Bulanyi

17. ledna 2018 v 11:36 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - B
Synonyma: Буланый, Кормилец (Rusko, Ukrajina), Beloboulannii, Boulany Jassnii, Kormilets, Kormulets, Koubychetchnyi, Kubishechnyi Yasnyi, Kubyshechnyi, Lasnyi, Ryasnyi, Yasnyi
Původ a rozšíření: Bulanyi je středně pozdní, moštová a především stolní odrůda původu Vitis vinifera z eko-geografické skupiny východních odrůd (proles orientalis Negr., subproles meridionali-balсanica Trosch.)96, pocházející z Ruska, z Rostovské oblasti, z údolí Donu, kde je patrně pěstována od počátku 17. století a odkud se měla v 18. století rozšířit do údolí Volhy a později na severní Kavkaz96. Dnes má pouze lokální význam, vzácně se s ní můžeme setkat na starých vinohradech na jihu Ruska ve smíšených výsadbách, v minulosti patřila k nejpěstovanějším odrůdám, sloužila například jako dobrý opylovač odrůd Coarna alba (Pukhlyakovskyi) a Coarna neagra (Moldavskii)96, A. Odrůdu zmiňují již francouzští ampelografové P. Viala a V. Vermorel (1905-1910)163. Dle výsledků analýzy DNA, publikované roku 2013, je tato odrůda křížencem odrůd Coarna alba x Ekim kara (faux, col. Conegliano)163, 199. Ve stejné oblasti je pěstována také odrůda s názvem Bulanyi belyi, příbuznost obou těchto odrůd není doložena. Název obou odrůd se pravděpodobně nějakým způsobem vztahuje k barvě bobulí, výraz "буланый" totiž v ruštině označuje koně světle žluté barvy s černým ocasem a hřívou. Synonymum "Кормилец" (v překladu z ruštiny "živitel rodiny") se zase vztahuje k vysokým a pravidelným výnosům této odrůdy96. Odrůda Bulanyi byla v minulosti často zaměňována s odrůdou Svetlolistnyi, které je po morfologické stránce podobná (dobrým rozlišovacím znakem je bezbarvá kapička dužiny, která zůstává po odtržení bobule od stopečky, zatímco u odrůdy Svetlolistnyi je protkána červenými žilkami)A.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou světle zelené, lysé až velmi slabě plstnaté. Apikální listy jsou lysé, lesklé, výrazně, ostře zoubkované, světle zelené s bronzovými skvrnami, na rubu zelenohnědé. Dospělé listy jsou velké či středně velké, okrouhlé, často jsou asymetrické, pětilaločnaté se středně hlubokými či mělkými výkroji (horní jsou uzavřené s nepravidelným eliptickým průsvitem, s oblým či zaostřeným dnem, vzácněji úzce otevřené, lyrovité, dolní otevřené, lyrovité s ostrým dnem, vzácněji uzavřené), miskovitě prohnuté s mírně podehnutými okraji, poměrně tenké, silně zvlněné, na líci středně zelené, mírně lesklé, hladké či slabě mřížkovitě vrásčité, na rubu lysé (na spodních listech na žilnatině štětinkaté), řapíkový výkroj je uzavřený až mírně překrytý s úzkým eliptickým průsvitem, s ostrým dnem, méně často úzce otevřený. Centrální lalok je obvykle tupý a široký. Zoubky na okraji jsou výrazné, s ostrým hrotem, s mírně konvexními stranami. Žilnatina listu je u báze nafialověle pigmentovaná antokyany. Řapík je kratší, než střední žíla listu, červenohnědý až červenofialový, někdy žíhaný. Hrozny jsou středně velké až velké (15-17 cm, max. až 30 cm, 150-260 g), válcovitě kuželovité, často s výraznými křidélky, středně kompaktní až kompaktní, bobule středně velké (2,2 g), okrouhlé či mírně zploštělé, tmavě modré až modročerné, se silnou, pevnou a hrubou, pružnou, silně ojíněnou slupkou, se šťavnatou, měkkou dužinou neutrální, mírně svíravé až mírně herbální, příjemné chuti, obsahující 1-3 semena. Cukernatost moštu je 14,8-21,7 % při aciditě 4,7-8,7 g/l (průměr 18,5 % a 6,4 g/l). Odrůda raší koncem dubna, kvete v první polovině června, zaměká v první polovině srpna a dozrává ve druhé polovině září, vegetační cyklus trvá 140 dnů při SAT 2870°С. Dobře se přizpůsobuje různým půdním i klimatickým podmínkám, nejlépe vyhovují bohaté a vlhčí půdy (černozem) v kopcovitém terénu, prospívá i v půdách písčitých, vyhovuje dlouhý řez. Růst je bujný, letorosty polovzpřímené, réví dobře vyzrává, výnosy jsou 14-23 t/ha. V sušších půdách je růst slabší a výnosy se snižují, roste však kvalita hroznů. Počet hroznů na výhon je 0,6-0,9, na plodonosný je 1,3-1,5, plodonosných je 50-60 % výhonů. Odolnost vůči mrazu je mírně podprůměrná (-17 až -19°C), vůči peronospoře podprůměrná (napadány jsou především ještě zelené, nezralé bobule), vůči botrytidě a oidiu průměrná (napadána je pouze za deštivých podzimů). Hrozny sloužily k výrobě světle červených stolních vín s nižším extraktem, červených cuvée šumivých vín a především k přímé spotřebě v čerstvém stavu, jejich transportabilita a skladovatelnost byly výborné.
Literatura a internetové zdroje: 96, 100, 163, 202, A)Лазаревский М.А. Сорта винограда. Москва: Государственное издательство сельскохозяйственной литературы, 1959, с.428. In: Виноделие как искусство. ИП Злыгостев Алексей Сергеевич 2001-2011 [online, 2018-01-07]. Dostupné z: http://wine.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000028/st216.shtml, *Новации виноградарства России. 14. Аборигенные перспективные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2018-01-07]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/11.pdf, *Новации виноградарства России. 16. Тиражные сорта винограда. Петрович, Т.Л. Научный журнал КубГАУ, No 56 (02), 2010 года [online, 2018-01-07]. Dostupné z: http://ej.kubagro.ru/2010/02/pdf/13.pdf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama