roussette (Ardèche, Ain), Picolin Blanc, Picotin Blanc, Plant de Seyssel (Ain), Rabellot, Rabelot, Ramoulette, Rebellot, Rebolot, Remoulette, Roussane (Itálie), Roussane Blanc, Roussane de Tain, Roussanne (Francie, cd. 147, no. 2415), Rousseau, Roussette (Ardèche, Ain), Rusan (Bulharsko), Rusan Belyi (Rusko), Rusan Blan (Bulharsko, Rusko)
Původ a rozšíření: Roussanne je velmi starobylá francouzská moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z východní Francie, z údolí Rhône, patrně odněkud z okolí města Montélimar v départementu Drôme. Pěstovaná původně byla v údolí řek Rhône a Isère, v Savojsku a v okolí Saint Péray v Ardèche, z těchto oblastí se později rozšířila i do Provence a do regionu Languedoc-Roussillon. Roku 2011 byla ve Francii pěstována na ploše 1.629 ha, je zde registrováno pět klonů odrůdy30. Tvoří podstatnou složku cuvée vín AOC Hermitage, Vins de Savoie, Crozes-Hermitage, Saint Péray, Saint Joseph, Côtes du Rhône, Châteauneuf du Pape, Château de Beaucastel, Corbières, atd. Najdeme ji na vinicích v Itálii, v Toskánsku, v provincii Lucca, kde tvoří součást vín DOC Montecarlo a několika vín IGT a okrajově také v Ligurii (od roku 1971 je odrůda zapsána v národním katalogu italských odrůd, cd. 216)197, v Austrálii (přivezl ji sem patrně již James Busby roku 1832, dnes je pěstována v Yarra Valley, ve státě Victoria)4, v USA (stát Kalifornie - Central Coast AVA a Yuba County, stát Washington), ve Španělsku, ve Švýcarsku (roku 2007 na 1,7 ha), v Rusku, v Řecku (na ostrově Kréta), v Izraeli (severní část Golanských výšin) nebo například také v Bulharsku. V ampelografické literatuře se odrůda objevuje již v 18. století, uvádějí ji například B. Sprenger (1766), H. Goethe (1877) a po nich mnozí další163.
Název odrůdy, stejně jako synonyma Roussette, Rousseau a jim podobné, jsou odvozena od typické vlastnosti bobulí ve vyzrálých hroznech, které mají sklon k rezivění až růžovění na osluněných líčkách (z francouzského "roux" či "rousse", v překladu "ryšavý").
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Ve starých textech bývala odrůda Roussanne často zaměňována s odrůdou Marsanne, se kterou je ostatně i příbuzná199. Nesmí být zaměňována se vzácně pěstovanou provensálskou odrůdu Roussanne du Var(též Rosé du Var), která je dle výsledků analýzy DNA spontánním křížencem odrůd Ouliven x Gouais blanc (Heunisch weiss). Odrůda Roussanne není identická s odrůdou Ugni blanc (Trebbiano Toscano), která má ve své synonymice název Roussane, není dále identická ani s odrůdami Altesse a Rousse, pro které je též místy používáno synonymum Roussette (viz. kapitola - název odrůdy).
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty jsou vzpřímené až polovzpřímené, jejich vrcholky jsou otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, slabě až průměrně pigmentované antokyany, bělavě zelené s karmínovým nádechem na okrajích. Internodia i nodia jsou na obou stranách zelená, lysá, na obrysu s naznačenými hranami, pupeny jsou zelené, úponky jsou též zelené, křehčí. Apikální listy (1-3) jsou zelenožluté, často s bronzovými skvrnami a s karmínovým okrajem, na rubu jsou vlnatě plstnatné, výrazně členěné, první je se žlábkem uprostřed, další ploché, bazální listy jsou zprohýbané, výrazně členěné, na líci jsou zelené, silně puchýřnaté, na rubu plstnaté a krátce štětinkaté, řapík listu je arachnoidální. Dospělé listy jsou středně velké, poměrně silné, okrouhlé, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými výkroji, profil listu je plochý až mírně miskovitě prohnutý. Líc listu je drsně puchýřnatý a mřížkovitě vrásčitý, lysý, rub listu je na ploše velmi slabě až slabě plstnatý či arachnoidální, na žilnatině je krátce štětinkatý. Okraj listu je tupě zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a konvexní strany, žilnatina listu je bez pigmentace antokyany, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený s mírně překrytými cípy a s průsvitem, lyrovitý s ostrým dnem. Řapík je střední délky, lysý, zelený. Hrozny jsou malé až středně velké (16 cm, 174 g), kompaktní, válcovité s jedním či dvěmi malými křidélky, stopky jsou střednš dlouhé až dlouhé, málo lignifikované, zelené, bobule jsou malé až středně velké (1,5 g), nestejné velikosti, okrouhlé, někdy mírně eliptické, zelenkavě zlatožluté až jantarové barvy, v plné zralosti a na osluněných líčkách výrazně rezavějící, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou, s velmi šťavnatou dužinou sladké, neutrální chuti, která obsahuje semena. Stopečky bobulí jsou krátké, zelené, obtížně oddělitelné. Jednoleté réví je dlouhé, silné, rozvětvené, eliptického průřezu, rýhované, částečně ojíněné, lysé, nodia jsou kulovitá, internodia 10-15 cm dlouhá, uniformě světle hnědá s tmavě hnědými uzly, pupeny jsou kuželové, hnědé. Růst je středně bujný až bujnější, letorosty jsou dlouhé, vyžadují důkladné vyvazování, réví dobře vyzrává, odrůda preferuje střední až krátký řez. Klade vysoké nároky na polohu, k úplnému vyzrání potřebuje slunečné, dostatečně teplé a suché klima. Vhodné jsou půdy chudší, hlinitovápenaté či jílovité, nejlépe kamenité, nicméně alespoň středně hluboké, aby se zabránilo stresu z nedostatku vody. Středně pozdní až pozdní odrůda raší osm dní po Chasselas, dozrává asi 23-26 dnů po Chasselas (například v Rusku, v Krasnodaru, trvá její vegetační cyklus 150 dní při SAT 3100-3200°C). Je velmi náchylná k oidiu a k botrytidě, ohrožována je též obaleči a roztoči, špatně snáší sucho a silnější vítr. Její výnosy, beztak nízké (6-8 t/ha), jsou proto navíc ještě značně kolísavé. Hrozny mají někdy sklon nestejnoměrně vyzrávat, což působí obtíže při sklizni a při jejich zpracovnání. V poslední době probíhá intenzívní klonová selekce, která by měla zmírnit výše uvedené nedostatky odrůdy. Co se týče vinifikace, jde též o poměrně náročnou odrůdu, hrozny by měly být sklizeny dříve, než potenciální obsah alkoholu ve víně převýší 14%, ale pokud se sklidí příliš brzy, mohou mít výsledná vína zase vyšší aciditu. Během vinifikace je mošt náchylný k oxidaci. Vínům prospívá kontrolované použití barikových sudů.
Charakteristika vína: Jedna ze dvou hlavních odrůd, používaných při výrobě vzácných bílých vín Hermitage a Chateauneuf-du-Pape ve francouzském údolí Rhony. Poskytuje vysoce ceněná, jemná a delikátní, slámově žlutá vína s florálním buketem hlohu, narcisů, kosatců a zimolezu, s ovocitými tóny medu a meruněk, s tóny kořenitými a pepřnatými, bohatá na aciditu a s dobrou strukturou taninů, dlouhověká, postupně se v nich rozvíjejí i minerální a ocelové tóny. Ve směsi Roussanne dodává eleganci a aromatickou bohatost, svěžest a potenciál zrání, zatímco Marsanne, která se s Roussanne používá do kupáží a například v severní části údolí Rhôny ji i vytlačuje z vinic, dodává plnnost. Rousanne se mísí do cuvée také s odrůdami Chardonnay a Vermentino. V Kalifornii se nezřídka lze setkat i s odrůdovými víny, takřka bez výjímek jsou vinifikována v nerezových tancích, bez kontaktu s dubovými sudy. Literatura a internetové zdroje: 4, 26, 28, 29, 30, 35, 42, 49, 100, 135, 136, 163, 166, 168, 176, 181, 188, 189, 197, 199, 200, 201, 202, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Pgs 229-230, 392, 604-605. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Roussanne? Viognier? What's in a name?". Robinson, J. Jan 1st, 2002 [online, 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.jancisrobinson.com/articles/jr405, *Genetic diversity of wild grapevine populations in Spain and their genetic relationsships with cultivated grapevines. Andres, M.T. et al. Molecular Ecology 21 (4) 800-816 (2011) [online, 2016-11-29]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-294X.2011.05395.x/full, *Recovery, identification and relationships by microsatellite analysis of ancient grapevine cultivars from Castilla-La Mancha: the largest wine groving region in the world. Mena, A. et al. Genet. Res. and Crop Evolution 61 (3) 625-637 (2014) [online, 2016-11-29]. Dostupné z: http://static-content.springer.com/esm/art:10.1007/s10722-013-0064-3/MediaObjects/10722_2013_64_MOESM1_ESM.pdf, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L. subsp. *vinifera*). Beridze, T. et al. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Vazha_Tabidze/publication/224841954_Plastid_DNA_sequence_diversity_in_a_worldwide_set_of_grapevine_cultivars_(Vitis_vinifera_L._subsp._vinifera)/links/0fcfd50329a155b3fe000000.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2016-11-29]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Roupeiro branco

25. října 2017 v 16:35 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Roupeiro (Alcobaça), Roupeiro de Alcobaça
Původ a rozšíření: Roupeiro branco je portugalská moštová odrůda původu Vitis vinifera,zapsaná samostatně v národním katalogu portugalských odrůdA. Měla by být pěstována (především?) v oblasti Alcobaça v subregionu Oeste. Dle údajů z katalogu VIVC byla v Portugalsku roku 1999 pěstována na ploše 1.527 ha163, dle jiných roku 2009 na ploše 279 ha201. Analýza DNA roku 2015 stanovila, že odrůda Roupeiro branco je křížencem odrůd Hebén x FolgasãoC. Výraz "roupeiro" znamená v překladu z portugalštiny "skříň, šatník", jeho původ není jasný.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda, pěstovaná pod názvem Roupeiro v regionu Alentejo, byla na základě analýzy DNA, provedené roku 1999, ztotožněna s odrůdou SíriaD, přičemž odrůdy Roupeiro branco a Síria nejsou geneticky identickéB. Pod názvem Roupeiro je odrůda Síria někdy pěstována také v oblasti poloostrova Setúbal163, 202. Některé (někdy i oficiální) portugalské zdroje obě tyto odrůdy nerozlišují84, některé sice ano, ale rozlišovací popisy neuvádějí198. Pod názvem Roupeiro mohou být v Portugalsku pěstovány například i odrůdy Tamarez (okolí města Caldas Rainha v regionu Oeste), Rabigato či Branda163, 202.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany. Růst je středně bujný, letorosty jsou polovzpřímené. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy. První bazální list je zelený, na rubu silně plstnatý. Dospělé listy jsou pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, bez zoubků, okrouhlé, zkroucené, na líci slabě vrásčité a silně puchýřnaté, na rubu, na ploše středně silně plstnaté, na žilnatině slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je uzavřený, s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubky mají konvexní strany. Hrozny jsou středně velké (15 cm), kompaktní, kuželovité s 3-4 křidélky, stopky velmi krátké (1 cm), bobule mírně oválné, středně velké až větší (22 x 18 mm), zelenožluté, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Odrůda raší raně. Výnosy dává odrůda velmi vysoké. Cukernatost moštu je průměrná (19 %), acidita nižší (4,6 g/l).
Literatura a internetové zdroje: 84, 163, 165, 176, 198, 199, 201, 202, A)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012. [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, B)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2016-11-28]. http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, C)Pedigree analysis of the Spanish grapevine cultivar 'Hebén'. Zinelabidine, L.H. et al. Vitis 54 (Special Issue), 81-86 (2015) [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4983/4773, D)The use of microsatellites for germplasm management in a Portuguese grapevine collection. M.S. Lopes, K.M. Sefc, E. Eiras Dias, H. Steinkellner, M. Laimer da Câmara Machado, A. da Câmara Machado. Theor Appl Genet (1999) 99:733-739 [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/225035436_Reconstruction_of_a_grapevine_pedigree_by_microsatellite_analysis/file/9fcfd4fbdf87970617.pdf /.

Rouget, Ch.

25. října 2017 v 16:32 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Charles Rouget (1828-1899) byl francouzský vinař a ampelograf, který se zabýval také šlechtěním révokazu odolných moštových odrůd révy. Publikoval řadu článků o pěstování vinné révy v časopise "Revue viticole de Franche-Comté" a také několik vědeckých studií a knih. V Salins, v regionu Jura, kde prováděl svou šlechtitelskou činnost, vyšlechtil několik desítek kříženců, z nichž osmnáct uvádí na svých stránkách katalog odrůd VIVC. Tyto odrůdy již nejsou komerčně využívány, nesou jméno šlechtitele a číselný kód křížení.
Literatura a internetové zdroje: 26, 163, *Charles Rouget (1828-1899). Racinescomtoises - Patrimoine et photographies de Franche-Comté [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.racinescomtoises.net/index.php?/category/4559.

Rossola bianca

25. října 2017 v 16:30 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Bentinora, Bertinora (Itálie-Forli), Bertinoro (Itálie-Forli), Bianchino di Bertinoro (Itálie-Forli), Durella, Ova d'Bartnôra (Itálie-Cesena), Rossabianca, Rossala Bianca (Korsika), Rossella, Rossiola (mylně), Rossiola Bianca (mylně), Rossola, Rossula Bianca (Francie, cd. 3063, no. 2705, Korsika), Ròssula či Ròsula Biànca (Korsika), Uva di Bertinoro
Původ a rozšíření: Rossola bianca je pozdní, moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, dnes vzácně pěstovaná (pod názvem Bertinora či Bertinoro) v italském regionuEmilia-Romagna, v okolí města Forli (obec Bertinoro) v provincii Forli-Cesena a okrajově také v provincii Ravenna (v této provincii většinou pouze ve smíšených výsadbách s odrůdou Albana)197. Pod názvem Rossula bianca najdeme tuto odrůdu také na francouzském ostrově KorsikaA. Pod názvem Bertinoro odrůdu poprvé z Itálie zmiňuje ampelograf Acerbi (1825), dále ji uvádějí například také Gallesio (1839), A. Mori (1840), N. Marzotto (1925) a po nich mnozí dalšíB. 163.
Název odrůdy vychází pravděpodobně z korsického výrazu "ròssu(a)", v překladu červený, může ovšem také vycházet z názvu pro odrůdu Rossula nera (Monastrell), pěstovanou dnes velmi vzácně v okolí města Ajjacio, za jejíž mutaci mohla být tato odrůda v minulosti (mylně) považována, může se ale také vztahovat k červenavému nádechu osluněných líček bobulí v dobře vyzrálých hroznech této odrůdy (a pro úplnnost, Ròssula je mj. také označení pro (pod)druh kaštanovníku, rostoucího na Korsice)A. Italská synonyma Bertinora, Bertinoro apod. jsou odvozena od místa pěstování, městečka Bertinoro poblíž Forli.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Název Rossola (též Rossola Brandinca, Rossula, Rossula Brandinca, Ròssula, Rosula) se vyskytuje též v synonymice odrůdy Trebbiano Toscano (Ugni blanc), obě odrůdy však, na základě výsledků analýzy DNA, provedené roku 2012, geneticky identické nejsou163, 199, A. Odrůda Rossula nera, pěstovaná v Lombardii, v údolí Valtellina, není s odrůdou Rossola bianca geneticky identická163, 199. Odrůda, pěstovaná pod názvem Rossula nera (též Rossola nera, Ròssula nèra, Ròssula nègra) velmi vzácně na Korsice, v regionu Ajjacio (dříve též v okolí obce Vescovato), je geneticky identická se španělskou odrůdou Monastrell a proto také není s odrůdou Rossola bianca geneticky identická163, 199, A.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, kulovité, bělavě zelené, silně až velmi silně vlnatě plstnaté. První bazální list je plochý, světle zelený se slabým bronzovým nádechem, na rubu středně silně až silně plstnatý. Internodia jsou na obou stranách zelená, případně zelená s červenými pruhy. Dospělé listy jsou klínovité až pentagonální, mírně miskovitě prohnuté, třílaločnaté se středně hlubokými až mělkými výkroji bez zoubku, někdy pětilaločnaté, na líci tmavě zelené, bez vrásek, středně silně až silně puchýřnaté, na rubu, na ploše středně silně až silně plstnaté, na žilnatině bez štětinek, zoubky jsou středně výrazné, s rovnými či konvexními stranami, řapíkový výkroj je úzce otevřený až mírně překrytý s průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, horní výkroje jsou úzce otevřené s rovnoběžnými stěnami a oblým dnem až uzavřené, dolní naznačené či chybí. Řapík je nafialovělý, žilnatina u báze zelená, případně slabě nafialovělá. První hrozen je na 2-3 nodiu. Hrozny jsou středně velké (16 cm, 295 g), protáhle válcovité až válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky, kompaktní, stopky velmi krátké až krátké (3-5 cm), bobule bělavě zelené, zelenožluté, při úplném vyzrání žlutavé, na osluněných líčkách s typickým červenavým nádechem, kulaté, menší až středně velké (16 x 14 mm), s nezbarvenou, pevnější dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Průměrná cukernatost moštu je 18,9 % při aciditě 4,09 g/l. Odrůda raší středně pozdně, v první dekádě dubna, kvete v první polovině června, zaměká v první polovině srpna a dozrává pozdně, koncem září až začátkem říjnaB. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené, výnosy jsou průměrné až vysoké. Odrůda je citlivá na botrytidu, citlivější vůči oidiu, peronospoře odolává mírně nadprůměrně. Na úrodných půdách poskytuje větší, kompaktnější hrozny. Odrůdová vína jsou velmi vzácná, jsou světle žlutá se zelenými odlesky, neutrálního typu. Lokálně slouží hrozny také k přímé spotřebě v čerstvém stavu i k déledobému zimnímu skladováníB.
Literatura a internetové zdroje: 25, 26, 163, 197, 199, 202, A)Noms Corses de cepage (Lexique). Alain Bagard, 1995 [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.crvi.corsica/wp-content/uploads/2016/06/noms-corses-cepage.pdf, B)Agrobiodiversità e cultura rurale. Regione Emilia Romagna. Vite [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://agricoltura.regione.emilia-romagna.it/agrobiodiversita/doc/agribiodiversita-vegetale/vite.

Rossese di Campochiesa

24. října 2017 v 11:30 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Rossese (Ligurie-Itálie)
Původ a rozšíření: Rossese di Campochiesa je autochtonní italská moštová odrůda původu Vitis vinifera, dnes vzácně pěstovaná v italském regionu Ligurie, v provincii Savona, zejména v okolí Campochiesa di AlbengaA, B, C. V Ligurii, v provincii Imperia, v okolí města Dolceacqua, je na větších plochách pěstována také odrůda s názvem Rossese (identická s francouzskou odrůdou Tibouren)A, 163, tato odrůda není geneticky identická s odrůdou Rossese di CampochiesaA, 163.V Itálii byly obě tyto odrůdy (názvu Rossese) roku 2010 pěstovány na ploše 312 haC (větší plochu zaujímala jednoznačně odrůda Tibouren). K rozsáhlé skupině geneticky odlišných odrůd s názvem Rossese a k původu jejich názvu podrobně viz. odrůda Rossese bianco.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany. Růst je bujnější, letorosty polovzpřímené. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy. První bazální list je zelenožlutý, na rubu je středně silně až silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké (18,7 x 17,1 cm), tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, někdy se zoubkem, klínovité až pentagonální, ploché či s podehnutými okraji, na líci bez vrásek a slabě puchýřnaté, na rubu, na ploše jsou slabě až středně silně plstnaté, na žilnatině slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je slabě až středně silně pigmentovaná antokyany. Zoubky mají rovné nebo konkávní a konvexní stranu. Řapík listu je v průměru 10,7 cm dlouhý. Hrozny jsou středně velké, středně kompaktní, válcovitě kuželovité, někdy s 1-2 křidélky, stopky středně dlouhé, bobule mírně oválné, menší až středně velké, tmavě červenofialové, s nezbarvenou, pevnější dužinou neutrální chuti, obsahující semena. První hrozen je na 3-4 nodiu. Hrozny slouží k výrobě světleji zbarvených červených vín s aroma jahod a malin, určených k vypití do dvou let po lahvování, případně k výrobě cuvée červených vín s dalšími lokálními odrůdami.
Literatura a internetové zdroje: 46, 163, 166, 202, A)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, B)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. 229-230, 392, 604-605. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Rossese bianco Monforte

24. října 2017 v 11:27 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Rossese bianco (Monforte d'Alba-Piemont-Itálie)
Původ a rozšíření: Rossese bianco Monforteje autochtonní italská moštová odrůda původu Vitis vinifera, dnes velmi vzácně pěstovaná v regionu Piemont, v okolí města Monforte d'Alba v provincii Cuneo, na vinicích vinařství Giovanni Manzoni v Monforte d'Alba, které tuto vymizením z vinic ohroženou odrůdu od roku 1980 udržujeB. Od roku 2003 je zapsána v národním katalogu italských odrůd (cd. 374), tvoří součást vín DOC Langhe197. Roku 2010 byla v Itálii celkově vysazena na ploše 7 ha200, zde je ovšem třeba dodat, že údaje pocházejí ze zdrojů, které ještě nerozlišují geneticky odlišné odrůdy Rossese bianco a Rossese bianco MonforteA (k rozsáhlé a v literatuře někdy poměrně obtížně rozlišitelné skupině odrůd s názvem Rossese dále viz. odrůda Rossese bianco). Název odrůdy je odvozen od narůžovělého odstínu vyzrálých bobulí ("růžová", v překladu z italštiny "rosato"), dle jiných ampelografů je název skupiny odrůd Rossese obecně odvozen od intenzívní barvy bobulí, která přechází u mnoha známých odrůd od tmavě červené přes růžovofialovou, narůžovělou, jantarovou po tmavě zlatožlutouB.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, popis odr. viz.197) Vrcholky letorostů jsou bělavě zelené s karmínovým nádechem na okraji, silně plstnaté. Apikální listy jsou miskovitě prohnuté, zeleno- až zlatožluté s měďnatým nádechem, na rubu silně plstnaté, bazální zlatožluté se silným měďnatým nádechem, na rubu středně silně plstnaté. Letorosty jsou červenofialové na dorsální a zelené s červenými pruhy na ventrální straně, červené směrem k vrcholu, internodia jsou krátká, hranatá, úponky dobře vyvinuté. Dospělé listy jsou středně velké, klínovité až pětiúhelníkové, pěti- až sedmilaločnaté, řapíkový výkroj je otevřený s oblým dnem, horní výkroje jsou úzce otevřené až mírně překryté, lyrovité s oblým dnem, dolní spíše otevřené. Líc listu je středně zelené barvy s narůžovělou bází hlavních žil, slabě puchýřnatý, profil listu je plochý, zoubky jsou výrazné, okraj konkávní/konvexní, rub je na ploše plstnatý, na žilnatině silně štětinkatý. Podzimní barva listů je zlatožlutá. Hrozny jsou středně velké až velké, protáhle pyramidální s křidélky, s krátkou stopkou, bobule malé, okrouhlé, s tenčí, silně ojíněnou slupkou zlatožluté barvy s odstíny jantarové nebo růžové barvy na osluněné straně, s nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda raší raně, 5.-10. dubna, kvete středně pozdně, 10.-20. června, zaměká středně pozdně, 15. až 20. srpna a dozrává středně pozdně 20. až 25. září. Růst je poměrně bujný, letorosty tenké, polovzpřímené. Výnosy jsou průměrné, mohou být ovlivněny sklonem ke sprchávání. Odolnost vůči houbovým chorobám je průměrná až mírně nadprůměrná. Vína z odrůdy Rossese bianco Monforte, vyráběná vinařstvím Giovanni Manzoni, Monforte d'Alba, vykazují aroma citrusových plodů, nektarinek a melounu, doplněné herbálními tóny (tymián, chlorofyl, máta) a jistou mineralitou, reprezentovanou náznakem salinityF.
Literatura a internetové zdroje: 163, 197, 200, 202, AIdentification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. 229-230, 392, 604-605. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2.

Rossese bianco

24. října 2017 v 11:25 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Bianco di Nizza, Rossese bianco di Roddino, Rossese d'Albenga, Rossese di Dolceacqua, Rossese Rossa
Původ a rozšíření: Rossese bianco je autochtonní italská moštová odrůda původu Vitis vinifera, dnes již spíše vzácněji pěstovaná v regionu Piemont, v okolí měst Roddino a Sinio v provincii Cuneo. V minulosti byla pěstována i v Ligurii, v oblasti Cinque Terre, odkud ji uvádí již Giorgio Gallesio (1839)E a kde se ještě dnes ojediněle na vinicích najdou staré keře této odrůdyA. Od roku 2003 je zapsána v národním registru italských odrůd (cd. 374), tvoří součást vín DOC Langhe197. Roku 2010 byla v Itálii celkově vysazena na ploše 7 ha200 (zde je ovšem třeba dodat, že údaje pocházejí ze zdrojů, které nerozlišují odrůdy Rossese bianco a Rossese bianco Monforte, viz. níže)197. Název odrůdy je odvozen od narůžovělého odstínu vyzrálých bobulí ("růžová", v překladu z italštiny "rosato"), dle jiných ampelografů je název skupiny odrůd Rossese obecně odvozen od intenzívní barvy bobulí, která přechází u mnoha známých odrůd od tmavě červené přes růžovofialovou, narůžovělou, jantarovou po tmavě zlatožlutouB.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Pozor na možnou záměnu, existuje více odrůd s názvem či synonymy "Rossese bianco". O té první, pocházející z Piemontu, z provincie Cuneo, z okolí měst Roddino a Sinio, pojednává tento článek. Ve stejné provincii regionu Piemont, v okolí města Monforte d´Alba, je ovšem vzácně pěstována také geneticky odlišná odrůda s názvem Rossese bianco (katalog VIVC ji uvádí s názvem Rossese bianco Monforte)A, 163. Národní katalog italských odrůd ještě roku 2016 obě odrůdy nerozlišoval197, pravděpodobně však uvádí právě popis odrůdy Rossese bianco Monforte, neboť popisuje odrůdu z vinic vinařství Azienda Manzone di Castelletto di Monforte a právě vinařství Giovanni Manzoni v Monforte d'Alba tuto vymizením z vinic ohroženou odrůdu od r. 1980 udržujeB. Tento popis tvoří, vzhledem k absenci popisu jiných, základ popisu odrůdy Rossese bianco Monforte197. V Ligurii, v provincii Imperia, v okolí města San Biagio della Cima, je nehojně pěstována další geneticky odlišná odrůda s názvem Rossese bianco di S. Biagio (katalog VIVC ji roku 2016 uvádí též pod názvem Rossese bianco)163, 46, F. Pod synonymním názvem Rossese bianco je v Ligurii, v provincii La Spezia, v okolí města Riomaggiore pěstována (sicilská) odrůda Grillo. Pod synonymním názvem Rossese bianco je v Ligurii, v provincii La Spezia, v okolí města Arcola u hranic regionu Toskánsko, pěstována autochtonní odrůda Ruzzese. Rossese di Campochiesa je odrůda s růžovými hrozny, geneticky odlišná od všech výše uvedených odrůd, též vzácně pěstovaná v LiguriiA, F, 46, 163. V Ligurii, v provincii Imperia, v okolí města Dolceacqua, je dále na větších plochách pěstována také odrůda s názvem Rossese (identická s francouzskou odrůdou Tibouren)A, 163. První písemné zmínky o odrůdě s názvem Rossese bianco (též Roxeise) pocházejí z 15. století, tato odrůda (zatím neidentifikovaná) byla proslulá excelentními bílými víny (A. Bacci, 1596), možná právě tato zmínka je důvodem současného zvýšeného zájmu o odrůdy skupiny Rossese, ať již z Ligurie či z PiemontuA, E, F.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, popis odrůdy viz.46, 54) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, bělavě zelené, slabě až středně silně plstnaté, takřka bez igmnetace antokyany. Růst je poměrně bujný, letorosty vzpřímené až polovzpřímené. Internodia jsou na ventrální straně zelená až zelená s červenými pruhy, červená směrem k vrcholku, na dorsální zelená s červenými pruhy až červenofialová. První bazální list je zelený, na rubu středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou klínovité až pětiúhelníkové, pěti- až sedmilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je otevřený s oblým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, horní výkroje jsou úzce otevřené až mírně překryté, lyrovité s oblým dnem, někdy se zoubkem, dolní spíše otevřené, s oblým dnem. Líc listu je středně zelené barvy s narůžovělou bází hlavních žil, slabě vrásčitý až bez vrásek, slabě puchýřnatý, profil listu je plochý, zoubky na okraji jsou výrazné, mají rovné strany, případně konkávní a konvexní stranu, rub je na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině středně silně až silně štětinkatý. Žilnatina listu je velmi slabě až slabě pigmentovaná antokyany. Podzimní barva listů je zlatožlutá. První hrozen je na 3-4 nodiu. Hrozny jsou středně velké až velké, kuželovité s 3-4 křidélky, středně kompaktní, s krátkou, robustní, částečně lignifikovanou stopkou, bobule malé až středně velké (1,6 g), okrouhlé, zelenožluté barvy s odstíny jantarové nebo růžové barvy na osluněné straně, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda raší, kvete, zaměká a dozrává středně pozdně. Výnosy jsou průměrné, 3,4 kg na keř, mohou být ovlivněny sklonem ke sprchávání. Cukernatost moštu je v průměru 21,1°Brix (17,9°Babo) při aciditě 7,3 g/l. Odolnost vůči houbovým chorobám je průměrná až nadprůměrná. Odrůdová vína mají vyšší obsah alkoholu a dostatečnou aciditu, plnou chuť, jsou vyvážená, ​​svěží a příjemná, v letech méně příznivých mohou mít vysokou aciditu a vykazují určitou disharmonii. V aroma se objevují zelená jablka a citrusové plody.
Literatura a internetové zdroje: 35, 46, 49, 50, 54, 57, 163, 166, 168, 176, 197, 200, 202, AIdentification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Pgs 229-230, 392, 604-605. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)Panoramio - Photos by Alessandro Anfosso. Rossese Bianco anni 200 circa [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.panoramio.com/photo/6026919, D)Langhe Bianco Rosserto 2010. Rossese Bianco [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.ermes.cz/produkt/Langhe-Bianco-Rosserto-2010-30/, E)La Pomona Italiana, di Giorgio Gallesio (Finalborgo, 1772 - Firenze, 1839). L'uva Rossese [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.20miglia.com/2009/11/luva-rossese.html, F)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2.

Romorantin

24. října 2017 v 11:22 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Blanc de Villefranche, Bury, Celle Bruere, Dameri, Daneri, Danesy, Danery (Francie), Dannery, Framboise (francouzsky malina), Gros Blanc de Ville-Franche, Gros Pinot de la Loire, G. Plant, G. Plant de Villefranche, Lyonnaise Blanche, Maclon, Petit Dannezy (mylně), P. Maconnais, Plant de Brézé, Raisin de Grave, Ramorantin, Romoranten (Rusko), Romorantin (Francie, cd. 304, no. 2411), R. Blanc, Saint Amand, Verneuil
Původ a rozšíření: Romorantin je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, spontánní kříženec odrůdy rodiny Pinot(patrně odr. Pinot teinturier)x Gouais blanc (Heunisch weiss)A, B, 120, 199. Odrůdu dnes najdeme pouze ve východní části údolí Loiry, kde je pěstována prokazatelně již od 16. století, roku 2011 byla vysazena na 72 ha ve čtyřech klonech30, tvoří zde od roku 1993 majoritní součást vín AOC Cour-Cheverny v rámci apelace Cheverny. Do údolí Loiry přivezl 80.000 sazenic této odrůdy z Burgundska François I. roku 1519 a pěstoval ji na svém panství v départementu Loir-et-Cher, v obci Romorantin, po které je také odrůda pojmenována28, 120. Odrůda Romorantin je často zaměňována či považována za identickou s odrůdou Dannezy petit, nicméně obě odrůdy katalog VIVC uvádí samostatně163, podrobný popis a porovnání obou odrůd uvádějí ve své práci Viala a Vermorel (1905-1910)C. Otázkou je, zdali již odrůda Dannezy petit zcela nevymizela z vinic, moderní ampelografická literatura ji nezmiňuje.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně bíle vlnatě plstnaté, takřka bez pigmentace antokyany. Apikální listy jsou zelenožluté s bronzovým nádechem a skvrnami, velmi silně plstnaté, první bazální list je zelenobronzový, na rubu velmi silně plstnatý. Internodia jsou na obou stranách červenofialová, pupeny jsou silně pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou klínovité, nečleněné či třilaločnaté s mělkými výkroji bez zoubku, miskovitě prohnuté s mírně podehnutými okraji, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru V, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, zoubky na okraji listu mají širokou bázi a rovné nebo konvexní strany, líc listu je silně puchýřnatý, velmi silně vrásčitý, tmavě zelený, rub je na ploše průměrně plstnatý, na žilnatině lysý až slabě štětinkatý. Žilnatina je na líci slabě až středně silně pigmentovaná antokyany. Hrozny jsou středně velké až velké, válcovité s 1-4 křidélky, kompaktní, bobule malé až středně velké, nepravidelné velikosti, okrouhlé až mírně zploštělé, bělavě zelené, zelenožluté až žlutavé s růžovým nádechem na osluněném líčku v plné zralosti, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Růst je bujný se vzpřímenými letorosty, výnosy jsou vysoké a nepříliš stabilní. Odrůda raší raně, jeden den po Chasselas, dozrává středně pozdně, 17-21 dní po Chasselas. Je nenáročná, dobře snáší dlouhý i krátký řez, poměrně dobře odolává škůdcům a houbovým chorobám s výjimkou botrytidy hroznů, ke které je náchylná.
Charakteristika vína: V případě regulovaných výnosů poskytuje delikátní, přitažlivé, aromatické víno s ovoocitým a florálním buketem, s vyšším obsahem alkoholu a s vyšší aciditou, které je nejlepší pít po několika letech zrání. V aroma najdeme meruňky, citrusové plody, limetky, akátový a lipový květ, jasmín, med, ale také tóny křemene, koření, santalového dřeva, rašeliny nebo lanýžů.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 35, 120, 163, 166, 168, 176, 189, 199, 200, 201, 202, A)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M. et al., Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [online, 2016-11-26]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, B)Microsatellite markers for grapevine. A state of the art. Sefc, K.M. et al. Molecular Biology & Biotechnology of the Grapevine, Kluwer Academic Publishers, 433-462. 2001. [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://blog.sciencenet.cn/home.php?mod=attachment&id=8561, C)Traité Général de Viticulture, Ampélographie, Vol. 1-7. Viala, P., Vermorel, V. Masson et Compagnie, Paris, 1905-1910, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L. subsp. *vinifera*). Beridze, T. et al. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Vazha_Tabidze/publication/224841954_Plastid_DNA_sequence_diversity_in_a_worldwide_set_of_grapevine_cultivars_(Vitis_vinifera_L._subsp._vinifera)/links/0fcfd50329a155b3fe000000.pdf, *The Kingroup of the Cultivar 'Chardonnay' Revealed. Di Vecchi Staraz, M. et al. Proc. Ixth Intl. Conf. on Grape Genetics and Breeding Eds.: E. Peterlunger et al. Acta Hort. 827, ISHS 2009 [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://sophiegerber.free.fr/PageBiogeco/divecchi-AH-827-233.pdf, *Characterization of grapevine accessions from Ukraine using microsatellite markers. Heuertz, M. et al. American Journal of Enology and Viticulture 59 (2) 169-178 (2008) [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.rjb.csic.es/jardinbotanico/ficheros/documentos/pdf/pubinv/MH/Heuertz&_AJEV2008.pdf, *Historical genetics: The parentage of Chardonnay, Gamay and other wine grapes of northeastern France. Bowers, J.E. et al. Science 285 (5433), 1562-1565 (1999) [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Carole_Meredith/publication/235229259_Historical_Genetics_The_Parentage_of_Chardonnay_Gamay_and_Other_Wine_Grapes_of_Northeastern_France/file/9c960527bc5eeedab5.pdf, *Development of a standard set of microsatellite reference alleles for identification of grape cultivars. This, P. et al. Theoretical and Applied Genetics 109 (7), 1148-1458 (2004) [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www1.montpellier.inra.fr/grapegen06/technical/menu_activities_room_index/page_wpI/this-common-SSR.pdf.

Rommel, J.

24. října 2017 v 11:20 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Jacob Rommel (1837-1916) byl americký soukromý šlechtitel německého původu, který se věnoval m.j. šlechtění nových, moštových, stolních a podnožových odrůd révy, kříženců původních, amerických druhů révy Vitis labrusca a Vitis riparia. Většinu svých křížení realizoval v 60. až 80. letech 19. století ve městě Morrison, ve státě Missouri, během svého života vyšlechtil několik desítek odrůd révy, z nichž třináct uvádějí stránky amerických pěstitelů révy156 a katalog VIVC163. Odrůdy jsou označeny jménem šlechtitele a číslem křížení, většinou nesou své vlastní názvy, k nejznámějším patří například Amber, Black Delaware, Etta a zvláště Elvira, která je v USA (New York, Missouri) a v Kanadě dodnes komerčně využívána (roku 1991 byla v Kanadě, ve státě Ontario, vysazena na 94 ha)163. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 179, 180, 202.

Romé

23. října 2017 v 15:10 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Romé, Romé de Motril, Romé Blanca, Romé Blanco, Romer
Původ a rozšíření: Romé je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v Andalusii, kde tvoří součást vín DO Vinos de Málaga. Roku 2009 byla vysazena na ploše 300 hektarů201, především v oblasti Axarquia, často ve společné výsadbě s odrůdami rodiny Moscatel130. V katalogu VIVC je uvedena také španělská moštová odrůda Romé, pěstovaná též v Andalusii, roku 1999 na ploše 1,57 ha. Příbuzenské vztahy obou odrůd nejsou známé. První písemná zmínka o odrůdě Romé pochází z roku 1807 (Roxas Clemente), o odrůdě Romé (de Motril) až z roku 1877, následně jsou roku 1889 zmíněny obě odrůdy ve statistickém výčtu odrůd, pěstovaných v provinciích Granada a Málaga, Romé blanca z okolí obce Motril a Romé z okolí obce Ojiva130.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, průměrně na okraji pigmentované antokyany, průměrně vlnatě plstnaté, bez štětinek, mladé listy jsou silně pigmentované antokyany, načervenalé, na rubu slabě plstnaté. Letorosty jsou vzpřímené, internodia lysá, oboustraně zelená a červeně žíhaná, nodia slabě arachnoidální, červená, pupeny jsou středně silně pigmentované antokyany, úponky jsou krátké. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, zvlněné a zkroucené, na líci mřížkovitě vrásčité, zoubkování je středně výrazné, zoubky mají konvexní strany, rub listu je průměrně až slabě plstnatý, bez štětinek, řapíkový výkroj je úzce otevřený až otevřený, lyrovitý s ostrým dnem až šípovitý. Žilnatina listu je na líci slabě pigmentovaná antokyany. Řapík je trochu kratší, než střední žíla listu, slabě plstnatý. Podzimní barva listů je žlutá. Hrozen je velký, protáhle kuželovitý až rozvětvený, volnější až velmi řídký, stopka krátká, málo lignifikovaná, bobule velké, nestejné velikosti, protáhle oválné, zelenožluté, slupka je průměrně ojíněná, středně silná, dužina je šťavnatá, nezbarvená, muškátové chuti, obsahje semena. Stopečky bobulí jsou krátké, obtížně oddělitené. Počet hroznů na výhon je 1,1-2, první hrozen je na 3-4 nodiu. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, žlutohnědé až načervenale hnědé, lysé, lenticely chybí, internodia jsou krátká, středně silná. Růst je středně bujný, výnosy poskytuje tato odrůda průměrné, raší, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává raně až středně pozdně. Dobře odolává suchu, je citlivá zejména vůči oidiu, průměrně odolává peronospoře, lépe odolává botrytidě. Cukernatost moštu je vysoká, jeho acidita nižší.
Literatura a internetové zdroje: 122, 130, 163, 176, 201, 202.

Rombough, L.J.

23. října 2017 v 15:08 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Lon Joseph Rombough (1949-2012) byl známý americký vinař, školkař, zahradník, autor mnoha odborných publikací a popularizátor v oblasti pěstování révy a mimo jiné také soukromý šlechtitel, zabývající se selekcí a šlechtěním nových odrůd révy. Svou zahradnickou a šlechtitelskou činnost provozoval na svém statku v městečku Aurora (Marion County, stát Oregon, USA), z jeho dílny pocházejí dvě interspecifické odrůdy, moštová a stolní odrůda Dilemma a stolní odrůda Rombough seedless145, 156. Literatura a internetové zdroje: 145, 156, 163, 202, *Statesman Journal. Lon Rombough. Obituary, Februar 19, 2012 [online, 2016-11-26]. Dostupné z: http://www.legacy.com/obituaries/statesmanjournal/obituary.aspx?n=lon-rombough&pid=155932032.

Rollo

23. října 2017 v 15:06 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Пагадебит (Rusko),Ascalon, Baresana, Biancone (mylně), Bratkovina, Bruciapagliaio (Ligurie-La Spezia-Monterosso), Brusapajà, Bujapajá (Cinque Terre, Monterosso), Cappello, Cappellon, Cappelon, Carcamanu, Carcamulu (v překladu mezek, mula), Corcesco, Cortinese, Curtinese, Debit, Dolla, Empibotte (Španělsko), Gonfiabotte, Gonfiabotti, Greco Dr. Spicci, Grecospicci, Hvarka, Hvarska, Imperatore, Livornese, L. Bianca (Francie, Toskánsko), Monarca, M. del Vesuvio, Mostosa (mylně), Napoletana, Paga Debiti (Korsika), Paga Debito, Pagadebbitu, Pagadebidu, Pagadebit, P. Bijeli (bývalá Jugoslávie, Černá Hora), Pagadebiti (Itálie, Francie, cd. 114, no. 2337, Korsika), Pagadebito, Pagadibiti, Panzon, Panzone, Posip, Posipica, Poterco (Genova), Pujiska, Pujizka, Puljizka, Role, Rolla, Rolle (Francie, mylně), R. Blanc, Rollo (Ligurie-Genoa-Né), R. Bianco, R. Genovese, R. Genuvese, Rollu, Sciavone, Sfasciabotte, Sfondabotte, Sfondabotti, Tostoala, Trebbiano, Turca di Bari, T. di Trani, Turchesca, Uva Barile, U. di Smirne, U. Paga Debito, U. Turca, Vaccone
Původ a rozšíření: Autochtonní, pozdní až velmi pozdní italská moštová a lokálně i kvalitní stolní odrůda původu Vitis vinifera, pocházející patrně z Ligurie, kde je pěstovaná pod názvy Rollo (provincie Genova, oblasti Riviera di Ponente, Riviera di Levante, Val Polcevera, Val Graveglia) nebo Bruciapagliaio (provincie La Spezia, oblast Cinque Terre, okolí města Monterosso, kde existuje několik vinic, udržujících genofond této odrůdy či spíše klonu). Pod názvem Livornese bianca najdeme odrůdu v toskánské provincii Massa Carrara (cca 10 ha). Roku 2010 byla v Itálii vysazena celkově na 51 ha200. Od roku 1970 je (pod názvem Rollo) zapsána v národním registru italských odrůd (cd. 211), tvoří součást vín IGT Colline del Genovesato, Colline Savonesi a Liguria di Levante197. Roku 2000 byla tato odrůda pod názvem Pagadebiti pěstována také na 2 ha také na ostrově Korsika, tvoří zde součást vín IGP Ile de Beauté, ve Francii jsou k dispozici dva registrované klony25, 30. Pod názvem Rollo se odrůda v literatuře objevuje v první polovině 19. století, často ovšem jde o záměnu s francouzskou odrůdou Rolle (Vermentino), soudí se ale, že je odrůda v Ligurii pěstována po staletí57. Původ názvu "Rollo" není znám, synonymum "Pagadebiti" vychází ze slovního spojení "paga(re) i debiti" (jinde je v souvislosti s korsickou odrůdou Biancone udáváno francouzské "paye ses dettes")B, v překladu "zaplatí (Tvé) dluhy", vztahuje se k velmi vysokým výnosům odrůdy, které vinaři přinesou jisté zisky a umožní mu zaplatit půjčky. Dle výsledků analýzy DNA je odrůda Rollo potomkem odrůdy Mammolo (Sciaccarello)163, 199, A.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Výsledky analýzy DNA (2007, 2009) ukázaly, že odrůdy Pagadebiti (Korsika), Livornese bianco (Toskánsko), Rollo a Bruciapagliaio (Ligurie) jsou geneticky identickéA, C, i když v národním katalogu italských odrůd byly ještě roku 2014 odrůdy Rollo a Livornese bianca (cd. 122) uvedeny samostatně197 a samostatně je uvádí i tato práce. Název "Pagadebito" (též "pagadebit, pagadebiti) mají v synonymice kromě odrůdy Mostosa z regionu Emilia-Romagnai další italské výnosné odrůdy, Bombino bianco (Trebbiano d´Abruzzo), rozšířená takřka po celé Itáliii, Biancone (di Portoferraio), známá z Korsiky, z ostrova Elba a z Toskánskaa navíc ještě odrůda Plavac mali, pěstovaná m.j. na Istrijském poloostrově. Je pravda, že odrůdě Biancone se odrůda Rollo velmi podobá. Odrůda Rollo není příbuzná s jihofrancouzskou odrůdou Rolle, pěstovanou roku 2000 na 2 ha ve Francii, v okolí města Nice (department Alpes-Maritimes), v tomto případě se jedná o synonymum odrůdy Vermentino, pěstované na Sardinii163, 197.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsouotevřené,světle zelené s karmínovými okraji, arachnoidální, apikální listy (1-3) jsou lesklé, světle žlutozelené, ploché až mírně miskovitě prohnuté, s jemným měďnatým nádechem, na rubu slabě plstnaté, bazální listy ploché, světle zelené se slabým měďnatým nádechem, na rubu arachnoidální, osa je zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, bělavě zelené s odstíny růžové na okrajích, vlnatě plstnaté, apikální listy ploché, někdy miskovitě prohnuté, světle zelené s odstíny bronzově červenými, slabě plstnaté, bazální mírně miskovitě prohnuté, světle zelené, arachnoidální, osa je zakřivená. Letorosty mají kruhový průřez, jsou téměř hladké (někdy s naznačenými hranami) zelené, lysé. Úponky jsou bifidní, delší, středně silné, zelené. Květenství je 16-20 cm dlouhé, slabě okřídlené, válcovitě kuželovité. Dospělé listy jsou pentagonální, středně velké až větší ( v průměru šířka-délka 19,4 x 20,4 cm), pětiúhelníkové, pětilaločnaté s hlubokými výkroji, vyjímečně sedmi- až devítilaločnaté, horní i dolní výkroje jsou lyrovité, uzavřené až překryté, okraj listu je mírně podehnutý, plocha zvlněná, líc listu je matný, lysý, rub listu je na ploše slabě až velmi slabě arachnoidální, na žilnatině je drsně štětinkatý, řapíkový výkroj je hluboký, úzce otevřený s rovnoběžnými stěnami a zaostřeným dnem až mírně překrytý s průsvitem. Zoubkování je výrazné, zoubky mají úzkou bázi a rovné strany. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Řapík je v průměru 11,9 cm dlouhý, je delší, než střední žíla listu, středně silný, zeleně zbarvený (někdy jemně narůžovělý), lysý, s nezřetelným kanálkem na průřezu. Podzimní barva listů je žlutá, někdy s bronzovým tónem. Hrozny jsou velké (20-22 cm, 316 g), protáhle kuželovité až pyramidální, s výraznými křídly, středně kompaktní až kompaktní, stopka je viditelná, robustní, částečně lignifikovaná. Bobule jsou středně velké až velké (18-24 mm, 3,8 g), okrouhlé až mírně eliptické, s poměrně silnou, světle žlutozelenou, lehce ojíněnou slupkou, s rozplývavou dužinou neutrální, poměrně kyselé chuti. Stopečky jsou středně dlouhé, zelené, obtížně oddělitelné. Semena jsou 1-2 v bobuli, středně velká, hruškovitá s protáhlým zobáčkem. Jednoleté réví je dlouhé, silné, pružné, mírně větvené, prakticky kruhového průřezu, s hladkým povrchem, částečně ojíněné, lysé, nodia nejsou příliš zřejmá, internodia jsou průměrné délky 12 cm, světle hnědá s fialovými pruhy, nodia jsou tmavší, pupeny jsou zaoblené, vystouplé. Kmen je robustní. Vegetační cyklus této odrůdy je ve srovnání s většinou ostatních odrůd posunutý a poměrně dlouhý, odrůda raší pozdně, 18 dnů po Chasselas, kolem 15. dubna, kvete středně pozdně (kolem 12. června), zaměká středně pozdně (20. srpna) a dozrává pozdně, čtyři a půl týdne po Chasselas, kolem 10. října, opad listů přichází 10. listopadu. Prospívá pouze ve vysloveně teplých polohách, kde dosáhne plné zralosti, ale co do půdních a klimatických podmínek i nadmořské výšky je jinak až neobvykle přizpůsobivá. Růst je středně bujný až bujný, letorosty polovzpřímené, plodnost i výnosy jsou vysoké až velmi vysoké (4,62 kg na keř) a stabilní. Odrůda preferuje řez na 3-5 oček, průměrný počet hroznů na výhon 3, první je na 1-2 očku. Má někdy sklon k hnilobě hroznů, houbovým chorobám odolává relativně dobře, hrozny musí být chráněny před přímým sluncem, jsou citlivější. Afinita k podnožím je dobrá. Cukernatost moštu je podprůměrná, 17,7°Brix (15° Babo) při aciditě 9,2 g/l.
Charakteristika vína: Hrozny slouží většinou k výrobě bílých cuvée vín v regionu Ligurie, pod názvem Rollo se zde můžeme ojediněle setkat i s odrůdovými víny, pod názvem Livornese bianca je odrůda připuštěna k pěstování v Toskánsku. Odrůdová vína jsou svěží a lehká, typově neutrální, světlejší slámově žluté barvy, s průměrným obsahem alkoholu, v aroma se objevují florální tóny. V horších ročnících mohou být vína plošší. Pro pozdní zrání slouží hrozny k přímé spotřebě v Itálii vyjímečně, i když jsou velmi atraktivní. Ve Francii jsou někdy sušeny na slunci a slouží k výrobě hrozinkových výběrů. Literatura a internetové zdroje: 25, 26, 28, 30, 38, 42, 46, 47, 50, 57, 100, 120, 163, 166, 176, 197, 199, 200, 202, A)Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. M. di Vecchi Staraz, M. Bandinelli, M. Boselli, P. This, J.M. Boursiquot, V. Laucou, T. Lacombe, D. Varés. J. AMER. SOC. HORT. SCI. 132(4):514-524. 2007. [online, 2016-11-25]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf, B)Noms Corses de cepage (Lexique). Alain Bagard, 1995 [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.crvi.corsica/wp-content/uploads/2016/06/noms-corses-cepage.pdf, C)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D., Raimondi S., Ruffa P., Lacombe T., Schneider A. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2016-11-25]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, *Recupero e Salvaguardia del Germoplasma Viticolo. Anna Schneider. CNR, Istituto di Virologia Vegetale (Torino). Genova, 2007. [online, 2016-11-25]. Dostupné z: http://www.agriligurianet.it/Agrinet/DTS_GENERALE/20071009/SCHNEIDER.pdf, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2016-11-25]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Rogers, E.S.

23. října 2017 v 15:02 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Edward Staniford Rogers (1826-1899) byl americký zahradník a soukromý šlechtitel, který se mimo jiné věnoval šlechtění nových, moštových a stolních interspecifických odrůd. Z velké většiny křížil odrůdy původu Vitis labrusca s evropskými odrůdami původu Vitis vinifera, často to byly odrůdy Schiava grossa nebo Chasselas blanc. Svá křížení prováděl v 50. až 80. letech 19. století ve městě Salem, ve státě Massachusetts, během svého života vyšlechtil asi 45 odrůd révy. Německý registr odrůd VIVC Geilweilerhof uvádí 26 odrůd s názvem Rogers a s označením číselné řady křížení, některé odrůdy, například Agawam, Goethe, Lindley, Salem, Herbert či Wilder, nesou též své vlastní názvy163. Několik jeho odrůd je v USA, ale také například v Kanadě či ve státech Jižní Ameriky, dodnes komerčně využíváno (Goethe, roku 1994 na 500 ha v Brazílii, Agawam,roku 1991 na 13 ha v Kanadě). Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 166, *Mocavo. Dictionary of American Biography, Volume 16, Page 106-107 [online, 2016-11-25]. Dostupné z: http://www.mocavo.com/Dictionary-of-American-Biography-Volume-16/114492/106.

Roditis

23. října 2017 v 13:01 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Ροδίτης (Řecko), Родитис, Рогдитис, Коккинара (Rusko, Ukrajina), Alepou, Kanellato, Kokinara, Kokkinara, Kokkinostaphulo, Kokkinostaphylo (USA), Lisitsines, Litsitsines, Rhodites, Rhoditi, Rhoditis (Francie, Itálie), Rodea Stafylicite, Rodites (Itálie), Roditi, Roditis (Francie, cd. 1779, no. 3068), Roditis Kokkinos (mylně), Roditis Rosé, Rodomoussi, Rogdites, Rogditis, Roidites, Roiditis, Roïdo, Roigditis, Sourbiotes, Sourbiotis
Původ a rozšíření: Roditis je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, co do pořadí, druhá nejpěstovanější autochtonní řecká odrůda a vůbec nejpěstovanější odrůda, určená k výrobě bílých vín. Najdeme ji na vinicích především v severní části Peloponésského poloostrova, v prefektuře Achaia, v okolí přístavního města Patras, ale například také na severovýchodě Řecka, v Makedonii, kde je z ni vyráběno mimo jiné známé víno typu retsina vinařství "Malamatina" či v regionech Thrákie, Thesálie, Euboia, Boiotie a Attika. Je pěstována v 32 z 52 řeckých provincíí, v Řecku byla tato starobylá odrůda roku 2010 vysazena na ploše 4.661 hektarů200. Název odrůdy je odvozen z řeckého slova "ρόδινο", v překladu "růžový" a vztahuje se samozřejmě k růžovému zbarvení zralých bobulí.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Roditis je velmi variabilní především co do barvy bobulí, její variabilita je umocněna různými klimatickými podmínkami jednotlivých oblastí pěstování. Různé klony a variety se liší také tvarem, velikostí a hustotu hroznů, ale i kvalitou moštu (obsah cukru, kyselin, aromatických látek). Katalog VIVC označuje jako samostatnou odrůdu s názvem a Roditis ispanikos (bez bližších údajů)163. Odrůda Roditis kokkinos, kterájepěstovaná na Peloponésském poloostrově a v Aitólii103, je geneticky odlišná163, 199, A, B, C. Odrůda Tourkopoula (= Kyratsouda)102, nazývaná v Řecku někdy také Roditis kokkinos, která je pěstována v prefekturách Aitólie, Messinia, Elis, Zakynthos, Preveza a Thasos103, je též geneticky odlišná od odrůdy Roditis, jak prokázala rozsáhlá analýza DNA řeckých odrůd z roku 2000102, do blízké příbuznosti odrůdy Tourkopoula (= Kyratsouda) řadí ještě odrůdu, v Řecku nazývanou Roditis kokkinos Tourkopoula102 (kterou katalog odrůd VIVC neuvádí).
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě plstnaté až arachnoidální, středně silně pigmentované antokyany, s červenavým nádechem. Apikální listy jsou na rubu i líci slabě až průměrně plstnaté a arachnoidální, lesklé, s bronzovým nádechem, první bazální list je zelený s bronzovým nádechem, na rubu středně silně plstnatý. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy. Dospělé listy jsou velké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji bez zoubku, pentagonální, ploché, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a konvexní strany, líc listu je bez vrásek, slabě puchýřnatý, rub na ploše lysý, na žilnatině lysý až slabě štětinkatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, lyrovitý až ve tvaru U či UV, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je na líci u báze slabě pigmentovaná antokyany. Plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká. Hrozen je středně velký až velký (19,3 cm, až 500 g), válcovitě kuželovitý až pyramidální, často bez křidélek, středně hustý, někdy volnější, stopka krátká (3,9 cm), bobule středně velká (1,62 g), mírně oválná až okrouhlá, narůžovělá až červenorůžová (v Řecku je pěstováno více klonů odrůdy, lišících se barvou, ta kolísá od světle zelené po fialovorůžovou, bobule bývají nestejnoměrně vybarvené a jejich barva se sjednotí až při úplném vyzrání), slupka je středně silná, dužina je nezbarvená, šťavnatá, osobité, jemně aromatické chuti, obsahuje 2-4 semena. Růst je bujný (2,1-3,0 m), letorosty poléhavé až polovzpřímené, odrůda raší i kvete pozdně, dozrává 35 dnů po Chasselas, sklízí se od třetí dekády září do poloviny října, její vegetační cyklus trvá 156-165 dnů. Je poměrně citlivá na houbové choroby, zejména na oidium a peronosporu, ale i tak dává vysoké a poměrně pravidelné výnosy, i na chudších půdách se pohybující kolem 120 hl/ha. Na bohatších půdách nebo v chladnějších oblastech má sklon ke sprchávání, dobře naopak odolává suchu. Vyžaduje teplé a slunečné polohy, i na nich si získaný mošt uchová dostatečnou aciditu. Nejlepších výsledků dosahuje na severních svazích nad městem Patras, v nadmořské výšce 200-450 m, kde je vinná réva chráněna před horkým středomořským podnebím regionu, na chudších, vápenatých půdách. Vykazuje dobrou afinitu s většinou používaných podnoží. Preferuje krátký řez na 2-3 očka. Réví dobře vyzrává, plodonosných výhonů je více než 90 %, počet hroznů na výhon 1-2.
Charakteristika vína: Odrůda tvoří součást apelací OPAP Patras, Anchilaos a Côtes de Meliton, často též slouží, společně s hrozny odr. Savatiano, k výrobě Retsiny a především k výrobě proslulých muškátových cuvée vín, známých pod označením "Muscat of Patras" a "Muscat of Limnos". Odrůdová vína mají dostatečnou aciditu, střední až vyšší obsah alkoholu a výrazné ovocité aroma citrusových plodů a mandlí, někdy vykazují i minerální tóny.
Literatura a internetové zdroje: 26, 53, 100, 102, 103, 105, 106, 107, 120, 163, 166, 170, 176, 188, 189, 199, 200, 201, A)DNA typing of grape cultivars. Lab, M. University of California, Davis, 1996, B)Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genet. Res. Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2016-11-25]. Dost. z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, C)Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2016-11-25]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, D)Bank of Wine. Τράπεζα Ελλ-Οίνων. Ροδίτης [online, 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.bankofwine.gr/index.php?route=product/category&path=20_95.

Robola

23. října 2017 v 12:59 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Ρομπόλα, Ασπρορομπόλα (Kerkyra), Ρομπόλα Κέρινη (Kefalonie), Asporombola, Asprorobola, Asprorombola (USA), Asprorompola, Robbola, Robola Aspri, R. Kerini, R. Lefki, Rombola (Kypr, Řecko), R. Aspri, Rompola (Řecko), Rompola Kerine
Původ a rozšíření: Robola je autochtonní, raná moštová odrůda původu Vitis vinifera z Iónských ostrovů je sice specialitou ostrova Kefalonie, ale pěstuje se sporadicky i na ostrovech Ithaka, Lefkada, Zakynthos a Korfu a také na západě kontinentálního Řecka, v prefektuře Preveza103. Roku 2010 byla v Řecku vysazena celkově na 465 ha200. Pod synonymním názvem Rombola je pěstována i na Kypru. Tato někdy podceňovaná odrůda, kterou měli údajně do Řecka přivézt benátští kupci již ve 13. století176, zde dnes dává často jedna z nejlepších a nejvíce ceněných místních vín. V Itálii se tato odrůda každopádně dnes již nepěstuje176. Dle výsledků analýzy DNA není odrůda Robola příbuzná s italskou odrůdou Ribolla giallaA, B, 163.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Konstantinos LazarakisA uvádí, že název "Robola" patrně bude souhrnným názvem skupiny rozdílných odrůd z rozdílných regionů (podobně jako např. název "Vernacchia" v Itálii). Odůvodňuje to mimo jiné tím, že analýza DNA, provedená v Kalifornii, ztotožnila analyzovanou odrůdu s názvem "Robola" s řeckou odrůdou Thiako, zatímco další analýza, provedená v Aténách102, s odrůdou Goustolidi, která je zcela rozdílná a nepříbuzná odrůdě Thiako. Existuje více indicií, které na základě amepelografických diferencí mezi příbuznými, autochtonními odrůdami, v Řecku, na Ionských ostrovech a na Kypru často pěstovanými ve společné výsadbě naznačují, že na řeckých vinicích můžeme objevit dvě (ale i tři až čtyři) rozdílné odrůdy stejného názvu120, A. Nezbývá, než počkat si na další výzkumy. Katalog VIVC zmiňuje ještě řeckou odr. Robola kokkini, příbuzenské vztahy nejsou známy.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany. Růst je slabší až středně bujný, letorosty jsou polovzpřímené. Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy. První bazální list je zelenožlutý, na rubu silně plstnatý. Dospělé listy jsou tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, vzácněji nečleněné, bez zoubků, pentagonální, ploché, na líci bez vrásek a středně silně puchýřnaté, na rubu, na ploše středně silně plstnaté, na žilnatině bez štětinek, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U až lyrovitý, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubky mají rovné strany. Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Hrozny jsou středně velké (16 cm, 210 g), kuželovité až válcovitě kuželovité, někdy s 1-2 křidélky, středně kompaktní, stopky středně dlouhé (4,2 cm), bobule menší až středně velké (11-12 cm, 1,7 g), okrouhlé, s tenkou slupkou zelenožluté barvy, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou jemné, odrůdové chuti, obsahující semena. Cukernatost moštu je průměrná, 17,2 %, acidita nižší, 4,5 g/l. Odrůda raší raně, zaměká středně pozdně, je citlivá na peronosporu a botrytidu, průměrně odolává oidiu, dobře vzdoruje suchu. Vyhovují jí chudší, sušší, kamenité půdy v podhorských polohách (200-800 m.n.m.), akceptuje krátký řez, dává vysoké výnosy, vyžaduje jejich redukci pro zvýšení kvality moštu. Průměrný počet hroznů na výhon je dva, jsou obvykle na 4-5 nodiu. Mošt má zvýšený sklon k oxidaci, vína by měla být vyráběna reduktivní technologií. Suchá odrůdová vína mají obvykle vyšší aciditu, jsou extraktivní a vyznačují se svůdným aroma citrusových plodů a broskví s náznakem medu, kouře a s minerálními tóny. Jedno z nejlepších vín je kvalitní víno kategorie OPAP (Onomasia proelefseos anoteras piotitos, řecky Ονομασία προελευσέως ανωτέρας ποιότητος) s názvem "Robola Cephalonia". Láhve vína jsou zapečetěné voskem a zabalené do plátěných obalů.
Literatura a internetové zdroje: 53, 102, 103, 105, 107, 120, 163, 166, 176, 181, 188, 189, 200, 201, 202, A)Konstantinos Lazarakis: The Wines of Greece. Mitchell Beazley, London 2005, ISBN 1-84000-897-0, S. 65-66, *Greek Wine Portal. Robola [online, 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.greekwine.biz/Robola-Greek-grape-information.html, B)Genetic comparison of Greek cultivars of Vitis vinifera L. by nuclear microsatellite profiling. Lefort, F. et al. American Journal of Enology and Viticulture 52 (2), 101-108 (2001) [online, 2016-11-24]. Dostupné z: http://ajevonline.org/content/52/2/101.abstract, C)Bank of Wine. Τράπεζα Ελλ-Οίνων [online, 2016-11-24]. Dostupné z: http://www.bankofwine.gr/index.php?route=product/category&path=20_82.

Rkatsiteli

20. října 2017 v 12:34 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: რქაწითელი (Gruzie), Ркацители, Мамали Ркацители, Дедали Ркацители, Кукура, Будашури, Тополек, Королек (Rusko, Ukrajina), Andreuli Tetri, Asangluri, Baiyu (Čína), Budachouri, Budashuri, B. Korolyok, Budashuru, Budatschuri, Budaschuri, Budeshuri (Rusko), Corolioc, Dedai Rkacitelli, Dedali, D. Rkacitelli, D. Rkaţiteli, D. Rkatsitel(l)i, Dedeli Rkaziteli, Gratiesti, Grusinskii, G. Rkatsitelli, Gruzinskii (Rusko), Kakhoura, Kakoura, Kakura, Kachura, Khangluri, Khanlug, Korolek, Koroliok, Koroliok Rkatiteli či Korolioki (Rusko), Kukoura, Kukura (Saingilo, in V. Geevski a G. Shareri),, Kurkura, Mamali Rkatsiteli, Mamami Erkaciteli, Mamoli Rkaciteli, Osanlugue, Rcaciteli, Reza, Rka Tziteli, Rkachiteli Bianco (Itálie), Rkaciteli (Bulharsko, Maďarsko, Srbsko), Rkasiteli, Rkaţiteli (Rumunsko), Rkatsiteli (Francie, cd. 1735, no. 3046), R. Gialo, Rkatsitelli, Rkatsiteli Mamali, Rkatziteli (Francie), Rkatzitelli (Kanada), Rkaziteli Dedali, Rothhölzer, Rusinskii, Ruzinskii, Tapolek, Tipolioki (Rusko), Topolek, Topoliok, Zweiabazer
Původ a rozšíření: Rkatsiteli je autochtonní, velmi starobylá, moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr., provar araneosae Tserts.), pocházející z úpatí Kavkazu, z gruzínské Kachetie, patrně z údolí řeky Alazani96, A. V blízkosti města Vani byly nalezeny 5000 let staré hliněné hrnce se semeny této odrůdy189. Je považována za velmi kvalitní odrůdu a je známa svou značnou přizpůsobivostí, odolností mrazu a vysokými výnosy120. V minulosti byla nejpěstovanější odrůdou v zemích bývalého Sovětském Svazu31, 96, dnes je registrovanou odrůdou v Arménii, Uzbekistánu, Tádžikistánu, v Ukrajině (Krymský poloostrov), v Rusku (Severokavkazský region), Moldavsku. V Gruzii je registrována pro všechny regiony, nejhojnější je na východě země, v Kachetii a Imereti.Pěstována je také v Ázerbajdžánu, v Bulharsku, v Rumunsku (Oltenia, Dobrudža), v USA (Kalifornie, severovýchod USA-Virginia, Orange County AVA, New York, Finger Lakes AVA), v Číně (zde se vyrábějí odrůdová vína s názvem "Baiyu"), dále například v Austrálii, Kanadě, v Chile a na Novém Zélandu, na celém světě bylo roku 2010 osazeno 58.641 ha vinic200.
Název odrůdy vychází z gruzínských slov "rka (რქა)", v překladu "letorost, stonek" a "tsiteli (წითელი)", v překladu "červený", znamená tedy cosi jako "(odrůda) s červenými letorosty"91, 96, 168, na základě lingvistické a filologické analýzy názvu se předpokládá, že vznikl již v pátém či šestém století po Kr96.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda je geneticky velmi variabilní, vzhledem k její starobylosti existuje pouze v Gruzii na 500 klonů, mezi nimi i tetraploidní klon této odrůdy163. Gruzínskými ampelografy jsou někdy rozeznávána formy odrůdy s gynoidním květenstvím (L. Jorjadze), se žlutými a růžově červenými bobulemi (S. Cholokashvili), v zahraniční literatuře jsou popisovány formy Rkatsiteli gelb (H. Goete, 1887) či Rkatsiteli gialo (Viala a Vermorel, 1901-1910)A. Jednou ze zajímavých mutací této odrůdy je pupenová mutace Rkatsiteli vardisperi96. Katalog VIVC uvádí ještě mutaci Rkatsiteli krupnoiagodnii (velkoplodá) a gruzínské odrůdy s názvem Rkatsiteli petrusecinaia (snad petrželolistá dle výrazně členěných listů?), Rkatsiteli tsiteli (červená) a Rkatsiteli shavi (černá), jakož i ruskou odrůdu s názvem Rkatziteli okhrakhoucha bez zmínky o jejich původu163. Odrůda Rkatsiteli Magaracha je ukrajinský interspecifický kříženec Rkatsiteli x Villard noir, odrůda Rkatsiteli muskaturi gruzínský kříženec Rkatsiteli x Muscat of Alexandria, podnožové odrůdy Rkatsiteli x 420A nr. 32 a Rkatsiteli x Riparia Gloire nr. 14 jsou též interspecifickými kříženci163.
Charakteristika odrůdy: (H) Sazenice mají vzpřímený růst a bronzově zbarvené, plstnaté vrcholky. Vrcholky letorostů a první dva apikální listy jsou středně silně arachnoidální, šedavě bílé s jemně růžovými okraji, bazální listy jsou na líci zelenožluté, silně měďnatě skvrnité, na rubu bělavě šedé s jemným růžovým nádechem, slabě arachnoidální. Letorosty jsou na dorsální straně tmavě vínově červené, internodia jsou 12-13 cm dlouhá, úponky révy zelené a dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké až velké (19 x 18 cm), okrouhlé až vejčitého tvaru, mírně miskovitě prihnuté, třílaločnaté, méně často až pětilaločnaté s mělkými či středně hlubokými výkroji, vzácněji až nečleněné, horní výkroje jsou otevřené až uzavřené s oblým dnem, s paralelními stěnami či lyrovité, vzácněji se zoubkem, dolní jsou podobné či pouze naznačené, líc listu je tmavě zelený, mřížkovitě vrásčitý, rub slabě arachnoidální a štětinkatý, řapíkový výkroj je hluboký, většinou otevřený až úzce otevřený, lyrovitý s oblým či zaostřeným dnem. Řapík je kratší, méně často stejně dlouhý, jako střední žíla listu, na zeleném základu vínově červený, červeně pigmentovaná antokyany je také žilnatina u báze. Zoubkování listu je slabě až středně výrazné, zoubky často mají jednu mírně konvexní stranu. Podzimní barva listů je žlutá. Hrozny jsou středně velké, o rozměrech 12-19 (24) x (5) 7-8 (12) cm, o hmotnosti 104-204 (400) g, protáhle válcovitě kuželovité s výrazným raménkem (až 2/3) či s křidélky, středně kompaktní až kompaktní, stopky středně dlouhé (do 5 cm), v horní části silně lignifikované, někdy rozdvojené a dělící tak hrozen na hlavní a dobře vyvinutý postranní hrozen, bobule jsou malé až středně velké (15-19 x 13-15 mm, 1,7-2,6 g), mírně oválné, někdy i okrouhlé, s tenkou, ale pevnou, průměrně ojíněnou slupkou voskově nažloutlé, žlutozelené, při úplném vyzrání krásně zlatožluté barvy s růžovým až bronzovým nádechem na osluněném líčku (zejména na sušších a slunných stanovištích), hnědě skvrnité, s rozplývavou, šťavnatou, nezbarvenou, sladkou dužinou neutrální, mírně svíravé chuti s 2-3 (4) semeny. V hroznu je často 5-10 % (max. až 25 %) malých, partenokarpických bobulí. Semena jsou protáhle oválná, 6-7 x 3-4 mm, šedavě žlutá. Stopečky jsou zelené, 3,5-7 mm dlouhé. Jednoleté réví je tmavě červenohnědé, nodia tmavší, internodia 7,5-12 cm dlouhá. Růst je bujný až středně bujný se vzpřímenými letorosty, réví dobře vyzrává (85-90%), odrůda preferuje aluviální, písčité půdy, dobře provzdušněné polohy a dlouhý řez (na 8-10 oček při zatížení 35-40 oček na keř), nevyhovuje jí příliš vlhké klima, doporučené podnože jsou SO4, SC-2, Kober 5 BB. Poměrně dobře odolává peronospoře a zimním mrazům (-22 až -24°C), průměrně suchu, citlivá je na oidium, antraknózu a botrytidu, má mírně zvýšenou odolnost vůči révokazu, trpí obaleči a roztoči. Vegetační cyklus je středně dlouhý, (138) 155-161 dní při SAT 2950-3000°С96, (rumunské zdroje udávají cyklus do opadu listů 180-200 dní při SAT 3200-3800°C)91, odrůda raší v polovině dubna, kvete v polovině června, zaměká ve třetí dekádě srpna, dozrává středně pozdně až pozdně, ve třetí dekádě září až v první dekádě října. Výnosy jsou přibližně 8-12 tun/ha (2 kg na keř). Počet hroznů na výhon 0,44, na plodonosný 1,31, plodonosných 20-70 %. Cukernatost moštu je 20-25 %, acidita 5-9 g/l.
Charakteristika vína: Hrozny jsou dokonalým materiálem pro výrobu vynikajích bílých suchých vín Tsinandali, Gurjaani, Tbilisuri a pod., ale také vín šumivých, fortifikovaných a gruzinských koňaků. Odrůdové víno má slámově žlutou barvu, je harmonické, sametově hladké, v buketu se mohou objevit tramínové, kořenité a květinové tóny, v chuti zelená jablka, bílé broskve, ananas, mango a jemná mandlová hořčinka u suchých vín, u dezertních také karamel, med, oříšky. Vína mají vyšší potenciál zrání. V Gruzii se vyrábějí vína v evropském stylu, některá mohou zrát až tři roky v dubových sudech, mají jemnou, harmonickou chuť, obsah alkoholu 10-12%, vyšší aciditu (6-8 g/l), popřípadě také ve stylu původním, jako těžká vína oxidativního charakteru s barvou gruzínského čaje, s vyšším obsahem alkoholu, s nižší aciditou a středním obsahem taninů. Hrozny slouží též k přípravě sladkých výběrů a k výrobě vín typu sherry, v neposlední řadě se používají také k výrobě hroznových šťáv a k přímé spotřebě v čerstvém stavu. V cuvée dosahují nejvyšší kvality s odrůdou Mtsvane Kakhuri.
Napareuli: Vinařská oblast v gruzínské Kachetii a zároveň stejnojmenné víno z odr. Rkatsiteli, vyráběné zde od 90. let 19. století. Slámově žluté víno zraje tři roky v dubových sudech, obsah alkoholu 10-12 %, acidita 6-7,5 g/l.
Sameba: Gruzínské odrůdové víno z oblasti Kachetie, vyráběné dle antické receptury a prodávané v amforách. Pojmenované je po klášteru Sameba, pocházejícího ze 14. století, jednoho z nejdůležitějších center religiozity v Gruzii. Klášter stojí před kulisou posvátné hory Kazbegi (5043 m), na jejímž vrcholku, na skále, byl dle řeckých pověstí Prometheus přikován za trest, že ukradl bohům oheň a přinesl jej lidem. Poznámka autora: Klášter jsem navštívil v září roku 1988 a byl pojmenován jako "Chrám Svaté trojice". Vrchol hory Kazbegi jsem navštívil dva dny poté, a Prometheus tam už nebyl.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 31, 33, 35, 91, 96, 100, 120, 163, 166, 168, 170, 176, 182, 188, 189, 199, 200, 202, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2016-11-23]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, *Georgian ampelography. საქართველოს ამპელოგრაფია [online, 2016-11-23]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L. subsp. *vinifera*). Beridze, T. et al. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2016-11-23]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Vazha_Tabidze/publication/224841954_Plastid_DNA_sequence_diversity_in_a_worldwide_set_of_grapevine_cultivars_(Vitis_vinifera_L._subsp._vinifera)/links/0fcfd50329a155b3fe000000.pdf, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. J.F. Vouillamoz, P.E. McGovern, A. Ergul, G. Söylemezoglu, G. Tevzadze, C.P. Meredith, M.S. Grando. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2016-11-23]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, *Genetic diversity of Vitis vinifera in Georgia: relationships between local cultivars and wild grapevine, V. vinifera L. subsp. Sylvestris. Ekhvaia, J. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61 (8) 1507-1521 (2014) [online, 2016-11-23]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/258047316_Genetic_diversity_and_relationships_between_wild_grapevine_Vitis_vinifera_subsp_sylvestris_populations_and_aboriginal_cultivars_in_Georgia, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2016-11-23]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2016-11-23]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml.

Riton

20. října 2017 v 11:31 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Ритон (Rusko, Ukrajina), XXI-14-63
Původ a rozšíření: Riton je středně pozdní, interspecifická moštová a méně často také stolní odrůda, kříženec odrůd Villard blanc x Tramín červený (Nicolae I. Guzun, Vierul, Moldavsko, reg. 2000). Někdy je za otcovskou odrůdu mylně považována odrůda Ryzlink rýnskýA. Odrůda je pěstována na ploše 257 hektarů, z větší části v Moldavsku200, ale najdeme ji také v Rusku, v Donské oblasti Severokavkazského regionu, roku 2001 zde byla vysazena na ploše 92 ha163.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Odrůda dozrává v podmínkách Nižného Přidoní v polovině září, její vegetační cyklus trvá 125-140 dní při SAT 2500°C, například v Polsku dozrává v poslední dekádě září77. Dospělé listy jsou středně velké, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, horní výkroje jsou otevřené, řapíkový výkroj otevřený, lyrovitý, rub listu je lysý. Hrozny jsou středně velké až velké (150-270 g), kuželovité, středně kompaktní až kompaktní, často s křidélky, bobule středně velké (1,8-2,5 g, 16 mm), okrouhlé až mírně vejčité, bělavé, bělavě zelené až žlutozelené barvy, na osluněném líčku s bronzovým nádechem, se šťavnatou dužinou neutrální, harmonické chuti, obsahující semena. Cukernatost moštu je průměrně 19 % při aciditě 9-10 g/l. Růst je středně bujný až bujnější, réví dobře vyzrává (až 90 % délky), výnosy jsou vysoké, 11-15 t/ha, počet hroznů na výhon je 1,2. Odolnost vůči mrazu je vysoká (-27 až -30°C), vysoká je i schopnost regenerace, odrůda nevyžaduje zimní ukrývku, odolnost vůči botrytidě je nízká, vůči oidiu průměrná, vůči peronospoře nadprůměrná, vyžaduje komplexní chemickou ochranu vůči oidiu a botrytidě. Odolnost vůči révokazu je slabá. Doporučené zatížení 60-80 oček na keř a řez na 4-6 oček. Afinita k podnožím běžných typů je dobrá. Hrozny slouží k výrobě hroznových šťáv, suchých bílých vín a vinných destilátů.
Literatura a internetové zdroje: 77, 100, 163, 200, 202, A)Soiuri de struguri de perspectivă pentru vin și de masă cultivate in Moldova. Cazac, T. et al. Chișinău, 2014 [online, 2016-11-23]. Dostupné z: http://apesm.md/uploads/files/Tipar Ghid 2014.pdf, *СуперСадовод. Ритон [online, 2016-11-23]. Dostupné z http://supersadovod.ru/sorta/sorta-vinograda/sort-vinograda-riton/, *Новации виноградарства россии. 7. Рекомендуемые сорта винограда для северного Кавказа. Трошин Л.П. Научный журнал КубГАУ, No 54 (10), 2009 года [online, 2016-11-23]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2009/10/pdf/12.pdf.

Rigotti, R.

20. října 2017 v 11:29 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Rebo Rigotti (1891-1971) byl italský italský agronom a genetik, který se mimo jiné věnoval šlechtění nových moštových odrůd původu Vitis vinifera. Svá křížení prováděl od roku 1936 do roku 1959 v rámci své činnosti v ústavu Istituto Agrario di S. Michele all'Adige v provincii Trento, později též jako soukromý šlechtitel. Německý registr odrůd VIVC Geilweilerhof uvádí 17 odrůd s názvem Rigotti a s označením číselné řady křížení, v případě odrůd Goldtraminer, Gosen, Rebo a Sennen nesoucích též své vlastní názvy163. Právě tyto čtyři odrůdy jsou dnes v Itálii pěstovány a jsou zapsány v národním katalogu italských odrůd197. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 166, 197, *Rebo Rigotti, uno dei grandi genetisti italiani del secolo scorso. Giuseppe Morelli, sabato 25 maggio 2013 [online, 2016-11-22]. Dostupné z: http://www.valledeilaghi.it/cms/mostra-vini-2008/rebo-rigotti-uno-dei-grandi-genetisti-italiani-del-secolo-scorso.htm.

Riesling rot / Ryzlink červený

20. října 2017 v 11:28 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Piros Rajnai, P. Rizling, Rajnai Rizling Piros (vše Maďarsko), Riesling Rosé (Chile, Francie), Riesling Rouge (Francie, cd. 275), Risling Krasnyi, Roten Riesling, Rot(h)er Riesling (Rakousko, Německo), Rozsas Rizling, Vörös Risling
Původ a rozšíření: Riesling rot je odrůda původu Vitis vinifera byla vždy považována za barevnou mutaci odrůdy Ryzlink rýnský, vzhledem se o této odrůdy odlišující pouze šedočervenou barvou bobulí (tak je to roku 2014 uvedemo i v katalogu VIVC)163. Až do konce 19. století byla společně s touto odrůdou pěstována ve smíšených výsadbách, poté upadla v zapomnění. Roku 1991 bylo v Německu, v Geisenheimu, započato se selekcí odrůdy, r. 2002 byla registrována pro region Hessensko, kde se dnes také, v okolí Heppenheimu, nacházejí "největší plochy této odrůdy na světě", je zde totiž vysazena na ploše 1 ha J, dnes je registrována i v regionech Rheingau, Durynsko, Sasko a Brandenbursko, celkově byla v Německu roku 2012 vysazena na 5,5 ha74. Při selekci bylo zjištěno, že u odrůdy Riesling rot dochází často k mutacím z červené do bílé barvy (viz. např. foto), naopak, u RR k barevným mutacím nedochází prakticky vůbec. Dnes je proto Riesling rot některými ampelografy považován za starší, původní odrůdu, jejíž mutací došlo ke vzniku odrůdy Ryzlink rýnský74, B. Přesný geografický původ odrůdy není znám, poprvé je zmíněna roku 1490 z okolí Wormsu, Babo (1844 a Schenk (1967) kladou její původ do údolí Rýna, do oblasti mezi městy Karlsruhe a Worms74. Mimo Německo můžeme tuto odrůdu velmi vzácně objevit na starých vinicích v Rakousku, v Maďarsku, ve Švýcarsku, na Slovensku, v Ukrajině a také v České republice9, nově je též vysazována v Rakousku (region Vídeň), v Lucembursku, ve Švýcarsku a v Polsku74.
Název odrůdy je odvozen od německého podstatného jména "Verrieselung", v překladu "sprchávání", toto slovo vychází ze slovesa "rieseln", adjektivum "rot" znamená "červený".
Rodičovské odrůdy: Dle výsledků již provedených genetických analýz odrůdy Ryzlink rýnský (F. Regner, HBfWO Klosterneuburg, Rakousko)A, 74 se u této odrůdy v profilu nechají vystopovat znaky tří odrůd. Pravděpodobně posledním partnerem při spontánním křížení byla odrůda Gouais blanc (Heunisch), ta dala odrůdě Ryzlink rýnský vitalitu a vysoký potenciální obsah kyselin. Druhým partnerem byl spontánní kříženec odrůdy Tramín červený s některou z autochtonních odrůd z údolí Rýna, která má blízko k divoké révě Vitis vinifera ssp. sylvestris a mohla být z této révy vyselektována usazeným germánským obyvatelstvem, po tomto kříženci zdědil Ryzlink rýnský (dále pouze RR) své kvalitativní znaky. Tramín přinesli do údolí Rýna patrně již Římané, druhá, neznámá odrůda vylepšila potenciál RR především odolností vůči mrazu a dala mu do vínku i malý rozměr bobulí. Pěstování RR v oblasti horního toku Rýna je možné doložit již od roku 1435 (toho roku je písemně zmíněna z Rüsselsheimu), odtud se tato odrůda dále šířila do údolí Mosely a do všech vinařských oblastí Německa. Zpočátku byla pěstována pouze ve smíšených výsadbách, kde nemohly vyniknout její jedinečné vlastnosti hlavně proto, že hrozny této pozdní odrůdy bývaly sklízeny spolu s hrozny ostatních odrůd, pro RR tedy předčasně. Teprve v 18. století byl odhalen vysoký potenciál této odrůdy, víceméně náhodně. Roku 1775 přivezl kurýr do benediktinského kláštera v Johannisbergu v Porýní s velkým zpožděním povolení ke sběru hroznů od převora tohoto řádu, který sídlil ve Fuldě. Mniši v Porýní čekali trpělivě na povolení, přestože již velká část hroznů byla napadena ušlechtilou plísní šedou. Při sklizni pak zpracovali zdravé hrozny odděleně od hroznů napadených. Jaké bylo jejich překvapení, když z hroznů napadených botrytidou vznikl ten nejlepší ryzlink, jaký se jim kdy podařilo vyrobit.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě pigmentované antokyany, žlutavě zelené s červenavým nádechem, silně až středně silně bíle vlnatě plstnaté. Internodia jsou obvykle na ventrální straně zelená s červenými pruhy, na dorsální červená. Pupeny jsou silně, ze ¾ pigmentované antokyany. První bazální list je zelený s bronzovými skvrnami, na rubu středně silně vlnatě plstnatý. Dospělý list je středně velký, okrouhlý, tří až pětilaločnatý s výraznějšími bočními výkroji bez zoubků, na líci je středně silně vrásčitý a středně silně až silně puchýřnatý. Profil listu je ve tvaru V. Rub listu je na ploše slabě až středně silně vlnatě plstnaný, na žilnatině bez štětinek, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a konvexní nebo rovné strany. Žilnatina listu je u báze zřetelně (slabě až středně silně) červeně pigmentovaná antokyany. Řapíkový výkroj je lyrovitý s ostrým dnem, uzavřený, někdy lehce překrytý, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Řapík je středně dlouhý, červeně zbarvený. Plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká. Hrozen je malý až středně velký (55-139 g, průměr 102 g), válcovitý až válcovitě kuželovitý s 1-4 křidélky, velmi kompaktní. Stopka je krátká (3-3,5 cm). Bobule je malá až středně velká, kulatá (11-14,5 mm), tmavě růžová, načervenalá až červenofialová, tmavě tečkovaná, silně ojíněná. Slupka je pevná, dužina je značně řídká, nezbarvená, aromatické chuti. Růst je středně bujný až bujný, letorosty vzpřímené až polovzpřímené, vyzrávání réví je velmi dobré. Pozdní moštová odrůda raší i kvete středně pozdně, dozrává pozdně, sklizňová zralost začíná začátkem až v polovině října. Proti napadení houbovými chorobami je středně odolná, proti poškození mrazy je odolná, suchu odolává poměrně dobře, na teplo a sucho je méně citlivá, než RR, méně často také bývá napadána botrytidou. Na polohu je velmi náročná, vyžaduje ty nejlepší, teplé a slunné polohy dobře exponovaných slunečných svahů. Na půdy má obecně nízké nároky, dobře snáší sušší půdy, ale nesnáší vyšší obsah vápníku. Jako podnože bývaly v ČR používány SO 4, 125 AA a CR2, v žádném případě ne bujně rostoucí podnože při intenzivním hnojení do dobrých půd, odrůda pak sprchávala. Používalo se vysoké i střední vedení s dlouhým řezem na tažně, zatížení 8 až 12 oček/m2. Výnosy byly pravidelné, 8-11 t/ha při cukernatosti 17-20 °NM a aciditě 10-12 g/l. V Německu byl v letech 2000-2003 průměrný výnos 12,4 t/ha při cukernatosti 93,7 °Oe, aciditě 8,4 g/l a ph moštu 3,17.
Charakteristika vína: Víno má svěží ryzlinkovou aciditu, je elegantní, osobité, ovocité jako vína RR a snad ještě o něco plnější v chuti a v buketu a s vyšším obsahem extraktu. Je vhodné k delší archivaci. V ČR bylo víno dřívě považováno za méně kvalitní, než vína RR9.
Literatura a internetové zdroje: 9, 74, 163, 166, 168, 170, 176, 177, 201, 202, A)Ferdinard Regner, dopis k původu odrůdy Ryzlink rýnský z 25.9.2006 [online, 2016-11-22]. Dostupné z: http://www.graf-von-katzenelnbogen.de/klosterneuburg.html, B)Roter Riesling. Geisenheimer Rebsorten und Klone [online, 2016-11-22]. Dostupné z: http://www.hs-geisenheim.de/fileadmin/Dateien_Hochschule_Geisenheim/Forschung/Angewandte_Biologie/Rebenzuechtung/TraditionelleRebsorten/Riesling_Rot.pdf, *Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2016-11-22]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf, *Encyklopedie révy vinné. Pavloušek, P. Computer press, 2007. 320 stran. ISBN: 9788025117040.

Rieslaner

20. října 2017 v 10:26 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - R
Synonyma: Mainriesling (Francie, Itálie), NI 11-17, Rieslaner (Francie, cd. 2702), Wü NI 11-17, Würzburg NI-11-17
Původ a rozšíření: Rieslaner je moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Sylvánské zelené x Ryzlink rýnskýA, B, 199 (1921, Dr. August Ziegler, Bayerischen Landesanstalt für Weinbau und Gartenbau, Veitshöchheim u Würzburgu, Německo). Odrůda je pěstována především v regionech Franken a Pfalz v Německu, celkově zde byla roku 2010 vysazena na 60 ha200.
Název odrůdy je složen z názvů rodičovských odrůd (Riesling-Silvaner) a vznikl podobně jako synonymum Rivaner odrůdy Müller Thurgau, když se o ni ještě (dle údajů šlechtitele) soudilo, že je křížencem těchto odrůd. Původní název této odrůdy zněl Mainriesling, přestal být používán pro možnost záměny. Rieslaner byl použit jako partner při šlechtění nových odrůd Albalonga, Fontanara, Mariensteiner a Optima.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, vzpřímené, takřka lysé až slabě arachnoidální, zelené s bronzově hnědými skvrnami, bez antokyanové pigmentace. Mladé listy jsou lysé, zelené s nádechem červenavě hnědé až bronzové barvy. Dospělé listy jsou malé až středně velké, tří- až pětilaločnaté s mělkými výkroji, s tupě zoubkovaným okrajem, zoubky mají širokou bázi a většinou konvexní strany, líc listu je středně silně puchýřnatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, ve tvaru UV. Žilnatina listu je na bázi velmi slabě pigmentovaná antokyany. Hrozny jsou středně velké, kuželovité, kompaktní až středně kompaktní, většinou s křidélky, bobule jsou menší až středně velké, okrouhlé, zelenožluté, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální až mírně nakyslé chuti, obsahující semena. Jednoleté réví je žlutavě hnědé. Odrůda raší středně pozdně, kvete středně pozdně až pozdně, zaměká pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, 15-20 dnů po Chasselas, takřka současně s RR, také výnosy dává průměrné, jako RR, při vyšší cukernatosti i aciditě. Patří mezi kvalitatívní odrůdy, v dobrých polohách je někdy ceněná více, než RR. Má vysoké požadavky na polohu, vyžaduje polohy, chráněné před větrem, ale velmi dobře snáší i půdy s vyšším obsahem vápníku. Je vyloženě vhodná k výrobě přívlastkových vín v dobrých polohách na vápennaté půdě. Zimnímu mrazu odolává mírně nadprůměrně, réví dobře vyzrává, odrůda příliš netrpí peronosporou, pouze ve vlhkých letech jsou bobule někdy napadány hnilobou, oidiem a botrytidou, má však sklon ke sprchávání (u nových klonů je podstatně redukován). V Německu bylo v letech 1989-1996 dosahováno výnosů 8,3-9,2 t/ha při cukernatosti 101-103 °Oe a aciditě 11-12 g/l. Vhodná je podnož SO 4.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují v průměrných letech a pro své, v německých podmínkách poměrně pozdní zrání plná, spíše neutrální vína s opravdu vysokou aciditou, někdy také s travnatými tóny, pitelná pouze v kategoriích pozdní sběr a výše a používaná často k výrobě šumivých vín, v Německu tedy sektů. V dobrých ročnících dává tato odrůda vynikající materiál pro výrobu, svěžích, plných, jemně aromatických ovocitých vín s tóny citrusových plodů, maracuji a broskví. Přívlastková vína z dobrých ročníků jsou znalci vysoce ceněná a vhodná pro dlouhodobou archivaci.
Literatura a internetové zdroje: 26, 71, 73, 74, 75, 152, 163, 166, 168, 170, 175, 176, 181, 188, 189, 199, 200, 201, 202, A)Grape microsatellite markers: Sizing of DNA alleles and genotype analysis of some grapevine cultivars. Grando, M.S., Frisinghelli, C. Vitis 37 (2), 79-82 (1998) ) [online, 2016-11-21]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040838.pdf, B)Die Kreuzungseltern deutscher Rebenneuzüchtungen im Fokus - Was sagt der genetische Fingerabdruck? Maul, E. et al. Deutsches Weinjahrbuch, 2013 (64. Jahrgang), Seite 128-142, ISBN 978-978-3800177837.