Prosinec 2017

Azhkapsh

31. prosince 2017 v 11:29 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: აჟხაფშ (Gruzie), Ажкапш, Ажькапшь, Акапш (Rusko, Ukrajina), Ajapch, Ajapche, Ajapje, Ajkapche, Ajkhaphsh (Gruzie), Azhapsh
Původ a rozšíření: Azhkapsh je pozdní až velmi pozdní (tak jako většina abcházských odrůd) moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles orientalis, subproles pontica Negr.), autochtonní odrůda z bývalého gruzínského regionu Abcházie, dnes zde vzácně pěstovaná. V katalogu odrůd VIVC je v synonymice této odrůdy uvedena další abcházská odrůda Azhapsh (აჟაპშ, Ажапш, Ajapsh)163, kterou abcházské zdroje uvádějí samostatně, zato gruzínské zdroje uvádějí ještě další odrůdu s velmi podobným názvem აყაფშ (Aqaphsh)32, A. Uznávám, že při takových názvech jsou evropané v koncích, navích abcházské zdroje tuto odrůdu neuvádějíB, C, D.
Charakteristika odrůdy a vína: (F) Dospělé listy jsou velké, okrouhlé až srdčité, zkroucené, třílaločnaté s mělkými výkroji až takřka nečleněné, na líci jsou slabě puchýřnaté, na rubu silně plstnaté a silně štětinkaté, řapíkový výkroj je uzavřený s oválným průsvitem, vzácněji bývá otevřený, lyrovitý s ostrým dnem. Hrozny jsou středně velké (156 g), kuželovité až válcovitě kuželovité s křidélky, kompaktní, dle kvality a podmínek při opylení jsou někdy také volnější, bobule jsou velké, oválné, téměř černé barvy, se středně pevnou, silně ojíněnou slupkou, obtížně oddělitelnou od dužiny, s masitou a šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální, harmonické chuti o cukernatosti 19-24 % při aciditě 10 g/l. Odrůda dozrává koncem října, její vegetační cyklus je velmi dlouhý a trvá 186 dnů. Růst je středně bujný, réví dobře vyzrává, výnosy poskytuje tato odrůda vysoké, v průměru 6,2 kg na keř. Průměrný počet hroznů na výhon je 1,5, na plodonosný 1,55, plodonosných je 98 % výhonů. Odolnost této odrůdy vůči mrazu je průměrná (-19 až -22°C), odolnost vůči houbovým chorobám je mírně nadprůměrná. Hrozny se používají k výrobě cuvée červených stolních vín průměrné kvality, určených k lokální spotřebě, která mohou sloužit jako základ k výrobě vinných destilátů.
Literatura a internetové zdroje: 32, 100, 163, 176, 202, A)Vinoge.com. საქართველოსვაზისჯიშები [online, 2017-10-30]. Dostupné z: http://vinoge.com/qarTuli-Rvino/saqarTvelos-vazis-jiSebi-0, B)Изучение аборигенных сортов винограда Абхазии. А.В. Шутиевич et al. Научный журнал КубГАУ, №104(10), 2014 года [online, 2017-10-29]. Dostupné z: http://sj.kubsau.ru/2014/10/01.pdf, C)Биолого-хозяйственная характеристика местных сортов винограда Абхазии, представленных в ампелографической коллекции НИВиВ «Магарач». В.А.Волынкин, А.А.Полулях. Jalta, 2014 [online, 2017-10-29]. Dostupné z: http://magarach-mag.ru/arhiv/trudy_2014.pdf, D)Аборигенные сорта винограда Республики Абхазия - агробиологическая оценка и перспективы производства. Айба, В.Ш. Диссертация. Краснодар - 2011 [online, 2017-10-29]. Dostupné z: http://earthpapers.net/aborigennye-sorta-vinograda-respubliki-abhaziya-agrobiologicheskaya-otsenka-i-perspektivy-proizvodstva.

Avgoustiatis

31. prosince 2017 v 11:24 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Αυγουστιάτης, ΑΥΓΟΥΣΤΙΆΤΗΣ (Řecko), Avgoustella, Avgoustiatis Noir, Aygoustiates
Původ a rozšíření: Avgoustiatis je starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Řecka a pěstovaná roku 2008 na ploše 108 hektarů163 v západní části poloostrova Peloponnéssos, především v okolí města Pyrgos, na ostrovech Samos, Tinos a Korfu a především na ostrově Zakynthos, kde je druhou nejvysazovanější modrou odrůdou. V Řecku má být kultivována nejpozději od 14. stoletíC. Název odrůdy je odvozen od názvu měsíce srpna (Αύγουστος, Ávgoustos), koncem kterého hrozny odrůdy dozrávají120.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Některé ampelografické zdroje uvádějí domněnku, že odrůda Avgoustiatis pochází z Kykladských ostrovů120, kde je dnes vzácně pěstována odrůda s názvem Avgoustiatiko, v katalogu odrůd VIVC a také v Evropské databázi odrůd uvedená pod názvem Avgoustiatika163, 202 (dále viz. tato odrůda). Odrůda Avgoustiatiko je velmi blízce příbuzná odrůdám Aspromandilaria a Potamissi, pěstovaným též na KykladáchA. Popis a foto odrůdy Avgoustiatis příliš neodpovídají odrůdě Avgoustiatiko, katalog odrůd VIVC i Evropská databáze odrůd uvádějí obě tyto odrůdy samostatně, jsou si patrně příbuzné pouze původem svého názvu. Některé ampelografické zdrojeB, 120 uvádějí, že odrůdy Avgoustiatis a Mavrodaphni jsou velmi blízce příbutné a existuje možnost, že jde o biotypy téže odrůdy. Nověji se objevuje údaj, že se odrůda Avgoustiatis dostala na ostrov Zakynthos odněkud ze západní Evropy ve 14. století, pod názvem Avgoustiatis ji zmiňuje lidový poém z roku 1601 (Katramis, 1880), zatímco ampelografové Molon (1906) a Viala a Vermorel (1909) uvádějí ve svých pracech odrůdu s velmi podobnou ampelografickou charakteristikou pod názvem AgostengaD, o odrůdě je zde dále uváděno, že je doporučena k pěstování v prefekturách Achaia, Elia, Zante (Zakynthos), Kefalonia a povolenou odrůdou je pro vinařskou oblast Kykladské ostrovy a pro prefektury Lesbos a Samos.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně plstnaté. Dospělé listy jsou klínovité až okrouhlé, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je otevřený (ovšem viz.E), bez ohraničení žilnatinou, žilnatina listu je bez pigmentace antokyany, zoubky na okraji mají obě strany konvexní, rub listu je na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý či bez štětinek. Hrozny jsou středně velké až větší, středně kompaktní až kompaktní, bobule jsou menší až středně velké, okrouhlé, silně ojíněné, tmavě červenofialové až modročerné, s dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Růst je bujný, odrůda poskytuje podprůměrné výnosy, je relativně dobře odolná vůči houbovým chorobám (hůře odolává oidiu) a suchu. Odrůda raší na přelomu března a dubna, kvete v květnu, zaměká na přelomu července a srpna, hrozny dozrávají na přelomu srpna a září a sklízí se až do poloviny září. Vyhovují ji sušší, středomořské klima a kopcovité polohy. Kvalitativní odrůda poskytuje převážně červená suchá vína s hlubokou, živě tmavě červenou barvou a s intenzívní vůní zralého červeného ovoce, třešní, švestek, moruší, kávy, čokolády, pepře, vanilky a také středomořských bylin. Vína zpravidla zrají v dubových sudech, jsou kulatá, středního těla, s vyšší aciditou a s jemnými tříslovinami a průměrným až vysokým obsahem alkoholu. Odrůdová vína jsou vzácnější, hrozny jsou často vinifikovány s dalšími mezinárodními nebo lokálními modrými odrůdami, jako jsou například Monastrell, Mavrodaphni, Agiorgitiko a Mavrotragano.
Literatura a internetové zdroje: 101, 102, 105, 107, 120, 163, 168, 176, 199, 202, A)Αμπελογραφική μελέτη και αξιολόγηση γηγενών ποικιλιών αμπέλου (Vitis vinifera L.). Πιτσώλη, Θεοδώρα. Αθήνα, 2016 [online, 2017-10-28]. Dostupné z: http://dspace.aua.gr/xmlui/handle/10329/6465, B)Greek Wine Grape Varieties: A Microsatellite DNA Marker Analysis. Boutaris, Mihalis. University of California, Davis, 2000, C)Art & Šine. Giannis Giatras-Zakynthos Winery. Avgoustiatis Grape Variety [online, 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.artandwine.gr/en-avgoustiatis.php, D)VITIS. Viticulture & Winemaking [online, 2017-10-28]. Dostupné z: http://vitis.agroknow.com/varieties, E)Bank of Wine. Τράπεζα Ελλ-Οίνων [online, 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.bankofwine.gr/index.php?route=product/category&path=20_82, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Avarengo

30. prosince 2017 v 13:04 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Аваренго (Rusko, Ukrajina), Amarene, Avarena (Saluzzo), Avarenc, Avarene, Avarengo (Francie, cd. 2217) Avarengo …. Comune, Comune Nero, di Piemonte, Fino, Grosso, Mezzano, Piccolo, Rama-Bessa, Ramabessa, Ramafessa …., Avarenga Rama-Bessa, Boffera, Croassera, Mostera Ivrea, M. Nera, Mosterce, Mostero, M. Rosso, Mosto, Mostona, Mostosa, Mostoson, Muster, Mustèr (Canavese), Riondasca, Riondosca, Riundasca (Piemont-provincie Biella), Rondasca
Původ a rozšíření: Avarengo je moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 018), roku 2010 v Itálii, především v okolí města Pinerolo, pěstovaná na ploše 987 hektarů197. Autochtonní odrůda regionu Piemont, jejíž pěstování je připuštěno v provincii Turín, kde tvoří součást cuvée vín DOC Pinerolese197. Jako první odrůdu krátce zmiňuje hrabě G. Nuvolone (1787), markýz Incisa (1852), ji považuje za typickou pro oblast pinerolo a uvádí variety Avarengo comune nero a Avarengo ramafessa (jejíž réví se často vidličnatě větví), stejně jako Di Rovasenda (1877), roku 1881 se hovoří o varietách Avarengo grosso, A. fino a A. di Piemonte, zmíněna je také odrůda Avarengo bianco fine, která je, soudě dle její ampelografické charakteristiky, již vymizelou pupenovou mutací odrůdy Avarengo se zelenožlutými hrozny, a dále již takřka vymizelá odrůda s názvem Avarenchetto (Val Chisone), odrůdě Avarengo podobná, nikoli identická, i v dnešní době se v oblasti pěstování odrůdy Avarengo hovoří o formách odrůdy s adjektivy grosso, piccolo, mezzano a fino dle velikosti hroznů, tyto znaky však nejsou stabilní, nýbrž jsou závislé na stanovišťních podmínkách a způsobu kultivace197, 46, B. Pod synonymními názvy Mostera (Canavese) a Riondasca (provincie Biella) zmiňuje tuto odrůdu Domenico Milano (1839), který správně odhalil identicitu odrůd Mostera (lokálně Mustèr) a Riondasca (Riundasca), přičemž první název se vztahuje ke šťavnaté dužině s vysokou výtěžností moštu (it. mosto), druhý ke kulatým bobulím této odrůdy, zatímco identicita těchto odrůd s odrůdami Avarengo (Pinerolo) a Avarena (Saluzzo) byla odhalena až roku 2006 (Schneider et al.)46, 54, B.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Avarengo je dle publikovaných výsledků analýz DNA blízce příbuzná autochtonním odrůdám z regionu Piemont, jmenovitě odrůdě Ner d'Ala a také odrůdě Grisa nera, zde dokonce existuje nespecifikovaný vztah rodič-potomekA, B.
Název odrůdy je patrně odvozen od výrazu "avaro", v překladu z italštiny (případně také z latiny) "lakomec, skrblík" a vztahuje se ke skutečnosti, že plodnost bazálních pupenů této odrůdy je nízká a také výnosy nejsou obecně příliš vysoké a jsou naopak poměrně nepravidelné54, B. Na závěr přidám také alternativní výklad synonyma Mostera (lokálně též Mustèr), používaného kdysi v Canavese, ten má naznačovat, že hrozny sloužily k přípravě hroznové hořčice (mostarda d'uva), což ovšem není z historických pramenů doloženo54, A.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, silně plstnaté, středně silně až silně pigmentované antokyany, bělavé až žlutavé s načervenalým odstínem, apikální listy (1-3) ploché, na líci arachnoidální, zelenožluté, na rubu silně plstnaté, bělavé s načervenalými okraji, bazální listy ploché, na líci lysé, na rubu středně silně až silně plstnaté, zelené s měďnatě červenými okraji, osa je mírně zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou zcela otevřené, lysé až slabě plstnaté, středně silně až silně pigmentované antokyany, nažloutle bělavé, apikální listy ploché, na líci lysé, zelené s načervenalými okraji, na rubu průměrně plstnaté, bazální listy ploché, na líci lysé, na rubu arachnoidální až průměrně plstnaté, zelené se slabě načervenalými okraji, osa je vztyčená. Letorosty často tvoří dva vegetativní vrcholky, internodia mají kruhový průřez, jsou na ventrální straně intenzivně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy nebo červená, hladká, lysá, úponky jsou bifidní, dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké (18 x 16,8 cm), zvlněné, na profilu ve tvaru V, někdy s mírně podehnutými okraji, pentagonální až okrouhlé, pětilaločnaté se středně hlubokými, někdy mělkými výkroji (horní jsou většinou otevřené, lyrovité či ve tvaru V či U, dolní méně výrazné, podobné, někdy naznačené) na líci světle zelené, silně puchýřnaté, bez vrásek, lysé, na rubu, na ploše silně plstnaté, na žilnatině slabě plstnaté a středně silně štětinkaté, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají rovné nebo konvexní strany, řapíkový výkroj je uzavřený, lyrovitý s ostrým dnem až překrytý s průsvitem, zřídka bez průsvitu, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je slabě pigmentovaná antokyany. Řapík je kratší (5/6 délky střední žíly), v průměru 10,7 cm dlouhý, lysý, s málo zřetelným kanálkem na průřezu. Podzimní barva listí je žlutá s tendencí k zčervenání. Hrozny jsou středně velké až větší (308 g), krátce pyramidální s 1-4 křidélky, středně kompaktní až kompaktní, stopka je robustní, částečně lignifikovaná, bobule jsou středně velké (14-15 mm, 2,8 g), okrouhlé, s pevnou, silně ojíněnou slupkou černomodrofialové až modročerné barvy, s měkkou, šťavnatou, slabě zbarvenou dužinou neutrální, sladké, příjemné chuti, obsahující semena. Stopečky jsou středně dlouhé, zelené. Semena jsou většinou dvě, spíše menší, s malým zobáčkem. Průměrná cukernatost moštu je 19,1°Babo (22,5°Brix), acidita 7,6 g/l. Jednoleté réví je dlouhé, tenší, částečně ojíněné, lysé, lískooříškově hnědé, internodia jsou dlouhá či středně dlouhá, kruhového průřezu s naznačenými hranami, často větvená, pupeny jsou zaoblené, kmen je silný. Odrůda raší poměrně raně (10-15. dubna), kvete ve druhé dekádě června, zaměká v první dekádě srpna, dozrává středně pozdně, ve druhé polovině až koncem září, 30 dnů po Chasselas, po odrůdě Dolcetto a těsně před odrůdou Barbera nera). Růst je bujnější, letorosty vzpřímené, výnosy poskytuje odrůda zprvu nižší, později průměrné (2,2 kg na keř), někdy nepravidelné, protože zejména ve vlhkých půdách má odrůda sklon ke sprchávání. Plodnost bazálních pupenů je nízká. První hrozen je na čtvrtém nodiu, průměrný počet květenství na výhon je jedno, zřídka dvě, odrůda vyžaduje dlouhý řez. Odolnost vůči pozdním jarním mrazům je průměrná, vůči zimním mrazům podprůměrná, citlivější je odrůda vůči oidiu než vůči peronospoře, průměrně odolává botrytidě, za vlhkých podzimů je citlivá na hnilobu hroznů. Odrůda se poměrně obtížně roubuje, běžně používané podnože jsou Kober 5 BB a 420 A, stále se ještě užívají také podnože 3309 a 101-14.
Charakteristika vína: Hrozny slouží k přípravě cuvée červených vín společně s dalšími lokálně pěstovanými odrůdami, například Avanà, Lambrusca Vittona, Chatus apod54. Odrůdová vína jsou světlejší červené barvy s fialovo-rubínovým odstínem, svěží, výrazně aromatická, ovocitá s tóny červeného ovoce, s harmonickými kyselinkami a taniny, příjemně pitelná. Před několika desetiletími sloužily hrozny ještě z velké části k přímé spotřebě.
Literatura a internetové zdroje: 26, 46, 47, 49, 50, 54, 58, 100, 163, 166, 168, 176, 197, 199, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-10-26]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Swiss Vitis Microsatellite Database [online, 2017-10-27]. Dostupné z: http://www1.unine.ch/svmd/?details=18, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-10-26]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000.

Avanà (Hibou noir)

30. prosince 2017 v 11:00 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma odrůdy Avanà: Alvana di Susa, Avana, A. de Susa, A. di Susa, A. Nero, Avanale, Avanas, Avanato, Avané, Avenà, Avenai, Bibou, Davana, Eyholzer Rot, Guibou, Havana, Hibou, Hibou Noir (Francie, cd. 171, Maďarsko), Hivernais, Hyvernais, Luisant, Palofrais, Polafrais, Polofrais, Pometre, Promeche, Promere, Raisin Cerise, Ribou, Moissano (Itálie), Vermaglio (okolí Saluzzo, Itálie)
Synonyma odrůdy Hibou rouge: Eyholz Roter, Eyholzer, Eyholzer Rote (Švýcarsko), Eyholzer Roter (Švýcarsko), Gross Roth, Grossroter, Roter Eyholzer, Roter Visper, Visper, Visper Roter
Původ a rozšíření: Avanà je starobylá, moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 017, roku 2017 jeden registrovaný klon), považovaná za autochtonní odrůdu regionu Piemonte, jejíž pěstování je připuštěno v provincii Turín, kde tvoří součást cuvée vín DOC Valsusa a DOC Pinerolese a kde byla roku 2000 vysazena na ploše 59 ha197 (v současnosti přibližně na ploše 10 ha). Pěstuje se v údolí Valle di Susa (hlavně v Alta Valle) a také v okolí města Pinerolo (Valli Chisone, Germanasca). Do francouzského Savojska se tato odrůda dostala počátkem 17. století a je zde známa pod názvem Hibou noir. V literatuře dlouho bylo uváděno, že není příbuzná odrůdě Hibou rouge (Eyholzer)176, o které francouzi v některých zdrojích tvrdí, že pochází z regionu Savojsko (objevíme ji zde pouze velmi vzácně a hrozí ji úplné vymizení z vinic)28, švýcaři zase kladou její původ do kantonu Wallis, kde je dnes pěstována v okolí obce Eyholz nedaleko od Vispu136 (roku 2012 na ploše pouhých 0,26 haA), ale analýza RAPD, publikovaná roku 2001 stanovila za velmi pravděpodobné (blíže viz.D), že jsou tyto dvě odrůdy identické a že se v případě odrůdy Hibou rouge (Eyholzer) jedná o mutaci odrůdy AvanàB, D, 46. Katalog odrůd VIVC i mnohé další zdroje uvádějí nicméně obě odrůdy samostatně163, 28, C, mimo jiné též na základě barvy bobulí, ta je ovšem velmi proměnlivá v závislosti na oslunění a stupni vyzrání hroznů. Také z Piemontu je známa mutace odrůdy Avanà s názvem Avanà rosato (též Avanà rosso)46, 163, 202 s růžovými nebo červenými hrozny. Z italských ampelografů odrůdu Avanà jako první uvádí G.B. Croce (1606, pod názvem Avanato) z úbočí hor v okolí Turína, dále hrabě Nuvolone (1798), Di Rovasenda (1877), první ampelografický popis pochází až z poloviny 20. stol. (G. Dalmasso et al., 1964), avšak pod synonymem Hibou noir ji ze Savojska popisuje již P. Tochon (1868)46.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Avanà (Hibou noir) není blíže příbuzná odrůdě Hibou blanc, pěstované vzácně v Savojsku28, 46. Geneticky je příbuzná odrůdám italského Valle d´Aosta a patří spolu s nimi k odrůdám, které dobře snášejí chladnější podmínky alpských vinařských regionů136. Nespecifikovaný vztah rodič-potomek byl prokázán s odrůdou Cacaboué, existuje také blízká příbuznost s odrůdami Amigne a Rèze199, C, D.
Název odrůdy: Výraz "avanà" má být odvozen z latinského "abante" (patrně ab ante, možná také až z italského "avanti", pozn. aut.)" ve významu "přední, vpřed, dopředu" a má se vztahovat k ranějšímu zrání odrůdyD. Výraz "hibou" v synonymních názvech znamená v překladu z francouzštiny "sova" (důvod není znám), synonymum Eyholzer je samozřejmě odvozeno od domnělého místa původu, obce Eyholz nedaleko od Vispu (Švýcarsko).
Charakteristika odrůdy: Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, lysé197, dle ostatních zdrojů středně silně až silně bíle vlnatě plstnaté46, 54, slabě pigmentované antokyany, světle zelené až žlutozelené s lehkým růžovým až karmínovým nádechem na okraji, osa je vzpřímená, apikální listy (1-3) miskovitě prohnuté, světle zelené až žlutozelené s růžovými až načervenalými okraji, na líci pavučinovitě ochmýřené, na rubu středně silně plstnaté, bazální listy ploché, téměř lysé nebo na rubu slabě až středně silně plstnaté, světle zelené, někdy s mosazným nádechem. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou zcela otevřené, lysé až středně silně plstnaté, zelené, osa vzpřímená, apikální listy miskovitě prohnuté, světle zelené s červenavými okraji, na líci pavučinovitě ochmýřené, na rubu středně silně plstnaté, bazální listy ploché, lesklé, lysé, světle zelené. Internodia jsou na obou stranách světle zelená, eliptického průřezu, na obrysu hladká, úponky jsou převážně bifidní. Květenství je válcovité, nazelenalé či bledě červenavé. Dospělé listy jsou menší až středně velké (16,1 x 15,8 cm), klínovité až okrouhlé, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji bez zoubku, tenké a měkké, ploché až zvlněné nebo zkroucené, na líci hladké až slabě puchýřnaté, středně zelené, matné, na rubu, na ploše slabě až středně silně vatovitě chomáčkovitě plstnaté, na žilnatině bez štětinek, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají rovné strany, případně konvexní a konkávní stranu, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U, někdy uzavřený, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmnetace antokyany. Řapík je v průměru 11,9 cm dlouhý, středně silný, lysý, světleji zelené barvy. Okraje listů se na podzim barví červeně, plocha je žlutozelená. Hrozny jsou středně velké až velké (193 g), protáhlé, válcovitě kuželovité, středně kompaktní až volnější, často s 1-2 delšími křidélky, s krátkou až středně dlouhou, částečně lignifikovanou stopkou světle zelené nebo růžové barvy, bobule středně velké až větší (2,8 g), nestejné velikosti, okrouhlé až mírně oválné, někdy hrbolkaté, se silnou, silně ojíněnou slupkou černomodrofialové až modročerné barvy, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující v průměru tři větší semena. Stopečky jsou středně dlouhé, zelené. Průměrná cukernatost moštu je 18°Babo (21,2°Brix), acidita 7,9 g/l. První hrozen je na 3-4 nodiu, vyhovuje střední řez. Jednoleté réví je střední délky, slabě rozvětvené, rýhované, ojíněné, lysé, oříškově hnědé, eliptického průřezu, nodia jsou kulovitá, internodia středně dlouhá. Odrůda raší raně až středně pozdně, ve třetí dekádě dubna, kvete raně až středně pozdně, zaměká středně pozdně, koncem července, zrání hroznů je rané až středně pozdní, sklízejí se krátce po odrůdě Dolcetto, v Piemontu obvykle koncem září. Vyžaduje teplé, dobře exponované polohy, chráněné před větrem. Růst je středně bujný až bujnějsí, letorosty vzpřímené, výnosy poskytuje odrůda pravidelné, průměrné (2,4 kg na keř). Robustní odrůda, poměrně odolná vůči zimě, je citlivá vůči oidiu, o něco méně vůči peronospoře a botrytidě, hrozny mají tendenci v nedostatečně osluněných partiích nedozrávat, bobule zůstávají zelenošedé. Vyhovují suchu odolnější podnože Kober 5BB a 420 A.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou lehká, svěží, ovocitá, s průměrným obsahem alkoholu, příjemně pitelná, bez většího potenciálu zrání, určená k pití jako mladá, s tendencí k rychlé oxidaci a k získávání oranžových tónů v barvě po delším zrání. Typické mladé odrůdové víno je jasně červené, světle rubínové barvy s fialovými odlesky, svěží acidity, středního těla, v aroma objevíme třešně, florální tóny, maliny, mandle, pepř, fialky. Dnes odrůda slouží takřka výlučně k výrobě červených, vzácněji růžových cuvée vín, v Itálii v kombinaci s lokálními odrůdami, jako např. Becouet, Neretta Cuneese, Barbera nera, Persan, nebo také k výrobě ledových vín (vin de glace), která jsou sladká, růžové barvy se zlatými reflexy, s aroma meruněk, fíků, tropického ovoce. Dříve hrozny sloužily i k přímé spotřebě.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 35, 46, 54, 135, 136, 163, 166, 176, 197, 199, 202, A)Office fédéral de l'agriculture OFAG[online, 2017-10-26]. Dostupné z: http://www.blw.admin.ch/themen/00013/00084/00344/index.html?lang=de, B)Verifying synonymies between grape cultivars from France and Northwestern Italy using molecular markers. Schneider A., Carra A., Akkak A., This P., Laucou V., Botta R. Vitis 40 (4), 197-203 (2001) [online, 2017-10-26]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e045859.pdf, C)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, D)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Swiss Vitis Microsatellite Database [online, 2017-10-27]. Dostupné z: http://www1.unine.ch/svmd/?details=18, *Identification and Characterization of Swiss Grapevine Cultivars using Microsatellite Markers. Frei, A. et al. Mitteilungen Klosterneuburg 56 (2006) 147-156 [online, 2017-10-26]. Dostupné z: http://bundesamt.weinobstklosterneuburg.at/upload/downloads/147-2006.pdf, *Swiss Vitis Microsatellite Database. Vouillamoz, J.F., Frei, A., Arnold, C. Université de Neuchâtel, Agroscope Wädenswil. [online, 2017-10-26]. Dostupné z: http://www1.unine.ch/svmd/, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-10-26]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-10-26]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Augster blau

29. prosince 2017 v 11:48 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Аугустер синий (Rusko, Ukrajina), Augster Blauer, A. Bleu, A. Schwarzer, A. Sinii (Rusko), Bajnar, Bajor, B. Fekete, B. Feketefaju, Bajor Kék (Francie, cd. 1580), Blaue Fingerhüttraube, B. Oliventraube, Blauer Augster, Blauer Fingerhütter, B. Ranful, B. Ritscheiner (Horní Rakousko - Korutany), Blaustengler, Blaustiel Blau, Bronnertraube Blau, Cerni Moslavez, Cypertraube, Feher Kozma, Fekete Bajnar, F. Bajor, F. Bakator, F. Csecses, F. Goher, F. Török Goher, Feketevesszejue Bajor, Fingerhuttraube Blau, Geisdutte Unecht, Goher, G. Fekete, G. Kék (Maďarsko), G. Noir, G. Török Fekete, Kek Bajnar, Kek Bajor, Kek Goher, Keknyelue, Kéknyelü (mylně), Kosijak, Kozma, Kozma Bajor, Kozmaszoeloe, Kutya Bajor, Marokkaner Blau, Modrina Kosjakzezi, Oliventraube Blau, Ranful Blau, Ritscheiner Blau, Ritscheisner Blaurot, Sarga Kozma, Schwartzer Türkischer Augster, Toeroek Bajor, Toeroek Goher, Zherni Moslavez, Zherni Zizek
Původ a rozšíření: Augster blau je velmi pozdní, moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA, publikované roku 2013, kříženec odrůd Augster weiss x Vulpea199. Odrůda patrně pochází odněkud z území bývalého Rakousko-Uherska, dnes je ještě vzácně k nalezení na vinicích či pokusných plochách na území nástupnických států tohoto soustátí, například v Maďarsku (odkud by mohla dle některých ampelografů pocházet) je vzácně pěstována pod názvem Bajor kék26, 176, 199, ojediněle je pěstována i v rakouském Štýrsku. V ampelografické literatuře ji mezi prvními zmiňují B. Sprenger (1766), J.M. Sommers (1791), F.X. Trummer (1841) a po nich mnozí další163. Název odrůdy se patrně vztahuje k antickému městu Augusta, situovanému na úpatí pohoří Taurus v dnešním Turecku74, synonymum Bajor kék by se z maďarštiny nechalo přeložit jako "Bavorské červené". K příbuzným odrůdám lze dodat, že v Maďarsku je vzácně pěstována odrůda Bajor szürke, o které, co se týče rodičovských odrůd, katalog VIVC mlčí, roku 2017 nicméně u ni uvádí výsledky analýzy DNA, které jsou shodné s výsledky odrůdy Augster blau (Bajor kék)163, z čehož by vyplývalo, že obě odrůdy pocházejí ze stejných rodičů a odrůda Bajor szürke by patrně byla mutací odr. Augster blau. Analýza DNA, provedená roku 2005 v Maďarsku, sice nepotvrzuje genetickou identicitu obou těchto výše uvedených odrůd, ale potvrzuje jejich velmi blízkou příbuznost a nevylučuje mutaciA.
Charakteristika odrůdy: (F) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, bez pigmentace až středně silně pigmentované antokyany, velmi silně plstnaté. První bazální list je světle zelený, výrazně členěný, na rubu velmi silně plstnatý. Růst je bujnější, letorosty jsou polovzpřímené až poléhavé, internodia na ventrální straně zelená, na dorsální zelená nebo zelená s červenými pruhy, pupeny jsou středně silně pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou středně velké až velké, klínovité, pěti- až sedmilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, vzácněji se zoubkem, zkroucené, na líci bez vrásek až slabě vrásčité, středně silně až silně puchýřnaté, na rubu, na ploše silně plstnaté, na žilnatině slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je široce otevřený až otevřený, s oblým dnem, bez ohraničení žilnatinou, někdy se zoubkem. Zoubky na okraji listu mají konvexní strany. Žilnatina listu je bez pigmentace až středně silně pigmentovaná antokyany. Hrozny jsou velké (22 cm), válcovité s 1-6 křidélky, často rozvětvené, středně kompaktní až volnější, stopka v průměru 5,5 cm dlouhá, hnědavě červená, skvrnitá, silnější, bobule jsou středně velké (22,9 x 20,2 mm), mírně oválné, růžovomodré, modré až modročerné, se silnou, průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, pevnější dužinou sladké, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou dlouhé, silnější, žlutavě zelené, bradavčité. Jednoleté réví je popelavé až černohnědé, tmavě žíhané, černě skvrnité. Odrůda raší, zaměká a dozrává středně pozdně až pozdně, sklízí se ve druhé dekádě až koncem září. Vyhovují jí slunečná a teplá stanoviště na bohatších, propustných půdách. Hrozny slouží k přípravě lehčích červených vín, nebo k přímé spotřebě v čerstvém stavu.
Literatura a internetové zdroje: 66, 68, 100, 163, 170, 171, 176, 177, 199, 202, A)Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. Halaszi, G. et al. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2017-10-24]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf.

Aubun

29. prosince 2017 v 11:46 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Ambrosia, Ambrosina (Španělsko), Aubun (Francie, cd. 49), Bonifaccenco, Bonifacenco, Bonifacengo, Bonifazina, Bonifazino, Carcaghjolu, C. Nero, Carcagiola, Carcajola, Cargajola, Caricagiola (Itálie-Sardínie), Caricagliela, Caricagliola, Carignan de Bedo(u)in (Vaucluse), C. de Gigondas, Carjcagiola, Carricadolza, Castelino (Portugalsko), Corvo či Corvo Negro ? (Portugalsko), Garricadolza, Counoise (Tort, mylně, časté zaměny), Grosse Rogettaz, Gueyne, Mariscola, Morescola či Murescola (Francie-Korsika), Motardie, Moustardier či Moutardier (Gard), Moustardier Noir, Quenoise
Původ a rozšíření: Aubun je moštová odrůda původu Vitis vinifera, která pochází pravděpodobně z okolí obce Gigondas či z oblasti na úpatí Mont Ventoux ve francouzském departamentu Vaucluse a je ponechána k pěstování v několika AOC mediterrání části Francie, na jižní Rhôně, v regionu Languedoc-Roussillon (AOC Cabardès), v Provence a na Korsice, zde většinou pod názvem Murescola25/2. Roku 2011 zde byla pěstována ve dvou registrovaných klonech na ploše 481 ha30 s vytrvale klesající tendencí, pro průměrnou kvalitu poskytovaných vín sotvakdy bude nově vysazována. Mimo Francii najdeme odrůdu Aubun pod názvem Caricagiola v Itálii, je zde zapsaná v národním katalogu italských odrůd (od roku 1970, cd. 052), roku 2010 zde byla pěstována na ploše 119 ha na ostrově Sardínie (dostala se sem patrně z Korsiky), kde tvoří součást vín kategorie IGT a je doporučenou odrůdou v provincii Sassari, odkud ji poprvé popisuje ampelograf B. Bruni, pěstovaná je především v okolí města Gallura197, D. Odrůda Aubun je geneticky identická také s odrůdou, zapsanou pod názvem Castelino v národním katalogu portugalských odrůdA, B a velmi vzácně pěstovanou ve vinařských regionech Beiras a Oeste a patrně též s další portugalskou odrůdou, vzácně pěstovanou v regionu Beiras pod názvem CorvoC (dle analýzy DNA z roku 2015, ale analýza DNA z roku 2010 svědčí o bližší příbuznosti odrůd, nikoli o identicitě)E, uvedenou v katalogu VIVC samostatně a popsanou též samostatně v této práci. Na malých plochách je odrůda Aubun vysazena i v Austrálii a v USA (Kalifornie)176, 188, ojediněle by se měla vyskytovat ve Španělsku pod názvem Ambrosi(n)a163.
Název odrůdy: Původ názvu Aubun není znám. Italský synonymní název Caricagiola se vztahuje k vysokým výnosům této odrůdy, výraz "carcaghjolu" pochází ze sardinského nářečí a snad by se dal přeložit jako "poskytuje spoustu (velký náklad) hroznů", odvozen je z výrazu "carcà" (náklad)G, 49. Francouzská synonyma Bonifaccenco, Bonifazino apod. jsou odvozena od jména přístavního města Bonifacio, situovaného na ostrově Korsika.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Aubun je příbuzná odrůdě Counoise28, které se velmi podobá, bývala s ní často zanměňována a bývaly též pěstovány ve společné výsadbě188. Odrůda Aubun není příbuzná odrůdám Aubin blanc a Aubin vert, pěstovaným v Lotrinsku. Nesmí být zaměňována se španělskou odrůdou Parraleta (Carcajola noir či Carcajolo nero na Korsice, Barriadorja na Sardínii, Tinta Caiada v Portugalsku), pěstovanou také na ostrově Sardínie, se kterou má zčásti zaměnitelnou synonymiku a stejný původ synonymních názvů (Caricagiola-Carcajolo), ovšem není s ní blíže příbuznáF.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Středně pozdní až pozdní odrůda je podobná příbuzné odrůdě Counoise. Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, středně velké, středně silně až silně bíle vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, bělavě zelené s růžovými okraji, apikální listy (1-3) se žlábkem uprostřed, silně vlnatě plstnaté, bělavě zelené s růžovými okraji, řapíkový výkroj je otevřený, bazální listy zvlněné, zelené, na rubu slabě plstnaté až lysé, osa je zelená s oranžovým tónem směrem k bázi, lysá, mírně zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky a apikální listy jsou stejné, bazální listy jsou ploché, na líci někdy hnědavě tónované, na rubu slabě plstnaté až lysé, osa je zelená s oranžovým nádechem, lysá, ohnutá. Internodia a nodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s oranžově červenými pruhy, lysá, pupeny jsou takřka bez pigmentace antokyany. Úponky jsou bi- až trifidní, zelené. Květenství je středně velké, válcovitě kuželovité, stopka je u báze oranžově tónovaná, první květenství je často již na prvním nodiu. Plodnost feminel je nulová či slabá. Dospělé listy jsou středně velké až velké, pěti- až sedmilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji (horní výkroje jsou úzce otevřené až mírně překryté s oválným průsvitem, s oblým dnem, často se zoubkem, dolní otevřené, se zaostřeným dnem, vzácněji se zoubkem), pentagonální, zkroucené, mezi žilnatinou zvlněné, řapíkový výkroj je lyrovitý, úzce otevřený nebo mírně překrytý s průsvitem, často se zoubkem, bez ohraničení žilnatinou, středně hluboký, zoubky na okraji jsou středně výrazné, pravidelné, s konvexními nebo rovnými stranami a středně širokou bází, žilnatina listu je slabě červeně pigmentovaná antokyany. Líc listu je lysý až velmi slabě plstnatý, středně silně puchýřnatý, bez vrásek, rub je na ploše středně silně plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý až lysý. Řapík listu je poměrně dlouhý a silný, téměř čtvercového průřezu, nazelenalý s růžovým tónem. Podzimní barva listů je žlutooranžová, s karmínově červenými skvrnami. Hrozny jsou středně velké až větší (260 g), středně kompaktní až kompaktní, válcovitě kuželovité, někdy s 1-2 křidélky, stopky středně silné a středně dlouhé, částečně lignifikované, bobule středně velké (1,61 x 1,52 cm, 2,7 g), okrouhlé až mírně vejčité, s pevnou a silnou, silně ojíněnou slupkou tmavě modrofialové až černé barvy, s pevnější, masitou, nezbarvenou či velmi slabě zbarvenou, nepříliš šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Semena jsou 2-3 v bobuli, středně velká, hruškovitá, s velkým, oválným zobáčkem. Hilum je málo zřetelné. Stopečky jsou středně dlouhé, zelené, obtížně oddělitelné. Jednoleté réví je dlouhé, středně silné, hladké, feminely jsou přítomné, nodia jsou výrazná, nafialovělá, internodia středně dlouhá, kaštanově hnědá s oranžovým tónem, tmavěji žíhaná, pupeny jsou středně velké, kuželovité, ostré, poněkud vyčnívající. Kmen je silný. Odrůda raší středně pozdně, 5-7 dnů po Chasselas, kvete a zaměká raně až středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, 24-28 dnů po Chasselas, v okolí města Oristano raší v první dekádě dubna, kvete ve 2-3. dekádě května, zaměká v první dekádě srpna a dozrává v první dekádě října, kdy dosahuje průměrné cukernatosti 19°Brix při aciditě 4,8-6,5 g/l. Růst je bujný až středně bujný, letorosty polovzpřímené až vzpřímené, poněkud křehké, takže jsou ohrožovány silnějším větrem. Odrůda dobře odolává oidiu a botrytidě, citlivá je vůči peronospoře, není ohrožována pozdními jarními ani zimními mrazy. Poskytuje vysoké a pravidelné výnosy (2,2 kg na keř), vyhovuje jí krátký nebo střední řez a podnože na bázi Vitis riparia, ne Vitis rupestris. Nemá zvláštní požadavky na půdu a klima, upřednostňuje spíše křemičito hlinité a jílovité půdy a poměrně teplé klima. Poskytuje vína, typově srovnatelná s víny odrůdy Carignan, což se projevilo také v synonymice odrůdy. Typické odrůdové červené víno je určené k pití jako mladé, je spíše průměrné kvality, měkčí, často postrádá jemnost, v aroma objevíme červené a černé bobulové ovoce, víno často mívá hořčinku v závěru, odrůdová rosé jsou světlejší, lososové barvy, příjemně pitelná, svěží, pijí se jako mladá, v aroma najdeme lesní jahody, granátové jablko nebo rybíz.
Literatura a internetové zdroje: 25/2, 26, 28, 30, 35, 47, 49, 163, 166, 168, 170, 171, 176, 181, 188, 197, 199, 200, 202, A)Vitis International Variety Catalogue (VIVC): A cultivar database referenced by genetic profiles and morphology. Maul, E., Töpfer, R. BIO Web of Conferences 5, 01009 (2015) [online, 2017-10-23]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2015/02/bioconf_oiv2015_01009.pdf, B)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012. [online, 2017-10-23]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, C)Identification of grapevine synonymies: an analysis of Portuguese diversity. Santos, A.R., Gomes, A.C. Researchgate, 7.9.2015 [online, 2017-10-23]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/281837704_Identification_of_grapevine_synonymies_an_analysis_of_Portuguese_diversity, D)Vitigni della Sardegna. Nieddu, G. Convisar, 2011. ISBN 9788890664502. In: Sardegna DigitalLibrary [online, 2017-10-23]. Dostupné z: http://www.sardegnadigitallibrary.it/documenti/17_151_20130327091619.pdf, E)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2017-10-23]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, F)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Recovery, identification and relationships by microsatellite analysis of ancient grapevine cultivars from Castilla-La Mancha: the largest wine groving region in the world. Mena, A. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61 (3) 625-637 (2014) [online, 2017-10-23]. Dostupné z: http://static-content.springer.com/esm/art:10.1007/s10722-013-0064-3/MediaObjects/10722_2013_64_MOESM1_ESM.pdf, G)Noms Corses de cepage (Lexique). Alain Bagard, 1995 [online, 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.crvi.corsica/wp-content/uploads/2016/06/noms-corses-cepage.pdf, *Urgent need for preservation of grapevine (Vitis vinifera L. subsp. vinifera) germplasm from small circum-Sicilian islands as revealed by SSR markers and traditional use investigations. Gristina, A.S. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 64 (6) 1395-1415 (2017) [online, 2017-10-23]. Dostupné z: https://iris.unipa.it/handle/10447/213694, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Genetic diversity of wild grapevine populations in Spain and their genetic relationsships with cultivated grapevines. Andres, M.T. et al. Molecular Ecology 21 (4) 800-816 (2011) [online, 2016-02-12]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-294X.2011.05395.x/full.

Asyl kara

28. prosince 2017 v 13:17 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Асыл Кара, Венгерка черная, Кизлярский черный, Прасковейский черный, Махбор-Цибил, Махбор цибил (Rusko, Ukrajina), Asel Kara, Asi Kara, Asil Kara, Asil Qara, Assil Kara, Assul Kara, Assyl Kara, Asyl Gara, Gara Kyzbaruzumu, Gara Proskovei, Gara Venger, Kara Ourtchium, Kara Urchum, Kirliaki, Kislyari, Kizbar Black Grape, Kizlar Black Grape, Kizliari, Kizliarsky Tcheurny, Kizlyari, Kizlyarskii Chernyi, K. Tcheurny, Kyzlar Izyum Chernyj, Makhbar Tsibil (Rusko-Dagestán), Makhbor Tsibil (Rusko-Dagestán), M. Tzibil, Mestiyi Chernyi, Mestnyi Chernyi, Mikhbor Tsibil, Praskoveiskii Chernyi, Praskoveisky Tcheurny, Proscovey Black, Proskovej Chernyj, Qara Kizlar Uezuem, Qara Proskovey, Qara Venqer, Sultanne, Venger Black, Venger Chernyj, Vengerka Chernaya, Vengerka Chernyi, Vengerska Chernaia
Původ a rozšíření: Asyl kara je autochtonní, starobylá, středně pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica Negr., subproles ostcaucasica Al.), jedna z nejstarších kulturních odrůd révy severního Kavkazu (Dagestán, Stavropolský kraj, Čečensko), nejhojněji pěstovaná v rajónech Prikumskij a Priterskij, kam se měla dostat z oblasti jižního Kavkazu v počátcích vinohradnictví v údolí řeky Terek96. Odrůda byla roku 2001 pěstována v Dagestánu na ploše 45 hektarů163. Odrůda Asyl kara je identická s odrůdou, popisovanou samostatně ve většině ruských zdrojů pod názvem Makhbor tsibil (Makhbar tsibil)163, 176, 202, která byla nalezena v obci Cherkei (Bujnakskij rajón) v Dagestánu a ojediněle je pěstována i v Kazbekovském rajónu96, 100, B.
Název odrůdy: Název "Asyl kara" zní v překladu "zavěšené (též závěsné, houpající se) černé (hrozny)"96 a vychází z původního způsobu pěstování, kdy byla réva zavěšena volně mezi stromy, název "Makhbor tsibil" znamená v avarštině "sametové hrozny (bobule)"96.
Variety odrůdy: Jsou popsány dvě variety odrůdy Asyl kara, konkrétně je to "Krasnolozka", ta má vínově červené letorosty, načervenalé pupeny, tmavě červené řapíky listů, okrouhlé, výrazněji členěné listy, kompaktnější hrozny, které nesou větší, mírně zploštělé bobule, je méně plodná, s vyšším počtem neplodonosných výhonů, druhá variety s názvem "Belolozka", má světleji zbarvené letorosty a řapíky listů, antokyanová pigmentace na žilnatině listů téměř chybí, tato odrůda má světle zelené, méně výrazně členěné listy s ostrými hroty laloků, má také uzavřený řapíkový výkroj s průsvitem, větší květenství s více květy, větší a volnější hrozny s menšími bobulemi, je plodnější, s vyšším počtem plodonosných výhonů.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou středně silně až silně plstnaté, plstnaté jsou i apikální listy na líci a apikální i bazální listy na rubu, apikální listy jsou světle zelené s bronzovým nádechem, osa je červenohnědá, plstnatá. Dospělé listy jsou středně velké, na profilu ploché až mírně miskovitě prohnuté, okrouhlé až srdčité, pětilaločnaté s hlubokými či velmi hlubokými výkroji (horní jsou uzavřené s oválným či široce eliptickým průsvitem, s oblým či zaostřeným dnem, vzácněji se zoubkem, velmi vzácně úzce otevřené, lyrovité, dolní jsou méně výrazné, tvarově podobné), centrální lalok je často sekundárně členěný, líc listu je tmavě zelený, mřížkovitě vrásčitý, rub silně plstnatý, na žilnatině plstnatý a štětinkatý, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý s ostrým dnem nebo klenutý, případně s plochým dnem, u miskovitě prohnutých listů může být uzavřený s oválným průsvitem. Zoubky na okraji listu mají konvexní strany a ostrý vrcholek (u spodních listů zaoblené). Řapík listu je stejně dlouhý či delší než střední žíla listu. Na podzim jsou listy červené. Hrozny jsou středně velké (16-20 cm, 210-280 g), válcovité či válcovitě kuželovité s 1-4 křidélky, středně kompaktní či volnější, stopky dlouhé, silné, silně lignifikované, bobule středně velké (2,2 g), okrouhlé či mírně zploštělé, se středně silnou, nepříliš pevnou, středně silně ojíněnou slupkou modročerné barvy (ojínění lze snadno setřít), se šťavnatou, řídkou dužinou růžové barvy, s růžovými žilkami, neutrální, mírně svíravé chuti, obsahující 1-2 (4) semena. Cukernatost moštu je 18-25 % při aciditě 5,4-9,2 g/l. Odrůda raší koncem dubna, kvete ve druhé polovině června, zaměká v první polovině srpna a dozrává ve druhé polovině září, v Derbentu trvá vegetační cyklus 140 dnů při SAT 2890°C. Nejlépe prospívá na písčitých půdách v teplých oblastech, dobře snáší i vyšší obsah soli v půdě, citlivější je na sesychání bobulí, na sluneční úžeh a na obaleče, houbovým chorobám odolává spíše podprůměrně, zejména peronospoře, odolnost vůči zimnímu mrazu je podprůměrná (-15 až -18°C), špatně odolává též pozdním jarním mrazům. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené, réví vyzrává uspokojivě, výnosy poskytuje tato odrůda kolísavé, v suchých oblastech průměrné, v zavlažovaných či na bohatých půdách vysoké, 8-25 t/ha. Průměrný počet hroznů na výhon je 0,9-1,1, na plodonosný 1,2-1,4, plodonosných je 70-92 % výhonů, doporučený je dlouhý řez na 12 oček. Hrozny slouží k výrobě tichých červených vín, často cuvée s odrůdou Alyi Terskii, fortifikovaných vín, vína mohou být také základem k výrobě vinných destilátů, dezertních vín typu kagor, hrozny dále mohou sloužit k výrobě hroznových šťáv a džusů.
Biotyp Makhbor tsibil: (H) Vrcholky letorostů jsou silně plstnaté, zelené s vínově červeným nádechem, apikální listy na líci slabě plstnaté až lysé, na rubu silně plstnaté, zelené s vínově červeným nádechem, osa je silně vínově červená, salbě plstnatá. Dospělé listy jsou středně velké, poměrně tenké a měkké, miskovitě prohnuté s mírně podehnutými okraji, okrouhlé, pětilaločnaté s hlubokými výkroji (horní jsou uzavřené s eliptickým průsvitem, s oblým či zaostřeným dnem, někdy úzce otevřené, lyrovité nebo s plochým dnem, dolní jsou méně výrazné, tvarově podobné), centrální lalok je často sekundárně členěný, líc listu je matný, zelený, slabě mřížkovitě vrásčitý, lysý, rub slabě plstnatý či arachnoidální, na žilnatině slabě štětinkatý, řapíkový výkroj je uzavřený s eliptickým průsvitem, méně často otevřený, lyrovitý s ostrým dnem. Zoubky na okraji listu mají mírně konvexní strany a ostrý vrcholek. Žilnatina listu je silně šedavě červeně pigmentovaná antokyany. Řapík listu je kratší než střední žíla listu, šedavě až fialově červený. Na podzim jsou listy červené. Hrozny jsou středně velké až velké (15-22 cm, 283 g), kuželovité s 1-4 křidélky, středně kompaktní či kompaktní, stpka 5-7 cm dlouhá, částečně lignifikovaná, bobule středně velké (2,2 g), okrouhlé, někdy mírně oválné, se středně silnou až silnou, nepříliš pevnou, silně šedavě ojíněnou slupkou modročerné barvy, s velmi šťavnatou, rozplývavou, nezbarvenou dužinou neutrální, sladké chuti, obsahující 2-3 menší, oválná semena s krátkým, kuželovitým zobáčkem. Cukernatost moštu je 19,1-23,1 % při aciditě 5,2-7,5 g/l, při pozdějším sběru roste cukernatost, ale rychle klesá acidita. Jednoleté réví je světle hnědé až hnědočervené, tmavěji žíhané, na nodiích tmavší barvy. Odrůda raší ve třetí dekádě dubna, kvete ve druhé dekádě června, zaměká ve druhé dekádě srpna a dozrává ve druhé dekádě září, v Derbentu trvá vegetační cyklus 136-140 dnů při SAT 2900°C. Houbovým chorobám odolává odrůda průměrně, obalečům hůře. Růst je středně bujný až bujnější, letorosty polovzpřímené, réví vyzrává dobře a časně, výnosy poskytuje tato odrůda 2,1-6 kg na keř, 19,8 t/ha, maximálně až až 30 t/ha (nižší v suchých půdách). Průměrný počet hroznů na výhon je 0,3-0,8, na plodonosný 1,05, plodonosných je 19-71 % výhonů. Hrozny slouží k výrobě intenzívně zbarvených, často sladkých tichých červených vín, většinou cuvée s odrůdami vyšší acidity, např. Krasnostop Zolotovskii a Saperavi, nebo dezertních vín typu kagor.
Literatura a internetové zdroje: 96, 100, 163, 176, 199, 202, A)Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-10-17]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, B)Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2017-10-18]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Новации виноградарства России. 14. Аборигенные перспективные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2017-10-18]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/11.pdf, *Новации виноградарства россии. 7. Рекомендуемые сорта винограда для северного Кавказа. Трошин Л.П. Научный журнал КубГАУ, No 54 (10), 2009 года [online, 2017-10-18]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2009/10/pdf/12.pdf, *Новации виноградарства россии. 13. Аборигенные районированные Сорта винограда. Трошин Л.П. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2017-10-18]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/12.pdf, *Новации виноградарства России. 16. Тиражные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2017-10-18]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/13.pdf, *Identification of mildew resistance in wild and cultivated Central Asian grape germplasm. Riaz, S. et al. BMC Plant Biology 13 (149) 21 (2013) [online, 2017-10-18]. Dostupné z: http://bmcplantbiol.biomedcentral.com/articles/10.1186/1471-2229-13-149, *Azərbaycanın aborigen və introduksiya olunmuş üzüm sortları. T.M.Pənahov, V.S.Səlimov. Bakı, «MBM-R», 2008, 256 səh. [online, 2017-10-18]. Dostupné z: www.anl.az/el/p/pt_aa&ions.pdf.

Asswad Karech

28. prosince 2017 v 11:14 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Ξερομαχαιρούδα, Ξυλομαχαιρούδα, Συρικι, Ξέριχη (Κerkyra), Ξηρίχη (Zakynthos), Ξηροχή (Κefalonie) (Řecko), Assouad Karech (Francie, cd. 564), Bogliceva Loza, Boglicka, Boglicka Crna (Chorvatsko), Cantaro (Itálie-Liparské ostrovy-Salina), Cserichi, Kserikhi, Kseriki, Kserukhti, Mijajusa, Mijajusca, Mijajuša (Chorvatsko), Probatina, Probatoula, Provatina, Seriki, Syrike, Syriki (Řecko), Xerichi (Korfu, Zakynthos), Xerichi Mavro, Xerichi Noir, Xeromachairouda (Řecko), Xeromacheirouda, Xeromacherouda (Řecko), Xeruchti, Xirichi, Xylomachairouda, Xylomacherouda, Xylomaherudah, Xeromachairouda, Xeromacheirouda
Původ a rozšíření: Asswad Karech je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, jejíž geografický původ není jistý, katalog odrůd VIVC uvádí Libanon163, jinde se hovoří o řeckém původuA. V Chorvatsku je velmi vzácně pěstovaná pod názvem MijajušaB, D, je zde řazena mezi kriticky ohrožené odrůdy, v počtu několika keřů ji snad ještě najdeme najdeme ve Střední Dalmácii, ve smíšených výsadbách v oblasti Kaštela severozápadně od Splitu a na ostrově Hvar, vysazena je také na pokusných plocháchA. Pod názvem Xeromachairouda (Xeromacherouda, Syriki, Xerichi, Xerichi mavro)C, 176 je nehojně pěstována v Řecku, na ostrovech Kerkyra (Korfu), Kefalonia, Zakynthos, Kythira, Syros, Euboia, na Kykladských ostrovech, v pobřežní oblasti popoostrova Peloponés, na Krétě a v severozápadním Řecku.
Název odrůdy: V Chorvatsku měl odrůdu objevit a rozšířit muž jménem Boglic, odtud synonyma Boglicka nebo Bogliceva loza (Bulic, 1949)A. Řecká synonyma Syriki (Seriki, Xerichi a mnohá další) se patrně vztahují k domělému syrskému původu odrůdy, méně pravděpodobně k řeckému ostrovu Syros, kde je odrůda také pěstována. Synonymum Cantaro z Liparských ostrovů (Salina), kde je odrůda též velmi vzácně pěstována, se vztahuje k vysokým výnosům odrůdy, "cantaro" je stará sicilská váhová jednotka (79 kg)E.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů zcela otevřené, lysé či slabě plstnaté, velmi slabě pigmentované antokyany či bez pigmentace. Letorosty jsou poléhavé, internodia na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy. První bazální list je měďnatě červený, na rubu lysý. Dospělé listy jsou okrouhlé až klínovité, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji bez zoubku, na profilu tvaru V, líc je lysý, slabě vrásčitý, středně silně puchýřnatý, rub na ploše lysý, na žilnatině lysý až slabě štětinkatý, řapíkový výkroj otevřený až úzce otevřený, ve tvaru U, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, žilnatina bez pigmentace antokyany. Zoubky listu jsou výrazné, mají rovné strany. Řapík je kratší, než střední žíla listu. Hrozny jsou velké, velmi dlouhé, protáhle kuželovité s 3-4 křidélky, volnější až řídké, se středně dlouhou až dlouhou stopkou, bobule jsou středně velké, okrouhlé až mírně oválné, modročerné, s nezbarvenou, pevnou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Cukernatost moštu je nízká, acidita též nízká. Růst je středně bujný. Plodnost bazálních pupenů je velmi nízká. Výnosy poskytuje odrůda vysoké a pravidelné, je řazena mezi kvantitativní odrůdy s nepříliš kvalitními hrozny. Odolnost vůči houbovým chorobám je mírně nadprůměrná.
Literatura a internetové zdroje: 26, 101, 102, 103, 105, 107, 163, 176, 199, 202, A)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2017-10-17]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, B)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2017-10-17]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, C)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, D)Vitis International Variety Catalogue (VIVC): A cultivar database referenced by genetic profiles and morphology. Maul, E., Töpfer, R. BIO Web of Conferences 5, 01009 (2015) [online, 2017-10-17]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2015/02/bioconf_oiv2015_01009.pdf, E)Urgent need for preservation of grapevine (Vitis vinifera L. subsp. vinifera) germplasm from small circum-Sicilian islands as revealed by SSR markers and traditional use investigations. Gristina, A.S. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 64 (6) 1395-1415 (2017) [online, 2017-10-23]. Dostupné z: https://iris.unipa.it/handle/10447/213694, *Genetic study of greek grapevine cultivars ( Vitis vinifera L.) of the Aegean region using molecular methods and ampelographic decription. Stavrakaki, M., Biniari, K. Laboratory of Viticulture, Agricultural University of Athens, Greece, 2013 [online, 2017-10-17]. Dostupné z: http://ampelos2013.conferences.gr/fileadmin/ampelos2013/Papers/AMPELOS_2013_Stavrakaki.pdf, *Genetic comparison of Greek cultivars of *Vitis vinifera* L. by nuclear microsatellite profiling. Lefort, F. et al. American Journal of Enology and Viticulture 52 (2) 101-108 (2001) [online, 2017-10-17]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/52/2/101.short, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-10-17]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different Europ. regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoret. and Appl. Gen. 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-10-17]. Dost. z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000.

Aspiran Bouschet

27. prosince 2017 v 11:08 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Аспиран Буше, Аспиран-Тентюрье Буше (Rusko, Ukrajina),Aspiran-Bouschet, Aspiran Bouschet (Francie, cd. 536), Aspiran Bousan (Brazílie), Aspirant Bouchet, Aspirant Bouson, Aspirant Bouschet, Grand Noir de Laques (departament Lot), Spigamonti (Itálie)
Původ a rozšíření: Aspiran Bouschet je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Rivairenc (Aspiran noir) x Teinturier199 (1865, Henri Bouschet, Domaine de la Calmette, Maugio, Hérault, Francie)163. Odrůda byla ve Francii roku 1988 pěstována na ploše pouhých tří hektarů, v Argentině, v regionu Mendoza, byla odrůda roku 2008 pěstována na ploše 1.942 ha163, najdeme ji na menších plochách též v Chile. Pod názvem Spigamonti je odrůda od roku 2013 zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 472), okrajově je pěstována v regionu Veneto, v provincii Verona, kde byla nalezena na vinici v obci Montecchio di Negrar, v místě zvaném Spigamonti, tvoří povolenou, byť minoritní součást vín kategorie IGT Vallagarina a Veneto197. Celosvětově měla být odrůda roku 2010 vysazena na ploše 3.042 hektarů200.
Název odrůdy je odvozen z názvu rodičovských odrůd tak, jak zněl původní údaj šlechtitele, měly jimi být odrůdy Bouschet gros (kříženec odrůd Aramon noir x Teinturier šlechtitele Louise Bouscheta, který byl otcem šlechtitele Henriho Bouscheta, z roku 1829) x Aspiran noir, což bylo vyvráceno analýzou DNA, publikovanou roku 2013199.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně pigmentované antokyany, středně silně plstnaté, bez štětinek. Letorosty jsou polovzpřímené, internodia jsou na obou stranách červená, nodia na ventrální straně zelená s červenými pruhy, na dorsální červená, lysá, pupeny jsou velmi silně pigmentované antokyany, úponky jsou krátké. Mladé listy jsou červené, na rubu, na ploše slabě plstnaté, bez štětinek, na žilnatině slabě plstnaté, středně silně štětinkaté. Dospělé listy jsou středně velké, tenké, srdčité až pentagonální, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými až středně hlubokými výkroji (horní jsou uzavřené až mírně překryté, bez zoubku), ploché, okraj listu je výrazně zoubkovaný, zoubky mají úzkou bázi a konkávní a konvexní stranu, řapíkový výkroj úzce otevřený až uzavřený, lyrovitý s úzkým průsvitem, bez zoubku, u báze někdy ohraničený žilnatinou, líc listu je světle zelený, slabě puchýřnatý, lysý, rub listu je na ploše lysý až slabě plstantý, na žilnatině silně štětinkatý. Špičky listových laloků jsou často červeně zbarvené. Žilnatina listu je středně silně až silně pigmentovaná antokyany. Řapík je lysý, o něco kratší, než střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké (14 x 8 cm, 180 g), kuželovité či válcovitě kuželovité s 5-6 křidélky, středně kompaktní až volnější, stopka středně dlouhá (6 cm), průměrně lignifikovaná, načervenalá až červená, bobule středně velké (1,6 g), uniformní, okrouhlé až mírně oválné, modročerné až černé, se silnou, silně ojíněnou slupkou, dužina bobulí je šťavnatá, velmi silně zbarvená, neutrální chuti, obsahuje středně velká až větší semena. Hilum je nezřetelné. Stopečka bobule je krátká, červená, obtížně oddělitelná. Průměrná cukernatost moštu je 22 % při aciditě 8-9 g/l. Plodnost bazálních oček je nízká, růst je středně bujný, réví dobře vyzrává, výnosy jsou průměrné a konstantní. První hrozen je obvykle na 3-4 nodiu, počet hroznů na výhon je 1-2. Odrůda preferuje dlouhý řez. Odrůda raší, kvete, zaměká a dozrává raně až středně pozdně, hrozny dozrávají koncem září. Odolnost proti houbovým chorobám je průměrná, proti mrazu podprůměrná (-15 až -18°C), bobule nemají sklon k praskání a následné hnilobě, odrůda je náchylnější na vodní stres. Odrůda je používána převážně jako barvířka do červených cuvée vín, odrůdová vína jsou vzácná, vyšší acidity, s vyšším obsahem tříslovin, mají určitý potenciál zrání.
Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 100, 163, 166, 176, 197, 199, 200, 202, A)Scoperta l'identità della varietà Spigamonti. Crespan, A. et al. Vigneto Vitigni (1) 34-36 (2015) [online, 2017-10-16]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/Daniele_Migliaro/publication/309194306_Scoperta_l'identita_della_varieta_Spigamonti/links/5804942c08ae1c5148d0a47e.pdf?origin=publication_list, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Aspiran noir

27. prosince 2017 v 11:05 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Эспиран, Спиран, Пиран, Вердаль, Аспиран (Rusko, Ukrajina), Aramon (mylně, Portugalsko), Aspiran, A. Chernyi, A. Csornüj, Aspirant, Épiran, Espiran, Esperan, Peyral, Peyrar, Piran, Ribeyrenc, Rivairenc (Francie, cd. 1), Riveirenc Noir, Riverain, Riveyrenc, Riveyrene, Spiran, Verdai, Verdal, V. Noir
Původ a rozšíření: Aspiran noir je autochtonní, středně pozdní, moštová a také stolní odrůda původu Vitis vinifera, poprvé písemně zmíněná roku 1686 pod názvem Espiran, byla velmi hojně rozšířená ve francouzském regionu Languedoc (departamenty Hérault a Gard). Soudí se, že se jedná o starobylou odrůdu, jejíž historie sahá do keltsko-římského období29. Révokaz a mrazy roku 1956 způsobily prudký pokles stavů této odrůdy, takže v roce 1988 se ve Francii nacházelo pouze 7 hektarů vinic (roku 2017 existoval jeden registrovaný klon odrůdy)30. Nová výsadba se nedá očekávat. Dnes je odrůda ponechána k pěstování v apelacích AOC Minervois a Minervois-La Livinière, pěstována je zde nejčastěji pod názvem Rivairenc26, 28, 30, 199, A.
Název odrůdy může být, jak se lze někdy také dočíst, odvozen od jména obce Aspiran v departamentu Hérault (regionu Languédoc na jihu Francie). Ve vinohradnické obci Aspiran není ovšem pěstování této odrůdy historicky doloženo, je proto možné, že původní název odrůdy byl, jak je výše uvedeno, Espiran a se jménem této obce nijak nesouvisí.
Příbutné odrůdy, možné záměny: Mutací odrůdy Aspiran noir je odrůda Aspiran blanc, stejně jako odrůda Aspiran gris30, 163s růžovofialovými hrozny. Katalog VIVC dále samostatně uvádí odrůdy Aspiran Verdal a Aspiran rouge foncé, bez bližších údajů o jejich původu163, Evropská databáze odrůd je považuje za identické a považuje je též za mutaci odrůdy Aspiran noir202. Odrůda Aspiran Bouschet je kříženec odrůd Bouschet gros x Aspiran noir. Italská odrůda Asprinio bianco, ani údajně řecká odrůda se synonymním názvem Aspirant (Heunisch weiss seedless)163 nejsou odrůdě Aspiran noir blíže příbuzné.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně plstnaté, silně pigmentované antokyany, mladé listy jsou bronzově skvrnité. Dospělé listy jsou okrouhlé, pětilaločnaté s hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je otevřený až úzce otevřený, zoubky na okraji mají úzkou bázi a rovné strany (případně konkávní a konvexní stranu), žilnatina je středně silně až silně pigmentovaná antokyany, líc listu je slabě puchýřnatý, rub slabě až středně silně plsnatý a štětinkatý. Hrozny jsou středně velké, někdy větší, kuželovité s křidélky, víceméně kompaktní, stopky středně dlouhé a středně silné, bobule středně velké, okrouhlé až mírně oválné, průměrně ojíněné, černofialové, s pevnou, středně silnou, v úplné zralosti průsvitnou slupkou, s dužinou příjemné, sladké, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou dlouhé, poměrně silné. Rustikální, středně produktivní odrůda raší pozdně, osm dnů po Chasselas, hrozny se sklízejí 24 dnů po Chasselas, koncem srpna až začátkem září. Růst je středně bujný, letorosty vzpřímené, odrůda preferuje krátký řez. Dobře prospívá ve skalnatých, suchých, nepříliš úrodných půdách, v sušším až horkém klima. Zimním mrazům a houbovým chorobám odolává podprůměrně, nejcitlivější je vůči botrytidě. Poskytuje lehká, živá, delikátní, jemně aromatická vína příjemné, světleji červené barvy, která tvoří součást cuvée červených vín dvou výše uvedených oblastí AOC. Místy se pěstuje i jako stolní odrůda, hrozny jsou chutné a velmi sladké, pro tenčí slupku bobulí však špatně snášejí transport a skladování.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 35, 100, 119, 120, 163, 176, 188, 199, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Grape varieties (Vitis vinifera L.) from the Balearic Islands: genetic characterization and relationship with Iberian Peninsula and Mediterranean Basin. García-Muñoz, Sonia, et.al., 2011 [online, 2017-10-16]. Dostupné z: http://docslide.us/documents/grape-varieties-vitis-vinifera-l-from-the-balearic-islands-genetic.html, *Grape varieties (Vitis vinifera L.) from the Balearic Islands: genetic characterization and relationship with Iberian Peninsula and Mediterranean Basin. García-Muñoz, Sonia, et.al., 2011 [online, 2017-10-16]. Dostupné z: http://docslide.us/documents/grape-varieties-vitis-vinifera-l-from-the-balearic-islands-genetic.html, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2017-10-16]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Molecular characterization of Moroccan grapevine germplasm using SSR Markers for the Establishment of a reference Collection. El Oualkadi, A. et al. Journal Internat. des Sciences de la Vigne et du Vin 43 (3), 135-148 (2009) [online, 2014-01-27]. Dost. z: http://www.researchgate.net/publication/258998639_MOLECULAR_CHARACTERIZATION_OF_MOROCCAN_GRAPEVINE_GERMPLASM_USING_SSR_MARKERS_FOR_THE_ESTABLISHMENT_OF_A_REFERENCE_COLLECTION, *Préservation et valorisation des cépages rares des régions nord-méditerranéennes - Treize cépages prometteurs. Mahé, H. Institut des hautes études de la vigne et du vin (IHEV) - Montpellier SupAgro - Association Wine Mosaic, 2015 [online, 2017-10-16]. Dostupné z: https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Livret_cepages_prometteurs_HMahe.pdf, https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Preservation_et_valorisation_cepages_autochtones_HMahe.pdf.

Arinarnoa

26. prosince 2017 v 11:13 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Původ a rozšíření: Arinarnoa je pozdní, moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA z roku 2013 novokřížení odrůd Tannat x Cabernet Sauvignon199 (dle původních údajů šlechtitele to měly být odrůdy Merlot x Verdot petit)136, 163. Autorem křížení je francouzský šlechtitel baskického původu Pierre Marcel Durquéty (1956, INRA Bordeaux - Institut National de la Recherche en Agronomie, Domaine de Vassal & Montpellier, Sud-Ouest, registrace roku 1978). Ve Francii byla odrůda roku 2011 vysazena na ploše 168 ha (jeden registrovaný klon)30, najdeme ji na malých plochách též v Austrálii, Argentině, Chile, Brazílii, Itálii (v národním katalogu odrůd zapsána r. 2014, cd. 477, pokusně v Toskánsku)197, Libanonu, Švýcarsku, Španělsku136. Arinarnoa by v baskičtině znamenalo cosi jako příjemné, lehké víno (arnoa = víno), kdyby však takové slovo existovalo, jde totiž o slovní novotvar136.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou středně silně až silně plstnaté, mladé listy bronzově skvrnité. Dospělé listy jsou pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji (horní jsou úzce otevřené, lyrovité, někdy se zoubkem), řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý, u báze často ohraničený žilnatinou, rub listu je středně silně až silně plstnatý. Hrozny jsou větší, válcovitě kuželovité, víceméně kompaktní, stopky dlouhé, částečně lignifikované, bobule středně velké, uniformní, okrouhlé, se silně ojíněnou, tmavě modrou až modročernou slupkou, se šťavnatou dužinou herbální chuti, obsahující semena. Odrůda raší velmi pozdně, 13 dnů po Chasselas, dozrává pozdně, 24-28 dnů po Chasselas. Odrůda je zvláště vhodná pro hluboké půdy, dobře zásobené vodou. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené až poléhavé, výnosy vyšší a pravidelné. Preferuje krátký řez. Odrůda Arinarnoa je citlivá především na sluneční úžeh a na roztoče, dobře odolává botrytidě, průměrně odolává dalším houbovým chorobám a mrazu. Bobule mívají v plné zralosti mírnou tendenci k praskání při silných deštích. Hrozny jsou velmi vhodné pro strojovou sklizeň. Hrozny poskytují temně červeně zbarvená, oblá a plná, harmonická, kořenitá vína dobré struktury a zajímavého charakteru, mocných taninů, s vyšším potenciálem zrání. Ve výrazném aroma v mládí někdy objevíme mírně travnaté tóny, vyzrálá vína mají aroma karamelu, černého rybízu, kůže, koření, kompotovaného ovoce, pižma, pepře, lékořice či fialek.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 136, 151, 163, 168, 176, 182, 197, 199, 202, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Areni sev

26. prosince 2017 v 11:10 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Արենի սեւ (Arménie), Сев арени, Арени чёрный (Rusko, Ukrajina), Areni (Armenie), Areni Chemyl, Areni Chernyi (Rusko, Německo), Areni Ciorni (Moldavsko), Areni Noir, Areni Sev, Areny, Areni Tchernii (Francie, cd. 2504), Areny Tcherny, Areny Tcheurny, Lyalai, Malagi, Malagui, Malahi Noir, Malai Sev (Arménie), Malat, Malayi, Memeyi, Mialai, Milahi, Milai Chernyi, M. Noir, Milaï, Milaj Sev, Milakhi, Movouz, Movuz, Myalai, Myalan, Ordoutchi Sev, Ortoutsi Sev, Ourdous(s)i, Ordoutzi Sev, Ordutsi Sev, Orduzi Sev, Ourdoussi, Ourdusi, Ourza Sev, Sev Areni, Sev Malahi, Seyrak Areni, Urdusi, Ursa, Ursa Sev, Urza Sev, Usza Sev
Původ a rozšíření: Areni sev je starobylá, autochtonní, středně pozdní až pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd (proles orientalis, subproles caspica Negr.), pocházející z Arménie a pěstovaná hojně především v regionu Yeghegnadzor, roztroušeně pak prakticky ve všech arménských vinařských regionech. Méně hojně je pěstována také v Nachičevanské oblasti v Ázerbajdžánu a v Turecku. Původní název odrůdy byl Malai sev, název Areni sev se rozšířil někdy v první polovině 20. století, Areni je obec v provincii Vayots (Vajoc) Dzor, výraz "sev" v arménštině znamená "černý", název odrůdy v překladu z arménštiny tedy zní "černé (hrozny z obce) Areni"96.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: V Arménii je pěstováno velké množství biotypů této odrůdy96. K tomu lze dodat, že výsledky analýzy DNA ze studie, publikované roku 2015 ukázaly, že jako samostatné odrůdy lze ze skupiny odrůd Areni oddělit odrůdy Areni sev a Areni Vankapatkan (zajímavostí je, že analýze DNA byla podrobena také semena odrůdy, pocházející cca z 4. tisíciletí př. Kr., přičemž tato odrůda je odrůdám, uvedeným výše, úzce příbuzná a je patrně jejich přímým předkem) a také odrůdu Areni Seyrak, která prokazuje větší míru genetické odlišnosti. Všechny tři uvedené odrůdy jsou v Arménii často pěstovány pod společným názvem Areni, dá se předpokládat, že z rodiny odrůd Areni budou postupně vyděleny a popsány ještě další samostatné odrůdyA, B. Míra genetické příbuznosti k odrůdám s názvy Areni Spitak a Meleyi (syn. mj. Areni chernyi, Urdisi) nebyla předmětem výzkumu.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou bělavě šedé, plstnaté, apikální listy jsou z obou stran silně arachnoidální, první je šedavě zelený, druhý zlatavě zelený. Úponky révy jsou světle zelené, středně dlouhé. Dospělé listy jsou miskovitě prohnuté, středně velké, okrouhlé až mírně protáhlé do délky, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji (horní jsou většinou uzavřené s úzce až široce eliptickým průsvitem a ostrým dnem, někdy otevřené, lyrovité, dolní podobného tvaru, méně výrazné, či pouze naznačené), se širokým, někdy ještě sekundárně členěným centrálním lalokem, na líci světle žlutavě zelené, lesklé, lysé, slabě mřížkovitě vrásčité, na rubu, na ploše téměř lysé, na žilnatině silně štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý s ostrým dnem, u výrazněji miskovitě prohnutých listů mírně překrytý s eliptickým průsvitem či bez průsvitu, zoubky na okraji mají konvexní strany. Žilnatina listu je u báze vínově červeně pigmentovaná. Řapík je lysý, světle vínově červený, kratší než střední žíla listu. Podzimní barva listů je světle červená. Hrozny jsou středně velké až větší (13-20 cm, 280-300 g), krátce kuželovité, někdy s 2-3 křidélky, kompaktní až velmi kompaktní, stopky středně dlouhé, silné, červenohnědé, bobule středně velké až větší, oválné až protáhle vejčité, někdy deformované, se silnou, pevnou, silně šedomodře ojíněnou slupkou černomodré až černé barvy, snadno oddělitelnou od dužiny, s velmi šťavnatou, nezbarvenou dužinou (ta je zelenožlutá s červenorůžovými žilkami) příjemné, neutrální chuti, obsahující semena. V některých letech múže odrůda trpět hráškovatěním, v hroznu se objeví malé zelené bobulky. Cukernatost moštu je 19,5-25 % při aciditě 4,5-6 g/l. Odrůda raší ve druhé polovině dubna, kvete počátkem června, zaměká v první dekádě srpna a dozrává ve třetí dekádě září, sklízí se místy i v první dekádě října, vegetační cyklus trvá 159 dnů při SAT 3400-3422°С. Dobře prospívá na lehčích půdách, bohatých na humus, na jižně exponovaných svazích, dobře snáší velké teplotní rozdíly ve dne a v noci. V okolí obcí Areni a Rind se vyskytuje ve vinicích ve výšce až 1 600 m.n.m., jejichž izolovanost v minulosti zajistila, že výsadby nebyly zasaženy révokazem. Průměrně odolává botrytidě a oidiu, podprůměrně peronospoře, odolnost vůči mrazu je mírně nadprůměrná (-19 až -24°C). Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou vyšší, 5-6 kg na keř, 8-9 t/ha. Průměrný počet hroznů na výhon je 0,8, doporučený řez je na 5-7 oček při zatížení 40-50 oček na keř.
Charakteristika vína: V Arménii slouží hrozny této odrůdy k výrobě typově spíše lehčích, granátově až purpurově zbarvených vín, která jsou svěží, sametová, s příjemným ovocitým aroma, ve kterém objevíme černé třešně, kouřové a bylinné tóny nebo pepř, jsou základem k výrobě excelentních šumivých vín a též k výrobě vinných destilátů, destiláty jsou často prodávány pod obchodním názvem "Vernashen". Hrozny mohou sloužit i k výrobě vín dezertních a fortifikovaných, případně k produkci hroznových šťáv.
Literatura a internetové zdroje: 28, 96, 100, 163, 176, 199, 202, A)Multidisciplinary investigation of identity of the "Areni" grape variety. Hovannisyan, N. et al. BIO Web of Conferences Vol. 5, 01013. (2015) [online, 2017-10-10]. Dostupné z: https://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/abs/2015/02/bioconf_oiv2015_01013/bioconf_oiv2015_01013.html, B)DNA based markers for agrobiodiversitycharacterization and sustainable use. Hovannisyan, N. Yerevan State University July 11-15, 2016, Tbilisi [online, 2017-10-10]. Dostupné z: http://biotech-school.tsu.ge/uploads/media/3 Day_Nelli Hovhannisyan-ENG.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2017-10-10]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genet. Res. 4 (2), 144-158, 2006 [online, 2017-10-10]. Dost. z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf.

Arbst

25. prosince 2017 v 14:48 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Blauer Arbst (in Babo, 1844), Mörlein (in Sickler, 1811)
Mylná synonyma: Augustclävner, Augschwarze, Auvernas / Morillon ordinaire, Auxclävner, Bodenseeclävner, Clävner, Frühburgunder, Großer Arbst (=Affenthaler), Jacobin, Kleinbraunes, Möhrchen, Italische Frühe, Oeil de Morion, Ordinärer Blauer Claret, Pinot noir, P. précoce, Roter Elsässer, Rother Rolander, Schwarzer Veltliner, Spätburgunder, Spätes Möhrchen
Homonyma: Arbst (= Pinot noir), Arbst (Babo & Metzger, 1836 (= Cot à petites grappes Galet 1990)
Původ a rozšíření: Arbst je moštová odrůda původu Vitis vinifera, znovuobjevená roku 2008 a dnes ještě velmi vzácně k nalezení ve smíšených výsadbách, společně s odrůdami rodiny Pinot, Chasselas nebo Räuschling v Německu, v okolí Ortenau, kde je často zaměňována s odrůdou Rulandské modré (dále RM), případně s dalšími odrůdami, které mají takřka nečleněné, okrouhlé listy (viz. mylná synonyma). Odrůda se měla, společně s dalšími albánskými odrůdami, dostat ve 14. století do Francie, do údolí řeky Loiry, z území, ovládaném pány z Anjou v dnešním Rumunsku a Albánii, odtud se později rozšířila do údolí Rýna a dále. Odrůda náleží ke komplexu odrůd Morillon-Pinot, pod názvem Blauer Ortlieber měla být jednou z hlavních odrůd Štýrska, pod názvem Arbst tvořila součást vín Affenthaler (Affenthal u města Bühl), pod názvem Möhrchen součást vín z KallstadtuA.
Název odrůdy se má vztahovat k národu Arberesh (Abar-Russ), obývajícímu kdysi Černou Horu a Albánii. (Mylné) synonyma Morillon (Möhrchen) se mají vztahovat k raně antickému národu Maehrů, obývajícím kdysi část území Karpat a předtím ovládajících říši Margiana v Kachetii a říši Amurru v SýriiA.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou silněji vlnatě plstnaté, než RM, letorosty jsou zelenožluté barvy. Dospělé listy jsou větší, než u RM, okrouhlé, nečleněné nebo mělce třílaločnaté, řapíkový výkroj je uzavřený až překrytý s průsvitem, líc listu je slabě plstnatý, rub listu je silněji vlnatě plstnatý, než RM. Hrozny jsou podobné RM, jsou volnější, často rozvětvené či zdvojené, stopka hroznu je silná, žlutá, bobule jsou o něco menší, nestejné velikosti, než RM, mírně oválné. Hilum je výrazné. Hrozny o něco dříve dozrávají, než RM, ale později, než Jakubské. Nemají sklon ke hnilobě a vydrží proto déle na keři, mohou tak získat vyšší cukernatost. Odrůda poskytuje o něco nižší výnosy, než RM. Požadavky na polohu má nižší, než RM, proto byla patrně pěstována v prostoru, kde je dnes rozšířeno RM, preferuje lehčí, hlinitopísčité půdy. Hrozny poskytují excelentní, tmavě červená vína s velkým potenciálem zrání.
Literatura a internetové zdroje: 163, A)Historische Rebsorten. Arbst [online, 2017-10-09]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/rotweinsorten/frueher-morillon/.

Aramon noir

25. prosince 2017 v 14:43 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Арамон (Rusko, Ukrajina), Amor-Năo-Me-Deixes (Portugalsko-Alentejo), Amor Nao Me Deixes, Aramon …. Blauer, Chernyi, Crni, Negro, Noire, Pignat, Pigne, Rozovyi, Saint-Joseph …., Aramone (Itálie), Aramonen, A(r)ramont (Portugalsko), Arramant, Aroman Noir (Turecko), Benidicho, Blauer Aramon (Německo), Burchardt´s Prince (Anglie), Burckarti Prinz, Burkhardt, Eramoul, Eromoul, Gros Bouteillan, Kék Aramon, Pisse-Vin, Pisse Vin, Plant Riche, Rabalaïré, Ramonen, Reballaïré, Reballayre, Revalaire, Revellaire, Rouge de Maurienne, Ugni Neru (Korsika), Ugni Nevu, Ugni Noir, Uni Negre, Uni Noir
Původ a rozšíření: Aramon noir je starobylá, pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA z roku 2012 kříženec odrůd Ouliven x Gouais blanc (Heunisch weiss)199, 163. Dříve byl původ rodiny odrůd Aramon hledán ve Španělsku188, výzkumy Ferdinanda Regnera poukázaly na blízkou příbuznost s rodinou odrůd Heunisch weiss (to bylo potvrzeno roku 2004 analýzou DNA)B, již výše zmíněná analýza DNA z roku 2012 určila obě rodičovské odrůdy a stanovila pravděpodobný francouzský původ této odrůdy. Vzhledem k tomu, že je odrůda Aramon noir (stejně jako celá rodina odrůd, viz. níže) náročnější na polohy a nedala by se příliš snadno pěstovat v chladnějších regionech, soudí se dnes, že by mohla pocházet právě z jižní části Francie, kde je dnes pěstována. Název odrůdy je konec konců odvozen právě od jména francouzského městečka Aramon v départamentu Gard, v regionu Languedoc-Roussillon, centra stejnojmenného kantonu. Ve Francii byla odrůda Aramon noir až do poloviny 19. století nejpěstovanější odrůdou, především na jihu Francie, vysazena zde bylo roku 1870 na ploše neuvěřitelných 214.000 hektarů, roku 1958 ještě na ploše 150.230 ha. Po zavedení klasifikace odrůd, poté, co nebyla označena jako odrůda, vhodná pro výrobu jakostních vín a nestala se tak součástí žádné AOC, začaly její plochy dramaicky klesat a byla postupně nahrazena kvalitnějšími odrůdami (např. Carignan, Cinsault a.j.). Roku 2011 se ve Francii nacházelo ještě 2.254 ha (šest registrovaných klonů), hlavní oblastí výskytu je oblast Languedoc-Rousillon (départamenty Hérault a Gard) a oblast Provence. Aramon noir je registrovanou odrůdou ještě v Portugalsku (pod názvem Amor-Năo-Me-Deixes je pěstována v regionu Alentejo)C, 84 a na Kypru, kde je pěstována ještě jako původní, "pravokořenná", pod názvem Ugni noir, další, malé plochy vinic této odrůdy jsou v Alžírsku, Maroku, Rumunsku, Španělsku (Galície) a v Uruguay, roku 2010 byla odrůda celosvětově vysazena na ploše necelých 3.000 hektarů200. V ampelografické literatuře odrůdu Aramon noir mezi prvními popisují Prof. Dierbach (1838), L. von Babo a A. Tränhart (1844), F.J. Dochnahl (1848), F.X. Trummer (1855) a mnozí další163.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: *Mutací odrůdy Aramon noir vznikly odrůdy Aramon gris a Aramon blanc, pěstované dnes na menších plochách v départementu Gard francouzského regionu Languedoc-Roussillon a také v regionu Provence. Do rodiny odrůd Aramon patří mimo již uvedených odrůd Aramon blanc a Aramon gris ještě odrůdy Aramon noir a feuilles cotonneuses (s plstnatými listy) a Aramon panaché (s modrými i bílými bobulemi v hroznu), což jsou patrně také mutace odrůdy Aramon noir, které lze velmi vzácně objevit v místech pěstování rodiny odrůd AramonA a dále odrůda Aramon blanc de la Calmette (F), což je patrně kříženec druhé, filiální generace odrůdy Aramon noir, případně kříženec odrůd Aramon noir x Bouschet petit199, 163. *Odrůda Aramon noir byla po vypuknutí révokazové kalamity ve Francii koncem 19. století často používána ke křížení s odrůdami původu Vitis rupestris a Vitis aestivalis, zvláště v první fázi hybridizace tak vzniklo mnoho interspecifických moštových odrůd, později sloužících též jako podnože. Moštové odrůdy se však pro průměrnou kvalitu svých vín většinou příliš neprosadily, z mnoha takových lze snad uvést jako významnější moštové odrůdy Bouschet petit (Aramon noir x Teinturier), Aramon du Gard, křížence (Vitis rupestris x Vitis lincecumii) x Aramon noir, Flot rouge, křížence Jäger 70 (Munson) x Aramon noir, případně Grand noir (Graciano x Bouschet petit).
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně až velmi silně plstnaté, bez štětinek, na okrajích slabě pigmentované antokyany či bez pigmentace. Mladé listy jsou světle zelené či zelenožluté s bronzovými skvrnami, bez pigmentace antokyany, na rubu, na ploše slabě až průměrně plstnaté, silně až velmi silně štětinkaté, na žilnatině slabě plstanté, silně štětinkaté. Internodia jsou na ventrální straně zelená, někdy s červenými pruhy, na dorsální zelená s červenými pruhy, nodia na ventrální straně zelená, někdy s červenými pruhy, na dorsální zelená s červenými pruhy, někdy červená, lysá, pupeny průměrně pigmentované antokyany, úponky révy jsou krátké. Dospělé listy jsou miskovitě prohnuté, středně velké až velké (15,8 x 14,8 cm), tenké, okrouhlé až klínovité, protáhlé do délky, třílaločnaté s mělkými výkroji, zřídka pětilaločnaté, na líci středně zelené, bez vrásek, slabě až průměrně puchýřnaté, lysé, na rubu, na ploše slabě až průměrně plstnaté a štětinkaté, na žilnatině slabě až průměrně plstnaté, zoubky na okraji mají úzkou bázi a rovné strany, případně konvexní a konkávní stranu, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru V až široce otevřený, klenutý, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je na obou stranách slabě až průměrně pigmentovaná antokyany. Řapík je slabě až průměrně štětinkatý, o mnoho kratší, než střední žíla listu. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, žlutavě hnědé, lenticely chybí. Počet hroznů na výhon je 1,1-2,1 (3). Hrozny jsou velmi velké a objemné (400-600 g, ale i přes 1 kg), válcovitě kuželovité s velmi vyvinutým raménkem či s křidélky, kompaktní až středně kompaktní, stopky dlouhé, zelené až slabě lignifikované, bobule středně velké (15-20 mm), uniformní, okrouhlé, s velmi tenkou až středně silnou slupkou nestejnoměrné, červenočerné, tmavomodré až černomodré barvy se sklonem k praskání, slabě ojíněnou, s velmi šťavnatou, měkkou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující poměrně velká semena. Hilum je málo zřetelné. Stopečky jsou středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Cukernatost moštu je nízká, 16-18 % při aciditě 8-9 g/l. Odrůda raší raně, tři dny po Chasselas a je ohrožována pozdními jarními mrazy, kvete raně, zaměká středně pozdně, dozrává pozdně až velmi pozdně, 25-32 dnů po Chasselas. Růst je středně bujný až bujnější, letorosty poléhavé až polovzpřímené. Plodnost je vysoká, odrůda vyžaduje krátký řez, má sklon k přetížení keřů nadúrodou, výnosy jsou opravdu neuvěřitelně vysoké, pohybují se od 50-70 hl/ha ve vinařsky nevhodných polohách až po 250-500 hl/ha v polohách vhodných, ve kterých je jeden keř schopen dát až 20 kg hroznů, výnosy mohou dosáhnout až 40 t/ha. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-19 až -22°С), odrůda je málo náchylná k oidiu, velmi náchylná k pronospoře, botrytidě, eutypose a fytoplasmose (žloutnutí či černání listů), trpí na roztoče, bobule mají schlon sesychat.
Charakteristika vína: Odrůda, ze které se v minulosti vyráběla ta nejlacinější stolní vína pro masovou spotřebu, je nyní silně na ústupu z vinic a pěstována je často pouze ve společných výsadbách s odrůdou Aramon gris či s jinými. Odrůdové víno z neredukovaných sklizní je světle červené barvy, tenké, neutrálního typu, neosobité a všední, uplatnění najde v různých cuvée červených vín. Z tohoto hlediska je odrůda důležitá, pokud jde o kvantitu. K dosažení vín slušné kvality, krásné červené barvy, plnějších a s vyšším obsahem alkoholu, je třeba podstatné redukce počtu hroznů při sklizni. Lokálně jsou hrozny určeny k také přímé spotřebě v čerstvém stavu, špatně snášejí skladování a transport.
Literatura a internetové zdroje: 28, 30, 35, 84, 100, 151, 163, 165, 176, 170, 171, 177, 181, 188, 199, 200, 202, A)L'Aramon, parfois appelé Ugni noir en Provence. Chateau de Mauves [online, 2017-10-07]. Dostupné z: http://www.chateaudemauves.fr/L-Aramon.htm, B)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M. et al. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2017-10-08]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, C)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Prospection and identification of grapevine varieties cultivated in north Portugal and northwest Spain. Martin, J.P. et al. Viti 50 (1), 29-33 (2011) [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 794.pdf, *Genetic Relationships among Table-Grape Varieties. Ibanez, J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 60 (1), 35-42, Supplement S. 1-5 (2009) [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://ajevonline.org/content/60/1/35.abstract, *Genetic structure, origins, and relationships of grapevine cultivars from the Castilian Plateau of Spain. Santana, C.J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 61 (2) 214-224 (2010) [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://sostenible.palencia.uva.es/system/files/publicaciones/Santana. AJEV 2010.pdf, *Préservation et valorisation des cépages rares des régions nord-méditerranéennes - Treize cépages prometteurs. Mahé, H. Institut des hautes études de la vigne et du vin (IHEV) - Montpellier SupAgro - Association Wine Mosaic, 2015 [online, 2017-10-08]. Dostupné z: https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Livret_cepages_prometteurs_HMahe.pdf,
https://www.supagro.fr/fondation/wa_files/Preservation_et_valorisation_cepages_autochtones_HMahe.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Genetic diversity of a Brazilian wine grape germplasm collection based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Revista Brasileira de Fruticultura 32 (4) 1164-1172 (2010) [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://www.scielo.br/pdf/rbf/v32n4/aop14310.pdf, *The Portuguese *Vitis vinifera* L. germplasm: Genetic relations between wild and cultivated vines. Cunha, J. et al. Ciencia e Tecnica Vitivinicola 25 (1) 25-37 (2010) [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n1/v25n1a04, *New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf, *A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars Vitis vinifera L. subsp. vinifera. Beridze, T. et al. Bull. of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2017-10-08]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Vazha_Tabidze/publication/224841954_Plastid_DNA_sequence_diversity_in_a_worldwide_set_of_grapevine_cultivars_(Vitis_vinifera_L._subsp._vinifera)/links/0fcfd50329a155b3fe000000.pdf.

Ancellotta

24. prosince 2017 v 11:04 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Ancellotta (Francie, cd. 2049), A. di Massenzatico (Itálie-Reggio Emilia), Ancelotta (Německo), Ancelotti, Balsamina Nera, Lancellotta (Itálie- Reggio Emilia), Lancelotta, L´Ancelotta, Ova lanzalòta, Ova anzalota, Ova inzalòta (Itálie- Reggio Emilia), Rossissimo, Uino, Uvino
Původ a rozšíření: Ancellotta je starobylá, autochtonní odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 012, roku 2016 v Itálii pět registrovaných klonů) a roku 2010 v Itálii pěstovaná na ploše 4.343 ha197. Je doporučená k pěstování v regionech Emilia-Romagna a Lombardie, kde je nejpěstovanější v provincii Reggio Emilia, dále ji najdeme v provinciích Modena, Venezia, Pordenone a Udine, tvoří zde součást červených a rosé cuvée vín DOC Colli di Faenza, Reggiano, Colli di Scandiano e Canossa, Lambrusco salamino di Santa Croce, Modena, je doporučenou odrůdou také v regionech Toskánsko, Marché, Lazio, Sicílie, Sardínie a Kampánie, ponechaná je v regionu Piemont, v itálii tvoří součást mnoha vín kategorie IGT197. Na ploše 19 ha se roku 2009 pěstovala i na západě Švýcarska, v kantonech Wallis, Ticino (tvoří součást vín DOC Ticino) a Grisons (distrikt Moesa) a na malých plochách je vysazena též v Argentině, ve Španělsku, Francii, Srbsku , Moldavsku (region Cahul) a v Brazílii (Campos de Cima da Serra, stát Rio Grande do Sul). V ampelografické literatuře se odrůda objevuje až počátkem 19. století, zmiňují ji roku 1811 Dalla Fossa, roku 1840 Vincenzo Bertozzi, poté roku 1915 Casali, který uvádí také biotyp či varietu s velkými bobulemi, s názvem Lanzalotta grossa46.
Název odrůdy může být odvozen od tvaru centrálního laloku listu či listových výkrojů (jsou ve tvaru lancety, ital. "lancetta"), za pravděpodobnější je však považována hypotéza, že se vztahuje k italské rodině z města Modena, rod Lancellotti či Lancillotto ve 14. a 15 století měl pěstovat mj. i tuto odrůdu révy (Dalmasso, 1937), původ odrůdy je sice nejasný, předpokládá se nicméně, že se po celé Itálii rozšířila právě z oblasti měst Modena a Reggio Emilia43, 46.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou mírně otevřené, slabě až průměrně plstnaté, bez pigmentace či velmi slabě pigmentované antokyany, bělavé se světle červenofialovým tónem, apikální listy (1-3) ploché, na líci arachnoidální, zelenožluté s bronzovým nádechem, na okraji slabě červeně pigmentované antokyany, na rubu středně silně plstnaté, bazální listy jsou ploché, na líci s několika chloupky, zelené s bronzovým nádechem, na rubu slabě až středně silně plstnaté, šedavě zelené, s velmi hlubokými výkroji, výrazně zoubkované, osa je mírně zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky mírně otevřené, slabě až průměrně plstnaté, velmi slabě pigmentované antokyany, zelenožluté s růžovými okraji, apikální listy ploché, na líci arachnoidální, žlutozelené, výrazně pětilaločnaté, na rubu slabě až středně silně plstnaté, bazální listy ploché, na líci s několika chloupky, světle zelené, na rubu slabě plstnaté, velmi výrazně členěné, pětilaločnaté, kopinaté, osa je zakřivená. Letorosty jsou kruhového průřezu, s mírně naznačenými hranami, lysé, zelené se světle hnědočerveným odstínem na dorsální straně, úponky jsou bifidní. Květenství je protáhlé (10-15 cm), válcovitě kuželovité. Dospělé listy jsou střední velikosti, pentagonální, pěti- až sedmilaločnaté s velmi hlubokými výkroji (horní jsou otevřené, vzácněji uzavřené, s oblým či zaostřeným dnem, bez zoubku, dolní otevřené, ve tvaru U), centrální lalok je často ještě sekundárně členěný, řapíkový výkroj je široce otevřený, ve tvaru U, bez zoubku a také bez ohraničení žilnatinou, list je na profilu plochý či ve tvaru V, na líci je hladký, světle zelený, matný, na rubu je olivově zelený, na ploše slabě až středně silně, na žilnatině slabě plstnatý či arachnoidální, žilnatina je bez pigmentace, případně u báze slabě pigmentovaná antokyany, zoubky na okraji listu jsou středně výrazné, nepravidelné, se středně širokou bází a rovnými stranami. Řapík listu je středně dlouhý, tenký, narůžovělý, chloupkatý. Podzimní barva listů je živě červená, někdy pouze na okrajích. Hrozny jsou středně velké, někdy větší (15-20 cm), protáhle pyramidální, s raménkem či 2-4 křidélky, zpravidla volnější až středně kompaktní. Stopka je viditelná, středně dlouhá či kratší, zelená či slabě lignifikovaná, tenká, stopečky bobulí jsou krátké, zelené, bobule jsou malé až středně velké, okrouhlého tvaru, uniformní, modročerné, se středně silnou, pevnou, průměrně ojíněnou slupkou, která má vysoký obsah antokyanových pigmentů, s rozplývavou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti. Semena jsou průměrně dvě v bobuli. Hilum je zřetelné. Jednoleté réví je středně dlouhé, spíše tenčí, málo větvené, kruhového průřezu, hladké, internodia jsou asi 10 cm dlouhá, cihlové barvy, nodia a pupeny jsou průměrně vyvinuté. Kmen révy není příliš robustní. Odrůda raší raně až středně pozdně, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně. Růst je bujný až velmi bujný, letorosty polovzpřímené až poléhavé, výnosy bohaté a stabilní. První hrozen je na 3-4 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon je 1-2, feminely nejsou plodné. Odrůda preferuje kratší či smíšený řez, dobře prospívá ve středně kompaktních i lehčích, aluviálních, hlinitých či jílovitých půdách. Odolnost vůči houbovým chorobám a škůdcům je průměrná (odrůda hůře odolává peronospoře a botrytidě, než oidiu), vůči roztočům nižší, v deštivém počasí v době květu má odrůda sklon ke sprchávání, jinak není na výkyvy počasí příliš citlivá, průměrně odolává pozdním jarním mrazům, dobře odolává větru a suchu.
Charakteristika vína: Hrozny slouží k probarvení kupáží suchých i sladkých perlivých vín typu Lambrusco, výjimečně k výrobě odrůdových vín, například vinařství Riunite (Emilia Romagna) vyrábí ve velkém velmi slušná, cenově výhodná ovocitá vína s vyšším obsahem cukrů a průměrnou až nízkou aciditou, tmavé, nádherné barvy, s víceméně neutrálním aroma. Typické odrůdové víno je velmi dobře strukturované, s mocnými taniny, obvykle velmi intenzivní třešňově červené barvy, někdy může postrádat aciditu, má průměrný obsah alkoholu, v aroma objevíme třešně, jahody, maliny, ostružiny. Hrozny najdou využití i při výrobě nádherně tmavě zbarvených, ovocitých hroznových šťáv.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 43, 46, 47, 49, 50, 134, 136, 163, 168, 176, 188, 189, 197, 199, 200, 202, *Catalogo generale delle varietà e dei cloni ad uva da vino e da tavola. VCR Rauscedo, Itálie, 2011 [online, 2017-10-02]. Dostupné z: http://docplayer.it/41373-Catalogo-generale-delle-varieta-e-dei-cloni-ad-uva-da-vino-e-da-tavola.html, *Genetic diversity of a Brazilian wine grape germplasm collection based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Revista Brasileira de Fruticultura 32 (4) 1164-1172 (2010) [online, 2017-10-02]. Dostupné z: http://www.scielo.br/pdf/rbf/v32n4/aop14310.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2.

Amurskii Potapenko 1

24. prosince 2017 v 10:57 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Амурский Потапенко 1 (Rusko, Ukrajina)
Původ a rozšíření: Amurskii Potapenko 1 je raná až středně pozdní, moštová a stolní stolní odrůda, intraspecifický kříženec vybraných forem révy Vitis amurensis Ruprecht (СФХ - Селекционно-фермерское хозяйство Потапенко "ВОЛГА-АМУР", A.I. Potapenko, spolupráce А.А. Potapenko, L.P. Potapenko, М.А. Alexejeva, Olenje, Dubovský rajón, Volgogradská oblast, Rusko)100, A, B. Do odrůdové knihy byla odrůda v Rusku zapsána roku 1999, v dnešní době je poměrně hojně pěstována malopěstiteli v Rusku, ve Volgogradské oblasti a v okolí Moskvy.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Katalog odrůd VIVC uvádí další čtyři níže popsané odrůdy původem ze stejné šlechtitelské stanice, nesoucí názvy Amurskii Potapenko (2 až 12), které jsou také výsledkem intraspecifického křížencí vybraných forem révy druhu Vitis amurensis Ruprecht a mají velmi podobné vlastnosti i ampelografickou charakteristikuA. K dalším odrůdám s názvy Amurskii, nesoucím různá adjektiva, viz. odr. Amurskii oboepolyi.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Dospělé listy jsou středně velké, třílaločnaté s mělkými výkroji až takřka nečleněné, na líci jsou mřížkovitě vrásčité, na rubu jsou lysé. Na podzim se listy barví karmínově červeně. Hrozny jsou středně velké až větší (průměr 170 g, max. 450 g), válcovitě kuželovité, kompaktní až středně kompaktní, bobule jsou středně velké až velké (4-5 g), okrouhlé, tmavě fialové až modročerné barvy, se silnou, silně ojíněnou slupkou, obsahující velké množství barevného pigmentu, se šťavnatou dužinou neutrální chuti, která obsahuje menší semena. Cukernatost moštu je 21-23 % při aciditě 7-8 g/l. Vegetační cyklus odrůdy trvá 130-135 dní, ve Volgogradu dozrává odrůda v první dekádě září, v lepších polohách již koncem srpna. Růst je středně bujný až bujný (až 2,5 m za rok), réví dobře a časně vyzrává (na 95 %), výnosy jsou vysoké, až 8 kg na keř, 19 t/ha. Průměrný počet hroznů na výhon je 1,9-2. Doporučený je krátký řez na 3-5 oček, odrůda nevyžaduje náročnější zelené práce na vinici. Zimnímu mrazu odolává velmi dobře (vydrží i teploty podstatně nnižší než -30°C, max. -40°C), prospívá i bez zimní ukrývky, nemá zvláštní nároky na půdy, odolnost vůči houbovým chorobám je zvýšená, prakticky nevyžaduje chemickou ochranu. Odrůda není vhodná do klasických vinohradnických poloh, do teplot nad 24°C. Hrozny slouží k výrobě kvalitních červených, tichých vín, hroznových šťáv a kompotů, ale také k přímé spotřebě v opravdu okrajových vinohradnických oblastech. Odrůdová vína jsou tmavě rubínová, aroma je ovocité, s tóny čajové růže, ostružin, švestek, borůvek a trnek, podpořené taniny a kořenitostí černého pepře.
Literatura a internetové zdroje: 99, 100, 163, A)Русский зимостойкий виноград. КФХ "Питомник" Чугуева Ю.М. [online, 2017-09-30]. Dostupné z: http://chuguev.ru/potapenko.html, B)Русский виноград. Неукрывная безъядовая культура стала реальностью [online, 2017-09-30]. Dostupné z: http://rus-vino.ru/sorta.html, *Самый морозостойкий виноград - сорт Амурский Потапенко. Vinograd.ru [online, 2017-09-30]. Dostupné z: http://vvinograd.ru/sorta-vinograda/vinnye/samyj-morozostojkij-vinograd-sort-amurskij-potapenko.html, *Новации виноградарства России. 16. Тиражные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2017-09-30]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/13.pdf, *Vinograd.club. Бачинский Анатолий [online, 2017-09-30]. Dostupné z: http://www.vinograd.photos/.

Amurskii oboepolyi

23. prosince 2017 v 11:13 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Амурский обоеполый, Амурский ВС, Амурский ВС обоеполый (Rusko, Ukrajina), Amourski Oboepoly, Amoursky Fertilisant, Amoursky Oboepoly
Původ a rozšíření: Amurskii oboepolyi je středně pozdní až pozdní, moštová a také stolní odrůda původu Vitis amurensis Ruprecht, pocházející z oblasti Dálného Východu. Odrůda byla nalezena (údaje o datu a místech nálezů se různí, patrně nejde o nijak vzácnou mutaci tohoto druhu révy, snad nejstarší nálezy pocházejí z 50. let 20. století)A, B v porostech divoké révy (Vitis amurensis) v Přímořském (Primorském) kraji, je často využívána při šlechtění nových, mrazu odolných odrůd s hermafroditním květenstvím. Často též slouží k ozelenění pergol, altánů a živých stěn.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Amur je řeka ve východní Asii, která tvoří přirozenou hranici mezi Ruskem a Čínou. Především v povodí této řeky se vyskytuje divoce rostoucí a zimnímu mrazu velmi dobře odolná réva druhu Vitis amurensis Ruprecht, která se stala základem mnoha moderních, mrazu a houbovým chorobám odolných interspecifických odrůd (na našich vinicích můžeme narazit například na odrůdy Rondo, Golubok či podnožovou odrůdu Amos) a kterou ruské zdroje takřka bez výjimky uvádějí pod názvem Амурский (Amurskii). Pod názvem Amurskii (ať již je tento název odvozen od jména řeky Amur, případně od názvu divoké révy) s různými adjektivy je v katalogu odrůd VIVC uvedeno několik odrůd. Často se jedná o formy či selektované klony druhu révy Vitis amurensis Ruprecht, tato réva je dvoudomá, v přírodě se tedy vyskytují samčí a samičí rostliny, katalog VIVC je uvádí pod ruskými názvy Amurskii muzhskoi, Amurskii zhenskii a Amurskii pristennyi jako podnožové odrůdy. Dále je zde uvedeno pět odrůd Amurskii Potapenko (1 až 12), které jsou intraspecifickými kříženci vybraných forem révy Vitis amurensis Ruprecht (dále viz. odr. Amurskii Potapenko 1). Najdeme zde také odrůdu s názvem Amurski (synonyma Amurskii, Amurskij, Amur üzüm, Amur´s grape), která má být údajně původu Vitis vinifera, zde se ovšem jedná o odrůdu pochybnou, pod uvedenými názvy najdeme v ruské, turecké i afghánské ampelografické literatuře již zmíněnou révu druhu Vitis amurensis Ruprecht.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Dospělé listy jsou okrouhlé, třílaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, na rubu jsou slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený, klenutý. Na podzim se listy barví karmínově červeně. Hrozny jsou středně velké (15-18 cm), válcovité až válcovitě kuželovité s křidélky, středně kompaktní až volné, bobule malé až středně velké (12 mm), okrouhlé, modročerné až černé barvy, se silnou a pevnou slupkou, bohatou na obsah pigmentů, se šťavnatou, rubínově červeně zbarvenou dužinou svěží, sladkokyselé, neutrální chuti, obsahující semena, která lze poměrně dobře oddělit od dužiny. Cukernatost moštu je 18-22 % při aciditě 12-18 g/l. Odrůda v Přímořském kraji zpravidla dozrává ve druhé polovině září, má krátký vegetační cyklus. Hrozny dlouho vydrží na keři, jejich kvalita se zlepšuje, klesá acidita. Růst je bujný, réví dobře a časně vyzrává, výnosy jsou 6-8 t/ha. Zimnímu mrazu odolává odrůda velmi dobře (-27 až -30°C), houbovým chorobám průměrně, peronospoře podprůměrně. Hrozny slouží k výrobě červených, tichých vín, hroznových šťáv a kompotů, ale také k přímé spotřebě v čerstvém stavu. Odrůdová vína jsou osobitá, rubínově zbarvená, příjemně svěží, ovocitá s tóny portského.
Literatura a internetové zdroje: 100, 163, 176, 202, A)Виноград из Владивостока. Амурский ВС (Vitis amurensis) [online, 2017-09-29]. Dostupné z: https://vinograd-prim.jimdo.com/амурский-в-с/, B)Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428 [online, 2017-09-29]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml.

Amaral

23. prosince 2017 v 10:06 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Amaral (Francie, cd. 2986, Portugalsko-Penafiel, Amarante), Amaral Noir (Francie), Amaral Preto (Penafiel, Amarante), Azal, Azal Preto, Azal Tinto (Brazílie, Francie, Portugalsko), Azar (Portugalsko-Penafiel, Amarante), Cachon (Portugalsko), Cainho Bravo (Portugalsko-Monção), Cainho Miudo (Portugalsko-Monção), Caíño, Caíño Astureses (Španělsko), Caíño Bravo (Španělsko, Portugalsko), Caíño Tinto(mylně, Portugalsko, Španělsko), Cainzinho (Portugalsko-Arcos de Valdevez, Chachon, Sousao, Sousão Galego (mylně, Portugalsko-Basto)
Původ a rozšíření: Amaral je autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu odrůd PortugalskaA a doporučená k pěstování v regionech Douro, Beira Interior a Minho84, kde byla vysazena roku 2010 na ploše 123 ha163, tvoří zde součást vín DO Vinho Verde a LafõesB. Najdeme ji též ve Španělsku, v Galícii, v okresech Ribeiro a Condado v provincii Ourense, tvoří součást vín DO Ribeiro (v této apelaci je hlavní odrůdou), roku 2001 zde byla vysazena na ploše 600 ha163. Geografický původ odrůdy není znám, je ovšem pravděpodobné, že pochází ze severozápadu Iberského poloostrova, z místa svého dnešního výskytu. První zmínky o odrůdách s názvy, uvedenými dnes v synonymice odrůdy Amaral, se v této oblasti objevují od 17. století, dnešní odrůdě je ovšem nelze bezpečně přiřaditB.
Název odrůdy může být odvozen od jména města Amarante v regionu Porto, kde je (právě pod názvem Amaral) tato odrůda pěstována. Může tomu však být i naopak. Výraz "amaro, -a" je starobylý, galicijsko-portugalský, používá se od 9. století a vznikl z latinského "amarus, amara, amarum" (hořký, hořká) a může se nějakým způsobem vztahovat k chuti hroznů či výsledného vína. Amaral je v této obalsti také relativně hojně se vyskytujícím jménemI. Synonyma "caíño" a "cainho" by mohla být odvozeno z latinského výrazu "caninus" (v překladu pes, portugalsky cão) ve smyslu canino = psí (přeneseně bídný, chudý).
Příbuzné odrůdy, možné záměny: *V Portugalsku je odrůda Amaral často pěstovaná pod synonymním názvem Azal tinto, ve Španělsku, v Galícii je známa především jako Caíño bravo. Problémem ovšem je, že při pěstování dochází k častým záměnám s jinými odrůdami, například portugalská studie z roku 2012 podrobila analýze DNA 33 odrůd, pěstovaných pod názvem Amaral (resp. synonymními názvy Azal tinto a Sousão Galego), přičemž pouze 23 jich odpovídalo odrůdě Amaral, šest pěti jiným odrůdám a čtyři odrůdám doposud neznámým (kterým patrně odrůda Amaral byla jedním z rodičů)B. *Španělské odrůdy s názvy Caiño tinto, Caiño blanco a Caiño do Freixo nejsou s odrůdou Amaral geneticky identické, jedná se o svébytné odrůdy s portugalskými názvy Borraçal, Cainho de Moreira a Espadeiro mole (Manseng noir)B, C, E, H, 163. Pozor především na (obzvláště v literatuře) častou záměnu odrůd Amaral (Caíño bravo) a Borraçal (Caiño tinto), pěstovaných dnes ve stejné oblasti. *Odrůda Cainho de Moreira je křížencem odrůd Caíño bravo (Amaral) x Alvarinho a náleží k rodině odrůd Caíño, majících původ v západní GalíciiF, G, 199. Obě rodičovské odrůdy jsou společně pěstovány právě v Galícii. Do skupiny odrůd Caíño náleží m.j. i odrůda Caíño longo, patrně nepříbuzné jsou naopak odr. Cainho espagnol (Pedral) a Cainho preto. Skupina odrůd Caíño patří k nejstarším odrůdám v Galícii, ale odlišností mezi jednotlivými odrůdami si všímá jako první až García de Los Salmones (1914)F. *Odrůda Amaral není geneticky identická s odr. Melhorio, i když to analýza DNA, provedená roku 2010, konstatovalaB, D. *Roku 2015 bylo analýzou DNA stanoveno, že odrůda s názvem Amaral de Baião, pěstovaná v regionu Vinho Verde (Sta Marinha de Zêzere/Baião), není s odrůdou Amaral geneticky identická, dále bylo potvrzeno, že geneticky odlišná je také odrůda Sousão Galego, vzácně pěstovaná ve stejném regionu (Gagos de Cima/ Celorico)H. *Ačkoli je to místy v literatuře uváděno, odrůda Amaral (Azal tinto) není geneticky identická s odrůdou Azal branco163, není geneticky identická ani se vzácně se vyskytující odrůdou Amaral branco163, i když je patrně předkem této odrůdy199.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, bělavé s karmínovými okraji, silně až velmi silně bíle vlnatě plstnaté, bez štětinek, slabě až středně silně pigmentované antokyany. Mladé listy jsou světle zelenožluté, hnědě až měďnatě skvrnité, na okrajích slabě pigmentované antokyany, na rubu silně až středně silně plstnaté, slabě štětinkaté, žilnatina listu a řapík jsou karmínově červené. Úponky jsou středně dlouhé (19,42 cm), středně silné, slabě štětinkaté. Letorosty jsou vzpřímené až polovzpřímené, internodia a nodia jsou na dorsální straně zelená s červenými pruhy, někdy červená, na ventrální zelená, slabě plstnatá, bez štětinek, pupeny jsou velmi slabě pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou malé až středně velké (17,2 x 16,9 cm), okrouhlé, tří- až pětilaločnaté (horní výkroje jsou otevřené s oblým dnem), ploché, na líci středně až světle zelené, slabě puchýřnaté, na rubu, na ploše i žilnatině středně silně až silně plstnaté a silně štětinkaté, na okraji středně výrazně zoubkované, zoubky mají rovné strany, případně konkávní a konvexní stranu, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, někdy s mírně překrytými cípy laloků, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je z obou stran slabě karmínově pigmentovaná antokyany. Řapík je středně silně plstnatý a slabě štětinkatý, středně dlouhý, stejně dlouhý čo o málo kratší, než střední žíla listu. Jednoleté réví je oválného průřezu, rýhované, žlutavě hnědé, internodia jsou středně dlouhá, nodia relativně malá, pupeny ostré, výrazné. První květenství je na čtvrtém, někdy až pátém nodiu, průměrný počet květenství na výhon je 2,17, jeho průměrná délka je 13,78 cm. Hrozny jsou malé až středně velké (75-100 bobulí), kuželovité, někdy s křidélky, středně kompaktní, stopky středně dlouhé, slabě lignifikované, bobule středně velké, uniformní, okrouhlé, tmavě modré až modravě černé, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující v průměru dvě středně velká, hruškovitá semena s krátkým zobáčkem. Hilum je málo výrazné. Stopečky jsou středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Odrůda raší a dozrává pozdně, sklízí se od poloviny září do poloviny října. Rustikální odrůda poskytuje nižší výnosy, je průměrně odlná vůči oidiu a peronospoře, dobře odolává botritidě. Vyrábí vína se středním obsahem alkoholu (8,8-11,2%) a vysokou kyselostí (14,97-9,14 g / l), s intenzivními ovocnými příchutěmi, kromě květinových notků a medu.
Charakteristika vína: Hrozny poskytujísytě rubínově červeně zbarvená, jemná vína s aroma červeného ovoce (maliny, brusinky, višně) a medu, doplněným florálními tóny, s průměrným obsahem alkoholu a vysokým obsahem kyseliny jablečné, která je dobrým základem pro malolaktické kvašení. V Portugalsku tvoří základ červených cuvée vín regionu Vinho Verde.
Literatura a internetové zdroje: 83, 84, 87, 163, 166, 168, 176, 199, 200, 201, 202, A)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012. [online, 2017-09-26]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, B)The Portuguese grapevine cultivar 'Amaral': synonymies, homonymies and misnames. Castro, I. et al. Vitis 51 (2) 61-63 (2012) [online, 2017-09-26]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 12 843.pdf, C)Characterisation of grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars from northern Portugal using RAPD and microsatellite markers. Pinto-Carnide, O. et al. Vitis 42 (1), 23-25 (2003) [online, 2017-09-26]. Dostupné z: http://repositorio.utad.pt/bitstream/10348/2782/1/Pinto-Carnide et al. 42, 23-25 Vitis 2003.pdf, D)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2017-09-26]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, E)CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2017-09-26]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, F)Twenty microsatellites (SSRs) reveal two main origins of variability in grapevine cultivars from Northwestern Spain. Diaz Losada, E. et al. Vitis 49 (2) 55-62 (2010) [online, 2017-09-27]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 10 1793.pdf, G)Determination of Genetic Relationships of Albariño and Loureira Cultivars with the Caiño Group by Microsatellites. Díaz-Losada1, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 62 (3), 371-375, 2011. [online, 2017-09-27]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/62/3/371.abstract, H)Identification of minority grapevine cultivars from Vinhos Verdes Portuguese DOC Region. Ferreira, V. et al. Vitis 54 (Special Issue), 53-58 (2015) [online, 2017-09-27]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/280944061_Identification_of_minority_grapevine_cultivars_from_Vinhos_Verdes_Portuguese_DOC_Region, I)Origem do sobrenome Amaral. Recanto das Letras [online, 2017-09-27]. Dostupné z: http://www.recantodasletras.com.br/biografias/341243, *Varietal discrimination and genetic relationships of Vitis vinifera L. cultivars from two major Controlled Appellation (DOC) regions in Portugal. Castro, I. et al. Scientia Horticulturae 127 (4) 507-514 (2011). [online, 2017-09-27]. Dostupné z: http://fernando.gonzalez.unileon.es/web_mex16/articulos/SH_127.pdf, *Determination of relationships among autochthonous grapevine varieties (Vitis vinifera L.) in the northwest of the Iberian peninsula by using microsatellite markers. Martin, J.P. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 53 (6) 1255-1261 (2006) [online, 2017-09-27]. Dostupné z: http://fernando.gonzalez.unileon.es/web_mex12/articulos/GRACE_53.pdf, *Prospection and identification of grapevine varieties cultivated in north Portugal and northwest Spain. Martin, J.P. et al. Viti 50 (1), 29-33 (2011) [online, 2017-09-27]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 794.pdf, *New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2017-09-27]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf, *A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2017-09-27]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Amaral e Azal tinto - sinónimos ou castas diferentes? Castro, I. et al. Academia Vinha e Vinho, 2009 [online, 2017-09-27]. Dostupné z:
http://www.academia-vinhaevinho.com/ckfinder/userfiles/files/pt 2009 06 03c19.pdf.

Alzey

20. prosince 2017 v 11:35 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Landesanstalt für Rebenzüchtung Alzey (Rheinland-Pfalz) se zabýval šlechtěním nových odrůd révy, klonovou selekcí a zachováním stávajících, autochtonních odrůd révy. Vznikl roku 1909 z původní révové školky (Rheinhessische Rebschule) a prvním ředitelem se stal jeden z nejznámějších německých šlechtitelů, Georg Scheu, pod jehož vedením zde byly vyšlechtěny například odrůdy Huxelrebe, Faberrebe, Scheurebe, Siegerrebe či Kanzler. V jeho práci pokračovali šlechtitelé Hans Breider, Edmund Zimmermann a Otmar Bauer, během té doby došlo například k selekci podnožových odrůd SO4 (Selektion Oppenheim 4) a Binova. Roku 1998 byl ústav začleněn do pracoviště Lehr- und Versuchsanstalt Oppenheim, roku 2003 byla činnost tohoto ústavu ukončena. Pod názvem Alzey, doplněným kódem křížení, je dnes v katalogu odrůd VIVC uvedeno 24 odrůd, některé z nich nesou své vlastní názvy, mimo výše uvedené odrůdy jsou to například ještě odrůdy s názvy Perle, Septimer, Würzer, všechny tyto odrůdy jsou v této práci popsány samostatně. Níže jsou uvedeny foto dalších dvou kříženců šlechtitelského ústavu v Alzey. Literatura a internetové zdroje: 163, 166, *Landesanstalt für Rebenzüchtung Alzey. Ministerium für Landwirtschaft, Weinbau und Forsten, 1993, 16 s.

Alyi Terskii

20. prosince 2017 v 11:28 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Алый тёрский, Алый, Алый станичный, Ахмедиль цибил, Джаду цибил, Кара бар, Местный алый (Rusko, Ukrajina), Ahmedil Tsibil, Ahy Tyorskiy, Akhmedid Tsibil, Akhmedil Tsibil, Al Stanicni Uezuemue, Al Uezuem, Alii, Alii Stanichnii, Alii Stanitchnii, Alii Stanitchny, Alii Tersky, Alii Tierskii, Aly Stanichny, Aly Tersky, Alyi, Alyi Mestnyi, Alyi Stanichnyi, Alyj, Alyj Stanichiyj, Alyj Terskij, Alyl Tersky, Cadu Sibil, Cara Bar, Ceereb Sibil, Chadu Sibil, Cheer Tsibil, Cheereb Sibil, Cheereb Tsibil, Djabou Tsibil, Djadou Tzibil, Dzhadu Tsibil, Dzhalu Tsibil, Dzhau Tsibil, Jadu Sibil, Kara Bar, Kara Bor, Local Scarlet, Mestnyi Alyi, Mestnyj Alyj, Miestnii Alii, Scarlet, Stanichy Scarlet Grape, Tcheer Tzibil, Tcheereb Tzibil, Tyorsky Scarlet, Vermeil de Terek, Yerli Al Uezuem
Původ a rozšíření: Alyi Terskii je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica), pěstovaná v Dagestánu a v Rusku, ve Stavropolském kraji, kam se měla rozšířit z dagestánského města Kizlyar či z okolních kozáckých obcí v údolí Těreku96. Název odrůdy zní v překladu z ruštiny "šarlatové od Těreku"96 přičemž Těrek (rusky Терек, gruzínsky თერგი) je řeka na severu Kavkazu, pramenící v Gruzii a protékající písčitým údolím Severní Osetií-Alanií, Kabardsko-Balkarskem, Stavropolským krajem, Čečenskem a Dagestánem. V odrůdové listině Ruské federace je odrůda zapsána již od r. 1959, r. 2005 měla být pěstována v Rusku na ploše 72 ha96. O odrůdě se soudilo, že je semenáčkem jedné z gruzínských odrůd (Peitel, 1953), což bylo v podstatě potvrzeno analýzou DNA r. 2012, která stanovila, že jednou z rodičovských odrůd je odrůda Bastardo Magarachskii199 (ukrajinské novokřížení odrůd Trousseau noir x Saperavi z r. 1949).
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů a apikální listy jsou z obou stran silně bíle vlnatě plstnaté, stejně jako bazální listy na rubu. Apikální listy jsou na líci zlatavé, na puchýřcích a na okrajích žlutooranžové, na rubu mají růžový nádech, osa letorostu je plstnatá. Dospělé listy jsou velké, mírně oválné, srdčité až okrouhlé, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými, méně často středně hlubokými výkroji (horní jsou často překryté s oválným, někdy až trojúhelníkovým průsvitem, se zaostřeným dnem, zřídka se zoubkem, dolní jsou podobného tvaru, méně výrazné, někdy úzce otevřené, lyrovité, centrální lalok listu je široký, často sekundárně členěný), zvlněné, miskovitě prohnuté z podehnutými okraji, na líci matné, tmavě zelené, mřížkovitě vrásčité (spodní listy jsou silně puchýřnaté), na rubu, na ploše silně pavučinovitě plstnaté, na žilnatině štětinkaté, řapíkový výkroj je uzavřený, lyrovitý s větším či menším průsvitem, s oblým až plochým dnem, někdy úzce otevřený, lyrovitý, někdy je také ohraničený žilnatinou. Zoubky na okraji listu jsou výrazné, s mírně konvexními stranami. Řapík je hnědavý, stejně dlouhý jako střední žíla listu či o něco kratší. Hrozny jsou středně velké až velké (17-25 až 30 cm, 200-265 g), široce kuželovité s křidélky, někdy s raménkem, někdy rozvětvené, volnější, bobule středně velké, okrouhlé až mírně oválné, tmavě modré, silně ojíněné, s tenkou až středně silnou slupkou se sklonem k praskání, snadno oddělitelnou od dužiny, se šťavnatou, řídší, nezbarvenou dužinou nasládlé, neutrální chuti o cukernatosti 17,2-19,6 % při aciditě 7,8-8,4 g/l. Dužina obsahuje semena. Stopečka bobule je dlouhá, tenká, hladká. Odrůda raší koncem dubna, kvete ve druhé dekádě června, zaměká ve druhé dekádě srpna a dozrává v polovině září, vegetační cyklus trvá 140-150 dnů při SAT 3020-3050°С. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou vysoké, 13-18 t/ha. Počet hroznů na výhon 0,6-0,9, na plodonosný 1,1-1,3. Vyhovuje dlouhý řez při zatížení do 30 oček na keř. Odrůda dobře prospívá na mírně štěrkovitých půdách pahorkatin a na písčitých, aluviálních půdách v údolí řek, dobře snáší vyšší obsah soli v půdě. Nevyhovuje jí příliš teplé klima, je ohrožena sprcháváním. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-19 až -22°C), vůči houbovým chorobám průměrná. Hrozny se tradičně používají k výrobě vinných destilátů, brandy, koňaků a vín typu "chikhir", ale též stolních vín.
Literatura a internetové zdroje: 96, 100, 163, 176, 199, 202, *Новации виноградарства россии. 7. Рекомендуемые сорта винограда для северного Кавказа. Трошин Л.П. Научный журнал КубГАУ, No 54 (10), 2009 года [online, 2017-09-26]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2009/10/pdf/12.pdf, *Новации виноградарства россии. 13. Аборигенные районированные Сорта винограда. Трошин Л.П. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2017-09-26]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/12.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2017-09-26]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-09-26]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Alvarelhão

19. prosince 2017 v 11:45 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Albarello (Španělsko-Galície), Alvaralhão, Alvarelhão branco (mylně), Alvarelhão Ceitão (mylně), Alvarelhao de Pe Branco, Alvarelhao de Vara Branca, Alvarelhão (Francie, cd. 1481), Alvarelho, Alvarellao, Alvarello, A. Gallego, Alvarelyo, Avarilhão, Brancelhao, Brancelho (Portugalsko-Vinho Verde), Brancelhão, Brancellao (Španělsko-Galície), Brancellao Tinto, Brancello (Baixa Limia), Brencellao, Broncellao, Locaia, Pilongo (Dão), Pirrauvo, Pirruivo, Serradelo (Španělsko-Galície-Betanzos), Serradillo, Uva Gallega, Uva Negra, Varancelha, Varancelho, Verancelha
Původ a rozšíření: Alvarelhão je starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející patrně ze severu Portugalska, z regionů Trás-os-Montes (kde je dnes pěstována relativně nejhojněji) nebo Beiras, odkud ji uvádějí Lobo a Fonseca roku 1790, případně z Galície, z oblasti Rias Baixas198, odkud ji zmiňují španělští ampelografové (Casares, 1843; Fernández Crespo, 1897)H. Okrajově je pěstována také v portugalských regionech Douro, Dão, Ribatejo, Oeste a Minho, tvoří součást vín DOC Vinho Verde (Baião e Monção), Douro, Beiras, Dão a IGP Minho, Trás-os-Montes, Távora-Varosa84, 198. Ve španělské Galicii je v regionu Rías Baixas pěstovaná pod názvem BrancellaoD, E, F, G (tvoří součást vín DO Rías Baixas)nebo Albarello (tvoří součást vín DO Ribeira Sacra a DO Valdeorras), v oblasti Betanzos vzácně pod názvem SerradeloE, G. V Portugalsku byla tato odrůda roku 2010 vysazena na 67 ha, ve Španělsku roku 2008 na 17 ha163. Na menších plochách ji najdeme též v USA, v Argentině a v Austrálii. Původ názvu odrůdy ani původ zmíněných synonym nebyl doposud uspokojivě vysvětlen.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: *Odrůda Alvarelhão je geneticky identická se španělskou odrůdou Alvarelhão (Brancellao) rosado, vzácně pěstovanou v Galícii, ta je její barevnou mutacíA, B, 163. *Odrůda s názvem Alvarelhão branco není s odrůdou Alvarelhão geneticky identická, je dle analýzy DNA z roku 2010 identická s odrůdou, uvedenou v katalogu VIVC pod názvem Branco GouvăesC. *Odrůda Alvarelhão Ceitão (katalog VIVC uvádí barvu bobulí "rouge"), pěstovaná velmi vzácně na severu Portugalska, není s odr. Alvarelhão geneticky identická163, C, J a na seznamu klasifikovaných odrůd Portugalska je uvedena též samostatněI. *Odrůda s názvem Alvarelhão de Pe Vermelho je odrůdou pochybnou, může být identická s odrůdou Alvarelhão (Brancellao) rosado, případně může být (dle uvedené synonymiky) identická například s francouzskou odr. Pé de Perdrix (důkaz v podobě analýzy DNA chybí).
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně plstnaté, bez štětinek, slabě až středně silně pigmentované antokyany na okraji. Apikální listy jsou na rubu, na ploše velmi silně, na žilnatině silně plstnaté, první bazální list je zelený se slabým bronzovým nádechem, slabě pigmentovaný antokyany, na rubu středně silně plstnatý. Internodia a nodia jsou takřka lysá, na ventrální straně zelená, na dorsální (někdy na obou stranách) červeně žíhaná, pupeny jsou slabě až průměrně pigmentované antokyany, úponky jsou středně dlouhé, středně silné, nehojné. Dospělé listy jsou středně velké (18,1 x 18,6 cm), pentagonální až okrouhlé, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní jsou mírně překryté až úzce otevřené, bez zoubku), na profilu se žlábkem uprostřed a zvlněné mezi hlavní žilnatinou, na líci tmavě až středně zelené, silně puchýřnaté, vrásčité, na ploše slabě plstnaté, na rubu, na ploše slabě až středně silně plstnaté a štětinkaté, na žilnatině silně plstnaté, velmi slabě štětinkaté, zoubky na okraji jsou středně výrazné, mají širokou bázi a konvexní strany (případně konvexní a konkávní stranu), řapíkový výkroj je uzavřený se značně překrytými laloky a ostrým dnem až úzce otevřený, ve tvaru V, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je na bázi slabě pigmentovaná anthokyany či bez pigmentace. Řapík je o něco kratší než střední žíla listu, slabě plstnatý či lysý. Hrozny jsou středně velké (145-250 g), válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky či s raménkem, středně kompaktní až volnější, stopka kratší až středně dlouhá, průměrně lignifikovaná, bobule menší až středně velké (1,8 g), uniformní, okrouhlé až mírně oválné, tmavě červenofialové až modročerné, se středně silnou, silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, pevnější, velmi šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující v průměru 1,9-2,1 semen střední velikosti. Hilum je málo zřetelné. Stopečky jsou krátké až středně dlouhé, středně obtížně oddělitelné. Jednoleté réví je zploštělé, rýhované, načervenale až žlutavě kaštanově hnědé, na nodiích slabě plstnaté. Internodia jsou středně dlouhá. Odrůda podle většiny zdrojů raší a dozrává pozdně80, 83, 124, 127, H, pouze jeden z portugalských zdrojů uvádí, že raší středně pozdně (10 dnů po odrůdě Castelão), kvete středně pozdně (pět dnů po Castelão), zaměká raně (dva dny před Castelão) a dozrává raně (týden před Castelão)198. Růst je středně bujný až bujnější, letorosty polovzpřímené až vzpřímené, výnosy jsou stabilní, 8-20 t/ha. Průměrný počet hroznů na výhon je 1,6, první hrozny jsou až ve druhé třetině výhonu (rozdílné dle klonu), doporučuje se dlouhý řez. Doporučená produkce vín je v horkých zónách 4 000 l/ha, v regionu Vinho Verde 8 000 l/ha. Velmi rustikální odrůda je v oblastech s vlhčím klima citlivá na oidium a botrytidu, lépe odolává peronospoře, v sušších oblastech je mírně nadprůměrně odolná houbovým chorobám. Systémová virová infekčnost před selekcí: 70% GLRaV3, 50% GFkV, 10% GVA, <50% RSPV. Preferuje písčité půdy s nízkým obsahem vápníku, žulové a břidlicové půdy, v humidních půdách mošt nemá barvu ani potenciál vyššího alkoholu, velmi dobře odolává vodnímu stresu. ná místu plantáže. Velmi trpí sprcháváním květenství. Hrozny nadprůměrně dlouho vydrží na keři, nebývají ohrožovány ptactvem.
Charakteristika vína: Mošt má nízký sklon k oxidaci, riziko oxidace vína je střední, schopnost vyzrávání vín je nízká. Hrozny poskytují měkčí, harmonická vína, vhodná spíše k lokální spotřebě, světlejší, rubínově červená s fialovým reflexem, s průměrným až vyšším obsahem alkoholu a se střední aciditou, nižšího těla, s delikátním aroma květů a červeného ovoce, někdy také s vegetálními tóny. V regionu Minho tvoří součást cuvée červených vín "Vinho Verde", často s odr. Vinhão či Pedral, případně jsou vyráběna poměrně kvalitní, jemná, ovocitá rosé.
Literatura a internetové zdroje: 26, 35, 80, 83, 84, 120, 122, 124, 127, 163, 168, 176, 182, 189, 198, 199, 200, 202, A)Determination of relationships among autochthonous grapevine varieties (*Vitis vinifera* L.) in the northwest of the Iberian peninsula by using microsatellite markers. Martin, J.P. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 53 (6) 1255-1261 (2006) [online, 2017-09-24]. Dostupné z: http://link.springer.com/leaf-pricing/article/10.1007/s10722-005-5679-6, B)Portuguese Vitis vinifera L. Germplasm: Accessing Its Diversity and Strategies for Conservation. Cunha, J. et al. InTech, 2013 [online, 2017-09-24]. Dostupné z: http://www.intechopen.com/download/pdf/40858, C)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2017-09-24]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, D)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, E)Identity of three grapevine varieties from a rediscovered viticulture region in northwest Spain. Gago, P. et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin 45 (3) 245-254 (2011) [online, 2017-09-25]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/J_Santiago/publication/257772009_Identity_of_three_grapevine_varieties_from_a_rediscovered_viticulture_region_in_northwest_Spain/links/58086df608ae5ed04bfe853b/Identity-of-three-grapevine-varieties-from-a-rediscovered-viticulture-region-in-northwest-Spain.pdf, F)Prospection and identification of grapevine varieties cultivated in north Portugal and northwest Spain. Martin, J.P. et al. Viti 50 (1), 29-33 (2011) [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 794.pdf, G)CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, H)A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011 ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, I)Catálogo Nacional de Variedades 3/2012. Diário da República, 2.ª série - N.º 48 - 7 de março de 2012. [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://dre.pt/pdf2sdip/2012/03/048000000/0842808432.pdf, J)Identity, synonymies and homonynies of minor grapevine cultivars maintained in the portuguese ampelographic collection. Alifgragkis, A. et al. Ciência Téc. Vitiv. 30(1) 43-52. 2015 [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www.ctv-jve-journal.org/articles/ctv/pdf/2015/01/ctv20153001p43.pdf, *Biodiversity and characterization of twenty-two *Vitis vinifera* L. cultivars in the northwestern Iberian peninsula. Moreno-Sanz, P. et al. Scientia Horticulturae 129 (2011) 433-440 [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/60/3/293.short, *Varietal discrimination and genetic relationships of Vitis vinifera L. cultivars from two major Controlled Appellation (DOC) regions in Portugal. Castro, I. et al. Scientia Horticulturae 127 (4) 507-514 (2011). [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://fernando.gonzalez.unileon.es/web_mex16/articulos/SH_127.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Development of a standard set of microsatellite reference alleles for identification of grape cultivars. This, P. et al. Theoretical and Applied Genetics 109 (7), 1148-1458 (2004) [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www1.montpellier.inra.fr/grapegen06/technical/menu_activities_room_index/page_wpI/this-common-SSR.pdf, *Characterization of grapevine accessions from Ukraine using microsatellite markers. Heuertz, M. et al. American Journal of Enology and Viticulture 59 (2) 169-178 (2008) [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www.rjb.csic.es/jardinbotanico/ficheros/documentos/pdf/pubinv/MH/Heuertz&_AJEV2008.pdf, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L. subsp. *vinifera*). Beridze, T. et al. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Vazha_Tabidze/publication/224841954_Plastid_DNA_sequence_diversity_in_a_worldwide_set_of_grapevine_cultivars_(Vitis_vinifera_L._subsp._vinifera)/links/0fcfd50329a155b3fe000000.pdf, *Chloroplast microsatellite polymorphisms in Vitis species. Arroyo-García, R. et al. Genome 45 (6) 2002 [online, 2017-09-25]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/10973761_Chloroplast_microsatellite_polymorphisms_in_Vitis_species.

Alicante Henri Bouschet

19. prosince 2017 v 11:37 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Аликант Генри Буше, Аликант Буше (Rusko, Ukrajina), Alicant de Pays, Alicante, A. Bouchet, Alicante Bouschet (Itálie), A.B. 2, A.B. crni, A. Enrico Bouschet, A. Extra Fertile, A. Femminello, A. Nero, A. Noir, A. Tinto (Portugalsko), Alicantina, Alikant, A. Buse, A.B. Bojadiser, A. Bushe (Bulharsko), A.B. Ekstrafertil, A. Genri Bushe, A. Henri Bouschet, Aragonais, Aragones, Arrenaou, Baga (mylně), Bakir Uezuemue, Barvarica, Blasco (Andalusie), Bojadiserka, Carignan Jaune, Colorino di Pisa (Itálie-Pisa), Cupper Grape, Dalmatinka (Chorvatsko), Frasco, Garnacha (mylně), Garnacha Tintorera (Španělsko, Portugalsko), Kambuša (Bosna a Hercegovina), Lhadoner, Likant, Likavit, Moratón (Španělsko), Mouratón, Murviedro, Negral (Španělsko), Neirano (Itálie), Pe de Perdiz, Pe de Pombo, Petit Bouschet, Redondal, Rikant, Rivesaltes, Rivos Altos, Roussillon, Rouvaillard, Sumo Tinto, Tinta Fina (Portugalsko), Tinta Francesca, Tinto, Tinto Nero, Tinto Velasco, Tintorera, T. de Liria, T. de Longares, Tinturao, Uva di Spagna
Původ a rozšíření: Alicante Henri Bouschet je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Bouschet petit (Aramon noir x Teinturier) x Garnacha tinta (Grenache noir, Alicante)A, 199, vyšlechtěný roku 1855 francouzským soukromým šlechtitelem Henri Bouschetem (1815-1881, Domaine de la Calmette, Mauguio, départament Hérault). Pěstuje se především na jihu Francie (Languedoc-Rousillon, Provence, Cognac, roku 2011 na ploše 3.837 ha ve čtyřech registrovaných klonech, netvoří součást žádné apelace AOC)30 a na severu Afriky v Maroku (roku 1988 na 1.956 ha), v Alžírsku a Libanonu, vysazena je i v Argentině (roku 2008 na 215 ha), Itálii (pěstovaná v Toskánsku, na Sicílii a Sardínii od počátku 20. století, v národním katalogu odrůd zapsaná od roku 1970 pod cd. 011, roku 2010 na 274 ha, tvoří součást vín DOC Menfi a vín kategorie IGT)197, JAR, Chile (438 ha roku 2008), Izraeli, Kalifornii (470 ha roku 2006), na Kypru (roku 2010 na 81 ha), v Portugalsku (Mouchão, Alentejo, 2.203 ha roku 2010) a Španělsku (především regiony Castilla-La Mancha, Galicia, Valencia, DO Alicante, Almansa, Bierzo, Campo de Borja, Cataluña, Jumilla, Manchuela, Ribeira Sacra, Ribeiro, Ribera del Guadiana, Terra Alta, Valdeorras, Valencia, Yecla, roku 2001 na ploše 18.082 ha), často pod názvem Garnacha tintorera či Negral. Celkově se odrůda roku 2010 pěstovala na ploše 38.985 hektarů200.
Název odrůdy je kombinací názvů rodičovských odrůd a jména šlechtitele, autor křížení patrně netušil, že se tato odrůda jednou skutečně bude pěstovat i v okolí španělského města Alicante.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Alicante Henri Bouschet byla použita mj. při šlechtění odrůd Alicante Ganzin, Academician Eryomin, Academician Trubilin, Odeskii chernyi či Pervenets Ukrainy. Nesmí být zaměňována s odrůdami Cabernet Franc nebo Cabernet Sauvignon, které mají v synonymice název Bouchet, ani s odrůdami Baga a Garnacha tinta, jejichž názvy má v synonymice.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, malé, velmi silně plstnaté, bez štětinek, slabě až průměrně pigmentované antokyany, bělavě zelené s karmínovými okraji. Apikální listy jsou mírně miskovitě prohnuté (1), s podehnutými okraji (2-3), slabě pigmentované antokyany, na líci arachnoidální, zelené s červenooranžovým nádechem, na rubu velmi silně plstnaté, bazální listy jsou miskovitě prohnuté, první je zelenobronzový, na rubu silně až velmi silně plstnatý, další světle zelené s červenohnědým nádechem, na rubu průměrně plstnaté, bez štětinek, osa je arachnoidální, vzpřímená či mírně ohnutá, zelená, slabě červenohnědě žíhaná. Letorosty kvetoucí jsou podobné, apikální listy jsou světle zelené, bazální žlutozelené, osa je lysá, ohnutá, zelená, slabě červenohnědě žíhaná. Letorosty jsou polovzpřímené až vzpřímené, internodia a nodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální straně červenohnědě žíhaná, chloupkatá, internodia jsou spíše kratší. Pupeny jsou pez pigmentace antokyany, úponky bi- až trifidní, zelené, středně dlouhé. Květenství je středně dlouhé, válcovitě kuželovité, středně kompaktní, stopka je zelená. Dospělé listy jsou středně velké (17,8 x 17,4 cm), okrouhlé až pentagonální, tří- až pětilaločnaté s mělkými výkroji bez zoubku až takřka nečleněné, ploché, ale na okraji často výrazně podehnuté, středně výrazně zoubkované (zoubky mají středně širokou bázi a obě strany rovné, někdy konkávní a konvexní stranu), na líci světle zelené, takřka hladké až slabě puchýřnaté, lysé, lesklé, na rubu, na ploše i žilnatině slabě plstnaté, bez štětinek, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany, někdy u báze narůžovělá. Řapík je v průměru 13 cm dlouhý, silnější, kruhového průřezu, zelený, světle červeně žíhaný. Listí révy na podzim kompletně červená, často předčasně, což patří k výraznějším znakům této odrůdy. Odrůda trpí fytoplazmozou, která způsobuje žloutnutí (Flavescence dorée) či černání listů. První hrozen je na 3-4 nodiu, počet hroznů na výhon 1,1-1,6, plodnost feminel je nízká až nulová. Jednoleté réví je středně dlouhé ař delší, středně silné, mírně eliptického průřezu, rýhované, lysé, žlutohnědé až kaštanově hnědé, lenticely chybí, nodia jsou výrazná, o něco tmavší než internodia, která jsou kratší až středně dlouhá, pupeny menší, ostře kuželovité. Hrozny jsou středně velké až velké (241 g), kuželovité s 1-2 křidélky, kompaktní, stopka středně dlouhá, středně silná, částečně lignifikovaná, bobule středně velké (2,8 g), okrouhlé, někdy zploštělé, silně ojíněné, se silnou a pevnou slupkou modročerné barvy, s pevnější dužinou velmi silně, živě červeně zbarvenou, neutrální chuti, obsahující semena. Hilum je málo zřetelné. Stopečky jsou středně dlouhé, silnější, vínově červené, průměrně oddělitelné. Semena jsou 2-4 v bobuli, středně velká, s velkým zobáčkem. Průměrná cukernatost moštu je 18,8°Brix při aciditě 7,9 g/l. Odrůda raší a kvete raně, zaměká a dozrává raně až středně pozdně. Preferuje střední či krátký řez, poskytuje vysoké a stabilní výnosy (3,9 kg na keř, 10-15 t/ha), není náročná na půdní typ, polohu a klimatické podmínky, v bohatších půdách poskytuje nižší kvalitu. Růst je středně bujný. Odolnost vůči zimnímu mrazu je průměrná, vůči peronospoře a oidiu mírně nadprůměrná (vyšší vůči oidiu), odrůda je citlivější vůči exkorióze a anthraknóze, někdy též vůči hnilobě hroznů, dobře snáší sucho a teplo, hůře pozdní jarní mrazy a vítr, pro poměrně rané zrání může být sklizeň ohrožována ptactvem.
Charakteristika vína: Riziko oxidace moštu i vína je nízké ař velmi nízké pro vysoký obsah polyfenolů a taninů. Poskytuje vína intenzívní, živě červené barvy, plná a masitá, s vyšším obsahem alkoholu a taninů, s aroma černého ovoce, postrádající však často eleganci a finesu. Ve Francii je používána jako barvířka, často do různých, nepříliš kvalitních cuvée stolních vín a je považována za spíše druhořadou odrůdu. Dříve zde byla pěstována často ve společné výsadbě s barevně málo výraznou odrůdou Aramon. Kvality odrůdy se naplno projevily až v Portugalsku a ve Španělsku, kde se pěstuje od počátku 20. století. Hlavní oblastí této odrůdy zůstává tradičně Alentejo, kde stála za úspěchem mnoha slavných vín, ale hojně je pěstována i v Estremaduře, v cuvée se sceluje např. s odr. Tempranillo či Trincadeira. Potenciál těch lepších vín z jihu Iberského poloostrova je vysoký. Odrůda byla velmi oblíbena v USA za časů prohibice. Má velmi silnou slupku, dobře snáší transport a skladování a je vhodná k následné výrobě domácích vín, aniž by výrobce musel mít vlastní vinohrad.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 35, 43, 46, 54, 83, 91, 100, 115, 117, 122, 124, 127, 136, 149, 165, 168, 171, 176, 181, 197, 198, 199, 200, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.)accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010) [online, 2017-09-22]. Dostup. z: http://link.springer.com/content/pdf/10.1007/s00122-010-1411-9.pdf, *Discrimination of Portuguese grapevines based on microsatellite markers. Lopes, M.S. et al. Journal of Biotechnology 127, 34-44, 2006. [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Maria_Lopes18/publication/230886635_Discrimination_of_Portuguese_grapevines_based_on_microsatellite_markers/links/0912f505c53aa948b5000000.pdf, *Variedades de vid de Asturias. Loureiro, Rodriguez, D., Moreno Sanz, P., Suarez Valles, B. Gobierno de Espana, Ministerio de Ciencia e Innovacion, 2011 [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.serida.org/pdfs/5173.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, *A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, *New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf, *Biodiversity and characterization of twenty-two *Vitis vinifera* L. cultivars in the northwestern Iberian peninsula. Moreno-Sanz, P. et al. Scientia Horticulturae 129 (2011) 433-440 [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.biotools.eu/documentospdf/DNA-Polymerase-048.pdf, *Okutan Ziraat. Adakarasi [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.okutanziraat.com/, *Catalogo generale delle varietà e dei cloni ad uva da vino e da tavola. VCR Rauscedo, Itálie, 2011 [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://docplayer.it/41373-Catalogo-generale-delle-varieta-e-dei-cloni-ad-uva-da-vino-e-da-tavola.html, *Identification and molecular biodiversity of autochthonous grapevine cultivars in the 'Comarca del Bierzo', León, Spain. Gonzales-Andres, F. et al. Vitis 46 (2), 71-76 (2007) [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 07 641.pdf, *Genetic structure, origins, and relationships of grapevine cultivars from the Castilian Plateau of Spain. Santana, C.J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 61 (2) 214-224 (2010) [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://sostenible.palencia.uva.es/system/files/publicaciones/Santana. AJEV 2010.pdf, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, *Ampelographic and molecular diversity among grapevine (*Vitis* spp.) cultivars. Sabir., A. et al. Czech Journal of Genetics and Plant Breeding; 45 (4) 160-168 (2009) [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/13679.pdf, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Recognition and genotyping of minor germplasm of Friuli Venezia Giulia revealed high diversity. Crespan, M. et al. Vitis 50 (1), 21-28 (2011) [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 793.pdf, *Microsatellite characterization of grapevine (Vitis vinifera L.) genetic diversity in Asturias (Northern Spain). Moreno-Sanz, P. et al. Scientia Horticulturae 129 (3) 433-440 (2011) [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://ria.asturias.es/RIA/bitstream/123456789/3164/1/microsatelites characterization.pdf, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2017-09-22]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf.

Alfrocheiro

18. prosince 2017 v 14:49 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Albarín Francés (Španělsko-Asturie), Albarin Negrín (Španělsko-Asturie-Cangas del Narcea), Albarin Negro, Albarín Negro (Španělsko-Asturie), Albarin Tinto (Španělsko-Asturie), Albarinón (Španělsko-Asturie-Cangas del Narcea), Alfrocheiro Preto (Portugalsko, Německo), Alfrucheiro, Alfurcheiro, Alphorcheira Preto, Baboso Negro (Španělsko-Kanárské ostrovy-El Hiero), Bastardo Negro, Brunal, Bruñal (Španělsko-Kastílie a Léon-Zamora, Zaragoza), Caino Gordo, Caíño Gordo (Galície, Pontevedra), Negrona (Španělsko-Asturie), Tinta Bastardinha (Portugalsko), Tinta Francesa de Viseu (Portugalsko), Tinta Francisca de Viseu, Tinto Serodo (Španělsko-Asturie-Grandas de Salime, Ibias, Pesoz))
Původ a rozšíření: Alfrocheiro je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera je dnes považována za jednu z nejlepších modrých odrůd v portugalské apelace DO Dão, ale její pěstování se rozšiřuje i v jižnějších oblastech Bairrada, Ribatejo a Alentejo, roku 2010 se v Portugalsku pěstovala na 1.492 ha163 (dle jiných zdrojů na ploše 1.188 ha)200. Tvoří součást vín apelací DOC Bairrada, Dão, Granja, Amareleja, Borba, Évora, Moura, Redondo, Vidigueira a vín IGP Minho, Beiras, Estremadura, Ribatejana, Terras do Sado, Alentejano198, místy je pěstována pod synonymním názvem Tinta BastardinhaA. V ampelografické literatuře odrůdu jako první patrně zmiňuje až J.M. Kohler (1869), protože Seabra (1791), Silva a Telles (1790) a Vila Maior (1875) pod názvem Alfrocheiro popisují bílou odrůdu, kterou A.A. Aguiar (1866) považuje za odr. Douradinha198. Vzhledem k nízké genetické variabilitě odrůdy se předpokládá, že jde o novou, případně importovanou odrůdu, v regionu Dão se objevila po kalamitě révokaza, ještě později v regionu Alentejo, kde sloužila k povýšení slabší barvy vín odrůdy Moreto a následně se začala pěstovat i v regionech Ribatejo a Bairrada198. Ve Španělsku se odrůda pěstuje na nevelkých plochách ve španělské Asturii, v oblasti Cantabrie, pod názvem Albarín negro (či Albarín tinto), zmiňována je od konce 19. století (poprvé patrně N. Suárez, 1879)115. V regionu Kastílie a Léon, v oblasti Zamora, je pěstována také pod synonymním názvem BruñalB, C, na Kanárských ostrovech (El Hiero) pod názvem Baboso negroI. Španělské zdroje uvádějí, že vzhledem k velké fenotypické variabilitě odrůdy lze předpokládat, že se jedná o starobylou odrůdu, původem patrně z Asturie, a uvádějí (mimo typovou odrůdu Albarín tinto) fenotypy Albarín Francés se světle zelenými listy a nevýraznou žilnatinou (popis a foto viz.D), Albarín negrín s velmi malými hrozny a Albarinón se sklonem ke sprchávání a hráškovatění bobulíC, identicita těchto původně svébytných odrůd byla zjištěna analýzou DNA, ta na druhé straně potvrdila genetickou odlišnost odrůdy Albarín blancoE, F. V Galícii je tato odrůda vzácně pěstována také pod názvem Caíño GordoG. Ampelografická studie roku 2015 prokázala, že odrůda Alfrocheiro (se všemi výše uvedenými španělskými synonymy) hrála jednu z hlavních rolí při vzniku odrůd na Iberském poloostrově, je otcovskou odrůdou nejméně dvaceti odrůd z této oblasti (mj. Jampal, Castelão, Malvasia fina, Mencía, Mouratón, Trincadeira das Pratas) a s velkou pravděpodobností pochází z prostoru Španělsko-Portugalského pomezí, patrně z jeho severozápadní částiH.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, silně vlnatě plstnaté, bez štětinek, středně silně pigmentované antokyany, s karmínovými okraji. Apikální listy jsou měďnatě žluté, středně silně na okrajích pigmentované antokyany, na rubu, na ploše silně a na žilnatině středně silně plstnaté, bez štětinek, bazální světle zelené. Internodia a nodia jsou na obou stranách zelená, případně na dorsální straně červeně žíhaná, internodia jsou lysá, středně dlouhá, pupeny jsou bez antokyanové pigmentace až průměrně pigmentované. Úponky révy jsou krátké až středně dlouhé, křehké a je jich málo. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé až pentagonální, mírně miskovitě prohnuté s podehnutými okraji, třílaločnaté s mělkými výkroji až takřka nečleněné, na okraji nepříliš výrazně zoubkované (zoubky mají konvexní strany a širokou bázi), na líci středně až tmavě zelené, průměrně puchýřnaté, vrásčité, lysé, na rubu, na ploše středně silně plstnaté a štětinkaté, na žilnatině středně silně plstnaté, bez štětinek, řapíkový výkroj je mírně překrytý až překrytý, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je slabě pigmentovaná antokyany či bez pigmentace. Řapík je stejné délky, jako střední žíla listu, středně silně plstnatý, bez štětinek. Hrozny jsou menší (100 g), kuželovité, někdy s 1-2 křidélky, kompaktní, s velmi krátkou, průměrně až silně lignifikovanou stopkou, bobule malé, mírně obvejčité až okrouhlé, uniformní, tmavomodré až černomodré, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou, dužina je nezbarvená, velmi šťavnatá, sladká, neutrální chuti s nahořklou dochutí, obsahuje průměrně 2,3 semena. Hilum je výrazné. Stopečky jsou krátké a snadno oddělitelné. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, žlutohnědé, lysé, lenticely chybí, nodia jsou fialová, středně silně štětinkatá. Průměrný počet hroznů na výhon je 1,37. Plodnost bazálních pupenů je vysoká. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené. Odrůda raší a kvete raně, raší ve druhé polovině března (dva dny po Castelão), kvete koncem května (den po Castelão), zaměká ve druhé polovině června (pět dnů po Castelão), dozrává středně pozdně, ve druhé polovině září (pět dnů po Castelão). Poskytuje vysoké, pravidelné výnosy, 1,51 kg na keř, 10-15 t/ha. Je náchylnější na vodní stres (dochází ke scvrkávání bobulí) a nedostatek bóru v půdě. Peronospoře, oidiu a esca odolává tato odrůda průměrně, je velmi citlivá vůči botrytidě a vůči hnilobě hroznů. Systemová virová infekčnost před selekcí činí: 30% GLRaV-3, 30% GFkV, < 50% RSPV. Odrůda dobře snáší krátký řez, stejně vyhovuje též střední či dlouhý, netrpí sprcháváním ani hráškovatěním bobulí. Preferuje písčité, méně úrodné, sušší půdy, nevhodné jsou kompaktní nebo jílovité půdy, nevhodné jsou polohy s extrémním slunečním osvícením. Afinita k podnožím je dobrá, vyhovují R 110, P1103, Ru140, 420 A, 5BB, SO4.
Charakteristika vína: Riziko oxidace moštu je průměrné, riziko oxidace vína nízké. Pokud se révu podaří ochránit před houbovými chorobami a omezí se hektarový výnos, poskytuje Alfrocheiro plná, sytě zbarvená vína granátové barvy, v mládí s fialovým reflexem, později hlubší, rubínové barvy. Vyznačují se dobrou strukturou, vysokou aciditou, středním obsahem alkoholu, bohatým aroma zralých ostružin, třešní, jahod, lučního kvítí a koření. Mají velmi dobrý potenciál zrání, zvláště ta barikovaná či z dubových sudů. Pro svou harmonii jsou s oblibou scelována např. s odr. Touriga Nacional v Dãu nebo s odr. Aragonez (Tempranillo), Vinhão či Bastardo v Alenteju. Hrozny slouží také k výrobě harmonických rosé vín.
Literatura a internetové zdroje: 80, 81, 82, 83, 84, 115, 122, 163, 165, 171, 172, 176, 189, 198, 199, 200, A)Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, B)Prospection and identification of grapevine varieties cultivated in north Portugal and northwest Spain. Martin, J.P. et al. Viti 50 (1), 29-33 (2011) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 794.pdf, C)Variedades de vid de Asturias. Loureiro, Rodriguez, D., Moreno Sanz, P., Suarez Valles, B. Gobierno de Espana, Ministerio de Ciencia e Innovacion, 2011 [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.serida.org/pdfs/5173.pdf, D)CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, E)Biodiversity and characterization of twenty-two *Vitis vinifera* L. cultivars in the northwestern Iberian peninsula. Moreno-Sanz, P. et al. Scientia Horticulturae 129 (2011) 433-440 [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.biotools.eu/documentospdf/DNA-Polymerase-048.pdf, F)Identification of synonyms and homonyms in grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L.) from Asturias (Spain). Moreno-Sanz, P. et al. Journal of Horticultural Science & Biotechnology 83 (6) 683-688 (2008) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://serida.org/pdfs/3803.pdf, G)Twenty microsatellites (SSRs) reveal two main origins of variability in grapevine cultivars from Northwestern Spain. Diaz Losada, E. et al. Vitis 49 (2) 55-62 (2010) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 10 1793.pdf, H)Grapevine cultivar 'Alfrocheiro' or 'Bruñal' plays a primary role in the relationship among Iberian grapevines. Cunha, J. et al. Vitis 54 (Special Issue), 59-65 (2015) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/download/4979/4769, I)Vitis Canarias. Base de datos de variedades de vid de Canarias [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.vitiscanarias.com/muestras.aspx, *Recuperación, caracterización y conservación de variedades de vid (Vitis vinifera L) minoritarias de Castilla-La Mancha. Morales, Mena A. Tesis Doctoral. Universidad de Castilla-La Mancha. Toledo, 2013[online, 2017-09-21]. Dostupné z: https://ruidera.uclm.es/xmlui/handle/10578/3347, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Identification by SNP analysis of a major role for Cayetana Blanca in the genetic network of Iberian Peninsula grapevine varieties. Zinelabidine, L.H. et al. Am. Journ. of Enology and Vitic. 63 (1), 121-126, 2012. [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/235009687_Identification_by_SNP_analysis_of_a_major_role_for_Cayetana_Blanca_in_the_genetic_network_of_Iberian_Peninsula_grapevine_varieties, *Recovery, identification and relationships by microsatellite analysis of ancient grapevine cultivars from Castilla-La Mancha: the largest wine groving region in the world. Mena, A. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61 (3) 625-637 (2014) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://static-content.springer.com/esm/art:10.1007/s10722-013-0064-3/MediaObjects/10722_2013_64_MOESM1_ESM.pdf, *Clonal preselection of grapevine cultivars of the appellation 'Cangas Quality Wine' (Asturias, Spain). Loureiro, M. et al. Horticultural Science (Prague) 38 (2) 71-80 (2011) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://serida.org/pdfs/5046.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Portuguese traditional grapevine cultivars and wild vines (*Vitis vinifera* L.) share morphological and genetic traits. Cunha, J. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 56 (7) 975-989 (2009) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/226453287_Portuguese_traditional_grapevine_cultivars_and_wild_vines_Vitis_vinifera_L_share_morphological_and_genetic_traits_Genet_Resour_Crop_Ev, *The Portuguese *Vitis vinifera* L. germplasm: Genetic relations between wild and cultivated vines. Cunha, J. et al. Ciencia e Tecnica Vitivinicola 25 (1) 25-37 (2010) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n1/v25n1a04, *Identification and molecular biodiversity of autochthonous grapevine cultivars in the 'Comarca del Bierzo', León, Spain. Gonzales-Andres, F. et al. Vitis 46 (2), 71-76 (2007) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 07 641.pdf, *Varietal discrimination and genetic relationships of Vitis vinifera L. cultivars from two major Controlled Appellation (DOC) regions in Portugal. Castro, I. et al. Scientia Horticulturae 127 (4) 507-514 (2011). [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://fernando.gonzalez.unileon.es/web_mex16/articulos/SH_127.pdf, *Genetic structure, origins, and relationships of grapevine cultivars from the Castilian Plateau of Spain. Santana, C.J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 61 (2) 214-224 (2010) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://sostenible.palencia.uva.es/system/files/publicaciones/Santana. AJEV 2010.pdf, *A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, *New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf, *Microsatellite characterization of grapevine (Vitis vinifera L.) genetic diversity in Asturias (Northern Spain). Moreno-Sanz, P. et al. Scientia Horticulturae 129 (3) 433-440 (2011) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://ria.asturias.es/RIA/bitstream/123456789/3164/1/microsatelites characterization.pdf, *SSR molecular marker analysis of the grapevine germplasm of Montenegro. Maraš, V. et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin 48 (2) 87-97 (2014) [online, 2013-11-28]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/266065734_SSR_molecular_markers_analysis_of_the_grapevine_germplasm_of_Montenegro, *Chloroplast genome diversity in Portuguese grapevine (*Vitis vinifera* L.) cultivars. Castro, I. et al. Molecular Biotechnology 54 (2) 528-540 (2013) [online, 2015-07-30]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/230733697_Chloroplast_Genome_Diversity_in_Portuguese_Grapevine_Vitis_vinifera_L_Cultivars, *Discrimination of Portuguese grapevines based on microsatellite markers. Lopes, M.S. et al. Journal of Biotechnology 127, 34-44, (2006) [online, 2017-09-21]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Maria_Lopes18/publication/230886635_Discrimination_of_Portuguese_grapevines_based_on_microsatellite_markers/links/0912f505c53aa948b5000000.pdf.

Alexandroouli

18. prosince 2017 v 11:25 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: ალექსანდროული, მუჯურეთული (Gruzie), Александроули, Муджуретули (Rusko, Ukrajina), Aleksandroouly, Aleksandrouli, Aleksandrouli Shavi, Alexandreouli, Alexandreuli, Alexandrouli, Alexandrouly, Alexsandrouli, Kabistona, Kabistoni, Kbistona, Keduretuli, Moudjouretouli, Mudjuretuli, Mudzhuretuli, Mujuratuli, Mujretuli (Gruzie, Moldavsko)
Původ a rozšíření: Alexandroouli je autochtonní, starobylá, středně pozdní až pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr., subvar. tomentosae Tserts.). Pěstovaná je po staletí v západní části Gruzie, v regionu Racha Lechkhumi, ve vyšších polohách distriktů Ambrolauri, Oni a Tsageri96, zejména v okolí obcí Pirveli, Meore Chola, Khvanchkara, Chrebalo, Sadmeli, Kvishari, Gviara a ZrageuliA, C, roku 2010 zde měla být vysazena na ploše 281 ha200. Mimo Gruzii ji najdeme také například v severních a západních oblastech Ázerbájdžánu3.
Variety a klony: Odrůda Mujuretuli byla v Gruzii dlouho považována za samostatnou a svébytnou odrůdu, svědčí o tom mimo jiné mnoho ampelografických zdrojů, které tak činí i dnes31, 96, 100, A, C. Dnes je odrůda Mujuretuli považována za biotyp odrůdy Alexandroouli, se kterou je geneticky identickáB, D (přesněji řečeno jsou to dva fenotypicky odlišné klony s identickými genetickými profily)E. Liší se především tvarem a velikostí bobulí (má o něco větší, tvarem spíše protáhle oválné bobule), další odlišné znaky viz.A, C, E. Oba biotypy jsou v regionu Racha Lechkhumi velmi často pěstovány ve společné výsadbě a často také společně slouží k výrobě cuvée vín s názvem (dle oblasti výroby) Khvanchkara96. Naproti tomu, odrůda Dzveli Alexandrouli, pěstovaná ve stejném regionu, je geneticky odlišnáE.
Název odrůdy znamená v překladu "Alexandrova réva" a místy je uváděno, že je tomu tak na počest Aleksandre Batonishviliho, který měl révu přivézt z Řecka. To ovšem nemůže být pravda, odrůda je od pradávna pěstována pod názvy Kabistona (Kabistoni) a teprve později získala název Aleksandrouli, údajně na počest jakéhosi Alexandra, který byl prvním, kdo se na tuto odrůdu zaměřil a začal ji používat k výrobě typických sladkých vínA, C. Synonymní název Mujuretuli v překladu znamená "pocházející z obce Mujureti (či Mujireti)"96, obec toho jména se nachází na hranicích regionu Racha Lechkhumi, v regionu Imereti, neexistuje nicméně doklad o tom, že by zde kdy byla pěstována a rozhodně odtud nepocházíE.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů (10-15 cm) jsou otevřené, silně plstnaté, bělavě šedé, na okrajích světle růžové. Apikální listy jsou na obou stranách silně plstnaté, na líci bělavě zelené, na okrajích světle růžové, na rubu bělavé, bazální listy zelené se žlutavým až oranžovým nádechem, postupně na rubu slaběji plstnaté až arachnoidální, bělavě zelené až světle zelené. Jednoleté réví je světle hnědé, na nodiích tmavší, internodia jsou 9-10 cm dlouhá, tmavěji žíhaná. Dospělé listy jsou středně velké (16-17 cm), okrouhlé až mírně oválné, tří-, méně často pětilaločnaté se středně hlubokými či mělkými výkroji, někdy takřka nečleněné, někdy zkroucené. Horní výkroje jsou variabilní, otevřené, někdy uzavřené, dolní mělké či naznačené. Líc listu je světle zelený, mřížkovitě vrásčitý, matný, rub je na ploše středně silně plstnatý až arachnoidální a slabě štětinkatý, na žilnatině slabě plstnatý. Řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý s oblým dnem, někdy se zoubkem. Řapík je tenký, takřka lysý, světle zelený, nafialovělý, stejně dlouhý či o málo kratší, než střední žíla listu. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Zoubky na okraji listu mají většinou konkávní a konvexní stranu. Hrozny jsou menší až středně velké (10-18 x 6-10 cm, 56-120, max. 150 g), kuželovité až válcovitě kuželovité, někdy s křidélky, středně kompaktní, zřídka volnější, stopka 4-6 cm dlouhá, červenozelená, bobule středně velké (14,2-17,5 x 12,4-15 mm), okrouhlé až mírně oválné, tmavě modré až černé, s tenkou, ale pevnou, průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou až slabě zbarvenou, šťavnatou, mírně chruplavou dužinou sladké, příjemné, jemně odrůdové chuti, obsahující semena. Semena jsou obvykle dvě (1-4) v bobuli, obvejčitá, oranžová, 6,5-7 x 3,5-3,8 mm, zobáček je 1,8-2 mm dlouhý. Stopečka je 5-10 mm dlouhá, červená, obtížně oddělitelná. Počet hroznů na výhon je 1,5-1,78. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené, réví dobře vyzrává. Odrůda raší v 1-2 dekádě dubna, kvete v první dekádě června, zaměká v první polovině srpna, dozrává v první polovině října, vegetační cyklus trvá 168 dnů při SAT 3200-3500°С. Je pěstována v kopcovitém terénu do výšky 800 m.n.m, na sušších a chudších půdách, na půdy nemá zvláštní požadavky. Odolnost vůči oidiu je průměrná, vůči peronospoře nízká, vůči mrazu průměrná (-19 až -22°C), vůči révokazu mezi odrůdami původu Vitis vinifera nadprůměrná. Afinita k podnožím je dobrá. Cukernatost moštu je 22-27 % při aciditě 5-7 g/l, ale může dosáhnout i hodnot kolem 30 %, hrozny dlouho vydrží na keři, bobule potom sesychají a hrozinkovatí. Výnosy jsou podprůměrné, 4-7 t/ha. Hrozny slouží k výrobě elegantních, temně rubínově červených odrůdových vín s jemnou strukturou tříslovin a s ovocnitým aroma, nebo k výrobě cuvée červených vín (především s odr. Kapistoni rgvali, Ojaleshi, Usakhelouri nebo Saperavi), polosuchých až polosladkých, známé je především víno "Khvanchkara" (dále viz.A, B).
Literatura a internetové zdroje: 3, 31, 96, 100, 163, 166, 168, 176, 199, 200, 202, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2017-09-20]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)Georgian Ampelography. Ketskhoveli, N., Ramishvili, M., Tabidze, D. Tbilisi, 2012 [online, 2017-09-20]. Dostupné z: http://dspace.nplg.gov.ge/handle/1234/4976?locale=ka, D)Genetic diversity of Vitis vinifera in Georgia: relationships between local cultivars and wild grapevine, V. vinifera L. subsp. Sylvestris. Ekhvaia, J. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61(8)1507-1521(2014) [online, 2016-11-23]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/258047316_Genetic_diversity_and_relationships_between_wild_grapevine_Vitis_vinifera_subsp_sylvestris_populations_and_aboriginal_cultivars_in_Georgia, E)Georgian native grapevine cultivars 'Alexandrouli', 'Dzveli Alexandrouli' and 'Mujuretuli': description, genetic relationship and hypotheses about their origin. Maghradze, D. et al. Journal of the American Pomological Society 63(4):181-191 (2009) [online, 2017-09-20]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/Mara_Rossoni/publication/233382535_Georgian_native_grapevine_cultivars_'Alexandrouli'_'Dzveli_Alexandrouli'_and_'Mujuretuli'_description_genetic_relationship_and_hypotheses_about_their_origin/links/0deec537c9a12ba218000000/Georgian-native-grapevine-cultivars-Alexandrouli-Dzveli-Alexandrouli-and-Mujuretuli-description-genetic-relationship-and-hypotheses-about-their-origin.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2017-09-20]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2017-09-20]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2017-09-20]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L. subsp. *vinifera*). Beridze, T. et al. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2017-09-20]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Vazha_Tabidze/publication/224841954_Plastid_DNA_sequence_diversity_in_a_worldwide_set_of_grapevine_cultivars_(Vitis_vinifera_L._subsp._vinifera)/links/0fcfd50329a155b3fe000000.pdf.

Aleatico

17. prosince 2017 v 11:29 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Алеатико, А. неро, Ува лиатика, Москателе ливатике (Rusko, Ukrajina), Aglianico Dolce, A. Nero, Agliano, Agliatico, Aleatiau, Aleatica (Chile), A. di Firenze, Aleatichina, Aleatico …. Ceragino, Ciliegino, Comune, de Corse, de Florence, de Portoferraio, de Solmona, dell'Elba, di Altamura, di Benevento, di Firenze, di Portoferraio, di Sulmona, di Toscana, Gentile, Nera della Toscana, Nero, Nero della Toscana, Nero fi Fermo, Nero di Firenze, Perugino …., Aléatico (Sardínie), Aleaticu (Francie-Korsika), Aleatiko, A. Nero, Alegatico (Fossalto, Larino, Matrice), Aliatico, Alliatico, A. di Benevento, Aliaticu, Alleaticu, Allianco, A. degli Abruzzi, Blacan, Bogay Blauer, Bogvay, B. Kek, B. Szagos, Fekete Bogvay, Halaper, H. Muscat Traube, Halápi (Maďarsko), H. Fekete, H. Kek, H. Muskotaly, H. Szagos, Ispanskii Rozovyi, Kakrima Kriati, Lacrima Christi, Lakrima Dolche, L. Kriati, Leatico, Liatica, Liatico, Livatica, Livatiche, Liveatica, Malva, Moscatel negro de Grano Mediano, Moscatele Livatice, Moscatelle Livatiche, Moscatello Nero, M. Leatico, Moscato Antico, M. Nero (mylně), Moskatele Livatike, Muscat de Halap, Muscatellus, Muscattraube Halaper, Musatellus, Muskat Toskanski, Muskat Toskanskij, Myuskatele Livatike, Nero, Occhio di Pernice Nera (mylně, Francie), Oeil de Perdrix (mylně), Ogliatico, O. Pelaverde, Pelaverde, Red Moscatel (Chile), Rossanella, Szagos Halapi, Szagos Kadarka, Uva Aleatica, Uva Aleatico, Uva Antica Nera, U. dei Gesuiti, U. Liatica, Uva Liatika, Vernaccia di Pergola, Vernaccia Moscatella, Vernaccia Pergola
Původ a rozšíření: Aleatico je středně pozdní, moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny západních odrůd (proles occidentalis), zapsaná v národním katalogu italských odrůd (od roku 1970, cd. 009, roku 2017 deset registrovaných klonůA) a roku 2010 zde pěstovaná na ploše 333 ha197. Doporučená je v regionech Piemont a Apulie, vhodná k pěstování v regionech Toskánsko, Umbrie, Marché, Latium, Kampánie, Basilicata a Sardínie, tvoří zde součást vín DOCG Elba Aleatico Passito, DOC Aleatico di Gradoli, Aleatico di Puglia, Colli Tortonesi, Gioia del Colle, Pergola, Rosso Orvietano, Salice Salentino, Sovana, Terra d'Otranto, Val di Cornia a mnoha vín kategorie IGT197. Mimo Itálii ji najdeme například také v Austrálii, ve Francii (Korsika - Cap Corse, Sartène, tvoří součást vín Vins de Pays Ile de Beauté, roku 2011 pěstovaná na ploše 17 ha v sedmi registrovaných klonech30), na Maltě, v Chile, Kalifornii, Ukrajině, Moldavsku, Gruzii, Ázerbajdžánu, Kazachstánu a Uzbekistánu. O odrůdě se předpokládá, že může (ale nemusí) být řeckého původu, že může pocházet z Apulie a že je v Toskánsku je pěstována od 14. století pod názvem Livatica (tento název uvádí Pier de'Crescenzi roku 1303, nemusí ovšem označovat dnešní odrůdu Aleatico, ale mj. například také odrůdu Liatiko), pod názvem Aleatico ji z Toskánska uvádějí až C. Trinci (1726), dále např. I. Malenotti (1831), G. Gallesio (1839)46. Traduje se, že vína, vyrobená z této odrůdy, byla útěchou Napoleonovi v jeho vyhnanství na ostrově Elba120. Porovnáním výsledků analýz DNA bylo zjištěno, že je odrůda Aleatico geneticky identická s vzácně pěstovanými odrůdami Blacan a Pelaverde a také s maďarskou odrůdou Halápi163, 176, B, mohla by být křížencem odrůdy Muscat á petits grains blancs se zatím neznámou odrůdou skupiny proles pontica46. Katalog odrůd VIVC uvádí, v podstatě bez bližších podrobností, ještě odrůdy s názvy Aleatico Divano, Aleatico rosso a Aleatico Paderna163, popis a fotografie odrůdy Aleatico (Paderna) uvádí i Evropská databáze odrůd202.
Název odrůdy: Existuje více hypotéz o původu názvu odrůdy Aleatico, ten může dle jedné z nich pocházet z řečtiny a vztahovat se například k barvě hroznů, dle jiné vychází z dialektu regionu Emilia Romagna, z výrazu "aliadga" (totéž, co v italštině znamená výraz "luglio", tedy "červenec", viz. např. výrazy lugliatica, iuliatico), který by se měl vztahovat k ranému zrání odrůdy, podobně vznikl například název odrůdy Luglienga bianca (v tomto případě jde ovšem o ranou odrůdu, na rozdíl od odrůdy Aleatico, pozn. aut.)C. Další hypoteza říká, že je název odvozen od jména města Alia v sicilské provincii Palermo.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou polokulovité, zelené s karmínovými okraji, slabě až průměrně pigmentované antokyany, slabě až průměrně plstnaté, osa je mírně zakřivená, apikální listy (1-3) ploché, zelené s karmínovými okraji, arachnoidální, bazální listy ploché, zelené s karmínovými okraji, lysé či slabě arachnoidální. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, zelenožluté s červeným nádechem, často, ale ne vždy slabě karmínové na okraji, slabě až průměrně plstnaté, osa je vzpřímená, zelená, někdy načervenale žíhaná, více či méně výrazně, apikální listy jsou ploché, zelenočervenavé s bronzovými skvrnami, arachnoidální, bazální listy ploché, zelenočervenavé, lysé nebo řídce chloupkaté na rubu, slabě arachnoidální na líci. Růst je středně bujný až bujnější, letorosty vzpřímené, internodia na ventrální straně zelená, na dorsální slabě červeně žíhaná, kruhového průřezu, lysá, úponky jsou bifidní, vzácněji trifidní. Dospělé listy jsou středně velké (17,7 x 16,7 cm), pentagonální až okrouhlé, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubšími výkroji (horní jsou mírně překryté s průsvitem až úzce otevřené, ve tvaru V, dolní naznačené či úzce otevřené, ve tvaru V), ploché, středně zelené, slabě puchýřnaté, bez vrásek, lysé, mírně lesklé, na rubu světle zelené, na ploše i žilnatině lysé, žilnatina je bez pigmentace antokyany, zoubkování je výrazné a nepravidelné, zoubky mají rovné nebo konvexní strany (případně konvexní a konkávní stranu) a širokou bázi, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý až uzavřený s průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Řapík je lysý, krátký (9,6 cm), středně silný až tenký, zelený a často načervenalý či s červenofialovým tónem, s málo zřetelným kanálkem na průřezu. Na podzim jsou listy žluté, červeně skvrnité. Jednoleté réví je téměř kruhového průřezu, rýhované, světle oříškově hnědé, bez ojínění, lysé, středně dlouhé až kratší, středně robustní, pružné, málo větvené, lenticely jsou přítomné, nodia jsou zploštělá, nepříliš výrazná, tmavěji zbarvená, internodia krátká (7-8 cm), pupeny kuželovité, málo výrazné. První květenství je na 2-4 nodiu, počet hroznů na výhon je 1-2, květenství je středně dlouhé (12-17 cm), řídké. Hrozny jsou středně velké (13-20 x 8-10 cm, 130-140 g), válcovitě kuželovité, někdy s raménkem, středně kompaktní až volnější, stopky viditelné, krátké (3 cm), silné, zelené, bobule středně velké (13-16 mm, 1,5-1,8 g), uniformní, diskoidní až okrouhlé, červenočerné, modré až modročerné (velmi vzácně existuje také mutace Aléatico bianco, zde je ovšem třeba opatrnosti, protože lokálně se pod tímto názvem v Itálii pěstuje též odrůda Muscat blanc á petits grains)197, se středně silnou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, slabě narůžovělou či nezbarvenou dužinou příjemné, sladké, muškátové chuti, která obsahuje průměrně dvě hruškovitá semena střední velikosti. Hilum je středně výrazné. Stopečky jsou středně dlouhé, zelené. Odrůda raší v 1-2 dekádě dubna, dva dny po Chasselas, kvete na přelomu května a června, zaměká ve druhé dekádě srpna, dozrává ve třetí dekádě září, 14 dní po Chasselas. Vegetační cyklus trvá 164 dnů při SAT 2946°С. Réví dobře vyzrává. Výnosy jsou pravidelné, průměrné. Plodnost feminel je nulová či slabá. Odrůda je středně odolná vůči houbovým chorobám a škůdcům, hůře odolává zejména oidiu, botrytidě a hnilobě hroznů. Dobře snáší suchá a horká stanoviště, dobře snáší i kratší řez, nejlépe vyhovuje řez na 4-7 oček, nevyhovují nížinné a vlhčí polohy. Cukernatost moštu je vysoká (20-26 %) při dostatečné aciditě (5,5-6,5 g/l).
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou živě, středně červeně zbarvená, harmonická, s různě výrazným florálním, muškátovým aroma, doplněným tóny růží, liči a fialek a také ovocnými tóny (černá třešeň, švestka a sušená třešeň, červené a černé plody, exotické ovoce, někdy také meruňky). Mladá vína mají krásnou rubínově červenou barvu se světle fialovými reflexy, která se zráním vyvíjí k jantarovým tónům. V závislosti na délce a typu zrání se mohou objevit náznaky koření a minerality. Typickým produktem jsou přírodně sladká, dezertní přívlastková vína ze sušených hroznů "Le Rappu du Cap Corse" a "Le Rappu du Patrimonio" z Korsiky, odrůdová rosé či různá perlivá, šumivá nebo fortifikovaná vína. Lokálně jsou hrozny pro svou příjemnou muškátovou chuť také přímo konzumovány.
Literatura a internetové zdroje: 3, 25/1, 28, 30, 35, 46, 47, 49, 50, 66, 68, 100, 120, 165, 166, 168, 170, 171, 176, 181, 182, 189, 197, 199, 200, 202, A)Catalogo generale delle varietà e dei cloni ad uva da vino e da tavola. VCR Rauscedo, Itálie, 2011 [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://docplayer.it/41373-Catalogo-generale-delle-varieta-e-dei-cloni-ad-uva-da-vino-e-da-tavola.html, http://vic.entecra.it/sites/default/files/725.pdf, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)Francesco Bonomi - Vocabolario Etimologico della Lingua Italiana. Etimologia di Aleatico [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://www.etimo.it/?term=aleatico, *Genetic relationships among local Vitis vinifera cultivars from Campania (Italy). Costantini N. et al. Vitis 44 (1), 25-34 (2005) [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e050431.pdf, *Noms Corses de cepage (Lexique). Alain Bagard, 1995 [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://www.crvi.corsica/wp-content/uploads/2016/06/noms-corses-cepage.pdf, *Новации виноградарства России. 16. Тиражные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/13.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011. [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Recognition and genotyping of minor germplasm of Friuli Venezia Giulia revealed high diversity. Crespan, M. et al. Vitis 50 (1), 21-28 (2011) [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 793.pdf, *Microsatellite fingerprinting of grapevine (Vitis vinifera L.) varieties of the Carpathian Basin. Halaszi, G. et al. Vitis 44 (4), 173-180 (2005) [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051828.pdf, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Genetic characterization of grape cultivars from Apulia (Southern Italy) and synonymies in other mediterranean regions. Schneider, A. et al. American Journal of Enology and Viticulture 65 (2) 244-249 (2014) [online, 2015-07-21]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/269979227_Genetic_Characterization_of_Grape_Cultivars_from_Apulia_(Southern_Italy)_and_Synonymies_in_Other_Mediterranean_Regions, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Morphological and molecular characterization of varieties and selected clones of Kadarka grape. Werner, J. et al. Mitteilung. Klosterneuburg, Rebe und Wein, Obstbau und Früchtevertung 63 (1) 38-50 (2013) [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://bundesamt.weinobstklosterneuburg.at/upload/downloads/38-50_2013v.pdf?PHPSESSID=12b1c116bdd30da9e46b3ca9ac72b86b, *Identification of grapevine cultivars using microsatellite-based DNA barcodes. Galbács, Z. et al. Vitis 48 (1) 17-24 (2009) [online, 2017-09-18]. Dostupné z: http://mkk.szie.hu/dep/genetika/pdf/Vitis.pdf.

Alden

17. prosince 2017 v 10:24 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: NY 13035, New York 13035, Альден (Rusko, Ukrajina)
Původ a rozšíření: Alden je interspecifická, raná až středně pozdní, moštová a především stolní odrůda, novokřížení odrůd Ontario x Alphonse Lavallée (Ribier, Grosse Guillaume)A. Odrůdu vyšlechtil roku 1925 Richard Wellington (Cornell University Geneva, stát New York, USA), následná selekce proběhla roku 1932, registrace odrůdy roku 1952. Odrůda nese geny druhů révy Vitis labrusca (37,5 %) a Vitis vinifera (62,5 %)158. Odrůda Alden je dnes pěstována převážně v zahradách a na malých vinicích státu New York, najdeme ji také v některých oblastech v Kanadě. Alden je jméno několika měst a obcí ve Spojených státech Amerických, vzhledem k místu šlechtění by mohl být název odrůdy odvozen od jména města Alden ve státě New York, situovaného poblíž Erijského jezera.
Charakteristika odrůdy: (H) Dospělé listy jsou velké až velmi velké, obdélníkové, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, s dolů podehnutými okraji, na rubu jsou silně plstnaté, řapíkový výkroj je široce otevřený, klenutý či ve tvaru U, řapík listu je načervenalý. Na podzim jsou listy intenzivně vínově červené se žlutou, zeleně lemovanou žilnatinou, velmi dekorativní. Hrozny jsou středně velké, vzácněji velké, krátce kuželovité (200-500 g, průměr 331 g), řídké až průměrně kompaktní, s křidélky, bobule jsou velké až velmi velké (20-25 mm, 4,8 g), okrouhlé až oválné, ojíněné, červenofialové, červenočerné až modročerné barvy, se středně silnou, poměrně pevnou slupkou. Dužina je masitá, chuti výrazné, příjemné, muškátové a jemně labruskové, obsahuje semena. Slupka bobulí má někdy sklon k praskání, ale odrůda je tak produktivní, že výnosy jsou dostatečné i po odstranění napadených hroznů. Raná až středně pozdní , velmi výnosná odrůda bujného až velmi bujného růstu dozrává ve druhé dekádě září (v Polsku v první dekádě října), 10 dnů po Chasselas, vegetační cyklus trvá 150 dnů při SAT 2800°C, v chladnějších podmínkách okrajových vinohradnických oblastí nemusí plně vyzrát. Pro dobré vybarvení hroznů je nutno provést odlistění v zóně hroznů. Je často pěstována jako stolní odrůda, kdy se nízká acidita dužiny jeví jako výhoda, dužina totiž chutná sladce i při nižší cukernatosti (cukernatost moštu je 14-16°Bx při aciditě 5-7 g/l). Odrůda je přizpůsobena na široké spektrum půd, je středně náchylná k botrytidě a padlí, mírně k peronospoře, může se vyskytnout i červená spála, nadprůměrně odolává mrazu (-25 až -30°C). Vyhovuje ji pěstování na pergolách. Doporučené je zatížení 30-40 oček na keř, řez na 4-6 oček, případně na 6-10 oček/m2. Na stanoviště a půdu není příliš náročná, hodí se pro většinu vedení, vhodnější jsou delší tažně, z podnoží vyhovují T5C, SO4, CR2 i 125 AA. Výnosy jsou vysoké, 9-13 t/ha, réví velmi dobře vyzrává.
Charakteristika vína: Odrůda Alden je dnes jako moštová odrůda pěstována spíše zřídka, především pro nízkou aciditu moštu a poměrně vysoké výnosy jsou lokálně vyráběna tenká vína bez těla, průměrné kvality. Pro dosažení kvalitnějšího moštu je redukce sklizně nutná. Lepší odrůdová vína jsou příjemná, ovocně-muškátového typu. Hrozny slouží časatěji k přímé spotřebě v čerstvém stavu, případně též k produkci hrozinek.
Literatura a internetové zdroje: 77, 100, 140, 145, 158, 163, 202, A)Use of genetic markers to assess pedigrees of grape cultivars and breeding program selections. Bautista, J. et al. American Journal of Enology and Viticulture, USA, 59 (3) 248-254, 2008 [online, 2017-09-17]. Dostupné z: http://naldc.nal.usda.gov/download/22299/PDF, *Encyklopedie révy vinné. Pavloušek, P. Computer press, 2007. 320 stran. ISBN: 9788025117040, *Grape Varieties Introduced by the New York State Agricultural Experiment Station 1928-1961. G.L. Slate, J. Watson, J. Einset. NYSAES, Cornel University, Geneva, NY. Bulletin No. 794, February 1962 [online, 2017-09-17]. Dostupné z: http://ecommons.cornell.edu/bitstream/1813/4171/3/bulletin794.pdf.

Albarossa

16. prosince 2017 v 11:24 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Dalmasso 15-31, Incrocio Dalmasso XV/31
Původ a rozšíření: Albarossa je moštová odrůda původu Vitis vinifera, novokřížení odrůd Nebbiolo di Dronero (Chatus) x Barbera nera (1938, Giovanni Dalmasso, Istituto Sperimentale per la Viticoltura, Conegliano, Veneto, Itálie, odrůdu dále selektoval Franco Mannini)A, B. Odrůda je zapsaná v národním katalogu italských odrůd (od roku 197, cd. 267), pěstovaná je v italských regionech Piemont (provincie Alessandria, Asti a Cuneo) a Ligurie, roku 2010 zde byla vysazena na ploše 80 ha, tvoří součást vín DOC Piemonte a IGT Colline del Genovesato, Colline Savonesi a Liguria di Levante197. Ze stejných rodičovských odrůd pocházejí i moštové odrůdy Nebbiera, San Michele, Cornarea a Superga, přičemž první dvě jsou sesterské163, A, B.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky jsou polootevřené až otevřené, středně silně pigmentované antokyany, bělavě zelené s červenými okraji, slabě plstnaté, silně štětinkaté, osa je ohnutá, apikální listy (1-3) ploché, světle zelené s růžovými okraji, slabě pigmentované antokyany, slabě plstnaté, silně štětinkaté, bazální listy ploché, světle zelené až žlutavě zelené, bez pigmentace antokyany, silně štětinkaté. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, slabě pigmentované antokyany, žluté, slabě plstnaté, středně silně štětinkaté, osa je ohnutá, apikální listy jsou se žlábkem uprostřed, zelenožluté, slabě pigmentované antokyany, bazální listy ploché, zelenožluté, bez pigmentace antokyany. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené, internodia na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, kruhového průřezu, středně silně plstnatá, silně štětinkatá, nodia oboustraně zelená, pupeny středně silně pigmentované antokyany, úponky jsou středně dlouhé, trifidní. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, pětilaločnaté s hlubokými, často uzavřenými či úzce otevřenými, lyrovitými horními výkroji s oblým dnem, vzácněji se zoubkem, ploché, mírně zvlněné, na líci tmavě zelené, slabě puchýřnaté, lysé, matné, na rubu světle zelené, na ploše i žilnatině slabě až velmi slabě plstnaté, slabě až průměrně štětinkaté, žilnatina je bez pigmentace antokyany, zoubkování je středně výrazné a nepravidelné, zoubky mají rovné strany a středně širokou bázi, řapíkový výkroj je otevřený až uzavřený, ve tvaru U či UV, někdy částečně ohraničený žilnatinou, bez zoubku. Řapík je slabě štětinkatý, krátký, stejně dlouhý, jako střední žíla listu, středně silný až silný, s málo zřetelným kanálkem na průřezu. Podzinmí barva listů je žlutá. Jednoleté réví je kruhového průřezu, slabě rýhované, uniformně hnědočervené, bez ojínění, lysé, dlouhé až středně dlouhé, robustní, málo větvené, lenticely chybí, nodia jsou zploštělá, internodia dlouhá (12-15 cm), pupeny oblé, málo výrazné. Kmen je středně silný. První květenství je na 3-4 nodiu, průměrný počet na výhon je 2,1-3, květenství je středně dlouhé (10-15 cm). Hrozny jsou malé až středně velké, kratší, pyramidální, někdy s křidélky, středně kompaktní, stopka velmi krátká, průměrně lignifikovaná, bobule uniformní, malé, oválné, silně ojíněné, tmavě červenofialové, modrofialové až modročerné barvy, s nepříliš silnou, ale pevnou, silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující průměrně tři středně velká, hruškovitá semena s velkým zobáčkem. Stopečky jsou krátké (4-8 mm), snadno oddělitelné, zelené. Odrůda raší raně až středně pozdně, v polovině dubna, kvete středně pozdně, mezi první a druhou dekádou června, zaměká raně, zrání hroznů je středně pozdní, počátkem října, 30 dnů po Chasselas. Růst je středně bujný až bujný, výnosy pravidelné, průměrné. Odrůda je středně odolná vůči houbovým chorobám a škůdcům, může být předmětem útoků plísně révové, někdy i plísně šedé a hniloby hroznů. Dobře odolává zimnímu mrazu, ale může ji poškodit pozdní jarní mráz. Preferuje kopcovitý terén s dobrou sluneční expozicí. Cukernatost moštu je vysoká (21 %), acidita vysoká (až 12 g/l). Plodnost feminel je slabá.
Charakteristika vína: Odrůdové víno má ovocitost vín odrůdy Barbera nera, většinou s lepší strukturou. Obsah alkoholu bývá vysoký, vína mají hebké, sametové taniny, střední aciditu, vysokou plnost a harmonii a intenzívní rubínově červenou barvu s fialovými reflexy. V aroma převládají květinové a ovocité tóny, ke kterým se přidává výrazná složka kořenitá, u barikových vín tabák, chuť vín je teplá díky vysokému obsahu alkoholu a glycerolu.
Literatura a internetové zdroje: 46, 54, 163, 176, 197, A)Genetic and phenolic characterization of several intraspecific crosses (vitis vinifera l.) Registered in the italian national catalogue. Marinoni, D.T. et al. Acta Horticulturae 827 (2009) [online, 2017-09-15]. Dostupné z: www.cnr.it/istituti/Allegato_27050.pdf?LO...type=application/, B)Pedigree reconstruction of wine and table grape crossbreeds created in Italy by Giovanni Dalmasso. Raimondi, S. et al. Scientia Horticulturae 219 125-130 (2017) [online, 2017-09-15]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/315118015_Pedigree_reconstruction_of_wine_and_table_grape_crossbreeds_created_in_Italy_by_Giovanni_Dalmasso, http://link.springer.com/content/pdf/10.1007/s00122-010-1411-9.pdf, *Catalogo generale delle varietà e dei cloni ad uva da vino e da tavola. VCR Rauscedo, Itálie, 2011 [online, 2017-09-15]. Dostupné z: http://docplayer.it/41373-Catalogo-generale-delle-varieta-e-dei-cloni-ad-uva-da-vino-e-da-tavola.html, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Albaranzeuli nero

16. prosince 2017 v 10:21 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Albarenzelin Nero, Alvaranzelin Nero, Alvaranzeuli Nero, Mele, Uva Melone
Původ a rozšíření: Albaranzeuli nero je autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1971 v národním katalogu italských odrůd (cd. 007) a pěstovaná nehojně v italském regionu Sardínie. Netvoří zde součást žádné apelace DOC, pouze některých vín kategorie IGT, je doporučena k pěstování v provincii Nuoro, kde byla roku 2010 vysazena na ploše 49 ha197. Odrůda se na Sicílii dostala pravděpodobně ve středověku ze španělského Katalánska.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Na Sardinii, v provincii Oristano a vzácně také na starých vinicích v provincii Nuoro, je vzácně pěstována odrůda Albaranzeuli bianco, kříženec odrůd Girò nero x Panse rosa di Malaga (Molinera)163, A. Patrně není příbuzná odrůdě Albaranzeuli nero, název obou odrůd je podle všech příznaků španělského původu. Ampelologové se domnívají, že se odrůda Albaranzeuli bianco na Sardinii dostala v době španělské nadvlády (1323-1713) právě ze ŠpanělskaB.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky polootevřené, silně pigmentované antokyany, středně silně plstnaté, slabě štětinkaté, bělavě zelené, osa je ohnutá, apikální listy (1-3) ploché, slabě plstnaté, středně silně štětinkaté, středně silně pigmentované antokyany, žlutozelené, bazální listy ploché, silně štětinkaté, bez pigmentace antokyany, zelené. Letorosty kvetoucí: vrcholky otevřené, ohnuté, slabě plstnaté, silně pigmentované antokyany, zelené, apikální listy ploché, zelené s bronzovým nádechem, slabě plstnaté, středně silně pigmentované antokyany, bazální ploché, bez pigmentace antokyany. Úponky jsou středně dlouhé, trifidní. Růst je středně bujný, letorosty jsou polovzpřímené. Internodia a nodia jsou na obou stranách zelená, lysá, kruhového průřezu, pupeny jsou slabě pigmentované antokyany. Jednoleté réví je středně dlouhé, robustní, málo větvené, kruhového průřezu, žlutavě hnědé, podélně žíhané, rýhované, částečně ojíněné, lenticely jsou přítomny, nodia jsou málo výrazná, lysá, pupeny kuželovité, málo výrazné, internodia krátká (6-9 cm), středně silná (11 mm). Dospělé listy jsou zvlněné a zkroucené, středně velké, pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji (horními jsou značně překryté s ostrým dnem, dolní mírně překryté), řapíkový výkroj je otevřený s oblým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou, líc listu je středně zelený, průměrně puchýřnatý, lesklý, lysý, žilnatina listu je bez pigmentace antokyany, rub listu je světle zelený, na ploše lysý, na žilnatině slabě štětinkatý, zoubky na okraji listu jsou nepravidelné, středně výrazné, s rovnými stranami a širokou bází. Řapík listu je krátký, mnohem kratší, než střední žíla listu, středně silný, lysý, kanálek na průřezu je málo zřetelný. Podzimní barva listů je červená. Květenství je 15-20 cm dlouhé, první je na 3-4 nodiu. Plodnost bazálních oček je slabší. Hrozny jsou středně velké (200 g), středně kompaktní, válcovité s 1-2 křidélky, stopky středně dlouhé, silné, silně lignifikované, bobule jsou okrouhlé, středně, stejnoměrně velké (2 g), slupka je průměrně ojíněná, slabší, ale pevná, nestejnoměrně tmavě červenofialová, dužina nezbarvená, málo šťavnatá, pevnější, neutrální chuti, obsahuje v průměru dvě středně velká, hruškovitá semena s velkým zobáčkem. Hilum je výrazné. Stopečky jsou 4-8 mm dlouhé, obtížně oddělitelné, zelené. Odrůda raší, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává pozdně, 30 dnů po Chasselas. Výnosy jsou nízké, cukernatost moštu a jeho acidita také nízké (18 %, 5-6 g/l. Odrůda průměrně odolává houbovým chorobám, dobře škůdcům, nemá zvláštní požadavky na půdy a polohy, preferuje kratší řez. Afinita k podnožím je dobrá. Odrůdová vína nejsou prakticky vyráběna, slouží jako minoritní součást červených cuvée vín.
Literatura a internetové zdroje: 163, 165, 176, 189, 197, 200, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010) [online, 2017-09-15]. Dostupné z: http://link.springer.com/content/pdf/10.1007/s00122-010-1411-9.pdf, B)Vitigni della Sardegna. Nieddu, G. Convisar, 2011. ISBN 9788890664502. In: Sardegna DigitalLibrary [online, 2017-09-15]. Dostupné z: http://www.sardegnadigitallibrary.it/documenti/17_151_20130327091619.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Aladasturi

15. prosince 2017 v 12:44 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: ალადასტური (Gruzie), Аладастури (Rusko, Ukrajina), Aladastouri (Ukrajina), Anadassaouli, Anadassaouli Femelle, Anadassaouli Male, Anadastouri, Shavi Kamur (mylně)
Původ a rozšíření: Aladasturi je autochtonní, starobylá, velmi pozdní moštová a lokálně též stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles pontica, subproles georgica Negr., provar tomentosae Tserts.), pěstovaná v západní části Gruzie, přesněji na východě regionu Guria, především v okolí obce Amaghleba (distrikt Chokhatauri) a také v dolní Imeretii, v distriktu VaniA, 32, roku 2010 na ploše 59 hektarů200 (tento údaj je však nepřesný, viz. níže). Před révokazovou kalamitou zde byla jednou z nejpěstovanějších odrůd. Bývala vysazována také jako ozdobná réva před domy a vinnými sklepy. Název odrůdy je toponymem, odvozeným od jména obce Aladast96.
Možné záměny: Koncem 20. století se na východě Gruzie začala pěstovat odrůda s názvem Aladasturi, odolná vůči oidiu. Roku 2004, poprvé v historii, převýšila výsadba odrůdy s názvem Aladasturi ve východní Gruzii (27,7 ha) výsadbu v původním areálu rozšíření v západní části Gruzie (24,8 ha). Protože vykazovaly obě odrůdy některé rozdílné znaky, bylo na základě ampelografické studie a analýzy DNA, publikované roku 2015 zjištěno, že odrůda, pěstovaná pod názvem Aladasturi ve východní části Gruzie, je ve skutečnosti interspecifickou odrůdou Moldova, vysoce odolnou vůči oidiu a vyšlechtěnou v Moldavské republice r. 1961 (kříženec Guzal kara x Villard blanc). Do Gruzie se měla dostat v 70.-80. letech 20. stoletíB.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Včelka je bělavá, narezavělá. Vrcholky letorostů jsou otevřené, bělavé s červeným nádechem, velmi silně bělavě vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany. Apikální listy jsou (1) na líci světle žlutavě zelené, velmi silně šedavě bíle plstnaté, na rubu velmi silně plstnaté, bělavé s červeným nádechem, (2-3) světle zelené až nafialovělé, na líci středně silně až slabě, na rubu silně plstnaté, bělavě šedé s načervenalým odstínem. Internodia jsou kruhového průřezu, na ventrální straně světle zelená, na dorsální červeně žíhaná, slabě šedavě plstnatá, k vrcholu silněji a často načervenalá. Jednoleté réví je střední až dlouhé, tmavě kaštanově hnědé, tmavěji žíhané, nodia jsou tmavší, internodia 10-18 cm dlouhá. Dospělé listy jsou středně velké až velké (16,6-20,3 x 16,2-16,6 cm), okrouhlé až mírně oválné, na profilu ve tvaru V, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (ty mohou však být také hluboké nebo naopak mělké, listy potom jsou takřka nečleněné). Horní výkroje jsou většinou úzce otevřené, lyrovité se zaostřeným dnem, někdy s 1-2 zoubky. List je zvlněný, líc listu je lysý, velmi slabě mřížkovitě vrásčitý, silně puchýřnatý, rub je na ploše velmi silně a na žilnatině středně silně plstnatý, bez štětinek. Řapíkový výkroj je úzce otevřený až překrytý s průsvitem, lyrovitý s ostrým dnem, někdy s 1-2 zoubky, bez ohraničení žilnatinou. Zoubkování listu je středně výrazné, zoubky mají konvexní, vzácně rovné strany. Žilnatina listu je na líci u báze středně silně až silně pigmentovaná antokyany. Řapík je stejně dlouhý, jako střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké až větší (12-20 x 6-11 cm, 200 g), válcovité až válcovitě kuželovité, někdy s 1-2 křidélky, středně kompaktní až kompaktní, stopka je středně dlouhá, lignifikovaná pouze u báze, bobule jsou středně velké až větší (17,6 x 14,9 mm, 2,07 g), oválné až obvejčité, modročerné, se silnou, průměrně až slabě ojíněnou slupkou, snadno oddělitelnou od dužiny, s nezbarvenou, pevnější, šťavnatou dužinou sladké, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou 6-9 mm dlouhé, zelené, bradavčité, obtížně oddělitelné. Semena jsou 1-4 v bobuli 6-7,5 x 2,5-3,5 mm, světle hnědá, zobáček je tmavší, 1,5-2,0 mm dlouhý. Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Odrůda raší v polovině dubna, kvete začátkem června, zaměká ve třetí dekádě srpna a dozrává velmi pozdně, ve třetí dekádě října, vegetační cyklus je dlouhý, trvá 190 dnů při SAT 3700°С. Preferuje dobře provzdušněné polohy na mírných svazích, dobře prospívá i v půdách s vyšším obsahem vápníku. Cukernatost moštu je 19-21,5 %, acidita 8,5-9,4 g/l. Růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené, výnosy poskytuje tato odrůda vysoké, 8-10,5 t/ha, dva kg na keř. Odolnost vůči peronospoře je průměrná, vůči oidiu nízká, vůči mrazu průměrná (-19 až -22°C). Odrůdová vína jsou kvalitní, světle červená, harmonická, s jemným odrůdovým aroma a s vyšší aciditou, jejich obsah alkoholu je průměrný, často tvoří složku cuvée červených vín. Hrozny lokálně slouží k přímé spotřebě v čerstvém stavu, jejich skladovatelnost je výborná, vydrží až do jara.
Literatura a internetové zdroje: 31, 32, 96, 100, 163, 176, 200, 202, A)Georgian Traditional Wine Federation. Enoteca.ge [online, 2017-09-12]. Dostupné z: https://www.enoteca.ge/en/variety, B)Clarification of homonymy (misnaming) for a grapevine cultivar in Georgia: the case of 'Moldova' alias 'Aladasturi'. Maghradze, D. et al. Vitis 54 (Special Issue), 43-44 (2015) [online, 2017-09-13]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/view/4981, *Agricultural Biodiversity of Georgia. Viticulture and grapevine local germplasm in Georgia. D. Maghradze, L. Vashakidze, I. Mdinaradze, R. Chipashvili, E. Abashidze, Sh. Kikilashvili. Institute of Viticulture and Oenology, Georgian Agrarian University, Tbilisi, Georgia [online, 2017-09-13]. Dostupné z: http://catalog.elkana.org.ge/vinery/, *Georgian Ampelography. Ketskhoveli, N., Ramishvili, M., Tabidze, D. Tbilisi, 2012 [online, 2017-09-13]. Dostupné z: http://dspace.nplg.gov.ge/handle/1234/4976?locale=ka, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Georgian ampelography. საქართველოს ამპელოგრაფია [online, 2017-09-13]. Dostupné z: http://grapes.basilashvili.ge/index.php?a=main&pid=17&lang=ge&lid=7&type=0&color=0&rid=0, *Azərbaycanın aborigen və introduksiya olunmuş üzüm sortları. T.M.Pənahov, V.S.Səlimov. Bakı, «MBM-R», 2008, 256 səh. [online, 2017-09-13]. Dostupné z: www.anl.az/el/p/pt_aa&ions.pdf, *Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, *Plastid DNA sequence diversity in a worldwide set of grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L. subsp. *vinifera*). Beridze, T. et al. Bulletin of the Georgian National Academy of Sciences 5 (1) 98-103 (2011) [online, 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Vazha_Tabidze/publication/224841954_Plastid_DNA_sequence_diversity_in_a_worldwide_set_of_grapevine_cultivars_(Vitis_vinifera_L._subsp._vinifera)/links/0fcfd50329a155b3fe000000.pdf.

Aidani mavro

15. prosince 2017 v 12:40 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Αηδάνι Μαύρο, ΑΗΔΑΝΙ ΜΑΥΡΟ (Řecko), Μαυράηδανο (Santorini), Аидани Мавро (Rusko, Ukrajina), Aedano Mavro, Aidani Noir, Aidani Mavro (Francie, cd. 1788), Aïdani Mavro, Aidano Mavro, Ithani Mavro, Maraidano, Mavraidano (Santorini), Mayraedano, Santorin
Původ a pěstování: Aidani mavro je autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná na Kykladském souostroví, především na ostrovech Náxos, Santorini a Paros, ale také na ostrově Rhodos. Ampelograf Krimbas (1943) uvádí tuto odrůdu jako barevnou mutaci odrůdy Aidani aspro (poté též Davidis, 1967), analýza DNA (Stavrakakis, 1982) sice nepotvrdila naprostou genetickou identicitu obou odrůd, ale další analýza DNA roku 2007 potvrdila, že jsou obě odrůdy velmi úzce příbuzné a vykazují natolik vysoký stupeň genetické podobnosti (0,963), že by se mohlo jednat o geneticky podmíněnou mutaciA, B.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně plstnaté, silně pigmentované antokyany, s karmínovým nádechem. Růst je bujný s polovzpřímenými letorosty. Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy. První bazální list je světle zelený, bronzově skvrnitý, na rubu je středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými nebo mělkými výkroji bez zoubku, pentagonální, zkoroucené, líc listu je slabě vrásčitý a slabě puchýřnatý, rub listu je na ploše silně plstnatý, na žilnatině bez štětinek, zoubky na okraji listu mají úzkou bázi, obě strany rovné a jsou výrazné, řapíkový výkroj je uzavřený, někdy s mírně překrytými cípy a průsvitem, s oblým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Hrozny jsou středně velké (20 cm, 300 g), válcovitě kuželovité, často bez křidélek, středně kompaktní až velmi kompaktní, stopka je krátká (3,2 cm), bobule jsou malé až středně velké (10,5-12 mm), okrouhlé až obvejčité, červenofialové, modrofialové až modročerné barvy, s velmi šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda raší středně pozdně, zaměká pozdně, sklízí se obvykle ve druhé polovině září, poskytuje průměrné výnosy. Cukernatost moštu je vysoká (20,5 %), jeho acidita je spíše nízká. Odrůdová vína mají florální a jemně muškátové aroma. Ve cuvée s odrůdou Mandilaria jsou vyráběna výborná slámová vína na ostrově Santorini, často tvoří cuvée také s odr. Assyrtiko, případně slouží k výrobě rosé vín.
Literatura a internetové zdroje: 26, 101, 102, 103, 105, 163, 168, 176, 199, 202, A)ΚΕΟΣΟΕ-Κεντρική Συνεταιριστική Ένωση Αμπελοοινικών Προϊόντων [online, 2017-09-11]. Dostupné z: http://www.keosoe.gr/aidaniaspro.html, B)Genetic study of 46 Greek grape cultivars by random amplified polymorphic DNA markers (RAPD- PCR). K. Biniari and M.N.Stavrakakis. World Congress of Vine and Wine, 2007 [online, 2017-09-11]. Dostupné z: http://dspace.aua.gr/xmlui/bitstream/handle/10329/5208/OIV-2.pdf?sequence=1, *Genetic relationships among grapevine cultivars native to Croatia, Greece and Turkey. Benjak, A. et al. Vitis 44 (2), 73-77 (2005) [online, 2017-09-11]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e051239.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Aglianicone (di Castel San Lorenzo)

14. prosince 2017 v 14:35 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Aglianico Bastardo (S. Stefano), A. del Vulture (mylně), Aglianicone Nero, Glianicone, Ruopolo (S. Mango)
Původ a rozšíření: Aglianicone di Castel San Lorenzo je moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu italských odrůd (od roku 1971, cd. 003) a roku 2010 pěstovaná v Itálii na ploše 62 hektarů197. Je pěstována v regionech Basilicata, Kampánie a Apulie, tvoří součást vín DOC Castel San Lorenzo v regionu Kampánie a dále mnoha vín kategorie IGT. Jako první popisují tuto odrůdu z Itálie G. Acerbi (1825), V. Semmola (1848) a G. Frojo (1878)C. Název odrůdy je odvozen od názvu odrůdy Aglianico (k původu názvu viz. tato odrůda), vznikl pro odlišení, koncovka v názvu odrůdy se má vztahovat k velmi bujnému růstu197.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Aglianicone je svébytná a geneticky odlišná od odrůdy Aglianico, se kterou byla dlouho zaměňována (i když jsou obě odrůdy blízce příbuzné), geneticky odlišná je také od odrůdy Ciliegiolo, i když byly obě odrůdy do roku 2002 považovány za identickéA, B, 163. V Kampánii, v provincii Salerno je někdy pod názvem Aglianicone pěstována odr. Aglianico, v provincii Avellino (Pietrastornina) také odrůda Piedirosso197. O tom, jak problematickou skupinou odrůd je vlastně odrůda, nazývaná doposud souhrnně Aglianicone, přesvědčuje vědecká práce z roku 2015 (C. Macellaro)C, která na základě analýzy DNA 61 položek révy z provincie Salerno (Kampánie) a jejich porovnání s již publikovanými výsledky analýz DNA objevila 12 nových genetických profilů (tedy samostatných odrůd): Ze skupiny odrůd s názvem Aglianicone di Castel San Lorenzo odpovídalo pouze 26 % (15 položek) odrůdě, jejíž analýzu zveřejnili Costantini et al. (2005)B pod názvem Aglianicone (v této práci je tato typová odrůda nazývaná Aglianicone di Castel San Lorenzo), 24 % (14 položek) odpovídalo nově publikované odrůdě s názvem Aglianicone di Monteforte (obě odrůdy jsou blízce příbuzné a jsou také v příbuzenské vazbě prvního stupně k odrůdě Aglianico), 17 % (10 položek) odpovídalo odrůdě Prunesta a 10 % (šest položek) odrůdě Aglianico, dalších šest položek odpovídalo již publikované odrůdě (Aglianicone del Corvo = Calabrese di Montenuovo in Vouillamoz et al., 2007, nikoli in Costantini et al., 2005) a odrůdám Fortana nera, Malvasia nera del Brindisi, Sangiovese, Nera Lasca (Varousset) a Sanginella nera a též pět unikátních genotypů, doposud nepublikovaných, Aglianicone di Postiglione (blízce příbuzná odrůdě Aglianicone di Monteforte), Arenaccia, Mangiaguerra (jiná odrůda, než uvádí Costantini et al. 2005), Valentina a Zì 'Ntonio. Dále byly analyzovány tři položky, pěstované pod názvem Aglianicone v regionu Basilicata, dvě odpovídaly odrůdě Aglianico a jedna odrůdě Ciliegiolo.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, silně plstnaté, světle zelené s bronzovými okraji, takřka bez pigmentace antokyany, apikální listy (1-3) se žlábkem uprostřed (1) či miskovitě prohnuté (2-3), na líci slabě, na rubu silně plstnaté, žlutavě zelené, bazální ploché, světle zelené, na líci velmi slabě, na rubu silně plstnaté, osa je vzpřímená či mírně zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, zelené, někdy s bronzovým nádechem, takřka bez pigmentace antokyany, slabě plstnaté, apikální listy jsou se žlábkem uprostřed (1) či ploché (2-3), slabě plstnaté, zelené, někdy s bronzovým nádechem, bazální listy ploché, osa je vzpřímená či mírně zakřivená. Internodia jsou zelená, někdy červeně žíhaná na dorsální straně, jsou lysá, hladká, kruhového průřezu, nodia zelená, pupeny bez pigmentace antokyany. Úponky jsou dlouhé, bi- až trifidní. Květenství je středně dlouhé (10-15 cm). Dospělé listy jsou středně velké až velké, klínovité až pentagonální, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji (horní jsou uzavřené až mírně překryté s průsvitem, s oblým dnem, dolní často naznačené), ploché, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U až UV, případně uzavřený s průsvitem, vzácněji se zoubkem, bez ohraničení žilnatinou, líc listu středně zelený, hladký až průměrně puchýřnatý, lysý, lesklý, žilnatina zelená, rub světle zelený, na ploše i žilnatině slabě až průměrně plstnatý, na žilnatině průměrně štětinkatý, zoubky na okraji listu jsou nepravidelné, středně výrazné, s konvexními stranami (případně s konkávní a konvexní stranou) a se středně širokou bází. Řapík je středně dlouhý, o něco kratší než střední žíla listu či stejně dlouhý, středně silný, lysý, se zřetelným kanálkem na průřezu. Na podzim listy révy většinou kompletně zčervenají. Hrozny jsou středně velké až větší, kompaktní, jednoduché či s 1-2 dobře vyvinutými křidélky, válcovité nebo kuželovité, stopka částečně lignifikovaná, krátká (3-5 cm), silná, stopečky krátké (4-8 mm), zelené, snadno oddělitelné od bobule, bobule okrouhlé až mírně oválné, uniformní, středně velké (15,5-18,3 x 14,6-16,7 mm), hilum je výrazné, slupka silně ojíněná, středně silná až silná, modrá až modročerná, dužina nezbarvená až slabě zbarvená, šťavnatá, neutrální chuti. Semena jsou průměrně tři v bobuli, hruškovitá s malým zobáčkem, středně velká (6-8 x 3,7-4,8 mm). Jednoleté réví je dlouhé až středně dlouhé, robustní a pružné, málo rozvětvené, ojíněné, kruhového průřezu až mírně zploštělé, hladké až slabě rýhované, nodia jsou výrazná, tmavší než internodia, internodia jsou středně dlouhá, silnější, lysá, uniformní světle hnědé barvy, pupeny kuželovité, velké, lenticely jsou někdy přítomné. Kmen je robustní. První hrozen je na 1-2 nodiu, počet hroznů na výhon je 1,1-2, plodnost feminel je slabá až střední. Cukernatost moštu je nadprůměrná (22,1°Brix), acidita průměrná (6,1-7,6 g/l). Odrůda raší a kvete středně pozdně, zaměká a dozrává středně pozdně až pozdně, raší v první dekádě dubna, kvete ve 2-3 dekádě května, zaměká ve 2-3 dekádě srpna a sklízí se do poloviny října. Růst je bujný, letorosty vzpřímené, výnosy průměrné až vyšší a konstantní. Odrůda relativně dobře snáší zimní mrazy a dobře také odolává houbovým chorobám, zejména oidiu. Dobře odolává klimatickým vlivům, upřednostňuje středně úrodné půdy, snáší i ty málo úrodné, má dobrou afinitu k podnožím Berlandieri x Riparia, vyhovuje zejména Couderc 157-11. Pěstována je v nadmořské výšce 150-550 m.n.m. Hrozny někdy trpí hráškovatěním bobulí, vyvíjejí se v nich malé, bezsemenné (partenokarpické), sladké bobule.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují vína neutrálního typu, vhodná k přípravě cuvée červených vín. Odrůdová vína mají měkčí taniny, než vína odrůdy Aglianico, jsou proto vhodná k pití již jako mladá, mají vysoký obsah alkoholu a nižší aciditu, jejich archivační potenciál je průměrný. Mají temně rubínově červenou barvu, v aroma objevíme černé třešně, fialky, jahody, ostružiny, maliny, chuť je intenzivní, teplá, plná, harmonická.
Literatura a internetové zdroje: 47, 49, 50, 58, 163, 165, 166, 176, 197, 202, A)Ciliegiolo e Aglianicone: unico vitigno direttamente imparentato col Sangiovese. Crespan, M. et al. Rivista di Viticoltura e di Enologia 55 (2-3) 3-14 (2002), B)Genetic relationships among local Vitis vinifera cultivars from Campania (Italy). Costantini N., Monaco A., Vouillamoz J. F., Forlani M., Grando M.S. Vitis 44 (1), 25-34 (2005) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e050431.pdf, C)Il vitigno Aglianicone: una risorsa per la produzione di un vino innovativo nell'area "Cilento - Vallo di Diano - Alburni". Dott. Ciro Macellaro. Tesi di laurea sperimentale, Basilicata, 2015 [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://docplayer.it/11204513-Universita-degli-studi-della-basilicata.html, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2.

Aglianico del Vulture

14. prosince 2017 v 11:31 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Původ a rozšíření: Moštová odrůda původu Vitis vinifera Aglianico del Vulture je biotypem odrůdy Aglianico, je s touto odrůdou geneticky identická, je nicméně svou ampelografickou charakteristikou natolik odlišná, že ji národní katalog italských odrůd uvádí samostatně (od roku 1971, cd. 266, roku 2010 bylo registrováno pět klonů)197. Samostatně je uvedena také v této práci. Roku 2010 byla v Itálii vysazena na ploše 2.413 ha, především v regionu Basilicata, kde tvoří součást vín DOCG Aglianico del Vulture Superiore, DOC Aglianico del Vulture a IGT Basilicata197. Další podrobnosti, týkajcí se názvu odrůdy, příbuzných odrůd, možných záměn a také charakteristika vína a použité zdroje jsou uvedeny u odrůdy Aglianico.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, středně silně až velmi silně plstnaté, zelenožluté, bez pigmentace antokyany, apikální listy (1-3) se žlábkem uprostřed (1) či ploché (2-3), silně plstnaté, zelenožluté, bazální ploché, zelenožluté, na líci velmi slabě a na rubu silně plstnaté, osa je ohnutá. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, zelené, slabě plstnaté, apikální a bazální listy jsou stejné, jako u rašících letorostů, osa je vzpřímená či mírně zakřivená. Internodia jsou zelená, lysá, kruhového průřezu, nodia zelená, pupeny bez pigmentace antokyany. Úponky jsou střední délky a tloušťky, bi- až trifidní. Květenství je krátké (5-10 cm). Dospělé listy jsou malé až středně velké (18,6 x 17,5 cm), pentagonální až okrouhlé, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní jsou uzavřené až mírně překryté, lyrovité s průsvitem, s oblým dnem, dolní uzavřené či naznačené), ploché, řapíkový výkroj je uzavřený až překrytý s průsvitem, lyrovitý s ostrým dnem, často se zoubkem, bez ohraničení žilnatinou, líc listu je středně zelený, slabě puchýřnatý, matný, žilnatina zelená, rub světle zelený, na ploše i žilnatině slabě štětinkatý, zoubky na okraji jsou nepravidelné, málo výrazné, s konvexními stranami (či s konkávní a konvexní stranou) a širokou bází. Řapík je krátký až středně dlouhý (10,1 cm), kratší než střední žíla listu, středně silný, lysý, se zřetelným kanálkem na průřezu. Na podzim listy révy většinou kompletně zčervenají. Hrozny jsou malé až středně velké (v průměru 236 g), středně kompaktní až kompaktní, jednoduché či s 1-2 dobře vyvinutými křidélky, válcovité nebo protáhle kuželovité, stopka částečně lignifikovaná, krátká (3-5 cm), tenká, stopečky krátké (4-8 mm), zelené, snadno oddělitelné od bobule, bobule okrouhlé, uniformní, malé až středně velké (10-17 mm, 1,45 g), hilum je výrazné, slupka silně ojíněná, středně silná, modrá až modročerná, dužina slabě zbarvená, šťavnatá, neutrální, nakyslé chuti. Semena jsou průměrně dvě v bobuli, hruškovitá s velkým zobáčkem, menší, vínově červenohnědá. Jednoleté réví je dlouhé, robustní a pružné, málo rozvětvené, ojíněné, kruhového průřezu, rýhované, nodia jsou zploštělá, nepříliš výrazná, načervenalá, internodia 6-9 cm dlouhá, lískooříškové barvy, tmavěji žíhaná, pupeny kuželovité, lenticely chybí. První hrozen je na 1-2 nodiu, počet hroznů na výhon je 1,1-2, plodnost feminel je slabá až střední. Cukernatost moštu je 18,5 % při aciditě 7-10 g/l. Odrůda raší, kvete, zaměká a dozrává středně pozdně až pozdně. Růst je středně bujný až slabší, letorosty vzpřímené, výnosy průměrné (4-10 t/ha) a konstantní. Preferuje řez na 2-6 oček. Odrůda upřednostňuje hluboké půdy s vulkanickým podkladem v kopcovitém terénu do 900 m.n.m., ale velmi dobře se přizpůsobuje jílovitým i jílovito-vápenatým půdám. Je náchylná k peronospoře, zejména za deštivých nebo vlhkých let, poměrně dobře odolává hnilobě hroznů a oidiu. Mrazu odolává průměrně (-19 až -22°C). Daří se jí především v teplém, slunečném a suchém klima, trpí ovšem vysokými letními teplotami a dlouhým obdobím sucha.
Literatura a internetové zdroje: 46, 163, 197, 202, *Catalogo generale delle varietà e dei cloni ad uva da vino e da tavola. VCR Rauscedo, Itálie, 2011 [online, 2017-09-15]. Dostupné z: http://docplayer.it/41373-Catalogo-generale-delle-varieta-e-dei-cloni-ad-uva-da-vino-e-da-tavola.html.

Aglianico

13. prosince 2017 v 11:24 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Альянико, Элленико (Rusko, Ukrajina), Αλιάνικο (Řecko), Aglianco di Puglia, Aglianica (provincie Potenza, Avellino, Benevento, Salerno, Napoli), A. de Pontelatone, Aglianichella, Aglianichello, Aglianico (Francie, cd. 1259), Aglianico ………. Amaro, Crni, del Vulture (Basilicata), di Benevente, di Castellaneta, di Lapio, di Taurasi (Řecko, Itálie), Femminile, Liscio, Mascolino, Nero, Noir, Pannarano, Trignarulo (Calitri, Ariano Irpino-Avellino), Tringarulo, Zerpoluso, Zerpuloso …..….., Aglianicone (mylně), Aglianiko (Rakousko), Aglianicuccia, Agliano (Sammarzano), Agliantica či Agliatica (Gesualdo), Agliatico, Agnanico (provinicie Potenza, Avellino, Benevento, Salerno, Napoli), A. di Castellaneta (Mottola), Alianiko, Cascavoglia, Cassano, Cerasole, Ellanico (Macchiagodena), Ellenica nebo Ellenico (Somma, Avellino, Torre del Greco, Taurasi, Campomaggiore), Fiano Rosso, Fresella, Gagliano (Sammarzano), Gesualdo, Ghiandara (Venafro, Pozzilli, Sesto Campano), Ghianna, Ghiannara (Venafro, Pozzilli, Sesto Campano), Glianica, Gnanica nebo Gnanico (provincie Avellino, Napoli, Caserta, Potenza, Benevento, Salerno), Granica, Granico, Hellanica, Hellenica, Hellénique, Malvasia, Mangiaguerra (S. Martino Valle Caudina), Olivella, Olivella di San Cosmo, Pie di Colombo, Prie Blanc (mylně), Ruopolo, Sprierna, Tintora, Tintora di Cerinola, Tringarulo (Ariano Irpino-Avellino), Uva Aglianica, Uva di Catellaneta (Pulsano, Francavilla Fontana), Uva dei Cani (Corato-Bari, Tolve-Potenza, Sogliano Cavour-Lecce), Uva di Castellaneta, Uva Nera (Castelfranchi, Vallata)
Původ a rozšíření: Aglianico je starobylá, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu italských odrůd (od roku 1970, cd. 002, r. 2010 bylo registrováno 19 klonů) a celkově v Itálii roku 2010 vysazená na ploše 7.498 ha197. Je pěstovaná na sopečných půdách v jižní Itálii, je doporučenou odrůdou pro regiony Molise a Puglia (Apulie), a vhodnou pro regiony Umbrie, Lazio, Abruzzo, Basilicata, Kalábrie, Sicílie, Sardinie a Kampánie, tvoří součást vín DOCG Aglianico del Taburno, Aglianico del Vulture Superiore, Taurasi, DOC Aglianico del Vulture, Biferno, Campi Flegrei, Castel del Monte, Cilento, Costa d'Amalfi, Falerno del Massico, Galluccio, Irpinia, Menfi, Molise Molise, Penisola Sorrentina, Sannio, Savuto, Scavigna, Terre di Cosenza, Vesuvio a mnoha vín kategorie IGT197. Odrůda je mimo Itálii pěstována například také v Argentině, v Austrálii, v Řecku a v Kalifornii (St. Helena AVA, Paso Robles AVA). Odrůda Aglianico je patrně řeckého původu, soudí se, že se do Kampánie dostala v období první fáze kolonizace italského obřeží (Magna Graecia), ve kterém bylo severně od Neapole, v Kampánii založeno město Cuma (Cumae, Kymé), tedy někdy v 8. stol. př. Kr. Je možné, že odrůda sloužila k výrobě vína "Gauranum" (typ Falernského vína)43. Název odrůdy se vztahuje k (ať již skutečnému, či domnělému) řeckému původu odrůdy, je patrně odvozen z původního Vitis helenica přes Hellenica, Ellenica, Ellenico, Agnanico atd. až k dnešnímu Aglianico, odrůdu s těmito názvy lze vysledovat již koncem 15. století, během nadvlády Aragonska nad Neapolským královstvím. V ampelografické literatuře odrůdu jako první zmiňují Columella Onorati (1804), Acerbi (1825), Gasparrini (1844) a Carlucci (1909)43, C, D. Zajímavý je původ synonyma Trignarulo a dalších variací téhož, to má být odvozeno ze slovního spojení "spina trigna" které označuje sortu divoké švestky, jejíž malé, tmavomodré plody mají připomínat bobule odrůdyD.
Variety a klony: V Kampánii lze nalézt ještě další variety odrůdy Aglianico, například Aglianico Zerpuloso, Aglianichello, Aglianico di S. Severino (Aglianico Mascolino, Aglianico Femminile, Aglianicuccia) atd., které nemají velký význam, jsou pěstovány spíše omezeně, nicméně mají některé odlišné znaky. *Aglianico Zerpuloso se pěstuje v některých obcích provincií Avellino a Caserta. Kmen není příliš robustní, jednoleté réví má poměrně krátká internodia načervenalé barvy. Dospělé listy jsou středně velké, tří- až pětilaločnaté, na rubu plstnaté, na líci s několika chomáčky chloupků podél žilnatiny, řapík je středně dlouhý. Hrozny jsou středně velké až velké, středně kompaktní, stopky dlouhé, vínově červené. Hrozny na vinicích na podzim často hnijí. *Aglianichello je hojně rozšířená v Pozzuoli a v Salernu, v některých obcích provincií Avellino a Caserta je pěstována společně s (typovou) odrůdou Aglianico. Bývá zaměňována s odrůdami Olivella (Sciascinoso) a Tintora a bývá též nazývána Fiano rosso a Aglianicuccia. Růst je slabší, jednoleté réví je tenké, s krátkými internodii, načervenalé. Hrozny mají křidélka, jsou spíše volnější, bobule jsou malé, okrouhlé, ojíněné, s masitou dužinou, mírně tříslovité chuti. Výnosy jsou průměrné až nižší, výsledná vína plná a delikátní. *Aglianico di S. Severino je nejhojněji pěstováno právě v okolí obce S. Severino v provincii Salerno, tři subvariety s názvy Aglianico Mascolino, A. Femminile a Aglianicuccia najdeme zejména v některých obcích provincií Avellino, Neapol a Salerno. Růst je bujný, kmen silný, jednoleté réví dobře vyvinuté, internodia středně dlouhá až dlouhá, světle hnědé barvy. Dospělý list je středně velký, klínovitý, tří- až pětilaločnatý s mělkými výkroji, okraj je výrazně, ostře zoubkovaný, líc je světle zelený, hladký, lysý, rub plstnatý, řapík krátký a robustní. Hrozny jsou středně kompaktní, válcovité nebo mírně kuželovité s málo vyvinutým křidélkem, bobule středně velké, okrouhlé, ojíněné, se silnou slupkou modravé barvy, s nepříliš pevnou dužinou svěží, mírně taninové chuti. Vína mají intenzivní barvu, jsou příjemná, neutrálního typu, středního obsahu alkoholu. Hrozny dozrávají 12 dnů před odr. Aglianico. *Biotypem odrůdy Aglianico je odrůda Aglianico (di) Taurasi (viz. foto níže), která má mimo jiné být odlišná intenzívně zabarvenou dužinou46. *Biotypem odrůdy Aglianico je také odrůda Aglianico del Vulture, která je geneticky identická s odrůdou Aglianico46, C, E, svou ampelografickou charakteristikou je nicméně natolik odlišná, že ji národní katalog italských odrůd uvádí samostatně (od roku 1971, cd. 266, roku 2010 bylo registrováno pět klonů)197, E. Samostatně je uvedena také v této práci. Roku 2010 byla v Itálii vysazena na ploše 2.413 ha, především v regionu Basilicata, kde tvoří součást vín DOCG Aglianico del Vulture Superiore, DOC Aglianico del Vulture a IGT Basilicata197.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Aglianicone je svébytná a geneticky odlišná163. Koncovka v názvu této odrůdy se má vztahovat k velmi bujnému růstu. Odrůda má robustní kmen, jednoleté réví je dobře vyvinuté, internodia jsou poměrně dlouhá. Dospělé listy jsou velké, na líci světle zelené, na rubu žlutavé, listové výkroje jsou výrazné a hluboké, řapíkový výkroj široce otevřený, ve tvaru V nebo U. Hrozny jsou velké, kompaktní, s dlouhou, robustní stopkou, stopečky středně dlouhé, bobule velké, kulaté, ojíněné, se silnou a hrubou slupkou. Výnosy jsou vysoké, kvalita hroznů průměrná, výsledná vína mají intenzivní barvu197. Katalog VIVC uvádí ve smyslu ampelografické charakteristiky a genových analýz z r. 2000 a následujících samostatně ještě odrůdy Aglianico di Napoli a Aglianico di GallucioA, B, C. V okolí obce Ariano Irpino v provincii Avellino, tedy v Kampánii (v obci Paternopoli a pod názvem Sinese též v obci Montecalvo Irpino), je velmi vzácně pěstována odrůda s názvem Aglianico bianco, která je geneticky identická s odrůdou Trebbiano Toscano (Ugni blanc)D, stejná práce ovšem zmiňuje, že z této oblasti uvádí Giuseppe Frojo (1875-6) pod názvem Aglianico bianco zcela odlišnou odrůduD, též katalog VIVC uvádí odrůdu Aglianico bianco s genetickým profilem, odlišným od odr. Trebbiano Toscano (a též od odr. Aglianico)163.
Charakteristika odrůdy: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, silně či středně plstnaté, světle zelené s růžovými tóny a bronzově zlatavým nádechem, slabě pigmentované či bez pigmentace antokyany, apikální listy (1-3) ploché až miskovitě prohnuté, středně silně plstnaté, světle zelené, světle růžově žíhané, mělce třílaločnaté, bazální ploché, světleji zelené, než apikální s růžovým nádechem, slabě plstnaté, tří- až pětilaločnaté, osa je zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, světle zelené s růžovými tóny a bronzově zlatavým nádechem, slabě plstnaté, apikální listy ploché, slabě plstnaté, světle zelené s karmínovým okrajem, bazální listy ploché, slabě plstnaté, zelené, osa je zakřivená. Internodia jsou světle zelená, eliptického průřezu s naznačenými hranami, slabě plstnatá, nodia zelená, lenticely jsou v horní části přítomné. Úponky jsou střední délky a tloušťky, trifidní, světle zelené. Květenství je válcové bez křidélek nebo kuželovité s 1-2 křidélky, střední či kratší (9-13 cm). Dospělé listy jsou středně velké (17,7 x 16,7 cm), tenké, okrouhlé či srdčité, zvlněné, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní jsou úzce otevřené, ve tvaru V či uzavřené, lyrovité s průsvitem, dolní ve tvaru U či naznačené), řapíkový výkroj je překrytý s průsvitem či zcela překrytý, zřídka úzce otevřený, lyrovitý či ve tvaru UV, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, líc listu je lysý, matný, tmavě či lahvově zelený, slabě puchýřnatý, žilnatina zelená, rub světle zelený, na ploše středně silně až silně plstnatý, žilnatina světle zelená, středně silně až silně plstnatá, středně silně štětinkatá, zoubky na okraji jsou nepravidelné, zahnuté, s rovnými, zřídka také s konvexními stranami a širokou bází. Řapík je středně silný, kratší (9,7 cm), lysý, světle zelený s růžovými tóny, kanálek na průřezu je zřetelný. Na podzim listy révy většinou kompletně zčervenají. Hrozny jsou středně velké (14-18 cm), středně kompaktní až kompaktní, jednoduché či s 1-2 dobře vyvinutými křidélky, válcovité nebo kuželovité, stopka zelená, u báze lignifikovaná, středně dlouhá až delší, tenká, stopečky středně dlouhé či krátké, zelené, načervenale žíhané, těžko oddělitelné od bobule, bobule okrouhlé, uniformní, střední velikosti (12-15 mm), hilum je výrazné, slupka silně ojíněná, silná, modrá až modročerná, dužina nezbarvená, šťavnatá, neutrální, nakyslé chuti. Semena jsou 2-3 v bobuli, hruškovitá s tenkým zobáčkem, menší, vínově červenohnědá. Jednoleté réví je dlouhé, robustní a pružné, málo rozvětvené, eliptického průřezu, rýhované, nodia jsou okrouhlá, výrazná, internodia 8-12 cm dlouhá, lískooříškové barvy, tmavěji žíhaná, pupeny kuželovité. První hrozen je na 3-4 nodiu, počet hroznů na výhon jeden, zřídka dva, plodnost feminel je téměř nulová až průměrná. Cukernatost moštu je 21-24°Babo při aciditě 6,5-8,5 g/l. Odrůda raší a kvete raně až středně pozdně, zaměká středně pozdně, dozrává středně pozdně, 35 dnů po Chasselas, koncem října až začátkem listopadu a má tedy velmi dlouhý vegetační cyklus. Růst je bujný až středně bujný, letorosty vzpřímené, výnosy nadprůměrné a konstantní. Odrůda upřednostňuje hluboké půdy s vulkanickým podkladem v kopcovitém terénu do 700 m.n.m., ale velmi dobře se přizpůsobuje jílovitým i jílovito-vápenatým půdám. Je náchylná k peronospoře a botrytidě, za deštivých nebo vlhkých podzimů podléhá hnilobě hroznů, poměrně dobře odolává oidiu. Mrazu odolává průměrně (-19 až -22°C). Daří se jí především v teplém, slunečném a suchém klima, trpí ovšem vysokými letními teplotami a dlouhým obdobím sucha.
Charakteristika vína: Nejkvalitnější odrůdová vína jsou vína DOCG a DOC Aglianico del Vulture z Basilicaty, z vulkanických svahů Monte Vulture, vína vinařství Canneto (Galaino, Marsico Nuovo, provincie Potenza), vína DOCG Aglianico del Taburno, vína DOC Molise a známá vína DOCG Taurasi z Kampánie. Vína jsou komplexní, extraktivní, robustní, plná a trvanlivá, tmavě rubínová, u mladých vín s fialovým, u zralých vín s oranžovým reflexem, s bohatou ovocností s tóny pazourku a koření, s mocnými tříslovinami, s dostatečnou aciditou, v aroma objevíme kakao, kávu, černé třešně, tmavou čokoládu, kůži, koření, jahody, švestky, kouř, tabák, vanilku, fialky, dehet. Odrůdová vína potřebují pro vysoký obsahu taninů alespoň několik let k dosažení základní pitelnosti, potenciál zrání mají velmi velký. Pokud je fenolová zralost hroznů nedostatečná, výsledná vína mohou být taninově drsná a neharmonická. Vína DOCG Taurasi z odrůdy Aglianico se někdy honosí přezdívkou "Barolo z jihu".
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 35, 40, 42, 43, 46, 100, 136, 163, 165, 171, 176, 181, 189, 197, 199, 200, 202, A)Analysis of Variability in the Aglianico grapevine (Vitis vinifera) in Campania. Boselli, M. et al. Acta Horticulturae (528) 45-50 (2000) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.actahort.org/books/528/528_4.htm, B)Genetic relationships among local Vitis vinifera cultivars from Campania (Italy). Costantini N., Monaco A., Vouillamoz J. F., Forlani M., Grando M.S. Vitis 44 (1), 25-34 (2005) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e050431.pdf, C)Pedigree Reconstruction of the Italian Grapevine Aglianico (Vitis vinifera L.) from Campania. De Lorenzis, G. et al. Molecular Biotechnology DOI 10.1007/s12033-012-9605-9 (2012) [online, 2017-09-08]. Dostupné z:
https://air.unimi.it/retrieve/handle/2434/206581/239964/De Lorenzis et al., 2012.pdf, D)Vitigni Storici d'Irpinia. Moschetti, G.; Francesca, N. Imago Editrice, Campania, 2013. ISBN 978-88-95230-21-4 [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.agricoltura.regione.campania.it/pubblicazioni/pdf/vitigni-storici-irpinia.pdf, E)Catalogo generale delle varietà e dei cloni ad uva da vino e da tavola. VCR Rauscedo, Itálie, 2011 [online, 2017-09-15]. Dostupné z: http://docplayer.it/41373-Catalogo-generale-delle-varieta-e-dei-cloni-ad-uva-da-vino-e-da-tavola.html, *Ampelographic and molecular characterisation of Aglianico accessions (Vitis vinifera L.) collected in southern Italy. Alba, V. et al. South African Journal for Enology and Viticulture, Stellenbosch 32 (2) 164-173 (2011) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.sawislibrary.co.za/dbtextimages/71477.pdf, E)Omologazione di cloni e registrazione di antichi vitigni minori. Centro di Ricerca e Sperimentazione in Agricoltura Basile Caramia, Locorotondo, Bari, Itálie, 2017 [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.crsfa.it/ricerca-sviluppo-viticoltura-ed-enologia/, *Pasquarella C.,Scaglione G.,Soriente I., 2002 - "Aglianico", vitigno a buccia nera. Germoplasma Frutticolo Autoctono Campano. La Grafica, Amelia L., Nocera Inferiore. [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://pomonacampana.com/home-2/ampelografia-pubblicazioni, *Pasquarella C. , Vallefuoco S.B. , 2005 - il vitigno "Cascaveglia", a buccia nera; descrizione ampelografica e attitudini produttive. Germoplasma Frutticolo Autoctono Campano [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://pomonacampana.com/home-2/ampelografia-pubblicazioni, *Investigation of VvMybA1 and VvMybA2 berry color genes in 'Aglianico' biotypes. De lorenzis, G. et al. Vitis 54 (Special Issue), 43-44 (2015) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/view/4974, *Bank of Wine. Τράπεζα Ελλ-Οίνων [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.bankofwine.gr/index.php?route=product/category&path=20_82, *Genetic characterization of grape cultivars from Apulia (Southern Italy) and synonymies in other mediterranean regions. Schneider, A. et al. American Journal of Enology and Viticulture 65 (2) 244-249 (2014) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/269979227_Genetic_Characterization_of_Grape_Cultivars_from_Apulia_(Southern_Italy)_and_Synonymies_in_Other_Mediterranean_Regions, *Biochemical features of native red wines and genetic diversity of the corresponding grape varieties from Campania region. Muccillo, L. et al. Food Chemistry (143) 506-513 (2014) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: https://www.semanticscholar.org/paper/Biochemical-features-of-native-red-wines-and-genet-Muccillo-Gambuti/eb3a4660ba17cc677d5039e5a2d1a0e1b7f9a7bb, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010) [online, 2017-09-08]. Dostup. z: http://link.springer.com/content/pdf/10.1007/s00122-010-1411-9.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Agiorgitiko

13. prosince 2017 v 11:18 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Αγιωργίτικο (Řecko), Агиоргитико, Агиоргитио, С-Джордж, Нимея Блэк, Мавроуди Нимея, Мавроуди (Rusko, Ukrajina), Agiorgitiko (Francie, cd. 1816), Agioritiko (Rakousko), Aghiorghitico, Aghiorghitiko (Francie), Agiorgiotiko (Bulharsko, Německo), Aigeorgitiko, Bacouri (Řecko, Peloponés), Bakouri, Mavro, M. Nemea, Mavro Nemeas (Rakousko), Mavro Néméas, Mavronemeas, Mavrostaphylo Mavraki, Mavroudi Nemeas, Mavroudi Néméas, Mbacoura, Mbakoura, Mpakouri, Mpakouros, Nemeas Mavro, Néméas Mavro, Nemeas Mavroudi, St. George, Sankt Georgs-Rebe
Původ a rozšíření: Agiorgitiko [výslovnost: aʝɔrˈʝitikɔ] je starobylá, autochtonní, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, od roku 2012 nejpěstovanější modrá odrůda Řecka co do pořadí osazených ploch (před odrůdou Xynomavro)B, patří patrně k nejstarším odrůdám světa. Pěstuje se v Řecku, na Peloponésském poloostrově, v prefekturách Korinthia, Arcadia, Argolida a Achaia, zejména v apelaci OPAP Nemea, kde je jedinou povolenou odrůdou, ale také mj. v prefektuře Attika, roku 2012 byla vysazena na ploše 5.202 ha v Attice, na ploše 3.204 ha na Peloponésu, další výsadby jsou v regionech Makedonie a Epiros. Na Peloponésském poloostrově ji někdy najdeme také pod synonymním názvem BacouriA. Mimo Řecko je odrůda pěstována například v kanadské provincii Québec28. Ampelografové se domnívají, že odrůda Agiorgitiko pochází z Peloponésského poloostrova, z prefektur Argolida nebo Korinthia, ale neexistují pro to žádné historické ani genetické důkazyB.
Název odrůdy znamená v překladu z řečtiny "hrozny Svatého Jiří" a mohl by být odvozen od jména kaple Svatého Jiří (Agios Georgios) ve městě Nemea, případně od svátku Svatého Jiří (ten se u některých ortodoxních církví slaví v listopadu, nicméně v oblastech, kde se odrůda pěstuje, v dubnu nebo v květnu, což poněkud zpochybňuje tuto teorii). Další teorie říká, že hrozny nesou jméno některého z mnoha řeckých měst a míst, pojmenovaných po Svatém JiříB. K tomu lze dodat, že v některých historických pramenech se uvádí, že původní jméno města Nemea bylo Aghios Georgios (čti: aghios iorios). Odrůdě se někdy také říkává "Krev Svatého Jiří" a příznačně se z ni vyrábí též víno, zvané někdy "Herkulova krev" (slavné víno OPAP Nemea, viz. níže). Stojí za tím legenda, že poté, co řecký hrdina herkules zabil lva z Nemey, napil se místního vína, vyrobeného z odrůdy Agiorgitiko (jak už to tak bývá, některé verze legendy hovoří o tom, že Herkules pil víno před zabitím lva). Další legenda uvádí, že víno bylo oblíbeným nápojem krále Agamemnona, který vedl řecká vojska během Trojské války. Tak či tak, víno z OPAP Nemea, zvané též Herkulova krev, je tradičním řeckým červeným vínem, plným a výrazným, známým již z dob antických bájí. Vyrábí se již více než 2500 let, dnes výhradně z odrůdy Agiorgitiko. Nemea je připravována jako suché, elegantní červené víno s velkým potenciálem zrání a vedle toho také jako sladké červené víno, které nalezneme pod označením Imiglykos Nemea.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, velmi silně plstnaté, bez štětinek, středně silně pigmentované antokyany. Letorosty jsou polovzpřímené, internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy, lysá, nodia na ventrální straně zelená, na dorsální červená, slabě plstnatá, pupeny jsou silně pigmentované antokyany, úponky jsou dlouhé. První bazální list je zelený, bronzově skvrnitý, na rubu je velmi silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, pěti- až sedmilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní jsou mírně překryté, s ostrým dnem), zkroucené a zvlněné, líc listu je tmavě zelený, středně silně puchýřnatý, bez vrásek, rub listu je na ploše i žilnatině středně silně plstnatý, bez štětinek, zoubkování na okraji listu je středně výrazné až výrazné, zoubky mají úzkou bázi a rovné, méně často konvexní strany, řapíkový výkroj je překrytý s úzkým průsvitem až zcela překrytý, s ostrým dnem, bez ohraničení žilnatinou, bez zoubku, žilnatina je na líci bez pigmentace, na rubu slabě pigmentovaná antokyany. Řapík listu je krátký, stejně dlouhý, jako střední žíla listu, lysý. Dospělé listy jsou jsou poměrně citlivé na vítr, na podzim jsou červenavě zbarvené. Jednoleté réví je červenavě hnědé, hladké, lysé, eliptického průřezu, lenticely chybí, internodia jsou středně dlouhá, středně silná. První hrozen je na 3-4 nodiu, počet hroznů na výhon 1,1-2, plodonosných je 90 % výhonů. Hrozny jsou středně velké (400 g), krátce kuželovité až válcovitě kuželovité, někdy s dobře vyvinutým raménkem či s 1-4 křidélky, kompaktní, stopka středně silná, slabě lignifikovaná, bobule jsou kulaté až mírně obvejčité, menší až středně velké (13,8-14,7 mm, až 3,9 g), nestejné velikosti, se středně silnou až silnou, průměrně ojíněnou slupkou uniformně modročerné barvy, s měkkou a šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální, nakyslé, někdy jemně muškátové chuti, obsahující 2-3 středně velká semena. Hilum je zřetelné. Stopečky jsou středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Cukernatost moštu je velmi vysoká (23 %), jeho acidita nižší (5-6 g/l). Odrůda je pěstovaná v nadmořské výšce 300-900 m.n.m. Raší, kvete, zaměká a dozrává středně pozdně, v regionu Attika raší v první dekádě dubna, kvete koncem května a zaměká v první dekádě srpna, sklizí se koncem září, v první polovině října ve vyšších polohách, vegetační cyklus trvá 136-145 dnů. Robustní odrůda má středně bujný růst (1,3-2 m), poskytuje vysoké výnosy (17 t/ha, vyžaduje redukci úrody, doporučené jsou 3-4 kg na keř), réví vyzrává časně a dobře (81-95 %), doporučený je krátký řez. Houbovým chorobám odolává obecně průměrně, je citlivá vůči oidiu, o něco méně vůči peronospoře a botrytidě, je však velmi náchylná na virové infekce (proto v poslední době dochází ke klonové selekci) a špatně snáší nedostatek draslíku. Dobře prospívá i ve velmi teplých lokalitách a na chudých půdách a dobře také odolává suchu. Mrazu odolává podprůměrně (-15 až -18°C). Afinita k podnožím je dobrá.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou tmavě rubínové barvy, sametová, plná, intenzivní barvy, s vyššími taniny a spíše s nižší aciditou, aroma a ovocností červeného rybízu jsou snad srovnatelná s víny odrůdy Merlot. Mají střední až vysoký potenciál zrání, jsou vhodná ke školení v dubových a barikových sudech. Vína z níže položených oblastí se vyznačují výrazně ovocným charakterem, připomínají jahody, třešně a ostružiny, mají bohaté a robustní tělo. Vína z horských oblastí se vyznačují svěžestí, v aroma se objevují s tóny ovoce, bylin a koření. Vína se často mísí do cuvé, v okolí obce Metsovo (Epiros) například s víny odrůdy Cabernetem Sauvignon, známé je například víno vinařství Evangelos Averoff s názvem "Katogi Averoff" (ΚατώγιΑβέρωφ). V Řecku slouží hrozny této odrůdy též k výrobě rosé vín velmi výrazné ovocitosti. Obecně lze v odrůdových červených a rosé hledat tóny černého a červeného rybízu, třešní, jahod, ostružin, švestek, exotického koření, rozmarýnu, bylinek.
Literatura a internetové zdroje: 10, 26, 28, 30, 100, 101, 102, 103, 105, 107, 120, 163, 166, 168, 176, 181, 189, 199, 202, A)Qualitative Studies of "Bacouri": A Greek High Quality Vine Variety. Argyropoulos, D. et al. Journal of Agricultural Schiences 3 (2) 56 - 63 (2011). [online, 2017-09-06]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/215921687_Qualitative_Studies_of_Bacouri_A_Greek_High_Quality_Vine_Variety, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J.et al. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-09-06]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Патрис - новый греко-российский винный высококачественный чёрноягодный сорт винограда. Заманиди, П.К., Трошин Л.П. Научный журнал КубГАУ, №52(8), 2009 года [online, 2017-09-06]. Dostupné z: http://sj.kubsau.ru/authors/312/page-3/sort-title-asc, *VITIS. Viticulture & Winemaking [online, 2017-10-28]. Dostupné z: http://vitis.agroknow.com/varieties,
*Bank of Wine. Τράπεζα Ελλ-Οίνων [online, 2017-09-06]. Dostupné z: http://www.bankofwine.gr/index.php?route=product/category&path=20_82, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-09-06]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Characterization of grapevine accessions from Ukraine using microsatellite markers. Heuertz, M. et al. American Journal of Enology and Viticulture 59 (2) 169-178 (2008) [online, 2017-09-06]. Dostupné z: http://www.rjb.csic.es/jardinbotanico/ficheros/documentos/pdf/pubinv/MH/Heuertz&_AJEV2008.pdf, *Chloroplast microsat. polymorphisms in Vitis species. Arroyo-García, R. et al. Genome 45 (6) 1142-1149 (2002) [online, 2017-09-06]. Dost. z: http://www.researchgate.net/publication/10973761_Chloroplast_microsatellite_polymorphisms_in_Vitis_species, *Development of a standard set of microsatellite reference alleles for identification of grape cultivars. This, P. et al. Theoretical and Applied Genetics 109 (7), 1148-1458 (2004) [online, 2017-09-06]. Dostupné z: http://www1.montpellier.inra.fr/grapegen06/technical/menu_activities_room_index/page_wpI/this-common-SSR.pdf.

Agianniotiko

11. prosince 2017 v 14:35 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Αγιαννιώτικο (Řecko), Aggianiotiko, Aghianniotico, Aghianniotoco, Agiannitiko (Francie), Ayianiotico
Původ a rozšíření: Agianniotiko je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná na souostroví Kyklady v Egejském moři, především na ostrovech Mykonos, Chios, Samos a také na ostrově Ikaria. Název odrůdy je patrně odvozen od jména světce Jana Zlatoústého (Jan Chrisostomos), hrozny totiž obvykle začínají zrát kolem 13. září, kdy je tento světec připomínán176, lze se nicméně setkat s údajem, že se název vztahuje k jinému katolickému světci, Svatému janu Křtiteli105. Evropská databáze odrůd popisuje také odrůdu (varietu odrůdy) Agianniotiko s růžovofialovými hrozny (viz. foto dole)202.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě pigmentované antokyany, s karmínovým nádechem, velmi silně plstnaté. Internodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy, pupeny jsou průměrně pigmentované antokyany. První bazální list je zelený, bronzově skvrnitý, na rubu je velmi silně plstnatý. Dospělé listy jsou pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, někdy se zoubkem ve výkroji, klínovité, zkroucené, líc listu je středně silně puchýřnatý, bez vrásek, rub listu je na ploše slabě plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý, zoubkování na okraji listu je středně výrazné, zoubky mají širokou bázi a rovné strany, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý, nebo až výrazně překrytý s průsvitem, s ostrým dnem, bez ohraničení žilnatinou, bez zoubku, žilnatina je bez pigmentace antokyany. Na podzim listy révy většinou kompletně zčervenají. Hrozny jsou středně velké, kompaktní, kuželovité s 1-4 křidélky, bobule menší až středně velké (10-11 mm), okrouhlé, méně často mírně obvejčité, černomodré, s nezbarvenou dužinou příjemné, neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda dozrává 30 dnů po Chasselas, na Kykládách od poloviny do konce září. Může být používána jako barvířka, i když je dužnina bobulí bez červených barviv a velmi bohatá na taniny. Hrozny poskytují tmavá vína pozoruhodné barevnosti, aromatická, ovocitá s kořenitými, pepřnatými tóny, plná, s taninovou strukturou, dříve často užívaná do různých cuvée pro povýšení barvy, například s odr. Chiotiko Krassero.
Literatura a internetové zdroje: 101, 102, 105, 163, 176, 202, *Bank of Wine [online, 2017-09-05]. Dostupné z: http://www.bankofwine.gr/index.php?route=product/category&path=20_82, *Phylogenetic analysis of grapevine cv. Ansonica growing on the island of Giglio, Italy, by AFLP and SSR markers. Labra, M. et al. Vitis 38 (4), 161-166 (1999) [online, 2017-09-05]. Dostupné z: https://ojs.openagrar.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4789/4598.

Agawam

11. prosince 2017 v 11:31 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Агавам (Rusko, Ukrajina), Agavam, Agwam, Rogers 15, Rogers´hybrid NR. 15
Původ a rozšíření: Agawam je středně pozdní,interspecifická moštová a stolní odrůda, kříženec odrůd Carter (semenáček odrůdy Isabella) x Black Hamburg (Schiava grossa), vyšlechtěný roku 1856 a na trh uvedený roku 1861 (E.S. Rogers, Salem, Massachusets). Nese geny Vitis vinifera a Vitis labrusca. Pěstuje se omezeně v USA, v Kanadě (roku 1991 na ploše 13,28 ha v provincii Ontario) a roztroušeně mezi malopěstiteli, například na Ukrajině. Agawam je město v oblasti Hampden County, státě Massachusetts, na západním břehu řeky Connecticut, tento původně indiánský název nese odrůda od roku 1869.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Jednoleté réví jeprůměrné délky, silné, středně hnědé až tmavě hnědé, uzly jsou výrazné, poněkud zploštělé, internodia jsou krátká až střední délky. Úponky révy jsou bifidní až trifidní. Listové pupeny jsou průměrné velikosti, poměrně dlouhé, kuželovité až téměř tupé. Mladé listy jsou světle zelené barvy, na rubu a podél okraje líce jsou karmínově pigmentované antokyany. Dospělé listy jsou středně velké, silné, téměř nečleněné až třílaločnaté s mělkými výkroji, na líci jsou světle zelené, matné, takřka hladké, na rubu jsou bledě zelené, slabě plstnaté, někdy vločkovitě plstnaté s chumáčky chloupků podél žilnatiny, řapíkový výkroj je hluboký, výrazně překrytý s úzkým průsvitem, často zcela překrytý, zoubky na okraji listu jsou málo výrazné, se širokou bází. Odrůda raší středně pozdně, kvete též středně pozdně, dozrává dříve, nežodr. Isabella, nedlouho po odr. Concord. Růst této odrůdy je bujný. Hrozny jsou středně velké, někdy větší, krátce válcovité, někdy s raménkem, jsou volné, stopka hroznu je střední délky až krátká, silná, bobule velké, kulaté nebo mírně oválné, purpurově červené až fialovočervené barvy, silně lila ojíněné, se silnou a pevnou slupkou poněkud svíravé chuti, lehce oddělitelnou od dužiny, s pevnou až mazlavou, světle zelenou, průsvitnou dužinou výrazně aromatické, labruskové, jahodové chuti, která obsahuje semena. Semena jsou poněkud přilnavá, 2-5 (4) v dužině, velká, jsou spíše užší, dlouhá, často s mírně zvětšeným zobáčkem, tupá, nahnědlá. Stopečky bobulí jsou průměrné délky, silnější, pokryté několika bradavicemi. Odrůda dobře odolává peronospoře a botrytidě, je velmi náchylná k oidiu, odolnost odrůdy vůči zimním mrazům je zvýšená (-27 až -30°C). Odrůda preferuje těžší, jílovité půdy, poskytuje průměrné výnosy. Hrozny slouží k přímé spotřebě, případně poskytují rosé a světle červená vína, mající výraznou hybridní příchuť (fox-ton) divokých lesních jahod. Jejich skladovatelnost je dobrá, při běžném skladování vydrží do ledna.
Literatura a internetové zdroje: 77, 100, 145, 156, 163, 176, 180, 202.

Affenthaler

10. prosince 2017 v 11:18 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma (VIVC): Affenthaler (Viala a Vermorel, 1901-9), Affenthaler Blauer, Affenthaler Schwarzblau (Andreas Jung), Blauer Affenthaler (Babo, 1844), Blue Affenthaler (USA), Burgunder Säuerlich, Kleiner Trollinger, Morillon Aigret, Pineau Aigret, Säuerlicher Burgunder, Schwarzblaue(r) Affenthaler (Single, 1860), Trollinger Klein
Synonyma (Andreas Jung): Bettlertraube (=Bethlentraube, hrozny z města Bethlen), Blaue Bodenseetraube (Magarach), Blauer Sylvaner / Affenthaler (Bergstraße), Bodenseeburgunder, Dickblaue (Franken), Großer Arbst (Alsasko), Großer schwarzblauer Burgunder (Neckar), Kleiner Trollinger (Mosbach), Kleinroth (Deutschwallis), Mourlans - Möhrchen (Jura), Ordinärer Rother (Lörrach), Rother (Badisches Oberland), Rother Elsässer (Niederrhein, Alsasko), Schlitzarbst (Affental), Schweizerburgunder, Seeclävner (Bodensee, Švýcarsko), Taquet, Troussais, Troussé, Troussey, Trussiaux (Kerner 1860), Valais noir (Pulliat 1874-5, Rouget 1897)
Homonyma (mylná synonyma): Affenthaler (Heilbronn), Affenthaler (Kerner 1810), Arbst, Großer schwarzer Welscher, Kleinroth (Pulliat 1888, Wallis), Möhrchen, Morillon aigret (Sprenger 1766), Säuerlicher Kleiner Burgunder, Schwarzer Sylvaner, Süßschwarz, Trousseau, Tressot, Valais noir (coll. Pully)
Původ a rozšíření: Affenthaler je starobylá, autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle údajů v katalogu VIVC kříženec odrůdy Gouais blanc (Heunisch weiss) s neznámou, patrně již vymizelou odrůdouA, 163, 199, dle Andrease Junga semenáček spontánního křížení odrůd Süßschwarz (Béclan) x Heunisch weissB. Dříve byla hojně pěstována ve Württembersku, zvláště na dolním a středním toku řeky Neckar a v údolích Enztal a Remstal, v okolí měst Stuttgart, Esslingen, Reutlingen a Vaihingen. Ještě roku 1929 to v Německu byla jedna z patnácti odrůd, povolených k výrobě jakostních vín. Po druhé světové válce už nebyla v seznamu klasifikovaných odrůd a upadla v zapomnění. Roku 2005 bylo pěstováno pouze 15 keřů révy, většinou nepoužitelných jako materiál k další selekci, ve starých smíšených výsadbách v údolí řeky Neckar u města Hohneck (v údolích řek Murr a Enz, často s odrůdou Schiava grossa) a v oblasti Bergstraße (smíšené výsadby s odrůdami rodiny Pinot a s odrůdou Gelbhölzer blau). Z výše uvedených keřů révy pouze dva staré a zdravé, virovými chorobami nenapadené keře, objevené roku 2004 u obcí Kaisersbach a Steinheim u řeky Murr, se na pokusných plochách dále selektovaly a z nich byl vytvořen jeden registrovaný klon této odrůdy. Dnes je odrůda klasifikována pro region Hessensko. V ampelografické literatuře tuto odrůdu mezi prvními uvádějí B. Sprenger (1766), J.M. Sommer (1791), L. von Babo (1844) a H.W. Dahlen (1882)163, do Německa, do údolí Rýna a do oblasti Jura, se měla dostat od německých osídlenců z Banátu, snad jako součást smíšené výsadby, ze které v chladnějších oblastech nakonec byly zachovány pouze odrůdy Affenthaler, Süßroth (Tauberschwarz), Schwarzriesling (Pinot Meunier) či Hängling blau. Odrůda Affenthaler měla být součástí vín "Affenthaler" z okolí města Bühl a nakonec byla popsána v 19. století jako Silvaner z oblasti Bodamského jezera a Affenthaler ze Švábska (podrobně viz. A. Jung)B.
Název odrůdy: Synonymum Bettlertraube odvozuje Andreas Jung z původního názvu "Bethlentraube" ve významu "réva z okolí Bethlenu" (dnes Béclean, Transylvánie), odtud konec konců mají pocházet také rodičovské odrůdy Heunisch weiss a Béclan (Süßschwarz). Pod názvem Bodenseetraube nebo Seeclävner byla odrůda pěstována v oblasti Bodamského jezera (Meersburg, Konstanz, Reichenau, Hilzingen im Hegau, pod názvem Bodenseeclävner také v kantonu Thurgau, u Zürichského jezera, u Schaffhausenu a u Ženevského jezera. Synonymum Roter Elsässer pochází samozřejmě z Alsaska. Současný název Affenthaler se má vztahovat k obci Apátfalva (Aphatalua, Abtsdorf), situované asi 25 km od Szegedu v oblasti Banát, tedy k jednomu z center antických DákůB.
Biotypy a variety: A. Jungrozeznává typickou odrůdu Affenthaler (Neckar, Murr) a varietu Bodenseeclävner/ Bodenseetraube/Blauer Silvaner (Bodamské jezero, údolí Rýna). I přes zřetelné odlišnosti těchto variet jsou obě geneticky identické. Typický Affenthaler (na kterém byla provedena klonová selekce) má hladké, tří- až pětilaločnaté listy s mělkými až středně hlubokými výkroji, na rubu silně štětinkaté a slabě plstnaté, řapíkový výkroj je vždy otevřený, lyrovitý. Druhá varieta se liší okrouhlými, takřka nečleněnými listy, které jsou puchýřnaté, takřka bez vrásek, listy mají uzavřený až překrytý řapíkový výkrojB. Z tohoto pohledu je zajímavé, že katalog VIVC uvádí roku 2017 samostatně dvě odrůdy, první s názvem Affenthaler s výše uvedenou synonymikou (VIVC) a s uvedením takřka všech níže citovaných zdrojů, druhou s názvem Affenthaler schwarzblau, bez synonymiky, zato s citací práce A. Junga ve zdrojíchB.
Možné záměny: *Odrůda Affenthaler není, navzdory synonymice, identická ani příbuzná s odr. Blauer Arbst (dnes v katalogu VIVC uváděnou pouze jako klon odr. Pinot noir) i když obě byly v 19. století ve Württembersku pěstovány ve společné výsadbě a často byly spolu zaměňovány. *V oblasti Affental ve vinařském regionu Baden (Ortenau) je vyráběno červené víno s názvem Affentaler. Již kolem r. 1250 zde cisterciáni v klášteře Baden-Baden-Lichtental pěstovali révu. Poblíž vinohradu stávala hojně navštěvovaná poutní kaple, celému udolí se (po prvních slovech modlitby "Ave Maria") začalo říkat "Ave Tal", což bylo později zkomoleno na "Affental". Dříve bylo víno Affentaler tradičně vyráběno právě z odrůdy Blauer Arbst (klon Pinot noir), dnes k tomuto účelu již slouží samotná odrůda Pinot noir. *Andreas Jung poukázal na příbuzenský vztah odrůdy Affenthaler k odrůdě, známé v oblasti Franken pod názvem Schwarzer Österreicher a později ztotožněné s odrůdou Silvaner blau176. *K odrůdám, pěstovaným mylně pod názvem Affenthaler, velmi podrobně v práci Andrease JungaB.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, světle zelené barvy, velmi slabě pigmentované antokyany, silně bíle vlnatě plstnaté. Letorosty jsou polovzpřímené, na ventrální straně zelené s červenými pruhy, na dorsální straně červené, pupeny jsou silně pigmentované antokyany. Apikální listy jsou žlutavě zelené, středně silně pavučinovitě ochmýřené, první bazální list je zelený s bronzovými skvrnami, na rubu středně silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké, okrouhlé až klínovité, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, líc listu je drsně puchýřnatý, rub na ploše slabě až středně silně plstnatý, na žilnatině silně až velmi silně štětinkatý, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a rovné strany, řapíkový výkroj je otevřený, méně často úzce otevřený, lyrovitý či ve tvaru V, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Hrozny jsou středně velké (11 cm), středně až velmi kompaktní, válcovité až kuželovité s 1-6 křidélky, bobule malé, okrouhlé (14,7 x 14,5 mm), modročerné barvy, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální, poněkud svíravé chuti, obsahující semena. Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Růst je středně bujný, ale na bujně rostoucích podnožích je růst též bujný, takové podnože vyžaduje na chudých půdách. Odrůda raší středně pozdně, zaměká pozdně, dozrává pozdně, na přelomu září až října, sklízí se až do poloviny října. Dobře vzdoruje mrazu, poskytuje vysoké a pravidelné výnosy (mladé keře mají sklon k přetížení), dobře snáší vápenaté podloží, netrpí sprcháváním. Řez se provádí na maximálně 8-10 oček. Je velmi odolná vůči hnilobě při relativně vysokých hodnotách kyselin, listy poměrně dobře odolávají peronospoře i oidiu. Nejlepších výsledků dosahuje ve slunečných, teplých polohách, na kamenité, ale hluboké půdě, špatně prospívá v půdách suchých, ale obecně platí, že plodí i v okrajových vinařských polohách, kvalita hroznů však tomu odpovídá. Odrůdová vína dobře vyzrávají v dřevěných či dubových sudech, vyznačovala se tmavě červenou barvou, jemnou aromatikou a svěží, ze špatných poloh až vysokou aciditou.
Literatura a internetové zdroje: 35, 163, 166, 170, 171, 176, 181, 199, 202, A)Le Gouais, un cépage clé du patrimoine viticole Européen. Boursiquot, J.-M. et al. Bulletin de l'OIV 2004, vol. 77, no875-76, pp. 5-19 [15 page(s) (article)] (24 ref.) [online, 2017-09-01]. Dostupné z: www.oiv.int/oiv/files/Bull_OIV_2004_jan_fev.pdf, B)Historische Rebsorten. Schwarzblauer Affenthaler [online, 2017-09-03]. Dostupné z: http://www.historische-rebsorten.de/historische-rebsorten/rotweinsorten/blauer-affenthaler/, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2017-09-04]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Adreuli shavi

10. prosince 2017 v 10:14 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: ადრეული შავი (Gruzie), Адреули шави (Rusko, Ukrajina), Adreouli Chavi, Adreuli, Adreuli Savi, Adreuly Shavy, Adriani, Andreuli Vardisperi, Andriani, Skorospelyi
Původ a rozšíření: Adreuli shavi je autochtonní, pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd, pěstovaná nehojně, ale ne vzácně v Gruzii, v regionu Kartli. Název odrůdy by se z gruzínštiny dal přeložit jako "raná černá", což tak úplně neodpovídá fenologické charakteristice odrůdy, patrně jde o název celé skupiny odrůd, z Gruzie, z regionu Kartli, jsou totiž v katalogu VIVC uvedeny ještě moštové odrůdy Adreuli tsiteli, Adreuli tetri (F) a Adreuli vardispheri (H), jejich vzájemná příbuznost není v dostupné literatuře doložena, katalog VIVC dále uvádí stolní odrůdu s názvy Adreuli tkhesakhani. Jak gruzínské a ruskojazyčné zdroje, tak katalog odrůd VIVC samostatně uvádějí ještě odrůdu Andreuli shavi, ta je také v této práci popsána samostatně, obě odrůdy mají rozdílné ampelografické charakteristiky a také souborná práce "Gruzínská ampelografie je obě současně z regionu Kartli zmiňujeA. Odrůda s názvem Andreuli tetri je dnes uváděna v synonymice odrůdy Rkatsiteli163, otázkou je odrůda s názvem Andreuli vardisperi, u té lze vzhledem k synonymice uvažovat o identicitě s odrůdou Adreuli vardispheri (dále viz. tato odrůda). Genetické profily žádné z výše uvedených odrůd nejsou k dispozici.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Dospělé listy jsou velké, okrouhlé až mírně protáhlé do délky, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, na rubu jsou silně plstnaté, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý s ostrým dnem. Hrozny jsou středně velké až velké, válcovitě kuželovité až široce kuželovité, středně kompaktní až kompaktní, bobule středně velké, okrouhlé, tmavě modré až černé, se silnou a pevnou slupkou, s masitou a šťavnatou dužinou neutrální chuti o cukernatosti 18-19 % při aciditě 8,5-9,5 g/l. Dužina obsahuje semena. Odrůda dozrává v Kartli koncem září. Růst je středně bujný až bujný. Réví dobře vyzrává, výnosy poskytuje tato odrůda vysoké. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-19 až -22°C), odolnost vůči houbovým chorobám obecně je nízká, tato odrůda ale relativně dobře odolává botrytidě. Hrozny se používají k výrobě červených tichých vín spíše lokálního významu a také k výrobě hroznových šťáv.
Literatura a internetové zdroje: 100, 163, 176, 202, A)Georgian Ampelography. Ketskhoveli, N., Ramishvili, M., Tabidze, D. Tbilisi, 2012 [online, 2017-08-30]. Dostupné z: http://dspace.nplg.gov.ge/handle/1234/4976?locale=ka, *Виноградарство и виноделие. Виноград сорта Адреули шави [online, 2017-08-29]. Dostupné z: http://vino-vinograd.ru/vinograd-sorta-adreuli_shavi.html, *Azərbaycanın aborigen və introduksiya olunmuş üzüm sortları. T.M.Pənahov, V.S.Səlimov. Bakı, «MBM-R», 2008, 256 səh. [online, 2017-08-30]. Dostupné z: www.anl.az/el/p/pt_aa&ions.pdf.

Ada karasi

9. prosince 2017 v 11:19 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Adakarasi (Turecko), Adakarassy, Adasi, Avsa Adasi, Avsa Island, Balikesir, Erdek, Noir des Iles
Původ a rozšíření: Ada karasi je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná dnes v Turecku, v Marmarském regionu, v okolí měst Balikesir, Erdek, Çanakkale a na ostrovech Avşa a Marmara v Marmarském moři a také ve východní Thrákii. Roku 2010 byla v Turecku vysazena na ploše 92 hektarů163 (69 hektarů)200. Název odrůdy by se z turečtiny dal přeložit jako "černé (hrozny) z ostrova, nebo "ostrovní černé".
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou velmi silně plstnaté, internodia jsou na obou stranách červená. Apikální listy jsou žluté, bazální listy měďnatě žluté, na rubu středně silně plstnaté. Dospělé listy jsou menší až středně velké, žilnatina listu je silně pigmentovaná antokyany, zoubky na okraji listu mají obě strany rovné, řapíkový výkroj je otevřený, bez zoubku, rub listu je na ploše středně silně plstnatý a středně silně štětinkatý. Hrozny jsou středně velké, válcovitě kuželovité až kuželovité s křidélky, kompaktní, bobule malé až středně velké, mírně oválné až oválné, se silnou a pevnou, silně ojíněnou slupkou černomodré až černé barvy, s nezbarvenou dužinou, obsahující 2-3 velká, černá semena. Růst je středně bujný, výnosy jsou průměrné. Hrozny se v Marmarském regionu sklízejí od poloviny do konce září. Odrůdová vína mají temně červenou barvu, osobité, jemně kořenité aroma, průměrný obsah alkoholu, svěží aciditu a měkký odchod na patře, dobře vyzrávají.
Literatura ainternetové zdroje: 163, 166, 189, 200, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Türkiye Asma Genetik Kaynaklari Katoloğu. Boz, Y. et al. Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu, 2012 [online, 2017-08-28]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/bagcilik/Link/6/Turkiye-Asma-Genetik-Kaynaklari, *Okutan Ziraat. Adakarasi [online, 2017-08-28]. Dostupné z: http://www.okutanziraat.com/, *Brief ampelographic characterization of indigenous grapevine cultivars subjected to clonal selection in Turkey. Y. S. Agaoglu, H. Çelik, E. Gökçay. Vitis Journal grapevine research, Vol. 29, 1990 [online, 2017-08-27]. Dostupné z: https://ojs.openagrar.de/index.php/VITIS/article/view/5566.

Abrusco

9. prosince 2017 v 10:16 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Abrostalo, Abrostine (Toskánsko), Abrostine Nero, Abrostino (Toskánsko), Abrostolo, Abrostolo Forte, Abrusco Nero, Abrusco Nero di Toscana, Abrusio, Arostolo Dolce, Colore, Colorino, Lambrusco, Raverusto
Původ a rozšíření: Abrusco je autochtonní, starobylá, středně pozdní až pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, jejíž geografický původlze hledat v italském regionu Toskánsko, v okolí Florencie a Pisy. Poprvé odtud byla písemně zmíněna již v 16. století pod synonymními názvy Abrostino (k roku 2017 je v katalogu VIVC považována za identickou s odrůdou, pěstovanou v Toskánsku pod názvy Abrostine a Abrostino35, A, 163, některými ampelografy popisovanou samostatněB) a Colore, Giovan Vettorio Soderini v posmrtně vydané publikaci zmiňuje, že sloužila jako (polo)barvířkaA. Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1999 (cd. 347), dnes se pěstuje vzácně, roku 2010 byla vysazena na ploše pouhých 2 ha, není součástí žádné apelace DOC, tvoří pouze povolenou, i když minoritní součást vín IGT Alta Valle della Greve, Costa Toscana, Montecastelli, Toscana a Val di Magra197.
Název odrůdy Abrusco, stejně jako synonyma Abrostine a Lambrusco, jsou latinského původu a mají být odvozena z výrazu "labrusca" či "lambrusca", majícího význam "divoká réva"A, 197. O takové révě se zmiňují již spisovatelé antického Říma, rostla divoce samovolně a hojně, pnula se po keřích a stromech na okrajích lesa, pravděpodobně nejprve v oblasti podhůří Apenin (v Toskánsku byla například označována jako "Lambruschi")197. Během staletí tato réva postupně zdomácněla, byla selektována a kultivována, zbavila se své plané divokosti (a antickými spisovateli byla nazývána "Lambrusco vinifera").
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Ačkoli bývala odrůda Abrusco některými ampelografy ztotožňována s odrůdou Colorino del Valdarno (Breviglieri N., Casini E., 1964) a mají zčásti společnou synonymiku (to ostatně platí i pro odrůdy rodiny Lambrusco), katalog odrůd VIVC i národní katalog italských odrůd (Colorino) uvádějí tyto odrůdy doposud samostatněA, 163, 197. Druhý uvedený zdroj, stejně jako Italská databáze odrůd, ovšem zmiňují značnou variabilitu odrůdy Colorino (i možnost, že se jedná o komplex odrůd), přičemž Italská databáze odrůd výslovně uvádí, že odrůdy Abrusco (Abrostine) a Colorino mají velmi podobné vlastnosti a nejnovější studie ukázaly, že genetický profil odr. Abrusco je stejný, jako profil některých klonů odrůdy Colorino (Ducci a kol., 2012)46.
Charakteristika odrůdy a vína: Vrcholky letorostů jsou vlnatě plstnaté, zelenkavé s bronzovým nádechem, mladé listy jsou světle zelené, slabě plstnaté. Dospělé listy jsou velké, pětilaločnaté s hlubokými výkroji, zoubky na okraji listu mají úzkou bázi, řapíkový výkroj je otevřený (přičemž u miskovitě prohnutých listů se horní cípy listu mohou někdy překrývat), ve tvaru písmene U. Na podzim listy révy většinou kompletně zčervenají. Hrozny jsou středně velké až velké, kuželovité až pyramidální s 1-2 křidélky, kompaktní až volnější, bobule malé až středně velké, okrouhlé, tmavomodré až tmavě modročerné, se silnou slupkou, s nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Pro zajímavost lze uvést, že ampelograf Ian D'Agata rozlišuje odrůdy Abrusco a Abrostine velikostí hroznů (malé až středně velké-středně velké až větší) a bobulí (malé až středně velké-velmi malé až malé)B. Růst je bujný, odrůda dozrává 30 dnů po Chasselas. Může být používána jako barvířka, i když je dužnina bobulí takřka bez červených barviv, slupka obsahuje velké množství antokyanů. Dává tmavá vína pozoruhodné barevnosti, aromatická, ovocitá s kořenitými, pepřnatými tóny, plná, s mohutnou taninovou strukturou, dříve často užívaná do různých cuvée pro povýšení barvy, často s odrůdou Sangiovese.
Literatura a internetové zdroje: 35, 49, 50, 163, 176, 197, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2.

Abouriou

8. prosince 2017 v 11:45 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Абуриу, План Абуриу, Прекос Ноже, Гаме дю Рон (Rusko, Ukrajina), Aboriou (Španělsko), Abouriou (Francie, cd. 354), Beaujolais, Early Burgunder, E. Burgundy (Kanada, Itálie, USA), Gamay Argenté, G. Beaujolais (Lot), G. du Rhône, G. St. Laurent, Loubéjac (Dordogne), Malbec Argenté, Négret de la Canourgue, Noir Hâtif (Dordogne), Pinotou, Plant Abouriou, P. Précoce, P. Noir, Précoce Naugé, P. Noir, P. Noir en Dordogne, Pressac de Bourgogne (Libournais)
Původ a rozšíření: Abouriou je autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející patrně z jihozápadní Francie, z regionu Sud-Ouest (dép. Lot-et-Garonne, oblast Villeréal)30. Byla zde poměrně hojně pěstována až do révokazové kalamity v polovině 19. století, poté z vinic téměř vymizela, zachránil ji farmář, který objevil opuštěné výsadby révy pod zříceninou hradu u obce Villeréal. Soukromý šlechtitel Numa Naugé (Casseneuil, dép. Lot-et-Garonne) dále selektoval tuto odrůdu a předal ji francouzským vinařským orgánům v roce 1882 k dalšímu využití a propagaci (viz. též. synonymum Précoce Naugé. Název Abouriou je francouzskou verzí okcitánského výrazu "aboriu", v překladu "raná, časná" a upomíná na rané zrání odrůdy. Odrůda byla v roce 2011 pěstována ve Francii ve dvou registrovaných klonech na ploše 314 ha s klesající tendencí30. Slouží k výrobě cuvée červených vín apelací AOC Brulhois, Côtes du Marmandais a Vins d'Estaing a dále mnoha Vin de Pays regionu Sud-Ouest (dép. Tarn, Garonne a Lot et Garonne) a také údolí Loiry. Pěstuje se též v Austrálii a Kalifornii (místy pod názvem Early Burgundy, roku 2005 na 55 ha, například v apelaci Russian River AVA).
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Výsledky analýzy DNA poukázaly na potenciální vztah rodič-potomek mezi odrůdami Abouriou a Magdeleine Noire des Charentes, ačkoli zatím není jasné, která odrůda je rodičem a která potomkem163, 199. Vzhledem k tomu, že odrůda Magdeleine Noire des Charentes je mateřskou odrůdou známých odrůd Malbec (Cot) a MerlotB, vyplývá z toho, že odrůda Abouriou je příbuzná též těmto odrůdámA. Ve Francii v minulosti lokálně používaná synonyma odrůdy Abouriou (Beaujolais, Gamay Beaujolais) by mohla svádět k mylné domněnce, že je identická s odrůdou Gamay noir, tyto odrůdy však nejsou blíže příbuzné. Analýzou DNA bylo zjištěno, že v Kalifornii je místy pod názvem Early Burgunder pěstována odrůda, dříve považovaná za odrůdu Abouriou a později identifikovaná jako Modrý PortugalA, 120. V minulosti bývala odrůda Abouriou zaměňována také s francouzskou odrůdou Négret de la Canourgue, se kterou sdílí některá synonyma28. Křížením odrůd Merlot x Abouriou (Tinta da Madeira) vznikla ve Francii moštová odrůda Ederena, křížením odrůd Abouriou x Molar (Tinta da Madeira) zase odrůda Egiodola (1952, resp. 1954, P.M. Durquéty, INRA Montpellier). Křížením odrůd Castets x Abouriou byly na Slovensku roku 1976 vyšlechtěny moštové odrůdy Hron, Nitra, Rimava a Váh.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou silně plstnaté, na okrajích pigmentované antokyany. Mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami. Dospělé listy jsou středně velké až velké, okrouhlé až mírně protáhlé do délky, pětilaločnaté s poměrně hlubokými bočními výkroji, řapíkový výkroj je otevřený, klenutý až lyrovitý, zoubky na okraji listu jsou středně výrazné, s rovnými stranami, líc listu je puchýřnatý a vrásčitý, rub slabě plstnatý a štětinkatý, žilnatina je bez antokyanové pigmentace. Hrozny jsou středně velké, válcovitě kuželovité s křidélky, kompaktní, stopky silně lignifikované, bobule středně velké, nestejné velikosti, okrouhlé až mírně oválné, se silnou a pevnou, silně ojíněnou slupkou černomodré barvy, s velmi šťavnatou dužinou neutrální, nakyslé chuti, obsahující semena. Růst je středně bujný až bujnější s plovzpřímenými letorosty, réví dobře vyzrává, bazální očka jsou plodná, takže odrůda dobře snáší krátký řez, ale může být využit i řez dlouhý. Odrůda raší raně, jeden den po Chasselas, dozrává raně, týden po Chasselas, současně s odrůdou Gamay noir, od poloviny do konce srpna, poskytuje průměrné až vysoké výnosy. Je poměrně odolná vůči houbovým chorobám a zimnímu mrazu, je proto vhodná i pro okrajové vinařské polohy, ohrožována bývá podními jarními mrazy. Hrozny poskytují temně rudá vína s ovocnými tóny jahod, malin a rybízu, s vyššími, někdy trochu stahujícími taniny, ale bohužel občas s nízkou aciditou.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 35, 100, 120, 163, 168, 170, 171, 176, 181, 189, 199, 200, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Parentage of Merlot and related winegrape cultivars of southwestern France: discovery of the missing link (summary). Boursiquot, J-M. et al. Australian Journal of Grape and Wine Research 15:144-155. 2009 [online, 2017-08-23]. Dostupné z:
http://wineserver.ucdavis.edu/pdf/attachment/216 parentage of Merlot.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-08-23]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Abbuoto

8. prosince 2017 v 11:41 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - A
Synonyma: Abbouoto, Abbuoto (Francie, cd. 2363), Aboto, Caecubum (latinský název), Cecubo (Itálie)
Původ a rozšíření: Abbuoto je autochtonní, středně pozdní moštová a lokálně také stolní odrůda původu Vitis vinifera z italského regionu Lazio (Latium), z provincií Latina a Frosinone, kde se dnes pěstuje hlavně v okolí obcí Fiuggi, Fondi, Formia, Monte San Biagio a Terracina. Na malých plochách ji najdeme také v Kampánii, v okolí obce Sessa Aurunca. Odrůda je zapsána v národním katalogu italských odrůd (od r. 1970, cd. 001), roku 2010 byla v Itálii pěstována na ploše 37 hektarů197. Netvoří součást žádné apelace DOC, pouze povolenou součást vín kategorie IGT Civitella d'Agliano, Colli Cimini, Frusinate a Lazio197. Dle výsledků analýzy DNA z roku 2010 je tato odrůda křížencem odrůd Piedirosso x CasavecchiaA, tento údaj uvádí roku 2017 také katalog odrůd VIVC163. Dle některých zdrojů je ovšem tento údaj v rozporu se skutečností, že samotná odrůda Casavecchia má dle výsledků jiné analýzy DNA v rodokmenu právě odrůdu Cecubo (Abbuoto), má totiž být (to ovšem katalog VIVC roku 2017 neuvádí) křížencem odrůd Malvasia bianca di Candia x CecuboB. Vysvětlením by mohlo být, že autoři této (v pořadí druhé uvedené) analýzy DNA za odrůdu s názvem Cecubo považovali jinou modrou odrůdu (Tintoria, Tintiglia)C. Někteří ampelografové se domnívají, že je odrůda San Giuseppe nero (S. Giuseppe nero dle VIVC), nehojně pěstovaná v regionu Lazio, příbuzná odrůdě Abbuoto, případně že je jejím klonemB, nicméně analýza DNA této odrůdy nebyla doposud (stav k roku 2017) provedena163.
Historie odrůdy: Dlouho se soudilo, že odrůdové víno pod názvem Cècubo opěvoval již básník Horacius (65-8 př.Kr.), který jej popisoval jako víno, sloužící k těm nejdůležitějším oslavám. Toto víno bylo natolik proslulé, že oblast, kde byla odrůda pěstována (jižní část regionu Lazio a severní Kampánie), byla označována jako krajina Caecuba. Přes tehdejší značnou popularitu a uznání ovšem odrůda (a víno) Cècubo (latinsky Caecubum) pozvolna zmizela z vinařské historie, zdá se, jak uvádí Plinius starší (23-79), že vinice s touto odrůdou začaly být zanedbávány již v době, kdy šílený císař Nero pod záminkou stavby lodního kanálu nechal v kraji provádět rozsáhlé terénní práce, když ve skutečnosti měl hledat poklad bájného krále jménem Dido120. Dnes již není možné bez větších či menších pochyb identifikovat tehdejší odrůdu Cècubo (Caecubum) s dnešní odrůdou Abbuoto a někteří ampelografové tuto možnost dokonce považují za velmi nepravděpodobnou když tvrdí, že původní Cècubo (Caecubum) bylo bílé víno, které svou mahagonovou barvu získávalo až delším zránímB. Z moderních ampelografů zmiňuje odrůdu Abbuoto jako první roku 1887 H. Goethe, dále ampelografové P. Viala a V. Vermorel (1905-1910)163.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou vlnatě plstnaté, bělavě zelené, apikální listy (1-3) se žlábkem uprostřed, plstnaté, žlutozelené nebo bronzové, třílaločnaté, bazální ploché, téměř lysé, zelené s bronzovým nádechem, osa je lysá, zelená s bronzovým nádechem, vzpřímená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, žlutozelené. apikální listy mají mírný žlábek, jsou plstnaté, zelenobronzové, bazální ploché, téměř lysé, zelenobronzové, osa je lysá, zelená s bronzovým nádechem, ohnutá. Letorosty jsou mírně zploštělé, lysé, zelené s hnědočervenými odstíny a pruhy, úponky révy jsou bi- až trifidní, zelené s bronzovými tóny u báze. Květenství je velké, válcově kuželovité, s hnědavě zelenou stopkou, první je na 4-5 nodiu, feminely nejsou plodné. Dospělé listy jsou středně velké až větší, pentagonální, zvlněné s podehnutými okraji, pětilaločnaté (horní výkroje jsou hluboké až středně hluboké, uzavřené s eliptickým průsvitem až úzce otevřené, dolní středně hluboké až mělčí, úzce otevřené, oválné), okraj listu je ostře zoubkovaný, zoubky jsou středně výrazné, nepravidelné velikosti, s rovnými a konvexními okraji, líc listu je puchýřnatý, lysý, zelený, rub je lysý, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru písmene U. Žilnatina listu je na rubu zelená s růžovým nádechem u báze, lysá. Řapík je středně dlouhý až dlouhý, silný, lysý, na průřezu okrouhlý s málo výrazným kanálkem. Na podzim je listí nažloutlé, trochu kropenaté s červenohnědými skvrnkami, zvláště na okraji. Hrozny jsou středně velké až větší, válcovitě kuželovité, někdy s jedním či dvěma křidélky, středně kompaktní, stopka středně dlouhá a silná, částečně lignifikovaná, bobule jsou od stopečky snadno oddělitelné, středně velké až velké, okrouhlé, tmavomodré až černofialové, se silnou, silně ojíněnou slupkou. Hilum je středně výrazné. Dužina je měkká, nezbarvená až slabě tónovaná, neutrální chuti, obsahuje semena. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, středně silné, zelenožluté s růžovým nádechem. Semena jsou 1-3 v bobuli, větší, s dlouhým zobáčkem. Jednoleté réví je dlouhé, eliptického průřezu, hladké, kaštanově až lískooříškově hnědé, často tmavě žíhané, internodia jsou střední délky, nodia jsou průměrně výrazná, stejné barvy nebo mírně nafialovělá, pupeny jsou malé, kuželovité. Odrůda raší raněji, kvete, zaměká a dozrává středně pozdně (sklízí se v průměru 22 dnů po Chasselas, obvykle v první dekádě října). Obecně je poměrně odolná proti oidiu, o něco méně proti peronospoře, citlivá je na pozdní jarní mrazy. Dobře snáší krátký řez, poskytuje nižší až průměrné, někdy nestabilní výnosy. Nejlépe vyhovuje podnož Couderc 3309. Odrůdové víno má intenzívní rubínovou barvu (která má ale dle některých zdrojů tendenci zráním poměrně rychle blednout)B a jemnou ovocitou a květinovou vůni, velmi dobře vyzrává. Slouží dnes takřka výlučně jako složka cuvée červených vín, kterým přispívá ke zvýšení obsahu alkoholu, barviv a poskytuje tělo.
Literatura a internetové zdroje: 26, 50, 120, 163, 166, 176, 189, 197, 199, 200, 202, A)The SSR-based molecular profile of 1005 grapevine (Vitis vinifera L.) accessions uncovers new synonymy and parentages, and reveals a large admixture amongst varieties of different geographic origin. Cipriani, G. et al. Theoretical and Applied Genetics, 121(8) 1569-1585 (2010) [online, 2017-08-21]. Dostup. z: http://link.springer.com/content/pdf/10.1007/s00122-010-1411-9.pdf, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2.

Župljanka

7. prosince 2017 v 14:28 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - Z
Synonyma: Жупљанка (Srbsko), Жуплянка (Rusko, Ukrajina), Garganja (mylně), Jouplanka, Rebula (mylně, Slovinsko), Ribolla Gialla (mylně), Zhupljanka, Zouplanca, Zouplanka, Zsupljanka (Maďarsko), Zsuplyanka, Zupljanka (VIVC)
Původ a rozšíření: Župljanka je moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Prokupac x Pinot noir, vyšlechtěný v dobách bývalé republiky Jugoslávie a registrovaný roku 1970 (soukromý šlechtitel Dr. Dragoslav Milisavljevic, Srbsko)A, 163. Odrůda je pěstována v Srbsku, na svazích pohoří Fruška Gora, v jihozápadní části Vojvodiny, v historickém regionu Srem, roku 2010 zde byla vysazena na ploše čtyř hektarů200, okrajově je pěstována též v Bosně a Hercegovině, registrována je také v Chorvatsku, kde patří k připuštěným, nikoli doporučeným odrůdám.
Možné záměny: Pozor na možnou záměnu, název Zupljanka je též jedním ze synonym odrůdy Chasselas blanc, tyto dvě odrůdy ale nejsou identické ani blíže příbuzné. Některá další synonyma odrůdy Župljanka, uváděná v katalogu VIVC, by mohla svádět k domněnce, že je tato odrůda identická či příbuzná se skupinou odrůd, majících v synonymice názvy Rebula či Ribola gialla (například Ribolla gialla, Vitouska Garganija, Vitovska a.j.), napovídala by tomu i databáze zdrojů, uváděná u této odrůdy ještě roku 2017A, B, C. Ve skutečnosti s těmito odrůdami nijak nesouvisí a též uvedená synonyma jsou pro tuto odrůdu přinejmenším sporná.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Růst je velmi bujný. Dospělé listy jsou velké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, tmavě zelené. Jednoleté réví je tmavě hnědofialové. Hrozny jsou střední velikosti, středně kompaktní, s dlouhou, málo lignifikovanou stopkou, bobule jsou středně velké, mírně oválné, bělavě zelené s hnědými tečkami, s pevnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda dává vysoké a pravidelné výnosy. Dozrává pozdně, současně s Ryzlinkem vlašským. Vyžaduje dlouhý řez. Dobře akumuluje cukr (více než 20 %), obsah kyselin je též vysoký (9-12g/l), odrůda je specifická vyšším obsahem kyseliny jablečné, než vinnéA. Mrazu odolává průměrně, plísni šedé dobře, velmi citlivá je vůči peronospoře a padlí. Perspektivní odrůda poskytuje kvalitní, svěží, plné víno s čistým, příjemným buketem.
Literatura a internetové zdroje: 163, 176, 200, 202, A)Župljanka. Departman za voćarstvo, vinogradarstvo, hortikulturu i pejzažnu arhitekturu. Univerzitet u Novomi Sadu [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://www.hortikultura.edu.rs/sorta-zupljanka.php, B)Microsatellite genotyping of old Slovenian grapevine varieties (Vitis vinifera L.) of the Primorje (coastal) winegrowing region. Štajner, N. et al. Vitis 47 (4), 201-204 (2008) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2009%201087.pdf, C)Evaluation of genetic diversity: Which of the varieties can be named 'Rebula' (Vitis viniferaL.)? Rusjan, D. et al. Viti 49 (4), 189-192 (2010) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 10 3181.pdf, D)Genotypic and phenotypic discrimination of grapevine (*Vitis vinifera* L.) varieties of the 'Vitovska' and 'Garganja' denominations. Rusjan, D. et al. European Journal of Horticultural Science 77 (2) 84-94 (2012) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://www.pubhort.org/ejhs/2012/file_3131836.pdf, *60 Years of Plant Breeding Results of the Work on Creating New Grape Vine Varieties And Clones. Mr Dragoslav Ivanišević [online, 2017-03-14]. Dostupné z: https://www.bordeaux.inra.fr/cherry/docs/dossiers/Activities/Meetings/2014 09 15-17 WG1 Meeting_Novi Sad/Presentations/Ivanisevic_Grape breeding_Novi-Sad2014.pdf, *Identity and genetic relatedness of Bosnia and Herzegovina grapevine germplasm. Tomic. L. et al. Scient. Hortic. (143) 122-126 (2012) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/257147795_Identity_and_genetic_relatedness_of_Bosnia_and_Herzegovina_grapevine_germplasm, *Identification and classification of grapevine cultivars (Vitis vinifera L.) from the Balkan subgroup by phyllometric descriptors. Beleski, K., Nedelkovski, D. Vitis 54 (Special Issue), 43-44 (2015) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/view/5010.

Žlahtina

7. prosince 2017 v 14:16 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - Z
Synonyma: Жлахтына (Rusko, Ukrajina), Belina, Plemenka (mylně), Vrbnicka Zlahtina, Vrbnička Žlahtina, Zlahtina (Francie, cd. 1848, VIVC), Zlahtina Bijela, Zlahtnina (mylně), Zlajtina, Zlaktina
Původ a rozšíření: Žlahtina je autochtonní, pozdní moštová a vyjímečně i stolní odrůda révy původu Vitis vinifera, pěstovaná pouze na jihu Dalmácie, v Kvarnerském zálivu, v regionu Hrvatsko Primorje, především v okolí obce Vrbnik na severu chorvatského ostrova Krk a u městeček Novi Vinodolski a Crikvenica na dalmatském pobřeží6, B. Na malých plochách ji najdeme také na Irijském poloostrově, v Chorvatsku byla roku 2013 vysazena na celkové ploše 152 haB. Doporučená je k pěstování v regionech Hrvatsko Primorje a Istria.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Pod názvem Žlahtnina s různými adjektivy jsou ve Slovinsku pěstovány odrůdy skupiny Chasselas. Někteří chorvatští ampelografové řadili proto odrůdu Žlahtina do skupiny odrůd Chasselas, argumentem byl někdy i název odrůdy, který je odvozený z chorvatského výrazu "žlahtno", v překladu "ušlechtilý", "vznešený", podobně je chortvatský název skupiny Chasselas (Plemenka) odvozený z výrazu "plemenito", což je v překladu totéž6. Analýza DNA, provedená roku 1999, definitivně stanovila, že skupina odrůd Chasselas má jiný genetický profil, než odrůda ŽlahtinaA, 120.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, lysé, zelené se slabě antokyany pigmentovanými, růžovými okraji. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy. Apikální listy jsou takřka lysé, tří až pětilaločnaté, na líci lesklé, zelené, někdy s bronzovým nádechem, první bazální list je zelenobronzový, na rubu lysý. Dospělé listy jsou středně velké až větší, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji bez zoubků (horní jsou otevřené až překryté, dolní otevřené), pentagonální až klínovité, ploché, řapíkový výkroj je široce otevřený, ve tvaru U či klenutý, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, líc listu je hladký, tmavě zelený, rub světle zelený, na ploše lysý, na žilnatině někdy řídce štětinkatý. Žilnatina je bez pigmentace antokyany. Zoubky mají obě strany konkávní. Hrozny jsou středně velké až velké, nestejné velikosti (95-570 g, obvykle 260-320 g), válcovitě kuželovité až pyramidální, jednoduché, někdy s raménkem či 1-2 křidélky, kompaktní až středně kompaktní, stopka je kratší až středně dlouhá, lignifikovaná, bobulí je obvykle cca 100 v hroznu, jsou uniformní, okrouhlé, středně velké až velké, bělavě zelené až žlutavé barvy se sklonem jantarově hnědnout až rezavět na osluněných líčkách, s pevnou, hnědě tečkovanou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou, pevnější dužinou příjemné, neutrální chuti. Cukernatost moštu je průměrná, 18-20 % při aciditě 6-8 g/l, ale při redukci výnosů ji lze zvýšit. Jednoleté réví je hnědé, silné, internodia jsou dlouhá. Odrůda raší středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, 30 dní po Chasselas. Je citlivější na pozdní jarní mrazy, citlivá je též vůči botrytidě, průměrně odolává peronospoře a oidiu. Růst je bujný až velmi bujný, letorosty poléhavé, počet hroznů na výhon je 0,9-1,2, plodnost bazálních pupenů velmi nízká. Při pěstování bývá používán dlouhý řez, vyhovuje pěstování na pergolách ve vyvýšených a slunných polohách. Výnosy bývají vysoké, pouze v některých letech pro velmi bujný růst a nedostatečné zelené práce na vinici mohou být kolísavé. Odrůdová vína jsou slámově žlutá až zlatavá, průměrného obsahu alkoholu, odrůdově aromatická, jsou známa svým minerálním charakterem a svěžestí, ovocitostí a harmonickou chutí. Určená jsou k pití především jako mladá, nejlepší vlastnosti vykazují v prvním a druhém roce po lahvování. V aroma se objevují citróny, citrusové plody, jablka a hrušky. V některých případech slouží též jako základ k výrobě šumivých vín.
Literatura a internetové zdroje: 6, 100, 120, 163, 176, 199, 202, A)Genetic characterization of Croatian grapevine cultivars and detection of synonymous cultivars in neighbouring regions. Maletic, E. et al. Vitis 38 (2), 79-83 (1999) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e041655.pdf, B)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2017-03-14]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, *Microsatellite genotyping of old Slovenian grapevine varieties (Vitis vinifera L.) of the Primorje (coastal) winegrowing region. Štajner, N. Korošec-Koruza, Z., Rusjan, D. Javornik, B. Vitis 47 (4), 201-204 (2008) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2009%201087.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Viniopedia. Žlahtina [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://vinopedia.hr/wiki/index.php?title=%C5%BElahtina, *Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Spec. Iss.), 93-98 (2015) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different Europ. regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoret. and Appl. Genet. 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-03-14]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000.

Žilavka

7. prosince 2017 v 11:30 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - Z
Synonyma: Жилавка, Жилавка мостарска, Биела жилавка (Rusko, Ukrajina), Mostarska, Mostarska Zilavka, Zhelavka (Bulharsko), Z. Biella, Zilava Hercegovacka, Zilavka (Francie, cd. 1637, VIVC), Zilavka Bianca, Z. Blanche, Z. Weisse, Z. White, Žilavka Bijela, Žilavka Hercegovačka, Žilavka Mostarska, Žilavka Mostarska Bijela, Žilavka Zelenka, Žilavka Žuťka
Původ a rozšíření: Žilavka je starobylá, sředně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, jejíž geografický původ nelze s jistotou odhalit, nicméně soudí se, že pochází z území Bosny a Hercegoviny, z okolí MostaruA, B, C, D. Je pěstována v Bosně a Hercegovině (jižně od Mostaru, v okolí obcí Čitluk, Međugorje, Ljubuški, Čapljina, Trebinje), na menších plochách též v Srbsku, Chorvatsku (Dalmatinska zagora, roku 2013 na ploše 9,67 ha)D, Slovinsku, Černé Hoře a Makedonii. Poprvé ji zmiňuje již bosenský král Tvrtko I. Kotromanić (1338-1391) v zakládací listině města Čitluk (1353)A. Odrůda je charakteristická vysokou morfologickou rozmanitostí, ampelografická studie, spojená s analýzou DNA prokázala, že je i geneticky heterogenní a že v rámci této odrůdy existují (minimálně) čtyři odlišnné genotypy, které vznikly patrně mutací původní odrůdy a následnou klonální selekcí během staletí jejího pěstováníA. Plochu, osazenou touto odrůdou ve všech výše uvedených státech, lze pouze odhadovat, činí cca 2.000 ha. Název odrůdy je snad odvozen z výrazu "žila/жила", v překladu "žíla" a vztahuje se k faktu, že při úplném dozrání bobulí prosvítá žilnatina skrze silnou, ale zčásti průhlednou slupkuC. Odrůda Žilavka je blíže příbuzná odrůdě Glera (Teran bijeli)A, E, není identická s odrůdou Furmint, i když je název Žilavka uveden v synonymice této odrůdy163 a i když je jí patrně též blíže příbuzná199. Analýza DNA z roku 2015 svědčí o tom, že odrůda Žilavka by mohla být křížencem starobylé rumunské odrůdy (s gynoidním typem květenství) Alba imputotato a odrůdy Mostosa (Dobrogostina, Stara Žilavka)E.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, ploché, slabě až středně silně plstnaté až arachnoidální, jasně žlutozelené, někdy pigmentované antokyany. Internodia jsou na ventrální straně zelená až tmavě zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy. První bazální list je žlutozelený, na rubu silně plstnatý. Dospělé listy jsou kožovité, zkroucené, středně velké až větší, okrouhlé až pentagonální, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji bez zoubku, líc listu je tmavě zelený, hladký až slabě vrásčitý a slabě puchýřnatý, rub je na ploše slabě arachnoidální až takřka lysý, na žilnatině lysý, řapíkový výkroj je uzavřený se značně překrytými cípy s malým průsvitem či úzce otevřený, s ostrým dnem, vzácněji je také otevřený, ve tvaru U či UV, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Řapík je středně dlouhý, slabě plstnatý, zelenočervený. Plodnost bazálních pupenů je velmi vysoká. Hrozny jsou středně velké, méně často velké (150-200 g), válcovitě kuželovité až kuželovité, obvykle bez křidélek či s 1-2 křidélky, kompaktní až středně kompaktní, stopky silné a pevné, krátké, bobule středně velké, vzácně velké, okrouhlé až mírně oválné, zelenožluté, se silnou a pevnou slupkou svíravé chuti, se šťavnatou, nezbarvenou, pevnější dužinou neutrální chuti o cukernatosti 20-24 % při aciditě 6-8 g/l. Dužina obsahuje semena. Odrůda dozrává na přelomu září a října. Růst je středně bujný až bujnější, letorosty polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou průměrné až vyšší a pravidelné. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-19 až -22°C), vůči botrytidě nadprůměrná, vůči ostatním houbovým chorobám a révokazu nízká. Odrůda dobře prospívá na chudých, kamenitých a také na krasových půdách v teplejších polohách, kde poskytuje velmi kvalitní hrozny. Afinita k podnožím je dobrá. Hrozny se používají k výrobě kvalitních, svěžích, extraktivních, jemně aromatických bílých vín zelenkavě žluté barvy s průměrným až vysokým obsahem alkoholu, s aroma meruněk, kivi a lískových oříšků, ale též s muškátovými tóny. Často jsou vinifikována v dubových či barikových sudech, mají střední potenciál zrání. Místy vína slouží též k výrobě vinných destilátů. V Bosně a Hercegovině se mísí do cuvée nejčastěji s autochtonními odrůdami Krkošija a Bena.
Literatura a internetové zdroje: 26, 100, 163, 166, 176, 199, 202, A)Collection and genetic characterization of Vitis vinifera 'Žilavka' by microsatellites and AFLP markers. Tomić, L. et al. Acta agriculturae Slovenica, 99 - 2, september 2012 str. 143 - 150 [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://aas.bf.uni-lj.si/september2012/04tomic.pdf, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)Vinskacesta Cesta Hercegovine. Autochtonous Varieties. 2014 [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://www.vinskacesta.ba/en/vina/autohtone-sorte, D)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2017-03-13]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, E)Genetic clustering and parentage analysis of Western Balkan grapevines (Vitis vinifera L.). Štajner, N. et al. Vitis 54 (Special Issue), 67-72 (2015) [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/download/5113/4894, *Genetic characterization of Croatian grapevine cultivars and detection of synonymous cultivars in neighbouring regions. Maletic, E. et al. Vitis 38 (2), 79-83 (1999) [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e041655.pdf, *Molecular characterization of old local grapevine varieties from South East European countries. Zulj Mihaljevic, M. et al. Vitis 52 (2), 69-76 (2013) [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 13 948.pdf, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Multiple origins of cultivated grapevine (Vitis vinifera L. ssp. sativa) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, *Tradicijske sorte i pasmine Dalmacije. Vinova loza. Ozimec, R. et al. UNDP, Hrvatska, 2015 [online, 2017-03-13]. Dostupné z: www.hr.undp.org, *Plant health and genetic resources on South East Europe. University of Mostar. Beljo, J. et al. (2009) [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, *Identity and genetic relatedness of Bosnia and Herzegovina grapevine germplasm. Tomic. L. et al. Scient. Hortic. (143) 122-126 (2012) [online, 2015-09-17]. Dost. z: https://www.researchgate.net/publication/257147795_Identity_and_genetic_relatedness_of_Bosnia_and_Herzegovina_grapevine_germplasm, *Dani berbe grožđa. Brotnjo, Brosura DBG 2007 [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://www.visitmycountry.net/bosnia_herzegovina/bh/images/stories/destinacije/fbih/citluk/BrosuraDBG2007.pdf, *Identification and classification of grapevine cultivars (Vitis vinifera L.) from the Balkan subgroup by phyllometric descriptors. Beleski, K., Nedelkovski, D. Vitis 54 (Special Issue), 43-44 (2015) [online, 2017-03-13]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/view/5010.

Zlatarica Vrgorska

7. prosince 2017 v 11:25 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - Z
Synonyma: Златарыца (Rusko, Ukrajina), Bila Loza, Bioka (Černá Hora), Drackinja, Dračkinja, Francavidda (Itálie-Apulie), Francavilla, Plavka, Podbel, Podbil (Bosna a Hercegovina), Zlatarica
Původ a rozšíření: Zlatarica Vrgorska je středně pozdní, pravděpodobně autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející z Chorvatska, patrně z regionu Dalmatinska zagora, kde je dnes nehojně pěstovaná především v okolí měst Vrgorac a Dubrovník. V Chorvatsku je tato odrůda někdy zaměňována s další lokální odrůdou, velmi vzácně pěstovanou pod názvem Zlatarica Blatska na ostrově Korčula, v okolí městečka Blato. Odrůda Zlatarica Vrgorska je geneticky identická nejen s italskou odrůdou FrancaviddaA, B, F, 163, pěstovanou v Apulii a popsanou v této práci samostatně, ale také s odrůdou, pěstovanou pod názvem Bioka v Černé Hoře, v okolí obcí Brceli, Crmnica a BarA a s odrůdou, pěstovanou pod názvem Podbil v Bosně a HercegoviněG. Studie chorvatských ampelografů z roku 2015 v případě odrůdy Zlatarica Blatska hovoří o osazené ploše 0,56 ha a v případě odrůdy Zlatarica Vrgorska o osazené ploše 20,03 ha vinic (stav k roku 2013)C, D, E. Název obou odrůd je odvozen od zlatavé barvy bobulí, kterou bobule získávají až po úplném dozrání, adjektivum "Vrgorska" se vztahuje k městečku Vrgorac ve Splitsko-Dalmatské župě, kde tato odrůda je i v dnešní době pěstovánaD. Odrůda Zlatarica Vrgorska je zapsána v národním katalogu chorvatských odrůd a je doporučená k pěstování v oblasti Dalmatinska Zagora, v chorvatsku patří k ohroženým odrůdámD, E.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, stejně jako apikální listy jsou charakteristicky žluté barvy, jsou silně vlnatě plstnaté, středně silně pigmentované antokyany. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy. První bazální list je žlutozelený s bronzovými skvrnami, na rubu silně plstnatý. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální s protáhlým centrálním lalokem, třílaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, vzácně se zoubkem, řapíkový výkroj je obvykle uzavřený s malým průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, čepel je plochá, středně silná, kožovitá, líc je tmavě zelený, téměř hladký, rub na ploše středně silně vlnatě plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý, žilnatina je bez pigmentace antokyany, zoubky mají obě strany konvexní. Hrozny jsou středně velké až větší, většinou pyramidální, obvykle kompaktní, někdy s velkým raménkem, stopka krátká až velmi krátká a silná, bobule středně velké, kulaté nebo mírně oválné, zelenožluté barvy, na osluněném líčku až zlatožluté barvy, se silnou slupkou, s velmi chutnou, nezbarvenou, pevnější a šťavnatou, sladkou dužinou, která obsahuje semena. Cukernatost moštu je vysoká (20 %), acidita je obvykle střední až vyšší (8,2 g/l). Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Růst této odrůdy je bujný, letorosty vzpřímené až polovzpřímené. Výnosy poskytuje dobré a stabilní, kvalita hroznů je velmi dobrá. Odrůda je průměrně náchylná peronospoře, citlivější vůči oidiu, i přes poměrně kompaktní hrozny není příliš citlivá na botrytidu. Hrozny jsou dnes zřídka vinifikovány samostatně, odrůdová vína však v minulosti bývala velmi ceněna.
Literatura a internetové zdroje: 6, 100, 163, 176, 200, 202, A)SSR molecular marker analysis of the grapevine germplasm of Montenegro. Maraš, V. et al. Journal Internat. des Sciences de la Vigne et du Vin 48 (2) 87-97 (2014) [online, 2017-03-12]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/266065734_SSR_molecular_markers_analysis_of_the_grapevine_germplasm_of_Montenegro, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2017-03-12]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, D)Tradicijske sorte i pasmine Dalmacije. Vinova loza. Ozimec, R. et al. UNDP, Hrvatska, 2015 [online, 2017-03-12]. Dostupné z: www.hr.undp.org, E)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2017-03-12]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, F)Genetic characterization of grape cultivars from Apulia (Southern Italy) and synonymies in other mediterranean regions. Schneider, A. et al. American Journal of Enology and Viticulture 65 (2) 244-249 (2014) [online, 2017-03-12]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/269979227_Genetic_Characterization_of_Grape_Cultivars_from_Apulia_(Southern_Italy)_and_Synonymies_in_Other_Mediterranean_Regions, G)Identity and genetic relatedness of Bosnia and Herzegovina grapevine germplasm. Tomic. L. et al. Scientia Horticulturae (143) 122-126 (2012) [online, 2017-03-12]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/257147795_Identity_and_genetic_relatedness_of_Bosnia_and_Herzegovina_grapevine_germplasm.

Zierfandler rot

6. prosince 2017 v 11:39 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - Z
Synonyma: Цирфандлер, Шпетрот, Цирфандли (Rusko, Ukrajina),Cilifai, Cilifan, Cilifant, Cirifai, C. Piros, Cirifan, Cirifant, Cirfandler, Cirfandli (Rakousko, Maďarsko), Gumpoldskirchener, G. Spätrot, G. Spaetroth, Gumpoldskirchner, Kesoei Piros, Kesön Piros, Keson Piros, Kirmizi Zierfahndler, Nemes Cirfandli (Maďarsko), Piros Cirfandli, Raifler, R. Rot, Reifler, Roter Raifler, R. Zierfandler, Roth Hensch, Rother Raifler, R. Zierfahndler, Rothhinschen, Rothreifler, Rubiner, Spaetrof, Spaetrot, Spätrot, Spätroter, Weisser Zierfandler, Zerjavina (Slovinsko, Chorvatsko), Z. Crvena, Zierfandler (Francie, cd. 1768), Z. Red, Z. Rosso, Z. Rot (Německo), Z. Rouge
Původ a rozšíření: Zierfandler rot je autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná především v rakouském Thermenregionu, převážně v okolí Gumpoldskirchenu, roku 2009 na ploše 85 ha89. Najdeme ji na malých plochách i v Maďarsku (pod názvem Cirfandli v okolí Pécse), ve Slovinsku (Zerjavina), na Slovensku a v Jihoafrické republice, roku 2010 měla být celkově vysazena na ploše 117 ha200. Původ odrůdy je nejistý, pochází patrně z Dolního Rakouska (méně často je uváděna italská Lombardie, okolí jezera Como)A, dnes je někdy uváděna jako spontánní kříženec odrůdy Veltlínské červené s neznámou odrůdou, vykazující znaky skupiny odrůd TramínA, 89, 100, 120 (ovšem katalog odrůd VIVC tento původ roku 2015 nepotvrzuje, lépe řečeno neuvádí)163.Odrůdu písemně zmíňují např. J.M. Sommers (1791), F.X. Trummer (1855), H.W. Dahlen (1882), H. Goethe (1873, 1887), A. von Regner (1876) a poté mnozí další163. Název odrůdy je patrně odvozen ze slov "zier" a "fand", přičemž první slovo může znamenat "okrasný", "ozdobný", "zdobný" ("zierlich" též "jemný", "půvabný", "něžný"), ale může být též jménem člověka, který odrůdu jako první nalezl či ji rozšířil, druhé slovo je tvarem slovesa "finden" ("nalézt", "objevit") a přeložit se dá jako "nalezený", "objevený". Synonymum "Spätrot", spojení slov "pozdní" a "červený" se vztahuje především k barvě bobulí, které svou červenou barvu získávají až dlouho po zaměkání.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Pokud budeme vycházet z katalogu VIVC a ze studií, v tomto katalogu uvedených, odrůda Zierfandler není geneticky identická s odr. Sylvánské zelené, Sylvánské modré, Sylvánské červené (Sylvaner grün, blau a rot), Beerheller či Hans, které mají název Zierfandler či nějakou jeho obdobu v synonymice. Není geneticky identická ani s odrůdou Zierfandler weiss, registrovanou v Maďarsku163, B, C, D. Není příbuzná odrůdě Primitivo, pěstované pod názvem Zinfandel v USA, je ovšem pravděpodobné, že synonymní název této odrůdy vychází z názvu odrůdy Zierfandler rot (viz. odr. Primitivo).
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou otevřené, průměrně až silně bíle vlnatě plstnaté, bez obrvení, středně silně pigmentované antokyany. Internodia a nodia jsou na obou stranách zelená s červenými pruhy, takřka lysá, pupeny jsou slabě pigmentované antokyany. Úponky révy jsou středně dlouhé. Mladé listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, středně silně pigmentované antokyany, na ploše silně, na žilnatině středně silně plstnaté, bez obrvení. Dospělé listy jsou velké, okrouhlé, pěti- až sedmilaločnaté, horní výkroje jsou mírně překryté s průsvitem, s oblým dnem, líc je světle zelený, mřížkovitě vrásčitý, průměrně puchýřnatý, u řapíku zvlněný, lysý, rub je na ploše silně a na žilnatině středně silně plstnatý, bez obrvení. Řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený s mírně překrytými cípy, s ostrým dnem. Řapík je krátký, kratší, než středová žíla listu, takřka lysý. Žilnatina listu je slabě až velmi slabě pigmentovaná antokyany. Zoubkování listu je výrazné, zoubky mají středně širokou bázi a konvexní strany. Podzimní barva listů je červenofialová. Květenství je dlouhé, první je na 3-4 nodiu, počet květenství na výhon je 1,1-2. Jednoleté réví je žlutavě hnědé, rýhované, eliptického průřezu, bez obrvení, lenticely chybí, internodia jsou krátká, tenčí. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené. Hrozny jsou středně velké až velké, válcovité s křidélky, kratší až středně dlouhé, kompaktní, stopka velmi krátká, silně lignifikovaná, bobule malé, nestejné velikosti a barvy, okrouhlé, zelenočervené, růžově červené až fialovočervené barvy, s tenkou, průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, měkkou a šťavnatou dužinou neutrální chuti. Počet bobulí v hroznu je průměrný. Hilum je zřetelné. Stopečky bobulí jsou krátké, obtížně oddělitelné. Semena jsou krátká. Odrůda raší raně, kvete pozdně až velmi pozdně, zaměká středně pozdně a dozrává pozdně až středně pozdně. Odolnost vůči chloróze je průměrná, vůči peronospoře a oidiu podprůměrná, vůči botrytidě nízká (toho se často využívá při výrobě botrytických výběrů), odrůda dobře snáší sucho a vyšší obsah vápníku v půdě. Cukernatost moštu i acidita jsou průměrné. Odrůda má vysoké požadavky na polohu, není náročná na půdy, je citlivá na zimní i pozdní jarní mrazy. Dává středně vysoké, nepravidelné výnosy.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou zlatožlutá, extraktivní, kořenitá, s vysokým obsahem alkoholu a živou kyselinkou, s výrazným, ovocitým aroma citrusových plodů, ananasu a maracuji. Dobře vyzrávají, často jsou vyráběna ve vyšších přívlastcích s vyšším zbytkovým cukrem. Výběry z hroznů a botrytické výběry mívají aroma medu, sherry, pistácií a mandlí. Vína tvoří vhodný doprovod k drůbeži, mořským rybám, dušenému masu a tvrdým sýrům. V okolí Gumpoldskirchenu skýtají hrozny v cuvée s odr. Rotgipfler (Červenošpičák), se kterou jsou někdy pěstovány přímo ve společných výsadbách, aromatická, plná a kvalitní vína s velkým potenciálem zrání, prodávaná pod názvem "Spätrot-Rotgipfler".
Literatura a internetové zdroje: 26, 72, 89, 100, 120, 163, 165, 168, 166, 170, 177, 181, 176, 188, 189, 199, 200, 202, A)Wein-plus Glossar [online, 2017-03-12]. Dostupné z: http://www.wein-plus.eu/de/Zierfandler_3.0.1467.html, B)Genotyping of grapevine and rootstock cultivars using microsatellite markers. Šefc, K. et al. Vitis 37 (1), 15-20 (1998) [online, 2017-03-12]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e040028.pdf, C)Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-03-12]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, D)Isoenzyme and microsatellite analysis of *Vitis vinifera* L. varieties from the Hungarian grape germplasm. Jahnke, G. et al. Scientia Horticulturae, The Netherlands 120 (2) 213-221 (2009) [online, 2017-03-12]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304423808004470, *Encyklopedie révy vinné. Pavloušek, P. Computer press, 2007. 320 stran. ISBN: 9788025117040.

Zeusz

6. prosince 2017 v 11:35 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - Z
Synonyma: B 10, Badacsony 10, Zeus
Původ a rozšíření: Zeusz je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Ezerjó x Bouvierz roku 1956 (Ferenc Király, Research Institute for Viticulture and Enology Kölyuktetö, Maďarsko, odrůda byla v Maďarsku registrována roku 1982). Odrůda je pěstovaná pouze v Maďarsku, roku 2010 na ploše 28 ha200, převážně v regionech Badacsony, Balaton a SomlóA. Název odrůdy je jménem nejvyššího boha řecké mytologie. Ze stejných rodičovských odrůd (a v případě druhé odrůdy patrně i ze stejného křížení) pocházejí i další dvě maďarské moštové odrůdy s názvy Zenit a Zengö.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Dospělé listy jsou středně velké, srdčité, ploché, poměrně silné, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý s ostrým dnem, žilnatina listu je u báze načervenalá, líc listu je travnatě zelený, lysý, hladký, rub listu je arachnoidální. Řapík je arachnoidální, červený, kulatého průřezu, středně dlouhý. Hrozny jsou středně velké, krátce válcovitě kuželovité s křidélky, kompaktní, bobule malé až středně velké, okrouhlé, bělavě zelené až žlutozelené, černohnědě tečkované, slabě až průměrně ojíněné, se středně silnou, pevnější slupkou, s měkkou, rozplývavou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Cukernatost moštu i acidita jsou vysoké. Pozdní odrůda dozrává od poloviny do konce října, poskytuje vysoké výnosy. Je náročnější na polohu i na půdy. Zimním mrazům odolává průměrně, citlivá je vůči botrytidě, dobře odolává suchu. Na zelené práce na vinici je náročná průměrně. Růst této odrůdy je středně bujný. Hrozny poskytují plnější, svěží vína poměrně výrazné acidity s ovocitým aroma, u přívlastkových vín až s aroma tropického ovoce. Vína jakostní jsou spíše průměrná, hrozny však často slouží k výrobě kvalitních vín vyšších přívlastků, která dobře vyzrávají.
Literatura a internetové zdroje: 163, 168, 176, 200, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Isoenzyme and microsatellite analysis of *Vitis vinifera* L. varieties from the Hungarian grape germplasm. Jahnke, G. et al. Scientia Horticulturae, The Netherlands 120 (2) 213-221 (2009) [online, 2017-03-11]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304423808004470, *Badacsonyi borvidék. Szőlőfajtáink [online, 2017-03-11]. Dostupné z: http://www.badacsonyiborvidek.hu/index.php/magunkrol/szolofajtaink.

Zéta (Oremus)

6. prosince 2017 v 11:30 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - Z
Synonyma: B 3, Badacsony 3, Oremus (Maďarsko), Zeta (VIVC)
Původ a rozšíření: Zéta je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, maďarský kříženec odrůd Bouvier x Furmint (1951, šlechtitel Ferenc Király, Research Institute for Viticulture and Enology Kölyuktetö, Eger, Maďarsko, odrůda byla v Maďarsku registrována roku 1990). Odrůda je pěstovaná v Tokajské oblasti (Tokaj-Hegyalja), v Maďarsku, roku 2010 na ploše 118 ha200, velmi vzácně ji najdeme i na vinicích například v Polsku77. Původně byla odrůda nazvána Oremus, přejmenována byla až roku 1999, důvodem změny názvu bylo rozlišení odrůdy od jména maďarského vinařství Oremus, vyrábějícího vína v tokajské oblasti77. Název odrůdy, Zéta, je šesté písmeno řecké abecedy, Zeta je též ženské jméno.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Dospělé listy jsou středně velké, takřka nečleněné až mělce tří- nebo pětilaločnaté, řapíkový výkroj je otevřený, klenutý. Hrozny jsou středně velké (140 g), kuželovité, kompaktní, bobule středně velké (16 mm, 2-4 g) s nezbarvenou dužinou jemně muškátové chuti, která obsahuje semena. Růst je středně bujný. Odrůda dozrává o 4-6 týdnů dříve, než otcovská odrůda Furmint, v Maďarsku ve druhé polovině září při SAT 2500-2600°C, lépe také odolává zimním mrazům (do -21°C). Akumuluje dobře cukry (průměrná cukernatost je 26°Brix při aciditě 9 g/l) a snadno bývá napadána botrytidou, což je pro odrůdy Tokajské oblasti nanejvýš žádoucí, citlivá je však také vůči peronospoře. Suchu odolává průměrně. Výnosy dává též průměrné. Může být pěstována i tam, kde jiné odrůdy tohoto typu nedozrají. Nejlepší výsledky dává na těžších, jílovitých půdách. Hrozny poskytují extraktivní vína vyšší acidity, s vyšším přirozeným zbytkovým cukrem, typově podobná vínům odrůdy Furmint, vhodná zejména k výrobě slámových vín a ušlechtilých, sladkých botrytických výběrů z Tokajské oblasti.
Literatura a internetové zdroje: 77, 163, 166, 200, *Isoenzyme and microsatellite analysis of *Vitis vinifera* L. varieties from the Hungarian grape germplasm. Jahnke, G. et al. Scientia Horticulturae, The Netherlands 120 (2) 213-221 (2009) [online, 2017-03-10]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304423808004470.

Zenit

6. prosince 2017 v 11:27 | Martin Šimek |  Moštové odrůdy - Z
Synonyma: B 7, Badacsony 7, Zenith (Rumunsko), Зенит, Бадачонь 7 (Rusko, Ukrajina)
Původ a rozšíření: Zenit je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Ezerjó x Bouvierz roku 1951 (Ferenc Király, Research Institute for Viticulture and Enology Kölyuktetö, Eger, Maďarsko, odrůda byla v Maďarsku registrována roku 1976). Odrůda je pěstovaná pouze v Maďarsku, roku 2010 na ploše 580 hektarů200, převážně v regionech Balaton, Etyek-Buda, Zala, Eger, MátraaljaA, Balatonfüred-Csopak a také v okolí Šoproně.
Název odrůdy je výrazem pro nadhlavník, tedy myšlený bod na obloze (opakem je "nadir"), ale může znamenat též vyvrcholení, vrchol (viz. "za zenitem" o víně ve smyslu "ustupující kvality", "zlomené"). Ze stejných rodičovských odrůd (nikoli ze stejného křížení) pocházejí i další dvě maďarské moštové odrůdy s názvy Zengö a Zeusz.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Dospělé listy jsou velké, tmavě zelené, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je většinou mírně překrytý s malým průsvitem. Hrozny jsou středně velké (100 g), kuželovité s křidélky či s jedním raménkem, středně kompaktní, bobule malé až středně velké (1,7 g), mírně oválné, zelenožluté až žluté barvy, s tenkou, černohnědě tečkovanou, pevnější slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou, měkkou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Cukernatost moštu bývá vysoká, acidita dostačující, hrozny bývají občas napadány botrytidou, čehož se potom využívá k výrobě botrytických přívlastků. Růst je bujný, výnosy jsou poměrně vysoké, 10-14 t/ha, odrůda dozrává v polovině až koncem září, vyšší přívlastky se sklízejí až začátkem října. Odrůda je průměrně náročná na polohy a půdu, preferuje hlubší, sopečné půdy, bohaté na minerály. Odolnost vůči mrazu je průměrná (-19 až -22°C), vůči houbovým chorobám mírně nadpodprůměrná, vůči suchu zvýšená. Hrozny slouží k výrobě kvalitních tichých bílých vín, která jsou svěží, s ovocitým a florálním buketem, s aroma jablek, limetek a citrusů, u vyšších přívlastků též liči a sušených meruněk, někdy též s minerálními až slanými tóny, často jsou vyráběná i ve vyšších přívlastkových kvalitách, s vyšším zbytkovým cukrem. Mají střední potenciál zrání.
Literatura a internetové zdroje: 64, 67, 100, 163, 166, 168, 176, 200, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Isoenzyme and microsatellite analysis of *Vitis vinifera* L. varieties from the Hungarian grape germplasm. Jahnke, G. et al. Scientia Horticulturae, The Netherlands 120 (2) 213-221 (2009) [online, 2017-03-10]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304423808004470.