Únor 2018

Calitor noir

2. února 2018 v 11:34 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Калитор (Rusko, Ukrajina), Anglas, Assadoule Bouvier, Binxeilla, Blavette, Calitor (Francie, cd. 77), Canseron, Cargo Miola, Cargo-Miola, Cargo-Muou, Catitor, Causeron, Causeroun, Charge-Mulet, Col Tor, Colitor, Coulitor, Coytor, Dameron des Vosges (nezaměňovat s odr. Dameron), Foirard, Foirat, Fouiraire, Fouiral, Fouirassan, Garriag (Španělsko ?), Garriga (Roussillon), Ginou d'Agasso, Ginoux d'Agasso, Marounvern, Mouillas, Noeuds-Courts, Nou Courté, Pampoul, Pécoui Touar (Bandol), P. Tovar, Pécoui-Touar (Bandol), Picpoul de Frontin, Picpoule-Sorbier, Piquepoul de Fronton, Pride of Australia, Qualitor, Ramonen, Rouget de Salins, Rousselin, R. Noir, Rousset, Rouxal, Sang de Boeuf (býčí krev), Saure, Sen Zhan, Siege Noir, Sigotier, Sigoyer, Tentyure Artekskii, Touar
Původ a rozšíření: Calitor noir je pozdní moštová odrůda původu Vitis vinifera, dříve hojněji pěstovaná na jihu Francie, v regionu Provence a v jižní části toku řeky Rhône. Roku 2011 byla vysazena na ploše 23 hektarů, je doporučenou odrůdou v départamentech Vaucluse a Var, připuštěnou v dép. Gard, Drôme a Ardèche, velmi vzácně je pěstována na Korsice, ve Francii tvoří připuštěnou součást cuvée vín AOC Côtes de Provence a AOC Tavel. Plochy, osazené touto odrůdou, mají setrvale klesající tendenci (roku 1968 byla pěstována na ploše 319 ha)30, ve Francii není žádný registrovaný klon a odrůda již není nově vysazována. Dle v jiných zdrojích neověřených údajů by odrůda Calitor noir měla být pod synonymem Garriag (Garriga ?) pěstována též ve Španělsku, v Katalánsku, a sloužit zde k výrobě cuvée červených vín168.
Historické údaje: Odrůdu Colitor roku 1600 uvádí na soupisu odrůd francouzský agronom Olivier de Serres (1539-1619) jako jednu z významných odrůd, běžně pěstovanou ve více provinciích. Z roku 1656 pochází další zmínka o odrůdě s názvem Calitor, tentokrát z regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur, z okolí obce Lapalud v provincii VaucluseA.
Název odrůdy je s velkou pravděpodobností odvozen z provensálských výrazů "col" (stopka, stonek) a "tor" (pokroucený, zohýbaný) a vztahuje se k téměř pravoúhlému připojení stopky hroznu k réví. Synonyma Col tor a Pécoui Touar znamenají doslovně "zkroucené stopky"A.
Příbuzné odrůdy, možné záměny: Odrůda Calitor noir je blízce příbuzná například odrůdám Calitor blanc a Muscardin (existuje zde zatím nespecifikovaný vztah rodič-potomek)163, 199, u odrůdy Calitor gris doposud nebyla provedena analýza DNA163, odrůda Calitor blanc (poprvé písemně zmíněná roku 1782 z oblasti Costières de Nîmes v départamentu Gard regionu Languedoc-Roussillon) tedy není mutací odrůdy Calitor noir a s jistotou to zatím nelze tvrdit ani o odrůdě Calitor gris, i když by se to z údajů v některých ampelografických zdrojích nechalo usuzovat28, A. Navzdory několika shodným synonymům s odrůdami Bouteillan noir (Quagliano), Jurançon noir a Piquepoul noir k ní nemá odrůda Calitor noir žádný příbuzenský vztah, totéž platí o odrůdě Braquet noir, se kterou byla historicky zaměňována (i o skupině italských odrůd Brachetto)A.
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou silně bíle vlnatě plstnaté, se slabým karmínovým nádechem. Mladé listy jsou na líci slabě plstnaté, na rubu silně plstnaté, zelenožluté s bronzovými skvrnami, na rubu jsou narůžovělé. Dospělé listy jsou středně velké, pětilaločnaté se středně hlubokými až hlubokými výkroji, zkroucené s mírně zvednutými okraji laloků, líc je steřdně silně puchýřnatý, rub středně silně až silně plstnatý a štětinkatý, okraj listu je výrazně zoubkovaný, zoubky mají úzkou bázi a rovné strany, řapíkový výkroj je úzce otevřený, lyrovitý až mírně překrytý s průsvitem, s ostrým dnem. Žilnatina je bez pigmnetace antokyany. Listí révy na podzim na okrajích červená. Hrozny jsou středně velké či větší, protáhle válcovitě kuželovité, někdy s křidélky, středně kompaktní, stopka je středně dlouhá, v první části tenká, ve stopkovém nodiu cibulkovitě zduřelá, dále již silnější, bobule jsou středně velké až větší, okrouhlé až zploštělé či mírně oválné, se silnou a pevnou, silně ojíněnou slupkou tmavě modročervené až modročerné barvy, s nezbarvenou, měkkou a šťavnatou dužinou sladké, neutrální chuti, obsahující semena. Stopečky jsou středně dlouhé. Růst je bujný, odrůda raší středně pozdně, osm dnů po Chasselas, dozrává pozdně, 28-35 dnů po Chasselas, poskytuje vysoké výnosy. Preferuje suché půdy v teplém až horkém klima, ve vlhkých a chladných oblastech dozrává špatně. Dobře snáší krátký řez. Často je napadána peronosporou a botrytidou, je odolná vůči oidiu. Hrozny poskytují lehká, světle červená, na barviva nepříliš bohatá vína, která někdy působí poněkud plošše, mají nižší obsah alkoholu a nižší aciditu, nejsou vhodná k delšímu zrání, slouží proto většinou jako složka cuvée červených vín, v AOC Tavel též jako složka rosé vín.
Literatura a internetové zdroje: 3, 26, 28, 29, 30, 35, 163, 166, 168, 176, 182, 199, 202, A)Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2.

