Leden 2018

Calabrese (Nero d´Avola)

31. ledna 2018 v 11:30 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Alba de Calabria, Calabrese (Francie, cd. 1316), Calabrese Cappuciu Nero, C. d'Avola, C. de Calabria, C. di Noto, Calabrese di Vittoria, C. Dolce, C. Nero, C. Pittatello, C. Pizuto (provincie Ragusa), C. Pizzutello (provincie Ragusa), C. P. con la foglia Rotonda (provincie Ragusa), C. Pizzuto, Calabreser Weiss, Calabria, Calabriai Fekete, Calabrisi d´Avola, Calavrese d'Avola, Fekete Calabriai, Kalabriai Fekete, Nero d´Avola (Itálie, Sicílie), Niureddu Calavrisi, Raisin de Calabre Noir, Strugeri de Calabria, Uva de Calabria
Původ a rozšíření: Calabrese je starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera, typická odrůda Sicílie, kde je často pěstována pod synonymním názvem Nero d´Avola (černé z Avoly, což je město v provincii Syrakusy, z jehož okolí může odrůda pocházet, rozhodně zde byla od pradávna kultivována)60 a kde si také pro svou kvalitu vydobila přezdívku Sicilský princ. Na Sicíli je jednoznačně nejpěstovanější odrůdou, rozšířenou ve všech provinciích. Vše nasvědčuje tomu, že je autochtonní sicilskou odrůdou197. Nehojně je pěstována také v regionech Kalábrie, Toskánsko, Umbrie, Abruzzo, Lazio, Sardinie. Od roku 1970 je zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 046, r. 2018 sedm registrovaných klonů, ale též mnoho biotypů, z nichž některé mají i poměrně odlišnou ampelografickou charakteristiku, například i okrouhlé bobule)D, roku 2010 byla v Itálii vysazena na ploše 16.595 ha197. Tvoří součást vín kategorie DOCG Cerasuolo di Vittoria, DOC Alcamo, Bivongi, Contea di Sclafani (též Valledolmo-Contea di Sclafani), Contessa Entellina, Delia Nivolelli, Eloro, Erice, Mamertino di Milazzo (též Mamertino), Marsala, Menfi, Monreale, Noto, Riesi, Salaparuta, Sambuca di Sicilia, Santa Margherita di Belice, Sciacca, Sicilia, Siracusa, Terre di Cosenza, Vittoria a mnoha dalších vín kategorie IGT197. Mimo Itálii tuto odrůdu nehojně objevíme také v Bulharsku, ve Francii (pěstována je na Sardínii, ve Francii je jeden registrovaný klon) a na ostrově Malta, kde je registrovanou odrůdou, případně také v USA (Ukiah Valley, Sonoma County, Kalifornie), v Austrálii (Riverland, Adelaide Hills, Riverina), v Turecku a JAR.
Historické údaje: F. Cupani (1696) hovoří o odrůdě "Calavrisi", popisuje ovšem odrůdu s kulatými bobulemi, zatímco Calabrisi má bobule mírně oválné až vejčité (tento popis je nicméně často považován za první popis této odrůdy, která byla na Sicílii pěstována již dávno předtím)C. G. Geremia (1839) dedukuje dle názvu kalabrijský původ odrůdy, ale neexistují proto žádné skutečné důkazy. Dle jiných zdrojů přináší nejstarší důkaz o pěstování odrůdy na Sicílii až A. Mendola (1868), který ji zmiňuje z provincií Agrigento, Catania a Syrakusy46, 60.
Název odrůdy: Dříve se soudilo, že odrůda Calabrese se z Kalábrie, případně alespoň přes tento region, mohla na Sicílii dostat a jak již je uvedeno výše, od toho se odvozoval i název odrůdy. Koncem 20. století byla vytvořena další hypotéza, ta odvozuje název Calabrisi přes patrně původní Calavrisi, které mohlo vzniknout z lokálního synonyma "Calaulisi", to zase mělo vzniknout ze slovního spojení "Calau Avulisi" nebo "Caia-Avola", kde Avola (písmeno "v" bylo později transformováno v "u", tedy v lokálním dialektu Aula) označuje město, místo domnělého a také možného původu odrůdy, zatímco "Cala" byla v dialektu verzí výrazů "calea" či "caleu", sicilských synonymních názvů pro "racina" (hrozny)60, D.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Calabrese je příbuzná dalším sicilským odrůdám Inzolia (Ansonica) a Catarratto bianco comune (a také její mutaci Catarratto bianco lucido)A. Pokud tedy budeme na odrůdu Calabrese nahlížet jako na autochtonní sicilskou odrůdu197, je pravděpodobné, že stejný původ mají i odrůdy Calabrese di Montenuovo (syn. Calabrese di Montenuova, C. Montenuovo, svébytná odrůda s unikátním genetickým profilem, velmi vzácně pěstovaná v Kampánii, na svazích sopky Monte Nuovo v oblasti Campi Flegrei, nedaleko Neapole)B, 163 a Calabrese Averno (tato odrůda, zapsaná v katalogu VIVC roku 2017 samostatně, je patrně identická s odrůdou Nerello Cappuccio)B, 163. Pod synonymním názvem Calabrese bylo a někdy i je v různých oblastech Itálie pěstováno více odrůd, v Toskánsku někdy i odrůdy Sangiovese nebo Canaiolo nero197, 163, v katalogu odrůd VIVC je uvedena ještě odrůda (položka) Calabrese (faux), kříženec odrůd Garganega x SciaccarelloE, 163.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, bělavě zelené s bronzovým, někdy slabě karmínově pigmentovaným okrajem, silně vlnatě plstnaté, apikální listy (1-3) na profilu ve tvaru V, světle zelené s bronzovým nádechem, středně silně plstnaté, bazální na profilu ve tvaru V, zelené, arachnoidální, osa je ohnutá. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, bělavě zelené s růžovým nádechem, silně vlnatě plstnaté, apikální listy 1-2 ploché, bělavě zelené, silně vlnatě plstnaté, 3 s mírně podehnutými okraji, zeleobronzový, středně silně plstnatý, bazální ploché a lehce zvlněné, 1-2 zelenobronzové, slabě plstnaté, 3 zelený, arachnoidální, osa je ohnutá. Letorosty jsou na ventrální straně zelené, na dorsální straně s červeným nádechem, na průřezu oválné s naznačenými hranami, arachnoidální, úponky bifidní, někdy trifidní, dlouhé, silné, zelené. Květenství je kuželovité, velké (asi 16 cm). Dospělé listy jsou středně velké až velké (18,5 x 17,2 cm), okrouhlé až klínovité, nečleněné až třílaločnaté s mělkými výkroji ve tvaru V, bez zoubků, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý až uzavřený s mírně překrytými výkroji a průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, listy jsou ploché až zvlněné, silné, na líci tmavě zelené, lysé, matné, středně silně až silně vrásčité, na rubu světle zelené, na ploše i žilnatině arachnoidální až středně silně plstanté, na žilnatině středně silně štětinkaté, žilnatina je bez pigmentace antokyany či slabě pigmentovaná, zoubky jsou nepravidelné, středně výrazné, se širokou bází a rovnými stranami, případně s konkávní a konvexní stranou. Řapík je krátký (7,7 cm), kratší, než střední žíla listu, středně silný, arachnoidální, na průřezu s málo zřetelným kanálkem. Podzimní zbarvení listů je rezavě žluté až žlutočervené. Hrozny jsou středně velké až větší (180-450 g), kuželovité až pyramidální, často s raménkem, středně kompaktní až volnější, stopka viditelná, dlouhá, částečně lignifikovaná, silná, bobule uniformní, středně velké, mírně oválné až vejčité, se silně silnou, kožovitou, průměrně ojíněnou, modročernou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující jedno, zřídka dvě středně velká semena hruškovitého tvaru. Hilum je výrazné. Stopečky jsou středně dlouhé, zelené, snadno oddělitelné od bobulí. Jednoleté réví je střední délky (v průměru 120-130 cm), robustní, elastické, mírně větvené, s odolnou kůrou, průřezu kruhového, částečně ojíněné, lysé, rýhované, nodia jsou plochá, internodia středně dlouhá, tmavě hnědé až kaštanové barvy, s tmavšími pruhy, pupeny kuželovité, výrazné. Kmen je robustní. Růst je bujný se vzpřímenými až polovzpřímenými letorosty, výnosy vyšší a pravidelné. Odrůda raší středně pozdně, v 1-2 dekádě dubna, čtyři dny po Chasselas, kvete raně, v 1-2 dekádě května, zaměká v první dekádě srpna, dozrává středně pozdně, v 1-2 dekádě září, 28 dnů po Chasselas, listí opadává v 1-2 dekádě prosince. První hrozen je na 2-3 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon 1-2, preferuje krátký řez. Plodnost feminel je občasná a vzácná. Odrůda preferuje horké klima, sušší, ale nikoli výsušné, písčité, chudší až středně úrodné, vápenaté půdy a kopcovité polohy. Je o něco citlivější vůči oidiu, odolná vůči botrytidě, středně odolná vůči ostatním chorobám révy. Afinita k běžně užívaným podnožím je dobrá. Cukernatost moštu je 19-23°Babo při aciditě 6-9 g/l.
Charakteristika vína: Na Sicílii poskytuje tato odrůda prvotřídní a velmi vysoce ceněná vína, osobitá, extraktivní, velmi dobře strukturovaná, temně rubínově červené barvy, někdy až téměř neprůhledná, s vyšším obsahem alkoholu, dostatečnou aciditou a vyššími taniny, s aroma černých třešní, malin, ostružin, borůvek, švestkových povidel, lískových ořechů a koření, s florálními tóny fialek, někdy doplněnými tóny horké čokolády, hřebíčku, kůže, dehtu, lékořice, tabáku. Zvláště oblíbené jsou kupáže vín, například s odrůdami Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah, případně s místními odrůdami Frappato di Vittoria nebo Nerello Mascalese, ale čím dál více jsou dnes vyráběná také odrůdová vína. Po několikaletém zrání získávají až sametovou harmonii, mohou být školena v barikových sudech. O vínech z této odrůdy, červených cuvée vín a vinařstvích, nejlepší vína vyrábějících, podrobně viz.D
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 42, 43, 46, 49, 60, 136, 149, 163, 168, 176, 197, 199, 202, A)High-throughput 18K SNP array to assess genetic variability of the main grapevine cultivars from Sicily. Mercati, F. et al. Tree Genetics & Genomes 12 (6) 59-73 (2016) [online, 2018-01-21]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/303558025_High-throughput_18K_SNP_array_to_assess_genetic_variability_of_the_main_grapevine_cultivars_from_Sicily, B)Genetic relationships among local Vitis vinifera cultivars from Campania (Italy). Costantini N. et al. Vitis 44 (1), 25-34 (2005) [online, 2018-01-21]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e050431.pdf, C)Microsatellite analyses for Evaluation of Genetic diversity among Sicilian Grapevine Cultivars. Carimi, F. et al. Genetic Resources and Crop Evolution, 57, 703-719 (2010) [online, 2018-01-21]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10722-009-9506-3#page-1, D)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, E)Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. Vecchi Staraz, M. di et al. J. Amer. Soc. Hort. Sci. 132(4):514-524. 2007 [online, 2018-01-22]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf, *Catalogo generale delle varietà e dei cloni ad uva da vino e da tavola. VCR Rauscedo, Itálie, 2011 [online, 2018-01-21]. Dostupné z: http://docplayer.it/41373-Catalogo-generale-delle-varieta-e-dei-cloni-ad-uva-da-vino-e-da-tavola.html, *Urgent need for preservation of grapevine (Vitis vinifera L. subsp. vinifera) germplasm from small circum-Sicilian islands as revealed by SSR markers and traditional use investigations. Gristina, A.S. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 64 (6) 1395-1415 (2017) [online, 2018-01-21]. Dostupné z: https://iris.unipa.it/handle/10447/213694, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Grapevine microsatellite repeats: Isolation,characterisation and use for genotyping of grape germplasm from Southern Italy. Pellerone, F.I., Edwards, K.J., Thomas, M.R. Vitis 40 (4), 179-186 (2001) [online, 2013-08-05]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e045854.pdf.

Çal karasi

30. ledna 2018 v 11:31 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Çal Karasi (Turecko), Cal Karasi (VIVC), Çalkarasi, Calkarasi
Původ a rozšíření: Çal karasi je starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera, sloužící v Turecku též k produkci hrozinek. Je pěstována v Egejském regionu, v provincii Denizli, v distriktu Çal, v okolí obce Gömce, roku 2010 zde byla vysazena na celkové ploše 625 hektarů200. Název odrůdy ja patrně odvozen od místa jejího předpokládaného původu (a dnešního pěstování), města Çal, adjektivum "karasi" patrně vychází z barvy hroznů ("kara", turecky též "černý").
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Vrcholky letorostů jsou velmi silně plstnaté, internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální straně zelená s červenými pruhy. Apikální listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, bazální listy zelené, na rubu středně silně plstnaté. Dospělé listy jsou středně velké, žilnatina listu je slabě pigmentovaná antokyany, zoubky na okraji listu mají obě strany konvexní, řapíkový výkroj je otevřený, bez zoubku, rub listu je na ploše slabě plstnatý, bez štětinek. Hrozny jsou kuželovité, bobule menší až středně velké, mírně oválné, postupně růžovofialové až černofialové, s nezbarvenou dužinou, obsahující průměrně dvě středně velká semena. Odrůda dozrává středně pozdně až pozdně V oblasti Çal Plateau, v mediterránním klima je tato houbovým chorobám dobře odolná odrůda pěstována v nadmořské výšce až 600-900 m, na suchých, chudých, písčitých nebo vápenatých půdách. Hrozny slouží k výrobě svěžích, ovocitých rosé vín s aroma broskví, jahod, malin, červeného a bílého ovoce, s florálními tóny, někdy i šumivých rosé vín a světleji rubínově červených vín s obsahem alkoholu 12-13,5 % a s aciditou 5-7 g/l. Hrozny mohou být scelovány do cuvée červených vín, například s hrozny odrůdy Bogazkere, případně slouží také k výrobě vinného destilátu "raki" nebo pekmezu.
Literatura a internetové zdroje:137, 163, 166, 168, 176, 200, A)Türkiye Asma Genetik Kaynaklari Katoloğu. Boz, Y. et al. Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu, 2012 [online, 2018-01-20]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/bagcilik/Link/6/Turkiye-Asma-Genetik-Kaynaklari, *Çal Karasi. Üzüm. In: Okutan Ziraat, İzmir [online, 2018-01-20]. Dostupné z: http://www.okutanziraat.com/galeri/uzum.html, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2018-01-20]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Caíño (skupina odrůd)

29. ledna 2018 v 11:24 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Historické údaje: A) Zmínky o odrůdách s názvem Caíño/Cainho se v Galícii poprvé objevují v letech 1746-1775 (Pensado 1986), v této době se zde již pěstovala také odrůda Albariño (Alvarinho). Patrně lze předpokládat, že pod názvem Caíño/Cainho zde byla pěstována odrůda, známá dnes jako Caíño bravo (Amaral, Caíño Astureses), ta však byla ampelografy samostatně popsána až roku 1997 (Freijanes and Alonso), veškeré zmínky o odrůdách Caíño/Cainho, pocházející z 19. století a z dřívější doby, proto nelze s jistotou přiřadit k určité, dnes známé odrůděA. Rozdělit skupinu Caíño se jako první pokusil García de los Salmones (1914), nicméně ani jím popsané odrůdy nelze s těmi dnešními bezpečně ztotožnit, teprve koncem 90. let 20. století začínají ampelografové popisovat odrůdy, které z této skupiny známe dnesB. Hypotézu, že odrůda Caíño bravo (Amaral, Caíño Astureses) je nejstarší odrůdou rodiny Caíño podporuje také fakt, že tato odrůda ze všech kultivarů ve skupině nejvíce připomíná divokou révu vyšší aciditou, malými hrozny a menšími listy, také výraz "bravo" lze z galicijštiny přeložit jako "divoký"A. Odrůda Cainho de Moreira (Caíño blanco) byla z Galície poprvé zmíněna roku 1722 (Huetz de Lemps, 1967). Vzhledem k níže uvedené rodičovské linii odrůdy Cainho de Moreira (Caíño blanco) lze z uvedených dat odvodit, že tato odrůda v Galícii vznikla někdy počátkem 18. stoletíA.
B) Do rodiny příbuzných odrůd s názvem či synonymy Caíño, majících původ v západní Galícii (patrně nejstarší rodiny této oblasti), náleží především odrůda Caíño bravo (Amaral, Caíño Astureses), která se zdá být klíčovou odrůdou této rodiny odrůd. Je přímo příbuzná odrůdě Cainho de Moreira (Caíño blanco), která je křížencem odrůd Caíño bravo (Amaral) x AlvarinhoA, B, 199. Je přímo příbuzná také odrůdě Loureira (Loureiro branco), která je křížencem odrůd Caíño bravo (Amaral) x Branco escola199. Odrůda Caíño bravo (Amaral) je dále přímo příbuzná (lépe řečeno je jedním z předchůdců v přímé rodičovské linii) odrůdám Caíño longo 1, Castañal a také odrůdám Caíño Redondo 1 (Borraçal, Caíño tinto) a Sousón (Vinhão). Výsledky analýzy DNA naznačují, že této rodině odrůd může být příbuzná například také známá odrůda Albariño (Alvarinho)A, B, D, E. Roku 2013 byla odlišena odrůda Caíño longo 2 s jiným genetickým profilem, než odrůda Caíño longo 1D (i když byl tento genotyp analyzován a popsán již roku 2005 (Santiago et al.)C. Tyto dvě odrůdy jsou nehojně pěstovány v rámci galícijské apelace DO Ribeiro pod společným názvem Caíño longo a nejsou vinaři této oblasti rozlišovány, obě tvoří součást cuvée místních červených vín.
C) Do skupiny odrůd s názvem či synonymy Caíño, nepříbuzných rodině odrůd Caíño, patří odrůdy Caíño Redondo 2 (Camaraou noir, Couxo) a Caíño gordo (Alfrocheiro, Albarín negro), tyto dvě odrůdy náleží do rodiny příbuzných odrůd Merenzao (Trousseau noir), původem z východní Galície, do které dále patří odrůdy Mencía a MouratónA, B, D. Nepříbuzné rodině Caíño jsou například také odrůdy Cainho espagnol (Pedral) a Cainho preto163, C.
Název odrůdy: Původ názvu této skupiny odrůd je nejistý. Výrazy "caíño" a "cainho" by nicméně mohly být, tak jak je tomu u více španělských a portugalských odrůd, odvozeny z latinského "canis" (v překladu "pes", portugalsky "cão", obdobně ve španělsku "cánidos" znamená obecně "psovití, psovité šelmy") ve smyslu "canino" = "psí" (psí, přeneseně bídné, chudé víno). V Portugalsku obdobně vznikly názvy odrůd Esgana cão nebo Tinta cão.
Literatura a internetové zdroje: 26, 163, 199, 202, A)Determination of Genetic Relationships of Albariño and Loureira Cultivars with the Caiño Group by Microsatellites. Díaz-Losada1, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 62 (3), 371-375, 2011 [online, 2018-01-19]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/233832510_Determination_of_Genetic_Relationships_of_Albarino_and_Loureira_Cultivars_with_the_Caino_Group_by_Microsatellites, B)Twenty microsatellites (SSRs) reveal two main origins of variability in grapevine cultivars from Northwestern Spain. Diaz Losada, E. et al. Vitis 49 (2) 55-62 (2010) [online, 2018-01-19]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 10 1793.pdf, C)Characterisation and identification of grapevine cultivars (Vitis vinifera L.) from northwestern Spain using microsatellite markers and ampelometric methods. Santiago, J.L. et al. Vitis 44 (2) 67-72 (2005) [online, 2018-01-19]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/256760126_Characterisation_and_identification_of_grapevine_cultivars_Vitis_vinifera_L_from_northwestern_Spain_using_microsatellite_markers_and_ampelometric_methods, D)New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2018-01-19]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf, E)A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2018-01-19]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html.

Caddiu

28. ledna 2018 v 16:41 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Caddeo (in Cettolini), Caddiu (Francie, cd. 2346), Caddiu Nieddu (Oristano), Caddu (in Bosa, Planargia), Niedda, Nieddu Pedra Serra (?), Niedda Perda Serra (Terralba), Nieddu Caddosu (Gallura), Pàmpinu, Perda, Serra
Původ a rozšíření: Caddiu je autochtonní, velmi pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 044, k roku 2017 v Itálii nebyl žádný registrovaný klon) a pěstovaná roku 2010 na ploše 309 ha na ostrově Sardínie197. Rozdílný údaj přináší G. Nieddu r. 2011 (12 hektarů, téměř výhradně v provincii Oristano)A. Její pěstování je doporučeno v provinciích Cagliari a OristanoA, netvoří součást žádné apelace DOC, pouze mnoha vín kategorie IGT197. Vzácně je pěstována ve Francii a Argentině176.
Historické údaje: První tuto odrůdu ze Sardinie zmiňuje S. Cettolini (1897), uvádí, že je málo významná, rozšířená pouze v okolí města Bosa pod názvem Caddu a v Laconi, se synonymem Caddiu. A. Cara (1909) ji uvádí též z vinic provincie Oristano. B. Bruni (1962) uvádí první popis a zmiňuje, že je pěstována nehojně. Dále ji uvádí seznam OIV (1996) a P. Galet (2000), popis a synonymiku doplňují P. Deidda (1994) a A. Calò, A. Costacurta a A. Scienza (2001). Je zachována ve sbírkách Mendoza (Argentina), Montpellier (Francie), v Itálii ve sbírkách Conegliano-Veneto, S. Michele all'Adige a Oristano-University of SassariA. J. Robinson et al. (2012) uvádí první zmínku o této odrůdě již z roku 1780 pod názvem Pàmpinu, dále též pochybuje o svébytnosti této odrůdy, dle výsledků analýzy DNA z roku 2010 má být (odrůda Nieddu Pedra Serra) identická s odrůdou Pascale di CagliariB, další publikované výsledky analýz DNA tomu ovšem nenasvědčujíA, 163, identicitu obou výše uvedených odrůd popírají i později vydané ampelografické publikaceC. Při pátrání po zmiňované analýze DNA (z roku 2010) objevíme práci italských ampelografů z roku 2007, ve které je skutečně odrůda s názvem Nieddu Pedra Serra, nalezená v obci Arbus (provincie South Sardinia) ztotožněná s odr. Pascale di CagliariD, jedná se o lokální záměnu odrůd.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, střední velikosti, slabě vlnatě plstnaté, bělavě zelené s karmínovým okrajem, apikální listy (1-3) na profilu ve tvaru V, slabě vlnatě plstnaté, na líci zelené, na rubu narůžovělé, řapíkový výkroj je široce otevřený, ve tvaru V, bazální zvlněné, na líci arachnoidální, nažloutle zelené s karmínovým okrajem, na rubu slabě vlnatě plstnaté, řapíkový výkroj je široce otevřený, ve tvaru V, osa letorostu je zelená, lysá, lehce zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, střední velikosti, slabě vlnatě plstnaté, bělavé, často s velmi slabě karmínově pigmentovaným okrajem, apikální listy na profilu ve tvaru V, zvlněné, světle žlutozelené, řapíkový výkroj je široce otevřený, ve tvaru V, bazální zvlněné, na líci zelené, na rubu slabě plstnaté, okrouhlé, osa letorostu je lysá, zelená, ohnutá. Letorosty jsou slabě žebrované, lysé, zelené, úponky bifidní, středně dlouhé, zelené. Květenství je středně velké, válcovitě kuželovité, stopka středně silná, zelená. Dospělé listy jsou zvlněné, velké či středně velké, pentagonální až klínovité, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní jsou otevřené, ve tvaru U až uzavřené, někdy mírně překryté, dolní otevřené či naznačené), zřídka třílaločnaté, líc je lysý, světle zelený, puchýřnatý a vrásčitý, rub lysý nebo slabě arachnoidální, okraj listu je středně výrazně až výrazně zoubkovaný, zoubky mají rovné, vzácně mírně konvexní strany a středně širokou bázi, řapíkový výkroj je otevřený až úzce otevřený, ve tvaru V. Žilnatina listu je bez pigmnetace antokyany. Řapík je poměrně dlouhý a silný, na průřezu je kulatý, zelený, mírně narůžovělý. Na podzim jsou listy žluté, oranžovočerveně žíhané. Hrozny jsou malé až středně velké (17 cm, 280 g, max. 400 g), válcovitě kuželovité až pyramidální, často s 1-2 křidélky, středně kompaktní, stopka krátká nebo středně dlouhá, silná, částečně lignifikovaná, bobule středně velké až větší (15-18,7 x 14-18 mm, 2-3,8 g), okrouhlé, fialovočerné až modročerné barvy, s silnou a pevnou, průměrně ojíněnou slupkou, s měkčí, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující 2-4 středně velká, protáhlá semena s velkým zobáčkem. Hilum je málo výrazné. Stopečky jsou středně dlouhé a středně silné, zelené, průměrně oddělitelné. Jednoleté réví je dlouhé, středně silné, zploštělé, feminely jsou přítomné, nodia jsou výrazná, stejné barvy jako internodia, která jsou střední délky nebo dlouhá, hnědooranžová, lehce růžově ojíněná, rýhovaná, pupeny jsou velké, kuželovité, mírně vyčnívající. Kmen je středně silný. Odrůda raší, kvete a zaměká středně pozdně, raší v první dekádě dubna, kvete v 2-3 dekádě května, zaměká v první dekádě srpna, dozrává spíše pozdně, na přelomu září a října, 30-35 dnů po Chasselas. Výnosy jsou průměrné (2,7 kg na keř), ale kolísavé. Růst je středně bujný až bujnější, vyhovuje střední řez, první hrozen je na 3-4 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon 1, na plodonosný 1,23, plodnost feminel je slabá. Odolnost vůči mrazu je nadprůměrná, vůči peronospoře a oidiu dostatečná, vůči hnilobě průměrná. Afinita k podnožím je dobrá až výborná. Nemá zvláštní požadavky na polohu a půdy. Průměrná cukernatost moštu je 17,3°Brix, acidita je střední. Odrůdová vína se vyrábějí vzácněji v rámci apelací IGT, hrozny častěji tvoří součást cuvée červených vín s odrůdami Nieddu Mannu, Nieddera či Monica nera.
Literatura a internetové zdroje: 26, 49, 50, 163, 166, 176, 197, 199, 202, A)Vitigni della Sardegna. Nieddu, G. Convisar, 2011. ISBN 9788890664502. In: Sardegna DigitalLibrary [online, 2018-01-17]. Dostupné z: http://www.sardegnadigitallibrary.it/documenti/17_151_20130327091619.pdf, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, D)Genetic characterization of Sardinia grapevine cultivars by SSR markers analysis. Mattia, F. de, et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin, 41 (4) 175-184 (2007) [online, 2018-01-18]. Dostupné z: http://vitur.unirioja.es/userfiles/file/Characterization Sardinia cultivars - J Inter Vigne Vin 2007.pdf, *Le vecchie varietà di uva da tavola della Sardegna. Piras, F., Bandino, G. AGRIS Sardegna, 2008 [online, 2018-01-17]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/267898314_Le_vecchie_varieta_di_uva_da_tavola_coltivate_in_Sardegna.

Cabertin

25. ledna 2018 v 11:25 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: 26-18, VB 91-26-17, Valentin Blattner 91-26-17
Původ a rozšíření: Cabertin je pozdní, interspecifická moštová odrůda, kříženec odrůdy Cabernet Sauvignon s nezmámou rezistentní (PiWi) odrůdou, kterou vyšlechtil roku 1991 švýcarský šlechtitel a vinař Valentin Blattner. Vlastní křížení i výběr semenáčků proběhlo v městečku Oberwil u Basileje, ve Švýcarsku, semenáčky byly selektovány r. 1992 ve VÚ pro biologické zemědělství (FiBL) Oberwil a později v Německu (Rebschule Freytag, Neustadt/Lachen-Speyerdorf)C. Odrůda je od roku 2017 v Německu právně chráněna a také registrována. O neznámé rezistentní rodičovské (otcovské) odrůdě se v jednom nizozemském zdroji lze dočíst: "Sylvánské zelené bylo zkříženo s novokřížením (Ryzlink rýnský x odrůda původu Vitis vinifera) x (Seyve Villard 12-417 x Chancellor), stejná rodičovská odrůda byla použita také při šlechtění odrůdy Pinotin"A, 28, stejně tak, dle jiného nizozemského zdroje, vznikla také odrůdy Cabernet noir (VB 91-26-4) a Cabernet Colonjes (VB 91-26-05)B. V tomto případě nese odrůda geny druhů révy Vitis labrusca, Vitis lincecumii, Vitis rupestris a Vitis vinifera. Odrůda je na menších plochách pěstována ve Švýcarsku, v Německu (roku 2017 na ploše 4,5 ha)C, ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Velké Británii i v České republice.
Charakteristika odrůdy: (H) Žilnatina listu je u báze červeně pigmentovaná antokyany. Na podzim listy na okraji zčervenají. Hrozny jsou středně velké, úzké, válcovité až protáhle kuželovité, zřídka s 1-2 křidélky, volnější až středně kompaktní, stopky středně dlouhé až dlouhé, z velké části lignifikované, bobule malé až středně velké, kulaté až mírně oválné, stejnoměrně, středně silně ojíněné, se silnou a pevnou slupkou modravě černé barvy, se šťavnatou dužinou, obsahující semena. Díky slupce a voskovitému povlaku odrůda velmi dobře odolává botrytidě a peronospoře, dobře odolává též zimnímu mrazu, průměrně oidiu. Dle polohy je vhodné podpořit odolnost před a po odkvětu chemickým ošetřením. Vyžaduje ochranu proti ptactvu, nevyžaduje naproti tomu provádět odlistění v zóně hroznů před dozráváním. Růst je velmi bujný se vzpřímenými letorosty. Odrůda raší raně, zrání nastává asi 10-14 dní před odrůdou CS, v Německu i v České republice v první polovině října.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou kabernetového typu, vyznačují se tmavě rubínově červenou barvou, jsou extraktivní a harmonická, v aroma se objevuje lesní ovoce, ostružiny, cassis, jemná pepřnatost a také typické pyrazinové tóny, připomínající papriku. Chutí vína připomínají jižní vína odrůd CS nebo Syrah. Pro své vyšší, ale vyzrálé taniny jsou tato vína vhodná ke školení v barikových sudech, prospívá jim střednědobé zrání.
Literatura ainternetové zdroje: 28, 74, 136, 156, 163, 202, A)Ervaringen met het druivenras VB 91-26-5. Roozendael.nl [online, 2018-01-17]. Dostupné z: http://www.roozendael.nl/drffunf.html, B)Vitis vino. Cabertin [online, 2018-01-17]. Dostupné z: http://vitis-vino.nl/product/cabertin/, C)Nové švýcarské PIWI odrůdy. Sedlo, J., Freytag, V., Blattner, V. In: Svaz vinařů ČR, 2017 [online, 2018-01-17]. Dostupné z: http://www.svcr.cz/nove-svycarske-piwi-odrudy, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Bio odrůdy révy vinné. Pavloušek, P. Grada Publishing, 2016 [online, 2018-01-17]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?isbn=8024743302, *Brabantse Wijnbouwers. Cabaret noir (VB 91-26-4) [online, 2018-01-14]. Dostupné z: http://www.brabantsewijnbouwers.nl/index.php?section=9&page=37&student=119.

Cabernet Jura

24. ledna 2018 v 11:34 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Cabernet Jura 5-02, VB 5-02, Valentin Blattner 5-02, Каберне Юра (Rusko, Ukrajina)
Původ a rozšíření: Cabernet Jura je pozdní, interspecifická moštová odrůda, kříženec odrůdy Cabernet Sauvignon s nezmámou rezistentní (PiWi) odrůdou, kterou vyšlechtil roku 1991 švýcarský šlechtitel a vinař Valentin Blattner. Vlastní křížení i výběr semenáčků proběhlo v městečku Oberwil u Basileje, semenáčky byly selektovány roku 1992 ve VÚ pro biologické zemědělství (FiBL) Oberwil, v roce 2000 přihlásil odrůdu Volker Freytag k právní ochraněB. Podle genetické analýzy obsahuje gen rezistence k perenospoře Rpv12, neobsahuje geny Rpv10, Rpv3 ani Ren3, otcovská odrůda, použitá jako donor rezistence, tak má alespoň částečný původ ve Vitis amurensis7. Odrůda je uvedena v registru odrůd Švýcarska, pěstována byla ve Švýcarsku roku 2009 na ploše 19,5 ha, vzácně ji najdeme také v Belgii, v Nizozemsku, v Německu (zde je též registrovanou odrůdou), ve Francii a v České republice7. Katalog odrůd VIVC bez bližších údajů uvádí odrůdu s názvem Cabernet Jura 2 stejného šlechtitele163.
Název odrůdy: Slovo "cabernet" vzniklo v oblasti Médoc francouzského regionu Bordeaux, patrně je odvozeno od latinského výrazu "caput", zde ve smyslu "odrůda révy, dávající černá vína". Poprvé bylo v literatuře zmíněno až roku 1866A. Adjektivum Jura v názvu odrůdy je odvozeno od jména švýcarského kantonu Jura, kde se nachází vinařský statek šlechtitele (ten je ve švýcarském Soyhières, v kantonu Jura, v distriktu Delémont).
Charakteristika odrůdy: (H, G) Vrcholky letorostů jsou žlutozelené, hladké, téměř lysé až středně silně plstnaté, slabě pigmentované antokyany, mladé listy jsou načervenalé. Dospělé listy jsou velké až velmi velké, tří- až pětilaločnaté s mělkými, méně často středně hlubokými výkroji, na profilu ve tvaru V, řapíkový výkroj je uzavřený s okrouhlým průsvitem, někdy úzce otevřený, s oblým dnem, líc listu je velmi slabě puchýřnatý, rub listu je na ploše lysý až slabě plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý, zoubky mají rovné strany a úzkou bázi. Žilnatina je u báze červeně pigmentovaná antokyany. Řapík je dlouhý, narůžovělý. Na podzim listy téměř úplně zčervenají. Hrozny jsou středně velké až větší, válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky, volnější až středně kompaktní, někdy i kompaktní, stopky středně dlouhé, slabě lignifikované, narůžovělé, bobule menší až středně velké, nestejné velikosti, kulaté, modročerné (v hroznu se mohou vyskytnout i nevyzrálé, zelené bobule), silně ojíněné, se silnou, pružnou slupku, s dužinou neutrální, kabernetové chuti, obsahující semena. Bobule se při přezrání scvrkávají a hrozinkovatí. Jednoleté réví je hnědošedé, očka jsou kuželovitá. Olistění keřů je středně husté až řídší, intenzita růstu zálistků střední. Růst je velmi bujný se vzpřímenými letorosty, odrůda raší raně až středně pozdně, dozrává pozdně, u nás od počátku do poloviny října. Výnosy poskytuje průměrné až vyšší, někdy vyžaduje redukci počtu hroznů, případně jejich půlení. Díky slupce a voskovitému povlaku odrůda dobře odolává botrytidě, velmi dobře peronospoře, průměrně oidiu, nadprůměrně odolává zimnímu mrazu, může být ohrožována pozdními jarními mrazy, ale dobře regeneruje, dobře odolává suchu, odolnost proti škůdcům je mírně nadprůměrná. Za příznivých podmínek může být pěstována bez chemické ochrany. Mladé výsadby mohou trpět nedostatkem hořčíku. Sprcháváním trpí průměrně, u hroznů se ke konci zrání objevuje abiotické vadnutí třapiny. Hrozny lákají ptáky. Odrůda vyžaduje lepší, dobře exponované, záhřevné a svahovité polohy, požadavky na půdu má nízké, vhodné jsou půdy sušší, nevhodné naopak vlhké, kde má příliš bujný růst. Vhodné jsou slabší podnože, omezující velmi bujný růst, mj. SO 4, Teleki 5C, Binova, do suchých a chudších půd Kober 125 AA. Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2, vhodné je rýnsko-hessenské vedení s řezem na dlouhý plochý tažeň.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou intenzívní, temně rubínově červená, s měkkými, ovocitými taniny, osobitá, s aroma borůvek a bezinek, v komplexním buketu se může objevit také květ růží, aroma vlhkého dřeva, černého rybízu, houby, maliny, liči, ostružiny, pepřové tóny, kořenité tóny (muškátový oříšek), vlhký lesní podrost, fialky. Velmi dobře vyzrávají, mají střední potenciál zrání, jsou vhodná ke školení v dřevěných a barikových sudech.
Literatura a internetové zdroje: 7, 28, 100, 163, 166, 168, 176, 202, A)Centre National de ressources Textuelles et Lexicales. Cabernet, subst. masc. [online, 2018-01-12]. Dostupné z: http://www.cnrtl.fr/etymologie/cabernet, B)Nové švýcarské PIWI odrůdy. Sedlo, J., Freytag, V., Blattner, V. In: Svaz vinařů ČR [online, 2018-01-14]. Dostupné z: http://www.svcr.cz/nove-svycarske-piwi-odrudy, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2018-01-14]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm, *Bio odrůdy révy vinné. Pavloušek, P. Grada Publishing, 2016 [online, 2018-01-12]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?isbn=8024743302.

Cabernet Dorio

23. ledna 2018 v 11:21 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: We 71-817-89, Weinsberg 71-817-89, Dorio, Каберне Дорио (Rusko, Ukrajina)
Původ a rozšíření: Cabernet Dorio je středně pozdní až pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, vyšlechtěná roku 1971 v Německu, ve Státním výukovém a výzkumném ústavu pro vinohradnictví a ovocnářství (Staatliche Lehr- und Versuchsanstalt für Wein- und Obstbau, ref. Rebenzüchtung und Rebenveredlung Weinsberg, Württemberg), dle údajů šlechtitelů křížením odrůd Dornfelder a Cabernet Sauvignon163. Analýza DNA, provedená roku 2012 však stanovila, že rodičovskými odrůdami jsou Frankovka (Blauer Limberger) x DornfelderA. Šlechtění započal tým šlechtitelů pod vedením Helmuta Schleipa (1910-1987), roku 1977 převzal vedení týmu Bernd H.E. Hill. V Německu byla odrůda zapsaná na listinu odrůd roku 1998, od r. 2003 je právně chráněna. Ze stejného křížení pochází i sesterská odrůda Cabernet Dorsa, stejné rodiče má též odrůda Acolon163. Odrůda se roku 2009 v Německu pěstovala na ploše 37 ha, ve Švýcarsku roku 2009 na ploše 0,26 ha136, pěstována je též například v Belgii.
Název odrůdy: Slovo "cabernet" vzniklo v oblasti Médoc, v regionu Bordeaux, patrně je odvozeno od latinského výrazu "caput", zde ve smyslu "odrůda révy, dávající černá vína". Poprvé bylo v literatuře zmíněno až roku 1866B. Adjektivum v názvu odrůdy, výraz "dorio", je, stejně jako v případě sesterské odrůdy Cabernet Dorsa, složeninu názvu (šlechtiteli původně stanovených) rodičovských odrůd.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, velmi slabě až slabě pigmentované antokyany, zelenkavé, slabě plstnaté. Mladé listy jsou světle měďnatě červené. Dospělé listy jsou středně velké až velké, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, líc listu je slabě až průměrně puchýřnatý, řapíkový výkroj je mírně, někdy však až zcela překrytý. Žilnatina listu je slabě až průměrně, červeně pigmentovaná antokyany. Zoubky mají rovné nebo konvexní strany. Hrozny jsou středně velké až velké, válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky, středně kompaktní až kompaktní, stopky středně dlouhé, silnější, částečně lignifikované, bobule nestejné velikosti, menší až středně velké, okrouhlé až mírně vejčité, někdy zploštělé, modročerné, se silnou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, velmi světle červeně zbarvenou dužinou neutrální, ovocité chuti, obsahující semena. Stopečky jsou středně dlouhé až dlouhé. Jednoleté réví je tmavě hnědé. Růst je středně bujný až bujný, letorosty vzpřímené, réví vyzrává dobře, sklon ke tvorbě zálistků je malý až průměrný. Odrůda raší raně, kvete středně pozdně, dozrává středně pozdně. Rustkální odrůda je obecně průměrně odolná vůči houbovým chorobám, citlivější je vůči oidiu, má malý až průměrný sklon ke sprchávání, dobře odolává zimnímu mrazu. Požadavky na polohu jsou vysoké, vyžaduje polohy RR. Mošt dosahuje vysoké cukernatosti při průměrných výnosech, ty byly v Německu v letech 1980-2003 v průměru 9,1 t/ha při cukernatosti 91,6 °Oe a aciditě 8,2 g/l.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují tělnatá vína typu CS, kabernetům se podobají ještě více, než vína odrůdy Cabernet Dorsa. Při kontrolovaných výnosech jsou bohatá na barviva, intenzivní tmavě až rubínově červené barvy, dobře strukturovaná, s vyšším obsahem taninů a s ovocitým aroma černého rybízu, červeného ovoce, cedru, hřebíčku, skořice, vanilky. Jsou vhodná i ke školení v barikových sudech, vyžadují delší zrání na lahvi, jsou vhodná k dlouhodobější archivaci. Hrozny v německu často slouží také k výrobě cuvée červených vín.
Literatura ainternetové zdroje: 28, 71, 74, 75, 100, 136, 163, 166, 181, 202, A)Die Kreuzungseltern deutscher Rebenneuzüchtungen im Fokus - Was sagt der genetische Fingerabdruck? Maul, E. et al. Deutsches Weinjahrbuch, 2013 (64. Jahrgang), Seite 128-142, ISBN 978-978-3800177837, B)Centre National de ressources Textuelles et Lexicales. Cabernet, subst. masc. [online, 2018-01-12]. Dostupné z: http://www.cnrtl.fr/etymologie/cabernet, *Encyklopedie révy vinné. Pavloušek, P. Computer press, 2007. 320 stran. ISBN: 9788025117040, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Cabernet Cubin

22. ledna 2018 v 11:23 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: We 70-281-35, Weinsberg 70-281-35, Cubin, Каберне Кубин (Rusko, Ukrajina)
Původ a rozšíření: Cabernet Cubin je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Frankovka x Cabernet Sauvignon (klon Levadoux)A, vyšlechtěný r. 1970 v Německu (Bernard H.E. Hill, Helmut Schleip, Staatliche Lehr- und Versuchsanstalt für Wein- und Obstbau, Weinsberg, Württemberg). Odrůda je od roku 1999 právně chráněná, do knihy odrůd byla zapsaná roku 2005, roku 2012 se v Německu pěstovala na ploše 60 ha, dále ji najdeme například také ve Švýcarsku, roku 2013 na ploše 3,47 ha, v Itálii či ve Velké Británii.
Název odrůdy: Výraz "cabernet" vznikl v oblasti Médoc, v regionu Bordeaux, patrně je odvozen od latinského výrazu "caput", zde ve smyslu "odrůda révy, dávající černá vína". Poprvé bylo v literatuře zmíněno až roku 1866B. Původ výrazu "cubin" je nejasný, snad jde o složeninu názvu rodičovských odrůd.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Někdy je v literatuře uváděno, že odrůda Cabernet Cubin pochází ze stejných rodičů, jako odrůda Cabernet Mitos136, to však byl v případě této odrůdy pouze původní údaj šlechtitelů, analýza DNA roku 2012 prokázala, že otcovskou odrůdou odrůdy Cabernet Mitos byla ve skutečnosti místo Cabernetu Sauvignon odrůda TeinturierA, francouzská barvířka, což je patrné v charakteristických znacích výsledného křížence.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, velmi slabě až slabě plstnaté, takřka bez pigmentace antokyany, zelené. Mladé listy jsou tmavě měďnatě červené. Dospělé listy jsou středně velké až velké, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, líc je hladký až slabě puchýřnatý, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený. Žilnatina je velmi slabě až slabě pigmentovaná antokyany. Zoubky mají rovné nebo konvexní strany. Hrozny jsou středně velké až větší, válcovitě kuželovité s křidélky, volnější až středně kompaktní, stopky středně dlouhé až dlouhé, poměrně silné, částečně lignifikované, bobule menší až středně velké, okrouhlé až mírně oválné, modročerné, se silnou, průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou až světle červeně zbarvenou dužinou neutrální až ovocité, kabernetové chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou dlouhé. Jednoleté réví je žlutavě hnědé. Růst je středně bujný až bujný, letorosty vzpřímené, sklon ke tvorbě zálistků průměrný, réví vyzrává dobře. Odrůda raší a kvete středně pozdně, dozrává pozdně. Poměrně dobře odolává peronospoře a oidiu, dobře botrytidě, dobře odolává zimním mrazům a suchu, má malý sklon ke sprchávání. Požadavky na polohu jsou vysoké až velmi vysoké, vyžaduje lepší polohy Frankovky. Odrůda poskytuje nadprůměrné výnosy, v Německu byly v letech 1975-2006 v průměru 14,2 t/ha při cukernatosti 89 °Oe a aciditě 10 g/l, vyžaduje redukci výnosů pro zvýšení kvality hroznů. Dobře prospívá na všech běžných typech podnoží.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují tělnatá, komplexní vína typu CS, bohatá na barviva, intenzivní tmavě fialové barvy, s vyšším obsahem taninů a s vyšší aciditou, s ovocitým aroma třešní, černého rybízu, jahod a ostružin, vhodná pro školení v barrique sudech. Odrůdová vína vyžadují, stejně jako vína CS, určitou dobu pro vyzrání, dobře pitelná jsou nejdříve po dvou letech, vhodnost k archivaci je vysoká. Dlouholetý průměr bezcukerného extraktu je 29 g/l. V Německu jsou hrozny někdy vinifikovány společně s hrozny jiných odrůd a slouží k výrobě cuvée červených či rosé vín.
Literatura ainternetové zdroje: 28, 71, 74, 75, 100, 136, 163, 166, 181, 202, A)Die Kreuzungseltern deutscher Rebenneuzüchtungen im Fokus - Was sagt der genetische Fingerabdruck? Maul, E. et al. Deutsches Weinjahrbuch, 2013 (64. Jahrgang), Seite 128-142, ISBN 978-978-3800177837, B)Centre National de ressources Textuelles et Lexicales. Cabernet, subst. masc. [online, 2018-01-12]. Dostupné z: http://www.cnrtl.fr/etymologie/cabernet, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2018-01-13]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm, *Encyklopedie révy vinné. Pavloušek, P. Computer press, 2007. 320 stran. ISBN: 9788025117040, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Cabernet Carol

21. ledna 2018 v 11:19 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: FR 428-82 R, Freiburg 428-82 R, Каберне Кароль (Rusko, Ukrajina)
Původ a rozšíření: Cabernet Carol je středně pozdní moštová odrůda, interspecifický kříženec odrůd Cabernet Sauvignon x Solaris [Merzling x (Severnyi x Muscat Ottonel)]163. Katalog odrůd VIVC sice uvádí původ Vitis vinifera, otcovská odrůda Solaris (a tím i výsledné křížení) nicméně nese podíl genů jiných druhů révy. Polský zdroj udává genetický profil (sesterské odrůdy Cabernet Cortis, pocházející ze stejného křížení): 81,25 % Vitis vinifera, 4,62 % Vitis rupestris, 1,36 % Vitis lincecumii, 12,5 % Vitis amurensis77. Odrůda byla vyšlechtěna roku 1982 v Německu, autorem křížení je Norbert Becker (Staatliches Weinbauinstitut Freiburg im Breisgau, Abteilung Weinbau), od roku 2004 je právně chráněna, pěstována byla roku 2004 v Německu na ploše 5 ha, na malých plochách je pěstovaná také například ve Švýcarsku (roku 2007 na ploše 0,28 ha), v Nizozemsku, v Dánsku, v Belgii, v Ukrajině či v USA.
Název odrůdy: Slovo "cabernet" vzniklo v oblasti Médoc, v regionu Bordeaux, patrně je odvozeno od latinského výrazu "caput", zde ve smyslu "odrůda révy, dávající černá vína". Poprvé bylo v literatuře zmíněno až roku 1866A. Adjektivum v názvu odrůdy, výraz "carol", je složeninu názvu rodičovských odrůd, zároveň též evokuje ženské jméno.
Charakteristika odrůdy: (H) Dospělé listy jsou okrouhlé, téměř nečleněné až třílaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, někdy naznačeně pětilaločnaté, řapíkový výkroj je zcela překrytý, případně překrytý s malým průsvitem. Hrozny jsou středně velké, válcovitě kuželovité, někdy s 1-2 křidélky, středně kompaktní až kompaktní, stopky středně dlouhé, zelené nebo slabě lignifikované, bobule uniformní, menší až středně velké (1,5-2 g), okrouhlé, modročerné, se středně silnou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou a mírně masitou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Růst je sředně bujný až bujnější, letorosty vzpřímené, réví velmi dobře vyzrává. Odrůda raší několik dní po RM, kvete současně s RM, sklízí se středně pozdně až pozdně, 8-10 dní po RM, ve třetí dekádě září, vegetační cyklus trvá 140-155 dnů. Velmi dobře odolává peronospoře, poměrně dobře zimnímu mrazu (-20 až -22°C), náchylnost ke sprchávání je malá, náchylnost ke hnilobě, botrytidě a oidiu je střední až vyšší (vyžaduje jeden až dva preventivní postřiky), trpí také vysycháním třapiny. Výnosy poskytuje odrůda vysoké a stabilní, 13,5-16,5 t/ha při cukernatosti podobné, jako RM, 20-22 % při aciditě 6-8 g/l. Doporučené je zatížení na 40-45 oček na keř, řez na 4 očka, průměrný počet hroznů na výhon je 2-3.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou extraktívní, výrazného, kabernetového typu a intenzívní, purpurově červené barvy, s mohutnými tříslovinami, s ovocitým a kořenitým aroma.
Literatura a internetové zdroje: 28, 74, 77, 100, 138, 163, 166, 197, 202, A)Centre National de ressources Textuelles et Lexicales. Cabernet, subst. masc. [online, 2018-01-12]. Dostupné z: http://www.cnrtl.fr/etymologie/cabernet, *Bundessortenamt. Neuzulassungen - Beschreibung der Merkmale und Eigenschaften (Stand:11.06.2013). [online, 2018-01-12]. Dostupné z: http://www.bundessortenamt.de/Downloads/WP/Neuzulassungen_Wert/wert_rbe_2007.pdf, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2018-01-12]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Bio odrůdy révy vinné. Pavloušek, P. Grada Publishing, 2016 [online, 2018-01-12]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?isbn=8024743302.

Cabernet Carbon

20. ledna 2018 v 11:44 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: FR 377-83R, Freiburg 377-83R, Каберне Карбон (Rusko, Ukrajina)
Původ a rozšíření: Cabernet Carbon je moštová odrůda, interspecifický kříženec odrůd Cabernet Sauvignon x Bronner (Merzling x Geisenheimm 6494). Geisenheim 6494 je kříženec odrůd Zarya Severa x St. Laurent (Svatovavřinecké). Křížení pochází z roku 1983 (Norbert Becker, Staatliches Weinbauinstitut Freiburg im Breisgau, Abteilung Weinbau, Německo), do knihy odrůd byl v Německu proveden zápis roku 2000, od roku 2004 je odrůda právně chráněna. Ze stejného křížení pochází také sesterská odrůda Baron. I přes menší podíl genů révy druhu Vitis amurensis není řazena k hybridům, v katalogu odrůd VIVC je zapsán původ Vitis vinifera. Odrůda byla v Německu roku 2004 pěstována na ploše sedmi hektarů163, roku 2009 již odsud nebyly vykazovány žádné osazené plochy, okrajově je pěstována také ve Švýcarsku. Od roku 2013 je zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 465), je doporučená pro regiony Lombardie a Veneto, tvoří povolenou součást vín kategorie IGT v provinciích Belluno, Padova, Rovigo, Treviso, Venezia, Verona a Vicenza197.
Název odrůdy: Slovo "cabernet" vzniklo v oblasti Médoc, v regionu Bordeaux, patrně je odvozeno od latinského výrazu "caput", zde ve smyslu "odrůda révy, dávající černá vína". Poprvé bylo v literatuře zmíněno až roku 1866A. Adjektivum v názvu odrůdy, výraz "carbon", je složeninu názvu rodičovských odrůd, zároveň též latinským názvem chemického prvku, uhlíku, tvořícího základ organických sloučenin a tím všech živých organismů na této planetě.
Charakteristika odrůdy: (H) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě až středně silně plstnaté, velmi slabě pigmentované antokyany. Mladé listy jsou zelené, bronzově skvrnité. Dospělé listy jsou středně velké až větší, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, někdy se zoubkem, líc listu je jasně zelený, průměrně či slabě puchýřnatý, řapíkový výkroj uzavřený až mírně překrytý s průsvitem, žilnatina je bez pigmentace antokyany. Hrozny jsou středně velké, válcovité až protáhle válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky, někdy rozvětvené, volné až středně kompaktní, stopky jsou středně dlouhé až dlouhé, zelené či slabě lignifikované, bobule menší až středně velké, okrouhlé, modročerné, silně ojíněné, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální, mírně herbální chuti, obsahující semena. Jednoleté réví je červenavě hnědé. Růst je středně bujný či bujný, réví dobře vyzrává, olistění je středně husté či husté, intenzita růstu zálistků je střední, odrůda vyžaduje náročnější zelené práce na vinici. Odrůda raší a kvete raně až středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, ve všech aspektech zhruba o týden později, než RM, u nás optimálně vyzrává zhruba v polovině října. Velmi dobře odolává mrazu a peronospoře, dobře botrytidě, průměrně oidiu, podprůměrně exkorióze, náchylnost ke sprchávání a ke hnilobě hroznů je průměrná až nízká, citlivost k abiotickému vadnutí třapiny průměrná. Vyžaduje o něco lepší stanoviště, než RM, dobře prospívá v hlubších a bohatších, záhřevných půdách, v dobře exponovaných polohách na jižních či jihozápadních svazích, ale dobře snáší i sušší a lehčí půdy. Výnosy dává 13-15 t/ha při cukernatosti podobné, jako RM, tedy průměrné až vyšší, vyžaduje redukci počtu hroznů během vegetace, případně půlení hroznů. Doporučované zatížení je 4-6 oček na m2. Vhodné jsou středně bujně rostoucí podnože, na sušší půdy podnož Kober 125 AA.
Charakteristika vína: Odrůdová vína jsou silná, extraktivní, dobře strukturovaná, bohatá na barviva, tmavě rubínově červená s fialovými reflexy, s vysokým obsahem taninů. V aroma se objevují zralé višně, lesní jahody, maliny, ostružiny, černý rybíz, kořenité a vegetální tóny, červená a zelená paprika, vanilka, balsamiko. Typově odpovídaji jižním, románským vínům (vyšší alkohol, taniny, ovocitost a kořenitost, někdy i školení v barikových sudech), existuje tu určitá podoba s víny CS. U mladých vín se může objevit výraznější hořčinka v dochuti, ta zráním vín ustupuje. Hrozny jsou velmi vhodné pro výrobu ledových vín.
Literatura ainternetové zdroje: 28, 74, 100, 163, 181, 202, A)Centre National de ressources Textuelles et Lexicales. Cabernet, subst. masc. [online, 2018-01-12]. Dostupné z: http://www.cnrtl.fr/etymologie/cabernet, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2018-01-12]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J. et al. J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Bundessortenamt. Neuzulassungen - Beschreibung der Merkmale und Eigenschaften (Stand: 11.06.2013). [online, 2018-01-12]. Dostupné z: http://www.bundessortenamt.de/Downloads/WP/Neuzulassungen_Wert/wert_rbe_2007.pdf, *Bio odrůdy révy vinné. Pavloušek, P. Grada Publishing, 2016 [online, 2018-01-12]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?isbn=8024743302.

Cabernet Cantor

19. ledna 2018 v 11:45 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: FR 523-89 R, F 523-89 R, Cabernet Cantor (Francie, cd. 6794), Kantor (Polsko)
Původ a rozšíření: Cabernet Cantor je raná až středně pozdní moštová odrůda, interspecifický kříženec odrůd Chancellor (Seibel 7053) x Solaris [Merzling x (Severnyi x Muscat Ottonel)]163. Katalog odrůd VIVC sice uvádí původ Vitis vinifera (a také barvu bobulí "rouge"), otcovská odrůda Solaris (a tím i výsledné křížení) nicméně nese podíl genů jiných druhů révy, konkrétně jsou jimi Vitis amurensis, Vitis labrusca, Vitis lincecumii, Vitis rupestris. Odrůda Cabernet Cantor byla vyšlechtěna roku 1989 Norbertem Beckerem (Staatliches Weinbauinstitut Freiburg im Breisgau, Abteilung Weinbau, Německo), od roku 2000 je právně chráněna, od roku 2010 registrována163. Mimo Německo je odrůda na malých plochách pěstována například ve Švýcarsku, Velké Británii, v Belgii, v Litvě a v Polsku28, 77.
Název odrůdy: Slovo "cabernet" vzniklo v oblasti Médoc, v regionu Bordeaux, patrně je odvozeno od latinského výrazu "caput", zde ve smyslu "odrůda révy, dávající černá vína". Poprvé bylo v literatuře zmíněno až roku 1866A. Adjektivum v názvu odrůdy, výraz "cantor", je složeninu názvu rodičovských odrůd, zároveň též latinským výrazem s významem "osoba, vedoucí lidi ve zpěvu, někdy též v modlitbě", později přeneseně také "učitel".
Charakteristika odrůdy a vína: Hrozny jsou středně velké (150 g), volné nebo středně kompaktní, kuželovité, někdy rozvětvené či s křidélky, stopky jsou dlouhé, silné, částečně lignifikované, bobule jsou středně velké (2 g), nestejné velikosti, okrouhlé až mírně oválné, modročerné barvy, silně ojíněné, s dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Růst je bujný až velmi bujný, letorosty jsou vzpřímené, odrůda vyžaduje náročnější zelené práce na vinici. Odrůda raší a kvete středně pozdně, několik dní před Rulandským modrým, dozrává raně až středně pozdně, jeden týden před touto odrůdou, v Polsku se sklízí 5.-15.10 při SAT 2650°C. Pro pěstování vyhovují polohy, vhodné pro RM. Odrůda velmi dobře odolává peronospoře, botrytidě, hnilobě hroznů a exkorióze, o něco citlivější může být vůči oidiu, nadprůměrně odolává zimnímu mrazu, nemá sklon ke sprchávání. Výnosy poskytuje odrůda 12,5-14,5 t/ha při cukernatosti moštu o 4-8 °Oe vyšší, než RM, kvalita hroznů se zvyšuje redukcí výnosů, doporučené jsou výnosy maximálně 2 kg na keř. Odrůda dobře snáší krátký i dlouhý řez. Odrůdová vína jsou intenzívní červené barvy, kořenitá, extraktivní, bohatá na alkohol, taniny a barviva, vhodná ke školení v barikových sudech, v aroma objevíme třešně, koření, papriku či švestky, i přes svůj hybridní původ v sobě spojující charakter odrůd CS a Merlot.
Literatura a internetové zdroje: 28, 74, 77, 163, 166, 181, A)Centre National de ressources Textuelles et Lexicales. Cabernet, subst. masc. [online, 2018-01-15]. Dostupné z: http://www.cnrtl.fr/etymologie/cabernet, *Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2018-01-15]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm.

Burdur Dimriti

18. ledna 2018 v 11:33 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Burdur Dimriti (provincie Isparta), Burdur Dimridi (provincie Isparta), Dimriti (provincie Isparta), Isparta (provincie Afyon), Isparta Dimriti (provincie Isparta), Isparta Uezuemue, Sultan Dimlit
Původ a rozšíření: Moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v Turecku, pod názvem Burdur Dimriti (Dimriti, Burdur Dimriti) v provincii Isparta, v distriktu Eğirdir (Středomořský region)A, D a v provincii BurdurG, pod synonymním názvem Isparta v provincii Afyonkarahisar, v okolí města Ataköy (Egejský region)B. Ve stejné oblasti je pěstována také stolní odrůda Burdur Dimriti (Razakisi Burdur), obě odrůdy nejsou geneticky identické ani blíže příbuznéA. A ve stejné oblasti je pod názvem Burdur DimridiC, F pěstována také odrůda s růžovočervenými hrozny s poněkud odlišnou ampelografickou charakteristiku (analýza DNA patrně nebyla provedena), kterou katalog VIVC roku 2017 samostatně neuvádí, není zmíněna ani v turecké práci, která se zabývá skupinou odrůd s názvem Dimrit (Dilmit)E.
Charakteristika odrůdy Burdur DimritiD: (H, G) Vrcholky letorostů jsou otevřené, středně silně pigmentované antokyany, slabě bíle vlnatě plstnaté, bez štětinek. Apikální listy jsou zelené s bronzovými skvrnami, velmi slabě pigmentované antokyany, na rubu velmi slabě vlnatě plstnaté, bez štětinek. Internodia a nodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální straně zelená s červenými pruhy, lysá (nodia jsou někdy velmi slabě plstnatá), pupeny jsou bez pigmentace antokyany. Úponky jsou krátké (19,5 cm). Dospělé listy jsou menší až středně velké, pětilaločnaté se středně hlubokými nebo hlubšími výkroji (horní výkroje jsou úzce otevřené a mají oblé dno), pentagonální, líc listu je středně zelený, lysý, rub listu je na ploše velmi slabě plstnatý, bez štětinek, na žilnatině slabě plstnatý, velmi slabě štětinkatý, řapíkový výkroj je otevřený, lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, žilnatina listu je bez pigmentace, případně středně silně pigmentovaná antokyany, zoubky na okraji listu mají konvexní strany. Řapík je lysý, krátký, v průměru 10,2 cm dlouhý. Hrozny jsou středně velké (19,7 cm, 140 g), kuželovité, středně kompaktní, stopky jsou velmi krátké (2,8 cm), středně silné, bobule středně velké (16,9 mm, 2,9 g), okrouhlé, nejednotné velikosti i barvy, modročerné, s nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující menší (30 mg), nerýhovaná semena. Stopečky jsou velmi krátké (5,8 mm). Odrůda v provincii Isparta v průměru raší 18.4., kvete, 31.5., zaměká 1.8. a dozrává 3.9. Počet květenství na výhon je 1,1-2. Cukernatost moštu je průměrná, 19,3 %, acidita nízká, 4,4 g/l.
Charakteristika odrůdy Burdur DimritiC: (H) Vrcholky letorostů jsou polootevřené, středně silně plstnaté, silně štětinkaté, pupeny bez pigmentace antokyany. Dospělé listy pětilaločnaté se středně hlubokými či hlubšími výkroji (horní mají oblé dno), pentagonální, řapíkový výkroj je úzce otevřený až otevřený, lyrovitý. Hrozny jsou středně velké až větší (375 g), kompaktní, bobule středně velké až větší (4,56 g), okrouhlé, nejednotné velikosti i barvy, růžovočervené, se slabě zbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda v regionu Lakes raší 13.-20.4., kvete 5.-12.6., zaměká 29.-31.7. a dozrává 26.-27.8. Průměrná cukernatost moštu je 18,5 %, acidita 6,9 g/l.
Literatura a internetové zdroje: 163, 176, 202, A)Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006 [online, 2018-01-08]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, B)Türkiye Asma Genetik Kaynaklari Katoloğu. Boz, Y. et al. Tekirdağ Bağcılık Araştırma İstasyonu, 2012 [online, 2018-01-08]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/bagcilik/Link/6/Turkiye-Asma-Genetik-Kaynaklari, C)Determination of technological features and ampelographic molecular characterization of some local grape varieties in Lakes region Turkey. Gargin, S. et al. 34. dünya bağcilik ve şarapçilik kongresi 20-27 haziran 2011 Porto/ Portekiz [online, 2018-01-08]. Dostupné z: http://arastirma.tarim.gov.tr/marim/Belgeler/Makaleler/2011/Determination of Technological Features and Ampelographic Molecular Characterization of Some Local Grape Varieties.pdf, D)Isparta (Atabey)'de Yetiştirilen Üzüm Çeşitlerinin Ampelografik Özelliklerinin Belirlenmesi Üzerine Bir Araştırma. Cevít, F.M., Kelen, M., Tr. J. of Agriculture and Forestry 23 (1999) 511-518 [online, 2018-01-08]. Dostupné z: http://journals.tubitak.gov.tr/agriculture/issues/tar-99-23-5/tar-23-5-6-98076.pdf, E)Simple sequence repeat-based assessment of genetic diversity in 'Dimrit' and 'Gemre' grapevine accessions from Turkey. Şelli, F. et al. Vitis 46 (4), 182-187 (2007) [online, 2018-01-09]. Dost. z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 08 163.pdf, F)Determination of phenolic compositions and quality characteristic of some local Turkish table grape varieties cultivated in Egirdir/Isparta. Gargin, S. a Altindisli, A. BIO Web of Conferences 5, 04004 (2015) [online, 2018-01-08]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2015/02/bioconf_oiv2015_04004.pdf, G)Genetic Analysis of Grapevine Cultivars from the Eastern Mediterranean Region of Turkey, Based on SSR Markers. Tangolar, S.G. et al. Tarim Bilimleri Dergisi, 15 (1), 1-8 Ankara Üniversitesi Ziraat Fakültesi (2009) [online, 2018-01-08]. Dostupné z: http://dergiler.ankara.edu.tr/dergiler/15/1492/16442.pdf.

Burdin, J.

18. ledna 2018 v 11:29 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Joanny Burdin (1855-?) byl francouzský soukromý šlechtitel, hybridista, který v obci Iguerande (departament Saône-et-Loire, region Bourgogne-Franche-Comté) se svým synem jménem Rémy Burdin do roku 1925 vyšlechtil řadu interspecifických, převážně moštových odrůd (katalog odrůd VIVC jich uvádí 112163, některé z nich jsou uvedeny také na stránkách amerických šlechtitelů révy156). Při šlechtění nových odrůd často využíval interspecifické odrůdy řady Seibel a francouzské moštové odrůdy původu Vitis vinifera (Gamay noir, Cot, Grolleau noir, rodina Pinot). V USA jsou mezi registrovanými odrůdami zařazeny odrůdy Burdin 11042 (kříženec neznámých odrůd), Burdin 4672 (kříženec odrůd Plantet x Vitis vinifera sp.), Burdin 5201 (kříženec odrůd Plantet x Seibel 7157) a Florental (Burdin 7705, dále viz. tato odrůda), poslední uvedená odrůda je jediná z jeho kříženců, která nese svůj vlastní název a registrována (a pěstována) je také ve Francii a v Nizozemsku. Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 202.

Bulanyi

17. ledna 2018 v 11:36 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Буланый, Кормилец (Rusko, Ukrajina), Beloboulannii, Boulany Jassnii, Kormilets, Kormulets, Koubychetchnyi, Kubishechnyi Yasnyi, Kubyshechnyi, Lasnyi, Ryasnyi, Yasnyi
Původ a rozšíření: Bulanyi je středně pozdní, moštová a především stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd (proles orientalis Negr., subproles meridionali-balсanica Trosch.)96, pocházející z Ruska, z Rostovské oblasti, z údolí Donu, kde je patrně pěstována od počátku 17. století a odkud se měla v 18. století rozšířit do údolí Volhy a později na severní Kavkaz96. Dnes má pouze lokální význam, vzácně se s ní můžeme setkat na starých vinohradech na jihu Ruska ve smíšených výsadbách, v minulosti patřila k nejpěstovanějším odrůdám, sloužila například jako dobrý opylovač odrůd Coarna alba (Pukhlyakovskyi) a Coarna neagra (Moldavskii)96, A. Odrůdu zmiňují již francouzští ampelografové P. Viala a V. Vermorel (1905-1910)163. Dle výsledků analýzy DNA, publikované roku 2013, je tato odrůda křížencem odrůd Coarna alba x Ekim kara (faux, col. Conegliano)163, 199. Ve stejné oblasti je pěstována také odrůda s názvem Bulanyi belyi, příbuznost obou těchto odrůd není doložena. Název obou odrůd se pravděpodobně nějakým způsobem vztahuje k barvě bobulí, výraz "буланый" totiž v ruštině označuje koně světle žluté barvy s černým ocasem a hřívou. Synonymum "Кормилец" (v překladu z ruštiny "živitel rodiny") se zase vztahuje k vysokým a pravidelným výnosům této odrůdy96. Odrůda Bulanyi byla v minulosti často zaměňována s odrůdou Svetlolistnyi, které je po morfologické stránce podobná (dobrým rozlišovacím znakem je bezbarvá kapička dužiny, která zůstává po odtržení bobule od stopečky, zatímco u odrůdy Svetlolistnyi je protkána červenými žilkami)A.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou světle zelené, lysé až velmi slabě plstnaté. Apikální listy jsou lysé, lesklé, výrazně, ostře zoubkované, světle zelené s bronzovými skvrnami, na rubu zelenohnědé. Dospělé listy jsou velké či středně velké, okrouhlé, často jsou asymetrické, pětilaločnaté se středně hlubokými či mělkými výkroji (horní jsou uzavřené s nepravidelným eliptickým průsvitem, s oblým či zaostřeným dnem, vzácněji úzce otevřené, lyrovité, dolní otevřené, lyrovité s ostrým dnem, vzácněji uzavřené), miskovitě prohnuté s mírně podehnutými okraji, poměrně tenké, silně zvlněné, na líci středně zelené, mírně lesklé, hladké či slabě mřížkovitě vrásčité, na rubu lysé (na spodních listech na žilnatině štětinkaté), řapíkový výkroj je uzavřený až mírně překrytý s úzkým eliptickým průsvitem, s ostrým dnem, méně často úzce otevřený. Centrální lalok je obvykle tupý a široký. Zoubky na okraji jsou výrazné, s ostrým hrotem, s mírně konvexními stranami. Žilnatina listu je u báze nafialověle pigmentovaná antokyany. Řapík je kratší, než střední žíla listu, červenohnědý až červenofialový, někdy žíhaný. Hrozny jsou středně velké až velké (15-17 cm, max. až 30 cm, 150-260 g), válcovitě kuželovité, často s výraznými křidélky, středně kompaktní až kompaktní, bobule středně velké (2,2 g), okrouhlé či mírně zploštělé, tmavě modré až modročerné, se silnou, pevnou a hrubou, pružnou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, měkkou dužinou neutrální, mírně svíravé až mírně herbální, příjemné chuti, obsahující 1-3 semena. Cukernatost moštu je 14,8-21,7 % při aciditě 4,7-8,7 g/l (průměr 18,5 % a 6,4 g/l). Odrůda raší koncem dubna, kvete v první polovině června, zaměká v první polovině srpna a dozrává ve druhé polovině září, vegetační cyklus trvá 140 dnů při SAT 2870°С. Dobře se přizpůsobuje různým půdním i klimatickým podmínkám, nejlépe vyhovují bohaté a vlhčí půdy (černozem) v kopcovitém terénu, prospívá i v půdách písčitých, vyhovuje dlouhý řez. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou 14-23 t/ha. V sušších půdách je růst slabší a výnosy se snižují, roste však kvalita hroznů. Počet hroznů na výhon je 0,6-0,9, na plodonosný je 1,3-1,5, plodonosných je 50-60 % výhonů. Odolnost vůči mrazu je mírně podprůměrná (-17 až -19°C), vůči peronospoře podprůměrná (napadány jsou především ještě zelené, nezralé bobule), vůči botrytidě a oidiu průměrná (napadána je pouze za deštivých podzimů). Hrozny sloužily k výrobě světle červených stolních vín s nižším extraktem, červených cuvée šumivých vín a především k přímé spotřebě v čerstvém stavu, jejich transportabilita a skladovatelnost byly výborné.
Literatura a internetové zdroje: 96, 100, 163, 202, A)Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2018-01-07]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Новации виноградарства России. 14. Аборигенные перспективные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2018-01-07]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/11.pdf, *Новации виноградарства России. 16. Тиражные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2018-01-07]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/13.pdf.

Brun argenté

17. ledna 2018 v 11:33 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Вакарез, Камарез, Камарезо, Камере дю Гард, Вакарезо, Брюн Аржентэ (Rusko, Ukrajina), Argenteuil, Arzhente, Bakarezo, Brun Argenté (Francie, cd. 52), Bryun, Camarèse (Chusclan), Camarèzo, Camares du Gard, Cinsaut 2, Kamaredyu Gard, Kamarez, Madeleine, Vacarèze Blanc, Vaccarèse, Vaccareso, Vaccareze, Vakarez
Původ a rozšíření: Brun argenté je starobylá, autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná (též pod názvem Vaccarèse) ve Francii, v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur, v údolí řeky Rhôny, doporučená k pěstování v départamentech Vaucluse a Gard (pěstovaná je zde zejména v okolí obce Chusclan), připuštěná v départamentech Ardèche, Drôme, Hérault a Pyrénées-Orientales. Ve Francii byla roku 2011 vysazena na ploše 11 hektarů, v současnosti je k dispozici jeden registrovaný klon odrůdy30. Tvoří součást cuvée vín AOC Côtes du Rhône, Côtes du Rhône-Villages, Gigondas, Rasteau, Vacqueyras a je jednou ze 13 odrůd, které mohou být míseny do cuvée vín AOC Châteauneuf-du-Pape (v praxi se tak ovšem děje spíš vzácně a v malém množství)30. Uplatnění nachází odrůda Brun argenté například také ve vínech Château Mont-Redon. Na malých plochách ji najdeme také v Austrálii (stát Victoria) a ve Španělsku. Název této odrůdy je spojením dvou francouzských výrazů, "brun" (hněď, hnědý) a "argenté" (stříbro, stříbrný) a nejpravděpodobněji odkazuje na velmi tmavou až hnědavou slupku bobulí a stříbřitý rub listůA. Odrůda byla patrně poprvé písemně zmíněna již roku 1538 z départamentu Vaucluse, z obce Saturnin-lès-Avignon, pod názvem VaccarèseA.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda s názvem Brun Fourca, pěstovaná nehojně v regionech Provence a Languedoc, není odrůdě Brun argenté blíže příbuzná. Výraz Brun je také synonymem v Provence pěstované, ale nepříbuzné odrůdy Téoulier noir.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou lehce zploštělé, zelenkavé, pavučinovitě ochmýřené až slabě plstnaté. Apikální listy jsou lesklé, pavučinovitě ochmýřené, světle zelené s bronzovým nádechem. Dospělé listy jsou tmavozelené s lehkým modravým nádechem, silné, pětilaločnaté s hlubokými výkroji, líc listu je středně silně puchýřnatý, zejména v blízkosti řapíku, rub středně silně až silně štětinkatý, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají úzkou bázi a rovné nebo konvexní strany, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý až mírně překrytý s průsvitem. Žilnatina listu je bez pigmentace či slabě pigmentovaná antokyany. Na podzim listí částečně červená. Hrozny jsou menší až středně velké, více či méně kompaktní, válcovitě kuželovité až krátce kuželovité, často s křidélky, stopky středně dlouhé až dlouhé, z velké částí lignifikované, bobule středně velké až větší, okrouhlé nebo mírně oválné, černomodré barvy, s nepříliš šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou dlouhé. Odrůda raší středně pozdně, 10 dnů po Chasselas, dozrává pozdně, 28-32 dnů po Chasselas, je citlivá vůči botrytidě a peronospoře, podprůměrně odolává mrazu (-15 až -18°C). Plodnost je vysoká, vyhovuje krátký řez, dobře prospívá na chudších půdách, v teplých a dobře exponovaných polohách. Růst je středně bujný, réví dobře vyzrává, výnosy jsou průměrné. Odrůdová vína jsou světlejší červené barvy, svěží, elegantní a ovocitá, s florálním buketem, s vyšším obsahem tříslovin a s nižším obsahem alkoholu, proto je mísení s víny odrůdy Garnacha tinta (do červených a rosé cuvée vín), která má potenciální obsah alkoholu vyšší, oboustraně přínosné.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 100, 163, 166, 168, 176, 189, 199, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Brachetto

16. ledna 2018 v 13:41 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бракетто, Бракетто москато руж, Бракетто москато нуар (Rusko, Ukrajina), Borgogna (Itálie-Asti-Canelli), Bracchetto, Bracelet, Brachet de Nice (Francie), Brachetto (Francie, cd. 1242), B. a Grappolo Grande (Itálie-Cuneo-Roero), Brachetto d´Acqui, B. d´Alexandrie, B. del Piemonte, Brachetto di Acqui, B. di Alessandria, B. di Montabone (Itálie, Acqui, Nizza Monferrato), B. du Piemont, B. Migliardi (Itálie, Acqui, Nizza Monferrato), Brachettone (Itálie, Roero), Braquet des Jardins, Calitor (mylně), Moscato Nero
Původ a rozšíření: Brachetto je raná až středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 040, k roku 2017 tři registrované klony) a vysazená v Itálii roku 2010 na ploše 1.460 ha197(v této výměře je určitou částí patrně zahrnuta i odrůda Brachetto Migliardi, viz. níže)46. Je pěstovaná v Piemontu, převážně v provinciích Asti a Alessandria, v oblasti mezi řekami Belbo a Bormida, ale též v některých oblastech provincie Cuneo, v okolí Acqui Terme, tvoří součást vín DOCG Brachetto d'Acqui (založeno roku 1996) a DOC Piemonte (zal. roku 1994)197, A. Malé plochy této odrůdy jsou vysazeny také v Argentině. Dle výsledku analýzy DNA, publikované roku 2013, je odrůda Brachetto křížencem odrůdy z rodiny Muscat á petits grains s doposud neznámou odrůdou199.
Příbuzné odrůdy, možné zámeny: *Názvem "Brachetto" byly v ampelografické literatuře označovány různé odrůdy (s dužinou aromatické nebo neutrální chuti), dodnes se lze pouze obtížně dopátrat, k jaké z dnes popsaných odrůd se konkrétní historická zmínka vztahuje (podrobněji viz.197, 46). Odrůdu Brachetto z regionu Piemont, z provincií Asti a Alessandria, popisuje jako první patrně G. Gallesio (1834), po něm z provincie Alessandria P.P. Demaria a C. Leardi (1875), ti nesprávně věřili, že je identická s (nearomatickou) odrůdou Brachet (Braquet noir), ze které jsou vyráběna dezertní vína ve francouzské apelaci AOC Bellet poblíž Nice. Popisy těchto autorů zřejmě odpovídají oficiálnímu popisu odrůdy Brachetto (Brachetto di Acqui, Brachetto del Piemonte) v dnešním pojetí G. Dalmasso et al. (1960). *Ampelograf G. di Rovasenda (1877) si byl vědom výskytu homonym ve skupině odrůd "Brachetto", věděl, že ne všechny odrůdy, pod tímto názvem pěstované, jsou identické, přestože byl přesvědčen, že většinou se jedná o aromatické odrůdy, přítomnosti homonym s byl vědom již G. Gallesio (1917-39). *Ve Francii, v départamentu Aube, je pěstována na ploše necelého hektaru odrůda s názvem Bachet noir, která není identická ani příbuzná odrůdě Brachetto a jasně se odlišuje jak hrozny, tak listy révy. *Teprve relativně nedávno byly v regionu Piemont popsány další, odlišné aromatické odrůdy s názvem Brachetto (Schneider et al., 1990, 1994)46, A, jmenovitě odrůda Brachetto Migliardi (Brachetto di Montabone), pěstovaná často ve společné výsadbě nebo na stejných vinicích s odrůdou Brachetto, s centrem výskytu v oblasti mezi městy Acqui Terme a Nizza Monferrato (adjektivum v názvu odrůdy je použito pro odlišené této odrůdy od odrůdy Brachetto a je příjmením majitele vinařství, kde byla odrůda namnožena a odkud byla dále šířena, příjmením, běžným v městečku Montabone v oblasti Acqui Terme, které je centrem pěstování této odrůdy), odrůda Brachetto a grappolo lungo (Bragat rosa, Brachettone, Birbet, Brachetto lungo del Roero) z oblasti Roero, severně od řeky Tanaro a nakonec pozdní odrůda Brachetto Nizza Monferrato. *Mezi nearomatickými odrůdami se synonymem Brachetto lze zmínit odrůdy Brachet(to) di Canavese (Chatus) a Brachetto di Valle Susa (Lambrusca di Alessandria, Brachetto Valsusino)46, 163, A. *Odrůda Brachetto není geneticky identická s odrůdou Moscato nero di Acqui, pěstovanou nehojně v Piemontu46, 163, 197.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, žlutavě zelené (někdy s narůžovělými okraji), arachnoidální až slabě plstnaté, apikální listy (1-3) ploché, arachnoidální, zelené s bronzovým nádechem, zoubky jsou na bázi žluté, na hrotech karmínově červené, bazální listy ploché, světle zelené, arachnoidální, osa je zakřivená až ohnutá. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, zelené s lehce bronzovými okraji, apikální listy ploch, zelené s bronzovým nádechem, arachnoidální, bazální ploché, světle zelené, arachnoidální, osa je zakřivená až ohnutá. Letorosty jsou eliptického průřezu s naznačenými hranami, lysé, zelené s bronzovým nádechem na dorsální straně, úponky jsou bifidní, zřídka trifidní, jasně zelené. Květenství je 11-12 cm dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké či menší (16,2 x 16,1 cm), okrouhlé, nečleněné či méně často třílaločnaté s mělkými výkroji bez zoubku, ploché, líc listu je tmavě zelený, bez vrásek, středně silně, případně až silně puchýřnatý, lysý, rub listu světle zelený, lysý, okraj listu je středně výrazně až výrazně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a konvexní strany, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý až uzavřený s průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany, někdy velmi slabě pigmentovaná. Řapík je krátký (8,9 cm), středně silný, lysý, růžově zelený, na průřezu se zřetelným kanálkem. Podzimní zbarvení listů je nažloutlé, někdy načervenalé. Hrozny jsou menší až středně velké, rozdílného tvaru, převážně protáhle válcovité s 1-2 stopkatými křidélky, středně kompaktní až kompaktní, stopky hroznů jsou krátké až středně dlouhé, částečně lignifikované, bobule jsou střední velikosti (13-14 mm, 2,4 g), mírně oválné (poměr délka/šířka = 0,93), černomodré až černofialové, se středně silnou, průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, pevnější, šťavnatou dužinou aromatické, jemně muškátové chuti s tóny růží. Dužina obsahuje 2-3 hruškovitá semena s velkým zobáčkem. Stopečky jsou středně dlouhé, poměrně obtížně oddělitelné. Jednoleté réví je robustní, středně dlouhé, mírně rozvětvené, kruhového průřezu s hladkým, lysým povrchem, internodia jsou 10-14 cm dlouhá, skořicově šedá, tmavší na nodiích, pupeny jsou velmi vyčnívající. Kmen není moc silný. Odrůda raší raně, v první polovině dubna, kvete raně až středně pozdně, na přelomu května a června, zaměká raně, v první dekádě srpna, hrozny dozrávají raně až středně pozdně, ve druhé polovině září, listi opadává v první polovině listopadu. Růst je středně bujný, plodnost je pravidelná, průměrná, výnosy jsou průměrné, první hrozen je na 2-3 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon je 1-2, plodnost feminel je zanedbatelná. Hrozny obvykle mírně nadprůměrně odolávají houbovým chorobám, odrůda je však značně citlivá k virovým infekcím, také zimním mrazům odolává podprůměrně. Vyhovují hlinitovápenaté půdy a podnože 420 A, Kober 5 BB, 41 B.
Charakteristika vína: V odrůdové podobě najdeme vína v italské apelaci DOCG Brachetto d'Acqui, hrozny tvoří též součást červených cuvée vín apelace DOC Piemonte. Hrozny jsou základem pro výrobu aromatických, ovocitých vín, perlivých či šumivých vín a také sladkých vín typu "passito". Suchá červená odrůdová vína jsou charakteristická intenzívním ovocitým aroma (červené třešně, maliny, skořice, muškátový oříšek), které doplňují tóny květu růží a fialek v buketu (aromatickými látkami ve víně jsou převážně geraniol, citronellol a nerol). Doporučuje se nechat vína dva až tři roky vyzrát, počáteční vyšší kyselinka a ovocité aroma červených lesních plodů a květu černého bezu se rozvine o tóny černorybízové, zralé černé višně v alkoholu a kořenité tóny s oreganem a muškátovým oříškem, taniny se stanou sametově hladkými.
Literatura a internetové zdroje: 35, 43, 46, 47, 54, 62, 100, 120, 149, 168, 171, 176, 181, 189, 197, 199, 200, 202, A)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Lo studio dei vitigni autoctoni minori nella collezione ampelografica di Grinzane Cavour. Raimondi, S. et al. Agricoltura 62 (2) 20-24 (2009) [online, 2017-12-28]. Dostupné z: http://www.regione.piemonte.it/agri/comunicazione/quaderni/num62/dwd/20.pdf, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-12-29]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-12-29]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Braquet noir

16. ledna 2018 v 13:35 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Браше черный, Браке нуар (Rusko, Ukrajina), Brachet (Francie, cd. 84), Brachetto (mylně), Braqet Noir, Bracke (Bulharsko), Braquet (Francie-Bellet), Bruquet, Calito du Languedoc, Canseron, Pécoui Touar du Var, Pecoul Touar
Původ a rozšíření: Braquet noir je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná nehojně ve Francii, v regionu provence, v départamentu Alpes-Maritimes, odkud patrně pochází, v okolí měst Grasse a Bellet. Tvoří součást cuvée vín apelace AOC Bellet. Ve Francii byla roku 2011 vysazena na ploše 12 hektarů, k roku 2017 neexistuje registrovaný klon odrůdy30. Z regionu provence byla tato odrůda poprvé písemně zmíněna již roku 1783A.
Příbuzné odrůdy, možné zámeny: *Odrůda Braquet noir není identická ani blíže příbuzná aromatickým odrůdám muškátového typu s názvem či synonymy "Brachetto"z regionu Piemont, z provincií Alessandria, Asti a Cuneo, konkrétně odrůdám Brachetto (Brachetto di Acqui, Brachetto del Piemonte), Brachetto Migliardi (Brachetto di Montabone), Brachetto a grappolo lungo (Bragat rosa, Brachettone, Birbet, Brachetto lungo del Roero) a Brachetto Nizza Monferrato, ani odrůdám nearomatickým, Brachet(to) di Canavese (Chatus) a Brachetto di Valle Susa (Lambrusca di Alessandria, Brachetto Valsusino)46, 163, A. *Odrůda Braquet noir není identická ani s odrůdou Calitor noir (syn. mj. Pécoui Touar)A. *Ve Francii, v départamentu Aube, je pěstována na ploše cca 1 ha odrůda s názvem Bachet noir, která není identická ani příbuzná odrůdě Braquet noir ani odrůdám skupiny "Brachetto" (podrobněji viz. odrůda Brachetto. *Odrůda Braquet gris, která již není komerčně využívána, je mutací odrůdy Braquet noir, barva jejích hroznů se pohybuje na škále šedá, šedočervená, červenomodrá, modrofialová, modročerná, možná se tedy jedná pouze o variabilitu v rámci jedné odrůdy. Existuje též mutace odrůdy se zelenožlutými bobulemi, odrůda Braquet blanc (Brachet blanc). *Ve sbírkách INRA Montpellier je též geneticky odlišná odrůda, nalezená v departamentu Var (region Provence-Alpes-Côte d'Azur), nazvaná Brachet type 2 (cd. 3017)26, 199.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou silně plstnaté, na okraji karmínově červené, apikální listy jsou světle zelené, načervenalé, středně silně plstnaté, pětilaločnaté, bazální listy jsou slabě plstnaté, zelené.Dospělé listy jsou malé až středně velké, okrouhlé, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými až velmi hlubokými výkroji, zkroucené s mírně podehnutými okraji, na líci slabě až průměrně puchýřnaté, na rubu středně silně plstnaté a štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený, klenutý či lyrovitý se zaostřeným dnem, zoubkování na okraji je výrazné, zoubky mají úzkou bázi a rovné nebo konvexní strany. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Na podzim jsou listy načervenalé. Hrozny jsou středně velké až velké (337 g), válcovitě kuželovité až pyramidální, s křidélky či s výrazným raménkem, kompaktní až velmi kompaktní, stopky dlouhé a silné, částečně lignifikované, bobule středně velké, okrouhlé, tmavě fialové až tmavě červenomodré barvy, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Odrůda raší tři dny po Chasselas, dozrává středně pozdně, v polovině září, 23-26 dnů po Chasselas. Růst je středně bujný, réví dobře vyzrává, výnosy jsou průměrné až nižší. Odolnost vůči zimním mrazům je podprůměrá (-15 až -18°C), vůči botrytidě též podprůměrná, vůči houbovým chorobám obecně průměrná, vůči suchu zvýšená. Odrůda preferuje horké a suché klima a méně úrodné půdy, vyhovuje krátký řez. Redukcí výnosů lze dosáhnout vyšší barvy vín. Odrůdová vína jsou světleji zbarvená, kvalitní, jemně aromatická, bohatá na alkohol a dobře vyzrávající, hrozny často slouží k výrobě ušlechtilých sladkých výběrů a likérů, v rámci apelace AOC Bellet k výrobě červených cuvée vín s odrůdou Fuella nera, případně také k výrobě rosé vín.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 35, 46, 100, 163, 166, 176, 199, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Bracciola nera

15. ledna 2018 v 11:35 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Barciuola, Bracciola, Bracciola nera (Francie, cd. 2368), Bracciula, Bracciuola, Braciola, Braciuola, Brassola, Brassora, Brazolata, Rappalunga,
Původ a rozšíření: Bracciola nera je velmi pozdní, starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera z italských regionů Toskánsko a Ligurie, dnes pěstovaná v toskánských provinciích Massa-Carrara a Pistoia (s centrem výskytu v provincii Massa-Carrara) a okrajově také v Ligurii, v provincii La Spezia. Roku 2010 byla v Itálii vysazena na ploše 26 ha163. Od roku 1970 je zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 039, roku 2017 žádný registrovaný klon), tvoří součást vín apelace DOC Colli di Luni v Ligurii a vín kategorie IGT Alta Valle della Greve, Costa Toscana, Montecastelli, Toscano a Val di Magra v Toskánsku197.
Historické údaje: Jako první patrně odrůdu s názvem Bracciola (ovšem určenou k výrobě kvalitních bílých vín) popisuje roku 1590 G.V. Soderini, který hovoří o velmi produktivní odrůdě, vhodné pro lehké půdy přímořských oblastí. Dnes již nelze zjistit, zdali se v případě této odrůdy jednalo o barevnou mutaci odrůdy Bracciola nera či o zcela odlišnou odrůdu, lze tedy konstatovat, že odrůda Bracciola nera je s jistotou poprvé zmíněna počátkem 19. století, kdy ji G. Acerbi (1825) uvádí z provincie Cinque Terre. De Astis (1937) zmiňuje tuto odrůdu z provincie Massa Carrara. Důkladný popis odrůdy uvádějí Breviglieri e Casini (1964). Předpokládá se, že pochází z oblasti mezi Ligurií a Toskánskem, kde je v současné době vzácně pěstována v oblasti Massa Carrara, lze ji považovat za ohroženou odrůduA, B, C.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky zcela otevřené, štětinkaté a slabě až středně silně sametově plstnaté, slabě až průměrně pigmentované antokyany, bělavé s bronzovými odstíny, apikální listy (1-3) ploché, bělavé s bronzovými odstíny, slabě až středně silně sametově plstanté, bazální ploché, žlutozelené s bronzovými odstíny, štětinkaté, někdy také arachnoidální, osa je více či méně zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky zcela otevřené, štětinkaté a arachnoidální až slabě plstnaté, slabě až středně silně pigmentované antokyany, bělavé až žlutavě zelené s bronzovými tóny, apikální listy ploché, bělavě nazelenalé s bronzovými odstíny, na líci arachnoidální, na rubu slabě sametově plstanté, bazální ploché, zelenožluté s bronzovými tóny, na líci arachnoidální, na rubu slabě plstanté, osa je zakřivená. Letorosty jsou eliptického průřezu s naznačenými hranami, lysé, intenzivně zelené, úponky jsou dlouhé, středně silné, bifidní. Květenství je velké (20-26 cm), středně kompaktní až volnější. Dospělé listy jsou dimorfní, pentagonální nebo okrouhlé, někdy i klínovité, středně velké, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní jsou otevřené či úzce otevřené, ve tvaru V nebo s rovnoběžnými stranami, dolní často pouze naznačené), ploché, líc listu je tmavě zelený, matný, slabě puchýřnatý, rub světle zelený, na ploše i žilnatině štětinkatý, okraj listu je středně výrazně až výrazně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a rovné strany, případně konvexní a konkávní stranu, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru U, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Řapík je středně dlouhý, silný, velmi světle zelený, lysý, se zřetelným, ale nepříliš velkým kanálkem na průřezu. Hrozny jsou velké (22-30 cm), válcovité s křidélky, dlouhé, středně kompaktní, stopka viditelná, středně silná, částečně lignifikovaná, bobule středně velké (14 mm), okrouhlé, se středně silnou, silně ojíněnou slupkou tmavě modré až černomodré barvy, se šťavnatou, narůžovělou dužinou neutrální chuti, obsahující v průměru dvě středně velká, pravidelně hruškovitá semena. Stopečky jsou střední délky, zelené. Jednoleté réví je středně dlouhé, poměrně robustní, pružné, feminely jsou přítomné, nehojné, průřez je téměř eliptický s naznačenými hranami, povrch je slabě rýhovaný, lysý, slabě ojíněný, internodia jsou středně dlouhá, lískooříškově hnědá, někdy s vínově červeným tónem, nodia jsou výrazná, intenzivněji zbarvená, pupeny středně velké. Kmen je střední síly. Růst je bujný, odrůda raší ve druhé dekádě dubna, kvete v první dekádě června, zaměká ve druhé dekádě srpna a dozrává v první dekádě října, 30 dnů po Chasselas. Výnosy jsou vysoké a konstantní. První hrozen je na 2-4. nodiu, průměrný počet hroznů na výhon je 1-2, plodnost feminel je slabá. Odolnost vůči houbovým chorobám je obecně průměrná, vůči oidiu a botrytidě mírně nadprůměrná. Hrozny slouží většinou k přípravě červených cuvée vín, kterým dodávají aciditu, v Ligurii, v rámci apelace DOC Colli di Luni, s odrůdami Sangiovese, Canaiolo, Pollera nera, Ciliegiolo, Vermentino nero apod., v Toskánsku, v okolí městečka Massa se vyrábějí i slušná odrůdová vína rubínově červené barvy, v aroma florální a ovocitá, svěží a pikantní, teplé a harmonické chuti, s průměrným obsahem alkoholu a vyšší aciditou.
Literatura a internetové zdroje: 26, 49, 50, 163, 166, 176, 197, 199, 200, 202, A)VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2017-12-26]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D. et al. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2017-12-26]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf.

Bouschet petit

15. ledna 2018 v 11:29 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Aramon Teinturier (Francie), Bouchete Petite (ČR), Bouschet, Bouschet de Bernard, Bouschet Petit (Německo, Francie), Colorino di Lucca (Itálie-Lucca), Le Bouschet, Negrón de Aldán (Španělsko-Asturie, Galície), Nero di Spagna (Itálie-Lucca-Garfagnana), Petit Bouchet, Petit Bouschet (Francie, cd. 479), Petit Bouse, Pipiona, Pti Bushe (Bulharsko), Tinta Aragonesa (Španělsko-Galície-Bierzo), Tinta da Zorra (Španělsko-Galície), Tintinha (Portugalsko, Francie), Tinturino (Itálie-Apulie)
Původ a rozšíření: Bouschet petit je raná až středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Aramon noir x Teinturier199 (soukromý šlechtitel Louis Marie Bouschet de Bernard, 1824-1829, Domaine de la Calmette, Mauguio u Montpellier, départament Hérault, Francie). Cílem křížení bylo barevně obohatit vína z odrůdy Aramon noir a dá se tak říci, že jde o jednoho z prvních úspěšných cílených novokřížení. Odrůda byla ještě roku 1958 vysazena ve Francii na ploše 1.227 ha, do roku 1999 jeho stavy poklesly na 0,55 ha (oblast Languedoc-Rousillon), nahrazena zde byla převážně úspěšnějším potomkem Alicante Henri Bouschet. Je pěstována na malých plochách ještě v Tunisku, v Alžírsku, ve Španělsku, ve AsturiiA, 115 a také v Galícii, kde tvoří součást vín DO BierzoB, C, D, E, někdy také pod názvy Tinta da Zorra nebo Negrón de Aldán, v Itálii (pod názvem Nero di Spagna v Toskánsku, v provincii Lucca, v oblasti Garfagnana)46 a v Portugalsku (pod názvem Tintinha r. 2010 vysazena na 15 ha)200, kde je klasifikovanou odrůdou, doporučenou k pěstování v regionu Trás-os-Montes. Katalog odrůd VIVC uvádí ještě odrůdu s názvem Bouschet gros, pocházející ze stejných rodičů, vyšlechtěnou roku 1829, patrně tedy odrůdu sesterskou163 (Gros Bouschet, Francie, cd. 480)26.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: *Odrůda Bouschet petit byla počátkem druhé poloviny 19. století synem Louise Bouscheta, Henri Bouschetem de Bernard, použita jako partner při křížení celé řady nových moštových odrůd, například Alicante Henri Bouschet, Grand Noir de la Calmette, Morrastel Bouschet, Piquepoul Bouschet a Carignan Bouschet. *Počátkem 21. století se někteří ampelografové domnívali, že odrůda Bouschet petit může být jedním z rodičů provensálské odrůdy Téoulier noir, analýza DNA však tuto domněnku vyvrátila (není rodičem ani odrůdě Téoulier blanc femelle)D, 163. *Odrůda Bouschet petit byla spojována také s galícijskou odrůdou Juan García (Mouratón), zvláště, když pod názvem Negrón de Aldán (který je též v synonymice odrůdy Mouratón) tvoří odrůda Bouschet petit součást vín apelace DO Bierzo v provincii León, v Galícii, obě odrůdy nicméně nejsou blíže příbuzné163, D.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G, foto též viz.115) Vrcholky letorostů zcela otevřené, středně silně až silně plstnaté, bez štětinek, bez pigmentace antokyany až středně silně pigmentované. Růst je bujný, letorosty vzpřímené až polovzpřímené. Internodia a nodia jsou na ventrální straně zelená, někdy s červenými pruhy, na dorsální červená, někdy zelená s červenými pruhy, takřka lysá, pupeny jsou silně pigmentované antokyany, úponky jsou středně dlouhé. První bazální list je měďnatě červený, na rubu silně plstnatý, bez štětinek. Dospělé listy jsou středně velké (18,9 x 18 cm), pětilaločnaté se středně hlubokými, většinou otevřenými horními i dolními výkroji, bez zoubků, pentagonální, ploché s podehnutými okraji, na líci bez vrásek a slabě či středně silně puchýřnaté, tmavě zelené, na rubu, na ploše lysé až středně silně plstnaté, na žilnatině lysé až slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený až úzce otevřený, s ostrým dnem, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je středně silně pigmentovaná antokyany. Zoubky na okraji mají konvexní strany. Řapík je v průměru 10,3 cm dlouhý, načervenalý. Listí révy na podzim již brzy červená, později získává až červenočernou barvu. Hrozny jsou středně velké až větší, široce kuželovité, někdy s 1-2 křidélky, středně kompaktní až volnější, stopky středně dlouhé, zelenofialové až fialové, u báze lignifikované, bobule středně velké, uniformní, okrouhlé až mírně oválné, silně tmavě fialově ojíněné, modročerné barvy, s velmi silně, tmavě červeně zbarvenou, rozplývavou a šťavnatou dužinou neutrální, nakyslé a mírně herbální chuti, obsahující semena. Hilum je výrazné. Stopečky jsou krátké, obtížně oddělitelné. Odrůda raší raně, dozrává raně až středně pozdně a bývá ohrožována pozdními jarními mrazy. První hrozen je na 3-4. nodiu, plodnost bazálních pupenů je průměrná, plodnost odrůdy je vysoká, výnosy jsou též vysoké, odrůda preferuje krátký řez a vyžaduje náročnější zelené práce na vinici. Vyhovují ji písčité půdy, poměrně dobře odolává suchému, horkému, větrnému klima. Je odolná proti antraknóze, víceméně dobře odolává peronospoře hroznů, v méně příznivých letech je náchylná k erinóze a botrytidě. Hrozny poskytují temně červená, poněkud plošší vína neutrální chuti a nízkého obsahu alkoholu, která rychle stárnou a jsou vhodná spíše jako složka červených cuvée vín pro povýšení jejich barvy.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 35, 46, 115, 151, 163, 168, 176, 189, 199, 200, 202, A)Variedades de vid de Asturias. Loureiro, Rodriguez, D., Moreno Sanz, P., Suarez Valles, B. Gobierno de Espana, Ministerio de Ciencia e Innovacion, 2011 [online, 2017-12-23]. Dostupné z: http://www.serida.org/pdfs/5173.pdf, B)A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2015-09-23]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, C)CSIC-Misión Biológica de Galicia. Tinta da Zorra (Petit Bouschet) [online, 2017-12-23]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, D)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, E)New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2017-12-23]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf, *Identification and molecular biodiversity of autochthonous grapevine cultivars in the 'Comarca del Bierzo', León, Spain. Gonzales-Andres, F. et al. Vitis 46 (2), 71-76 (2007) [online, 2017-12-23]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 07 641.pdf, *Genetic diversity of wild grapevine populations in Spain and their genetic relationsships with cultivated grapevines. Andres, M.T. et al. Molecular Ecology 21 (4) 800-816 (2011) [online, 2017-12-23]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-294X.2011.05395.x/full, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2017-12-23]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, *Determination of relationships among autochthonous grapevine varieties (Vitis vinifera L.) in the northwest of the Iberian peninsula by using microsatellite markers. Martin, J.P. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 53 (6) 1255-1261 (2006) [online, 2017-12-23]. Dostupné z: http://fernando.gonzalez.unileon.es/web_mex12/articulos/GRACE_53.pdf.

Bourne, T.F.

14. ledna 2018 v 12:57 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Timothy F. Bourne (nar. 1965) je americký šlechtitel, který se mj. zabýval vývojem nových, stolních, bezsemenných odrůd révy původu Vitis vinifera a také nových odrůd mandlí v rámci své práce ve vinařství Sunview Vineyards v Kalifornii. Katalog odrůd VIVC uvádí sedm jeho stolních odrůd, označených jménem šlechtitele a číselným kódem křížení163, v USA je patentováno devět odrůd tohoto šlechtitele, jejich kompletní popis a dokumentaci najdeme na stránkách FPO144. T.F. Bourne byl před zahájením svého šlechtitelského programu (1992-1997) odborným asistentem Florida A & M univerzity, kde mj. vyučoval genetiku, fyziologii rostlin a pěstování stolních odrůd révy. Literatura a internetové zdroje: 144, 163.

Bouchalès

14. ledna 2018 v 11:26 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Будалес, Бушале, Грапют (Rusko, Ukrajina), Aubet, Bouchalès (Francie, cd. 358), Bouchalès á Buzet, B. Chedy, Bouchalets, Boucharès, Bouchedey, Boucherès, Boudalès, Bouissalet (Dordogne), Bouscalès, Bouscarès, Bouyssalet, Capbreton Rouge, Cayla, Crapput, Craput, Cujas, Esparbasque, Grappu, G. de la Dordogne, Grapput, Gros … Bouchales, Bouchares, de Judith, Grappu, Marthy, Marty, Maure, Mol …, Jeanjean, Négrasse, Picardan, P. Noir, Piquardan, Plant Touzau, Prolongeau, Prueras, Prueyras, Queuefort, Sensit Rouge, Toussan, Touzan
Původ a rozšíření: Bouchalès je moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející patrně z údolí řeky Garonne a pěstovaná ve vinařské oblasti Bordeaux v Aquitánii, v regionu Sud-Ouest. Ve Francii byla roku 2011 vysazena na ploše 85 hektarů (roku 1958 ještě na ploše 4.973 ha)30. Výrazný pokles osazené plochy vinic způsobila nejen citlivost odrůdy vůči botrytidě a černé hnilobě a nižší kvalita hroznů, ale také specifikum této odrůdy, kterým je obtížné roubování keřů na podnože. Ve Francii byl roku 2017 jeden registrovaný klon odrůdy30.
Historické údaje: První historická zmínka o odrůdě Bouchalès pochází z let 1783-1784, v té době byla hojně rozšířená v regionu Sud-Ouest, v departamentech Lot-et-Garonne, Gers a Dordogne, vinohrady v Agen, Auch, Estillac, Saint-Barthélemy-de-Bellegarde a Tonneins jsou zde výslovně zmiňované jako ty, ze kterých pocházejí nejkvalitnější odrůdová vínaA. Z ampelografů odrůdu mezi prvními uvádějí H. Goethe (1887) a P. Viala a V. Vermorel (1905-1910)163. Stejně jako u mnoha dalších odrůd původu Vitis vinifera byly výsadby odrůdy Bouchalès decimovány během révokazové kalamity koncem 19. století. Nicméně, zajímavostí je, že roku 2009 byla objevena vinice v Libournais (Château de la Vieille Chapelle) s více než sto let starými keři odrůdy Bouchalès, pěstovanými bez podnoží. V oblasti Libournais bylo tradicí na zimu zaplavovat vinohrady vodou z nedaleké řeky Dordogne, tento osobitý způsob závlahy mohl pomoci překonat keřům révy období révokazové kalamity, protože záplavová voda narušila nymfové stadium životního cyklu révokazaA, B.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: V minulosti bývala odrůda Bouchalès považována za identickou s odrůdou Côt (Malbec), případně za její biotyp či mutaci, zaměňována byla také s odrůdou Mérille (obě odrůdy byly společně pěstovány v départamentu Ariège), výsledky analýzy DNA ovšem identicitu či bližší příbuznost těchto odrůd nepotvrdily, prokázáno je oproti tomu, že je blízce příbuzná odrůdě Raffiat de Moncade, ta je spontánním křížencem odrůd Heunisch weiss x Bouchalès199, A. V oblasti Dordogne byla odrůda pěstována pod názvem Bouissalet, což vedlo některé ampelografy k domněnce, že je tato odrůda mutací odrůdy Arrufiac, která je pod názvem Bouissalet pěstovaná v oblasti Pacherenc du Vic-Bilh, analýza DNA nepotvrdila bližší příbuznost těchto odrůdA, 163, 199.
Název odrůdy: Francouzský ampelograf Guy Lavignac odvozuje název této odrůdy z okcitánského výrazu "boish", který by se snad dal přeložit jako "krabicovitý keř" (keř ve tvaru krabice či škatule), tak má totiž vypadat olistěný keř odrůdy. Jancis Robinson k tomu ovšem dodává, že tak vypadá mnoho keřů révy druhu Vitis vinifera a Bouchalès je běžné příjmení v départamentu Lot-et-Garonne, tudíž se nabízí běžné odvození názvu odrůdy ze jména jejího propagátora, nálezce, šiřitele apod.A
Charakteristika odrůdy: (H, G) Vrcholky letorostů jsou velmi silně vlnatě plstnaté, mladé listy jsou zelené, lesklé, zprvu vlnatě plstnaté, později pouze pavučinovitě ochmýřené. Dospělé listy jsou velké, nevýrazně pentagonální, nečleněné až tří- nebo pětilaločnaté s mělkými výkroji, zkroucené, na líci tmavozelené, puchýřnaté, na rubu středně silně až silně plstnaté, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky na okraji mají širokou bázi a konvexní strany, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, lyrovitý. Na podzim listí révy částečně červená. Hrozny jsou středně velké až větší, válcovitě kuželovité s křidélky, kompaktní, bobule jsou malé až středně velké, okrouhlé, se silnou, silně ojíněnou slupkou modročerné barvy, s nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Růst je velmi bujný, letorosty i jednoleté réví jsou citlivé na vítr. Odrůda raší raně, jeden den po Chasselas, je tedy ohrožována pozdními jarními mrazy, dozrává středně pozdně až pozdně, 24-28 dnů po Chasselas a vyžaduje proto vysloveně teplé polohy, v jihozápadní Francii zřídka plně dozrává. Není příliš citlivá vůči oidiu a peronospoře, citlivá je naopak vůči botrytidě a černé hnilobě. Poskytuje vysoké, poměrně pravidelné výnosy. Keře se obtížně roubují na podnože.
Charakteristika vína: V případě přiměřené redukce sklizně poskytují hrozny příjemně pitelná vína, disponující sice nízkým obsahem alkoholu, ale též harmonickými taniny a hlubokou, temně červenou barvou, jsou vhodná k pití jako mladá. Naopak, ze sklizní neredukovaných jsou vína průměrná a nevýrazná, světlé barvy, vyšší acidity a na alkohol neobyčejně chudá.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 35, 100, 163, 166, 176, 189, 199, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)About the Bouchalès - Prephylloxeric vines at Chateau de la Vieille Chapelle. Chateau de la Vieille Chapelle, AOC Bordeaux [online, 2017-12-18]. Dostupné z: https://www.chateau-de-la-vieille-chapelle.com/images/Bouchalès_at_la_Vieille_Chapelle_-_May_2015.pdf.

Borraçal

13. ledna 2018 v 11:16 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Azedo, Bagalhal (Basto), Bogalhal (Portugalsko-Vinho Verde), Borraça, Borraçal (Portugalsko, Španělsko-Galície, Baixa Limia), Borraço, Borragal (Španělsko), Borrasao, Bougalhal, Bovvaco, Cachino, Cachiño (Španělsko-Galície, provincie Coruña, Boiro), Cainho Gordo (in B.C. Cincinnato da Costa), Cainho Grande (Monção), Cainho Grosso, Caino, Caiño, C. del Pais, C. Gordo (Španělsko-Galície), C. Grosso (Monção), C. Redondo 1 (Španělsko-Galície, DO Ribeiro), Caiño Tinto (Španělsko-Galície), Esfarrapa (Viana do Castelo), Esfarrapas, Espadeiro Redondo (Monção), Morraça, Murraçal, Oil de Chapaud, Olho de Sapo (Basto), Tinta Femia (Španělsko-Galície, provincie Pontevedra), Tinta Femia de Aldan, Tinto Redondo
Původ a rozšíření: Borraçal je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, uvedená v seznamu klasifikovaných odrůd Portugalska a připuštěná k pěstování ve vinařských regionech Douro, Beira Litoral a Minho, odkud byla poprvé zmíněna již koncem 18. století a kde tvoří součást vín apelací DOC Vinho Verde, Lima a IGP Minho198.V Portugalsku se roku 2010 nacházelo 187 hekarů vinic (roku 1989 ještě 4.497 ha)163. L. Lobo (1790) a Gyrão (1832) zmiňují odrůdu z regionů Porto, Penafiel a Basto (Vinho Verde), stejně jako Vila Maior (1875). Pod názvem Caiño tinto je tato odrůda pěstovaná ve španělské GalíciiA, B, 124, 127, poprvé ji odtud zmiňuje García de los Salmones roku 1914 pod názvem Cachiño (z okolí města Boiro)G. Dnes tvoří součást apelací D.O. Ribeiro, Ribeira Sacra a Rías Baixas, dále součást vín IGT Viño da Terra Barbanza a Iria, rozšířená je v údolí řeky Ulla, v oblasti Barbanza, v okolí A Guarda v údolí řeky Miño, v provincii Ourense a v oblasti Baixa LimiaG. V Galícii byla odrůda roku 2010 vysazena na ploše 523 ha (roku 2000 na ploše 619 ha)H.
Název odrůdy: Původ samotného názvu odrůdy je nejasný. Synonyma "caíño" a "cainho" by mohla být odvozeno z latinského výrazu "caninus" (v překladu pes, portugalsky cão) ve smyslu canino = psí (přeneseně bídný, chudý).
Příbuzné odrůdy, možné záměny: *Pozor na (obzvláště v literatuře) častou záměnu odrůd Borraçal (Caiño tinto) a Amaral (Caíño bravo), pěstovaných dnes ve stejné oblasti. Tyto dvě odrůdy nejsou geneticky identické, jsou nicméně blízce příbuzné, odrůda Borraçal je jedním z potomků odrůdy AmaralA, G. *Skupina odrůd Caíño (Cainho) patří k nejstarším a patrně také k nejsložitějším skupinám odrůd v Galícii (a též v sousedícím Portugalsku), ale odlišností mezi jednotlivými odrůdami si všímá jako první až García de Los Salmones (1914)A. Do blíže příbuzné rodiny odrůd Caíño náleží mimo jiné odrůdy, nesoucí názvy Caiño tinto (Borraçal, Bogalhal), Caíño bravo (Amaral, Caíño Astureses), Caiño blanco (Cainho de Moreira), Caiño do Freixo (Espadeiro mole, Manseng noir) a Caíño longo, blíže pravděpodobně nepříbuzné jsou naopak odrůdy Cainho espagnol (Pedral), Caíño gordo (Albarín negro, Alfrocheiro) a Cainho pretoB, C, D, E, F, 163. *Odrůda Cainho de Moreira je křížencem odrůd Caíño bravo (Amaral) x Alvarinho a má původ v západní GalíciiA, F, 199. Obě rodičovské odrůdy jsou společně pěstovány právě v Galícii.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně až silně vlnatě plstnaté, slabě pigmentované antokyany, s karmínovým nádechem na okrajích. Mladé listy jsou na líci zelené s bronzovým nádechem, arachnoidální, na rubu silně plstanté. Internodia a nodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, slabě až středně silně plstnatá, pupeny jsou zelené či slabě pigmentované antokyany, úponky jsou krátké. Dospělé listy jsou středně velké až větší (20,1 x 21,2 cm), pentagonální, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji (horní jsou otevřené, ve tvaru V či U, s oblým dnem, bez zoubku), ploché, na líci středně zelené, slabě až středně silně puchýřnaté, lysé, na rubu středně silně až silně plstanté a slabě štětinkaté či bez štětinek, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají konvexní strany a širší bázi, řapíkový výkroj je značmě překrytý s velmi malým průsvitem, s ostrým dnem, častěji však zcela překrytý. Žilnatina listu je slabě pigmentovaná antokyany. Řapík je slabě plstnatý, kratší, než střední žíla listu nebo stejně dlouhý. Hrozny jsou středně velké (188-253 g), kuželovité, obvykle s 1-2 křidélky, středně kompaktní, se středně dlouhými, středně silně lignifikovanými stopkami, bobule jsou středně velké (2,4 g), nepravidelné velikosti, kulaté, tmavě modré až modročerné barvy, s tenkou, středně pevnou, průměrně ojíněnou slupkou, se středně pevnou, něpříliš šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální až jemně odrůdové chuti, obsahující semena. Semena jsou v průměru 1,8 v bobuli, velká, hruškovitá, s krátkým a málo výrazným zobáčkem. Hilum je zřetelné. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, snadno oddělitelné. Jednoleté réví je žlutohnědé barvy, eliptického průřezu, rýhované, internodia u báze krátká, dále středně dlouhá, pupeny jsou výrazné, velké, středně dlouhé. Odrůda raší středně pozdně, šest dní po odr. Castelão, kvete raně, den po ni, zaměká pozdně, 10 dní po ni, dozrává pozdně, jeden týden po odr. Castelão. Růst je velmi bujný, letorosty polovzpřímené, někdy i poléhavé. První hrozen je na 3-4. nodiu. Plodnost je průměrná, 1,8-2,4 hroznů na výhon, výnosy průměrné až vysoké, 8-16 t/ha, 4,29 kg na keř, nepravidelné, doporučená produkce je 8 hl/ha. Odrůda je citlivá na oidium, velmi citlivá na hnilobu hroznů a botrytidu, průměrně odolává peronospoře, dobře exkorióze a suchu. Preferuje lehké, méně úrodné půdy a teplé, sušší, ne příliš vlhké klima, je citlivá na sluneční úžeh a nedostatek draslíku v půdě, bývala pěstována zavěšeně mezi stromy, vyhovuje jí krátký řez. Afinita k podnožím je dobrá. Sklon moštu i vína k oxidaci je vysoký, Hrozny poskytují středně rubínově červená, lehká vína vysoké acidity (7,5-10 g/l), s drsnějšími taniny, s nízkým obsahem alkoholu (10,6-11 %). V aroma objevíme příjemnou ovocitost, herbální tóny, v odchodu někdy hořčinku. Vína, vyrobená z hroznů z redukovaných výnosů mohou mít střední obsah alkoholu a střední potenciál zrání.
Literatura a internetové zdroje: 83, 87, 124, 127, 163, 166, 176, 181, 188, 189, 198, 199, 202, A)Twenty microsatellites (SSRs) reveal two main origins of variability in grapevine cultivars from Northwestern Spain. Diaz Losada, E. et al. Vitis 49 (2) 55-62 (2010) [online, 2017-12-17]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 10 1793.pdf, B)The Portuguese grapevine cultivar 'Amaral': synonymies, homonymies and misnames. Castro, I. et al. Vitis 51 (2) 61-63 (2012) [online, 2017-12-17]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 12 843.pdf, C)Characterisation of grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars from northern Portugal using RAPD and microsatellite markers. Pinto-Carnide, O. et al. Vitis 42 (1), 23-25 (2003) [online, 2017-12-17]. Dostupné z: http://repositorio.utad.pt/bitstream/10348/2782/1/Pinto-Carnide et al. 42, 23-25 Vitis 2003.pdf, D)CSIC - Viticultura. Misión Biológica de Galicia. Caiño Tinto [online, 2017-12-17]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php, E)Identification of minority grapevine cultivars from Vinhos Verdes Portuguese DOC Region. Ferreira, V. et al. Vitis 54 (Special Issue), 53-58 (2015) [online, 2017-12-17]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/280944061_Identification_of_minority_grapevine_cultivars_from_Vinhos_Verdes_Portuguese_DOC_Region, F)Determination of Genetic Relationships of Albariño and Loureira Cultivars with the Caiño Group by Microsatellites. Díaz-Losada1, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 62 (3), 371-375, 2011. [online, 2017-12-18]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/62/3/371.abstract, G)A colección de vides da estación de viticultura e enoloxía de Galicia. Losada, E.D. et al. Xunta de Galicia, Consellería do Medio Rural. Santiago de Compostela, 2011. ISBN 978-84-453-5003-4 [online, 2017-12-18]. Dostupné z: http://www.medioruralemar.xunta.es/fileadmin/arquivos/publicacions/Viticultura/files/assets/basic-html/page1.html, H)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Prospection and identification of grapevine varieties cultivated in north Portugal and northwest Spain. Martin, J.P. et al. Viti 50 (1), 29-33 (2011) [online, 2017-12-18]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 794.pdf, *Genetic diversity of the grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars most utilized for wine production in Portugal. Almadanim, M.C. et al. Vitis 46 (3), 116-119 (2007) [online, 2017-12-18]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 07 1085.pdf, *Determination of relationships among autochthonous grapevine varieties (Vitis vinifera L.) in the northwest of the Iberian peninsula by using microsatellite markers. Martin, J.P. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 53 (6) 1255-1261 (2006) [online, 2017-12-18]. Dostupné z: http://fernando.gonzalez.unileon.es/web_mex12/articulos/GRACE_53.pdf, *Biodiversity and characterization of twenty-two *Vitis vinifera* L. cultivars in the northwestern Iberian peninsula. Moreno-Sanz, P. et al. Scientia Horticulturae 129 (2011) 433-440 [online, 2017-12-18]. Dostupné z: http://www.ajevonline.org/content/60/3/293.short, *Characterisation and identification of grapevine cultivars (Vitis vinifera L.) from northwestern Spain using microsatellite markers and ampelometric methods. Santiago, J.L. et al. Vitis 44 (2) 67-72 (2005) [online, 2017-12-18]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/256760126_Characterisation_and_identification_of_grapevine_cultivars_Vitis_vinifera_L_from_northwestern_Spain_using_microsatellite_markers_and_ampelometric_methods, *New synonyms and homonyms for cultivars from northwestern Spain. Diaz-Losada, E. et al. American Journal of Enology and Viticulture 64 (1) 156-162 (2013) [online, 2017-12-18]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Santiago_Pereira-Lorenzo/publication/261467035_New_Synonyms_and_Homonyms_for_Cultivars_from_Northwestern_Spain/links/00463534535a01a693000000.pdf, *SSR analysis of 338 accessions planted in Penedès (Spain) reveals 28 unreported molecular profiles of Vitis vinifera L. Marsal, G. et al. Am J Enol Vitic (67) 466-470 (2016) [online, 2017-12-18]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/308857983_SSR_Analysis_of_338_Accessions_Planted_in_Penedes_Spain_Reveals_28_Unreported_Molecular_Profiles_of_Vitis_vinifera_L, *Varietal discrimination and genetic relationships of Vitis vinifera L. cultivars from two major Controlled Appellation (DOC) regions in Portugal. Castro, I. et al. Scient. Hort. 127 (4) 507-514 (2011). [online, 2017-12-18]. Dostupné z: http://fernando.gonzalez.unileon.es/web_mex16/articulos/SH_127.pdf.

Bondola

13. ledna 2018 v 10:11 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bistershna Zhernina, Bistriska Crnina, Blauer Scheuchner, Blaustiel Blau, Bonda (mylně, Val d'Ossola), Bondola (Francie, cd. 3483), Bondola Nera, Bondola Noire (Francie), Bondoletta (Švýcarsko, Chile), Brieger, Briegler (Švýcarsko), Bundula (Itálie-Val d'Ossola, provincie Verbania-Piemont), Chailloche, Longobardo, Mohrenkoenig, Mohrenkönig (Německo, Štýrsko, Tyrolsko), Negrone (Itálie-Val d'Ossola, provincie Verbania-Piemont)
Původ a rozšíření: Bondola je autochtonní, starobylá, středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, vzácně pěstovaná ve švýcarském kantonu Tessin, severně od Col du Monte Ceneri a také v údolí Misox v kantonu Graubünden. Dříve zde byla poměrně hojná, dnes ji postupně vytlačuje odr. Merlot, takže se r. 2007 pěstovala pouze na ploše 13 ha, především v okolí obce Sopraceneri134. Odrůdu Bondola najdeme velmi vzácně a na starých vinicích v Itálii, v oblasti Val d'Ossola v italském regionu Piemont, někdy také pod synonymním názvem Negrone46, 54.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: V Itálii byla odrůda Bondola zaměňována s odrůdami Premetta a Bonda, v jejichž synonymice katalog odrůd VIVC název Bonda uvádí, tyto odrůdy ovšem nejsou s odrůdou Bondola identické a nejsou ani geneticky blíže příbuzné197, A, B. V kantonu Tessin je pěstována též odrůda Bondoletta, ta je dle výsledků analýzy DNA spontánním křížencem odrůd Bondola x Malanstraube (Completer)A, C, 163. V německé části Švýcarska je Bondola v nepatrném množství pěstována pod názvem Briegler (Brieger), tento biotyp se morfologicky poněkud liší hlubšími výkroji listů, silnější antokyanovou pigmentací vrcholků letorostů, řapíků listů a žilnatiny a také trochu nižšími výnosy. Biotyp byl namnožen z jediného keře révy, respektive původně pouze z již mrtvého kořene révy, který po tuhé zimě znovu obrazil. V roce 1905 popsal ampelograf Fantuzzi též odrůdu s názvem Bondola bianca, ta již není komerčně využívána, je pěstovaná již pouze jako rarita na pokusných plochách v kantonu Tessin, není mutací odrůdy Bondola, od které je geneticky odlišnáC, D.
Historické údaje: První zmínku o odrůdě s názvem Bondola najdeme pravděpodobně v knize Romance Switzerland (H.R. Schinz, 1786), kde je uveden krátký popis. Odrůda je vždy miňována z oblasti švýcarského kantonu Ticino (Tessin) a též ze sousední oblasti Val d'Ossola v italském regionu Piemont, odtud poprvé pod názvem Negrone (J.A. Albertazzi, 1791). Dá se předpokládat, že tyto údaje se skutečně týkají odrůdy Bondola, která je zde i dnes pod tímto názvem (a také synonymem) pěstována. Synonymem odrůdy je též název Mohrenkönig, který uvádějí P. Viala a V. Vermorel (1905-1910) ze Štýrska a horního Tyrolska a také některé slovinské názvy (Bistriska Crnina)46.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, středně silně až silně plstnaté, bez štětinek, středně silně až silně pigmentované antokyany, bělavě zelené s karmínovými okraji. Růst je středně bujný až bujný, letorosty polovzpřímené, internodia a nodia jsou v apikální části na obou stranách červená, níže na ventrální straně zelená s červenými pruhy, případně zelená, lysá, pupeny jsou takřka bez pigmentace antokyany. Úponky jsou středně dlouhé. Apikální listy jsou miskovitě prohnuté, bělavě zelené s měďnatě červeným nádechem, na okrajích slabě červeně pigmentované antokyany, na rubu, na ploše velmi silně až středně silně plstnaté, bez štětinek, na žilnatině silně plstanté, bez štětinek, první bazální list je plochý, zelený, na rubu červenavě zelený, středně silně až silně plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, třílaločnaté nebo pětilaločnaté se středně hlubokými, většinou otevřenými horními výkroji s oblým dnem, bez zoubků, pentagonální, ploché, někdy mírně miskovitě prohnuté s podehnutými či zvlněnými okraji, u řapíku zvlněné, na líci středně zelené, bez vrásek až slabě vrásčité, středně silně puchýřnaté, slabě plstnaté, na rubu, na ploše slabě až středně silně plstanté, bez štětinek, na žilnatině středně silně plstnaté, slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený až úzce otevřený, ve tvaru U až UV, méně často uzavřený, bez zoubku a bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina listu je na líci bez pigmentace antokyany, na rubu slabě pigmentovaná. Zoubky na okraji listu jsou středně výrazné, mají rovné strany, případně konkávní a konvexní stranu a středně širokou bázi. Řapík je delší, než střední žíla listu, středně silně plstantý, bez štětinek, zelenofialový. Na podzim listy poměrně brzy červenají na okrajích. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, tmavě hnědé, lenticely chybí. Hrozny jsou středně velké či menší (12 cm, 148 g), krátce válcovitě kuželovité, někdy s 1-4 křidélky, středně kompaktní, někdy volnější, stopky středně dlouhé (7 cm), průměrně či slabě lignifikované, bobule okrouhlé až mírně oválné, středně velké (2,8 g), uniformní velikosti i barvy, modročerné, s tenkou, průměrně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, měkkou, šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující menší semena. Hilum je málo zřetelné. Stopečky jsou středně dlouhé, snadno oddělitelné. V hroznu se někdy vyskytnou i malé, zelené bobule. První hrozen je na 3-4 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon je 1,1-2. Bobule bývají pro svou tenčí slupku napadány plísní šedou a hnilobou. V důsledku poměrně raného rašení bývá odrůda ohrožována pozdními jarními mrazy a trpí také na nedostatek hořčíku v půdě. Odrůda raší, kvete a zaměká raně až středně pozdně, dozrává středně pozdně, dle podmínek někdy i obtížně a později, v průměru 25. září, krátce po odr. Dolcetto. Preferuje lehké, ne velmi úrodné půdy, jílovitopísčité, v dobře exponovaných, vzdušných polohách. Plodnost je nadprůměrná, plodnost bazálních pupenů nižší. Výnosy jsou mírně nadprůměrné (2,3 kg na keř), poměrně pravidelné, vhodný je krátký řez. Vyhovují středně bujně rostoucí podnože, jako Couderc 3309. Průměrná cukernatost moštu je 21,2°Brix (18°Babo) při aciditě 8,2 g/l. Vína rustikálního stylu disponují nižším obsahem alkoholu, poměrně měkkými tříslovinami, ale vyšší aciditou, než vína odrůdy Merlot, chybí jim někdy struktura, ale mají intenzivní purpurově červenou barvu s granátovými reflexy a také příjemné, jemné aroma fialek, koření, malin, černého rybízu a třešní, někdy s herbálními tóny u ne zcela zralých hroznů. Zřídka jsou hrozny vinifikovány samostatně, výsledné víno je určené k pití jako mladé. V kantonu Tessin jsou vína často mísena do tradičního cuvée s názvem "Nostrano" (italsky "naše"), s víny odrůd Barbera nera, Bonarda Piemontese a Freisa.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 46, 54, 134, 135, 136, 163, 166, 165, 168, 176, 181, 197, 199, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, C)Swiss Vitis Microsatellite Database. Vouillamoz, J.F., Frei, A., Arnold, C. Université de Neuchâtel, Agroscope Wädenswil. [online, 2017-12-15]. Dostupné z: http://www1.unine.ch/svmd/, D)Identification and characterization of Swiss grapevine cultivars using microsatellite markers. A. Frei, N.A. Porret, J.E. Frey, J. Gafner. Mitteilungen Klosterneuburg 56 (2006): 147-156 [online, 2017-12-15]. Dostupné z: http://bundesamt.weinobstklosterneuburg.at/upload/downloads/147-2006.pdf.

Bonda

12. ledna 2018 v 12:29 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Původ a rozšíření: Bonda je autochtonní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1999 v národním katalogu italských odrůd (cd. 348) a pěstovaná ve střední části regionu Valle d'Aosta, v okolí měst Quart, Nus, Saint-Denis a Châtillon, na pravém břehu řeky Dora Baltea, roku 2010 na ploše 7 ha197, B. Dá se říci, že tato odrůda prakticky "vstala z mrtvých", ještě v 90. letech 20. století byla raritou, pěstovanou jen ve společných výsadbách na velmi starých vinicích. Zatím netvoří součást žádné italské apelace a v Itálii neexistuje registrovaný klon197. První písemnou zmínku o této odrůdě přináší roku 1833 Lorenzo GattaA, B.
Název odrůdy má být odvozen od příjmení Bonda (případně Bondaz), což je běžné jméno rodin z údolí Valle d'Aosta a z oblasti Piemont, z místa předpokládaného původu odrůdyB.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: V 19. století byla odrůda Bonda některými ampelografy považována za identickou s odrůdou Mossana (Mossano nero), pěstovanou velmi vzácně v regionu Piemont a dnes již komerčně nevyužívanou. Zaměňována byla také s odrůdami Premetta a Bondola, v jejichž synonymice katalog odrůd VIVC název Bonda uvádí, tyto odrůdy ovšem nejsou s odrůdou Bonda identické a nejsou ani geneticky blíže příbuzné197, A, B. Dnes je ampelografy obecně přijímáno, že Bonda pochází z oblasti severní Itálie, výsledky analýz DNA, provedených počátkem 21. století, ukazují na určitou genetickou příbuznost této odrůdy s odrůdou Mossano nero a také s odrůdou Nosiola z regionu Trentino-Alto Adige (Südtirol)A, B. Pod názvem Bonda lze na některých starých vinicích stejného regionu v okolí obce Aymavilles objevit také odlišnou, dopodsud nespecifikovanou odrůdu, která má velké, nečleněné listy, větší hrozny a poměrně velké, vejčité bobule197.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky uzavřené, zelené, na okrajích pigmentované antokyany, silně plstnaté, osa je zakřivená. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, tří- nebo pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, na líci světle zelené, lysé, na rubu lysé, zoubkování na okraji je středně výrazné, pravidelné, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru V, žilnatina listu je u báze červeně pigmentovaná antokyany, řapík je červený. Hrozny jsou velké, pyramidální s křidélky, kompaktní, stopka krátká, částečně lignifikovaná, bobule středně velké, okrouhlé, se silnou, ojíněnou, modrošedou až černomodrou slupkou, se šťavnatou dužinou neutrální, nakyslé chutí, obsahující semena. Hilum je málo zřetelné. Jednoleté réví je eliptického průřezu, slabě rýhované, červenohnědé, na nodiích výraznější barvy, internodia jsou průměrné délky. Poměrně výnosná moštová odrůda bujného růstu patří k odrůdám, vhodným k pěstování v alpských vinařských regionech, pěstuje se zde v nadmořské výšce okolo 700 m.n.m. V těchto podmínkách raší 17. dubna, kvete 6. června, fáze měknutí bobulí začíná 14. srpna, sklízí se 13. září. Odolnost proti škůdcům a houbovým chorobám je průměrná, hrozny jsou citlivější na botrytidu. Odrůda je pěstována v systému Guyot, vyhovuje střední řez. Hrozny poskytují lehká, jemně aromatická vína intenzivní purpurové červené barvy s granátovým reflexem, u mladých vín s fialovými tóny, s nižším až průměrným obsahem alkoholu. Cuvée dodávají barvu a svěžest.
Literatura a internetové zdroje: 62, 163, 197, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2.

Bonarda Piemontese

12. ledna 2018 v 11:25 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бонарда нера (Rusko, Ukrajina), Balsamina, Banarda di Chieri (Piemont), Bonarda (Itálie), B. a Grandes Grappes, B. dell´Astigiano, B. del Monferrato, B. di Asti (Bulharsko), Bonarda di Chieri (Francie, Piemont), B. di Gattinara (mylně), B. di Piemonte, B. di Pyemont, B. du Piemont, B. Nera, B. Nero, B. Novarese (mylně), B. Piemontese (Francie, cd. 1275), Driola, Kanaiolo, Krasnyi, Negrin (Itálie), Negrìn (Val d'Ossola-province Verbania), Uva Rara (mylně)
Původ a rozšíření: Bonarda Piemontese je italská autochtonní, středně pozdní, moštová, výjimečně též stolní odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 035, roku 2017 čtyři registrované klony)197. Odrůda je v Itálii pěstována pouze v regionu Piemont, v provinciích Torino a Asti, zejména na pahorcích v okolí Turína, v údolí Val Susa, v okolí měst Chieri, Castelnuovo Don Bosco, Albugnano, Pinerolo a sporadicky také v oblasti Canavese, celkově byla roku 2010 vysazena v Itálii na ploše 750 ha, tvoří součást vín apelací DOC Albugnano, Canavese, Colli di Parma, Colli Piacentini, Colli Tortonesi, Collina Torinese, Monferrato, Piemonte, Pinerolese a mnoha vín kategorie IGT197. Mimo Itálii údajně najdeme tuto odrůdu také v Argentině, kde se roku 1999 měla nacházet na ploše 12.086 hektarů163 (měla zde být druhou nejdůležitější odrůdou, určenou k výrobě červených vín)A. Ke skutečným rozlohám osazených ploch vinic této odrůdy ovšem viz. níže.
Název odrůdy má nejistý původ, je však možné, že se jedná o toponymum, tedy odvozeninou nějakého místního názvu, jako je tomu u názvů mnoha dalších odrůd z celého světa (nabízí se například "campi detti Bonarda", tedy "místo, zvané Bonarda")B.
Historické údaje: Patrně první zmínka o odrůdě s názvem Bonarda se objevuje v roce 1685, kdy ji hrabě Pier Francesco Cotti uvádí v soupisu odrůd, které mají být vysazeny v jeho vinici v Neive (provincie Cuneo), nelze ovšem s jistotou určit, o jakou odrůdu se jedná, totéž platí i o zmínce hraběte G. Nuvolone z roku 1798, ačkoli určité rysy z charakteristiky odrůdy by se mohly shodovat s odrůdou Bonarda Piemontese v dnešním pojetí. Naproti tomu popisy, které G Acerbi (1825) uvádí u dvou odrůd s názvem Bonarda, pěstovaných v oblastech Valenza a Oltrepò Pavese, se nezdají být odpovídající. Popis v díle L.F. Gatta (1838) z vinic v okolí obce Strambino (provincie Turín), určitě odkazuje na odrůdu Uva Rara (Bonarda Novarese), totéž patrně platí o další zmínce opata D. Milano (1839) z provincie Biella. První stručný popis, který lze přiřadit k odr. Bonarda Piemontese, uvádí u odrůdy Bonarda z oblasti Turína hrabě G. Gallesio (1831), další popisy pak P.P. Demaria a C. Leardi (1875), Ampelografia Italiana (Comitato Centrale Ampelografico, 1879-90) a G. Dalmasso a kol. (1963)46.
Příbuzné odrůdy a možné záměny: *Skupina odrůd, nazývaných Bonarda, není příliš početná a pěstována je v poměrně malé oblasti, zahrnující region Piemont a sousední oblast Oltrepò Pavese v Lombardii, v provincii Pavia. Díky ampelografickým studiím, provedeným v různých obdobích (Comitato Centrale Ampelografico, 1879-90, Schneider a Mannini, 1993) je složitá situace těchto homonym, uspokojivě vyřešená. Bonarda Piemontese je pěstována především v pahorkatině nad Turínem (od města Chivasso po Gassino a Chieri), v okolí Asti a v menším množství také dále podél Alp, zatímco Bonarda Novarese (Uva Rara, též Bonarda di Cavaglià) je známa především z provincií Novara, Biella a Vercelli a z oblasti Canavese italského regionu Piemont. Třetí odrůda, rozšířená (někdy též pod názvem Bonarda grossa) v provincii Asti (Cisterna d'Asti, S. Damiano) v okolí Tortony a sporadicky také v oblasti Monferrato (provincie Alessandria), v okolí města Roero (provincie Cuneo), v Lombardii, v oblasti Oltrepò Pavese a v oblasti Colli Piacentini, odpovídá odrůdě Croatina. Až v nedávné době se v regionu Piemont (Roero, provincie Cuneo) rozšířila i odrůda Refosco di Faedis (Refosco Nostrano) z Friuli, která je někdy s odrůdou Bonarda Piemontese zaměňována. V regionu Piemont existují též některé minoritní odrůdy, někdy nazývané Bonarda, často s adjektivy dle místa pěstování, (Bonarda 'd Macoun, B. di Cuceglio, B. rotonda atd.), pod těmito názvy jsou ukryty různé místní odrůdy, jako jsou Neretto duro, Durasa, případně Zanello46. *Pro zmírnění zmatku v homonymních názvech odrůd byl původní název odrůdy v národním katalogu italských odrůd (a současný název odrůdy v katalogu VIVC, tedy Bonarda Piemontese), změněn na současný (Bonarda). Předpokládá se nicméně, že ve vinohradech jsou všechny výše uvedené odrůdy nadále zaměňovány a skutečná rozloha ploch vinic, osazených odrůdou Bonarda Piemontese je odhadována na méně než 100 hektarů z celkového počtu 750 hektarů, uvedených k roku 2010 právě v národním katalogu italských odrůd (ten zahrnuje velký podíl odrůdy Croatina v Lombardii av regionu Emilia Romagna) a Uva Rara (v severním Piemontu)46, 163, 197. *Z regionu Piemont je známa také odrůda Bonardina (synonymum Bonarda di Borgomasino), vzácně pěstovaná v okolí města Pinerolo, nedaleko Turína54. *V různých oblastech provincie Asti mohou být jako Bonarda mylně označovány i odrůdy Neretta Cuneo a Lambrusco Maestri54. *Velké plochy odrůdy s názvem Bonarda se vyskytují v Argentině, mnozí ampelografové však vždy pochybovali o tom, že se skutečně jedná o odrůdu, totožnou s odrůdou z Piemontu. Analýza DNA, provedená r. 2008 v USA zjistila, že, analýze podrobených 12 vzorků z keřů argentinské odrůdy Bonarda je ve skutečnosti italská odrůda Douce noire, identická s francouzskou odrůdou Corbeau (známou v USA též pod názvem Charbonno)A.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky zcela otevřené, silně sametově plstnaté, bílé s jemným karmínovým odstínem na okraji, někdy též bez pigmentace, apikální listy (1-3) jsou miskovitě prohnuté, plstnaté (ale směrem ke spodním listům s rychle klesající intenzitou), list 1 je na líci plstnatý, bělavě zelený s lehkým karmínovým tónem, list 2 slabě plstnatý, světle zelený s jemným bronzovým nádechem, list 3 téměř lysý či slabě chloupkatý, středně zelený s jemným bronzovým nádechem, list 1 na rubu silně plstnatý, bílý s nepatrnými odstíny karminu, list 2 středně silně plstnatý, bělavě zelený, list 3 arachnoidální, bělavě zelený, řapík je načervenalý, bazální listy miskovitě prohnuté, na líci lysé či velmi řídce arachnoidální, světle či lahvově zelené, na rubu slabě plstnaté, arachnoidální až lysé, světle zelené, řapík je načervenalý, osa je převážně mírně zakřivená (někdy vzpřímená), lysá, červená na dorsální, zelená a lesklá na ventrální straně, pigmentace je výraznější na nodiích a pupenech. Letorosty kvetoucí: vrcholky zcela otevřené, silně plstnaté, bílé s karminovým nádechem na okraji, někdy i bez pigmnetace, apikální listy 1-2 jsou se žlábkem uprostřed, list 3 plochý, na líci středně silně plstnaté s klesající intenzitou směrem dolů (list 3 je téměř lysý s chloupky na okraji), bělavé zelené s červenavým nádechem, směrem dolů slabším, na rubu středně silně plstnaté, bělavé, u báze žilnatiny karmínově pigmentované a arachnoidální, řapík je načervenalý, bazální listy ploché, na líci lysé, zelené, někdy červeně skvrnité, na rubu slabě plstnaté, bělavě zelené. Internodia mají kruhový průřez s naznačenými hranami, jsou lysá, na dorsální straně červená, k vrcholu intenzívněji, na ventrální lesklá, zelená, s červenými pruhy, někdy i červená, úponky jsou bi- nebo trifidní, dlouhé, silné, na jedné straně červené, k bázi silněji. Květenství je spíše velké (16-20 cm), pyramidální nebo kuželovité, většinou okřídlené, najdeme však i malá či velká, někdy rozvětvená květenství. Dospělé listy jsou středně velké až větší (od 15 x 14-15 do 19 x 18-19 cm), okrouhlé až klínovité, tří- až pětilaločnaté s mělkými až středně hlubokými výkroji, někdy téměř nečleněné. Horní výkroje jsou obecně otevřené, ve tvaru V, ale objevují se i jiné formy a často jsou dva výkroje téhož listu nerovnoměrné (jedna otevřená, ve tvaru V, druhá úzce otevřená s paralelními okraji apod.) u pětilaločnatých listů mohou být výkroje lyrovité nebo uzavřené či dokonce s překrytými stranami, často též na každé straně jiné. Dolní výkroje jsou obecně mělké, otevřené, ve tvaru V či naznačené, ale i zde se mohou objevit jiné formy, často na každé straně listu rozdílné. Řapíkový výkroj je ve tvaru U nebo lyrovitý, téměř vždy nepravidelný vzhled k deformaci jedné nebo obou stran listu, někdy s 1-2 zoubky. List je plochý, různou měrou zvlněný či zprohýbaný, líc je lysý, tmavě zelený, v době sklizně s červenavými okraji, matný, bez vrásek, slabě až průměrně puchýřnatý, rub je světle či olivově zelený, na ploše i žilnatině slabě až středně silně plstnatý nebo arachnoidální, na žilnatině i středně silně štětinkatý, boční zoubky většinou pravidelné, dvouřadé, se stranami všech typů (rovné, konvexní, konkávní smíšené), většinou s úzkou bází. Žilnatina je u báze slabě vínově červeně pigmentovaná antokyany. Řapík je krátký nebo středně dlouhý (8,9 cm, 2/3 až 4/5 délky střední žíly), silný, lysý, na průřezu s nezřetelným kanálkem, vínově červené barvy různé intenzity. Na podzim jsou listy zelené s velkými skvrnami jasně červené a červenožluté barvy, zelené pozadí postupně zmizí. Hrozny jsou obvykle středně velké až velké (16-20 cm, 381 g), pyramidální nebo kuželovité, s 2-3 křidélky, volnější až poměrně kompaktní (ale najdeme i hrozny malé či velmi velké, různých forem, rozvětvené apod.), stopka je středně dlouhá až dlouhá (od 1/4 do 1/3 hroznu), středně silná, částečně lignifikovaná, tmavě zelená s růžovým nádechem, bobule malé až středně velké (1,9-2,4 g), okrouhlé až mírně oválné (poměr šířka/délka = 0,92), uniformní, černofialové až modročerné barvy, s poměrně silnou, pružnou a trochu kožnatou, středně silně ojíněnou slupkou, se slabě červeně zbarvenou, měkkou a šťavnatou dužinou neutrální, sladké chuti, obsahující semena. Hilum je méně zřetelné. Stopečka je středně dlouhá, zelená, středně obtížně oddělitelná. V bobuli je většinou jedno semeno, někdy 2-3, semena jsou středně velká, červenohnědá, hruškovitá, s okrouhlou bází a poměrně dlouhým zobáčkem. Průměrná cukernatost moštu je 20,7°Brix (17,6°Babo) při aciditě 6,4 g/l. Jednoleté réví je dlouhé, středně silné, pružné, trochu rozvětvené, kruhového průřezu, rýhované, bez ojínění, internodia jsou 10-14 cm dlouhá, světlé lískově oříškové až načervenalé barvy, ne vždy uniformní, s velkými rezavými skvrnami, nodia jsou zploštělá, nepříliš výrazná, tmavěji zbarvená, pupeny zaoblené, kuželovité. Kmen je středně silný nebo silnější. Odrůda raší raně až středně pozdně, druhý týden v dubnu, kvete v 1-2 dekádě června, zaměká v první dekádě srpna, hrozny dozrávají středně pozdně, koncem září, výjimečně až počátkem října. Opad listů nastává od začátku listopadu, suché listy zůstávají na keři dlouhou dobu. Růst je středně bujný až bujnější, výnosy jsou vyšší (3,4 kg na keř) a konstantní. Vyhovuje systém Guyot a řez na 8-10 oček. První hrozen je na 3. nodiu, někdy také na 1.-2. nodiu, počet hroznů na výhon je dva, někdy pouze jeden (někdy dokonce i tři). Odrůda je málo náchylná k oidiu, dobře odolává botrytidě, je citlivější na zimní mrazy a velmi citlivá na peronosporu. V méně příznivých letech může trpět sprcháváním a hráškovatěním bobulí. Nejčastěji používané podnože jsou Couderc 3309, Kober 420 A nebo Couderc 161-49.
Charakteristika vína: Odrůdová vína dosahují intenzívní, temně červené barvy, jsou měkčí díky charakteristicky nižší aciditě, aromatická, ovocitá, s intenzívním buketem, obecně spíše lehčího typu, určená k pití spíše jako mladá, ale někdy s poměrně dobrými předpoklady pro střednědobé zrání. Mohou být vyráběna také jako vína šumivá, často s vyšším zbytkovým cukrem. Hrozny slouží také k výrobě cuvée s odrůdou Nebbiolo, výjimečně také k přímé spotřebě v čerstvém stavu.
Literatura a internetové zdroje: 35, 46, 47, 49, 50, 54, 100, 120, 135, 163, 166, 168, 176, 189, 197, 199, 202, A)Molecular characterization of Bonarda-type grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars from Argentina, Italy, and France. Martinez, L. et al. American Journal of Enology and Viticulture 59 (3) 287-291 (2008) [online, 2017-12-12]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/261180504_Molecular_characterization_of_Bonarda-type_grapevine_Vitis_vinifera_L_cultivars_from_Argentina_Italy_and_France, B)Agrobiodiversità e cultura rurale. Regione Emilia Romagna. Vite [online, 2017-12-12]. Dostupné z: http://agricoltura.regione.emilia-romagna.it/agrobiodiversita/doc/agribiodiversita-vegetale/vite, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-12-12]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Bonamico

11. ledna 2018 v 11:35 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bonamico (Francie, cd. 1354), Buenamico, Buon Amico, Buonamico, Dorace, Durace (Florencie), Giacomino (Pisa), Neret, Neyret, Pascale, Pulera, Sangioveto, Sangioveto Grosso (Argentina), Tinto (Pistoia), Uva Rosa (Florencie)
Mylná synonyma: Barbarossa (Ligurie-La Spezia), Canaiolo romano, Ceragia, Prungentile (Romagna), Uva di Palaia, Uva d'Oro (Romagna)
Původ a rozšíření: Bonamico je pozdní, velmi starobylá, moštová a lokálně též stolní odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná od roku 1970 v národním katalogu italských odrůd (cd. 034, r. 2017 žádný registrovaný klon) a pěstovaná v Itálii roku 2010 na ploše 26 ha (historické údaje o pěstování viz.)197, 46. Je doporučenou odrůdou regionu Toskánsko, tvoří zde součást vín kategorie IGT Alta Valle della Greve, Costa Toscana, Montecastelli, Toscana a Val di Magra, pěstována je v provinciích Lucca, Pisa a Pistoia, převážně v okolí Pisy. Někteří ampelografové soudí dle místy používaného synonyma Uva di Palaia, že by mohla pocházet právě z okolí městečka Palaia v provincii PisaA. Vzácně odrůdu můžeme objevit na vinicích například i v Ligurii (provincie La Spezia)B, na malých plochách je vysazena též v ArgentiněA. Název odrůdy, v překladu z italštiny "dobrý přítel", se vztahuje k jejím vysokým a stabilním výnosům. Kdysi zvažovaná identicita s odrůdou Pascale di Cagliari byla analýzami DNA vyvrácena163.
Historické údaje: Odrůdu zmiňujeG. Mariti (1797) jako typickou pro pahorkatinu v okolí Pisy, Bullettino ampelografico ji roku 1881 uvádí v synonymice odr. Giacomino z provincie Florencie, zatímco roku 1883 (a dále G. di Rovasenda r. 1877) z provincie Siena. Roku 1905 V. Vannuccini (a dále P. Viala a V. Vermorel, 1905-1910) uvádějí přesný popis odrůdy (Buonamico) a zmiňují, že je původem z provincií Pisa (lokálně též Durace, Giacomino, Uva di Palaia) nebo Lucca, odkud se měla rozšířit do zbytku Toskánska. D. Vigiani (1919) hlásí přítomnost odrůdy v provinciích Siena a Florence, dále ji uvádějí mj. N. Marzotto (1926), A. Musiani (1932) N. Breviglieri a A. Messerini (1960) a další46, 163.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou zcela až středně otevřené, silně plstnaté, slabě pigmentované antokyany, bělavé s karmínovým okrajem, apikální listy (1-3) mírně ohnuté do žlábku, případně ploché, bělavé s karmínovými okraji, středně silně plstnaté, bazální ploché, na líci světle zelené s bronzovým nádechem až bronzově skvrnité, lysé, na rubu bělavě zelené, arachnoidální až středně silně plstnaté, osa je zakřivená, někdy vzpřímená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou zcela, někdy středně otevřené, středně silně plstnaté, slabě pigmentované antokyany, zelené s bronzovým až tmavě červeným nádechem, apikální listy jsou ohnuté do žlábku či miskovitě prohnuté, třílaločnaté, bělavě zelené s tmavě červeným nádechem na líci, na obou stranách středně silně plstnaté, bazální listy třílaločnaté, ploché či mírně miskovitě prohnuté, na líci zelené s lehkým tmavočerveným nádechem až bronzově skvrnité, arachnoidální, na rubu jsou bělavé, středně silně plstnaté, osa je ohnutá, zelená, někdy s tmavě červenými pruhy, v horní části je s několika chloupky. Letorosty jsou vzpřímené až polovzpřímené, mají kruhový nebo mírně eliptický průřez s naznačenými hranami, internodia jsou lysá, na ventrální straně zelená, na dorsální s červeným nádechem, nodia jsou výrazněji červeně zbarvená. Úponky jsou bifidní, dlouhé, silné, zelené s odstíny červené na dorsální straně. Květenství je dlouhé, 21-30 cm, řídké. Dospělé listy jsou velké (21,5 x 20,2 cm), okrouhlé až pentagonální, ploché, zvlněné, nečleněné až tří- či pětilaločnaté s mělkými výkroji bez zoubku, řapíkový výkroj je překrytý s malým, někdy větším průsvitem, s ostrým dnem, někdy zcela překrytý, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, líc listu je tmavě zelený, matný, lysý, středně silně až silně puchýřnatý, bez vrásek, rub listu na ploše arachnoidální až slabě plstnatý, na žilnatině středně silně až silně štětinkatý, žilnatina je bez pigmnetace antokyany či slabě pigmentovaná u báze, zoubky na okraji jsou velmi výrazné, nepravidelné, se širokou bází a konvexními stranami. Řapík je dlouhý (13 cm), silný, zelený, často s vínově červeným žíháním, arachnoidální, na průřezu se zřetelným kanálkem. Podzimní zbarvení listů je žluté s červenavými skvrnami. Hrozny jsou středně velké až velké (20-35 cm), kompaktní až středně kompaktní, protáhle pyramidální, často s 1-2 křidélky, stopka je viditelná, silná, částečně lignifikovaná, bobule středně velké až větší (12-20 mm), okrouhlé, se silnou, velmi silně ojíněnou, uniformně modročernou slupkou, se slabě, světle červeně zbarvenou, šťavnatou a mírně chruplavou dužinou neutrální chuti, obsahující v průměru dvě poměrně velká, hruškovitá semena s krátkým, malým zobáčkem. Hilum je středně výrazné. Stopečky jsou středně dlouhé, zelenočervené. Cukernatost a acidita moštu jsou průměrné. Jednoleté réví je eliptického průřezu či mírně zploštělé, s naznačenými hranami, rýhované, poměrně dlouhé, robustní, pružné, slabě ojíněné, nodia jsou méně výrazná, okrouhlá, výrazněji zbarvená, internodia středně dlouhá až delší (10-12 cm), světle oříškově hnědá, nerovnoměrně žíhaná, pupeny jsou kuželovité, mírně zašpičatělé, kmen je velmi silný. Růst je středně bujný až bujný, výnosy velmi vysoké, první hrozen je na 1-4 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon jsou dva, plodnost feminel je slabá až střední. Odrůda v Toskánsku raší v první dekádě dubna, kvete ve třetí dekádě května (současně s odr. Canaiolo, později než Sangiovese), zaměká ve druhé dekádě srpna, dozrává ve třetí dekádě září, listí opadává ve třetí dekádě listopadu. Výnosy jsou nadprůměrné a stabilní. Odrůda se dobře přizpůsobuje půdním a klimatickým podmínkám, poměrně dobře odolává houbovým chorobám, nebývá ohrožována pozdními jarními mrazy, citlivá je na obaleče. Hrozny slouží lokálně k přímé spotřebě v čerstvém stavu, vína poskytují světle červená, s nízkým obsahem alkoholu, průměrné kvality, užití najdou v červených cuvée vín. Z redukovaných sklizní lze získat harmonická vína středně červené barvy, průměrného obsahu alkoholu, jemně ovocitá s florálními tóny, velmi dobře pitelná jako mladá.
Literatura a internetové zdroje: 35, 46, 49, 50, 58, 163, 166, 176, 197, 199, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, B)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D. et al. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2017-12-09]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, *Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *VIC.ENTECRA.IT - Unità di Ricerca per la Viticoltura, Arezzo [online, 2017-12-08]. Dostupné z: http://vic.entecra.it/, *Identification of grapevine accessions from Argentina introduced in the ampelographic collection of Domaine de Vassal. Boursiquot, J.M. et al. BIO Web of Conferences 3, 01019 (2014) [online, 2017-12-09]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2014/02/bioconf_oiv2014_01019.pdf.

Bombino nero

11. ledna 2018 v 11:24 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bambino, Bombino, Bonvino, Buonvino, B. Nero, Calatamuro Nero, Cesanese Comune (mylně), Cola Tamburo Nero, Malvasia Antica Nera, Nerona di Viggiano, Perricone
Původ a rozšíření: Bombino nero je autochtonní, pozdní moštová a lokálně také stolní odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA spontánní kříženec odrůd Bombino bianco x Quagliano (Uva rosa antica)A. Odrůda je od roku 1970 zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 033, k roku 2016 jeden registrovaný klonB), roku 2010 byla v Itálii vysazena na ploše 1.201 hektarů, je doporučenou odrůdou regionu Apulie (pěstována je nejhojněji v provinciích Foggia, Bari a Taranto) a povolenou odrůdou v regionech Lazio, Basilicata a Sardínie, tvoří součást vín apelací DOCG Castel del Monte Bombino nero, DOC Castel del Monte a DOC Lizzano a také součást mnoha vín kategorie IGT197.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Místy se hovoří o dvou biotypech odrůdy, Bombino nero dal peduncolo corto s krátkou stopkou a (Bombino) Forcella ("forcella" v italštině "vidlička, vidlice") s delšími stopkami a spíše rozvětvenými (vidlenými), většími a kompaktnějšími hrozny, ten druhý biotyp má být náchylnější k houbovým chorobám a proto nevhodný do vlhčích lokalit a úrodnějších půdD. Odrůda Bombino nero má některá společná synonyma s italskou odrůdou Cesanese comune, ale jejich příbuznost není doložena. Naopak, analýzou DNA, publikovanou roku 2016 bylo zjištěno, že ze stejných rodičů, jako odrůda Bombino nero, pocházejí také italské odrůdy Impigno a Uva di Troia, tyto tři odrůdy nicméně nejsou odrůdami sesterskými, nejsou tedy geneticky identickéA.
Historické údaje: Odrůdu Bombino nero (Buonvino) z Apulie, patrně jako první, zmiňuje a krátce popisuje G. Frojo (1875), detailnější popis uvádí Di Rovasenda (1877)A, S. Del Gaudio a V. Valicenti (1962) uvádějí dvě hypotézy o původu názvu odrůdy, dále zmiňují, že o této odrůdě, i když je pravděpodobně starobylá, chybí ve starší, dostupné literatuře spolehlivé údaje46. V zahraniční literatuře odrůdu popisují H. Goethe (1887) a P. Viala a V. Vermorel (1905-1910), po nich mnozí další163.
Název odrůdy: Název "Bombino" má dle jedné hypotézy původ ve zvláštním tvaru hroznů, ten má připomínat, i když si to žádá opravdu velkou fantazii, dítě v plenkách s rozevřenou náručí. Vyvíjet se měl z původního "bammino" přes italské "bambino" až k dnešnímu názvu "bombino", podobně tomu mělo být u odrůdy Bombino bianco. Pravděpodobnější je ovšem druhá hypotéza, která říká, že název je zkomoleninou slov "bon vino" (viz. též například synonymum Buonvino), tedy "dobré víno", což se může vztahovat ke kvalitě moštu a odrůdových vín, ale také k dobrým a spolehlivým výnosům46.Kdysi se soudilo, že odrůda Bombino nero by mohla pocházet ze Španělska, dnes se (také s ohledem na rodičovské odrůdy) za místo původu považuje spíše oblast jihovýchodní Itálie, ampelografové konkrétně hovoří o ApuliiC. Proto je nejméně pravděpodobná třetí z hypotéz o původu názvu, tedy že název vychází ze španělského slova "bovino", což je označení pro hovězí dobytek, česky krávu a že hrozny španělům připomínaly kravskou hlavu (podobně viz. například odrůda Bobal, synonyma Bovale atd.). Osobně se mi příliš nepozdává ani hypotéza o vzniku názvu "Bombino" jako zdrobněliny výrazu "bomb" (puma, bomba, granát), který má v italštině popisovat okrouhlý tvar (nebo také kompaktnost) hroznů této odrůdyC, 168.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou zcela otevřené197, A (nikoli uzavřené46), středně silně až velmi silně plstnaté, bez pigmentace či středně silně pigmentované antokyany, bělavě zelené s bronzovými tóny, apikální listy (1-2) mírně ohnuté do žlábku, (3) miskovitě prohnuté až ploché, zelené, silně plstnaté, bazální miskovitě prohnuté až ploché, na líci žlutozelené či s lehkým bronzovým odstínem na okrajích, lysé, na rubu silně plstnaté až arachnoidální, osa je zakřivená nebo ohnutá. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou zcela otevřené, středně silně až velmi silně plstnaté, bez pigmentace či slabě pigmentované antokyany, bělavě zelené s bronzovými okraji, apikální listy ploché či mírně miskovitě prohnuté, zelené s bronzovým nádechem na líci, silně plstnaté, bazální listy ploché, žlutozelené s lehkým bronzovým nádechem a s bronzovými okraji, lysé, na rubu silně plstnaté až arachnoidální, osa je vzpřímená nebo mírně zakřivená. Letorosty jsou vzpřímené až polovzpřímené, mají kruhový průřez, jsou žebrované, internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální straně někdy bronzově žíhaná. Úponky jsou bifidní, středně dlouhé, silné, zelené s odstíny růžové na dorsální straně. Květenství je s 3-4 křidélky, 12-14 cm dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké (18,8 x 17,9 cm), klínovité až okrouhlé, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji (horní jsou úzce otevřené, lyrovité nebo mírně překryté s průsvitem, někdy se zoubkem, dolní ve tvaru U), řapíkový výkroj je překrytý s malým průsvitem, s ostrým dnem, někdy zcela překrytý, někdy se zoubkem, bez ohraničení žilnatinou, čepel listu je silná, s podehnutými okraji, líc listu tmavě zelený, lesklý, lysý, středně silně puchýřnatý, rub listu na ploše arachnoidální až středně silně plstnatý, na žilnatině slabě štětinkatý, žilnatina je bez pigmnetace antokyany, zoubky na okraji jsou velmi výrazné, nepravidelné, se širokou bází a rovnými stranami, někdy s mírně konkávní a konvexní stranou. Řapík je krátký (10,2 cm), zelený, arachnoidální, středně silný, kruhového průřezu s málo zřetelným kanálkem. Hrozny jsou středně velké až velké, velmi kompaktní až kompaktní, válcovitě kuželovité, jednoduché nebo s 1-4 křidélky, stopka je viditelná, krátká, částečně lignifikovaná, bobule menší až středně velké, kulaté nebo mírně oválné, se středně silnou až slabší, silně ojíněnou, uniformně modročernou slupkou, s nezbarvenou, pevnější dužinou neutrální chuti, obsahující v průměru dvě středně velká, hruškovitá semena s tenkým zobáčkem. Hilum je výrazné. Stopečky jsou středně dlouhé, snadno oddělitelné. Jednoleté réví je kulatého průřezu s mírně žebrovaným povrchem, dlouhé, robustní, nerozvětvené, nodia jsou výrazná, internodia 12-13 cm dlouhá, hnědá, kmen je silný. Růst je bujný, výnosy nadprůměrné, první hrozen je na 2.-3. nodiu, průměrný počet hroznů na výhon jsou dva, plodnost feminel je slabá až průměrná. Odrůda raší a kvete středně pozdně, raší ve druhé polovině dubna, kvete ve druhé polovině května, zaměká koncem srpna, dozrává pozdně, v první polovině října, listí opadává koncem listopadu. Dobře se přizpůsobuje jakýmkoli půdním a klimatickým podmínkám, poměrně dobře odolává houbovým chorobám, citlivá je na obaleče.
Charakteristika vína: Hrozny mají velmi vysoký obsah fenolů, zejména antokyanů, mají tedy potenciál k výrobě vín s hlubokou barvou, i když častěji je používán pouze krátký čas macerace, který dává vzniknout světleji zbarveným vínům. To je jeden z důvodů, proč hrozny častěji slouží k výrobě rosé, dodají vínu rychleji barvu bez nutnosti dlouhého kontaktu se slupkou, která může často vylučovat hořké taniny a jiné fenoly. Hrozny slouží často také k výrobě červených cuvée vín s hrozny odrůd Uva di Troia, Malvasia nera, Aglianico, Negro amaro či Montepulciano. Odrůdová vína mají 11-12,5 % alkoholu, aciditu 5,5 až 7,5 g/l, jsou středně plná, lehčího typu, harmonická, svěží acidity, jak již bylo výše uvedeno, mají spíše světlejší purpurově až rubínově červenou barvu, v aroma objevíme červené ovoce (převládá malina, jahody, višně a lesní plody), doplněné jemnými florálními a vegetálními tóny.
Literatura a internetové zdroje: 35, 40, 46, 47, 49, 50, 163, 166, 168, 176, 188, 197, 202, A)The molecular characterization by SSRs reveals a new South Italian kinship and the origin of the cultivar Uva di Troia. Bergamini, C. et al. Springerplus, 5: 1562, 2016 [online, 2017-12-04]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5023643/, B)Omologazione di cloni e registrazione di antichi vitigni minori. Centro di Ricerca e Sperimentazione in Agricoltura Basile Caramia, Locorotondo, Bari, Itálie, 2017 [online, 2017-12-07]. Dostupné z: http://www.crsfa.it/ricerca-sviluppo-viticoltura-ed-enologia/, C)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, D)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. M. di Vecchi Staraz, M. Bandinelli, M. Boselli, P. This, J.M. Boursiquot, V. Laucou, T. Lacombe, D. Varés. J. Amer. Soc. Hort. Sci. 132(4):514-524. 2007 [online, 2017-12-07]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf, *Genetic characterization of grape cultivars from Apulia (Southern Italy) and synonymies in other mediterranean regions. Schneider, A. et al. American Journal of Enology and Viticulture 65 (2) 244-249 (2014) [online, 2017-12-07]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/269979227_Genetic_Characterization_of_Grape_Cultivars_from_Apulia_(Southern_Italy)_and_Synonymies_in_Other_Mediterranean_Regions.

Bogni, G.

10. ledna 2018 v 11:40 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Giovanni Bogni byl jeden z italských soukromých šlechtitelů, který se v městečku Sesto Calende, ležícím na břehu jezera Lago Maggiore v provincii Varese, v Lombardii, od počátku zhruba do poloviny 20. století pokoušel šlechtit nové stolní, méně často také moštové odrůdy révy. Jeho záměrem bylo docílit u těchto odrůd ranějšího zrání. Katalog odrůd VIVC uvádí šest jeho kříženců, označených jménem šlechtitele a číselným kódem křížení. I když nebyl ve své práci příliš úspěšný, za zmínku snad stojí odrůda Bogni 15, (jeho jediný) interspecifický kříženec odrůd Primus (Madeleine royale x Ferdinand de Lesseps) x Somszölö fehér, vyšlechtěný v první dekádě 20. století. století, raná odrůda s dužinou muškátové chutiA, 163. tato odrůda nese geny Vitis labrusca a Vitis vinifera a je od roku 2016 na malých plochách pěstována v rakouském regionu Burgenland za účelem výroby místní speciality Uhudler.
Literatura a internetové zdroje: 163, 202, A)Atti del 4°Simposio internazionale di genetica della vite. Verona, Italia, 13.-18.4.1985. In: Vignevini, Anno XIII, Suppl. n. 12, Dicembre 1986 [online, 2017-12-04]. Dostupné z: http://www.greekwineinsider.com/en/poikilies.html#.

Boğazkere

10. ledna 2018 v 11:23 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bogazkarasi, Bogaz Kere (Francie), Bogazkere (Francie, cd. 2104), Boğazkere (Turecko), Şerabî (Turecko-kurdský název), Saraplik Siyah (Turecko-Diyarbakır), Siyah Saraplik
Původ a rozšíření: Boğazkere je autochtonní, starobylá, pozdní, moštová a lokálně i stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v Turecku, v Jihovýchodní Anatolii, v provinciích Elazıg, Malatya a Gaziantep a pod názvem Saraplik Siyah také v okolí města Cermik v provincii DiyarbakırA, dále ji najdeme též ve Střední Anatolii, v provinciích Ankara a Uşak, v Egejském regionu, v provinciích Manisa a Denizli a ve středozemním regionu, v distriktu Elmalı provincie Antalya, předpokládá se, že pochází z provincie Diyarbakır137. Roku 2010 byla tato odrůda v Turecku vysazena na ploše 1.106 hektarů200. Název odrůdy by se snad z turečtiny nechal přeložit jako "hořící jícen", vztahuje se k velmi vysokému obsahu tříslovin v odrůdových vínech168. Odrůda Boğazkere je blízce příbuzná odrůdě Morek, pěstované dnes velmi vzácně v distriktu Ergani provincie Diyarbakır, dá se mezi nimi předpokládat vztah potomek-rodičA, dále se dá předpokládat bližší příbuznost také k odrůdám Kabarcik beyaz a ÖküzgözüB.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Dospělé listy jsou pětilaločnatévýkroje jsou středně hluboké až hluboké, někdy ještě sekundárně členěné, žilnatina u báze červeně pigmentovaná antokyany. Hrozny jsoustředně velké, válcovitě kuželovité s křidélky,volnější až středně kompaktní, stopky jsou středně dlouhé, málo či vůbec ne lignifikované, bobule menší až středně velké, okrouhlé, tmavomodré až modročerné barvy, se silnou, silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, šťavnatou dužinou neutrální, nahořklé chuti, obsahující semena. Růst je bujný, produktivita vysoká, preferuje krátký řez. Odolnost vůči houbovým chorobám je průměrná. Odrůda dobře prospívá v suchém a horkém klima, ve vyšších polohách s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí, velmi dobře odolává suchu, preferuje chudší, červené písčitojílovité půdy. Dozrává pozdně, v polovině října. Poskytuje kvalitní, tmavě rubínová vína s fialovými reflexy, plného těla, s velmi vysokým obsahem taninů a střední aciditou, typově připomínající vína odrůdy Tannat. Vína mají vysoký potenciál zrání, jsou ovocitá, v chuti a vůni můžeme najít třešně, višně, jahody, maliny, ostružiny, moruše, sušené švestky, fíky, eukalypt, kořenité tóny, tymián, u těch, zrajících v dubových sudech, dále vanilku, skořici, hnědou čokoládu, kůži, tabák, v dochuti dominuje poměrně výrazná hořčinka. Právě pro ni jsou vína často mísena do cuvée s víny odr. Öküzgözü,Gamay noir či Cinsaut, tvoří mj. složku populárních cuvée "Tekel", "Buzbag", "Doluca Antik", "Yakut" či "Selection Kirmizi" (Kavaklidere).
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 137, 163, 166, 168, 176, 199, 200, 202, A)Genetic characterization and relationships of traditional grape cultivars from Transcaucasia and Anatolia. Vouillamoz, J.F. et al. Plant Genetic Resources 4 (2), 144-158, 2006. [online, 2017-12-04]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/Vouillamoz2006ArmeniaGeorgiaTurkeyGenotyping11.pdf, B)Ampelographic and molecular diversity among grapevine (*Vitis* spp.) cultivars. Sabir., A. et al. Czech Journal of Genetics and Plant Breeding; 45 (4) 160-168 (2009) [online, 2017-12-04]. Dostupné z: http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/13679.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Bobal

9. ledna 2018 v 11:38 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бобаль, Балау, Балауро, Беникарло, Бобос, Эспаньол, Руж де Рекена, Рекено, Тинто де Зурра, Тортоси, Валенсиана, В. Тинта (Rusko, Ukrajina), Balau, Balauro, Béni Carlo (Španělsko), Bénicarlo, Benicarló (Francie), Boal, Bobal (Francie, cd. 29), B. Noir, Bobos, Carignan d'Espagne, Carignan d'Espagne a Fronton, Carignan Espagnol, Coreana, Espagnol, Folle Blanche du Minervois, Garnacha del Païs, Macaroli, Macaroly, Macaroni, Moravio, Pobreton, Provechón (Zaragoza, Soria), Rageno, Raisin Français (Itálie), Rajeno, Requena (Valencia-Utiel-Requena, Zaragoza), Requenera, Requeno, Terret d'Espagna, Terret d'Espagne (Francie), Tinta Madrid, Tinto de Requena, T. de Zurra, Valenciana, Valenciana Tinta, V. Tinto, Vinate, Vinaté (mylně, Baleárské ostrovy), Vinaté Tinto, Viñate, Vinater (Baleárské ostrovy)
Původ a rozšíření: Bobal je autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná ve Španělsku. Nejhojnější je v oblasti svého předpokládaného původu, v regionu Valencie, kde je doporučenou odrůdou a tvoří součást apelace DO Utiel-Requena, v rámci které je vysazena až na 90 % celkové rozlohy vinic, a Valencia. K výrobě běžných, konzumních červených vín je pěstována také v oblasti španělské Levanty (Albacete, Alicante, Cuenca, Yecla, Almansa). Povolenou odrůdou je v regionech Kastilie-La Mancha, Aragón, Navarra a Extremadura, tvoří součást apelací DO Alicante, Calatayud, La Mancha, Manchuela, Ribera del Guadiana, Ribera del Júcar198, nehojně je pěstována také na Baleárských ostrovech, někdy pod synonymem Vinaté (Vinater)119. Ve Španělsku byla roku 2010 vysazená celkově na ploše 80.120 ha200, je po odrůdách Airén a Tempranillo třetí nejčastěji zde pěstovanou odrůdou, zaujímající asi 8 % celkové rolohy vinic a též je jednou z nejstarších, poprvé byla písemně zmíněna již v 15. století (Jaume Roig, kolem r. 1460)198, ale předpokládá se, že je v regionu Utiel-Requena pěstována již od 9. století. Je dvanáctou nejpěstovanější odrůdou světa, ale osazená plocha má mírně klesající tendenciB. Odrůda byla kolem roku 1870 introdukována do francouzského regionu Languedoc-Rousillon, do oblast Narbonne, na vinohradech ji však dnes již patrně nenajdeme28. Méně známou skutečností je, že vína z oblasti Benicarló ve Valencii byla mísena do tradičních cuvée vín regionu Bordeaux (s jistotou počátkem 18. století), svědčí o tom historické účetní záznamy, ve kterých se hovoří o odrůdách Alicante a Bénicarlo (ve druhém případě se snad jedná o odrůdu Bobal, i když s jistotou to nevíme)A.
Název odrůdy je patrně odvozen z latinského výrazu "bovis" (hovězí kus, dobytek, kráva), hrozny se totiž mají podobat kravské hlavě, samotný název této hojně pěstované odrůdy inspiroval vznik názvů několika lokalit ve Valencii, např. Bobalar severně od města Castellón, nebo Bobalar (Monserrat, Valencia)122. Synonymum Benicarló (a některá další, podobná) se vztahují ke stejnojmennému městu na severu provincie Castellón, tvořící součást Valencie.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: I když jsou názvy Béni Carlo a Benicarló prokazatelně synonymy odrůdy Bobal a odrůda, uvedená pod názvem Béni Carlo samostatně v katalogu VIVC je patrně pouze nepřiřazeným synonymem této odrůdy, nelze pominout fakt, že pod názvem Benicarlo (Francie, cd. 30) je ve sbírkách INRA Montpellier uložena odrůda, odlišná geneticky od odrůdy Bobal, která je křížencem odrůdy Hebén s odrůdou z rodiny Terret26, 199. Název Béni Carlo též jedním ze synonym odrůdy Monastrell, ale identicita obou odrůd byla analýzou DNA vyloučená163. Navzdory zčásti podobné synonymice a jistým podobným rysům není odrůda Bobal geneticky identická či blíže příbuzná ani odr. Graciano, Mazuelo, Moravia Agria nebo Prunelard, ani odrůdám, které dnes nesou v synonymice název Bobal blanco (Tortosina, Blanca del Tolle). Není geneticky identická ani s odrůdami, pěstovanými na Sardínii a majícími v synonymice názvy Bovale grande a Bovale di Spagna (Carignan noir, Nieddu Mannu)163. Odrůda, Viñaté, pěstovaná na Baleárských ostrovech, je křížencem odrůd Hebén x Albillo mayor a není s odrůdou Bobal blíže příbuzná119, 163.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, velmi silně vlnatě plstnaté, bez štětinek, velmi slabě až slabě pigmentované antokyany, s jemným červenavým nádechem. Apikální listy jsou žlutavé, na rubu velmi silně plstnaté, první bazální list je zelený, na rubu, na ploše silně plstnatý, slabě štětinkatý, na žilnatině slabě plstnatý, středně silně štětinkatý. Růst je bujný až velmi bujný, letorosty jsou polovzpřímené až poléhavé, internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, středně silně plstnatá, bez štětinek, nodia na obou stranách zelená s červenými pruhy, slabě plstnatá, bez štětinek, pupeny jsou bez pigmentace antokyany, úponky jsou velmi dlouhé. Jednoleté réví je kaštanově až červenavě hnědé, oválného průřezu, rýhované, lysé, lenticely chybí, internodia jsou krátká, tenčí. Dospělé listy jsou velké, někdy středně velké, okrouhlé až pentagonální, zkroucené, pětilaločnaté s hlubokými, často mírně překrytými výkroji, někdy se zoubkem, na líci středně silně vrásčité a puchýřnaté, tmavě zelené, na rubu, na ploše silně plstnaté, na žilnatine slabě štětinkaté nebo bez štětinek, okraj listu je středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a rovné, někdy konvexní strany, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý až mírně překrytý s průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Žilnatina je bez pigmentace antokyany. Na podzim listí révy na okrajích či kompletně zčervená. Řapík je většinou podstatně kratší, než střední žíla listu, slabě plstnatý. Hrozny jsou středně velké (203 g, v průměru 116 bobulí v hroznu), protáhle kuželovité s 1-6 křidélky, kompaktní, stopka velmi krátká, průměrně lignifikovaná, bobule uniformní, středně velké (15,4 x 16,3 mm, 2,41 g), okrouhlé až mírně zploštělé (diskoidní), modročerné barvy s šedým nádechem, se silnou, středně silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, velmi šťavnatou dužinou neutrální, poněkud hrubší, trpké až nahořklé chuti, obsahující 3-4 semena. Stopečky bobulí jsou obtížně oddělitelné. Cukernatost moštu je průměrná až vyšší, acidita v průměru 6,15 g/l, mošt má vysoký sklon k oxidaci. Plodnost je vysoká, odrůda dobře snáší krátký řez, první hrozen je na 3-4 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon je 1,1-2. Odrůda raší středně pozdně až pozdně, kvete středně pozdně, zaměká středně pozdě až pozdně, dozrává pozdně, na přelomu září a října, 35 dnů po Chasselas. Průměrně odolává zimnímu mrazu (-19 až -22°C), není ohrožována pozdními jarními mrazy, relativně dobře odolává houbovým chorobám, o něco náchylnější je k oidiu a botrytidě, než k peronospoře, dobře snáší letní horka a dlouhá období sucha, přesto mohou většinou poměrně vysoké výnosy silně kolísat. Sklon ke sprchávání a hráškovatění bobulí je průměrný. Preferuje kopcovitý terén ve výšce 700-950 m.n.m. a volné a vzdušné polohy na svazích, na lehčích, písčitých půdách, ale obecně je velmi přizpůsobivá jak půdním, tak klimatickým podmínkám.
Charakteristika vína: Vína mají zářivě červenou barvu s brilantními višňovými až fialovými tóny, výraznou kyselinku, patrné třísloviny a nižší obsah alkoholu, zřídka překračující 12 %, jsou určena k pití spíše jako mladá. Aroma je svěží a poměrně intenzívně ovocité (červené a černé plody) se zelenými a florálními tóny, víno může někdy působit až ostře a tvrdě, ale potenciál zrání má nízký. Vína z hroznů ze starých vinohradů mívají aroma lesních plodů. Hrozny, pocházející z redukovaných výnosů, mohou poskytnout i vysoce kvalitní vína s vyšším potenciálem zrání. Hrozny často slouží k výrobě cuvée vín s hrozny odrůd Garnacha tinta a Monastrell, poskytují též kvalitní, jemná svěží a ovocitá růžová vína. Regionální alternativou je zajímavé víno "Schiller", vyrobené míšením této odrůdy s hrozny odrůdy Airén.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 100, 114, 116, 118, 119, 120, 122, 124, 127, 163, 165, 168, 176, 181, 188, 189, 198, 199, 200, 202, A)Bénicarlo and Bordeaux - Going Forward to the Past. Stephens, N. In: Bordeaux Undiscovered, July 5, 2012 [online, 2017-12-03]. Dostupné z: https://www.bordeaux-undiscovered.co.uk/blog/benicarlo-and-bordeaux-going-forward-to-the-past/, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Grape varieties (Vitis vinifera L.) from the Balearic Islands: genetic characterization and relationship with Iberian Peninsula and Mediterranean Basin. García-Muñoz, Sonia, et.al., 2011 [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://docslide.us/documents/grape-varieties-vitis-vinifera-l-from-the-balearic-islands-genetic.html, *Genetic characterization of grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars from Castilla La Manche (Spain) using microsatellite markers. Fernandez-Gonzales, M. et al. Vitis 46 (3), 126-130 (2007) [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1%2007%201087.pdf, *Ampelography - an old technique with future uses: the case of minor varieties of *Vitis vinifera* L. from the Balearic Islands. Garcia-Munoz, S. et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin 45 (3) 125-137 (2011) [online, 2015-08-13]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/260635430_Ampelography_an_old_technique_with_future_uses_the_case_of_minor_varieties_of_Vitis_vinifera_L._from_the_Balearic_Islands, *Recuperación, caracterización y conservación de variedades de vid (Vitis vinifera L) minoritarias de Castilla-La Mancha. Morales, Mena A. Tesis Doctoral. Universidad de Castilla-La Mancha. Toledo, 2013[online, 2017-12-03]. Dostupné z: https://ruidera.uclm.es/xmlui/handle/10578/3347, *Identification and relationships of grapevine cultivars authorized for cultivation in Castilla La Mancha (Spain). Fernandez Gonzales, M. et al. American Society for Enology and Viticulture 63 (4) 564-567 (2012) [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/265913969_Identification_and_Relationships_of_Grapevine_Cultivars_Authorized_for_Cultivation_in_Castilla_La_Mancha_(Spain), *Genetic structure, origins, and relationships of grapevine cultivars from the Castilian Plateau of Spain. Santana, C.J. et al. American Journal of Enology and Viticulture 61 (2) 214-224 (2010) [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://sostenible.palencia.uva.es/system/files/publicaciones/Santana. AJEV 2010.pdf, *Recovery, identification and relationships by microsatellite analysis of ancient grapevine cultivars from Castilla-La Mancha: the largest wine groving region in the world. Mena, A. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61 (3) 625-637 (2014) [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://static-content.springer.com/esm/art:10.1007/s10722-013-0064-3/MediaObjects/10722_2013_64_MOESM1_ESM.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Genetic diversity of wild grapevine populations in Spain and their genetic relationsships with cultivated grapevines. Andres, M.T. et al. Molecular Ecology 21 (4) 800-816 (2011) [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-294X.2011.05395.x/full, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Chloroplast microsatellite polymorphisms in *Vitis* species. Arroyo-García, R. et al. Genome 45 (6) 1142-1149 (2002) [online, 2017-12-03]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/10973761_Chloroplast_microsatellite_polymorphisms_in_Vitis_species.

Bloodworth, P.J.

9. ledna 2018 v 11:25 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Patterson Jeffrey Bloodworth je americký soukromý šlechtitel (Hillsborough, North Carolina), který mj. objevil (a nechal si r. 2014 patentovat)A způsob mezirodového (intergenerického) křížení mezi (též bezsemennými) druhy révy podrodů Euvitis Planch. (Vitis vinifera) a Muscadinia Planch. (Vitis rotundifolia). Katalog odrůd VIVC uvádí dvanáct takto jím vyšlechtěných, intergenerických stolních odrůd révy, označených příjmením šlechtitele a číselným kódem křížení, jedna z nich, RazzMatazzB, nese vlastní název a je již komerčně využívána, v této práci je uvedena samostatně.
Literatura a internetové zdroje: 163, 202, A)SSC induction in Vitis muscadinia US20140283164 A1. Bloodworth, P. J. United States Patent 20140283164 (2014) [online, 2017-11-30].

Blattner, V.

9. ledna 2018 v 11:23 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Valentin Blattner (nar. 1958) je švýcarský šlechtitel a vinař, původně zemědělský ekonom, který se dnes zabývá především šlechtěním nových, odolných, interspecifických moštových odrůd (tzv. PiWi odrůd). Je spolupracovníkem výzkumného ústavu (PIWI International und der Forschungsanstalt Agroscope Changins-Wädenswil). Je autorem několika úspěšných kříženců, nesoucích již svůj vlastní název a popsaných samostatně v této práci (Birstaler Muskat, Cabernet blanc, Réselle, Pinotin, Cabernet Jura, Cabernet Colonjes, Cabertin a Millot Foch), další jeho odrůdy (katalog odrůd VIVC jich uvádí 12) jsou označeny pouze jménem šlechtitele a kódem křížení (charakteristika těchto odrůd viz.A). Kromě šlechtitelské práce obhospodařuje V. Blattner, společně se svou ženou Silvií, vinařský statek ve švýcarském Soyhières (kanton Jura, distrikt Delémont).
Literatura a internetové zdroje: 156, 163, 166, 202, A)Blattners neue Rebsorten. Blattner, V. Schweizerische Zeitschrift für Obst- und Weinbau 142 (16) 14-17 (2006) [online, 2017-11-30]. Dostupné z: http://ampel-nord.narod.ru/olderfiles/1/Blattner_wa_vit_06_pub_1937_d.pdf, *Peter Rüedi: Valentin Blattner, Kuppler, in: Neue Zürcher Zeitung, Folio, Oktober 2002 [online, 2017-11-30]. Dostupné z: http://folio.nzz.ch/2002/oktober/valentin-blattner-kuppler.

Blatina

8. ledna 2018 v 14:19 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Блатына, Празнобачва, Трыбыдраг, Злород, Блатына малая, Блатына большая (Rusko, Ukrajina), Blarina Velika Prarnobacva, Blathina, Blatina Black, B. Blaue, B. Crna, B. Hercegovačka, B. Mala, B. Nera, B. Noir, B. Noire, B. Praznobačva, B. Velika, Blatyna, Praznobacva, Praznobačva (Chorvatsko), Praznobatchva, Stara Zilavka, Tribidrag, Tribirad, Trzhbii Drak, Zilavka Stara, Zlorod (Chorvatsko)
Původ a rozšíření: Blatina je středně pozdní až pozdní, autochtonní, moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná především na území Bosny a Hercegoviny, odkud patrně pochází a kde je i dnes dominantní modrou odrůdou (měla by zde zaujímat až třetinu osazených ploch vinic). Nejhohnější je zde v oblasti Mostaru, v okolí měst Čitluk, Međugorje, Ljubuški a Čapljina. Nehojně je pěstována také v Chorvatsku, v oblasti Dalmatinska zagora, v okolí měst Metković, Imotski a Vrgorac, bývala rozšířená také na poloostrově Pelješac, kde už ji dnes nenajdeme (Bulic, S., 1949)A. Co se týká synonymiky, odrůda Blatina nesmí být zaměňována s odrůdami Primitivo a Brzamin, v jejichž synonymice se vyskytují názvy Tribidrag, ani s odrůdami Plavina crna a Cetinjka, které v synonymice mají název Blatina či Blatinka163.
Charakteristika odrůdy a vína: (F, G) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, zelenavé, slabě arachnoidální, osa je vzpřímená až mírně ohnutá. Mladé listy jsou na líci bronzově zelené, na rubu červenavé. Dospělé listy jsou středně velké až velké, pěti- až sedmilaločnaté se středně hlubokými, vzácně mělkými výkroji (horní bývají uzavřené či mírně překryté s průsvitem), okrouhlé, tenké, ploché, líc je tmavě zelený, lysé, rub na ploše téměř lysé až arachnoidální, na žilnatině štětinkaté, se zlatavým až načervenalým nádechem, řapíkový výkroj je uzavřený až mírně překrytý s oválným výkrojem, méně často je úzce otevřený, většinou má oblé dno. Zoubky ma okraji jsou výrazné, ostré. Řapík je kratší, než střední žíla listu, jasně červený. Hrozny jsou středně velké, někdy větší (200-300 g), válcovitě kuželovité či kuželovité, často rozvětvené, volnější až středně kompaktní, při dobrém opylení až kompaktní, bobule jsou středně velké či menší, často nestejné velikosti, okrouhlé, tmavě modrofialové až modročerné, s tenkou slupkou, se šťavnatou dužinou neutrální, příjemně ovocité chuti o cukernatosti 18-23 % při aciditě 6-8 g/l. Dužina obsahuje semena. Jednoleté réví je silné, červenohnědé, na nodiích tmavší, internodia jsou kratší. Odrůda raší raně až středně pozdně, dozrává středně pozdně až pozdně, ve druhé polovině září. Růst je středně bujný až bujný dle podnoží a typu půdy, výnosy střední, 6-8 t/ha, réví dobře vyzrává. Odrůda preferuje teplejší stanoviště a spíše sušší půdy, špatně snáší půdy vlhké, vyhovuje jí kratší či střední řez. Odolnost vůči mrazu je podprůměrná, vůči houbovým chorobám obecně průměrná, o něco citlivější je odrůda na peronosporu a hnilobu. Odrůda má gynoidní typ květenství, vyžadující opylení, proto je vždy pěstována společně s odrůdami, jako například Alicante Henri Bouschet (Kambuša), Merlot, Vranac a Trnjak crni. Pokud květy opyleny nejsou či opylení z nějakého důvodu selže (deštivé počasí v době květu), nevytvoří se vůbec hrozny (odtud synonyma Praznobačva, v překladu z chorvatštiny "prázdný sud" a Zlorod, v překladu z chorvatštiny "špatně plodící"). Hrozny poskytují kvalitní víno tmavě rubínové až granátové barvy s tvrdšími tříslovinami, s obsahem alkoholu 12-13,5 %, s aciditou 5-7 g/l. Víno vyniká výrazným aroma švestek a bobulového ovoce a plnou, harmonickou chutí. Vyzrává většinou několik let v dřevěných, případně též barikových sudech, nejvyšší kvalitu dosahuje po pěti letech zrání, kdy získává tóny koření, kávy, tabáku nebo čokolády. Víno se často vyrábí jako majoritně odrůdové, s přídavkem do 15 % společně pěstovaných odrůd, které zajišťují opylení.
Literatura a internetové zdroje: 100, 163, 166, 176, 202, A)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2017-11-30]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, *Genetic clustering and parentage analysis of Western Balkan grapevines (Vitis vinifera L.). Štajner, N. et al. Vitis 54 (Special Issue), 67-72 (2015) [online, 2017-11-30]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/download/5113/4894, *Molecular characterization of old local grapevine varieties from South East European countries. Zulj Mihaljevic, M. et al. Vitis 52 (2), 69-76 (2013) [online, 2017-11-30]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 13 948.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Plant health and genetic resources on South East Europe. University of Mostar. Beljo, J. et al. (2009) [online, 2017-11-30]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, *Microsatellite inferred genetic diversity and structure of Western Balkan grapevines (*Vitis vinifera* L.). Stajner, N. et al. Tree Genetics and Genomes 10 (1) 127-140 (2014) [online, 2017-11-30]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/281116899_Microsatellite_inferred_genetic_diversity_and_structure_of_Western_Balkan_grapevines_Vitis_vinifera_L, *Identification and classification of grapevine cultivars (Vitis vinifera L.) from the Balkan subgroup by phyllometric descriptors. Beleski, K., Nedelkovski, D. Vitis 54 (Special Issue), 43-44 (2015) [online, 2017-11-30]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/view/5010, *Dani berbe grožđa. Brotnjo, Brosura DBG 2007 [online, 2017-11-30]. Dostupné z: http://www.visitmycountry.net/bosnia_herzegovina/bh/images/stories/destinacije/fbih/citluk/BrosuraDBG2007.pdf, *Identity and genetic relatedness of Bosnia and Herzegovina grapevine germplasm. Tomic. L. et al. Scientia Horticulturae (143) 122-126 (2012) [online, 2017-11-30]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/257147795_Identity_and_genetic_relatedness_of_Bosnia_and_Herzegovina_grapevine_germplasm, *Collection and genetic characterization of Vitis vinifera 'Zilavka' by microsatellites and AFLP markers. Tomic, L. et al. Acta Agriculturae Slovenica 99 (2) 143-150 (2012) [online, 2017-11-30]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/271836508_Collection_and_genetic_characterization_of_Vitis_vinifera_%27_Zilavka%27_by_microsatellites_and_AFLP_markers.

Béquignol noir

8. ledna 2018 v 11:26 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Balouzat, Béquignol (Francie, cd. 352), Bequignaou, Béquin Rouge (Gironde-Saint-Macaire a La Réole), Béqugnaou, Blanc Fer, Bouton Blanc, Breton (Poitou-Charentes-Dissay), Cabernet (Poitou-Charentes-Dissay), Camerouge (Margaux), Cazaux, Cazalet, Chalosse Noire (Bordeaux-Bas-Médoc), Chausset, Chaussé, Durif (mylně), Egrenant, Embalouzat (Entre Deux Mers), Enrageat Rouge, Fer (mylně), Fer-Béquignol (Sud-Ouest), Grosse Hère (Marmandais, Buzet), Here, Jurancon, Mançais Noir (Indre-et-Loire), Mauron, Maouron, Micardeau, Negrotte, Noir (de) Cimrah, Noir de Valin, Petit Fer, Plant de Dissay, Prunelard (mylně), Prunalet, Pruneley, Raboso Piave (mylně), Red Chenin (Argentina), Sencit Gris (pro Béqugnol Gris), Valin
Původ a rozšíření: Béquignol noir je autochtonní, starobylá, středně pozdní až pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pocházející velmi pravděpodobně z francouzského regionu Sud-Ouest, tedy z Akvitánie, z oblasti Bordeaux28. V minulosti bývala relativně často zaměňovaná s odrůdou Fer (ale také s odrůdami Cabernet Franc, Durif a také Prunelard), což je dobře patrné právě ze synonymiky těchto odrůd, je od nich nicméně geneticky odlišná, roku 2011 byl naopak zjištěn doposud nespecifikovaný vztah rodič-potomek s odrůdou Savagnin blancB. Odrůda je zapsaná v národním katalogu francouzských odrůd, ve Francii je od roku 2015 k dispozici jeden nový, registrovaný klon30. Zatímco plochy odrůdy Béquignol noir od roku 1979 do roku 2011 ve Francii klesly ze 140 hektarů na pouhých 0,7 hektaru (pěstována je v oblastech Gironde a Vendée)30, v Argentině začala být poměrně hojně pěstovanou a úspěšnou odrůdou (vinařský region Mendoza, oblasti Tupungato a San Martin, roku 2010 na ploše 698 ha)200, je zde zčásti pěstována i pod jinými názvy (například Red Chenin mebo Raboso Piave)A, B. Najdeme ji na menších plochách také v Brazílii, Austrálii, Španělsku a Itálii. Odrůda má silný sklon tvořit mutace, známé jsou takto vzniklé odrůdy Béquignol blanc, Béquignol gris a Béquignol rose, ale ty ve vinohradnictví již nehrají takřka žádnou roli. První písemnou zmínku o odrůdě Béquignol noir přináší major L.A. FeuilhadeB, který uvádí pěstování této odrůdy v regionu Bordeaux v letech 1763-1777, z ampelografů ji mezi prvními popisují P. Viala a V. Vermorel (1905-1910)163. Název odrůdy má být odvozen z gaskoňských výrazů "béc inhol" a znamená v překladu "zobáček, malý zobák", může být odkazem např. k velikosti bobulí26, B.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou velmi silně plstnaté, mladé listy zelené s bronzovými skvrnami. Dospělé listy jsou zkroucené, téměř nečleněné, tří- nebo pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji, řapíkový výkroj je otevřeným nebo úzce otevřený, poměrně často se zoubkem, líc listu je středně silně puchýřnatý, rub slabě až středně silně plstnatý a štětinkatý, zoubky na okraji listu jsou středně výrazné, se středně široku či úzkou bází a konvexními stranami. Žilnatina listu je u báze středně silně pigmentovaná antokyany. Listí révy na podzim na okrajích červená. Hrozny jsou středně velké, někdy až větší, válcovitě kuželovité, někdy s křidélky, víceméně kompaktní, stopka je kratší, poměrně tenká, bobule jsou malé až středně velké, mírně oválné, slabě až průměrně ojíněné, černomodré barvy, s nezbarvenou, měkkou a šťavnatou dužinou sladké, neutrální chuti, poněkud připomínající odrůdu Sauvignon blanc. Dužina obsahuje semena. Stopečky bobulí jsou dlouhé, tenké. Růst je bujný, letorosty jsou polovzpřímené. Odrůda raší středně pozdně, sedm dnů po Chasselas, dozrává středně pozdně až pozdně, 17 dnů po Chasselas, poskytuje nadprůměrné výnosy. Je velmi náchylná k oidiu a také velmi citlivá na roztoče, naproti tomu poměrně dobře odolává mrazu a suchu, botrytidě a peronospoře. Zralé bobule mají za vlhka sklon k praskání. Hrozny poskytují ve Francii jasně červená vína střední až vysoké intenzity barvy, lehká, poněkud plošší, kterým chybí kvůli nízké aciditě a nižšímu obsahu taninů struktura. Jsou určena ke konzumaci jako mladá, nehodí se příliš k archivaci. V Argentině slouží jako složka cuvée červených vín, kterým povyšují barvu.
Literatura a internetové zdroje: 26, 27, 28, 29, 30, 163, 166, 176, 199, 200, 202, A)Identification of grapevine accessions from Argentina introduced in the ampelographic collection of Domaine de Vassal. Boursiquot, J.M. et al. BIO Web of Conferences 3, 01019 (2014) [online, 2015-07-04]. Dostupné z: http://www.bio-conferences.org/articles/bioconf/pdf/2014/02/bioconf_oiv2014_01019.pdf, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Beimei

7. ledna 2018 v 11:49 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bei Mei, 北美 (Čína)
Původ a rozšíření: Beimei je pozdní, interspecifická, moštová a stolní odrůda, čínské novokřížení odrůd Muscat Hamburg x Heilongjiang (Vitis amurensis Ruprecht) z roku 1954 (Beijing Botanical Garden, Institute of Botany, Chinese Academy of Sciences, Kiangshan, Beijing). Úspěšný kříženec pochází ze stejného křížení (sesterská odrůda), jako odrůdy Beichun a Beihong, je jednou ze sedmi odrůd série "Bei" (Beijing-Peking, dle místa šlechtění), v Číně jsou tyto tři sesterské odrůdy pěstovány v okolí Pekingu, v provinciích Hebei, Henan, Lianoning a Shandong na severovýchodě země, roku 2010 na celkové ploše cca 7.000 haA, B. V Číně jsou obě rodičovské odrůdy při šlechtění nových odrůd natolik oblíbené, že stejné rodiče mají i moštová odrůda Shanmeigui (1951, Xingcheng Institute of Pomology) a sesterské moštové odrůdy Gongniang 1 a Gongniang 2 (1951, Jilin Academy of Agricultural Science), u posledních dvou jmenovaných odrůd je ovšem pořadí rodičů opačné a otcovskou odrůdou je tak odrůda Muscat Hamburg)C, D. Všechny uvedené odrůdy nesou podíl 50 % genů druhu révy Vitis vinifera a 50 % genů druhu Vitis amurensis.
Charakteristika odrůdy a vína: (H) V Pekingu dozrávají hrozny této odrůdy v poslední dekádě září. Hrozny jsou kuželovité, středně kompaktní, středně velké (160 g), bobule jsou uniformní, mírně eliptického tvaru, středně velké (2,6 g) purpurově černé, silně ojíněné, se šťavnatou dužinou příjemné, sladkokyselé chuti o vysoké cukernatosti 20,4-25,4 % při aciditě 8,7-11,7 %. Dužina obsahuje semena. Odrůda velmi dobře odolává mrazu a houbovým chorobám, dobře snáší také vlhké a deštivé počasí na jihu Číny, je proto vhodná k pěstování ve všech zdejších vinařských regionech, také ve vlhkých a teplých klimatických pásmech s humidními půdami, nevhodnými pro odrůdy původu Vitis vinifera. Poskytuje vysoké a spolehlivé výnosy. Hrozny slouží k výrobě červených vín, která jsou i přes vyšší aciditu harmonická a v jejich aroma se objevují tóny růžových květů, muškátu a červeného ovoce. Mohou sloužit také k výrobě biovín, vinných destilátů, bio hroznových šťáv i k přímé spotřebě v čerstvém stavu.
Literatura a internetové zdroje: 163, 176, 188, 189, 192, 202, A)A high resistance and quality wine grape cultivar 'Beihong'.Fan, P.G. et al. Acta Horticulturae Sinica 36 (7) 1085 (2009) [online, 2017-11-20]. Dostupné z: https://www.cabdirect.org/cabdirect/abstract/20103058127, B)Grape cultivars obtained by the Institute of Botany, the Chinese Academy of Sciences and their extension in China. Li S.H. et al. Acta Horticulturae (754) 73-77 (2007) [online, 2017-11-20]. Dostupné z: http://www.actahort.org/books/754/754_8.htm, C)Grape Breeding in China. Fangmei, L., Fengqin, Z. Proceedings of the 5th International Symposium on Grape Breeding, St. Martin/Pfalz (1989) [online, 2017-11-20]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e029080.pdf, D)The history of Chinese winegrowing and winemaking - part 2. LI Demei. In: Decanter, 07 Jan 2014 [online, 2017-11-20]. Dostupné z: https://www.decanterchina.com/en/?article=674, *A red high quality and resistance wine grape cultivar 'Beimei'. Wang, Li-Jun et al. Acta Horticulturae Sinica 36 (7) 1084 (2009), *Characterization of Grape Cultivars from China Using Microsatellite Markers. Da-Long Guo et al. Czech J. Genet. Plant Breed., 49, 2013 (4): 164-170 [online, 2017-11-20]. Dostupné z: www.agriculturejournals.cz/publicFiles/106696.pdf, *Genetic relationships of chinese grape accessions to european and american cultivars assessed by microsatellite markers. Guo, D.L., Zhang, J.Y., Liu, C.H. Biotechnol. & Biotechnol. Eq. 24 (4) 2054-2059 (2010) [online, 2017-11-20]. Dostupné z: http://www.diagnosisnet.com/bbeq/system/files/bbeq/i_24_2010_4/2054-2059.pdf.

Batuta neagra

7. ledna 2018 v 10:46 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Аккерманский черный, Демерджисия, Гордин черный, Чайнак черный, Черный крепкий, Коваль, Ковалек, Кабассия, Пома выртоасэ нягра, Пома бэтутэ нягра, Черный битый, Батута, Франкуша красная, Саин, Мериль, Батута нягра, Знаменский черный (Rusko, Ukrajina),Akkermanskii Cernii, Akkermanskii Chernyi, Akkermansky Tcheurny, Batouta, Batouta Negra, Batura Neagra, Batuta, Batuta Neagra (Francie, cd. 2236), Bătută Neagră (Rumunsko), Batuta Niagra, Batuta Nigra, Batuta Nyagra, Bityi Chernyi, Cabasia, Cabasia Black, Cabasma Neagra (Moldavsko), Cernii Bitii, Cernii Krepkii, Cernue Bitii, Chainak Chernyi, Chernyi, Chernyi Bityi (Ukrajina), Chernyi Krepkii, Chernyi Znamenskii (Ukrajina-Záporožská oblast), Chrnii Krepkyi, Cianac, Ciornai, Ciornai Crepchii, Covali, Covalioc, Demerdjisia, Demerdzhisiya, Demerjisia, Dnestrovski (Rusko-Donská oblast), Francucha Rouge, Francusa Niagra (Moldavsko), Frankusha Krasnaya (Uzbekistán), Frankusha Red, Galbena Neagra, Gordin Cernii, Gordin Chernyi, Gordin Ciornai, Gordin Noir, Kabasiya, Kabasiya Chernaya, Kabasma, Kabassia, Kabassia Ciornaia, Kabassia Ciornoia, Kabassia Noir, Kabassija Merili, Kabassiya, Kabassiya Chernaya, Kabassya Chernaya, Kabaszija, Kabossia, Kobal, Kobalek, Koval, Kovalek, Kovali, Kovaly, Manak Noir, Meril (Kyrgizstán), Merili, Negru Akerman, Negru Batut, Negru Bulgar, Negru de Akerman, Negru de Belgorod, Negru de Cetatea Alba, Negru Romanesc, Negru Romanese, Niagra, Oma Virtoase Niagra, Oshibochno Karmannyi, Poma, Poma Betute Niagra, Poma Betute Nyagra, Poma Byrtoasa Nigra, Poma Viptoase Niagra, Poma Virioase Niagra, Poma Virtoase Niagra, Poma Virtoase Nyagra, Poma Virtoase Nyagre, Poma Virtoase Nyaqra, Poma Vyrtoase Nyagra, Qara Kabasiya, Sain, Sani (Uzbekistán), Tchernar, Tchernia Znamensky, Tcherny Bitii, Uerni Krepkii, Zamenskii Chernyi (Ukrajina-Záporožská oblast), Zghihara Neagra, Znamenskii, Znamenskij, Znamenskiy, Znamenskiy, Qirmizi Frankusa, Znamenskue, Znamensky, Znamenskyi
Původ a rozšíření: Starobylá, pozdní, moštová a stolní odrůda odrůd původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny černomořských odrůd (proles orientalis, subproles pontica Negr.), pěstována po staletí pod názvem Cabasma neagra v Moldavsku, v oblasti mezi řekami Prut a Dněstr a pod názvem Batuta neagra v Rumunsku, v regionech Mutenia a OlteniaB. Odtud se dále rozšířila například také do Ruska, do Rostovské oblasti (byla zde hojně pěstována již v polovině 19. století), do Ukrajiny, do Chersonské, Záporožské a Oděsské oblasti, na Severní Kavkaz nebo do zemí Centrální Asie, jako jsou Kyrgizstán, Uzbekistán nebo Ázerbajdžán. Dnešní rozšíření odrůdy není přesně zmapováno, její podíl na vinicích ovšem velmi rychle klesá v důsledku nízké kvality hroznů a výsledných vín. Například v Rumunsku byla roku 2010 pěstována na starých vinicích na ploše pouhých 3 ha163. Na vinicích je pěstováno více klonů a biotypů, jeden z nich odlišný nižší bujností růstu, menšími válcovitými hrozny, tenkou slupkou bobulí a také pozdnějším zráním, je v Moldavsku nazýván Francusa niagraA.
Název odrůdy má původ v rumunském výrazu "bătut", v překladu mj. "bitý, sbitý, zbitý", přeneseně "kompaktní", ten se vztahuje k velmi kompaktním hroznům a v nich natěsno "mamačkaným" bobulím, výraz "neagra" znamená "černá", moldavské synonymum "Cabasma" by se nechalo přeložit jako "(odrůda) se silnou slupkou" (Pelyah, 1970)B, 96.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Letorosty rašící (10-15 cm): vrcholky letorostů jsou silně plstnaté, bělavé s růžovými okraji, apikální listy jsou na líci bělavé se zelenou (u 3-4 listu někdy červeně pigmentovanou) žilnatinou, na rubu silně bělavě plstnaté s růžovými skvrnami na okraji, bazální na líci světle zelené se zlatožlutým až oranžovým nádechem, na rubu středně silně plstnaté, řapíky listů jsou vínově červené. Letorosty jsou žebernaté, na ventrální straně zelené, někdy červeně žíhané, na dorsální vínově červené, slabě plstnaté. Jednoleté réví je intenzívně žluté, nodia jsou výrazná, žlutohnědá. Dospělé listy jsou velké (20 cm), okrouhlé, kožnaté, mírně miskovitě prohnuté nebo ploché s nahoru zvednutými okraji listových laloků, případně zkroucené, téměř nečleněné nebo tří- až pětilaločnaté s mělkými výkroji (vzácněji jsou horní výkroje středně hluboké, otevřené, lyrovité, někdy uzavřené s vejčitým průsvitem, se dnem oblým či ostrým, dolní jsou naznačené), na líci tmavě zelené, hladké či slabě mřížkovitě vrásčité, lesklé, (jakoby nalakované), lysé, na rubu, na ploše silně plstnaté, na podzim často až chomáčkovitě, na žilnatině spodních listů s příměsí štětinek (jinde štětinky rychle mizí), řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý s oblým či ostrým dnem, častěji však překrytý s malým, oválným průsvitem, u miskovitě prohnutých listů až zcela překrytý, ohraničený žilnatinou. Zoubky na okraji listu jsou výrazné a mají výrazně konvexní strany, ale ostrý vrcholek. Řapík je vínově červený se zelenými tóny, kratší než střední žíla listu či stejně dlouhý. Podzimní barva listů je vínově červená. Hrozny jsou středně velké až velké (18-23 x 10-14 cm, 170-510 g, průměr 300-400 g), velmi kompaktní, válcovitě kuželovité s křidélky, často prohnuté, stopka je 3,5-4,5 cm dlouhá, částečně lignifikovaná a žluté barvy, bobule středně velké (18-20 x 16-19 mm), okrouhlé až obvejčité, často deformované do mnohohranů, tmavě modré, fialovočerné až černé barvy, nerovnoměrně zbarvené (ve střední části hůře vyzrávající), se středně silnou až silnou, ale nepříliš pevnou, průměrně ojíněnou slupkou, se šťavnatou až rozplývavou, vodnatou, nezbarvenou dužinou příjemné, nakyslé, neutrální chuti, obsahující 2-3 semena, která jsou středně velká (7 mm), protáhle oválná. Stopečky jsou světle zelené, krátké, bradavčité. Odrůda dozrává v Moldavsku od počátku do poloviny října, v Oděsské oblasti v posledních říjnových dnech, její vegetační cyklus trvá 150-170 dnů (v Oděsse 150 dnů při SAT 3000°C, raší zde na přelomu dubna a května, kvete v 1-2. dekádě června, zaměká v 2-3. dekádě srpna). Růst je bujný až velmi bujný (2,5 až 5 m), réví vyzrává uspokojivě (80-90 %), výnosy jsou na bohatších, hlinitopísčitých, zavlažovaných půdách vysoké, obecně 14-23 t/ha (max. až 40 t/ha), 4,5-8 kg na keř. Průměrný počet hroznů na plodonosný výhon je 1,6, plodonosných je 40-50 % výhonů. Doporučený je řez na 10-12 oček s 6-8 výhony na keř. Odolnost vůči mrazu je průměrná, u některých biotypů až podprůměrná (-15° až -22°C), vůči révokazu nadprůměrná, vůči houbovým chorobám mírně podprůměrná, vůči peronospoře nízká, odrůda se však dobře přizpůsobuje podmínkám daného stanoviště, netrpí sprcháváním ani hráškovatěním bobulí. V kompaktních hroznech za vlhkého počasí v době zrání mají bobule sklon k praskání a hrozny k hnilobě a botrytidě. Cukernatost moštu je 16-18,3 % při aciditě 5,6-7,8 g/l, acidita se při přezrání rychle snižuje. Doporučenými podnožemi jsou MG 101-14 a Couderc 3309. Hrozny se používají k výrobě sladkých i suchých červených vín a hroznových šťáv a místy také k přímé spotřebě v čerstvém stavu, odrůdová vína jsou spíše podprůměrné kvality, nemají prakticky žádný potenciál zrání, slouží často jako základ k výrobě poměrně kvalitních vinných destilátů.
Literatura a internetové zdroje: 3, 96, 100, 163, 176, 199, 202, A)Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2017-11-18]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, B)Batuta neagra. Dr. ing. ec. Ion Pusca. In: Jurnalul.ro, 30 Iun 2006 [online, 2017-11-18]. Dostupné z: http://jurnalul.ro/timp-liber/culinar/batuta-neagra-17904.html, *Частный дом, сад, огородничество, 2010-2016 [online, 2017-11-18]. Dostupné z: http://refern.org.ua/article/vinogradnik/vinograd-kabassiya-osobennosti.htm, *Molecular characterization of old local grapevine varieties from South East European countries. Zulj Mihaljevic, M. et al. Vitis 52 (2), 69-76 (2013) [online, 2017-11-18]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 13 948.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-11-18]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf.

Bastardo Magarachskii

6. ledna 2018 v 11:43 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бастардо магарачский, Магарач № 217 (Rusko, Ukrajina), Bastard de Magaraci, Bastard von Magaratsch, Bastardo Magaraca, Bastardo Magarach, Bastardo Magarachsky, Bastardo Magaratchskii, Bastardo Magaratchsky, Basztardo Magaracsszkij, Magarach Bastardo, Magaratch 217, Magaratsch 217
Původ a rozšíření: Bastardo Magarachskii je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Trousseau noir x Saperavi199. Byla vyšlechtěna v Ukrajině ještě v dobách bývalého Sovětského Svazu (1928, registrace odrůdy 1949, šlechtitelé N.V. Paponov, V. Zotov, NIViV Magarach, Jalta, Krym). Roku 2009 byla v Ukrajině pěstována na ploše 1.330 hektarů163, na menších plochách ji najdeme také na vinohradech v Moldavsku, v Rumunsku, v Rusku, v Itálii nebo ve státech Střední Asie.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, silně vlnatě plstnaté, bělavé s malinově pigmnetovanými okraji, apikální listy silně plstnaté, k bazálním se stále klesající intenzitou. Jednoleté réví je světle hnědé, nodia tmavě hnědá, internodia krátká. Dospělé listy jsou středně velké, vzácněji větší, okrouhlé s mírně protáhlým centrálním lalokem, pětilaločnaté se středně hlubokými, méně často hlubokými výkroji bez zoubku (horní výkroje jsou otevřené, lyrovité nebo téměř s paralelními stěnami, méně často uzavřené, dolní málo výrazné, otevřené), rub listu je slabě plstnatý a slabě štětinkatý. Řapíkový výkroj je uzavřený s oválným průsvitem. Řapík je krátký, vínově červený. Spodní listy jsou třílaločnaté s mělkými výkroji. Podzimní barva listů je žlutá s červenými skvrnami. Hrozny jsou středně velké (11-14 x 9-11 cm, 176 g), středně kompaktní s odchylkami do obou směrů, válcovitě kuželovité až kuželovité s 1-2 křidélky, stopky jsou dlouhé a tenké, bobule středně velké, někdy menší (15,5 x 12 mm, 1,6 g), oválné, s nepříliš pevnou, jemnou, silně ojíněnou slupkou tmavě modré barvy, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou sladké, neutrální chuti, obsahující 2-4 semena. Vegetační cyklus odrůdy trvá 146 dnů při SAT 2881°C. Růst je středně bujný, réví dobře vyzrává, výnosy jsou v průměru 10,7 t/ha, max. 18,2 t/ha. Počet hroznů na výhon je 0,6-0,7, na plodonosný je 1,2-1,3, plodonosných je 49 % výhonů. Odolnost vůči peronospoře a oidiu je průměrná, vůči botrytidě podprůměrná. Odrůda nadprůměrně odolává suchu, průměrně zimnímu mrazu (-19 až -22°C). Doporučený je řez při nízkém vedení na 8-10 oček, při vysokém na 5-6 oček. Průměrná cukernatost moštu je 23,6 % (až 29 %) při aciditě 8 g/l. Odrůdová vína jsou většinou vyráběna jako sladká, jsou tmavě rubínově červená, plného těla, ovocitá s tóny čokolády.
Literatura a internetové zdroje: 3, 100, 163, 166, 176, 199, 202, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Bastardo

6. ledna 2018 v 10:39 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Pod názvem Bastardo, doplněným případně různými adjektivy, vztahujícími se k původu odrůdy či k jejím vlastnostem, bylo a je především v Portugalsku a ve Španělsku pěstováno mnoho různých odrůd původu Vitis vinifera, které mohou, ale nemusí vykazovat příbuzenské vztahy různého stupně. Jsou to převážně odrůdy, určené k výrobě červených vín, ovšem ani tento rys není všem těmto odrůdám společný. Původ samotného názvu je nejistý, může, ale nemusí souviset s výrazem, který má v češtině podobu "bastard" (původně francouzské slovo, jehož moderní podoba zní "bâtard" a které označovalo nemanželské dítě šlechtice, patrně vzniklo ze slovního spojení "fils de bast" v překladu "syn ze soumarského sedla", tedy počatý na improvizovaném lůžku, neboť sedla při cestování často sloužila za lůžka, koncovka -ard má pejorativní význam, v angličtině byl tento výraz zaznamenán počátkem 13. století)166. Výraz "bastardo" může obecně označovat křížence, míšence, hybrid, pejorativně parchanta, šmejda, ksindl, dále také jedenapůlruční meč, ve Španělsku a Portugalsku je Bastardo i poměrně bežně užívaným jménem bez jakéhokoli pejorativního významu166.
Pokud se podíváme na odrůdy, které nesou tento název, případně jej zahrnují v synonymice, mezi ty nejznámnější patří (abecedně) Alfrocheiro (Portugalsko, region Dão, též Alentejo, Bairrada, Ribatejo, syn. mj. Bastardo negro, Tinta Bastardinha, rodiče neznámí), Bastardo blanco (Španělsko, Kanárské ostrovy, mutace odrůdy Trousseau noir), Bastardo branco (Portugalsko, poloostrov Setúbal, oblast Azeitão, rodiče neznámí), Bastardo Magarachskii (Ukrajina, Rusko, novokřížení odrůd Trousseau noir x Saperavi), Bastardo roxo (Portugalsko, poloostrov Setúbal, oblast Azeitão, region Douro, Bastardo gris-Španělsko, Asturie, mutace odrůdy Trousseau noir), Castelão (Portugalsko, plošně, syn. mj. Bastardo Castico, Bastardo Espanhol, kříženec odrůd Cayetana blanca x Alfrocheiro), Graciano (Španělsko, Rioja, též jiné státy, syn. mj. Bastardo nero, rodiče neznámí), Monvedro (Portugalsko, Bairrada, Dão, syn. mj. Bastardão, Bastardo, rodiče neznámí), Parraleta (syn. Tinta Caiada-Portugalsko, Alentejo, Španělsko, Somontano, syn. mj. Bastardo, rodiče neznámí), Tinta de Lisboa (Portugalsko, region Douro, syn. mj. Bastardo do Outeiro, Bastardo Espanhol Cova Beira, Bastardo Espanhol, Bastardo tinto, kříženec odrůd Siria x Trousseau noir), Trousseau noir (Francie, region Jura, Bastardo do Douro-Porugalsko, region Douro, Bastardinho-Portugalsko, region Dão, Merenzao-Španělsko, region Galície, rodiče neznámí). Všechny uvedené odrůdy jsou v této práci popsány samostatně. Mimo tyto odrůdy uvádí katalog VIVC samostatně ještě pochybné odrůdy s názvy Bastardinho (Portugalsko, Algarve, Pinhel, syn. Bastardo), Bastardo do Munedo (Jihoafrická republika, syn. Bastardo de menudo) a Cagnulari Bastardo (Bastardo nero), u kterých nebyla provedena analýza DNA, může se jednat o doposud neztotožněná synonyma některé z výše uvedených odrůd a dále odrůdy Bastardo dos frades de bolonio (Portugalsko, kříženec odrůd Hebén x Trousseau noir) a Bastardo Espanhol noir (Portugalsko, kříženec odrůd Hebén x Trousseau noir), které pocházejí z kolekce INRA Montpellier26, rodičovské odrůdy byly zjištěny analýzou DNA (2013)199 a nejsou již komerčně využívány a patrně ani pěstovány.
Literatura a internetové zdroje: 26, 30, 84, 163, 176, 199, 200, 202, *Twenty microsatellites (SSRs) reveal two main origins of variability in grapevine cultivars from Northwestern Spain. E. Diaz Losada, A. Tato Salgado, A. M. Ramos-Cabrer, S. Rio Segade, S. Cortes Dieguez, S. Pereira-Lorenzo. Vitis 49 (2), 55-62 (2010) [online, 2017-11-16]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2010%201793.pdf, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. M.M. Veloso, M.C. Almandanim, M. Baleiras-Couto, H.S. Pereira, L.C. Carneiro1, P. Fevereiro, J. Eiras-Dias. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2017-11-16]. Dostupné z: http://www.scielo.oces.mctes.pt/pdf/ctv/v25n2/v25n2a02.pdf, *CSIC-Misión Biológica de Galicia [online, 2017-11-16]. Dostupné z: http://www.vitis.mbg.csic.es/vitis/es/variedades.php.

Barsaglina

5. ledna 2018 v 13:42 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Barsullina, Bersaglina, Massareta, Massaretta (Carrara)
Původ a rozšíření: Barsaglina je středně pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, pěstovaná v Itálii, v regionu Toskánsko. Je zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 022, roku 2017 jeden registrovaný klon), její pěstování je doporučeno v provincii Massa-Carrara, kde tvoří součást vín DOC Candia dei Colli Apuani, Colli di Luni a také některých vín kategorie IGT, okrajově ji najdeme také v Ligurii, celkově byla v Itálii roku 2010 pěstována na ploše 17 ha197 (podrobněji též46). Morfologicky je poněkud podobná odrůdě SangioveseB.
Historie odrůdy: Původ odrůdy je kladen do provincie Massa-Carrara, kde je dodnes pěstována. Její první krátký popis je uveden v Věstníku Bollettino del Comizio Agrario di Massa z roku 1874, kde se mj. uvádí synonymum Massaretta, používané v okolí města Carrara a patrně odkazující na geografický původ odrůdy (okolí města Massa). Další zmínka o této odrůdě pochází od Di Rovasendy (1877), rozsáhlejší informace o ni podává Marzotto (1925), podrobný popis Ampelografická komise Massa Carrara (Commissione Ampelografica di Massa Carrara, Boll. Ampelografico, Fasc. XV, pag. 87) a Breviglieri, Casini (1964)46, A, C.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky zcela otevřené, někdy polootevřené, arachnoidální až středně silně plstnaté, bez pigmnetace či slabě pigmentované antokyany, bělavé s karmínovým okrajem, apikální listy (1-3) mírně ohnuté do žlábku, na líci zelené s červenými okraji, na rubu arachnoidální až středně silně plstnaté, žlutavě bílé s červenofialovým odstínem, bazální ploché, na líci žlutozelené, lysé, arachnoidální až středně silně plstnaté na rubu, osa je zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou zcela otevřené nebo polootevřené, arachnoidální až středně silně plstnaté, slabě pigmentované antokyany, apikální listy mírně žlábkovitě prohnuté, bělavě zelené s karmínovými okraji na líci, žlutavě bílé, často s červenofialovým tónem na rubu, arachnoidální až středně silně plstnaté, bazální listy ploché, na líci žlutavě zelené, lysé či slabě arachnoidální, na rubu arachnoidální až středně silně plstnaté, osa je zakřivená. Letorosty mají kruhový průřez s naznačenými hranami, jsou lysé, někdy slabě arachnoidální, rovnoměrně zelené, internodia jsou někdy na dorsální straně červeně žíhaná. Úponky jsou bi, někdy trifidní, středně dlouhé, žlutavě zelené. Květenství je střední velikosti (14-16 cm), středně kompaktní. Dospělé listy jsou ploché, často zvlněné, středně velké až větší (17 x 15,5 cm), pentagonální až srdčité, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní výkroje jsou překryté s průsvitem, bez zoubku, dolní ve tvaru V či s paralelními stěnami), líc listu je tmavě či živě zelený, lysý, slabě puchýřnatý, takřka bez vrásek, rub listu je světle zelený, na ploše slabě arachnoidální, na žilnatině bez štětinek, okraj listu je středně výrazně, nepravidelně zoubkovaný, zoubky mají konvexní strany a širší bázi, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru písmene U, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, žilnatina listu je bez pigmentace antokyany. Řapík listu je středně dlouhý až delší (v průměru 13,1 cm), poměrně silný, zelený, je o něco kratší než střední žíla listu, intenzívně fialovorůžově žíhaný, lysý, s nepříliš výrazným kanálkem na průřezu. Na podzim jsou listy načervenalé či červené. Hrozny jsou středně velké (13-22 cm), středně kompaktní až kompaktní, někdy velmi kompaktní, pyramidální až kuželovité, často s 1-2 křidélky, někdy jednoduché, stopky viditelné, velmi krátké, částečně lignifikované, silné, bobule malé až středně velké (10-12 mm), diskoidní či obvejčité dle kompaktnosti hroznu, ve volnějších hroznech i okrouhlé, se středně silnou, pevnou a pružnou, silně ojíněnou slupkou uniformní, fialovočerné barvy, se šťavnatou, pevnější, slabě až středně silně růžově zbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky bobulí jsou dlouhé, zelené. Semena jsou průměrně dvě v bobuli, středně velká či menší, pravidelně hruškovitá s tenkým zobáčkem. Jednoleté réví je dlouhé, hladké, silné a pružné, rozvětvené, kruhového průřezu či mírně zploštělé, rýhované, ojíněné, nodia tmavší, vyčnívající, internodia středně dlouhá až dlouhá (10-15 cm), fialově červeně žíhaná, intenzívně ojíněná, pupeny zaoblené, výrazné. První hrozen je na 1-2 (4) nodiu, průměrný počet hroznů na výhon je 1,1-2(3), plodnost feminel je nízká až nulová. Kmen je silný. Odrůda raší na přelomu března a dubna, současně s odr. Sangiovese, kvete na přelomu 1. a 2. dekády června, zaměká ve 2. až 3. dekádě srpna, dozrává ve 2. až 3. dekádě září, 7-10 dnů před odr. Sangiovese, asi 25 dní po Chasselas, listí opadává na přelomu 2. až 3. dekády listopadu. Růst je bujný (odrůda vytváří mohutné listoví a vyžaduje náročnější zelené práce na vinici), letorosty polovzpřímené až vzpřímené, výnosy jsou nadprůměrné a konstantní. Odrůda je citlivá vůči oidiu a botrytidě, ohrožována je pozdními jarními mrazy a suchem, je poměrně odolná vůči dalším chorobám a škůdcům. Cukernatost moštu je mírně nadprůměrná, acidita za včasné sklizně dostačující, při přezrání hroznů však poměrně rychle klesá, obsah fenolů, antokyanů a polyfenolů je vysoký.
Charakteristika vína: Odrůdová vína mají temně rubínově červenou barvu, intenzivní aroma červeného a černého ovoce, doplněné vegetálními tóny a florálními tóny květů fialek, středně plné tělo, vyvážené taniny, vysoký obsah alkoholu, ale někdy jim může chybět acidita a tím i struktura.
Literatura a internetové zdroje: 46, 49, 163, 166, 168, 176, 197, 202, A)Identification of grape cultivars from Liguria (north-western Italy). Torello Marinoni D. et al. Vitis 48 (4), 175-183 (2009) [online, 2013-08-05]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w0%2009%2016.pdf, B)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, C)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2.

Barbera Sarda

5. ledna 2018 v 12:38 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Barbera (Sardínie)
Původ a rozšíření: Barbera Sarda je středně pozdní až pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera z italského regionu Sardinie. Od roku 1971 je zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 21), pěstována je především v provinciích Nuoro, Cagliari, Oristano a Sassari, kde je odrůdou doporučenou, roku 2010 byla vysazena na ploše 84 hektarů (roku 1990 ještě na 534 ha)197. Tvoří součást některých sardinských vín kategorie IGT197. Až do druhé poloviny 20. století není tato odrůda s jistotou doložena, popsána byla až v v textu "Vitigni d'Italia" (Calò et al., 2001), kde je také zdůrazněna chybná synonymita s odrůdou Barbera nera, pěstovanou (především) v regionu Piemont. Odrůda Barbera Sarda bývala některými ampelografy považována za identickou s odrůdou Carignan, tato identicita se nepotvrdila, potvrzeny nebyly ani blízké příbuzenské vztahy k odrůdě Barbera nera, dle výsledků analýzy DNA se odrůda zdá být geneticky příbuzná jiným odrůdám ze Sardínie, především odrůdě Graciano (Muristellu, Bovale Sardo (G. Nieddu, 2011)46, A, B. K názvu odrůdy viz. odrůda Barbera nera.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Letorosty rašící (10-30 cm): vrcholky polootevřené, středně silně pigmentované antokyany, silně plstnaté, bělavě zelené, apikální listy (1-3) ploché, zelené s karmínovým okrajem, na rubu silně plstnaté, bazální ploché, zelené, na rubu středně silně plstnaté, bez štětinek, osa je vzpřímená. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou polootevřené, středně silně pigmentované antokyany, silně plstnaté, bez štětinek, bělavé až žlutavé, apikální listy (1-3) ploché, žlutozelené s bronzovými skvrnami, s karmínovým okrajem, na rubu velmi silně plstnaté, bazální ploché, zelenobronzové, na rubu, na ploše velmi silně, na žilnatině středně silně plstnaté, bez štětinek, osa je vzpřímená. Internodia jsou kruhového průřezu s naznačenými hranami, na ventrální straně zelená, případně s červenými pruhy, na dorsální zelená s červenými pruhy, téměř lysá, nodia na obou stranách zelená s červenými pruhy, téměř lysá, pupeny jsou středně silně pigmentované antokyany, úponky révy jsou krátké, bifidní. Květenství je kuželovité, střední délky, 10-15 cm. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, úponky révy jsou dlouhé a robustní. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými, někdy hlubokými výkroji (horní jsou mírně překryté, vzácněji se zoubkem, dolní většinou otevřené), zkroucené, líc listu je lysý, tmavozelený, matný, slabě puchýřnatý, se zelenou, na líci u báze slabě pigmentovanou žilnatinou, rub je světle zelený, na ploše silně, na žilnatině silně plstnatý, bez štětinek, okraj listu je málo až středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají obě strany rovné (případně jednu konvexní) a středně širokou až širokou bázi, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený s překrytými cípy a průsvitem, s ostrým dnem, velmi často se zoubkem, bez ohraničení žilnatinou. Řapík je lysý, krátký, mnohem kratší, než střední žíla listu, středně silný, s málo zřetelným kanálkem na průřezu. Podzimní barva listů je červená. Hrozny jsou středně velké (200-270 g), pyramidální až válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky, kompaktní, stopka je velmi krátká (do 3 cm), silná, silně lignifikovaná, bobule menší až středně velké (15 x 13,8 mm, 1,8 g), uniformní, okrouhlé až mírně obvejčité, modročerné, se středně silnou, pevnou, silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, měkkou a šťavnatou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou krátké, snadno oddělitelné, zelené. Semena jsou obvykle tři v bobuli, krátká, hruškovitá, s tenkým zobáčkem. Cukernatost moštu je průměrná při dostatečné až vyšší aciditě. Jednoleté réví je robustní, málo větvené, eliptického průřezu, rýhované, hnědočervenavé, žíhané, částečně ojíněné, lenticely jsou přítomné, nodia nevýrazná, lysá, pupeny kuželovité, velmi výrazné, internodia krátká (6-9 cm), středně silná (11 mm). Kmen je průměrně robustní. Květenství je středně dlouhé, první hrozen je na 3-4 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon je 1,1-2 (koeficient plodnosti 1,06-1,17). Plodnost feminel je slabá. Odrůda raší a kvete velmi pozdně, zaměká středně pozdně, hrozny dozrávají pozdně197, 35 dní po Chasselas176, jiné hodnoty uvádí G. Nieddu (2011)A, a sice rašení rané až středně pozdní, na přelomu března a dubna, kvetení ve druhé dekádě května, zaměkání v první dekádě srpna a dozrávání středně pozdní, ve třetí dekádě září. Růst je středně bujný, letorosty vzpřímené. Výnosy poskytuje odrůda nadprůměrné, konstantní, vhodný je smíšený (střední) řez. Odrůda průměrně odolává houbovým chorobám a klimatickým vlivům, není nijak zvláště náročná na klimatické podmínky a na půdu. Afinita k běžným podnožím je dobrá. Hrozny většinou slouží k výrobě cuvée červených vín, zejména s hrozny odr. Monica nera, kterým dodávají svěžest. Odrůdová vína jsou slušná, středního obsahu alkoholu a svěží acidity, může jim chybět struktura a taniny.
Literatura a internetové zdroje: 46, 47, 50, 58, 163, 165, 166, 176, 197, 202, A)Vitigni della Sardegna. Nieddu, G. Convisar, 2011. ISBN 9788890664502. In: Sardegna DigitalLibrary [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://www.sardegnadigitallibrary.it/documenti/17_151_20130327091619.pdf, B)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Barbera nera

4. ledna 2018 v 14:24 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Барбера (Rusko, Ukrajina), Barber a Raspo Rosso, Barbera (Itálie, Francie, cd. 1239) …. a Peduncolo Rosso, a Peduncolo Verde, a Raspo Rosso, a Raspo Verde, Amaro, Black, Blaue, Crna, d'Asti, di Piamonte, Dolce, Fina, Fine, Forte, Grossa (Francie), Mercantile, Negra (Španělsko), Nera a Caule Rosso, Nera a Caule Verde, Noir, Noire, Nostrana, Rosa, Vera …., Barberone, Cosses Barbusen, Gaieto, Giaetto, Lombardesca (Itálie), Nigruz, Sciaa, Uva Nera Antica di Viggiano
Původ a rozšíření: Barbera nera je středně pozdní moštová odrůda odrůda původu Vitis vinifera z italského regionu Piemonte, nejdůležitější zdejší moštová odrůda, intenzívně pěstovaná v provinciích Alessandria a Asti, hojná i v provinciích Cuneo a Turín (DOCG Barbera d´Asti, Barbera del Monferrato Superiore a DOC Barbera d´Alba). Tvoří asi 35 % osazené plochy vinic tohoto regionu46. Další důležité oblasti pěstování této odrůdy najdeme v regionech Lombardie (DOC Oltrepò Pavese) a Emilia-Romagna (DOC Colli Piacentini), v Umbrii, v Kampánii a také na Sicílii. Tvoří součást cuvée červených vín DOCG Nizza a dále například DOC Albugnano, Colli Tortonesi, Hills Saluzzesi, Coste della Sesia, Gabiano, Malvasia Casorzo, Monferrato, Asti, Piemont, Pinerolo, Ruby Cantavenna, Ruché di Castagnole Monferrato, Valsusa (kompletní soupis apelací DOC a vín kategorie IGT viz.197). Do národního katalogu italských odrůd byla zapsána roku 1970 (cd. 19), v Itálii byla roku 2010 vysazena ve 31 registrovaných klonech na ploše 20.524 ha (ještě roku 1970 činila rozloha vinic 81.215 ha)197. Je možné, že jako první zmiňuje odrůdu pod názvem Grissa již roku 1313 Pier De'Crescenzi43, první ověřená zmínka nicméně pochází z roku 1514, z oblasti Chieri (R. Comba a A. Dal Verme, 1990), dále ji uvádí G.B. Croce z pahorkatiny v okolí Turína (1606), roku 1691 je zmíněna z obce Neive (oblast Alba), roku 1798 hrabě G. Nuvolone hovoří o prvotřídních hroznech z oblastí Asti a Frascheja (Alessandria), teprve od poloviny 19. století, snad po příchodu oidia, se odrůda postupně stala dominantní modrou odrůdou oblasti Piemont46 a rozšířila se odtud do dalších regionů, dnes jsou z ni takřka po celé Itálii vyráběna vína, často určená pro běžnou spotřebu, mnohdy i ve stylu frizzante, je třetí nejpěstovanější odrůdou Itálie, za odr. Sangiovese a Montepulciano. Pěstuje se mimo Itálii například i v Kalifornii (především Central Valley, roku 1992 na ploše 4.099 ha), v Argentině (provincie Mendoza a San Juan, 950 ha roku 1991), v Mexiku, Austrálii, Brazílii (na 252 ha roku 1994), v Řecku, Izraeli, Rumunsku, ve Slovinsku, v Uruguay, v JAR (na 50 ha roku 2008) atd. Roku 2010 měla plocha vinic, osazená celosvětově touto odrůdou, činit 24.178 hektarů.200
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Barbera nera je jednou z mála starobylých, široce rozšířených odrůd, které postrádají významnější synonymní názvy, je (či byla) pěstovaná pod názvem Barbera s různými adjektivy, která upřesňují místa pěstování, popřípadě rozdíly na úrovni biotypů, klonů, teratologických odchylek (virová poškození atd). Mimo jiné, uvedené v synonymice, lze snad zmínit název Barbera Riccia (též Barbera rissa), který patrně označuje staré, virózou napadené keře odrůdy, tvořící formu odrůdy s hrozny, jako uzel opletenými na nodiu a mj. také s kadeřavými listy46, 197. Existuje ale též několik homonym, dnes minoritních, v minulosti snad více rozšířených odrůd, konkrétně Barbera ´d Davi je moštovou odrůdou z oblasti Pinerolo (Piemont, provincie Turín), Barbera Ciarìa (též Barbera Ciairìa) je stolní a moštovou odrůdou z oblasti Roero (Piemont, provincie Cuneo, okolí obcí Pocapaglia a Sommariva Perno, nedaleko od Bra). Existuje také odrůda Barbera bianca, pěstovaná v provincii Alessandria (Piemont), roku 2010 na ploše 181 ha197, ta není mutací odr. Barbera nera, nýbrž odlišným genotypem163, 199. Na Sardínii je pěstována odlišná odrůda, Barbera Sarda, která byla některými ampelografy považována za identickou s odrůdou Carignan (tato identicita se nepotvrdila), na druhé straně někteří ampelografové předpokládali blízké příbuzenské vztahy k odrůdě Barbera nera, dle výsledků analýzy DNA z poslední doby se zdá být geneticky příbuzná jiným odrůdám ze Sardínie (G. Nieddu, 2011)46, B. Odrůda Barbera del Sannio není blízce geneticky příbuzná odrůdám Barbera nera a Barbera bianca z regionu Piemont, ani odrůdě Barbera Sarda ze Sardínie, je blíže příbuzná odrůdám Casavecchia a Catalanesca z Kampánie a odrůdě Uva di Troia z ApulieA. Odrůda Barbera nera není identická se sicilskou odrůdou Perricone, i když se o tom v minulosti uvažovalo163, 199. Katalog odrůd VIVC uvádí ještě pochybné odrůdy s názvy Barbera amara176, Barbera di Patrunat, Barbera selvatico, Barbera selvatico del Grosseto26, 199, může jít o doposud neztotožněná synonyma některé z odrůd skupiny Barbera, případně i jiných odrůd163.
Název odrůdy: Bylo by snadné říci, že název této odrůdy, stejně jako četná synonyma, homonyma či názvy dalších, výše uvedených odrůd (a mj. též názvy Barberone, Barbrassa), vycházejí z podobného tvaru hroznů, které mohou připomínat mužský plnovous (italsky i latinsky "barba"), jako je tomu například u skupiny italských odrůd s názvem Barbarossa nebo u francouzské odrůdy Barbaroux. Například Jancis Robinson ale nabízí jinou možnost, odvození z výrazu "Berberis", což je latinský název mnoha druhů keřů s českým názvem "dříšťál" a zároveň značně nakyslý alkoholický nápoj z bobulí těchto keřů vyráběnýC. Další hypotéza nabízí odvození názvu (v piemontštině "barbèra", v lombardštině "albèra"), z latinského "albuēlis"D, kterým již Plinius starší a Columella označovali jednu z odrůd révy.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Letorosty rašící (10-15 cm): vrcholky jsou zcela otevřené, arachnoidální, středně silně pigmentované antokyany, bělavě zelené, načervenalé, apikální listy (1-3) ploché, na líci arachnoidální, zelené s červenavými odstíny a karmínovým okrajem, na rubu silně plstnaté, bělavé, bazální listy ploché, na líci arachnoidální, matně zelené, na rubu silně plstnaté, osa je většinou zakřivená. Letorosty kvetoucí: vrcholky zcela otevřené, středně silně plstnaté až arachnoidální, středně silně pigmentované antokyany, zelenkavé s načervenalým až s karmínovým tónem, apikální listy 1-2 miskovitě prohnuté, 3 ploché, na líci arachnoidální, zelené s červenavými odstíny, na rubu silně vlnatě plstnaté, bělavé, bazální listy jsou ploché, na líci lysé, zelenožluté, na rubu silně vlnatě plstnaté, osa je zakřivená. Internodia jsou kruhového průřezu s naznačenými hranami, na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, v apikální části arachnoidální, dole téměř lysá, úponky révy jsou dlouhé a robustní, bi- až trifidní. Květenství je kuželovité, střední délky, 10-15 cm. Internodia jsou na ventrální straně zelená, na dorsální zelená s červenými pruhy, úponky révy jsou dlouhé a robustní. Dospělé listy jsou středně velké (18,5 x 16,7 cm), pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji (horní jsou lyrovité, většinou uzavřené, někdy mírně překryté, bez zoubku dolní většinou otevřené), na profilu ploché či ve tvaru V, líc listu je lysý, tmavozelený, slabě až průměrně puchýřnatý, se zelenou, na líci i rubu u báze někdy velmi slabě pigmentovanou, narůžovělou žilnatinou, rub je na ploše středně silně až silně plstnatý, na žilnatině silně štětinkatý, okraj listu je nepravidelně zoubkovaný, zoubky mají obě strany konvexní a širokou bázi, řapíkový výkroj je lyrovitý, uzavřený až mírně překrytý, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Řapík je středně dlouhý (průměr 11,7 cm), načervenalý. Především spodní listy mají sklon předčasně získávat bronzový nádech či částečně zčervenat, podzimní barva listů je načervenalá, nepříliš často živě červená. Hrozny jsou středně velké až větší, pyramidální či válcovitě kuželovité s 1-2 křidélky, kompaktní či středně kompaktní, stopka středně dlouhá až delší, světle zelená až hnědočervená, částečně lignifikovaná, bobule středně velké (2,5 g), uniformní, mírně oválné (šířka/délka = 0,87), tmavě modré až modročerné, s tenkou, ale poměrně pevnou, středně silně až silně ojíněnou slupkou, s nezbarvenou, velmi šťavnatou dužinou neutrální chuti a vysoké acidity, obsahující semena. Stopečky jsou středně dlouhé, často načervenalé. Semena jsou většinou dvě, zřídka tři v bobuli, o málo větší než střední, s dlouhým a tenkým zobáčkem. Cukernatost moštu je 18-22°Babo při aciditě 7-12 g/l. Jednoleté réví je robustní, ale poměrně měkké, elastické, na průřezu eliptické, kůra dobře přilnavá, tmavěji hnědavá, silně rýhovaná, nodia s pupeny vyčnívajícími, kuželovitými, internodia střední délky (10-12 cm). Kmen je robustní. První hrozen je na (2) 3-4 nodiu, plodnost feminel je zanedbatelná. Odrůda raší raně až středně pozdně, v první polovině dubna, kvete středně pozdně, mezi první a druhou dekádou června, zaměká středně pozdně (většinou k polovině srpna), hrozny dozrávají pozdně, počátkem října, 20 dní po Chasselas, listy opadávají v polovině listopadu. Růst je bujný, letorosty poléhavé. Většinou je při pěstování používán systém Guyot s jedním tažněm (řez na 10-12 oček), zřídka na dva tažně. Výnosy poskytuje odrůda velmi vysoké a konstantní, pokud se neudělá ostrý řez, může dát Barbera výnosy výrazně přes 150 hl/ha. V takových případech často dochází k "podtržení", tedy k nevyzrání hroznů, výsledkem jsou tenká vína vysoké acidity. Ostatně obsah netěkavých kyselin je u této odrůdy již tak značně vysoký. Odrůda je průměrně náchylná k peronospoře a oidiu, náchylná je za deštivých podzimů k botrytidě a následné hnilobě hroznů, je velmi přizpůsobivá půdním podmínkám, suchu a silnějším větrům, hůře odolává pozdním jarním a také zimním mrazům. Nejlépe prospívá v kopcovitých oblastech s jižní expozicí, na středně úrodných, jílovito-vápenatých půdách, velmi citlivá je na nedostatek bóru a draslíku. Vhodné podnože jsou 420 A a Kober 5BB.
Charakteristika vína: Nadprodukce a často s ní spojená nízká kvalita hroznů poškodila v osmdesátých let zvuk veškerých v Itálii produkovaných vín, vína z odrůdy Barbera nera nevyjímaje. Dnes si italská vína těžce vydobývají ztracenou pozici zpět, zvláště z výše uvedených apelací DOC pocházejí často hodnotná vína. Pokud hrozny pocházejí z révy z dobrých poloh, z redukovaných sklizní, mohou být vína vysoké kvality, svěží acidity, zároveň chudá na třísloviny. Vína jsou středně tělnatá až tělnatá, s vysokým obsahem alkoholu (až 14 %), temně rubínově červená s charakteristickým aroma po švestkách, ostružinách, třešních a dubovém dřevě. Často se vyrábějí jako bariková, mají střední potenciál zrání. Podle původu hroznů (např. Barbera z Alby nebo Asti jsou obzvláště proslulé) bude víno ohebné, lehké a ovocné, nebo naopak robustní a extrémně aromatické. K běžným vůním Barbery patří fialky, švestky, třešně a červený rybíz, kořenité tóny a kouřové tóny. Odrůdová vína jsou spíše výjímkou, (např. vína DOC Barbera d´Alba), vína DOCG Barbera d´Asti a Barbera del Monferrato Superiore mohou obsahovat max. 15 % příměsi odrůd Freisa, Grignolino nebo Dolcetto, jinak je po celé Itálii odrůda Barbera nera složkou nesčetných cuvée červených vín (v oblasti Oltrepò Pavese nebo Piacenza často s odrůdou Croatina). Barbera nera najde rovněž použití při výrobě šumivých vín, obzvláště bílých pro svůj nižší obsah taninů.
Literatura a internetové zdroje: 4, 28, 30, 35, 42, 43, 46, 47, 49, 50, 54, 63, 77, 100, 112, 135, 136, 149, 163, 170, 171, 176, 181, 182, 188, 197, 199, 200, 202, A)Genetic relationships among local Vitis vinifera cultivars from Campania (Italy). Costantini N. et al. Vitis 44 (1), 25-34 (2005) [online, 2017-11-09]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e050431.pdf, *Catalogo generale delle varietà e dei cloni ad uva da vino e da tavola. VCR Rauscedo, Itálie, 2011 [online, 2017-11-09]. Dostupné z: http://docplayer.it/41373-Catalogo-generale-delle-varieta-e-dei-cloni-ad-uva-da-vino-e-da-tavola.html, B)Vitigni della Sardegna. Nieddu, G. Convisar, 2011. ISBN 9788890664502. In: Sardegna DigitalLibrary [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://www.sardegnadigitallibrary.it/documenti/17_151_20130327091619.pdf, C)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, D)Treccani. Istituto della Enciclopedia Italiana. Vitigni [online, 2017-11-25]. Dostupné z: http://www.treccani.it/vocabolario/barbera/, *Molecular characterization of the autochthonous grape cultivars of the region Friuli Venezia Giulia - North-Eastern Italy. Cipriani, G., Marrazzo, M.T., Peterlunger, E. Vitis 49 (1), 29-38 (2010) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0%2010%20273.pdf, *Recognition and genotyping of minor germplasm of Friuli Venezia Giulia revealed high diversity. Crespan, M. et al. Vitis 50 (1), 21-28 (2011) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/W0 11 793.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Identity and genetic relatedness of Bosnia and Herzegovina grapevine germplasm. Tomic. L. et al. Scientia Horticulturae (143) 122-126 (2012) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/257147795_Identity_and_genetic_relatedness_of_Bosnia_and_Herzegovina_grapevine_germplasm, *Recovery, identification and relationships by microsatellite analysis of ancient grapevine cultivars from Castilla-La Mancha: the largest wine groving region in the world. Mena, A. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61 (3) 625-637 (2014) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://static-content.springer.com/esm/art:10.1007/s10722-013-0064-3/MediaObjects/10722_2013_64_MOESM1_ESM.pdf, *Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Genetic diversity of a Brazilian wine grape germplasm collection based on morphoagronomic traits. Souza Leao P.C. de et al. Revista Brasileira de Fruticultura 32 (4) 1164-1172 (2010) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://www.scielo.br/pdf/rbf/v32n4/aop14310.pdf, *Characterization of grapevine accessions from Ukraine using microsatellite markers. Heuertz, M. et al. American Journal of Enology and Viticulture 59 (2) 169-178 (2008) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://www.rjb.csic.es/jardinbotanico/ficheros/documentos/pdf/pubinv/MH/Heuertz&_AJEV2008.pdf, *Microsatellite inferred genetic diversity and structure of Western Balkan grapevines (*Vitis vinifera* L.). Stajner, N. et al. Tree Genetics and Genomes 10 (1) 127-140 (2014) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/281116899_Microsatellite_inferred_genetic_diversity_and_structure_of_Western_Balkan_grapevines_Vitis_vinifera_L, *Development of a standard set of microsatellite reference alleles for identification of grape cultivars. This, P. et al. Theoretical and Applied Genetics 109 (7), 1148-1458 (2004) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: http://www1.montpellier.inra.fr/grapegen06/technical/menu_activities_room_index/page_wpI/this-common-SSR.pdf, *Genetic characterization of old Slovenian grapevine varieties of *Vitis vinifera* L. by microsatellite genotyping. Stajner, N. et al. American Journal of Enology and Viticulture 62 (2) 250-255 (2011) [online, 2017-11-10]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/276950072_Genetic_Characterization_of_Old_Slovenian_Grapevine_Varieties_of_Vitis_vinifera_L_by_Microsatellite_Genotyping.

Baga

4. ledna 2018 v 11:25 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бага (Rusko, Ukrajina), Baga (Francie, cd. 1509), Baga de Louro (Dăo, Bairrada), Baga Pretinho, Bagrina Crvena (mylně, bývalá Jugoslávie), Baguinha, Bairrada, Bairrado Tinta, Baya, Carrasquenho (Tomar), Carrega Burros (mylně), Gonçalveira, Morete, Moreto, Paga Divida, Paga Dívidas (Dăo), Poeirinha, Poeirinho (Španělsko, Port. - Ribatejo, Cantanhede, Coimbra, Pinhel), Povolide, Preiinho, Pretinho, Preto Rifete či Rifete (Beiras, Pinhel), Rosete, Tinta (de) Bairrada (Bairrada, Beiras, Pinhel, Douro), Tinta Bairradinha (Douro), T. da Bairrada, T. da Baga, T. Fina
Původ a rozšíření: Baga je autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, dnes hojně pěstovaná v portugalském regionu Bairrada, kde tvoří asi 90 % plochy vysazených modrých odrůd révy, je ovšem doporučená k pěstování i v jiných regionech a oblastech Portugalska (Trás-os-Montes, Estremadura, Alcobaca, Dão, Ribatejo, Beira Interior, Oeste)84. Tvoří součást vín apelací DOC Douro, Bairrada, Beira interior, Alenquer, Ribatejo, Almeirim, Cartaxo, Chamusca, Tomar, IGP Encosta de Aire, Alcobaça a Vinho regional Minho, Beiras, Estremadura, Ribatejano, Alentejano a Algarve198. I když dnes někteří ampelografové soudí, že by mohla pocházet z regionu Dão, kde je k nalezení více původních klonů této odrůdy81, již portugalští ampelografové Aguiar (1867) a Vila Maior (1875) odrůdu uvádějí právě z regionu Bairrada198. V Portugalsku byla odrůda vysazena roku 2010 na ploše 9.885 hektarů163. Odrůda Baga není příbuzná, ani její název nijak nesouvisí s francouzskou interspecifickou odrůdou Baco noir, křížencem odrůd Folle blanche x Riparia grand glabre (François Baco, Befus, dep. Landes), pěstovanou dnes nehojně ve Francii, v USA a v Kanadě a k nalezení ještě dnes také v zahradách a na pergolách na Moravě a v Čechách, většinou pod názvem Bago.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, slabě až středně silně pigmentované antokyany, silně vlnatě plstnaté, bez štětinek. Růst je středně bujný či bujnější, letorosty polovzpřímené, někdy vzpřímené, internodia a nodia jsou na ventrální straně zelená, případně na obou stranách zelená s červenými pruhy, lysá, pupeny středně silně pigmentované antokyany. Mladé listy jsou světle zelenožluté s bronzovými skvrnami, slabě pigmentované antokyany, na rubu, na ploše silně plstnaté a slabě štětinkaté, na žilnatině středně silně plstnaté, bez štětinek. Úponky révy jsou středně dlouhé. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní jsou otevřené, méně často až uzavřené, s oblým dnem, někdy se zoubkem), na profilu mají listy podehnuté okraje, na líci jsou lysé, tmavě až středně zelené, slabě puchýřnaté, bez vrásek či v okolí řapíku svraštělé, na rubu, na ploše jsou silně plstnaté, bez štětinek, na žilnatině slabě plstnaté, slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený či úzce otevřený, ve tvaru V či lyrovitý s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou. Zoubky na okraji jsou středně výrazné, se středně širokou až širší bází a konvexními stranami. Žilnatina listu je na obou stranách bez pigmentace antokyany, případně na líci velmi slabě pigmentovaná. Řapík je krátký až středně dlouhý, o málo kratší než střední žíla listu, slabě plstnatý, načervenalý. Jednoleté réví je okrouhlého až mírně eliptického průřezu, rýhované, tmavě hnědé až červenohnědé, lenticely chybí, internodia jsou střední délky. Hrozny jsou středně, nestejně velké (průměr 260 g), kuželovité s křidélky, kompaktní, stopka středně dlouhá, středně silně lignifikovaná, bobule středně velké (1,5 g), uniformní, okrouhlé až mírně obvejčité, průměrně ojíněné, černomodré barvy, se středně silnou slupkou, s pevnější, šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální, jemné chuti, obsahující v průměru 2,6 semena. Hilum je málo výrazné. Stopečky bobulí jsou krátké, středně obtížně oddělitelné. Odrůda raší pozdně, 10 dnů po odrůdě Castelão, kvete pozdně, šest dnů po této odrůdě, zaměká středně pozdně, dva dni po ni, dozrává pozdně, dva týdny po odrůdě Castelão. Hrozny nevydrží dlouho na keři. Produktivita je vysoká, poskytuje mírně nadprůměrné (2,2 kg na keř, až 15 000 l/ha, doporučeno je 5000 l/ha), pravidelné výnosy. Odrůda preferuje jílovito vápenaté a jílovito hlinité půdy, záhřevné a velmi dobře odvodněné, v dobře exponovaných, teplých polohách, obecně není na půdní typy náročná, nevyhovují půdy s nízkým pH. Odrůda se spíše obtížněji kultivuje, vyžaduje také redukci výnosů, ale není příliš citlivá vůči oidiu a peronospoře, citlivá je ovšem na botrytidu a hnilobu hroznů. Mnozí tuto odrůdu zatracují pro pozdní zrání, které způsobuje, že hrozny někdy ne úplně dozrají a v deštivém období jsou ohrožovány právě hnilobou a botrytidou. Mrazům odolává odrůda průměrně (-19 až -22°C). Není náchylná ke sprchávání ani hráškovatění bobulí. Systémová virová infekčnost před selekcí: 45% GLRaV 3, <50% GFkV. Afinita k podnožím je dobrá, zvláště v úrodných půdách vyhovují spíše méně bujně rostoucí podnože. Cukernatost moštu bývá spíše nižší, jeho acidita je průměrná (6-7 g/l). Mošt ani výsledná vína nemají nadměrný sklon k oxidaci, vína dobře vyzrávají v dřevěných sudech.
Charakteristika vína: Například Pierre Galet přisuzuje vínům pouze průměrnou kvalitu při vyšší aciditě a nižším obsahu alkoholu176, ale vydařená vína z vhodných vinic a dostatečně vyzrálých hroznů mají kolem 13% alkoholu a velmi dobře vyzrávají, vyznačují se silnou osobitostí, temně červenou barvou (rubínová až granátová, někdy s fialovými tóny) a vyššími taniny i aciditou, v chuti potom bohatostí lesního a červeného ovoce (ostružina, rybíz, třešeň, švestka, povidla), hroznů, koření a dřevitých tónů, bylinek, s tóny kávy, sena a tabáku. Hrozny mohou sloužit též k výrobě rosé vín (například jedno z nejznámnějších portugalských rosé, Mateus firmy Sogrape, je z velké části vyráběno z hroznů této odrůdy, neboť mateřská společnost sídlí v Bairradě) a šumivých vín. Do cuvée je odrůda vhodná například s odrůdami Touriga Nacional a Syrah.
Literatura a internetové zdroje: 28, 79, 81, 82, 83, 84, 100, 120, 163, 165, 166, 168, 170, 181, 189, 198, 199, 202, *Varietal discrimination and genetic relationships of Vitis vinifera L. cultivars from two major Controlled Appellation (DOC) regions in Portugal. Castro, I. et al. Scientia Horticulturae 127 (4) 507-514 (2011). [online, 2017-11-06]. Dostupné z: http://fernando.gonzalez.unileon.es/web_mex16/articulos/SH_127.pdf, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2017-11-06]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000, *Genetic diversity of wild grapevine populations in Spain and their genetic relationsships with cultivated grapevines. Andres, M.T. et al. Molecular Ecology 21 (4) 800-816 (2011) [online, 2017-11-06]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-294X.2011.05395.x/full, *Genetic diversity of the grapevine (Vitis vinifera L.) cultivars most utilized for wine production in Portugal. Almadanim, M.C. et al. Vitis 46 (3), 116-119 (2007) [online, 2017-11-06]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/w1 07 1085.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-11-06]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2017-11-06]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, *Chloroplast genome diversity in Portuguese grapevine (*Vitis vinifera* L.) cultivars. Castro, I. et al. Molecular Biotechnology 54 (2) 528-540 (2013) [online, 2017-11-06]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/230733697_Chloroplast_Genome_Diversity_in_Portuguese_Grapevine_Vitis_vinifera_L_Cultivars.

