Calabrese (Nero d´Avola)

31. ledna 2018 v 11:30 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Alba de Calabria, Calabrese (Francie, cd. 1316), Calabrese Cappuciu Nero, C. d'Avola, C. de Calabria, C. di Noto, Calabrese di Vittoria, C. Dolce, C. Nero, C. Pittatello, C. Pizuto (provincie Ragusa), C. Pizzutello (provincie Ragusa), C. P. con la foglia Rotonda (provincie Ragusa), C. Pizzuto, Calabreser Weiss, Calabria, Calabriai Fekete, Calabrisi d´Avola, Calavrese d'Avola, Fekete Calabriai, Kalabriai Fekete, Nero d´Avola (Itálie, Sicílie), Niureddu Calavrisi, Raisin de Calabre Noir, Strugeri de Calabria, Uva de Calabria
Původ a rozšíření: Calabrese je starobylá moštová odrůda původu Vitis vinifera, typická odrůda Sicílie, kde je často pěstována pod synonymním názvem Nero d´Avola (černé z Avoly, což je město v provincii Syrakusy, z jehož okolí může odrůda pocházet, rozhodně zde byla od pradávna kultivována)60 a kde si také pro svou kvalitu vydobila přezdívku Sicilský princ. Na Sicíli je jednoznačně nejpěstovanější odrůdou, rozšířenou ve všech provinciích. Vše nasvědčuje tomu, že je autochtonní sicilskou odrůdou197. Nehojně je pěstována také v regionech Kalábrie, Toskánsko, Umbrie, Abruzzo, Lazio, Sardinie. Od roku 1970 je zapsaná v národním katalogu italských odrůd (cd. 046, r. 2018 sedm registrovaných klonů, ale též mnoho biotypů, z nichž některé mají i poměrně odlišnou ampelografickou charakteristiku, například i okrouhlé bobule)D, roku 2010 byla v Itálii vysazena na ploše 16.595 ha197. Tvoří součást vín kategorie DOCG Cerasuolo di Vittoria, DOC Alcamo, Bivongi, Contea di Sclafani (též Valledolmo-Contea di Sclafani), Contessa Entellina, Delia Nivolelli, Eloro, Erice, Mamertino di Milazzo (též Mamertino), Marsala, Menfi, Monreale, Noto, Riesi, Salaparuta, Sambuca di Sicilia, Santa Margherita di Belice, Sciacca, Sicilia, Siracusa, Terre di Cosenza, Vittoria a mnoha dalších vín kategorie IGT197. Mimo Itálii tuto odrůdu nehojně objevíme také v Bulharsku, ve Francii (pěstována je na Sardínii, ve Francii je jeden registrovaný klon) a na ostrově Malta, kde je registrovanou odrůdou, případně také v USA (Ukiah Valley, Sonoma County, Kalifornie), v Austrálii (Riverland, Adelaide Hills, Riverina), v Turecku a JAR.
Historické údaje: F. Cupani (1696) hovoří o odrůdě "Calavrisi", popisuje ovšem odrůdu s kulatými bobulemi, zatímco Calabrisi má bobule mírně oválné až vejčité (tento popis je nicméně často považován za první popis této odrůdy, která byla na Sicílii pěstována již dávno předtím)C. G. Geremia (1839) dedukuje dle názvu kalabrijský původ odrůdy, ale neexistují proto žádné skutečné důkazy. Dle jiných zdrojů přináší nejstarší důkaz o pěstování odrůdy na Sicílii až A. Mendola (1868), který ji zmiňuje z provincií Agrigento, Catania a Syrakusy46, 60.