Breider, H.

2. února 2018 v 6:41 | Martin Šimek |  Významnější šlechtitelé révy a šlechtitelské stanice
Hans Breider (1908-2000) byl úspěšný německý šlechtitel a enolog. Vystudoval biologii a genetiku v Münsteru a v Innsbrucku, pracoval v Kaiser-Wilhelm-Institut für Züchtungs-Forschung v Münchebergu, v letech 1947-1950 byl vedoucím ústavu Landesanstalt für Rebenzüchtung v Alzey, Rheinhessen, od roku 1950 pracoval v Hauptstelle Rebenzüchtung Bayerischen Landesanstalt für Wein- und Gartenbau v Veitshöchheimu, od roku 1959 do roku 1973 jako ředitel tohoto ústavu. Během své šlechtitelské činnosti vyšlechtil mnoho nových moštových, stolních i podnožových odrůd révy, mimo jiné odrůdy Albalonga, Cantaro, Fontanara, Mariensteiner, Muscabona, Ortega, Sissi a Tamara. Katalog VIVC uvádí také několik odrůd, nesoucích jen označení Breider s číselným kódem křížení.
Literatura a internetové zdroje: 163, 166, *Gesellschaft für Geschichte des Weines e.V. Persönlichkeiten der Weinkultur [online, 2015-09-28]. Dostupné z: http://www.geschichte-des-weines.de/index.php?option=com_content&view=category&id=45&Itemid=83.

Caladoc

1. února 2018 v 11:28 | Martin Šimek |  Odrůdy moštové - C
Synonyma: Caladoc (Francie, cd. 2826), Caladok, Kaladok (Bulharsko)
Původ a rozšíření: Caladoc je pozdní moštová a stolní odrůda původu Vitis vinifera, kříženec odrůd Garnacha tinta (Grenache) x Côt (Malbec), vyšlechtěný ve Francii roku 1958 (Paul Truel, INRA - Unité Expérimentale du Domaine de Vassal & Montpellier SupAgro)163, 199. Odrůda je pěstována ve Francii, převážně v údolí řeky Rhôny, ve vinařských regionech Languédoc a Provence, roku 2011 na ploše 2.620 hektarů (r. 2017 jeden registrovaný klon)30, její pěstování je doporučeno či připuštěno v départementech Ardèche, Aude, Aveyron, Korsika, Gironde, Gers, Hérault, Landes, Loire-Atlantique, Lot, Lot-et-Garonne, Maine-et-Loire, Nièvre, Pyrénées Atlantiques, Pyrénées Orientales, Tarn-et-Garonne a Var136. Na malých plochách ji najdeme také v Argentině (roku 2008 na 17 ha v regionu Mendoza), ve Švýcarsku, v Polsku, ve Španělsku, v Rusku, ale mj. také v Izraeli, Libanonu, Maroku či Brazílii. Je zapsaná na seznamu klasifikovaných odrůd Bulharska a také Portugalska, kde byla roku 2009 vysazena na ploše 1.115 ha163, především v regionu Estremadura. Celkově měla být tato odrůda roku 2010 pěstována na ploše 3.675 ha a je tedy velmi úspěšným novokřížením200.
Název odrůdy: Výraz "Caladoc" je slovním novotvarem, inspirovaným názvy Galabert (jedno z mnoha jezer v ústí Rhôny, u obce Bouches du Rhône) a Languedoc (region).
Charakteristika odrůdy a vína: (H, G) Vrcholky letorostů jsou otevřené, slabě plstnaté, bělavě zelené. Mladé listy jsou světle zelené, téměř lysé. Internodia jsou zelená. Dospělé listy jsou středně velké, třílaločnaté s mělkými výkroji, zvlněné, řapíkový výkroj je otevřený, ve tvaru písmene U, zoubky jsou středně výrazné, s úzkou bází a rovnými stranami, žilnatina je bez antokynanové pigmentace, líc listu je puchýřnatý, rub listu je slabě plstnatý. Hrozny jsoustředně velké až velké (270 g), kuželovité, někdy s křidélky, poměrně kompaktní, bobule středně velké (2,3 g), mírně oválné, silně ojíněné (na ojínění ještě tečkované), fialovomodré až černomodré barvy, s nezbarvenou dužinou neutrální chuti, obsahující semena. Charakterem i vzhledově se tato odrůda podobá spíše odr. Garnacha tinta, po které však nezdědila sklon ke sprchávání, což bylo prvotním cílem šlechtitele. Odrůda raší středně pozdně, pět dní po Chasselas, pár dní před Garnacha tinta, téměř současně s Merlotem, dozrává 24-28 dnů po Chasselas, 3-10 dnů před před Garnacha tinta. Růst je středně bujný, letorosty vzpřímené, výnosy jsou nadprůměrné a pravidelné. Preferuje krátký řez a systém gobelet, v prvních letech má sklon k přetížení. Dobře odolává botrytidě, mírně nadprůměrně oidiu, citlivější je vůči peronospoře. Zejména při nedostatku draslíku může být ohrožována také suchem. Poskytuje osobitá vína tmavě červené barvy s vysokým obsahem alkoholu i taninů, dobře strukturovaná, extraktivní a tělnatá, s aroma malin, červených a černých bobulí a s kořenitými tóny balsamika a eukalyptu, případně také jemná a harmonická, ovocitá rosé. I když je obsah taninů ve víně obvykle vysoký, bývají oblá a postrádají typickou trpkost a nahořklou chuť.
Literatura a internetové zdroje: 26, 28, 29, 30, 125, 136, 163, 168, 176, 199, 200, 202, A)Le cépage Caladoc - cap sur la Méditerranée. In: La Feuille De Vigne, 17/10/2016 [online, 2018-01-22]. Dostupné z: http://www.lafdv.fr/std/1222-le-cepage-caladoc-cap-sur-la-mediterranee, *Wine Grapes - A complete guide to 1.368 vine varieties, including their origins and flavours. Robinson, J., Harding, J., Vouillamoz, J. Allen Lane, 2012. ISBN 978-1-846-14446-2, *Microsatellite Database of Grapevine (Vitis vinifera L.) Cultivars used for Wine Production in Portugal. Veloso, M.M. et al. Ciência Téc. Vitiv. 25 (2) 53-61. 2010 [online, 2018-01-22]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/profile/Jose_Eiras-Dias/publication/262632113_Base_de_dados_de_microsatlites_das_castas_(Vitis_vinifera_L.)_utilizadas_na_produo_de_vinho_em_Portugal/links/0046353a44f43744fd000000.pdf, *Recovery, identification and relationships by microsatellite analysis of ancient grapevine cultivars from Castilla-La Mancha: the largest wine groving region in the world. Mena, A. et al. Genetic Resources and Crop Evolution 61 (3) 625-637 (2014) [online, 2018-01-22]. Dostupné z: http://static-content.springer.com/esm/art:10.1007/s10722-013-0064-3/MediaObjects/10722_2013_64_MOESM1_ESM.pdf, *Recuperación, caracterización y conservación de variedades de vid (Vitis vinifera L) minoritarias de Castilla-La Mancha. Morales, Mena A. Tesis Doctoral. Universidad de Castilla-La Mancha. Toledo, 2013[online, 2018-01-22]. Dostupné z: https://ruidera.uclm.es/xmlui/handle/10578/3347.