Baco noir

3. ledna 2018 v 11:36 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бако №1, Бако спейский, Бако чёрный (Rusko, Ukrajina),24-23 Baco, Baco 1, Baco N°1, Bacoi, Bago (Česká republika, Slovensko), Bakon, Bako Speiskii, Bakův modrý (Česká republika), E x A Wolfschlugen, Frybert, Talian
Původ a rozšíření: Baco noir je interspecifická moštová odrůda révy (též hybridní odrůda, mezidruhové křížení, PiWi odrůda), používaná kdysi též jako podnož, určená k výrobě červených vín, která byla vyšlechtěna ve Francii roku 1902, kříženec odrůd Folle blanche x Riparia grand glabre. Odrůda nese geny Vitis vinifera (50 %) a Vitis riparia (50 %)156. Odrůdu vyšlechtil soukromý šlechtitel François Baco (Befus, departament Landes). Patří k tzv. přímoplodným hybridům první generace. Odrůda byla ve Francii velmi rozšířená, v Burgundsku, v údolí Rhony a v údolí Loiry se stala populární a v první polovině 20. století se pěstovala až na ploše 11.000 hektarů, ale poté, co Evropská Unie zakázala roku 1958 pěstování hybridů za účelem výroby jakostních vín, byla většina vinic vyklučena a zůstala zde pouze na několika stovkách hektarů, často ve společných výsadbách s jinými odrůdami. Dekretem z 18. 4. 2008 byla sice opět zařazena mezi odrůdy, z nichž smějí být vyráběna jakostní vína, neboť nese vyšší podíl genů Vitis vinifera, ale roku 1999 byla ve Francii pěstována již na ploše pouhých 5,87 ha163. Dnes je pěstována především v chladnějších regionech USA (do USA se dostala roku 1951), ve státech New York (roku 2000 na 240 ha), Michigan, Mississippi, Wisconsin, New Hampshire a Pennsylvania, ale také v Kanadě (od roku 1955, Britská Kolumbie, Ontario, roku 1991 na ploše 71 ha)163 a na malých plochách ve Švýcarsku (roku 2007 na 1,1 ha). Na území České republiky byla odrůda rozšířená například na Slovácku, v okolí Vracova, sloužila především jako barvířka ke scelování s méně barevnými červenými víny, třebas s Modrým Portugalem. Dnes ji zde najdeme víceméně už pouze na pergolách a v podloubích k zastínění či jako ozdobný keř, nikoli k produkci hroznů za účelem výroby vína, existují nicméně výjimky, odrůdová vína objevíme například ve vinařství Martin Štěpánek ve Valticích, případně jako autentická vína u Richarda Stávka v Němčičkách. Odrůda není zapsána do Státní odrůdové knihy České republiky a není ani odrůdou, povolenou k výrobě zemských vín. Do našich dějin vstoupila odrůda roku 2003, při referendu recesistické Svobodné spolkové republiky Kraví hora o přistoupení k Evropské Unii. Hlasovací lístek byl označen otiskem palce, namočeným do vína z odrůdy "Bago". Většinou hlasů bylo rozhodnuto o přistoupení státu k EU, budou-li jej tam chtítA.
Název odrůdy je samozřejmě odvozen od jména šlechtitele, kterým byl François Baco, adjektivum "noir", v překladu z francouzštiny "černý", označuje nejen barvu hroznů, ale obecně i odrůdu, určenou k výrobě červených vín. U nás je tato odrůda mezi malopěstiteli často nazývána Bago. Odrůda Baco noir není příbuzná a její název nijak nesouvisí s autochtonní odrůdou původu Vitis vinifera, pěstovanou pod názvem Baga v Portugalsku, převážně v regionu Beiras, roku 1999 na ploše 6.730 ha163.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Vrcholky letorostu jsou hladké, lesklé, zelené s červeným nádechem. Dospělé listy jsou velké až velmi velké, tří- až pětilaločné s mělkými horními výkroji, případně nečleněné s ostrými hroty laloků (list druhu Vitis riparia), líc listu je hladký, lysý, rub na ploše lysý, na žilnatině slabě štětinkatý. Řapíkový výkroj je lyrovitý či ve tvaru UV, otevřený, řapík listu je delší, štětinkatý, zelený. Hrozny jsou menší až středně velké (102 g), středně kompaktní, podlouhlé, válcovité, volnější až středně kompaktní. Bobule jsou, malé, kulaté, velmi slabě ojíněné, tmavomodré barvy, s jemnější, ale pevnou slupkou, se šťavnatou až rozplývavou, červeně zbarvenou dužinou sladké chuti s jemnými herbálními tóny. Hrozny se často nechávají na keři přezrát, aby dužina ztratila travnatou příchuť. Slupka i dužina obsahují větší množství barviv. Jednoleté réví je červenohnědé, internodia jsou dlouhá, pupeny malé a špičaté, včelka je načervenalá. Keř je bujného, na vlhkém stanovišti až velmi bujného růstu, odrůda raší i kvete raně, dozrává koncem srpna až začátkem září, v okrajových polohách od poloviny do konce září. Pro rané rašení (již počátkem dubna) odrůdu silně ohrožují pozdní jarní mrazy. Réví vyzrává velmi dobře, výnosy poskytuje odrůda vysoké. Houbovými chorobami netrpí, u zahuštěných keřů při přezrání hroznů se může objevit plíseň šedá, za nepříznivého podzimu dochází k praskání bobulí a jejich hnití. Na stanoviště i půdu není odrůda příliš náročná, snese i půdy sušší a vápenité, nejlépe však vyhovují těžší, úrodné půdy v chladnějších oblastech. Je odolná proti výkyvům teplot, odolnost vůči zimním mrazům je zvýšená (-23 až -26 C). Hodí se pro většinu vedení, snáší i krátký řez, většinou se používají kordóny s řezem na polotažně. Odrůda se často vysazovala jako pravokořenná, lépe tak roste a lze objevit i 40-60 let staré keře, nicméně odolnost vůči révokazu je nedostatečná, je pouze tolerantní. Vhodné by byly podnože SO 4, 125 AA, CR 2. Plodnost odrůdy je střední až vyšší, výnosy dává 6-12 t/ha při cukernatosti 19-22 °NM a aciditě 9-15 g/l. Mošt je náchylnější k oxidaci.
Charakteristika vína: Ve Francii jsou typická odrůdová vína středně plná, jemně kořenitá, intenzívně temně rubínově červeně zbarvená s fialovými reflexy, bohatá na obsah alkoholu, s vyšší aciditou a nižším obsahem tříslovin, s hořčinku v odchodu. Jsou zde považována za nejvýše průměrná a používají se k scelování s méně barevnými víny, případně k výrobě vinných destilátů typu Cognac či Armagnac. V USA dává odrůda temně červená, tělnatá, příjemně ovocitá a plná vína s vysokou aciditou, s vyšším obsahem alkoholu a s jemnou hořčinkou, s aroma švestek, ostružin a borůvek. Vína dobře vyzrávají v dubových sudech. Odrůdová rosé jsou v USA a Kanadě obecně považována za kvalitnější, než červená vína. Za nejlepšího výrobce odrůdových vín je považován švýcar Philippe Girardet (Girardet Wine Cellars) z Umpqua Valley v Oregonu. Hrozny jsou vhodné také k výrobě vinného želé.
Literatura a internetové zdroje: 7, 9, 10, 28, 100, 120, 136, 140, 145, 156, 163, 166, 168, 170, 171, 176, 188, 189, 200, 202, A)Svobodná spolková republika Kraví hora. Historie Kravihorské Republiky [online, 2017-11-05]. Dostupné z: http://www.republikakravihora.cz/republika-kravi-hora, *Analysis of grape rootstocks by SSR markers. Jahnke, G. et al. Journal International des Sciences de la Vigne et du Vin 45 (4) 199-210 (2011) [online, 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/227945084_ANALYSIS_OF_GRAPE_ROOTSTOCKS_BY_SSR_MARKERS,
*Winegrowers Supplies - Vine variety information. Derek Pritchard, Dunkery Vineyard, Wootton Courtenay, Minehead, TA24 8RD, UK [online, 2017-11-05]. Dostupné z: http://www.winegrowers.info/index.htm, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Bachet noir

3. ledna 2018 v 11:25 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Bachet, Bachey, François, François Noir, F. Noir de Bar-sur-Aube, Gris Bachet
Původ a rozšíření: Bachet noir je starobylá, raná moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA spontánní kříženec odrůdy Gouais blanc (Heunisch weiss) s odrůdou rodiny PinotA, B, 163, 199. Pochází patrně z departamentu Aube či z horního toku řeky Marny na jihu oblasti Champagne, v severní Francii. Odrůda je zapsaná v národním katalogu francouzských odrůd, není ovšem součástí žádné francouzské apelace, pěstuje se pouze jako rarita v okolí Aube, roku 1988 na ploše pouhých 1,3 ha, k dispozici není žádný registrovaný klon této odrůdy30. Název odrůdy je toponymum, zkomolenina místního názvu, lokality Buchey u obce Colombey-les-Deux-Églises v departamentu Haute-Marne (kanton Châteauvillain, region Grand Est)C, kde se pravděpodobně tato odrůda kdysi pěstovala. Odrůda Bachet noir není identická ani blíže příbuzná s odrůdami podobných názvů, Braquet noir ani Brachetto.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Vrcholky letorostů jsou bělavé, velmi silně vlnatě plstanté. Internodia jsou na obou stranách červeně pruhovaná. Apikální listy jsou žlutozelené, na rubu slabě vlnatě plstanté. Dospělé listy jsou velké, nečleněné, tří- nebo pětilaločné s mělkými, vzácněji až středně hlubokými výkroji, miskovitě prohnuté, někdy s mírně podehnutými okraji, líc listu je slabě puchýřnatý, tmavě zelený, rub slabě až středně silně plstnatý, okraj listu středně výrazně zoubkovaný, zoubky mají širokou bázi a rovné strany, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru UV nebo U. Žilnatina listu je středně silně pigmentovaná antokyany. Na podzim je listí žluté s červenými skvrnami, méně často zčervená kompletně. Hrozny jsou malé až středně velké, krátce válcovité či válcovitě kuželovité, někdy s raménkem, kompaktní, stopky krátké nebo velmi krátké, z menší části lignifikované, bobule nestejné velikosti, malé nebo středně velké, okrouhlé až mírně oválné či zploštělé, fialovomodré až černomodré barvy, se silnou a pevnou, elastickou, silně ojíněnou slupkou, která je bohatá na barevné pigmenty, se světle červeně zbarvenou dužinou příjemné, sladké, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou krátké. Růst této odrůdy je bujný, letorosty jsou polovzpřímené. Odrůda raší raně až středně pozdně, tři dny před Chasselas, dozrává raně, pět až deset dnů po Chasselas. Preferuje hluboké, úrodné půdy bez nadměrné vlhkosti, dobře jí vyhovuje krátký řez. Poskytuje vysoké a pravidelné výnosy. Dobře odolává zimním mrazům, je naopak citlivá vůči chloróze, suchu a také vůči všem hlavním houbovým chorobám, tedy peronospoře, oidiu, botrytidě i hnilobě hroznů.
Charakteristika vína: Hrozny poskytují příjemná vína průměrné kvality, temně červeně zbarvená, středního obsahu alkoholu, plná svěžích kyselin, s jemnou bylinnou chutí, která v cuvée s odrůdou Gamay propůjčují vínu barvu a zajímavé aromatické tóny.
Literatura a internetové zdroje: 28, 30, 163, 166, 199, 202, A)Historical genetics: The parentage of Chardonnay, Gamay and other wine grapes of northeastern France. Bowers, J.E. et al. Science 285 (5433), 1562-1565 (1999) [online, 2017-11-03]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/235229259_Historical_Genetics_The_Parentage_of_Chardonnay_Gamay_and_Other_Wine_Grapes_of_Northeastern_France, B)Microsatellite markers for grapevine. A state of the art. Sefc, K.M. et al. Molecular Biology & Biotechnology of the Grapevine, Kluwer Academic Publishers, 433-462. 2001. [online, 2017-11-03]. Dostupné z: http://blog.sciencenet.cn/home.php?mod=attachment&id=8561, C)Etudes d'ampélographie. Monographie des cépages de l'Aube. Jean Guicherd. P. Nouel, 1905, 237 s., *The Kingroup of the Cultivar 'Chardonnay' Revealed. Di Vecchi Staraz, M. et al. Proc. Ixth Intl. Conf. on Grape Genetics and Breeding Eds.: E. Peterlunger et al. Acta Hort. 827, ISHS 2009 [online, 2017-11-03]. Dostupné z: http://sophiegerber.free.fr/PageBiogeco/divecchi-AH-827-233.pdf.

Baco, F.

2. ledna 2018 v 11:38 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
François Baco (1865-1947) byl nejen učitelem ve francouzských městech Landes a Bélus, ale z našeho pohledu především významným šlechtitelem, hybridistou. V období révokazové kalamity a zasažení vinic černou hnilobou se věnoval šlechtění rezistentních odrůd révy. K jeho nejúspěšnějším odrůdám bezesporu náleží odrůda Baco blanc, pojmenovaná nejprve po jeho zemřelém synovi Maurice Baco, která byla ještě roku 1958 ve Francii pěstována na ploše cca 25.000 ha (do roku 2013 došlo k poklesu na 678 ha)30 a od r. 2005 je doporučenou odrůdou apelace AOC Armagnac. Další úspěšnou odrůdou je Baco noir, která byla vysazena ve Francii na ploše až 11.000 ha, než došlo r. 1958 k zákazu pěstování hybridních odrůd za účelem výroby jakostních vín, dnes ji najdeme především v USA a v Kanadě. K dalším odrůdám tohoto šlechtitele patří například Baco Chasselas, Caperan, Cazalet, Celine, Estellat, Rescape nebo Totmur. Za své dílo byl šlechtitel v roce 1910 vyznamenán řádem Mérite agricole a v roce 1946, tedy krátce před smrtí, obdržel také Řád čestné legie (Légion d'honneur)A.
Literatura a internetové zdroje: 30, 163, A)François Baco. In: Centre Culturel du Pays d'Orthe [online, 2017-11-04]. Dostupné z: https://www.centrecultureldupaysdorthe.com/figures-du-pays-d-orthe/fran%C3%A7ois-baco/.

Babić

2. ledna 2018 v 11:25 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бабыч, Бабыца, Шибенчанац, Бабыч черный (Rusko, Ukrajina), Babcevica, Babic (Francie, cd. 1644), Babic Crni, Babic Mali, Babic Pivati, Babic Pluskavi, Babic Veliki, Babica Crni, Babica (mylně), Babica Gresljivka Crni, Babica Mala, Babica Plosnaja, Babica Plosnata, Babica Plosnata Crna, Babica Prhljevica, Babica Velika, Babicevic, Babicevica, Babika, Babika Vela, Babina, Babinka, Babinka Vela, Babisca Plosnata, Babitch, Babitza, Babytch, Crnac Rani, Divljak, Grastavac, Gresljivka, Pazanin, Resljivka, Rogoznicanin, Rozgoničanin, Rogoznicka, Rozgonička (Chorvatsko), Roguljanac, Roguljanak, Shibenchanatz, Sibencanac, Šibenčanac (Chorvatsko)
Původ a rozšíření: Babić je autochtonní, pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, zapsaná v národním katalogu chorvatských odrůd a roku 2015 pěstovaná na ploše 373 hektarů v DalmáciiA, B. Dnes ji na vinicích objevíme v subregionu severní Dalmácie, především v okolí měst Primošten a ŠibenikB, C, dále například také na ostrově KorčulaC a pod názvem Rozgonička též v oblasti Kaštela (synonymní název je odvozen od jména města Rozgonica, které je centrem pěstování odrůdy)D. Je doporučená k pěstování v regionech severní, střední a jižní Dalmácie a Dalmatinska zagoraC. V Chorvatsku jsou někdy rozeznávány dva biotypy odrůdy, Babić mali a Babić veliki, přičemž první biotyp má poskytovat až o dvě procenta vyšší cukernatost moštu.6 Název odrůdy je v Chorvatsku běžně užívaným jménem, může se tedy vztahovat k muži, který odrůdu objevil nebo rozšířil.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Analýza DNA stanovila, že odrůda Babica plosnata, pěstovaná v počtu několika keřů ve smšených výsadbách na starých vinohradech v severní Dalmácii, v okolí měst Zadar, Biograd a na ostrově Pašman (a také na pokusných plochách), je geneticky identická s odrůdou BabićA, i když je v literatuře často uváděna jako svébytná, autochtonní odrůdaB. Adjektivum "plosnata" se vztahuje k často zploštělým bobulím této odrůdyB. Analýza DNA dále odhalila, že mezi odrůdami Babić a Dobrčić existuje zatím nespecifikovaný vztah rodič-potomekD, B. Odrůda Babić není geneticky identická s další, vzácněji pěstovanou chorvatskou odrůdou podobného názvu Babica (pěstována je v Dalmácii, především mezi městy Kaštela a Trogir)A, B, C, D, 163, 199, ovšem názvy obou odrůd patrně vycházejí z určité podobnosti jejich ampelografických charakteristikD. Otázkou je odrůda, kterou pod názvem Babič belyj zmiňují některé ruské a ukrajinské zdroje, které v nezměněné či zkrácené podobě citují jeden text100, tato odrůda má též pocházet z Chorvatska, nicméně žádný chorvatský zdroj ani katalog odrůd VIVC ji neuvádějí, je možné, že jde o záměnu s jinou chorvatskou odrůdou, například Gegić.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, bez pigmentace antokyany, slabě arachnoidální, žlutavé až žlutozelené, osa je ohnutá. První bazální list je zelenobronzový, na rubu lysý. Internodia jsou na obou stranách zelená. Dospělé listy jsou středně velké, klínovité až srdčité, zkroucené, pěti- až sedmilaločnaté se středně hlubokými, mírně překrytými výkroji bez zoubku, řapíkový výkroj je otevřený (méně často uzavřený až mírně překrytý), klenuitý či ve tvaru U, často se zoubkem, z obou stran ohraničený žilnatinou, líc listu je slabě vrásčitý, slabě puchýřnatý, rub je na ploše i žilnatině lysý. Zoubky na okraji mají obě strany konvexní. Žilnatina je bez pigmentace antokyany. Hrozny jsou velké či středně velké (20 cm), volnější až středně kompaktní, kuželovité až pyramidální s 3-4 křidélky, stopka středně dlouhá, bobule jsou malé až středně velké, mírně obvejčité či okrouhlé, někdy zploštělé, tmavě modré barvy, silně ojíněné, s tenkou slupkou, se šťavnatou, měkkou, nezbarvenou dužinou příjemné, sladké, neutrální chuti, která obsahuje semena. Hilum je zřetelné. Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Odrůda raší, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává pozdně, na přelomu září a října, její růst je středně bujný či slabší, letorosty polovzpřímené až poléhavé. Odrůda je citlivá zejména vůči oidiu, méně vůči peronospoře, vzhledem k tenké slupce je za deštivého počasí v době zrání hroznů citlivější též vůči botrytidě, odolnost vůči zimním mrazům je průměrná. Výnosy jsou na úrodných půdách vyšší, v chudších a sušších půdách průměrné, poměrně pravidelné. Cukernatost moštu je průměrná až vysoká, acidita moštu je průměrná. V dobrých polohách, na chudších půdách, poskytuje odrůda kvalitní hrozny, která dávají vína špičkové kvality, temně červená, s vysokým obsahem alkoholu a tříslovin, tělnatá, zatímco v úrodných půdách, nevhodných polohách či při neredukovaných výnosech dává vína pouze průměrná, neharmonická, lehčí.
Literatura a internetové zdroje: 6, 100, 163, 166, 176, 189, 199, 202, A)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, B)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2017-11-02]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, C)Tradicijske sorte i pasmine Dalmacije. Vinova loza. Ozimec, R. et al. UNDP, Hrvatska, 2015 [online, 2017-11-02]. Dostupné z: www.hr.undp.org, D)Comparison of genetic and morphological data for inferring similarity among native Dalmatian (Croatia) grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L.). Zdunic, G. et al. Journal of Food Agriculture and Environment 6 (2) 333-336 (2008) [online, 2017-11-03]. Dostupné z: http://world-food.net/download/journals/2008-issue_2/a39.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Genetic characterization of Croatian grapevine cultivars and detection of synonymous cultivars in neighbouring regions. Maletic, E. et al. Vitis 38 (2), 79-83 (1999) [online, 2017-11-03]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e041655.pdf, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-11-03]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Microsatellite variability in grapevine cultivars from different European regions and evaluation of assignment testing to assess the geographic origin of cultivars. Šefc, K.M. et al. Theoretical and Applied Genetics 100 (3-4) 498-505 (2000) [online, 2014-12-18]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/publication/226219537_Microsatellite_variability_in_grapevine_cultivars_from_different_European_regions_and_evaluation_of_assignment_testing_to_assess_the_geographic_origin_of_cultivars/links/02bfe5106430e4fc12000000.

Babica

1. ledna 2018 v 14:05 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Бабыца (Rusko, Ukrajina), Babica Crna (Francie, cd. 3746), Babica Crni, Kastelanka, Kaštelanka
Původ a rozšíření: Babica je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, dle výsledků analýzy DNA, publikované roku 2013, kříženec odrůdy Plavac mali crni s neznámou odrůdou199, D. Odrůda je zapsaná v národním katalogu chorvatských odrůd a roku 2015 byla pěstována na ploše 18,6 hektarů v DalmáciiA, B. Je považována za poměrně mladou odrůdu, protože její popis není uveden v díle Dalmatinska ampelografija (S. Bulic), které poskytuje vyčerpávající přehled chorvatských odrůd z přelomu 19. a 20. století. Zmiňuje ji S. Ožanic na počátku 20. století jako autochtonní odrůdu z obce Arbanasi u Zadaru, předpokládá se, že pochází právě odtud, tedy z oblasti Kaštela, dnes je pěstována především ve vinicích mezi městy Kaštela a Trogir, v subregionu střední a jižní DalmácieB, C. Odrůda Babica není geneticky identická s další, mnohem hojněji pěstovanou chorvatskou odrůdou podobného názvu Babić (ta je pěstována v severní Dalmácii, především v okolí města Primošten)A, B, C, D, 163, 199, ovšem názvy obou odrůd patrně vycházejí z určité podobnosti ampelografických charakteristikD.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů zcela otevřené, žluté, bez pigmentace antokyany, lysé či slabě plstnaté. První bazální list zelený, na rubu lysý. Internodia jsou na obou stranách zelená. Dospělé listy jsou středně velké, klínovité až pentagonální, na profilu ve tvaru V, pěti- až sedmilaločnaté s hlubokými či středně hlubokými, mírně překrytými výkroji bez zoubku, řapíkový výkroj je úzce otevřený až uzavřený, lyrovitý, bez zoubku, z obou stran ohraničený žilnatinou, líc listu je slabě vrásčitý, slabě puchýřnatý, rub je na ploše lysý, na žilnatině lysý či slabě štětinkatý.Zoubky na okraji mají konvexní a konkávní stranu. Žilnatina je na líci slabě pigmentovaná antokyany. Hrozny jsou středně velké (16 cm), středně kompaktní až kompaktní, kuželovité, často s 1-2 křidélky, stopka středně dlouhá, bobule jsou malé až středně velké (13 mm), okrouhlé, tmavě modré barvy, silně ojíněné, s tenkou slupkou, se šťavnatou, pevnější, nezbarvenou dužinou příjemné, odrůdové chuti, která obsahuje semena. Plodnost bazálních pupenů je průměrná. Odrůda raší, kvete a zaměká středně pozdně, dozrává pozdně, její růst je středně bujný, letorosty polovzpřímené. Odrůda není zvláště citlivá vůči oidiu a peronospoře, vzhledem k tenké slupce je citlivější vůči botrytidě. Výnosy jsou středně vysoké až vysoké, pravidelné. Cukernatost moštu je středně vysoká, acidita je nižší. Odrůda není příliš náročná na půdní typy ani polohy. Hrozny poskytují lehčí, rubínově červená vína, která jsou určena k pití jako mladá, nejčastěji tvoří součást cuvée červených vín s dalšími lokálními odrůdami, které přispívají intenzivnější barvou nebo vyšší aciditou.
Literatura a internetové zdroje: 163, 199, 202, A)Ampelographic and genetic characterization of Croatian grapevine varieties. Maletič, E.M. et al. Vitis 54 (Special Issue), 93-98 (2015) [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/viewFile/4986/4776, B)Zelena knjiga. Green book: indigenous grapevine varieties of Croatia. Maletic, E. et al. State Institute for Nature Protection. Zagreb, 2015. ISBN: 978-953-7169-98-5 [online, 2017-11-02]. Dostupné z: www.agr.unizg.hr/multimedia/ebooks/zelena-knjiga-vinove-loze.pdf, C)Tradicijske sorte i pasmine Dalmacije. Vinova loza. Ozimec, R. et al. UNDP, Hrvatska, 2015 [online, 2017-11-02]. Dostupné z: www.hr.undp.org, D)Comparison of genetic and morphological data for inferring similarity among native Dalmatian (Croatia) grapevine cultivars (*Vitis vinifera* L.). Zdunic, G. et al. Journal of Food Agriculture and Environment 6 (2) 333-336 (2008) [online, 2017-11-03]. Dostupné z: http://world-food.net/download/journals/2008-issue_2/a39.pdf, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Babeasca neagra

1. ledna 2018 v 14:01 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Серексия чёрная, Papa нягрэ, Бэбяска нягрэ, Поама рарэ нягрэ, Растрепа (Rusko, Ukrajina), Aldarusa, Asil Kara, Babeasca, Babeasca Neagra (Francie, cd. 1226), Băbească neagră (Rumunsko), Babiasca Niagra, Babiaska Niagra, Babiččin hrozen, Bobiaska Niagra, Bobisca Niagra, Bobyaksa Nigra, Bobyaska Nyagra, B. Nyaqra, Caldarusa, Căldăruşa, Chernyi Redkii, Chernyj Redkij, Chernyl Redkyl, Ciornai Redchii, Ciornii Redchii, Coldarusha, Copuiac, Cracana, Cracanata, Crăcană, Crăcănat, Crăcănată, Crecanate, Goldaroucha, Gara Sereksyia (Azerbajdžán), Gara Serexia, Goldaroucha, Großmuttertraube, Hexentraube, Kaouchanskii, Koldaroucha, Koldarusa, Koldarusha, Koldursha, Koptchak, Krekanat, Krekanate, Loose Black Grape, Neagra Rara, Niagra Rara, Nyagra Rara, Poama Rara, Poama Rara Neagra, Poma Rara Niagra, P.R. Nyagra, Qara Dereksiya, Qara Sereksya (Azerbajdžán), Racanata, Ramturata, Rămturată, Rară Neagră (Moldavsko), R. Negra Moldarsky, Rara Niagra, Rara Nyagra, Rara Nyaqra, Raraneagra, Raschirata, Răschirată, Rastoparca, Rastopirka, Rastopyrka, Rastrepa, Rastreppa, Rastriopa, Redkyi Chernyi, Rekhavo Grazdi, R. Grozdi, R. Grozdy, Rexavo Grozdi, Richkirate, Richkiriata, Riedkym, Rimpurate, Rimtsurate, Rimtzourate, Rindsourata, Rishki Rate, Riski Rate, Rossmuffertraube, Rostopiska, Rostopoveska, Rychkirate, Rymourate, Rympurate, Ryshkirate, Saesser, Sassep, Sasser, Serecsia (Moldavsko), Serectia, Serectia Ciornaia (Moldavsko), Serekcia Tcheurnaia (Ukrajina), Sereksia, Sereksia Chernaya (Rusko), Sereksia Chornaya, Sereksiya, Sereksiya Chernaya, Sereksiya Tschiornaya, Serektsiya, Serescia, Serexia, S. Black, S. Noir, S. Tcheurnaia, Sesser, Stropatai, Stropatny, Stropatnyj, Stropaty, Stropatyi, Tchernyi Redkii, Tcheurny Redky, Timofevka, Timofeevka, Totlear, Tscheurnaia, Tschiornaya, Tsotler, Tsotlyar
Původ a rozšíření: Babeasca neagra je starobylá, autochtonní, pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny kaspických odrůd (proles orientalis, subproles caspica Negr.), pěstovaná ve velkém množství klonů především v Rumunsku, v regionech Moldova, Dobrogea, Muntenia a Oltenia, převážně v okolí Nicorești a dále v okolí měst Iveşti, Covurlui, Panciu, Odobeşti a Coteşti. Geografický původ odrůdy není jistý, předpokládá se, že je v Rumunsku a Moldavsku pěstována nejpozději od 14. století96. Roku 2010 zde byla vysazena na ploše 3.103 ha163. Dále ji najdeme například také na jihu Moldavska (roku 2009 na ploše 80 ha)163, v Rusku (Krasnodarská oblast), v Maďarsku, na Slovensku, v Číně, Kirgizstánu, Kazachstánu, Ázerbajdžánu (v okolí města Gandža)3 a na Ukrajině.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Mutací odrůdy Babeasca neagra vznikla odrůda Babeasca gris, objevená v Rumunsku pracovníkem šlechtitelské stanice Odobeşti-Vrancea, šlechtitelem jménem Gh. Popescu. Později byla selektována pracovníky této šlechtitelské stanice (Gh. Popescu, M. Oslobeanu, I. Poenaru, M. Baditescu) a roku 1975 byla schválena92. Vysazena byla v Rumunsku roku 2010 na ploše 328 ha (roku 2000 ještě pouze na ploše 10 ha)163, 200. Katalog odrůd VIVC uvádí samostatně ještě odrůdu Babeasca roz, též jako mutaci odrůdy Babeasca neagra (na základě dvou ampelografických zdrojů)176, A, rumunské zdroje takovou odrůdu nezmiňují a lze se domnívat, že jde pouze o synonymní název odrůdy Babeasca gris. Mutací odrůdy Babeasca neagra je patrně také odrůda Rara alba (Babeasca alba), velmi vzácně pěstovaná v okrese Galaţi, především v okolí NicoreştiD.
Název odrůdy: Historie názvu odrůdy Babeasca sahá až do 15. století, dle legendy se o něj zasloužil moldavský panovník, vévoda Štefan III. Veliký (Ștefan cel Mare, 1457-1504). Verzí legendy je několik, v jedné se praví, že vévoda se svou družinou objížděl zemi a jednoho večera umožnil jednomu z vojáků, Răzvanovi, navštívit jeho milou v nedaleké Nicoreşti, pokud se do úsvitu vrátí zpátky. Na zpáteční cestě Răzvana zastavila stará dámaa nabídla mu sklenku vína na památku jejího syna, kterého zabili Turci. Răzvan spěchal a tak odmítl, ale stará dáma trvala na tom, aby si vzal dva džbány vína s sebou. Razvan se sice za úsvitu vrátil, ale vévoda se přesto ptal, proč mu to trvalo tak dlouho. Răzvan mu na uklidnění nabídl víno z Nicoreşti, které obdržel, vladaři šmakovalo a když se dozvěděl podrobnosti jeho příběhu, pravil cosi ve smyslu "nuže dobrá tedy, vzkaž babině do Nicorești, že džbány jsou prázdné" ("Păi, atunci să-i zicem Băbească de Nicorești și să mai golim o cupă!"'). Od té doby nese odrůda název BăbeascăB. V jiné verzi se říká, že na podzim roku 1474 armáda vévody svedla vítěznou bitvu s tureckou armádou poblíž dnešního. Hejtman Nicoara sem zajel obstarat víno a něco na zub pro vojsko, protože věděl o zdejším dobrém víně (viz. první příběh). Když víno došlo, hejtman se vrátil do vesnice, ale tentokrát se zastavil u domu, kde prodávala víno mladá dívka. Víno bylo sice jiné, ale stejně kvalitní. Štefan III. Veliký ocenil kvalitu obou vín a přikázal, aby byla obec na počest hejtmana pojmenována Nicoară (Nicoreşti), odrůda révy, ze které bylo vyrobeno víno od "babči" nesla jméno Băbească a odrůda révy, ze které pocházelo víno od "dívčiny" nesla jméno FeteascăC. Pokud vynecháme legendy, sousloví "băbească neagră" lze z rumunštiny doslovně přeložit jako "babiččiny černé (hrozny)", obecně jako "starobylé černé (hrozny)", prostě "hrozny, pocházející z dávných dob našich (pra)babiček"96. Synonymum "Căldăruşa" lze přeložit jako "malé vědro", "(Poama) Rară neagră" znamená "řídké (též vzácné) černé (hrozny)", totéž znamená v ruštině "Chernyj redkij" (dále "Ciornii redchii" a podobně), "Crăcană", "Crăcănat", "Crăcănată", ale také "Răschirată" nebo "Rămturată", znamená "rozvětvené, rozeklané" a může se vztahovat například k větvení réví, "Rastriopa" nebo také "Rastrepa" vychází z ruštiny, znamená "rozcuchané, neučesané" a může se vztahovat k řídkým, amorfním hroznům odrůdy96.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Včelka je slabě plstnatá, zelená s hnědavými odstíny. Vrcholky letorostů jsou zcela otevřené, lesklé, takřka lysé až řídce vločkovitě plstnaté, zelené s hnědočerveným nádechem, slabě pigmentované antokyany. Apikální listy jsou tří- nebo pětilaločnaté, na líci zelenočervené s hnědým nádechem, na rubu řídce vločkovitě plstnaté, první bazální list je zelenobronzový, na rubu lysý. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené, internodia jsou na obou stranách zelená s hnědočervenými pruhy. Dospělé listy jsou středně velké, pentagonální až okrouhlé, pětilaločnaté se středně hlubokými výkroji (horní jsou otevřené až uzavřené s průsvitem, často se zoubkem, který je typickým odrůdovým znakem), na profilu ve tvaru V s mírně podehnutými okraji, někdy zvlněné, na líci takřka hladké až slabě puchýřnaté, lesklé, tmavě zelené, na rubu, na ploše slabě plstnaté až lysé, na žilnatině slabě štětinkaté, řapíkový výkroj je otevřený až široce otevřený, lyrovitý či ve tvaru U, u miskovitě prohnutých listů někdy až uzavřený, bez ohraničení žilnatinou, bez zoubků. Zoubky na okraji listu jsou dvou velikostí, mají obě strany rovné, případně konvexní. Žilnatina listu je na obou stranách středně silně pigmentovaná antokyany. Řapík je zelenočervenavý, kratší než střední žíla listu. Hrozny jsou středně velké (17 cm, 170-240 g, max. 500-600 g), kuželovité s 1-3 křidélky, volnější až středně kompaktní, stopka středně dlouhá (6,5 cm), poměrně silná, částečně lignifikovaná, bobule nestejně, středně velké (16 x 17 mm, 2,16-2,28 g), mírně obvejčité až okrouhlé, modrofialové, tmavomodré až modročerné barvy, s tenkou, nepříliš pevnou, středně silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální, sladkokyselé chuti, obsahující semena. Bobule mívají sklon vyzrávat nerovnoměrně. Cukernatost moštu je 18,5-24,5 % při aciditě 6-9,3 g/l. Plodnost bazálních oček je velmi slabá. Odrůda raší a zaměká pozdně, raší ve třetí dekádě dubna, kvete v první dekádě června, zaměká ve druhé dekádě srpna, dozrává pozdně, na přelomu září a října, pět až šest týdnů po Chasselas, vegetační cyklus je dlouhý a trvá 180-195 dnů. Výnosy jsou vysoké, 3,5 kg na keř, 14-21 t/ha, poměrně stabilní. Odrůda průměrně odolává suchu, mírně podprůměrně houbovým chorobám, pro horší vyzrávání réví podprůměrně odolává též zimním mrazům (-15 až -18°C), není ohrožována pozdními jarními mrazy. Nadprůměrně odolává révokazu, při deštivém počasí v době květu může trpět sprcháváním, plodnost je poměrně dobrá, tvoří více než 70 % plodných výhonů. Dobré výsledky dosahuje v písčitých půdách, kde se dobře vyvíjí kořenový systém. Preferuje dlouhý řez na 7-11 oček. Hrozny poskytují světle rubínově červená, svěží, jednodušší, aromatická ovocitá vína s převládajícím aroma kyselých třešní, středního obsahu alkoholu a vyšší acidity, suchá či sladká, často tvořící součást cuvée vín s odrůdami Cabernet Sauvignon či Saperavi, případně sloužící k přípravě fortifikovaných nebo šumivých vín.
Literatura a internetové zdroje: 3, 91, 92, 93, 96, 163, 166, 168, 170, 171, 176, 188, 189, 199, 202, A)Genetic structure and differentiation in cultivated grape, Vitis vinifera L. Aradhya, K.M. et al. Genetical Research Cambridge 81, 179-192 (2003) [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://afrsweb.usda.gov/SP2UserFiles/ad_hoc/53062000VitisPage/Grape.pdf, B)Viticultură Românească: Băbească neagră, vinul ''botezat'' de Ștefan cel Mare. In: Agerpres, 29 Apr 2015 [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://www.agerpres.ro/flux-documentare/2015/04/29/viticultura-romaneasca-babeasca-neagra-vinul-botezat-de-stefan-cel-mare-10-23-16, C)Despre Domeniile Nicoresti. In: VinPremium.ro, November 14, 2011 [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://blog.vinpremium.ro/tag/legenda-feteasca/, D)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Multiple origins of cultivated grapevine (*Vitis vinifera* L. ssp. *sativa*) based on chloroplast DNA polymorphisms. Arroyo-Garcia, R. et al. Molecular Ecology (15) 3707-3714 (2006) [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://www.penn.museum/sites/biomoleculararchaeology/wp-content/uploads/2009/11/zapaterrosa.pdf, *Новации виноградарства России. 16. Тиражные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2017]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/13.pdf, *Ampelographic characterization - preliminary results of the nine most appreciated autochthonous Vitis vinifera L. varieties from Romania. Popescu, C.F. et al. Vitis 54 (Special Issue), 43-44 (2015) [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://pub.jki.bund.de/index.php/VITIS/article/view/5025, *Soiuri de struguri de perspectivă pentru vin și de masă cultivate in Moldova. Cazac, T. et al. Chișinău, 2014 [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://apesm.md/uploads/files/Tipar Ghid 2014.pdf, *Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев А.С. 2001-2011 [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Molecular Characterisation of Romanian Grapevine Cultivars Using Nuclear Microsatellite Markers. Hârta, M., Pamfil, D. Bulletin of the University of Agricultural Sciences & Veterinary 70 (1) 131-136 (2013) [online, 2017-11-02]. Dostupné z: http://journals.usamvcluj.ro/index.php/horticulture/article/view/9541.