Název odrůdy: Dříve se soudilo, že odrůda Calabrese se z Kalábrie, případně alespoň přes tento region, mohla na Sicílii dostat a jak již je uvedeno výše, od toho se odvozoval i název odrůdy. Koncem 20. století byla vytvořena další hypotéza, ta odvozuje název Calabrisi přes patrně původní Calavrisi, které mohlo vzniknout z lokálního synonyma "Calaulisi", to zase mělo vzniknout ze slovního spojení "Calau Avulisi" nebo "Caia-Avola", kde Avola (písmeno "v" bylo později transformováno v "u", tedy v lokálním dialektu Aula) označuje město, místo domnělého a také možného původu odrůdy, zatímco "Cala" byla v dialektu verzí výrazů "calea" či "caleu", sicilských synonymních názvů pro "racina" (hrozny)60, D.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Calabrese je příbuzná dalším sicilským odrůdám Inzolia (Ansonica) a Catarratto bianco comune (a také její mutaci Catarratto bianco lucido)A. Pokud tedy budeme na odrůdu Calabrese nahlížet jako na autochtonní sicilskou odrůdu197, je pravděpodobné, že stejný původ mají i odrůdy Calabrese di Montenuovo (syn. Calabrese di Montenuova, C. Montenuovo, svébytná odrůda s unikátním genetickým profilem, velmi vzácně pěstovaná v Kampánii, na svazích sopky Monte Nuovo v oblasti Campi Flegrei, nedaleko Neapole)B, 163 a Calabrese Averno (tato odrůda, zapsaná v katalogu VIVC roku 2017 samostatně, je patrně identická s odrůdou Nerello Cappuccio)B, 163. Pod synonymním názvem Calabrese bylo a někdy i je v různých oblastech Itálie pěstováno více odrůd, v Toskánsku někdy i odrůdy Sangiovese nebo Canaiolo nero197, 163, v katalogu odrůd VIVC je uvedena ještě odrůda (položka) Calabrese (faux), kříženec odrůd Garganega x SciaccarelloE, 163.
Charakteristika odrůdy: (H, G) Letorosty rašící (10-20 cm): vrcholky jsou otevřené, bělavě zelené s bronzovým, někdy slabě karmínově pigmentovaným okrajem, silně vlnatě plstnaté, apikální listy (1-3) na profilu ve tvaru V, světle zelené s bronzovým nádechem, středně silně plstnaté, bazální na profilu ve tvaru V, zelené, arachnoidální, osa je ohnutá. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, bělavě zelené s růžovým nádechem, silně vlnatě plstnaté, apikální listy 1-2 ploché, bělavě zelené, silně vlnatě plstnaté, 3 s mírně podehnutými okraji, zeleobronzový, středně silně plstnatý, bazální ploché a lehce zvlněné, 1-2 zelenobronzové, slabě plstnaté, 3 zelený, arachnoidální, osa je ohnutá. Letorosty jsou na ventrální straně zelené, na dorsální straně s červeným nádechem, na průřezu oválné s naznačenými hranami, arachnoidální, úponky bifidní, někdy trifidní, dlouhé, silné, zelené. Květenství je kuželovité, velké (asi 16 cm). Dospělé listy jsou středně velké až velké (18,5 x 17,2 cm), okrouhlé až klínovité, nečleněné až třílaločnaté s mělkými výkroji ve tvaru V, bez zoubků, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý až uzavřený s mírně překrytými výkroji a průsvitem, s ostrým dnem, bez zoubku, bez ohraničení žilnatinou, listy jsou ploché až zvlněné, silné, na líci tmavě zelené, lysé, matné, středně silně až silně vrásčité, na rubu světle zelené, na ploše i žilnatině arachnoidální až středně silně plstanté, na žilnatině středně silně štětinkaté, žilnatina je bez pigmentace antokyany či slabě pigmentovaná, zoubky jsou nepravidelné, středně výrazné, se širokou bází a rovnými stranami, případně s konkávní a konvexní stranou. Řapík je krátký (7,7 cm), kratší, než střední žíla listu, středně silný, arachnoidální, na průřezu s málo zřetelným kanálkem. Podzimní zbarvení listů je rezavě žluté až žlutočervené. Hrozny jsou středně velké až větší (180-450 g), kuželovité až pyramidální, často s raménkem, středně kompaktní až volnější, stopka viditelná, dlouhá, částečně lignifikovaná, silná, bobule uniformní, středně velké, mírně oválné až vejčité, se silně silnou, kožovitou, průměrně ojíněnou, modročernou slupkou, se šťavnatou, nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující jedno, zřídka dvě středně velká semena hruškovitého tvaru. Hilum je výrazné. Stopečky jsou středně dlouhé, zelené, snadno oddělitelné od bobulí. Jednoleté réví je střední délky (v průměru 120-130 cm), robustní, elastické, mírně větvené, s odolnou kůrou, průřezu kruhového, částečně ojíněné, lysé, rýhované, nodia jsou plochá, internodia středně dlouhá, tmavě hnědé až kaštanové barvy, s tmavšími pruhy, pupeny kuželovité, výrazné. Kmen je robustní. Růst je bujný se vzpřímenými až polovzpřímenými letorosty, výnosy vyšší a pravidelné. Odrůda raší středně pozdně, v 1-2 dekádě dubna, čtyři dny po Chasselas, kvete raně, v 1-2 dekádě května, zaměká v první dekádě srpna, dozrává středně pozdně, v 1-2 dekádě září, 28 dnů po Chasselas, listí opadává v 1-2 dekádě prosince. První hrozen je na 2-3 nodiu, průměrný počet hroznů na výhon 1-2, preferuje krátký řez. Plodnost feminel je občasná a vzácná. Odrůda preferuje horké klima, sušší, ale nikoli výsušné, písčité, chudší až středně úrodné, vápenaté půdy a kopcovité polohy. Je o něco citlivější vůči oidiu, odolná vůči botrytidě, středně odolná vůči ostatním chorobám révy. Afinita k běžně užívaným podnožím je dobrá. Cukernatost moštu je 19-23°Babo při aciditě 6-9 g/l.
Charakteristika vína: Na Sicílii poskytuje tato odrůda prvotřídní a velmi vysoce ceněná vína, osobitá, extraktivní, velmi dobře strukturovaná, temně rubínově červené barvy, někdy až téměř neprůhledná, s vyšším obsahem alkoholu, dostatečnou aciditou a vyššími taniny, s aroma černých třešní, malin, ostružin, borůvek, švestkových povidel, lískových ořechů a koření, s florálními tóny fialek, někdy doplněnými tóny horké čokolády, hřebíčku, kůže, dehtu, lékořice, tabáku. Zvláště oblíbené jsou kupáže vín, například s odrůdami Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah, případně s místními odrůdami Frappato di Vittoria nebo Nerello Mascalese, ale čím dál více jsou dnes vyráběná také odrůdová vína. Po několikaletém zrání získávají až sametovou harmonii, mohou být školena v barikových sudech. O vínech z této odrůdy, červených cuvée vín a vinařstvích, nejlepší vína vyrábějících, podrobně viz.D
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 30, 42, 43, 46, 49, 60, 136, 149, 163, 168, 176, 197, 199, 202, A)High-throughput 18K SNP array to assess genetic variability of the main grapevine cultivars from Sicily. Mercati, F. et al. Tree Genetics & Genomes 12 (6) 59-73 (2016) [online, 2018-01-21]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/303558025_High-throughput_18K_SNP_array_to_assess_genetic_variability_of_the_main_grapevine_cultivars_from_Sicily, B)Genetic relationships among local Vitis vinifera cultivars from Campania (Italy). Costantini N. et al. Vitis 44 (1), 25-34 (2005) [online, 2018-01-21]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e050431.pdf, C)Microsatellite analyses for Evaluation of Genetic diversity among Sicilian Grapevine Cultivars. Carimi, F. et al. Genetic Resources and Crop Evolution, 57, 703-719 (2010) [online, 2018-01-21]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s10722-009-9506-3#page-1, D)Native Wine Grapes of Italy. Ian D'Agata. University of California Press, London, 2014. ISBN 978-0-520-27226-2, E)Genetic Structuring and Parentage Analysis for Evolutionary Studies in Grapevine: Kin Group and Origin of the Cultivar Sangiovese Revealed. Vecchi Staraz, M. di et al. J. Amer. Soc. Hort. Sci. 132(4):514-524. 2007 [online, 2018-01-22]. Dostupné z: http://journal.ashspublications.org/content/132/4/514.full.pdf, *Catalogo generale delle varietà e dei cloni ad uva da vino e da tavola. VCR Rauscedo, Itálie, 2011 [online, 2018-01-21]. Dostupné z: http://docplayer.it/41373-Catalogo-generale-delle-varieta-e-dei-cloni-ad-uva-da-vino-e-da-tavola.html, *Urgent need for preservation of grapevine (Vitis vinifera L. subsp. vinifera) germplasm from small circum-Sicilian islands as revealed by SSR markers and traditional use investigations. Gristina, A.S. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 64 (6) 1395-1415 (2017) [online, 2018-01-21]. Dostupné z: https://iris.unipa.it/handle/10447/213694, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Grapevine microsatellite repeats: Isolation,characterisation and use for genotyping of grape germplasm from Southern Italy. Pellerone, F.I., Edwards, K.J., Thomas, M.R. Vitis 40 (4), 179-186 (2001) [online, 2013-08-05]. Dostupné z: http://www.vitis-vea.de/admin/volltext/e045854.pdf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama